Dal jsem této přednášce název "Klíče Babiho Jara" kvůli celé řadě příčin. Prakticky každý někdy slyšel, že Hitlerovci tam zastřelili 100.000 lidí. Toto místo se nachází na kraji města Kyjeva. Ze 100.000 zastřelených necelá třetina byli židé, ačkoliv celý civilizovaný svět z nějakého důvodu oplakává pouze tuto třetinu a úplně ignoruje ostatních 70.000. Proč? Poslední léta se začalo mluvit, jakoby to byla exkluzivně židovská tragedie a kromě židů tam nikoho nezabíjeli. Dochází k tomu, že mnozí to už podávají jako 100.000 zabitých židů. S tím se ale spořit nebudeme, řeč půjde o něčem jiném. O tom, kdo a proč se těmi popravami zabýval? Kdo, podle židovského účetnictví, v tom Babim Jaru zabil 100.000 židů?
Mohu vám odpovědět na tuto otázku. Protože strýc mojí bývalé ženy Vadim Majkovskij byl v době, kdy se popravovalo v Babim Jaru, náčelníkem policie v Kyjevě. Mimochodem, on byl položid a poloblázen. Povím vám celou historii, protože mám informace od rodiny mé bývalé ženy a také z jiných dobře dokumentovaných zdrojů. Například leží mi na stole brožura S. Vladimirova, nazvaná "Zapiski sledovatela gestapo", vydaná Sovětským komitétem po kulturních vztazích s krajany v zahraničí, 1970.
V ní se dosti podrobně popisuje činnost blízkého příbuzného mojí bývalé ženy, Vadima Majkovského, náčelníka policie města Kyjeva. On nejenom zabíjel židy, ale ještě je předtím okrádal, bral úplatky, při pátrání kradl, zkrátka zabýval se tím, čím se dřív zabývala Kyjevská ČK. Je pravda, že tenkrát to byli židé, kteří okrádali a stříleli goje... Dnes však budeme hovořit o útrapách židů, které jsou popisovány v této brožuře. Když roku 1943 Vadim Majkovskij společně s Němci musel ustupovat, měl u sebe aktovku nabitou brilianty, zlatem, bankovkami cizí valuty, nakradenými u čestných pracovníků židovského původu.
O Vadimu Majkovském psali také v sovětských novinách "Moskva" r. 1980 a v New Yorském emigrantském "Novém ruském slově" z 17.8.1980. Ve Vyšší Sociologii to nazývám komplexem Hitlera. Čtvrt-židovský Hitler zabíjel žida, položidovský Majkovskij také zabíjel žida. Ze stejného důvodu. Spočívá to v tom, že jeden jako druhý byli degeneráti a obviňovali své židovské geny za tuto degeneraci. Jakoby se židům mstili za svoji degenerační náchylnost. Dívčí jméno mé ženy bylo Majkovskaja. Její otec Georgij Majkovskij byl položid a polobláznivý schizofrenik. Jako dědictví, Alla ve svých 40 letech obdržela od otce zděděnou psychickou nemoc, která má formu menopozní poruchy.
Otec Ally, Georgij Majkovskij, měl 6 bratrů. Vadim byl jedním z nich. Druhý bratr byl Boleslav Majkovskis; protože operoval v Příbaltí, změnil jméno na Majkovskis. Byl sovětským kapitánem. V "Novém ruském slově" z 29.9.1981 byl dlouhý článek o Boleslavu Majkovskisovi, kde se psalo, že zabil 100.000 židů. Takže jeden bratr zabil 100.000 židů a druhý – 100.000 židů. Dohromady mají na účtu 200.000 židů. Další článek o Boleslavovi byl z 8.07.1983. Psali tam, že v SSSR ho za nepřítomnosti odsoudili k trestu smrti. Zde, v Americe, ho také soudili, aby ho coby válečného zločince mohli deportovat zpět do SSSR. (viz též sov. časopisy "Otčizna" č. 6, 1983, str. 8, dále také "Golos Rodiny", č. 28, červen 1983, str. 10).
Zkušení psychiatři vědí, že když jeden bratr je psychicky nenormální, obvykle všichni bratři mají jakési psychické sklony. A my vidíme, že i druhý strýc mojí ženy měl komplex Hitlera. Též se někdy nazývá komplexem Torquemady. To proto, že ve středověku španělskou Inkvizici vedl generál Tomas Torquemada, položid. Kolem něho byli židé-konvertité a položidé, stejně jako muži kolem Hitlera. Ty samé paralely. Tatáž železná zákonitost Vyšší Sociologie. Torquemada, je pravda, dosáhl vyhnání židů ze Španělska téměř na 500 let, o čemž mohl Hitler pouze snít...
A nyní, vraťme se k mé ženě. Musím uznat, že po 20 let byla velmi, velmi dobrým člověkem.
* – Vy chcete říct, že bionegativnost je možné skrývat celých 20 let?
– Je to možné. Dokonce velmi lehko. V tom je všechna ta složitost. Kdyby ze samého začátku byla nějaká chudinka nebo prevít, tak už dávno bylo by vše jasné...
* – Grigoriji Petroviči, to znamená, že jste žil 20 let s bionegativní ženou a nic jste nepodezříval?
– V tom je ta složitost problému. A proto bohoslovci říkají, že Ďábel přichází neslyšnými kroky, Ďábel vše dělá potmě, zezadu a obráceně. My slovem Ďábel chápeme vyrození, tedy degeneraci. Nejednou se mne lidi ptali: "Jak jste se mohl takhle nechat napálit?" Odpověď je prostá – muž i žena mohou dlouho skrývat proces degenerace. Někdy tak dlouho, že se to projeví až na dětech, a i to, obvykle až během pohlavního dozrávání. Ale končí to vždycky špatně. Zabývám se vyšší sociologií a měl jsem možnost pozorovat to v mnohých případech.
Mluví se dnes o genetickém fondu ruského národa, o tom, že revoluce stála ruský národ 60 milionů životů, že sovětská vláda byla přímo genocidou ruského lidu, masovým vražděním. A to při nejmenším 10x převyšujícím mýtický židovský holokaust, o kterém židé hystericky křičí už 50 let... Ale o tom, že židé zahubili 60 milionů nejlepších ruských lidí, nemukne ani jeden žid...
A navíc, 25 milionů židovského bionegativa, to je tajné nebezpečí pro genetický fond Ruska. To je degenerativní jed, který neviditelnou cestou rovněž hubí ruský národ. Například já, normální a zdravý ruský člověk, v 60-ti létech se ocitám bez rodiny, bez ženy a dětí. Můj rod končí. Kolik takových rodů bylo a ještě bude zrušeno vinou 25 milionového bionegativa? Můj osobní případ není problém, je to jen osobní drama. Ale vynásobeno 25 miliony bionegativů, osobní dramata se stávají celoruským problémem.
* – Podívejte se na Polsko, tam už není koho zachraňovat. Vždyť tam bylo okolo 7 milionů židů, na tak malý stát. Kolik zbývá na polský národ?
– Skutečně, je to problém. Mně říkal polský položid, že prakticky všichni Poláci mají částečně židovskou krev. Sice zpívají "Ještě Polsko nezhynulo", ale 7 milionů během celých 200 let, to nejsou žádné chuchry-muchry...
Mohou se zeptat: jak jste se mohl dvakrát dát napálit? Poprvé se svou "ideální" nevěstou, ale potom znovu, se svou "svatou" ženou? Ale prostě. Podle statistiky dr. Kinseyho, každá druhá žena je bionegativní. Mně se povedlo dvakrát vybrat z té čertovy poloviny. A po třetí už nebyl čas vybírat. Se svou druhou ženou jsem prožil 3 roky před svatbou. Zdálo by se, že jsem vše prověřil. Když jsme se seznámili, bylo jí 19 let, mně 35. Věkový rozdíl 16 let. Ale to, co mi už tehdy dělala, jsem se dozvěděl až 35 let později. Ženy umí krýt své nedostatky.
* – Grigoriji Petroviči, otázka z medicíny. Když tedy příslušela k bionegativu, takové mívají sklon k orálnímu sexu. K čemu tedy potřebovala vás, normálního člověka? Proč se vaše manželství rychle nerozvalilo, jako u jiných degenerátek?
– To je dobrá otázka. Ve Vyšší Sociologii vždy převládá pravidlo 90%. Výjimky existují vždy. Mnohé už jsme prostudovali, ale ještě víc nám zbývá znát. Vzpomeňte si, už jsem vám povídal, že by nebylo špatné udělat tabulku kompatibility degenerativních typů a prostudovat všechny ďábelské kombinace. Lesbičanky mohou být aktivní i pasivní. Mohou být neskryté, latentní i potlačené. Některé minetčice nemohou žít bez orálního sexu, jiné to mohou dlouho skrývat a potlačovat v sobě. V mém případě zřejmě to bylo takto: Alla byla lesbičankou pasivního typu s náznakem masochismu. Takový typ laskavé ženušky-kočičky lze lehce brát za čistou minci. Možná že, jako masochistka, dokonce pociťovala jakési uspokojení, že neuspěla v životě, že padla na normálního muže...
Abych to zkrátil, moje Alla byla už od 16 let lesbičankou. Homosexualita se projevuje velmi brzo. Tehdy její družkou byla položidovka Nataša Kušnýr. Byly to kamarádky ze školy. Jejich rodiny se také přátelily. Přičemž Nataša Kušnyr velmi bedlivě skrývala, že je položidovkou. Když jsme se s Allou seznámili, ptal jsem se jí: "Nataša má takové divné jméno, Kušnýr. Její otec byl snad žid?" Alla mi tehdy odpověděla: Co tě napadá, vůbec ne. Je Ruska.
* – Ale, Grigoriji Petroviči, proč taková bionegativní holka potřebuje se vdávat za normálního člověka? Mohla si vzít nějakého židáčka a žili by spolu šťastni...
Na to mohu odpovědět: To sám čert ví!!!
Ona byla tehdy studentkou City College v New Yorku, já jsem začal psát svoji druhou knihu. Když jsme se brali, začínali jsme, jak se říká, od píky. Takže se domnívám, že žádný materiální zájem neměla. Jistě věděla, že je líp mít děti s normálním, zdravým člověkem, ale to jí nevadilo, aby v 18. létech nezkoušela orální sex s Rurikem Dudinem, který rovněž světu skrýval, že je položid a polopederast.
* – Zde s vámi, Grigoriji Petroviči, nesouhlasím. V té době jste už byl známým spisovatelem. Podle vaší knihy natočili 3 filmy. Jezdil jste po bálech v černém smokinku elegantním sportovním vozem Lincoln-Continental, který se otvírá nahoru. A nechodil jste do práce, žil jste z honoráře vaší první knížky, která byla bestsellerem. A už jste připravoval další. V jejích očích jste byl umělcem se zářnou budoucností a navíc svobodný. Myslím, že z její strany to byl typický sňatek z vypočítavosti.
– Nevím, nevím. Možná... Co ale pojilo Natašu Kušnýr, Allu a Ruríka Dudina? Krevní příbuznost. Totiž přesněji, příbuznost s nemocnou židovskou krví. A hlavně, homosexualita. Po třech letech našeho společného života, Alle bylo už 21 let, ona mi najednou povídá: "Hele, buď uděláme svatbu, nebo se rozejdem. Já musím přemýšlet o svojí budoucnosti".
V té době jsme každý víkend chodili po bálech. V New Yorku tenkrát ještě bylo plno Rusů. Na bálech se mládež seznamovala a tvořily se páry. Ani já, ani ona jsme za ty 3 roky nikoho sobě bližšího nenašli a tak jsme se rozhodli se vzít. Poprvé jsem se sakramentsky spálil na šlechtičně-lesbičance, zatímco matka Ally je prostá ukrajinská kolchoznice. Ta musí mít genetiku v pořádku, myslel jsem. Jenže vyšlo z toho, jak vidíte, čert ví co. Nepřeju to nikomu. Škoda jen, že se mi to vyjasnilo velmi pozdě, příliš pozdě...
* – Kdyby dnes v Rusku přišli k moci lidé, kteří myslí na budoucnost, udělali by celostátní statistické šetření právě těch 25 milionů bionegativních lidí.
– Ano, máte úplně pravdu. Právě za tím účelem dělám tyto přednášky. Podávám klinickou historii nemoci, dávám jí název a podrobně vykládám celý průběh této nemoci. Naneštěstí tato nemoc probíhá nějakých 20-30 let. Výsledky lze pozorovat teprve po dlouhé době. Shromáždil jsem pečlivě dlouholetou sbírku a analýzu všech získaných informací. Lidská paměť je nedokonalá, proto 40 let trpělivě jsem sbíral materiály, zapisoval do kartotéky a soustavně třídil. Díky tomu, získal jsem obšírný archiv a domnívám se, že můj archiv by mohl být zlatou žilou pro seriozní sociology.
Tož tedy, muž mojí tchyně byl položid a polopotřeštěný. A pouze 25 let poté se dozvídám, jak tomu vlastně bylo. Tchyně pracovala zde v Americe v továrně na zápalky. Byla to strašně namáhavá práce. Ostatně, pracovali v ní prakticky pouze Rusky. Vracela se domů tramvají v 11 hodin večer a proti ní sedávala druhá taková ruská žena, která mi tohle všechno mnoho let později vyprávěla: "Vaše Evženie Pavlovna sedávala a stále plakala. Jeden večer, druhý, i třetí. Nevydržela jsem to a ptám se: «Madam, proč stále pláčete?» A Evženie Pavlovna odpovídá: «Jak bych neplakala, když můj muž je blázen»"
.
Tyhle věci se bedlivě skrývají, maskují. Když jsem se ženil s Allou, to už jsem začínal chápat, že existují normální kandidáti na ženění, ale též nenormální. Tehdy jsem myslel, že když už s ní žiju už 3 roky a vše po sexuální stránce vypadá normálně, ona musí být taky normální. Její prostřední sestra Míla se nedočkala ani svých 18. let a už se vdala. To také, jakž takž, se zdálo normální. Mladší sestra Halina od svých 13. let prožívá románek s černouškem. Dokonce takový románek, že nejednou přívedla svou matku k srdečnímu záchvatu. Takže, tak trochu, v sexuální rovině vše funguje. Ba i u tchyně: veřejně žije s Arménem. Po sexuální stránce tedy jak tchyně, tak obě sestry Ally jsou celkem normální. Avšak teprv za 7 let se zjistilo, že obě sestry Ally byly lesbičanky. Šídlo v pytli neutajíš, jenže vylezlo to na povrch, bohužel, až značně později.
* – V tuto chvíli možná sedí v moskevském bytu položidé-inteligenti a dejme tomu, dívají se na vaši přednášku v televizi. S úsměškem si řeknou: "Je jasné, že ten člověk se mýlí. Hele, my žijeme spolu už 10 let, máme se rádi a nic podobného nás netrápí. To vše jsou hlouposti, plané domněnky kabinetního profesora, který nemá nic lepšího na práci. Co na to odpovíte?
– Co je to 10 let? U mně doma bylo vše v pořádku 20 let... Existuje pořekadlo: "Kuřata počítej na podzim".
Vraťme se k našim kuřatům. Když jsme se vzali, Alla mi tvrdila, že je "svatou ženou". Později se zjistilo, že tomu tak nebylo. Podle dokladů, Alla se narodila 25. prosince 1934, kdy v Německu jsou Vánoce. V Německu takovým dětem říkali vánoční děti. Jenomže moje tchyně, když ještě žili v Německu, tedy v letech 1945-1948, při vystavování dokumentů, omladila sebe i všechny své dcery. Tímto způsobem, Alla byla omlazena o jeden rok. I den narození byl změněn na den vánoční, protože se předpokládalo, že takové děti jsou v životě šťastné.
Jak jsem už říkal, milencem mé tchyně byl Armén Aram Safarian. Zeptal jsem se Ally, proč se tvoje matka za něj nevdává? Kde je vlastně Aramova žena? Prý žije v blázinci, proto se s ní nemůže rozvádět. Nakonec prožila tam celkem 23 let, tam i zemřela. Byla to položidovka. Později jsem se dozvěděl, že sám Aram není Armén, ale arménský žid. Jméno Arama bylo Safarian, židovského původu, od slova šofar, což je speciální roh, do kterého rabíni troubí o velkých svátcích. Všichni židé dobře vědí, co je to šofar. Aram také ve skutečnosti nebyl Aram, ale Abram. Zcela poctivě mi vše vyložil.
Jeho ženou byla Lubočka Cigunová. Brali se dost mladí, jemu bylo 20 let. V Rostově na Donu. V Rostově žilo mnoho židů i arménů. Otec Lubočky byl bohatý kozák z Novočerkasska. Já sám si pamatuju, tam všichni znali Cigunovskou burzu se dřevem. Byla tam dokonce i železniční zastávka. Takže, židovka se vdala za bohatého kozáka. Narodila se jim dcerka, položidovka Luba. Ta, když přišla řada na ni, měla dvě děti. A čím to vše skončilo? 23 roků v blázinci. Jen tak ze zájmu, sedl jsem a vypočítal, kolik to stálo amerického daňového poplatníka. Jejích 23 roků v blázinci stálo přes milion dolarů.
* – Mnozí lidé mohou říct: "Dobrá, žijí bionegativní lidé, dělají různé pokusy v posteli. Bůh jim dopřej. Co je nám do toho?"
– Bůh jim dopřej, říkáte? V současnosti chodí po Americe nemoc AIDS a každý její nositel, než umře, stojí systému zdravotnictví nejmíň 150.000 dolarů. Je otázkou, kolik musí vyhodit z kapsy americký farmář, aby zajistil každého takového bionegativního člověka, než odejde ze života? Kolik stojí všechny tyto homosexuální hry a zábavy bionegativních lidí? Kdo je musí platit? Je vidět, že tito bionegativové prostě okrádají normální lidi.
Kdyby byla přijata při vstupu do manželství správná řešení jak normálními lidmi, tak i bionegativy, počet bionegativů by poklesl a stát by ušetřil kolosální sumy.
Když jsem pochopil, že moje žena začíná blbnout, zatelefonoval jsem Aramovi a ptám se, jak vše probíhalo s nemocí jeho ženy. Chtěl jsem vědět, co mohu čekat v budoucnosti. A on vyprávěl: "Jednou spím a zdá se mi, že prší. Budím se. Nade mnou stojí moje Lubočka a sype na mne hrubou sůl, jaká se používá na silnicích v době náledí. Ptám se: «Lubočko, co děláš?» A ona odpovídá: «Chci tě zaříznout. A abys nesmrděl, tak tě nejdřív posolím...»"
. A ještě mnoho podobných historek...
Když bylo Alle pouze 16 let, měla už druhou lesbickou družku Ludočku Bogenovou. Později, ve věku 32 let tato Ludočka začala ztrácet rozum a stávala se z ní absolutní schizofrenička. Už 25 let žije na wellfare ve See-Cliffe. Bohudíky, nevdala se a neměla děti.
Roku 1973, když mi bylo 55 let a Alle 39, Alla náhodně otěhotněla, skončilo to však ztrátou plodu. Tolik let jsme už prožili spolu, lidi nás pokládali za ideální dvojici. A najednou taková rána osudu... Brzo poté Alla začala škemrat: "Gríšo, ty jsi starší, jednou odejdeš ze života a já zůstanu zcela sama... Adoptujeme dítě"
. Zauvažoval jsem a bylo mi jí líto. Podepsal jsem veškeré nutné dokumenty, ale ona i zde všechny udivila, vzala si pětiměsíční děcko z Libanonu. Malinké Arabátko. Chlapeček byl nádherný: zdravý fyzicky i duševně. Byl jsem tomu radši, než kdyby byl můj vlastní, protože tehdy jsem už věděl, že mít ho s ní, čekal by nás jenom zármutek. Chlapečka jsem měl velmi rád. Mezitím Alla začala ztrácet rozum. Nakonec, utekla z domu a ukradla dítě.
Ještě jednou upozorňuji, že v mém vyprávění nechci přitahovat pohled na mou osobní tragedii, která není důležitá, nýbrž na problém 25 milionů bionegativů v Rusku. Podobné "štěstí" zaručuji většině zdravých lidí, které nalítnou na některého z 25 milionů židovských bionegativů.
Pro oblíbence mystiky mohu dodat toto: Alla definitivně ztratila rozum a utekla ode mne 31. října 1976. To je v Americe svátek nečisté síly, den Halloween. Den před Dnem Všech Svatých. Když se rozhodla utéci, seděla přede mnou, celá se třásla, něco brebtala... Povídám jí: "Allo, víš, který máme dneska den? Den všech nečistých sil...". V tu chvíli, Alla jakoby zešílela.
Něco podobného se stalo s ženou knížete Tolstého, velikého pravdo-hledače země ruské. Oba ve stáří onemocněli duševní poruchou klimakterického věku. Buď ona uprchne z domu a vrátí se, nebo on běží z domova a vrací se. Neustále ukrýval sám před sebou pušku, aby se nezastřelil, a provazy, aby se nepověsil. V posledních letech života Tolstého, Jasná Polana byla úplným blázincem.
* – Zde je obdoba s Dostojevským. Jestliže mladý Dostojevský byl revolucionář a buřič, tak díky převýchově pomocí práce začal psát bohumilé věci. To jest, prošel trnitou cestou od Ďábla k Bohu. S knížetem Tolstým to bylo obráceně. V mládí psal bohumilé věci a později už pracoval pro Ďábla.
– Ano-ano. Já používám osobní zkušenost, byť je jakkoliv hořká, abych udělal principiální vývod, který může posloužit i jiným lidem.
Potom od roku 1976 do roku 1979 jsme žili ve dvou domech. Já jsem zůstal zde v New Yorku, Alla koupila dům v See-Cliffe a odjela. Na návštěvu k nim jsem jezdil málo. Abych se přiznal, jezdil jsem tam jen kvůli Andruškovi. Vždyť chlapec byl v rukách psychicky choré ženy...
První příznak této nemoci u žen, je patologická nenávist k muži. Muž se stává nepřítelem číslo 1. Snaží se mu dělat různé nepříjemnosti, stále provokuje na skandál. Stává se, že muž ženu zabije, nebo obráceně.
Všichni naši přátelé četli moje knihy a věděli, že se zabývám problémem degenerace. A ona se stále více a častěji stýkala s našimi přátely. Jelikož sama byla degenerátkou, ona výborně znala jejich slabá a bolestivá místa. Když zesílila její nemoc, brala telefon, zvonila známým a říkala jim, že je všechny nazývám degeneráti, prostě, dělala jim svoje vývody z vlastního pozorování, o čemž jsem nic nevěděl. A potom mne informovali, že celý See-Cliff mne bojkotuje...
V hlavě se jí vše převrátilo naruby. Jestliže dříve byla samá dobrota, nyní byla samá podlost. I její matka říkala: "Dřív byla Alka na mne hodná, teď je strašně lakomá".
Ptal jsem se tenkrát doktora Olega E. – psychiatra: "Co je známo o klimakterických poruchách?" Odpověděl mi: "To je involutorní psychóza". Involutorní, to znamená vývoj nazpět. Jako u minetčíků, je 69 způsobů být nešťastný. Jenomže, za hříchy jednoho doplácí oba, a do jisté míry, ten druhý je zdravý člověk.
Jedovaté houby obyčejně rostou v kruhu, ruský lid to nazývá "vědmin kruh". Jakmile jsem si začal pozorně všímat toho, co se dělo kolem mojí ženy, nebo spíš kolem mojí tchyně, viděl jsem samé vědmí kruhy. Nazval jsem je kruhem SKODlivých. Sexuální Klub Orálních Dam. U mužů je něco podobného. Schází se v jakémsi těsném kruhu lidí, kteří dávají přednost orálnímu sexu a žení se s židovkami. Je to jakési tajná společnost. Dámy, které mají radši anální sex, podle pravidla žení se s Armény, a také tvoří svoji tajnou společnost. Když jsem vzal do úvahy ty dámy kolem mojí ženy a mojí tchyně, většina z nich preferovala podobnou sexualitu. Povídám vám o tom, jelikož přemýšlím o 25 milionech profesora Janova. Právě zde se nachází genetické nebezpečí pro Rusko a ruský lid.
Zajímavé na tom je i fakt, že Alla úzkostlivě skrývala, že je ze čtvrtiny židovkou. Když ztratila rozum, stala se z ní... Nemám rád toto slovo, ale změnila se v odpornou židovku. Tak se ke stáří může projevit byť jen čtvrtina židovské krve. Jestliže myslíme, že čtvrtina krve nic neznamená, tak se hluboce mýlíme. Nezdravá krev, jako jed, je vždy silnější, než zdravá krev. Jak vidíme na příkladu Ally, bohužel se to potvrzuje v životě.
Ale v Babim Jaru zvučí kulomety... To Vadim Majkovskij, položid a idealista-schizofrenik, zabíjí sobě podobné. Zabíjí takové, jako skrytá položidovka Nataša Kušnýr, takové, jako jeho neteř Alla Majkovskaja, dříve Klimovová. Takové, jako pederast, minetčík a položid Rurik Dudin. Vlastně, všichni citovaní byli z Kyjeva. Vlastně všichni tihle utekli od Babiho Jara.
Tady máte klíč k Babi Jaru. Proč to všechno takto probíhá? Je to tragedie, je to vražda, ale současně, je to pořád ten samý had, který požírá vlastní ocas.
Když Alla požádala o rozvod, obrátila se k advokátovi-židovi Silversteinovi, se kterým kdysi pracovala v jedné advokátní kanceláři jako tlumočnice, a o kterém mi tehdy řekla, že je pederast, oženil se s lesbičankou a adoptoval dvě děti. Obrátila se k němu i potom, když uregulovávala adopci Andruši. Tehdy jsem jí říkal: Nějak nedobře se nám to daří. Adoptujeme Araba, vyřizuje to advokát-žid. Před rozvodem požádala Silversteina, aby jí poradil advokáta na manželské spory. Žid-pederast povinně doporučuje druhého žida a nutně též pederasta. Když začal soud, nový advokát, žid a pederast, když viděl, že soudce je Ital, prohlásil: "Tento soudce nám není sympatický"
. Sezení bylo přeloženo na druhý den a když jsem přišel, viděl jsem, že tentokráte byl soudcem Aaron Goldberg...
Ještě před začátkem jednání napsala affedevit – oficiální prohlášení, ověřené notářem, v kterém prohlásila, že jsem antisemita. Za prvé, ovlivnit soud je přestupek dokonce i podle amerických zákonů, přesto svého tím dosáhla. Dítě jí zůstalo...
Ačkoliv, ze strany soudce došlo také k přestupku, protože překrásný, zdravý chlapec byl svěřen do rukou psychicky choré ženě. Přičemž tento starý žid, soudce Aaron Goldberg, dávno už nedělal rozvodové procesy a musel dobře vědět, co je taková klimakterická porucha. Ale židům stačilo uslyšet, že jsem antisemita a tím vše bylo rozhodnuto...
Mohl jsem ovšem prohlásit soudu, že předáním zdravého chlapce psychicky nemocné ženě nejenže přestupují zákon, ale i sympatizují s její rodinou a příbuznými, vrahy židovského národa v Kyjevě a baltských zemích. Tehdy by matka, rozená Majkovská, dítě neuviděla víc, jak svoje uši. Ale mně by ho stejně nesvěřili, protože jsem byl prohlášen za antisemitu. Dítě by dali do dětského domu, odtud by ho dostali do rukou jiní židé... Není o tom pochyb. Dobré dítě, svěřené k opatrování, tehdy v Americe stálo přes 25 tisíc dolarů.
Ale kulomety jak šicí mašina střílely v Babim Jaru po podobných Silversteinech a Goldbergech... Ostatně válečný zločinec Vadim Majkovskij byl za sovětské vlády taky advokátem... Takže, kdo tam střílel a na koho? Všechno to bylo sebevražda nemocného národa...
Po rozvodu se moje Alla znovu vrhla do lesbiánství. Dělala to s naší dobrou známou Lenočkou Milčinou. Lenočka byla už z třetí emigrace. A také byla čtvrt-židovkou. První její muž byl žid, ředitel velkého podniku. Ona byla zaměstnáním veterinářka. Muž ji opustil. Pokusila se o sebevraždu, trávila se... Už 17 let předtím, pokoušela se o sebevraždu. Prostě, byla hotová psychopatka. Její druhý muž byl také žid. Mně její muž vyprávěl, do nejmenších podrobností, že Lenočka byla lesbičkou a sadistkou. Tehdy jí bylo 28 let, mužovi okolo 50. Ale i on se s ní nakonec dal rozvést.
Mezitím potrhlá Alla opět se vdala, za polského žida Richarda Janina, kterého sama předtím nazývala pederastem. To vše mi říkala jeho první žena Lila, dcera známého básníka Vaňky Jelagina, pederasta a minetčíka.
Skončilo toto manželství tím, že nebohý Janin řekl Alle, že jeho první žena Lila, čtvrt-židovka, byla polodegenerátkou, zatímco ona, Alla, je degenerátka úplná. Poté jí plivnul do tváře a odešel z domu. Brzo nato skončil sebevraždou: spolknul hrst tabletek na spaní a oddal se konci.
Oni byli oddáni, aby manželství vytrvalo, v křesťanském duchu, v kostele "Spása na slzách", který stojí na břehu v See-Cliffe, neboli, jak se dnes říká, v Sodomkino. Neutěšená vdova Alla nebyla ani na pohřbu svého druhého muže. Noví Sodomkiňáci se křižují a vzdychají: "Och, Bože, Bože, co všechno se děje na tom světě...". A děje se dost. Normální člověk dobře chápe, že v případě pozdních manželství, obzvlášť po 50 letech, na trhu mnoho dobrých ženichů a nevěst nezůstalo. Zůstal jen brak. Jen nenormální to nechápe...
Po třetí bláznivá Alla se provdala za Arména jménem Hačik, povoláním pekař pizzy, nezaměstnaný pekař, žijící ze subvencí pro nezaměstnané. S Hačikem se opět slavnostně vdávala, tentokrát v chrámu arménské křesťanské církve města New York. Jenže Hačik jí sloužil pouze jako maska. Tou dobou totiž Alla chodila už s jinou lesbičankou, Valjou. Ostatně i Hačik, arménský žid, se zřejmě zajímal ani ne tak o Allu, jako o jejího adoptovaného syna Andrušu.
Potom Alla někam zmizela. Její matka tvrdí, že Alla se přestěhovala do Evropy, ale moji známí říkají, že ji zavřeli do blázince.
V Babím Jaru zvučí kulomety... To strýc Ally, Vadim Majkovskij, náčelník policie města Kyjeva a zamaskovaný položid, účtuje se svými příbuznými. Vše tohle se zve Komplex Hitlera: sebevražda nemocného národa.
Další kapitola
Přejít na OBSAH