Často se mne lidi ptají, proč jsem já, autor knihy, která se stala bestsellerem, třikrát byla zfilmována a měla obyčejný, normální námět o lásce a o válce, začal později psát o něčem docela jiném, o Vyšší Sociologii. Jeden čtenář mi přímo řekl, že podle něj, "Pěst vítěze" napsal jeden Klimov, a všechny ostatní knihy druhý Klimov. Toho prvního KGB už dávno vykradlo a zastřelilo a na jeho místo poslali jiného. Podobných legend chodí dost. Dokonce jsem si udělal speciální svazek pod jménem "Legendy a výmysly o Klimovovi". Podle jedné z nich, jsem těžký alkoholik, pozvolna umírající od syfilisu a moje knihy a Vyšší Sociologii píše moje milenka Soňka. Abych udělal konec těmto pověstem, tak dnes oficiálně prohlašuji, že jsem tady já sám Klimov a že jak moje první, tak i všechny pozdější knihy jsou moje.
A odpovím i na otázku, proč jsem se věnoval takovému divnému tématu jako Vyšší Sociologie neboli degeneralogie, jinak řečeno vědě o degeneraci, o tom, co Bible nazývá Ďáblem a knížetem světa vezdejšího, jindy Bohem svého věku a knížetem tmy. Proč jsem šlapal Ďáblovi na ocas? Proč jsem ze zabýval tak neblahodárným tématem, jako je antisemitismus? Neboť, jakmile škubneš Ďábla za ocas, objeví se i Antikrist; podle filosofické formulace Berďajeva, spolek Satana s Antikristem vede k moci knížete tohoto světa, totiž biblického Ďábla.
Existuje francouzský výraz "cherchez la femme!". Ve volném překladu to zní přibližně takto: "za každou lumpárnou hledejte ženskou". V mém případě tomu tak skutečně bylo. Poprvé jsem se tedy s tímto tématem začal zabývat proto, že jsem se střetnul s degenerátkou, která byla mojí snoubenkou. Pro mne to byl obrovský šok, protože v SSSR toto téma bylo absolutně neznámé, i zakázané. Nyní chápu, proč bylo zakázané. Lenin byl degenerát, po něm nastoupil Stalin, rovněž degenerát. Podle Bible, byli oba knížata světa vezdejšího. Je pochopitelné, že zakazovali vše, co jakkoliv připomínalo tento problém. Když jsem se setkal s degenerátkou v osobě vlastní nevěsty, dlouho jsem nemohl pochopit, co se s ní děje.
Dnes moje bývalá snoubenka je náčelnicí ruského oddělení "Hlasu Ameriky" ve Washingtonu. Takže udělala kariéru, za pomoci knížete tohoto světa. Když jsem studoval tento problém, při použití rodokmenu mojí bývalé snoubenky, podařilo se mi rozluštit mnohé záhady psychologické války. Psychologická válka je seriozní věc. Člověk by mohl myslet, že moje bývalá snoubenka, to byl můj osobní problém. Jenže za tím se skrývaly mnohé záhady psychologické války, která se vede už od roku 1950. Vede se až dodnes. Kvůli těm samým příčinám. Za použití stále stejného komplexu latentní pederastie soudruha Lenina. Bylo to vše vypracováno nejlepším think-tankem Ameriky – Harvardskou univerzitou ještě v konci 40-tých let.
Pro vysvětlení toho všeho, jsem nucen vyprávět svůj osobní příběh. Teprv tehdy pochopíme princip psychologické války a další nezasvěcenému člověku nepochopitelné věci. Začalo to s mojí bývalou nevěstou Natašou von Meyer, rozené Meyerovič, dnes je už Nataša Clarkson. Clarkson je jméno manžela-žida. Vy okamžitě vidíte zde spolek Satana a Antikrista, ale já jako slepec jsem bloudil v těch houštinách zatraceně dlouho. Během celého roku, od 1954 do 1955, Nataša von Meyer byla mojí oficiální nevěstou a celý rok nosila můj snubní prsten. Zdůrazňovala, že je Nataša von Meyer, to jest, že pochází z ruské dvorní šlechty. Pak se zjistilo, že není Ruska, ale položidovka, že není šlechtičnou, ale lesbičkou. Poznal jsem ji v Mnichově už před 5 lety, ale jak se zjistilo později, během těch pěti let jsem byl obklopen partou degenerátů, lesbiček a pederastů různých nádechů a různých odstínů. Jen já si ničeho nevšiml... Moje nevěsta, téměř pod mým nosem, opravdová lesbičanka a já nic neviděl...
Její lesbickou družkou byla zamaskovaná položidovka Luska Černova, rozená Schwartz. Vše bylo zamaskované jako kamarádství dvou mladých dívek. Já sám jsem vozil tuto Lusku k Nataše na návštěvu a častokrát tam i zůstávala přes noc. Třebaže spaly vždy v jedné posteli, nic špatného v tom jsem neviděl. Dívčiny byly neuvěřitelně drzé. Později jsem se dozvěděl, jak se nade mnou smávaly: pitomeček, dospělý muž a nic nevidí... Už v Bibli se říká: "mající oči nevidí, mající uši neslyší".
Myslel jsem, že všechno znám, zakončil jsem přece dvě vysoké školy v SSSR... Když jsem se tím začal zabývat, otevřel se mi nový svět. A o tomto novém, pro většinu normálních lidi neznámém světě, budeme dnes hovořit.
Abych jej sám pochopil, musel jsem prostudovat nejen mnoho prací psychiatrů a sociologů, ale též seriozně zajímat se o náboženství a o filosofii. Tento nový pro mne svět byl nejen nový, ale i tajný. Proto Bible říká, že Ďábel je Kníže tmy. Když znáte zákony tohoto tajného světa, můžete vysvětlit mnohé záhady.
Například, během 20 let náčelníkem "Hlasu Ameriky" ve Washingtonu byl Alexandr Barmin. A potom najednou se zbláznil. Měl mánii s psychotickými příznaky. Uprchl z domova a skrýval se v křoví ve Washingtonu. Bál se, že ho chtějí zavraždit. Je to vše spjaté se sexem. Bál se, že jeho posluchači, kteří po 20 let vyzýval ujet z SSSR do Ameriky, mu chtějí uříznout jazyk i pohlaví. Že jsou rozčarováni životem v Americe a chtějí ho zabít. Skrývá se a jeho žena Galočka telefonuje, "kam má". Organizovali skutečný lov na něj. Když ho dostali a sanitáři mu navlékali svěrací kazajku, hulákal na celou ulici: "Tady vidíte, jaká je v Americe svoboda...!"
Tak se náčelník "Hlasu Ameriky" ve Washingtonu Barmin ocitl v blázinci.
Jestli však se domníváte, že je to výjimečný případ, tak se mýlíte. Je to železná zákonitost všedního dne psychologické války. Náčelník "Hlasu Ameriky" v Mnichově Charley Malamut také se zbláznil. I on měl mánii persekuce těžké formy. Pouze neskrýval se ve Washingtonu, ale po Mnichově, měnil byty, nikomu nedával číslo svého telefonu, ani nejbližším spolupracovníkům. Nakonec ho odvezli zpět do Ameriky, kde spáchal sebevraždu v Kalifornii. Přičemž, bylo právě 13-tého... Vidíte, kam vede komplex Lenina.
Ohledně čísla 13, mám celou sérii poznámek o třináctce a podobné případy bych vám mohl uvádět nekonečně dlouho. Vražda Alexandra Druhého byla uskutečněna 13. března 1881. Pokus o vraždu Alexandra Třetího byl 13. března 1887. Založení ruské sociálně-demokratické strany bylo 13. března 1898, založení hitlerovské strany národně-socialistické se zúčastnilo 13 lidí. Není to náhoda, třináctka je symbol Satanistů.
Tak tedy, náčelník "Hlasu Ameriky" v Mnichově Malamut se také zbláznil.
Dobře jsem znal všechny tyto lidi. Byli to kolegové z psychologické války. Dodnes mám knihu Alexandra Barmina "Ten, kdo uprchl" s jeho věnováním: "Grigoriji Petroviči Klimovovi na památku prvního setkání, přátelsky Alexandr Barmin. 1951". Hned vedle stojí kniha Trockého "Stalin". Překladatel knihy – Charley Malamut. On byl horlivým trockistou a zřejmě proto ho "Hlas Ameriky" udělal náčelníkem. Tuto knihu jsem pečlivě prostudoval, je plná záložek. Hle jeden z citátů: "Hitlerova matka snila o tom, udělat Adolfa pastorem..."
. A vzpomeňme si, kde Stalin studoval? I s Mikojanem? Společně v semináři.
Když to víte, pochopíte i tajemství sovětských psychiatrických klinik, o nichž už pár desetiletí až dodnes se vedou spory v tisku. Jednali správně sověti, když zavírali disidenty do blázinců, nebo ne?
Zajímavé je, že oba náčelníci "Hlasu Ameriky", kteří šlápli na ocas sovětským disidentům, se ocitli také v blázinci. V demokratickém blázinci. Řadu let vybízeli v rozhlase své spolubratry v SSSR ke vzpouře, k nové revoluci. Vše to šlo pod přesným vedením CIA. Ačkoliv já soudím, že v KGB tyto věcičky také dobře znali a proto otevírali tyto psychiatrické kliniky a blázince.
* – Grigoriji Petroviči, vyrojit se zde jako sršni na Amerikány nemá smysl. Protože Amerika už dávno se nachází pod okupací Knížete světa vezdejšího. Dokonce speciální termín pro to existuje: Zionist Occupational Governement (ZOG).
– Ne-ne-ne. Já se na nikoho nerojím. Prostě zkoumám všechny ty hry, z hlediska Vyšší Sociologie. Jak CIA, tak i KGB jednají přesně podle zákonů Vyšší Sociologie. Oni dobře vědí, že revoluce dělají psychicky vyšinuté osoby. Například, v Rusku dnes probíhá také tichá revoluce. Jsou tam zaktivované všechny tyto procesy, všechny degenerativní síly. To je třeba vědět.
A nyní, malý, ale smutný příklad, ukazující, nakolik bylo vše tohle utajené. V knize Frederika Zeliga "Znič toho, kdo tě obviňuje", autor popisuje svůj osobní zážitek, jak se soudil o své dítě s ženou-lesbičkou a jak přitom se utkal s federální homosexuální mafií. Byl povoláním novinář a když začal otevřeně psát o tom, o homosexuální mafii, zavřeli ho do blázince a proseděl tam dva roky....
Ve své knize popisuje zajímavý případ, který se týkal historie americké psychologické války. Kromě "Hlasu Ameriky" existovalo ještě "Radio "Svobodná Evropa"", které pracovalo podle stejného principu, využívaje Leninovy latentní homosexuality. Tam nasadili degeneráty všech nádechů a všech zabarvení na to, aby pletli hlavy svým spolubratřím ve Východní Evropě. V oddělení bezpečnosti Radia "Svobodná Evropa" byl náčelníkem Fletcher Bartolomev. Ten si všiml, že v radiu pracuje plno homosexuálů. Bylo to v první polovině 50-tých let. Tou dobou, jako výsledek šetření, provedených senátorem Mac Carthym, vydali řadu zákonů, které kategoricky zakazovaly zaměstnávat homosexuály, jakmile šlo o státní bezpečnost, špionáž atd.
Bartolomev znal tyto zákony, ale ani jemu, náčelníkovi bezpečnosti, nesvěřili tajemství Harvardského projektu. Takže on psal raporty do Washingtonu, že "Svobodná Evropa" je plná homosexuálů a že je nutno přikročit k naléhavému řešení. Tak on píše, píše své raporty a memoranda do Washingtonu, a odtud – hrobové mlčení. Neví, že na homosexualitě byla založena celá "Svobodná Evropa". Celý ten krám byl natolik přísně tajný, že o něm nevěděl ani náčelník bezpečnostní ochrany. Čím skončily jeho pokusy očistit radio od převahy homosexuálů? Bartolomeva, bohužel jediného normálního člověka z celé Mnichovské stanici "Svobodná Evropa", vyzvali do Ameriky a tam... posadili do blázince.
Frederik Zelich ve své knize, podrobně popisuje, jak ho posadili do blázince a jak tam posadili i Bartolomeva, jasně zdravého člověka. Bartolomeva tam drželi značně dlouho a jedině díky vlivným stykům jeho ženy byl nakonec propuštěn.
Ohledně rozhlasů "Svoboda" a "Hlas Ameriky", vzpomínám na výroky Denise de Rougemonta. Jeden z nich je: "Ďábel je pátou kolonou všech dob a všech národů"
. To značí, Ďábel plus zrada. Tito lidé jsou duševně nevyrovnaní a proto není těžké je naverbovat do páté kolony.
Věrněme se k mojí bývalé snoubence, náčelníku ruského oddělení "Hlasu Ameriky", Nataše Clarkson-Meyer. Abychom ji pochopili, vzpomeňme si na "Politickou závěť" Adolfa Hitlera, kde psal méně o politice, zato více o židech, o tom, že jsou traviči všech národů světa. Na příkladu Nataši uvidíme, jak může docházet k této otravě.
Profesor Kolumbijské univerzity A. Janov, žid z 3. emigrace a velký rusofob, nedávno prohlásil, že v Rusku nejsou 2 miliony židů, ale 25 milionů, počítáme-li i částečné židy. Vtip je v tom, že Janov se přeřekl a odhalil tajemství, které židé se snaží úzkostlivě skrýt. Byl z toho skandálek a hned mu zavřeli hubu. Bylo to na zasedání židovské elity a on to plácl z tribuny. Jeho projev byl přerušen a okamžitě celé zasedání ukončeno. Později, aby se ospravedlnil, profesor Janov přinesl důkazy, že se nejednalo o jeho výmysl, ale že obdržel údaje v Moskvě od židovských demografů. Bylo to kolektivní mínění sovětských židů, kteří se tím speciálně zabývali. Dále Janov říká, že se tím také zabývali lidi ze spolku Pamiat, kteří získali sumu ještě vyšší – 27 milionů. Podle toho, můj odhad v knize Protokoly sovětských mudrců se zdá příliš nízký, vyšlo mi celkem 17 milionů.
Říká se, že před lékařem nebo před malířem není nutno se stydět. Je možné se svléknout. Já jsem malíř od pera, ale musím svléknout svoji nevěstu do naha, abyste pochopili. To je ovšem jen metafora. Začnu tím, co svého času dělala svatá Inkvizice, když hledala pečeť Ďábla. Musím uznat, že u mé Nataši takové pečeti byly dvě. Jedna byla na tváři, tu odstranili chirurgicky už v dětství. Druhá byla na prsou. Pečeť Ďábla, to jsou velké černé skvrny na těle, necitlivé k bolesti. Rozměrem jako větší třešnička.
Upřímně řečeno, kdyby byla Nataša jen lesbičanka a poctivě mne odmítla, trochu bych ji politoval a nemusel ji zde ukazovat veřejnosti. Ale Nataša byla lesbičankou aktivního, mužského typu. Byla sadistkou, a sadisty litovat není třeba. Představme si, že ruský dnešní novinář přijede do "Hlasu Ameriky" na interview k Nataše Clarkson, náčelnici ruského oddělení. Jako první, Nataša by mu strčila pod nos fotografii, stojící, jak je zvykem v Americe, na pracovním stole každého šéfa. Na této fotografii ona je obklopena svými čtyřmi syny. Amerikáni to dělávají, aby dokázali, že jsou normální a že mají normální rodinu a fůru dětí. Jak říkají filosofové, Ďábel má fůru alibí. Hned z počátku novinář si udělá lživou představu, že má před sebou normální starší ženu z dobré, tradiční rodiny.
Přitom, ona nutně udělá narážku na svůj rod dvorní šlechty. Tím novináře oklame stejně, jako svého času oklamala mne. Degeneráti jsou rození herci, mimové. Už od dětství si zvykají hrát roli normálních lidí. Ohledně mimů, ve středověku bylo zakázáno pohřbívat profesionální herce na veřejném hřbitově. Myslilo se, že mají jaksi dvě duše. Jedním ruským slovem, byli "liceději". Inkvizitoři byli skvělými psychology a dobře tomu všemu rozuměli. Dnes se u degenerátů mluví o rozdvojení osobnosti, schizofrenii.
* – Chtěl bych připomenout slova známého amerického herce Mel Brooka, polského žida, který ve své nejnovější komedii "Historie světa" řekl, že když uberete z divadla všechny homo, židy a cikány, divadlo přestane existovat.
– Skutečně. Mám v kartotéce oddělení s nadpisem "Kino. Degeneráti v kině". A jsou tam prakticky všechny krásky Hollywoodu. A jak obyčejně končí? Sebevraždou (Maryleen Monroe), alkoholismem (Rita Haytwoord), blázincem (všechny ostatní). Mám tu ty krasavice, kterými jsem já byl nadšen v 50-tých létech: Vivien Lee, Greta Garbo... První krasavice Hollywoodu... Ano, je to smutná historie.
Nataša Clarkson ruského žurnalistu samozřejmě oklame, mne však podruhé už by nedokázala. Nejprve bych se jí zeptal, proč, ve věku padesáti let, se čtyřmi dospělými syny, najednou se rozvádí s mužem, s kterým prožila 25 let. Odborník na psychologii okamžitě odpoví: V padesáti? To je jasné.
Je v přechodu, klimakterická porucha. K tomu dochází ve věku 50 plus-minus 5 let. Tehdy mnohé ženy opustí manžela. Statistika tvrdí, že z 10 žen, 2 při tom onemocní touto poruchou. Mezi minetčicemi, tedy ženami s potlačenou homosexualitou, je to každá druhá. A k tomu došlo i u Nataši Clarkson.
* – U mužů k tomu také může dojít?
– Také, ale značně později, v šedesáti. Například náš geniální spisovatel Tolstoj. Tam i žena i muž, ve stáří, oba onemocněli klimakterickou chorobou. Píše o tom jejich třináctá dcera Alexandra ve své knize pamětí "Otec".
Vzhledem k tomu, že dva náčelníci "Hlasu Ameriky" na stará kolena se zbláznili, u Nataši její klimakterická porucha možná hlásá první zvonění před odjezdem do blázince. Problém je v tom, že klimakterickou poruchu vyléčit nelze, možno ji jen přibrzdit na nějaký čas, ale končí se to zpravidla blázincem.
A nyní dovolte, proanalyzujeme rodokmen Nataši. Ačkoliv už byla zkušenou lesbiánkou, ve 25. letech se provdala za žida. Ale nebyl to prostý žid, ale neskrytý pederast. Takže to všechno dobře znala. Jedním slovem, vzala si muže jako masku. Vyvstává problém, jak ale dělat děti? Ona se potichu miluje s lesbičkou, on tajně s pederasty, a společně nanejvýš se zabývají tím, čemu se říká pozice 69. Zkušená degenerátka dobře ví, že bude-li lesbičanka dělat děti s mužem-pederastem, bude mít 100% záruku, že děti budou nenormální, protože taková je genetika, že s každou generací degenerativní náboj roste a nabývá na síle.
Děti pak budou nejen homosexuální, ale i psychicky nemocné, snad i mentálně zaostalé. Ona to krásně ví, protože k tomu už došlo v její rodině. Aby se tomu vyhnuly, takové ženy chodí na inseminaci. Je to nehezká věc. V Americe to praktikují převážně židovští gynekologové. Ale Nataša zdaleka není hloupá. Nepůjde, jako ostatní, k lékaři-židovi, protože ví, že lékař by ji mohl oplodnit vlastním spermatem. Mnozí doktoři-degeneráti totiž mají prostě mánii dělat děti, kromě toho nemusí platit dárce. Nataša, která nechce sperma od vlastního muže, nebude riskovat, že jí ho dodá židovský lékař.
Zbývá možnost oplodnění od náhodně vybraného normálního muže. Zde v Americe jsou bary, kde jsou možnosti pro náhodné známosti. Degenerátka může jít a vybrat si budoucího otce podle svého vkusu. Normální člověk na něco takového ani nepomyslí. Lidově se v Rusku říká "na cizím čuráku přijet do ráje". Pro normálního člověka to znamená sprosté zakletí, aniž by mělo nějaký smysl. Ale degenerátům je jasné. Existuje ještě jeden málo pochopitelný výraz: "palcem dělaný". Degeneráti, když vidí člověka ne zcela normálního, řeknou: "Wauu, palcem dělaný!" Ale vždyť takové hokusy-pokusy existují...
Předpokládám, že nějakým takovým způsobem dělala své čtyři děti Nataša Clarkson. U nich to byla svým způsobem rodinná tradice. Zabývala se tím její matka i babička. Neboť, její rodina byla už třetí pokolení ruských lesbiček. Všechny se provdaly za žida, ale děti dělaly s jinými muži.
Její zákonný otec Jurij Meyer prý byl žid, Nataša tedy položidovka. Ale ve skutečnosti Nataša nemá ani kapku židovské krve. A tak to jde už v třetí generaci. V normální rodině se předává recept od babičky na nějakou speciální dobrou, rodinnou zavařeninu. V rodině degenerátů mívají recept, jak otěhotnit od mladého záletníka.
Její otec Jurij Meyer se dožil 97 let. Pravidelně byl otiskován v časopisu "Nové ruské slovo", kde se vydával za monarchistu. Čtenáři neměli ani potuchy, že ve skutečnosti si z nich dělá legraci žid-pederast. Začalo to před 120ti lety židem-pederastem, který se dal pokřtít a stal se Meyerem, jakoby byl německého původu [tak učinil i dědeček Leninův].
Tento konvertita Mejerovič se oženil s ruskou lesbičankou. Tato lesbičanka také nebyla pitomá, a proto své děti dělala s jinými muži. Viděl jsem fotografii Jurie Meyera v mladém věku. Nic židovského na něm není, jako muž byl krasavec s blahorodnými črtami tváře, jaké byly u ruského dvora. Ty mu předal jakýsi záletný krasavec z carské gardy, kterého využila maminka-lesbičanka k početí syna. Takových lidí je mnoho a žijí zcela jiným životem. Mají svůj tajný svět.
Tak vznikl Jura-monarchista. Po revoluci, emigrovali do Jugoslávie, kde pokračovali podle rodinného receptu vařit "rodinnou zavařeninu". Roku 1922 oženil se s Ruskou. A opět, jeho ženou byla ruská lesbičanka. Sama Nataša nejednou se o tom přeřekla. Nataša přišla na svět teprve 10 let po svatbě a zůstala jedináčkem v rodině.
Jedna teta Nataši z matčiny strany rovněž pracovala v radiu "Hlas Ameriky" ve Washingtonu, neměla dětí. Druhá teta z matčiny strany byla absolutní mrzák, a i její dcera měla šikmé oči, přičemž každé oko hledělo na jinou stranu. Jurijův bratr učil ruský jazyk v Kanadě. S chromou nohou, nikdy nebyl ženat. Druhý bratr – v blázinci. Jediná zelená větévka celého stromu byla naše Nataša...
Tu máte dosti zábavnou biografii dnešního náčelníka ruského oddělení "Hlasu Ameriky". Po seznámení s biografií Nataši, vidíme pravdivost "Politické závěti" Hitlerovy, v níž psal, že židé jsou traviči všech národů světa. Alespoň rodina Nataši to výborně potvrzuje.
Nutně přichází na mysl otázka: Tak co jsou vlastně židé?
Čtyři Natašini synové jsou přesvědčeni, že jsou ze 3/4 židé, ale ve skutečnosti, nemají ani kapku židovské krve. Ale budou žít a jednat, jako skuteční židé...
* – Co tedy říct o 25 milionech takovýchto židů v Rusku?
– No právě. To je jedno z největších tajemstvích židovské otázky. Kdo jsou vlastně ti židé? Odkud profesor Janov vzal svých 25 milionů?
V třídě degenerátů existuje takové množství ďábelských kombinací, že sám čert aby se v nich vyznal. Například – věděli jste, že degeneráti adoptují ohromné množství dětí? Stovky tisíc ročně. Tyto adoptované děti nebudou žít v manželském svazku se skutečnými dětmi degenerátů (už jsme mluvili o nenormálních pohlavních vztazích u degenerátů).
Tyto adoptované děti, když přijde čas založit svoji rodinu, budou hledat, hledat, hledat mezi svými degenerativními známými, až nakonec najdou partnera, který byl také takovým normálním, adoptovaným dítětem. Tyto nové rodiny budou normální na 100%, ale celé jejich okolí, včetně jich samotných, budou na 100% přesvědčeni o tom, že jsou také degeneráty. A s pěnou na rtech budou hájit všechny degenerační ratolesti svých rodičů i rodičů známých.
Vidíte, jak se najednou vše zkomplikovalo?
A proto v degenerologii veškerá pravidla a axiomy vždy jsou platná jen na 90%, nikdy na 100%. Jinak děti a vnukové těchto adoptovaných párů budou moci křičet:
"Ale my jsme ze 100% degeneráti, už v druhé nebo i v třetí generaci!
A podívejte se na nás!
Jsme normální!
Naše děti jsou normální!
Jak nám to vysvětlíte, blízký náš druhu?"
Ale docela prostě. Každý může rychle udělat prostý test – autoprověrku.
Ten, kdo padne do třetího stadia degenerace (vrozené vady), nebo do druhého stadia (psychické nemoci), ví, na čem je. Zbývá zjistit, připadáte-li do prvního stadia degenerace (pohlavní menšiny).
V naší pokrokové době různé pohlavní zvrácenosti, pod tlakem degenerativní propagandy televize a masové informace (desinformace), se stávají málem normou. Pozice 69 už se doporučuje ve školách USA jako výtečný antikoncepční prostředek. Mnoho normálních lidí už se začalo tím zabývat. Jak tedy prověřit sám sebe ohledně pohlavních zvráceností?
Jednoduše:
Zkuste to dělat normálně, jako dělali naši otcové celá staletí, tváří k tvář, muž na vrcholu.
Několikrát.
Bez představ, že spíte s osobou vašeho pohlaví nebo se sviní a podobné idiotské věci...
Když výsledek bude pozitivní, nemáte se čeho bát. Vám prostě promyla mozek propaganda degenerátů, která vás naučila hloupostem. Rovněž četba rodokmenu není vždy směrodatná. Možná, že vaši rodiče ani neví o tom, že oni byli adoptováni.
Pokud se výsledek testu na pohlavní normálnost ukázal negativní, nechť vám pomůže sám Bůh...
Dnes už vím, že kdyby Nataša si mne vzala, pro mne bylo by to neštěstím. Porodila by mi několik dětí a pak by – jako většina lesbičanek – mne opustila. Já bych platil na děti alimenty, ona by je vychovávala a štvala proti mně. Svadba s takovou ženou je přestupek.
Libovolný spolupracovník KGB by lehce udělal z Nataši dvojitého agenta. Z rozboru krve jejích dětí i jejího muže, zjistil by, že měla děti od různých otců, o čemž její muž nemá ponětí. Při její troufalosti a nestoudnosti, takový obrat by ji donutil dělat, co od ní chtějí. Mohlo by ji platit CIA a dojit KGB.
Proto, homosexuálové jsou zlatý důl rozvědek všech zemí světa. V Mnichově, kde bylo centrum ruské emigrace, KGB bedlivě sledovalo všechny homosexuály. Možná byl u nich zaregistrován i otec Meyer, když učil ruštině na amerických školách pro rozvědčíky. I toho bez velké námahy bylo možné udělat ruským agentem, nebo aspoň díky jemu objevit, kdo z budoucích amerických špionů je také pederastem. Za rok, za dva, tito lidé budou pracovat na americkém velvyslanectví v Moskvě a pak taková informace může být neobyčejně užitečná.
Dobrá, ukončeme to. Jaké vývody ze všeho plynou?
Dnes Moskvu bolí hlava z toho, že Litva vyhlásila nezávislost. Objevil se tam prezident Landsbergis. Jméno nijak litevské, premiérkou je Kazimíra Prunskene. Kazimír je mužské jméno. Rodiče, které předem vědí, že jejich dítě bude homosexuál, dávají jim podobná jména: Viktorie, Kira, atd. Jestliže se žena vyšplhala na premiérku, to podle pravidla bude to lesbičanka aktivního typu.
Už v "Protokolech siónských mudrců" se říká: "My jmenujeme do vlády takové lidi, o kterých budeme znát různé negativní věci. A jestli nás přestanou poslouchat, budou přinuceni opustit své posty"
. Jak vidíte, dobrá znalost Vyšší Sociologie může být mocnou zbraní, ale je nutno umět ji používat. Proto na toto téma hovoříme podrobně a za pomoci konkrétních příkladů.
Ne zbytečně tuto věc Bible nazývá knížetem světa vezdejšího, Bohem věku tohoto a knížetem tmy. Rovněž ruské vládě dnes bylo by užitečné dobře znát všechny ty moudré jistoty.
Další kapitola
Přejít na OBSAH