Dne 2. března 1990 v časopise "Literaturnaja Rossija" byl uveřejněn "Dopis spisovatelů Ruska", adresovaný Nejvyššímu sovětu SSSR, Nejvyššímu sovětu ruské sovětské federativní socialistické republiky a Centrálnímu komitétu komunistické strany Sovětského Svazu. Dopis podepsali 74 sovětští spisovatelé. Mezi nimi Valentin Rasputin, člen prezidentské rady u M. S. Gorbačova. Hlavním tématem tohoto dopisu byla rusofobie.
Některé pasáže z něj vám zde uvádím.
"...V posledních letech pod prapory vyhlášené «demokratizace» a budování «právního státu» s hesly boje proti «fašismu a rasismu», v naší zemi se rozmohly síly destabilizující společnost. V popředí přestavby ideologie stanuli stoupenci otevřeného rasismu. Jejich útulkem jsou mnohamilionové výtisky centrálních periodik, televize, rozhlasové stanice s celostátním dosahem. Dochází k nikdy v dějinách lidstva nevídanému masovému týrání, pomlouvání a pronásledování představitelů původního obyvatelstva země...".
"...Tendenční publikace, plné národní nesnášenlivosti, povýšenosti a nenávisti («Ogoňok», «Sovětskaja Kultura», «Komsomolskaja Pravda», «Knižnoe Obozrenie», «Moskovskie Novosti», «Izvestii», časopisy «Oktjabr», «Junosť», «Znamja» a další), nás vedou k úsudku, že ruský národ je pastorkem «revoluční perestrojky» dneška. Lidé ruského původu jsou v tisku nazýváni, bez jediného objektivního důvodu, ‚fašisty a rasisty' anebo opovržlivou biologickou nadávkou «dětmi Šarikova»..." [Šarik je pes chycený pro pokusy z Bulgakovovy knihy «Psí srdce»; Šarikov značí nekompetentní, nevzdělaný chlap, pozn. překl.]
"...Rasistickým nadávkám je pravidelně vystavena celá historická minulost Ruska, jak předrevolučního, tak i porevolučního. Ruský národ je dnes vyhlášen zbytečným, hluboce nežádoucím národem. ‚Je to národ se zkaženým nacionálním uvědoměním', usuzují o Rusech sovětští političtí činitelé a novináři, přející si rozpad Ruska a jeho zrušení coby geopolitického útvaru. Podle nich, Rusko je zemí obývanou přízraky, ruská kultura je «nakradená»! Tisíciletá ruská státnost je «utopií». Snaha vyřadit ruské lidi z kruhu homo sapiens dosáhla v oficiálním tisku formy rasismu klinického, mánie, která nemá obdoby ani mezi kamennými destičkami lidské nenávisti...".
"...Všichni Rusové jsou schizofrenici. Jedna polovina z nich jsou sadisté, žíznící po neomezené vládě. Druhá, masochisté, toužící po dětech a po výprasku. Podobná typologie Rusů se okázale publikuje moskevskými «humanisty» v tisku svazových republik za účelem mobilizace všech národů, včetně slovanských, proti bratrskému ruskému národu. Rusofobie masových prostředků dneška dohnala a předehnala i zahraniční, zaoceánskou antiruskou propagandu. Zvláštností zdejších pomlouvačů je neuznání skutečného charakteru svého jednání, rusofobie a neuznání vlastní zodpovědnosti za přestupky proti Rusku a ruskému národu...".
Dopis je dlouhý, na sedmi stránkách, a podepsalo jej 74 ruských spisovatelů. Je to neobyčejně seriozní dokument, vysoké úrovně, a celý je věnován jedinému problému – rusofobii.
Rád bych pomohl těmto spisovatelům, kteří, jak je vidno, trpí na duši za ruský národ, za ruskou kulturu a poprvé otevřeně zdvihli svůj hlas proti vlně rusofobie, která zaplavila zem.
Problém je však v tom, že víc jak 80% prostředků masové informace SSSR se nachází v rukách židů. Židé prakticky zachvátili veškerý sovětský tisk, radio a televizi. Je zajímavý poměr sil v tiráži: půl druhého milionu výtisků vlasteneckých periodik v ruském jazyce, proti 65 milionům výtisků ruských periodik, kázajících rusofobii a neustále urážejících národní důstojnost ruského národa. Takový poměr je nestrpitelný a škodlivý pro Rusko. Proto se ruští spisovatelé postavili proti židům, kteří uchvátili prakticky celý sovětský tisk, radio a televizi.
Dovolte, abychom proanalyzovali tento problém z hlediska Vyšší Sociologie. Co to vlastně je, rusofobie? Rusofobie je nenávist k lidem, tedy psychická nemoc. Abychom pochopili rusofobii, jak se o ní mluví v tom dopise, je nutno znát psychické nemoci. Byla to mánie velikášství, která zrodila židovský Talmud, v kterém se o gójích píše, že jsou zvířaty s lidským vzhledem. Prakticky to samé dnes opakují sovětští židé, zachvátivší sovětský tisk. Obyčejně mánie velikášství je doprovázena mánií persekuce. Jsou to jakási siamská dvojčata.
* – Tak proto oni křičeli o všeruském pogromu, prý plánovanému na 5. května. Ale nic nebylo – byl to výplod chorého mozku.
– V tom to spočívá. Jestliže mánie velikášství rodí rusofobii, mánie pronásledování rodí věčné a nekonečné hysterické nářky o antisemitismu. Zdrojem ječení o antisemitismu je mánie persekuce.
* – Ale oni připisují tuto mánii ruskému národu.
– No právě. Valí to z nemocné hlavy na zdravou. Kromě mánie velikášství a mánie pronásledování, existuje ještě celá hromada dalších psychických onemocnění. Je to jako v kaleidoskopu. Dokonce psychiatři se v tom nevyznávají: schizofrenie, paranoia, paranoidní schizofrenie. Podle profesora Lombrosa, italského žida, mezi židy je 6 krát více psychických nemocí, než u nežidů. V Německu rovněž, bláznivých židů bylo 8 krát více... Z celé Evropy nejvíce bláznivých židů bylo právě v Německu. A zřejmě právě proto čtvrtinový žid Hitler získal vládu právě tam.
A co se děje v Americe? Podle americké statistiky, 20% obyvatel jsou psychicky nemocní, to jest každý pátý Američan. No dobrá. Ale kolik to bude židů? 20% x 6 = 120%. To by znamenalo, že mezi židy psychických onemocnění bude více, než samotných židů? Jeden můj známý žid mi přímo řekl, že židovstvo není ani národ, ani lid, ale že židovstvo je nemoc. Když je 20% Američanů psychicky nemocných, při 250 milionech obyvatelstva těch nemocných bude okolo 50 milionů. V blázincích se nachází všeho všudy půl milionu, totiž jeden ze sta.
* – Grigoriji Petroviči, ostatních 99 z každé stovky psychicky nemocných pravděpodobně nebudou dělat stěrače oken či vykladače kamiónů. Nalezou do redakcí novin, na ministerstvo osvěty, kultury...
– Uhodil jste na hřebíček. Čím vyšší inteligence dané sociální skupiny, tím víc psychických nemocí. I když to zní paradoxně, psychické onemocnění nevadí nikomu stát se hlavním redaktorem. Ba co víc, v našem pokřiveném století, dokonce to pomáhá dosáhnout takového postu. Psychické onemocnění zpravidla začíná mravní nepříčetností. Začíná se vyvíjet patologická drzost, a to je nezaplatitelná vlastnost při šplhání na služebním žebříku.
Jedním z příznaků degenerace je též i agresivita, která je zpravidla spojena s homosexualitou aktivního typu. O tom jsme už podrobně mluvili v předešlých lekcích. Opakuju jen, agresivita spojená s patologickou drzostí dost pomáhá k postupu v služební funkci.
* – Grigoriji Petroviči, tehdy nejvyšší kruhy moci musí být útulkem degenerátů všech sort a odstínů.
– Bohužel, degenerace přichází z vršku společnosti. Bylo to pozorováno už v Bibli, kde se říká přímo, že Ďábel je Kníže světa vezdejšího, bůh věku našeho a současně Kníže tmy. Přitom Ďáblem se rozumí degenerace, sestávající se z psychických nemocí a pohlavních zvrhlostí.
Nedávno jsem viděl v televizi vystoupení člena Politbyra Jakovleva, kterého v "Dopise spisovatelů Ruska" nazývají rovnou hlavním rusofobem, a který jmenoval další rusofoby do křesel hlavních redaktorů tisku. U tohoto Jakovleva už z obličeje, podle vnějšího vzhledu, lze vyčíst patologickou nestoudnost. Je to jakoby nosili masky. Patologická drzost, agresivita, homosexualita, Komplex vlády, Komplex vůdce. Vše tohle jsou zvonečky na jediné šňůrce. Vzpomeňte si na Nietzsche a jeho "Vůli ke vládě".
* – Grigoriji Petroviči, co tedy můžou dokázat tito spisovatelé, když se obrací s protestem do nejvyšších sfér režimu? Nezdají se vám poněkud naivní?
– Nu a co? Sláva Bohu, že se něco pokoušejí udělat. Vzdávat se nemá smysl. Na konci tohoto "dopisu" přímo vyžadují, aby ruský tisk byl předán do ruských rukou.
* – Ano. Ale k tomu bude třeba zavést novou Inkvizici.
– Inkvizice pod různými názvy bude nutná vždy. Bez ní libovolný stát bude brzo zabrán nemocnými lidmi, trpícími Komplexem vlády, tedy nečistými, mrzkými lidmi.
Dalším degenerativním komplexem je Komplex lakomého rytíře. V knize "Sexuální delikvent a jeho provinění", americký žid Benjamin Karpman, šéf hlavní psychiatrické nemocnice ve Washingtonu, dobře popisuje tento komplex. V ní také popisuje ještě komplex mecenáše. Jestliže opozicí pro mánii velikášství je mánie pronásledování, tak Komplex lakomého rytíře je v opozici ke Komplexu mecenáše.
* – To je zajímavé. Jednou jsem byl na dovolené v ruské vesnici a tam jsem slyšel tuhle říkanku: "dobrý člověk z cizího nebere, ale svoje také nedá". Tedy, vše musí mít rozumné hranice. Komunisti-altruisté, takoví Pavkové Korčagini [narážka na knihu "Jak se kalila ocel", pozn. překl.], lidé, kteří VŠE svoje rozdají, jsou také psychicky nemocní lidé.
– Ano. Vzpomeňte si, jak v Evangeliu, když k Ježíši přichází boháč a ptá se: jak dosáhnout nesmrtelnosti? Kristus nejprve mu řekl: dodržuj boží přikázání. Když tento odpověděl, já je dodržuji, doplnil ještě jeden požadavek: rozdej svoje bohatství chudým a pojď za mnou.
Mnozí zapomínají plnit první požadavek, žít podle božích přikázáni a hned přechází k druhému, rozdej svoje jmění... A padají do léčky, kterou jim nastavil Ďábel.
Ta spočívá v tom, že nezbaviv se hrdosti, hněvu, domýšlivosti, ješitnosti, závisti, znevažování, hanění, atd., člověk se nejprve chápe toho nejlehčího, totiž rozdat všechno jmění. A vychází z toho pouze hřích. Bez izolační vrstvy osobního blaha a zdraví, vydaný na pospas naléhavému nadšení, člověk rychle začne nenávidět "nevděčnou společnost" a zatažený do bídy může ztratit víru v Boha a dokonce vztáhnout ruku na svůj život...
* – Nebo když to udělá člověk, který má rodinu. To je podraz – okrade své děti, bratry, sestry, ubohé rodiče, a jen proto, aby zachránil svoji duši... Naši mnichové tak nepostupovali. Dočkali se smrti rodičů, pak vše rozdali a šli do kláštera.
– Ano. Nabízím vám ještě jeden příklad, protože teorie bez praktických příkladů se nesnadno pamatuje. Slyšeli jste o muzeu současného moderního umění na 5. avenue?
* – Ano, ale to je velmi bolestivé místo. Tam je Guggenheimovo museum.
– Ano, ano. Je to muzeum současného umění. Přesněji, je to muzeum chorobného degenerativního umění. Guggenheim byl žid, který vydělal velké peníze v těžbě rudy a stal se milionářem. Jeho potomci jsou absolutní degeneráti. A proto, ty miliony, které během svého života sbíral, začal rozdávat na charitu. A co to bylo za charitu? Byla to degenerativní charita. Tak založil muzeum Guggenheima. Ale co je to vlastně za muzeum? Je to muzeum degenerativního umění.
Ruští spisovatelé si stěžují na rusofobii a přímo řekli, že rusofobský tisk, radio a televize zobrazují Rusy zkresleně. V současné ruštině je výborný výraz: fázový posun. To znamená, na normální vlnu lidského charakteru se moduluje druhá vlna, vlna degenerativní osobnosti. A proto, člověk může pracovat jako šéfredaktor, a současně být i psychicky nenormální.
Nejvýmluvnějším způsobem jsou psychické nemoci viditelné právě v malířství. U malířů k nim dochází dosti často. Obzvlášť viditelné na deformovaných lidských tvářích. Nejlepším příkladem vám budou práce Picassovy. Z degeneráta-malíře udělali génia modernismu. Ve skutečnosti to byl jasně psychicky nemocný člověk. Španělský položid. Žil v Paříži. Jeho lidské tváře jsou rozdvojené karikatury. To samé bylo u Van Gogha, který ostatně zemřel v blázinci.
Když takový rozdvojený člověk se usadí do křesla šéfredaktora, bude podobnou deformaci dělat svým způsobem i v tisku, a výsledkem této psychické choroby je rusofobie.
* – Říkal jste už, že je snadno je poznat podle toho, jak opěvují velkomyslnost zloděje, čest prostitutky. Podle takových detailů se dá usoudit, že pracovníci umění jsou mravně zmatení, což je prvním stadiem duševní choroby.
– Ano.
* – Například, Tolstoj ve "Vzkříšení" popisoval čestnou prostitutku, které se dělalo špatně v prádelně a dala přednost práci v bordelu. V Anně Kareninové byla vykreslena světská potvora, které sedět doma s mužem a děckem se nechtělo, zato lechtat svoji...
– Ano. Všichni tito vyrozenci vyššího, středního nebo nižšího řádu, všichni popisují Berďajevovo dobré zlo a zlé dobro. Vezměte třeba oblíbený přídomek, kterou tito degeneráti dali ruskému lidu, "děti Šarikova". Vzali to z Bulgakovovy fantastické kratší novely "Psí srdce". Dnes v ruských divadlech jde mnoho her, v kterých je ruský člověk podobný Šarikovu, který měl psí srdce. Nu, s židovskými degeneráty vše bylo jasné, ale proč naši ruští vyrozenci štěkají na svůj národ? Takové já nazývám "psi akademika Pavlova" [podmíněný reflex: psům se sbíhaly sliny, když Pavlov zazvonil]. Židé už z univerzitních lavic vypracovali v nich do automatismu dovedený psí reflex chopit za krk každého, kdo si dovolí zapochybovat ve svatosti degenerativních ikon Šagala, Brodského, Picassa atd. Jména jejich jsou legie...
Zajímavá paralela pro vás. Ve středověku, za doby Inkvizice, byly zákony, v nichž se upřesňovalo, že kopulace s židem či židovkou je hřích, srovnatelný s kopulací se psy. Narušitelé tohoto zákona se pálili na hranici.
Fuj, otřese se univerzitní student, promytý do morku kostí pravdo-láskou. Jaké to ale bylo čistě křesťanské svinstvo!!! Ačkoliv, když otevřete Bibli a kouknete se na Mojžíšovy zákony, tam přímo doslovně se píše to samé. Lidé, kteří byli usvědčeni v sodomii a zoofilii, podléhali trestu smrti. Je to v Druhém (starém) zákonu. Tento značně nepříjemný a odporný problém, existoval i u lidí, které jsem znal.
Takže když židé v sovětském tisku nazývají všechny Rusy "dětmi Šarikova", jako obvykle svalují problém z nemocné hlavy na zdravou. Sedmdesát čtyři ruští spisovatelé píší, že probíhá nezdravá a patologická rusofobie, ale chytit čerta za ocas se jim nedaří.
Aby mohli bojovat s rusofobií, museli by dobře znát Vyšší Sociologii, problémy psychických nemocí. Je nutno dobře pochopit, jak se staví tato degenerační pyramida. Staví se celkem jednoduše. Židé najdou mezi kandidáty za člena centrální komise nějakého degeneráta. Ten bude až do své smrti sloužit jejich zájmům. Ať je to položid nebo ruský degenerát ženatý s židovkou, v každém případě bude "z našich". Tehdy židé začnou ho popostrkovat. Když ho protlačili až za člena Politbyra, on předá všechen tisk do jejich rukou, to znamená že posadil do redakčních křesel skvěle zamaskované židy s ruskými jmény. A tito redaktoři pokračují stavět degenerativní pyramidu. Obyčejně dělají dva okruhy. První okruh jsou židé, druhý okruh jsou místní degeneráti-pederasti.
Na první pohled, zdá se vše v pořádku. Redaktoři mají výborná ruská jména a v redakcích je plno Rusů. Ale když se díváte blíž, zpozorujete, že šéfredaktoři jsou skrytí židé, přitom staří partajnící, zasloužilí členové. Z hlediska strany, vše se zdá též v pořádku. Ve skutečnosti je to opravdová mafie degenerátů. Výsledek, nejprve skrytá, později otevřená rusofobie. Přesto, a to je pravidlo, bude ještě zbudován druhý okruh. Degeneráti-pederasti druhého okruhu budou z jedné strany rdousit hrdlo níže postavenému normálnímu člověku, pokud se osmělil odkrývat tajemství této degenerativní buňky, a z druhé strany vrhat pod tanky každý pokus těch mocnějších, pokud by se pokusili rozbít tato hnízda zmijí. To oni budou hájit židovské náčelníky, když přijde doba čistek, budou brát na sebe všechnu vinu a jestli bude nutno, vyrobí padělek, spáchají vraždu nebo i sebevraždu... A skončí to nulově.
* – Grigoriji Petroviči, jak je možné, že po stalinských čistkách 80% ruského tisku, radia a televize je opět v rukách židů?
– Známý filosof Kierkegaard, otec existencionalismu, tedy degenerace v umění a obzvlášť v literatuře, nám dal krásnou frázi: "Po vynálezu knihtisku, Ďábel se usídlil v tiskařské černi"
. Vyšší Sociologie nám vysvětluje: v tisku pracují zpravidla lidé inteligentní, a mezi inteligenty bude víc jak polovina degenerátů. Za neexistence Inkvizice a 13. Oddělení, degeneráti budou organizováni zkušenějšími židovskými degeneráty v mocné degenerativní struktury.
Pouze neustálý dozor normálních státních institucí (církve, Inkvizice, synodu, komise centrálního komitétu – nazývejte to jak chcete) bude překážet pokusům židů o uchvácení životně důležitých podniků.
* – Grigoriji Petroviči, ale i tam budou degeneráti. Normální lidé i tam budou v menšině. Jak se budou moci postavit proti židovskému útoku?
– Pokládáte velmi dobrou otázku. Naštěstí, třída degenerátů není jednorodá. Degeneráti bývají Dobří, Nedobří a Mrzcí.
Dobří degeneráti vždy existovali a budou naši druzi a spojenci. Ve vládě vždy se budou prát s Mrzkými degeneráty, stejně jako policie se neustále potýká s kriminálními elementy.
Nedobří degeneráti ve vládě budou se tvářit, že se nic neděje. Dokonce ani se nepokusí zastavit Mrzké degeneráty ve chvíli jejich útoku na třídu normálních lidí.
Ničemní degeneráti obyčejně začínají útokem na Dobré degeneráty, protože Dobří degeneráti, podobni obrannému systému organizmů, jsou schopni rychle poznat a neutralizovat Mrzké degeneráty. Když se jim podaří zničit Dobré degeneráty ve vládě, Ničemní degeneráti bez meškání začnou válku velkého rozsahu proti třídě normálních lidí.
V marxistko-leninské filosofii tato procedura se nazývá zákonem o jednotě a střetu rozporů coby hybné síle historického procesu. Tisíc let před nimi, Římané zformulovali tento zákon takto: Similia Similibus Curantur, to znamená podobné se pozná podobným.
Jak tedy rozpoznat, jsou-li ve vládě dobří degeneráti? Stejným způsobem, jako poznáme, je-li kočka pod postelí. Pustíme do pokoje myš. Když je tam kočka, tak vyskočí a bude chytat myš.
• Jak vláda reaguje na hnutí za práva homosexuálů?
• Jak vláda reaguje na trest smrti pro degeneráty vrahy?
• Jak vláda hájí zájmy třídy normálních pracujících?
• Jak vláda hájí zájmy třídy parazitujících degenerátů?
Prosté otázky. Prosté odpovědi. Prostý test.
Stejná metoda může být použita v libovolné jiné struktuře. Ve vědě, v umění, v armádě, v tisku, v televizi...
Tento test vám dá jasný obraz toho, která oddělení vaší organizace jsou plně zachvácené Mrzkými degeneráty, která se nachází v situaci stagnace pod vedením Špatných degenerátů a konečně ta, která se nachází pod kontrolou Dobrých degenerátů. Ti vyvíjí energii, ochraňují sebe a přitom i celou třídu normálních lidí, od zuřivých útoků Mrzkých degenerátů.
Lidé se mne často ptají: mohou vůbec být normální lidé ve vládě? Moje odpověď na tuto otázku: teoreticky ANO. Ale v praxi, jestliže normální člověk přijde do vlády, tak se tam dlouho neudrží. Když chceš s vlky žíti, musíš s nimi výti.
Ale my už celou dobu mluvíme jen: rusofobie, rusofobie... A jestlipak existuje amerikáno-fóbie?
Ano. Zajisté existuje. Nenávist k lidem je mezinárodní. Židé plivou na všechny národy, které měly to neštěstí je vzít k sobě, vzít pod svou ochranu. Problém je v tom, že my jsme si na to už natolik zvykli, že to ani nevidíme. Jen podívejte se, co se děje s americkou televizí. Vždyť to je ubohost, neuvěřitelný hnus. Někdy se pokouším najít něco dobrého a zkouším všechny kanály. Zpravidla si člověk nevybere, slepé rvačky, sex, sadismus. Amerika je představena v zcela křivém zrcadle. Vždyť v Americe je mnoho krásného. Například, mám rád "National geographic magazine". Dobrá a humánní práce. V Americe je plno jiných dobrých věcí. Ale v TV nám ukazují hlavně negativní, záporné věci. Celou patologii. A kdo je tím vinen? Spočívá to v tom, že jako v SSSR, celá americká televize je v rukou židovských. Amerika a Američané, stejně jako Rusko a Rusové v SSSR, jsou ukazováni celému světu křivým zrcadlem židovského světového názoru, zkrz prizma židovské degenerativní duše. Vše to je jev jednoho řádu.
* – Nu a co tedy mají dělat ruští spisovatelé, kteří se vzbouřili proti rusofobii?
Hle, co je třeba dělat. Nutno nepřetržitě zdůrazňovat, že sovětský režim, od okamžiku svého zrodu, byl židovský režim. Seznamy sovětských vlád, publikované A. Dikým v jeho knize, už jsme probírali. U všech čestných lidí tato fakta nemohou už vyzvat jediné pochyby. Že Lenin byl položid po matce, a podle izraelských rabínských zákonů se pokládá za celého žida, o tom už mnozí ví. Avšak o tom, že Stalin byl kavkazský položid, mnoho lidí neví. Přitom hned po Stalinově smrti, v oficiálním časopise židovské zednářské organizace "B'nai Brit Messanger" sami židé psali, že Stalin byl žid. A B'nai Brit je centrála židovského světového zednářstva a oni svoje věci znají.
Proto všichni ruští spisovatelé by měli zdůrazňovat ze dne na den a neustále opakovat, že veškeré zločiny sovětského režimu, všechny zločiny Lenina-Stalina-Trockého jsou vyvolány jejich shnilou židovskou krví. V Rusku už se píše přímo, že Stalin byl paranoik. Kde však ta paranoia vzala? Pochází z jeho židovských kořenů, protože židovská krev dává 6x více šancí, že potomci budou mít psychické onemocnění.
Je nutno neustále mít na zřeteli, že "ruská" revoluce a sovětský režim byly skutečnou genocidou vedenou židy proti ruskému národu. Ruští spisovatelé se musí snažit, aby ruský národ měl o tom pravdivou představu. Obzvlášť dnes, za doby glasnosti a perestrojky, bude to velmi užitečné.
* – Grigoriji Petroviči, kolik podle vás může být v SSSR takových rusofobů? Kolik lidí má částečně židovskou krev?
– Ptáte se kolik? Oficiálně se počítá, že dnes v Rusku zůstávají necelé 2 miliony židů. V této otázce nám pomůže profesor Kolumbijské univerzity A. Janov, sovětský žid z 3. emigrace, mimochodem vyhlášený rusofob. Jeho jméno se objevuje už v knize "Rusofobija" akademika Šafareviče. Není to tak dávno, profesor Janov v "Novém ruském slově" z 14. března 1990 tvrdil, že v Sovětském Svazu nejsou 2 miliony, ale 25 milionů, jestliže počítá i položida a členy jejich rodin. On je nazývá "poltinnikami", ale lid je výstižně překřtil na "prožidy". Je to velmi vážné přiznání žida, který má autoritu. Takže podle něho, prožidů v SSSR bude 25 - 2 = 23 milionů!
Jaké jsou vzájemné vztahy mezi 2 miliony židů a 23 miliony prožidů, neboli, jak je jestě nazývají, kryptožidů? Kteří jsou lepší, kteří jsou horší?
V souhlasu se statistikou dr. Kinseyho [Alfred Charles Kinsey, 1894-1956, pozn. překl.] 4% zjevných (čestných) homosexuálů nepředstavuje takové nebezpečí, takové sociální zlo, jako 33% polohomosexuálů, už jen kvůli tomu, že polohomo je desetkrát víc. Analogicky počítám, že 2 miliony neskrytých židů jsou menším zlem, než těch 23 milionů kryptožidů. Všimněte si na tu podobnost: prožidů také bude desetkrát víc než čestných neskrytých židů. Velká část těch prožidů navíc nosí ruská jména [například ultrapravičák Žirinovskij se jmenuje Edelstein, Primakov je Kirschblat, Kirienko je Izraitel, pozn. překl.].
Většinou to jsou produkty smíšených manželství, tedy svazku Satana a Antikrista. A to proto, že do smíšených manželství vstupují zpravidla degeneráti z okolního prostředí.
* – Právě o tom by měli psát spisovatelé.
– Přesně tak. Profesor Janov se přeřekl a vypustil veliké tajemství. Já jsem v prvním cyklu přednášek "Protokoly sovětských mudrců" také počítal, kolik asi může být prožidů. Vyšlo mi 17 milionů. Jak vidíte, můj odhad je nízký. Jakoby mi bylo líto židů a dal jsem jim 20% slevu. Jistě můj výpočet nebyl přemrštěný.
A právě tady se nachází to sociální zlo, které 74 spisovatelů nazývá rusofobií. A právě na to by se měli nějaký moment soustředit tito spisovatelé. Kdyby se seriozně zabývali problémem degenerace v prostředí masové informace, hned by se situace změnila. Na degeneráty otevřená diskuse o zákonech Vyšší Sociologie má magický vliv. Hlupáci začnou štěkat a tím se vystavují veřejnému posměchu, ti chytřejší okamžitě stáhnou ocas a zalezou do kouta.
Hitler, ve své "Politické závěti" mluvil o židech jako o "travičích všech národů". On sám byl čtvrt-žid a dobře to znal z vlastní kůže. Před smrtí lidi zpravidla nelžou. Jakým způsobem dochází k této otravě? Pomocí smíšených manželství. Za pomoci smíšených manželství s degeneráty z okolního prostředí, 2 miliony židů vyplodí 23 miliony poltinniků profesora Janova, neboli prožidů.
Dám vám konkrétní příklad. Já jsem byl ženat 24 let. Potom, moje žena se zbláznila a utekla. Teprv tehdy, příliš pozdě, jsem zjistil, že její otec byl položid a pološílený schizofrenik. Ona byla čtvrtinová židovka a bedlivě mi to skrývala. Výsledkem bylo, že já, ve stáří, jsem zůstal sám, bez ženy a bez dětí. A teď si to vynásobte 23 miliony...
* – To znamená, že před sňatkem, současně s testem na syfilis, nutno zavést povinný test na degenerativnost, vlastně na židovství. A upozornit obě strany o tom, jaké mohou být následky.
– Ano. Přesně tak by se mělo postupovat. Když moje žena už nepochybně ztrácela rozum, s lehkou výčitkou jsem jí řekl: "Allo, jako členka degenerativní rodiny, neměla jsi se za mně vdávat". A ona odpověděla: "Gríšenko, tenkrát jsem to nevěděla". Domnívám se, že lže. Všechno tohle dobře věděla. Ale to je jen můj osobní případ. Znásobte si to 23 miliony a pochopíte grandiózní význam celého problému.
Toto téma je složité a zamotané, ale současně je to svým způsobem zlatá žíla pro spisovatele a novináře. Měli by si bedlivě všímat problémů smíšených manželství, problémů židovských žen. Vždyť všichni vůdci Sovětského Svazu byli ženati s židovkami.
* – Grigoriji Petroviči, nám mohou namítnout: "Nu a co z toho, že žena je židovka? Vždyť on je Rus?"
– V tom to je, že vědomě s židovkami se žení pouze bionegativní lidé. Buď homosexuálové, nebo minetčíci. Biologicky je to prostě táhne jeden k druhému.
Nedávno jsem se dozvěděl, že Sergo Ordžonikidze, ministr těžkého průmyslu a blízký druh Stalina, byl Gruzínec, ženatý s židovkou. To znamená, že u nich v rodině byl nějaký problém. A skončil život Odžonikidze sebevraždou. Zastřelil se. Tragédie. Záhada. Nějaký ostřílený ruský novinář by se tím měl zabývat. Nešlo by o antisemitismus, ale o to, provést pečlivý sociologický výzkum.
Řeknou mi, Ordžonikidze, to byla třicátá léta. To není palčivý problém. Dobrá. Dám vám příklad ze současnosti. Dnes v Sojuzu, málem na druhé místo za Gorbačovem, začíná vylézat nějaký Boris Jelcin. A opět, on je ženatý s židovkou. Mohou mi namítnout: "Kecy. Opět nějaký výmysl od antisemitů". Nic takového. Bylo to uveřejněno v měsíčníku "Molodaja gvardija" z listopadu 1989, str. 229. Na Západě to už dávno vědí, a proto kolem něho dělají příznivý ohlas, stále víc ho chtějí.
O tom, že Boris Jelcin je ženat s židovkou bylo také zveřejněno v pařížském časopise "Paris Match" z 6. dubna 1989. Židé, zednáři a žido-zednáři ví, o co jde. Oni moc dobře ví, že Boris Jelcin je jaksi nenormální, že je z "našich". Tak my mu pomůžem, uděláme mu reklamu. A potom on se nám odmění. A budeme ho mít na provázku. Je zřejmé, že už dávno v tomto ohledu vykonali nezbytné kroky, aby byl jejich kreaturou. O tom není pochyb. On už dnes hraje, bohužel, nedobrou roli. [Později, v srpnu 1991 projevem z tanku převzal moc. Škod Rusku nadělal 8krát víc, než Hitler, pozn. překl.]
Jenže ruští novináři a spisovatelé nemohou tuto informaci správně využít. Zřejmě protože neznají Vyšší Sociologii. Škoda.
Proto o tom všem dnes s vámi hovoříme, abychom pomohli ruským spisovatelům, všem ruským lidem. Co dělat? Co dělat, jak bojovat s rusofobií, aby ruský národ znovu zaujmul slušné místo v dějinách?
Prvním rusofobem byl sám V. I. Lenin. Za jeho vlády byla vypracována národní politika s zjevným sklonem zvýhodnit národnostní menšiny na úkor ruského národa.
* – Podle prof. Janova mají v Rusku 25 milionů bionegativních lidí. Janov navrhuje je všechny poslat do Izraele. I kdyby jich odjel milion ročně, zabralo by to 25 let...
– A proč Janov sám nejede do Izraele? Proč sedí v Americe? Zkuste se ho na to zeptat a on začne kvičet: "Antisemitismus"!
* – Takže nám zbývá, tedy nejméně 25 let, s těmi bionegativními lidmi společně žít. Jenže oni dál otravují okolí tím, že se žení se zdravými i s degeneráty z okolního prostředí. Proto je nezbytné je aspoň trochu obeznámit se zákony Vyšší Sociologie.
– Ano. Bylo by užitečné ji uvést do programu posledních tříd střední školy. Potom zdravá polovina obyvatel sama dojde k nějakému vývodu. Rozumné by bylo začít s omezením kontaktů s židy nejen sexuálně, ale i v oblasti ekonomické. V Rusku začíná právě období formace nových ekonomických vztahů. Vzpomeňte si na Komplex lakomého rytíře, který tvoří bankéře a milionáře. Bez znalosti Vyšší Sociologie, z lidí trpících tímto komplexem, se vytvoří nová finanční elita. Tyto lidi nutno omezovat, kontrolovat, nedovolit jim se usadit na náš krk.
V boji ruských spisovatelů s rusofobií, bylo by užitečné též rozvíjet námět o ztrátách, které utrpěl ruský národ během židovského jha. Sami židé měli by se to učit. Židé už celá desetiletí křičí o svých 6 milionech, prý zavražděných Hitlerem. Nutno ukázat, že nenávist k židům byla Německu naočkována právě lidmi se smíšenou krví. Židé v tom obviňují německý národ a celý svět. Přitom, jednalo se o komplex autodestrukce – sebezrušení. Neuškodilo by některému spisovateli, kdyby dobře rozpracoval toto téma.
A ještě jedno téma přichází na mysl. položid Solženicyn do celého světa si stěžuje, že 70 let sovětské vlády stálo Rusko 60 milionů životů. Ale ačkoliv vyplodil mnoho svazků na tento námět, jaksi si nevšiml, kdo to všechno zavinil. Co lze tedy dělat? Nutno kolegovi pomoci. Nechť ruští novináři a spisovatelé pomohou Alexandru Izajiči Solženicynu vysvětlit, kdo to vše zavinil? A přitom nechť si sami vyjasní, co vlastně je víc: 6 milionů, nebo snad 60 milionů?
Další kapitola
Přejít na OBSAH