Vjedné z našich minulých přednášek jsme si vzpomněli na štíhlé, modrooké izraelské blondýny, kteří vnějším vzhledem se podobali spíše ideálním árijcům, než židům. Jak to vysvětlit? Svého času, v letech 1936-1945, Himmler organizoval zvláštní plán, který se nazýval Lebensborn (zdroj života), v kterém chtěl obnovit árijskou rasu. Co vlastně dělali? Vybírali geneticky zdravé Němky k roli matek budoucího genetického fondu ideálních árijců. Otevřeli několik sanatorií a rekreací v hezkých podhorských dolinách, pokrytých staletými doubravami, kam do skvělých podmínek umístili tyto Němky. Tam je spárovali s podobnými ideálními muži. Tito muži byli podle pravidla esesmani, přičemž NIKOLIV z politické policie, ale z fronty. Byli to zasloužilí, odvážní, geneticky zdraví vojáci. Jezdili z fronty na dovolenou, kterou trávili s těmito ženami v rekreačním středisku Lebensborn.
Výsledkem byly děti, které podle plánu vedoucích programu, měly se stát zlatým genetickým fondem árijského národa. Ke konci války, v Německu bylo už takových dětí přes 10 tisíc. Žily v speciálních dětských domech; část z nich potom byla dána k adopci. Po německé kapitulaci všechny tyto děti někam beze stop zmizely. Nejprve o tom málokdo věděl. Bylo to přísně tajeno, ale potom se přece jen veřejnost dozvěděla...
Četl jsem v jednom americkém časopise, že všechny tyto děti byly zabrány americkou okupační armádou hned po německé kapitulaci, a později byly všechny děti dopraveny do... Izraele. Nic nového pod sluncem. Už v Bibli najdete podobné historky. Například, jak židé podstrčili děcko neplodné dceři faraona a jak z něho vyrostl výtečný Mojžíš, který později se stal nepřítelem faraona, okradl Egypťany a na poušť odvedl žida a k nim připojené egyptské degeneráty. Takovými fíglemi-miglemi oni se zaměstnávají od věků-věkův.
Poslední velký skandál byl v Brazílii, kde pochytali stovky dětí. Brazilci jsou, normální, zdraví a krásní lidé. Aféry se ujmul Interpol a rychle se zjistilo, že stopy vedou do Izraele. Našli tam mnoho z těchto dětí. Byl to skandál... Izraelci museli vrátit aspoň ty děti, které se podařilo identifikovat. Tak jen opakuji, podobnými věcmi židé se zabývají už od dob biblických.
* – Grigoriji Petroviči, já jsem osobně znal přesvědčeného sionistu, byl to dvoumetrový chlap s modrýma očima a vlasy jako pšenice. Ve svém domě si sám všechno zařídil, od střechy do sklepa. Strašně pracovitý chlap. A přitom zažraný sionista. Ženatý s typickou židovkou, o dost starší než on. Koukal jsem se na něj a říkám si, jak to, že mu nikdo neřek, že je adoptovaný? Podle složení těla, záliby v manuální práci atd, vždyť to bylo jasné jako den...
– Ano-ano. I já mohu na osobním případě potvrdit totéž. Jedna židovka mne prostě požádala, abych jí udělal děcko. Bylo to roku 1958. Tehdy jsem byl vědeckým spolupracovníkem – v Americe se říká konzultantem – tak zvaného Corneilského projektu při Medicínském Centru Corneilské univerzity. V Mnichově byl Harvardský projekt, v New Yorku byl Corneilský. Také v oblasti psychologie. Byla to kolosální nemocnice-výzkumné centrum, sestávající se z několika krásných mrakodrapů. A tam se pracovalo na našem projektu. Se mnou pracovalo ještě 20 lidí. Na York Avenue a 69. street, vedle byl štáb FBI.
V naší skupině byla sekretářkou velmi hezká židovka. Práce byla vyčerpávající, takže jsme často dělávali break a popíjeli kafe. Hodina práce, 10-15 minut přestávka. Měl jsem vlastní kancelář, kde jsem diktoval na magnetofon. A ona přicházela o přestávce na kus řeči. Nejprve jsem ani nevěděl, že je židovka, tvářička jak andílek, podobná více na Islanďanku, než na židovku. Nejen že měla vlasy téměř bez barvy, ale i neuvěřitelně průzračnou kůži, každá žilka málem byla vidět. Velmi krásný obličej, a ta postava, Bože můj...!
O přestávkách jsme si často povídali. Povídali... Bylo jí 20 let, jejímu muži 32. Muže měla mladého a velmi krásného, takřka na 300% Semita. V dobrém smyslu slova. Žid podobný na Asyřana. Právě tam někde židé umisťují původ svého národa. Měl kučeravé vlasy. Na pohled, absolutně zdráv. Krásný sportovní typ. V čem přitáhl moji pozornost, bylo jeho auto. Přepychová sportovní Mercedeska. Musel tedy být bohatý.
Oba byli zdraví, mladí, zajímaví... Ale najednou, během pauzy, sekretářka zašla ke mně a začala si stěžovat. Že s mužem chtějí mít děti, a že se jim to nedaří. Už prý pomýšlí na to, otěhotnět s jiným mužem. Přičemž nemluví o inseminaci u doktora, ale přímo do očí se táže: "My s mužem jsme se rozhodli, že budu mít dítě od jiného muže. Řekněte mi, prosím, co o tom myslíte?..".
Nic podobného jsem nečekal, zarazilo mi to dech, odpověděl jsem zmateně: "Skutečně, je to složitý problém. Nevím, co bych řekl". Ale ona vede svoje: "Tak o tom přemýšlejte. Příště mi to řeknete". V medicínském prostředí se lidi moc neostýchají mluvit o takových věcech.
A já přemýšlel... Nehezká situace. Oni se možná za 5 let pohádají, ve vzteku mu možná řekne: "Syna mám od Klimova...". A za mnou s revolverem po New Yorku bude běhat ten žid... Ještě horší je pocit, že jde vlastně o nečistou záležitost. Druhý den v práci, dělám jakoby nic. Ale ona nezapomněla... A znovu ke mně. Se stejnou otázkou... Nakonec, rozpačitě jsem jí odmítl.
Na toto téma bych mohl mnoho vyprávět. Vždyť mnozí židé pouze si představují, že jsou židé. Do značné míry jsou vlastně umělý národ. Jak jsem psal už v knize "Mé jméno je Legie", židé jsou směsí degenerátů ze všech těch zemí, kde se židé motali během 4 tisíc let. Přičemž je to permanentní směs. To je to, co filosof Berďajev nazýval spolkem Satana a Antikrista. Antikrist, to jsou židé, a Satan, to jsou degeneráti z obklopujícího prostředí.
Jenomže degeneráti obtížně prodlužují, regenerují svůj rod. Odtud je jejich ruské pojmenování "vyrožděnci", "výrodci". Jejich sexuální zvyky jsou výborně popsány s ruském mate, slangu spodiny a kriminálníků. Vždyť oni doslova dělají to, o čem sprostě pokřikují výrostci u paneláků.
Proto, jestliže degenerát-žid se rozhodne ke svatbě s místní tuzemkou, tak ona, coby normální člověk, nedokáže po dlouhou dobu oceňovat jeho patologické orgie. Pouze čerstvě upečená místní degenerátka-tuzemka ho uspokojí.
Degenerativní židovská sekta už tisíce let, jako houba, vsává do sebe všechny čerstvě upečené místní degeneráty-tuzemce. Její funkce je být celosvětovou stokou, která odvádí odpad všech národů světa. Přesněji, sbírá odpad ze samých vršin všech národů světa. Protože degenerace jde vždy s vrchu níž. Ryba začne hnít od hlavy.
Otevřete Bibli. Praotcem všech židů byl Abrahám. A co udělal, na prvním místě, když přicestoval do Egypta, co udělal nejdřív? Nabídl faraonovi svou ženu. Nikoliv nějakému prostému Egypťanovi, ale přímo faraonovi. Je to podrobně popsáno v Bibli. Později, ten samý Abrahám podstrkává tu svoji ženu už jinému králi... Nebo biblická Kniha Ester. Strejda Mardochej nabízí svoji neteř (ženu? sestřenici? a možná jedno i druhé i třetí?) perskému králi. Výsledek – 75 tisíc Peršanů zabito. A dodnes operace Ester je nejveselejší svátek u židů. Purim! Tancují z zpívají!...
Dovolte, abych se vrátil k případu žida-monarchisty Konstantina Meyera-Mejeroviče. To byl pokřtěný žid a pederast. Jak často dělali židé-konvertité, oženil se s ruskou ženou. Co to bude za Rusku, už víme. A skutečně, byla lesbičankou typu minetčice. A nyní záhada, proč její syn Jurij Konstantinovič Meyer, se absolutně nepodobal otci židu, vypadal spíš na klasického carského oficíra? Dá se to vysvětlit tím, že jeho ruská matka měla ho ne s mužem-židem-pederastem. Ona věděla, k čemu by takové hokusy-pokusy vedly a své děti dělala s oficíry, kteří se točili kolem ní u dvora v Peterburgu. A tak se narodil Jura Meyer, který celý svůj život se pokládal za položida.
Monarchista, kterého tisknou v "Novém ruském slově", po otci položid... ale židovské krve v něm není ani kapky. Navzdory tomu, nehledě na matčiny pokusy, vyrostl z něj pederast. Nepomohl mu matčin recept na snížení degenerace ze 100% na 50%. Když je matka degenerativní, ať má děti s kým chce, šance, že z nich budou degeneráti je mnohem vyšší než 50%. Takový je zákon: shnilá krev, podobně jako jed, je silnější než zdravá krev.
A historie se opakovala ještě jednou. Jurij Meyer – monarchista a pederast, rovněž se ženil na ruské lesbičance a s dítětem se to zopakovalo. Měla dítě, Natašu Meyer, ne s mužem, ale s nějakým Jugoslávcem. Tenkrát žili v Bělehradě. Dobře jsem tu rodinu znal. Nataša byla podobná své matce, s otcem neměla ani jeden společný rys. Nemuseli jí to rodiče přiznávat, sama to uhádla. A znovu se opakuje ta samá historie. Ačkoliv ji matka měla s normálním Jugoslávcem, z Nataši vyrostla lesbičanka. Otec se pokládá za žida. Ona rovněž se domnívá, že po otci má židovskou krev. Ale nemá, a tak to běží už v třech pokoleních...
V našich předešlých lekcích o homosexualitě jsme už hovořili o tom, co samy lesbičanky tvrdí a co málokdo ví, jak je homosexualita silná vlastnost. Když nějaká lesbičanka si vezme normálního muže, vždy to špatně končí. Pro oba. Pouze když si vezme pederasta, manželství se víceméně udrží. Všechno tohle dobře znala mladičká lesbičanka Nataša Meyerová, přesto sama sebe klamala se mnou. Klamala se, klamala, ale nakonec pochopila, že je to zbytečné.
Než se stala Nataša mojí nevěstou, stále mi říkala: "Já se bojím... víš, já měla dřív velikou lásku... A bojím se, že by se mohla vrátit..." Nedořekla, co to bylo za lásku. Byl to homosexuální román s Luskou Černovou. Luska potom se vdala a Nataša se bála, že homosexualita u ní převládne. Tak se i stalo. Jednou, to už jsme byli snoubenci, jsem musel odjet z New Yorku na služební cestu do Mnichova a za mé nepřítomnosti se zamotala s druhou ženskou. Tak, jak se toho bála.
Později se Nataša vdala, vzala si to, co jí vyhovovalo. Ve věku 25 let vdala se za žida a prožila s ním přes 20 let. Měla 4 děti. Ale špatně to skončilo. V 50 letech opustila muže, což v té době normální ženy nedělaly. Její sexuální náklonnost jí dnes nebrání být náčelnicí ruského oddělení "Hlasu Ameriky". Moji známí mne informují, že i tam má reputaci lesbičanky.
Vezmu jiný příklad. Kníže Bagration. Opět kníže, namítnete. Byl ředitelem dobročinného fondu, a najednou, jako šedesátiletý, začal chodit na oběd se svojí 25-letou sekretářkou. Chodili spolu, ona si vedla dosti arogantně, jak dělávají milenky velikého náčelníka. Lidi se pochechtávali, vždyť měl ženu – kněžnu. Dceři bylo 28 let. Zjistilo se potom, že milenka knížete byla lesbičanka. A co víc, spala s jeho dcerou. Nejen se staříkem, ale i s dcerou. Ve skutečnosti kníže, aby skryl lesbičanské vztahy dcery, vydával se za milence její milenky. Profláklo se to teprve, když obě lesbičanky přistihli zamčené na dámském záchodě. Ale to je běžná historie. Ony si potom berou podobné muže a rodí jim podobné děti.
Římský papež v druhé polovině 19. století v Encyklice, to jest v dopise světu, nahlas prohlásil, že polovina lidí žije pod Bohem a druhá polovina pod Ďáblem. A totéž najdeme i v statistikách dr. Kinseyho. V rozhlasové stanici "Hlasu Ameriky" bylo takových lidí 90%, tam angažovali pouze "leninisty", lidi s komplexem Lenina. Je pravda, že když normální člověk měl výjimečné hlasové schopnosti, tak ho jako hlasatele vzali, ale takových tam nebude víc jak 10%. Hlasatelem se stát může, ale ředitelem nikdy. Dělají to proto, aby burcovali posluchače především lidi sobě podobné.
Ředitelem "Hlasu Ameriky" ve Washingtonu byl jistý Barmin. Před jeho kanceláří byla zasklená kabinka, kam posadil svého věrného psa, pomocníka-komisaře. To byl 100% žid. Barmin se vydával za ruského člověka, ačkoliv byl také žid. Podle železného zákona Vyšší Sociologie, obklopil se nejprve židy, aby se zabezpečil v týlu, a teprv pak jako nejbližší ochranu vzal si ruské degeneráty-pederasty.
To samé bylo v "Hlasu Ameriky" v Mnichově. Náčelníkem byl žid-trockista Malamut, a pomocníkem, věrným psem, který rovněž seděl u dveří jeho kanceláře, byl nějaký Čipčin. Také 100% žid, který mimochodem dohlížel na svého náčelníka. Už v Talmudu se píše: postav dohled nad dohlížečem...
To znamená: Náčelník, ať degenerát nebo žid (pochopte, jsou také degeneráti-nežidé), svěří první (týlový) záchranný kruh židovi a teprv druhý záchranný kruh (okrajový, kanonenfutr) mohou zabrat místní degeneráti různých sort. Častokrát jsem se díval na různé pevnosti psychologické války. Všechny byly zbudovány podle komplexu Lenina.
Vraťme se k náčelnici "Hlasu Ameriky" ve Washingtonu Nataše Clarkson, rozené Meyerové. Doufám, že nyní i bez mé pomoci dokážete uhádnout, kým se obklopila a jak byla organizována její pevnost.
Nataša je degenerátka třetího pokolení. Všechna tato pokolení se domnívají, že jsou židé a stále to před světem skrývají. Ve skutečnosti nemají ani jednu kapku židovské krve. Vezměme 4 dospělé syny Nataši. Domnívají se, že jejich matka je položidovka, jejich otec žid, tudíž že jsou ze 3/4 židé. Ve skutečnosti tomu tak není. A takto se to opakuje z pokolení na pokolení. Vzniká otázka: kolik může být takových židů, kteří se domnívají, že jsou židé, toto domnění je poutem k židovskému hnutí, a přitom nemají ani kapku židovské krve? Kolik je mezi židy takových lidí? Vždyť tento proces běží už celá staletí, celá tisíciletí.
Výsledkem je, že židé jsou umělý národ. Nyní snáze pochopíte ten divný rabínský zákon, který říká, že za žida se pokládá pouze syn židovky. Rabíni jsou potomci knížat-degenerátů a jako takoví, tuhle otázku dobře znají. Jenže oni se snaží držet jazyk za zuby, já se to snažím vysvětlit z hlediska Vyšší Sociologie.
Oni dokonce někdy dávají jako druhé ruské jméno nikoliv otcovo, ale matčino jméno. Vezměte Felix Edmundovič Džeržinský, ale jeho otec se jmenoval po matce Edmund Rufovič. Babičkou Felixe byla židovka jménem Ruf. A vnouček se stal "obnaženým mečem revoluce", to jest masovým vrahem. A pravnouček – syn Felixe – Jasyk, byl už absolutní degenerát-idiot, o čemž se dnes už smí otevřeně psát. Glasnost... Perestrojka...
O knížeti Bagratinovi jsme už mluvili. Podívejme se na kněžnu Obolenskou. Jaká krásná ruská dvorní šlechta... Kněžna Obolenská je ta samá Luska Černová, rozená Schwartz, která v 50-tých létech byla nešťastnou láskou naší Nataši von Meyer, náčelnice oddělení "Hlasu Ameriky" z Washingtonu. Takže obě dvě kariéru udělaly.
Když začínaly v Mnichově, byly mašinistkou a sekretářkou. Dobře jsem je znal, vzdělání žádné, kromě homosexuality zvláštní schopnosti neměly. Dnes jsou velkými náčelnicemi. Energické, sadistické, bezohledné, takový chlap v sukni. Podobné ženské během revoluce šly rovnou do ČK [zvláštní komise proti kontrarevoluci a sabotážím, předchůdce NKVD a KGB] nasytit své sadistické choutky, jejichž beztrestnost zajišťoval revoluční zákon. Ale později je stejně odstřelovali.
Když Luska Černová-Schwartz dosáhla 25 let, vzala si za muže knížete Opolenského. Křestní jméno bylo Valerián, ale nevím proč, říkalo se mu Žuk. Upřesňuji, Žuk se s ní neoženil, to ona si vzala za muže Žuka. Všichni ho znali jako známého pederasta. A tak "nečistá", nevzdělaná židovka-lesbičanka Luska Černová, se stává ruskou kněžnou.
Dovolte, podíváme se na rod Obolenských. Mezi revolucionáři-děkabristy byl kníže Jevgenij Petrovič Obolenský. Jenže děkabristé, to byli zednáři. A kdo řekne zednáři... může říct pederasti. Takže už mezi děkabristy byl kníže-zednář a kníže-pederast. Nejjistější test na degeneraci, je průzkum genealogický. Proto zkoumáme teď Žuka-pederasta. Myslím, že podobný průzkum provedlo i kádrové oddělení "Hlasu Ameriky" a ne bez důvodu přijalo ho do zaměstnání.
Druhý kníže Obolenský, před revolucí financoval soudruha Lenina. Použiju výraz soudruha Trockého, u nich v rodu měli "permanentní revolucionáře" (viz Passoni: «Lenin», str. 51). Po revoluci tentýž kníže Obolenský, přejmenován na V. V. Osinskij, byl levým komunistou a kandidátem do centrálního komitétu KS bolševiků. Skvělý kníže, vylezl až na vrchol, mezi revoluční hierarchii (viz Konkvist: «Veliký teror», str. 398). Ale skončil špatně. Za doby Veliké čistky, roku 1938 byl zastřelen. I v knížecím rodu bylo tedy dost originálů.
A čím se tento Osinskij, tj kníže Obolenský zabýval v emigraci, než se stal kandidátem do ÚV bolševiků? Inu zabýval se překladem básní Paula Verlaine. Verlaine byl známý francouzský básník-dekadent a vyhlášený pederast. Takže kníže netratil zbytečně čas. Seděl v emigraci, neměl co dělat, tak se rozhodl překládat verše buržoazního pederasta. Ale když se nakonec vrátil do Sovětské Judeje, tak v době největšího hladu 1921 ten samý kníže Obolenský-Osinskij byl už lidovým komisařem pro zemědělství, tedy byl náčelníkem hladomoru. A hlad byl strašný. Zdroj mé informace, starý trockista Louis Fischer: «Lenin» [Londýn 1970, str. 740].
Existoval ještě jeden kníže Obolenský, byl hlavním redaktorem časopisu "Vozroždenie" [Obroda] v Paříži. Ten byl hrbatý, chromý a šilhal, tedy absolutní degenerát.
V Paříži žila také kněžna Vika Obolenská, skutečným jménem Věra Apollonovna Obolenskaja. Za 2. sv. války se aktivně zúčastnila francouzského hnutí Odporu. Němci ji zatkli a popravili za špionáž. Posmrtně byla vyznamenána francouzskou Čestnou legií i sovětským řádem Vlastenecké války I. stupně. Byla popravena v 34. letech. Zřejmě byla psychopatkou, která hledala slavnou smrt. Svého druhu současná Panna Orleánská. Je vždy škoda zabitého člověka, ale našla, co hledala. Kterýkoliv zkušený psycholog usoudí, že měla komplex autodestrukce.
Takový je rodokmen ruského prince Žuka Obolenského a jeho oficiální ženy, ruské kněžny Lusky.
Za posledních 10 let liberalizace Ruska, někteří lidé se obrací k minulosti, ke genealogii jmen známé dvorní šlechty a hledají v ní něco dobrého. Zpívají se písně: "Nepadejte duchem, poručíku Galicine, kornetu Obolenský, nalejte si vína!...". Bere vás to za srdce.
Takže roku 1953 naše Luska Černova si vzala ruského prince Obolenského.
Ale tento princ byl pederast pasivního typu a dělal miňonka šikmookému filosofovi Viktoru Frankovi. Tento Viktor Frank byl synem ještě známějšího filosofa Semjona Franka. Všichni byli známí židé. Semjona vyhnali z SSSR roku 1922. Současně šlo do exilu okolo 300 vlivných zednářů, kteří pomáhali židům uskutečnit revoluci. Sovětský režim z vděčnosti je nepopravil, dokonce koupil jim jízdenky a zaplatil i za jejich zavazadla. Vycestoval i veliký filosof Berdiaev a neméně veliký filosof Semjom Frank. Takže tento vlivný zednář a pederast pomáhal svrhnout cara a ruskou šlechtu, ale jeho syn cucal úd uprchlého šlechtice Obolenského. Všimněte si, opět žid-pederast leze k degenerátu-pederastu, ale ne k Juskovi-notáři, nýbrž k ruskému princi. Už v Bibli se píše: prsa císařova ssáti budeš [Izajáš 60:16]. Je fakt, že daném případě ssál něco jiného...
Oba tito milenci začali pracovat v BBC v Londýně. Potom Viktor Frank přešel na "Radio Svoboda" v Mnichově. A přetáhl tam i svého miňona Žuka Obolenského. A tam, se do toho přimíchala lesbičanka Luska Černova a nakonec si vzala Žuka a stala se tím ruskou kněžnou Obolenskou. Žuk pracoval na "Radiu Svoboda" a ona na "Hlasu Ameriky". Jak vidíme, opět šlo o rodinný podnik. Jedním slovem, bylo to na jedno brdo. Dnes tato "čistokrevná" kněžna učí bloudící ruské duše starým carským zvykům...
Jak se sluší a patří, po sňatku přišlo na svět děcko. Jenomže porod u ní byl strašně těžký. Tři měsíce před porodem proležela v nemocnici a dělali jí nějaké operace. Je 100% degenerátka a takové normálně děti neporodí. A když se vyskytne tak obtížný porod, obyčejně lékaři radí nezkoušet to podruhé.
Přesto, za 3 roky, u kněžny Luska Obolenské se objevuje dcerka... Potom se dozvídáme, že díky tomu, že tak obtížně porodila syna Alešu, Luska mu adoptovala sestřičku Mášu. A co je zajímavé, stejná historie byla u matky Lusky Obolenské-Černové-Schwartzové. Její matka tak těžce rodila Lusku, že sestřičku jí potom radši adoptovala. Takže vše se znova opakuje. Jak zpívá populární sovětský pěvec, žid Mark Bernes: "Vše opět opakuje se od začátku...". Známí mi říkali, že Luskina adoptovaná sestra byla velmi dobrým člověkem. Vůbec ne takový prevít jak Luska. V Mnichově o Lusce Černové a Nataše Meyerové všichni mluvili jako o prevítech.
Kníže Žuk skončil špatně. Když se za něj Luska provdala, stal se z něho alkoholik, potom narkoman a ve věku 45 let spáchal sebevraždu. Jak? Zařezal se. V záchvatu bílé horečky. Mně to popisovali: "Celý sklep byl zalit krví".
Neutěšená vdova se provdala za starého žida, který se teď před každým chvástá: "Moje žena je skutečná ruská kněžna!".
A sedmiletého syna Alešu Obolenského už vodějí k psychiatrovi. Ohledně adoptované dcerky, nedávno jsem četl v monarchistické gazetě, která vychází v Buenos Aires, že princezna Maria Valeriovna Obolenská se vdává. Jaká je to princezna, když ji porodila německá služka?
Taková je naše vysoká společnost. Takový je i "Boží národ". Mnozí židé pouze si myslí, že jsou židé.
* * *
Končím tento cyklus přednášek a chtěl bych se obrátit nejen ke svým posluchačům, ale i k televizním divákům, neboť zapsali jsme vše na 72 kazet každá po 2 hodinách, a které teď, v době glasnosti a perestrojky, nakonec ruská televize ukáže.
Drazí moji přátelé, všichni normální lidé země, všichni dobří a čestní degeneráti, i vy, vážení a čestní mnichové a duchovní... čtěte pozorně moje knihy.
I když někdo z vás se bude cítit degenerátem, vždy má před sebou na výběr: může se stát Dobrým, anebo Špatným a dokonce i Ničemným.
Na druhou stranu si mnozí členové degenerované sekty falešně myslí, že jsou degenerovaní. Mnoho z nich byly adoptované děti nebo jejich rodiče byli adoptivními dětmi. Vězte, že 90% nejlepších lidí v historii lidstva bylo dobrými degeneráty. Proto vás prosím, jednejte opatrně s degeneráty a degeneralogií.
Jak už jsem upozorňoval dříve, je to zbraň stejně účinná jako biologická, ale i stejně nebezpečná. Po skončení lekce biologie, nezačínáte také experimentovat doma s mikroby cholery!
Učte se tuto vědu, s rozmyslem, opatrně. Přemýšlejte nad přečteným a v žádném případě nespěchejte s vývodem.
Já osobně začnu pokládat člověka za bionegativního teprve, když to dokáže svým jednáním. A několikrát.
Podle pravidla, nutno projevit 5-6 degenerativních ukazovatelů, aby člověk byl započítán do kategorie degenerátů. Byť by sám křičel po všech ulicích, že je na 100% degenerát, a přitom bojuje s druhými bionegativními degeneráty, zůstane naším druhem a spojencem.
A ještě jedna rada. Dostal jsem stovky dopisů od čtenářů z různých zemí světa. Z Australie, Nového Zélandu, z Ruska, Izraele, Anglie, Francie, USA, Německa, Japonska... A téměř ve všech bylo jedno zajímavé pozorování – moji čtenáři dávali moje knihy všem svým přátelům, jak lakmusový papír, a mlčky pozorovali jejich reakci. Výsledek byl vždycky stejný – ztratili polovinu svých tak zvaných přátel.
Takže i vy, podle reakce na moje knihy či reakce na moji stránku Webu, můžete zcela samostatně udělat jistý vývod o soudruhu "XY" a o mnohých přátelích.
Grigorij Petrovič Klimov
Další kapitola
Přejít na OBSAH