Není to letos poprvé, co vlastenecký tisk v Sovětském Svazu píše o sionismu a o zednářství, ale nikdo nedává kompletní a seriozní definici tohoto jevu. Tento námět tedy leckoho zajímá, ale celkové vysvětlení chybí. Dostáváme jakýsi druh zámku bez klíče. Na Západě je to stejné. Když jdete do knihovny a začnete hledat v různých encyklopediích odpověď na vaše otázky, setkáte se se stejným výsledkem. Hotová poušť. Kvůli čemu? Proč? Heslo o zednářství samozřejmě najdete, ale pod ním jen všeobecné fráze, nic neříkající slova.
V ruštině, v emigrantském prostředí, největší autoritou ohledně ruského zednářství je mnohadílná práce Borise Bašilova, která má název "Historie ruského zednářství". Ale i po přečtení všech knih Bašilova (jmenuje se Ivanov), dostanete podobný dojem. Přitom v jeho knihách probírá několik století ruské historie. Autor přivádí ohromné množství málo známých faktů a zdálo by se, že tedy musí vědět, co je vlastně zednářství... Ale ani on přesnou odpověď nedává.
V čem vězí záhada toho, že o tom mlčí i tisk, i knihy, i naučné slovníky?
Mám na poličce mnohosvazkovou studii o zednářství Juana Mahlera. Autor napsal v německém jazyku 12 dílů o zednářství. On je Němec, který po německé kapitulaci se usadil v Argentině a tam vydal svoji knihu na toto téma. Nutno uznat, že jeho knihy jsou velmi zajímavé. Zdá se, že s ním spolupracovalo dosti bývalých nacistů, kteří rovněž našli asyl v Argentině. Ale i s jeho knihami je to podobné, jako u Borise Bašilova. Shromáždil velké množství zajímavého materiálu, ale nic hlavního o zednářství tam není. Například, Mahler správně ukazuje, že mnozí vládci evropských států jsou zednáři. Seriozně to vše dokumentuje, ale nikde ani slovem se neprořekne v tom, že zednáři jsou shromážděním degenerátů.
Vedle těchto dvanácti svazků na mé poličce stojí dvoudílná práce "Tajné společnosti všech dob i národů", vydavatel Univerzity Books. Solidní vazba. Čekal bys kvalitu a akademickou specifičnost. Přečetl jsem i tyto dva svazky a litoval jsem ztraceného času a vyhozených peněz. Ale jinak to dopadnout nemohlo, protože to psal sám zednář. Psal jen proto, aby dezorientoval čtenáře. Knihy jsou absolutně prázdné.
Následuje kniha Normana Mackenzie "Tajné společnosti". Mackenzie zkoumá primitivní společnosti negrů v Africe, Templářů, Rosenkreuzerů atd., připomíná zednáře, popisuje tajné spolky nacionalistické. Například Hitler, na počátku svojí kariéry, byl také zednářem, z pravého křídla tohoto hnutí. Jakoby uspával ostražitost zednářství až do chvíle, kdy dostihne moci. Jakmile však Hitler dosáhl moci, hned zakázal činnost zednářů v Německu a homosexuály posílal do koncentráků. V knize Mackenzie je plno ilustrací, dobré kvality, přesto tato kniha je na 95% zbytečná. Opět je to zámek bez klíče.
A vedle ještě stojí kniha "Jiná tvář lásky". Je o homosexuálech. Mnoho fotografií a ilustrací. O homosexualitě se píše příznivě, ale ani slova o degeneraci, ani slova o psychických chorobách.
Po jedné záhadě vyvstává záhada druhá. Zdálo by se, že autoři jsou čestní lidé. Jenomže... z neznámého důvodu nepřekračují jakýsi zakázaný práh. A přitom oni musí dobře vědět, oč jde. Stejně jako ruský tisk v SSSR, když dnes začal posuzovat problémy sionismu a zednářství, neodhaluje tento životně důležitý moment, stejně tak i ruská literatura v zahraničí, ale i němečtí a američtí autoři, když se seriozně zabývají těmito otázkami, neříkají nám to hlavní. Nevyslovují tu hlavní pravdu, že zednářství je organizace degenerátů-vyrozenců všech dob a všech národů.
Ale může být, že se mýlíme my? Že zbytečně pomlouváme ubohé zednáře, kteří zahalují tajemstvím ty své schůzky jen proto, aby mohli se relaxovat v kruhu lidí stejného myšlení a oddechnout si od svých žen? Možná dost, že je obviňujeme bezdůvodně v homosexualitě, degeneraci a nějakých psychických onemocněních?
Ne, neděláme to bezdůvodně. Existují případy, že se o tom někde i píše a přitom i dost otevřeně. Mezi horou všech mnohosvazkových ex-folií, v mých regálech se málem ztratil tenoučký časopis, který se nazývá "One", což znamená "Jeden" ze srpna 1958. Je to časopis čestných a neskrytých homosexuálů, který vycházel v městě San Francisco. V tomto časopise na deváté stránce se zcela otevřeně říká:
"V existujících sociálních a kulturních systémech, homosexuál automaticky se stává členem světového zednářství".
Tak je to tedy! To je celé tajemství. To je zlatý klíček Iljičův [asi Leninův, viz Rudá kabala; Šalomounův klíč je tajemství černé magie, p. překl.].
Sami homouši zde přiznávají, že zednářství jsou tajné spolky homosexuálů. Dlouho jsem to hledal v tlustých knihách. Kdybyste měli všechny přečíst, potřebovali byste roky, plus další roky na jejich obtížné shánění. Plus další roky ztracené na knihy s lživým zaměřením, psaných samými zednáři. A zde z prvního zdroje, z tenkého časopisu čestných a neskrývaných homosexuálů města San Francisco, dozvídáme se celou pravdu, dostáváme drahocenný klíč. Toto tajemství jsem koupil r. 1958 za 50 centů. Myslím, že nejen já, ale i sovětská rozvědka takové časopísky kupovala a tedy musela znát všechny tyhle záhady...
* – Grigoriji Petroviči, a proč publikovali takové tajemství?
– Protože nemohli tím nic ztratit. Podobné věci jsou známé podobným lidem. Vždyť takoví se "automaticky stávají členy zednářství" a právě oni vidí v zednářství to, co normální detektiv prostě nevidí.
Ještě jednou opakuji: "V existujících sociálních a kulturních systémech, homosexuál automaticky se stává členem světového zednářství"
. Tento citát jsem převzal z úvodníku tohoto časopisu, pod charakteristickým názvem "Jsem šťasten, že jsem homosexuál". Tento dlouhý článek končí rovněž charakteristicky: "Stejně jako moji bratři a sestry, jsem rád, že jsem homosexuál. Jsem na to hrdý"
.
Řada odborníků v oblasti homosexuality říká, že jen menšina homosexuálů se pokládá za lidi nešťastné a trpí tím, zatímco velká většina se cítí zcela normálními a co více, pyšní se tím, pokládají se za elitu, za lidi vyvolené.
* – Počkejte, počkejte... Kromě homosexuálů, ještě někdo jiný se pokládá za vyvolené.
– Ano, ano. Psychiatři tvrdí, že většina homosexuálů se pokládají za vyvolené a elitu. Není to důvod, proč se židé pokládají za vyvolený, boží národ? Pravda, nelze mluvit o všech židech. Podle sladkokyselé formule profesora Lombrosa, jednoho z největších psychiatrů své doby, potomka dlouhé linie rabínů a talmudistů, podle této formule mezi židy je 6 krát více bláznů a duševně nemocných, než u nežidů. A to znamená, že u nich je i 6 krát více homosexuality.
* – Grigoriji Petroviči, z toho plyne, že když kdokoliv, národ nebo organizace, začne dokazovat, že jsou vyvolení, tak je prostě degenerát, homosexuál a nejčastěji má smíšenou židovskou krev.
– Ano. Kdo pobláznil německý národ? Kdo ho přivedl k myšlence nadřízenosti? K nacismu? To byli Hitler, Goebbels, Himmler, Heydrich. Hitler, 1/4 žid, Goebbels, 1/4 žid, Himmler, 1/2 žid, Heydrich, 3/4 žid...
Ale i milenka Hitlera, a během posledních dnů života i zákonná manželka Eva Braunová, také byla čtvrteční židovka. Celá smetánka nacistické strany měla částečně židovskou krev. Byli to oni, kteří vyhlásili nadřazenost árijské rasy. To oni vstřikovali tento ideologický jed do podvědomí prostých Němců.
Mohou nám namítnout: nesmysl, slaboučký americký časopis. To přece není žádný zdroj. V takovém případě mohu svým oponentům ukázat zdroj objemnější. V regálu zde stojí kniha významného psychiatra Augusta Forela "Otázka sexu". Její autor ještě před Freudem byl jedním ze světových autorit v psychiatrii. Byl ředitelem blázince ve švýcarském Curychu a měl řadu vyznamenání. Kniha byla znovu vydána v New Yorku r. 1924, první vydání v německém jazyku vyšlo roku 1906.
Musím uznat, že tato kniha je velmi, velmi čestná. V ní August Forel studuje pohlavní instinkt nejen jako lékař-psychiatr, ale též jako sociolog a prostě jako zdravý člověk. A v této knize, která je autoritou ve svém oboru, na stránce 243 píše, že zednáři jsou homosexuálové, a že homosexuálové mají vždy sklony k zakládání tajné společnosti a tajného bratrstva zednářského typu. Na stránce 244 opět se vrací k tomuto tématu a říká, že když homosexuálové se dozví o existenci tajných společností, s radostí se do nich zapojují.
Takže jak v solidní knize, tak i v tenkém časopise je dán klíč k řešení našich problémů. Přičemž s profesorem Augustem Forelem jsem se seznámil už když mi bylo 16 let. Můj otec totiž byl lékař-gynekolog. Tehdy jsem poprvé viděl v jeho knihovně solidní dvoudílnou knihu profesora Forela. Titul byl "Ženitba". Tehdy jsem si ji s jinošským zájmem přečetl.
Je zajímavé, že jeho kniha "Pohlavní otázka" vyšla hned po první revoluci na Rusi. Kdyby carští četníci byli chytřejší a zajímali se o tyto otázky, četli by podobné knihy a věděli by, že zednářství, které hrálo vážnou roli v revoluci 1905, se sestává z homosexuálů. Když čtu memoáry náčelníků carské policie, jsem nucen konstatovat, že tyto znalosti jim chyběly, bohužel. Nebylo třeba na ně brát si rukavičky, protože tito lidé byli psychicky nemocní degeneráti-zvrhlíci. Měli číst dobré knihy a dělat z nich úsudky, jak postupovat. Mohli nejen přidusit revoluci roku 1905, ale i zamezit rozžehnutí požáru roku 1917.
Dnes položid Solženicyn si stěžuje celému světu, že sovětský režim stál ruský národ 60 milionů životů. Ale kdo je tím vinen? Vinni jsou ti, kteří dělali tu revoluci. Stalin v 30-tých letech, v době Veliké Čistky, je všechny odstřeloval jako vzteklé psy. Jelikož byl jedním z nich, sám je krásně všechny chápal a odstřeloval ty leninisty a trockisty ještě předtím, než začnou organizovat novou krvavou lázeň. Věděl to, neboť ve Francouzské revoluci to bylo stejné. Revoluce vždycky požírá své děti jako svině selata...
Kdyby carská ochranka, preventivně, udělala totéž, bylo by uchráněno 60 milionů lidských životů a nerozvalil by se veliký stát. Mezi námi, bylo snad třeba brát tolik ohledů na tyto degeneráty? Vždyť stejně byli odsouzeni. Dříve nebo později, jaký rozdíl? Zničit je hned, nebo je nechat se vyvraždit svými bratry?
* – Carská ochranka mohla by používat humánní metody Inkvizice. Inkvizitoři doslovně umluvili člověka, aby se zřekl svých názorů a šel do kláštera. Teprve, když člověk se zatvrdil ve svém bludu a neodstupoval od něj, teprv tehdy byl poslán na hranici.
– Ano. Dovolte, nyní se podíváme, co skutečně je politické zednářství.
V letech 1963-64 byla v New Yorku Světová výstava. To byl grandiózní podnik. Připravoval se několik let, a jelikož jsem to měl velmi blízko, několikrát jsem tam zašel. Část výstavy byla věnována náboženským pavilónům. Největší z nich, popravdě kolosální, byl katolický pavilón. Obrovský pavilón měli také mormoni. Ostatní pavilóny byly menších rozměrů. Všiml jsem si tam i menšího modernistického pavilónu zednářství.
Jdu blíž a už zdaleka vidím na něm nápis: "Nejsme náboženství, jsme bratrstvo". Pomyslil jsem si, proč tedy lezete do samého středu náboženských pavilónů? Už zdaleka vidím tedy první zednářskou lež. Vcházím dovnitř, tam běhá administrátor. Návštěvníků málo. Všímám si toho pořadatele, a on kulhá! Už předtím jsem dost četl o zednářství a pamatuji si, že se tam psalo o tom, že k nim se invalidé nevpouštějí, jakož i hrbatí, křiví, šilhaví. Tak to byla druhá lež. Všiml jsem si, že ve stánku je v prodeji průvodce po pavilónu. Jdu si ho koupit a vidím, že tam sedí zcela šilhavý bratr-zednář. Opět, v nesouladu s tím, co o sobě vyhlašují. Ale čert je vezmi, kupuji si průvodce a hroužím se do čtení.
Tak co tam píšou? Ale, píšou tam, že většina členů kongresu USA jsou zednáři. Hlásí tam, že v senátě je jich už většina, ale v nižší komoře, v sněmovně reprezentantů je jich 48%. Bylo to v letech 1963-64. Dále, opět černé na bílém stojí, že většina soudců Nejvyššího soudu Ameriky jsou také zednáři.
Nyní, vzpomeňme si, co se odehrálo v Americe začátkem roku 1965? Vzpomeňme si na ta absurdní řešení Nejvyššího soudu... Ta nás teď už ale neudivují, když čteme, že většina těch soudců byli zednáři.
Od té doby se americké soudy téměř vždy staví na stranu pachatelů. O ochranu práv zločinců se starají víc, než o ochranu jejich obětí. Zcela nedávno se objevilo další divné rozhodnutí Nejvyššího soudu. Objevili se Američané, kteří veřejně pálili americké vlajky. Byla na ně podána žaloba a došlo to až do Nejvyššího soudu. Soudy se poradily a vynesly následující rozsudek: státní vlajku je možné spálit, protože proces spalování je symbolem svobody. Odsouzení za takové chuligánství bylo by omezením lidských práv. No, co k tomu dodat? Dodáváme jen to, že rozhodovala zednářská banda starých pederastů a jedné lesbičanky. Teprv tehdy chápeme, proč vynesli tak senilní rozsudek. Oni se instinktivně, automaticky staví na stranu anarchistů, kteří podrývají organizaci státu, protože tito pederasti nejsou schopni uvažovat z hlediska normálních lidí. Ale když se podíváš na oficiální fotografii členů Nejvyššího soudu, všichni vypadají jako zcela úctyhodní a korektní lidé.
Ve svém průvodci, zednáři klidně konstatují fakt, že většina guvernérů v Americe jsou také zednáři. Guvernéři, v mezích svého státu, mají kolosální moc. Například, zákon o výkonu trestu smrti spadá do pravomoci guvernéra. U nás ve státě New York máme dnes guvernéra Kuomo. Ten neustále klade veto na přijetí zákona o obnovení trestu smrti za obzvlášť těžká provinění. Trest smrti se zde také kdysi používal, ale pak, v běhu homosexuální revoluce, byl zrušen. Od té doby, konají se nesčetná referenda, v kterých většina voličů státu New York, vystrašená nikdy nevídaným vzrůstem zločinnosti, hlasuje za obnovení trestu smrti, ale pokaždé guvernér Kuomo klade svoje veto. Proč tomu tak je? Odpověď jsme společně našli v tom průvodci: většina guvernérů jsou zednáři. A zednáři vždycky byli proti trestu smrti. Proč byli proti, ptáte se? Protože pod trest smrti zednář může padnout sám, nebo jeho příbuzní, nebo jednou jeho děti.
* – A to proto, že prakticky všichni zednáři jsou zrádci svého státu. Pracují na zničení států, což se trestává ztrátou života?
– Ano. Tento Kuomo je odkrytě zednář. Ale to není vše. Všude se píše, že je pravověrný katolík. Znovu spadáme do labyrintu rozporů. Vždyť degeneráti se vždycky maskují...
* – Grigoriji Petroviči, novinář Kozlovskij, který je dosti populární v emigrantské sféře, v NRS se zaklíná, že za svého dvacetiletého života v Americe neviděl ani jednoho zednáře. Je pozoruhodné, že jeho první knížkou, vydanou v Americe, byl "Slovník sovětských homosexuálů", je tedy odborníkem na tuto otázku.
Nechci urážet V. Kozlovského. Proč se pustil do tohoto, mírně řečeno neobvyklého námětu? Kdo potřebuje takový slovník? Jak se říká, vrána k vráně sedá...
Tudíž, když jsme se seznámili jen s několika stránkami průvodce zednářským pavilónem na Světové výstavě v New Yorku, já i vy už víme, že zednáři tvoří většinu v demokratické vládě Ameriky, z čehož plyne, že oni vždy a prostě přehlasují normální lidi.
Dále, tento průvodce nás informuje o tom, že zednářem byl i legendární a nenahraditelný boss FBI John Edgar Hoover. A dnes se o něm už otevřeně píše, že byl homosexuál a současně pronásledoval pederasty. Stále ten samý had, který se kouše do ocasu...
Kvůli objektivitě, je vhodné připomenout, že i mezi zednáři bývají někdy výteční lidé. Například důležitým zednářem byl otec amerického automobilového průmyslu Henry Ford, který byl současně největším antisemitou Ameriky. Jeho kniha "Mezinárodní žid – celosvětový problém" je jednou z nejlepších knih na toto téma.
Dále se v průvodci dá nalézt i tahle informace: Roku 1963 bylo v USA přes 4 miliony zednářů. Pro srovnání: těsně před Velkou čistkou v SSSR v řadách komunistické strany bylo napočítáno 3 miliony lidí. A tyto 3 miliony držely železnou pěstí celý Sovětský Svaz. Teď si můžete představit, jak asi ovládají Ameriku 4 miliony zednářů...
Libovolný Ďáblův advokát se mne teď může zeptat: "No dobrá, všichni tvrdí, že zednářství je věc negativní, že zednáři jsou Satanisté, degeneráti, jedním slovem lidi špatní a vy tvrdíte, že Americe vládnou zednáři. Jak vysvětlíte, že se zde žije lépe, než v SSSR?"
Celý kumšt je v tom, že otázka je položena nesprávně. Nám nepředkládají volit mezi dobrem a zlem, ale mezi menším zlem a velikým zlem. Zde je možné říct, že skutečně, americké zednářstvo je menším zlem než zednáři nebo žido-zednáři, kteří udělali v Rusku revoluci a přišli tak k moci. Dosud na Západě známý filosof Berďajev, sám velký zednář a ženatý, jak má být, s židovkou, uvedl do používání termíny: dobré zlo a zlé dobro. Jenomže, ať berete jedno nebo druhé, dostáváte vždy jen zlo.
* – Grigoriji Petroviči, mně to připomíná starý sofismus. Obyčejně degeneráti se ptají nezkušeného oponenta na nějakou nesmyslnou léčku. Například, dávají mu otázku: co když ozbrojený zloděj v noci přepadne bezbrannou matku s dítětem a není možno zachránit oba, koho je humánnější nechat zabít? Matku nebo dítě? Jedni říkají, je lépe zabít matku, rod bude pokračovat v dítěti. Jiní říkají, lépe zabít dítě, protože bez matky stejně nepřežije, zatímco matka může porodit dítě jiné. Mohou se přít, ale nikomu do hlavy nepřijde, že ta otázka je past, otázka-provokace. Proč neodpovědět jinak? Například nezabíjet ani matku ani dítě, ale... zločince.
Přesně tak zkoušeli Krista otázkou, je-li správné platit daně Císaři. Kdyby odpověděl "ne", okamžitě by přestoupil zákon. Kdyby řekl "ano", stal by se kolaborantem s okupanty. Pouze Boží syn dokázal vyklouznout z pasti a svou odpovědí položit ty degeneráty na lopatky: "Dejte Bohu co je boží a Césarovi, co je césarovo". Poslouchejte zákon, ale do určité míry, dokud režim vás nenutí jít proti svému svědomí, proti Bohu.
Křesťan není povinen vybírat mezi dvěma zly. Věřící lidé nemohou vybírat zlo, byť by bylo maličké. Je to totéž jako kdyby dívce dávali na výběr: co je lepší, být prostitutkou dva dny v týdnu nebo pět dní? Výběr musí být pouze mezi dobrem a zlem. Kompromis v takovém případě není možný. Kompromis v takovém případě je vítězství Ďábla.
– Ano. Platí to ale jen teoreticky. V praxi je tomu trochu jinak. Například my každé 4 roky vybíráme si prezidenta ze dvou kandidátů, a oba kandidáti jsou zednáři. Co tady chcete dělat? Už několikrát jsem se zúčastnil takových voleb. A pokaždé jsem věděl, že oba jsou darebáci. Nezbylo mi nic jiného, než vybírat menší zlo. Kdyby dovolili vybrat třetí možnost – ani jednoho, ani druhého, tehdy by bylo hned vše jasnější. Celá ta hra na demokracii, na národní vyvolence by se projevila. Ale toho se nedočkáte...
* – Grigoriji Petroviči, svého času Hitler prohlásil: "Zednáři jsou umělí židé". Jaká je spojitost mezi zednářstvem a židovstvem v USA?
– Začínali jsme tím, že zednářství je vždycky žido-zednářstvím. Později jsme probírali pouze zednářství. Například z toho průvodce pavilónem jsme se dozvěděli, že většina členů vlády USA jsou zednáři. Ale jestliže začneme je probírat osobně, tak zjišťujeme, že většina z nich jsou buď židé, nebo zamaskovaní židé, případně američtí degeneráti ženatí s židovkou nebo položidovkou. A vidíte, právě tím židé ovládají jak Ameriku, tak i zednářství. Zde vždy bude přímá krevní spojitost.
* – Ta samá smlouva se Satanem, která se podepisuje krví?
– Právě ta. Pakt s Ďáblem se vždy podepisuje krví. A takovým způsobem, bez válek a revolucí, Amerika se změnila na kolonii Izraele.
* – Přeloženo do jazyka biologie, zednářstvo i židovstvo jsou jedna a tatáž nemoc, jenomže v různém stadiu?
Poslyšte, zkusíme se teď i v tomhle lépe vyznat. Abych byl výmluvnější, vezmu knihu tlustou jak Bible, s fůrou barevných záložek. Je to kniha doktora psychiatrie Benjamina Karpmana, amerického žida, šéfa psychiatrie hlavní psychiatrické nemocnice ve Washingtonu, nemocnice Svaté Alžběty. Kniha se nazývá "Sexuální provinilec a jeho přestupky". Je to velmi seriózní kniha. Zajímavá tím, že autor nejen dává svůj názor, ale cituje též mnoho jiných známých psychiatrů. V knize popisuje Komplex vlády a Komplex lakomého rytíře. Komplex vlády, jak už víme, se skládá z potlačené homosexuality aktivního typu a ze sadismu, který se dá skrývat.
Komplex lakomého rytíře se sestává z impotence a pohlavní slabosti, kdy lidé se snaží nahradit pohlavní slabost či neschopnost mocí peněz. Musím vám říct, že tyto komplexy jsou velmi silné. Když jsem přijel do Ameriky, seznámil jsem se s jedním položidem zvaným Roman, který sem přijel jako uprchlík, prakticky bez groše v kapse. Dnes má nějaké dva miliony dolarů. Loni jsem byl u něj na návštěvě. Zašel jsem do jeho kabinetu a rozesmál jsem se. Jeho pracovna byla vylepena penězi. Namísto tapet. Byly zarámované, jedna vedle druhé, všechny možné bankovky. Japonské, německé, sovětské... Celá jeho kancelář. Jelikož mne dobře zná odedávna, s neskrývaným potěšením mi ukazoval hromady zlatých mincí. On sám nikdy neslyšel o komplexu lakomého rytíře, zato mně už dávno bylo vše jasné. Znal jsem kdysi i jeho ruskou ženu. Ona jej opustila. On se znovu oženil, tentokrát s židovkou. Ale i ta jej opustila. Máte zde další ostrou ilustraci...
Nyní budeme, když dovolíte, řešit otázku, proč zednářství vždycky nazývají lidé žido-zednářstvím.
Podle statistiky doktora Kinseyho a podle formule profesora Lombrosa, židé jsou téměř vždy vystaveni různým psychózám a neurózám. Onehdy jsem dostal dopis od jednoho položida a jeho matky – židovky. Oni žijí v Izraeli. Přitom, když tam prožili několik let, matka i syn se stali velkými antisemity. Vystupovali tam v drobných, bezvýznamných antisemitských časopisech a nedávno si přečetli všechny moje knihy. Tak tedy, obdržel jsem od nich novoroční pohlednici, kde napsali: "Grigoriji Petroviči, máte pravdu ve všech vašich odhadech ne na 90%, ale na plných 100%." Ale já jsem člověk opatrný a proto beru 90%.
Dnes v Rusku, díky perestrojce, se začalo mluvit o genofondu národa, který byl díky revoluci do značné míry zničen. Tady by bylo užitečné vědět, že podle oficiálních výpočtů v Rusku žije okolo 2 milionů židů. Ale podle mého odhadu, kolem těch židů se točí okolo 17 milionů lidí smíšených, to jest položidů, čtvrt-židů, 3/4 židů atd. Většina z nich jsou potenciální kandidáti do židovského legionu. Takový člověk je v duši více žid než nežid. Myslím, že představují větší genetické nebezpečí, než čistí židé. Už jen kvůli tomu, že je jich 10 krát více a že jsou dobře zamaskovaní.
* – Grigoriji Petroviči, dříve nebo později bude rozšifrován genetický kód člověka. Bude tedy možné vystavit lidem genetické pasy a z nich vyčíst nejen národnost člověka, ale i procento jeho degenerace: plný degenerát, polodegenerát, čtvrtinový-degenerát... Vše bude vidět jako na dlani. Proto degeneráti všech zemí už teď lobbují pro přijetí zákonů, které dělají tyto informace tajnými.
– Dosud je velmi obtížné jít dál. Dokonce i za Stalina, když střílel trockisty a leninisty, za jeho zády se takových degenerátů narodilo více, než jich zabil.
* – Grigoriji Petroviči, není to problém pouze ruský. Podle biologie, celý svět stojí před problémem degenerace, která vede k smrti naší civilizace. Vezmu příklad: když nebojuji s plevelem, obilné kultury slábnou a vymírají. Plevel se musí pravidelně a znalecky hubit.
– Ano. Neškodilo by, za doby perestrojky a obnovení ruského státu, založit speciální vědecko-výzkumný institut Vyšší Sociologie, který by se těmito problémy zabýval. Když jsi v poli sám, nejsi voják. Potřebovali bychom mít skupinu nadaných vědců, kteří by pokračovali v práci, kterou jsem začal. Ale nebude snadné je najít. Už samo slovo "degenerát" je chápáno dneska div ne jako urážka. Ačkoliv, podle statistiky dr. Kinseyho, v Americe každý druhý člověk má jistý stupeň degenerace. Pokud budete často používat slovo "degenerát", mnozí vaši kamarádi a známí od vás utečou. Bude to ten samý plevel, o kterém mluvíte.
Existence takového institutu, by musela být především do jisté míry utajena. Podobně, jako v každém státě máme speciální služby, bojující s protistátními elementy a protistátními tendencemi. Tuto činnost, opakuji, mohou vést pouze normální, zdraví lidé. Pouze oni budou dělat vývody, prognózy, rady společnosti, navrhovat doplňky k zákonům.
Rovněž nutno seriózně přemýšlet, jak pomoci nešťastným degenerátům, obzvlášť když už je jich téměř polovina lidstva. Celé dny jsme mluvili pouze o negativní stránce těchto lidí. Ale vždyť mezi nimi je mnoho výtečných a talentovaných lidí. Váš postoj k řešení tohoto problému, přirovnán k boji s plevelem, je neúplný, protože bere v úvahu pouze zájmy normálních, zdravých lidí. Nebral jste ohled na zájmy degenerátů. Při takovém přístupu k věci, na hranici Inkvizice mohl by padnout i náš génius Dostojevskij.
Znovu opakuji, tento problém je nutno řešit tak, aby v úvahu přicházely i zájmy početné třídy degenerátů. Vždyť degeneráti nejsou všichni stejní. Mezi nimi budou jak dobré, tak i špatné, ba dokonce i hnusné typy. Nutno učit se oddělovat plevel od pšenice. Sociální parazité, revolucionáři, anarchisté a nihilisté musí být odděleni a postaveni pod strohou kontrolu. Výborní degeneráti velmi často jsou talentovaní, se přesto mučí a nenachází pro sebe řešení. Například, Sergej Jesenin byl výborný básník, ale osciloval ze strany na stranu, dokud tragicky nezahynul. Kdyby existoval takový institut pro Vyšší Sociologii, určitě by mu pomohl. Nebo náš geniální básník Lermontov. Jeho souboj, to byla prakticky sebevražda. Jemu také bylo nutné pomoci.
* – Vyplývá z toho, že s lídry degenerativní sekty vedeme boj o duše degenerátů, o duše se smíšenou krví? Rabíni se snaží vnést do nich jedovatou myšlenku božího vyvolení a nenávisti a použít je jako negativní, rozkládající sílu proti nomálním lidem. Úlohou Vyšší Sociologie je naočkovat antitoxin, protijed proti hnisavému vlivu rabínské ideologie, aby degeneráti měli šanci udělat VLASTNÍ výběr mezi Bohem a Ďáblem, zapojit se do boje proti rabínům, nesoucích hnilobnou ideologii.
– Já myslím, že židé, ve veliké většině, jsou nenapravitelní. Víte, že existuje ruské přísloví: "Žid pokřtěný je zloděj puštěný". Oni zůstanou tím, čím byli, totiž dětmi svého Boha. My s vámi už víme, jakého mají Boha, ačkoliv sami židé neradi ho nazývají. A jméno jeho je Satan-Jehova. Pamatujte si Kristova slova "Váš otec je Ďábel"... Ostatně i dobré degenerátíky, stejně jako vyléčené alkoholiky, je nutno stále držet na kontrole. Oni mohou, v libovolný moment, urvat se s uzdy a zvolit starou cestu. Ne pro nic za nic se říká, že Ďábel vždycky přichází neslyšitelnými kroky...
Ačkoliv neexistuje pravidlo, aby nemělo výjimku. Například, skvělý ruský malíř Isaak Levitan. Třebaže byl těžkým psychopatem, třebaže vícekrát se pokoušel o sebevraždu, ruská společnost jej milovala a měla k němu dobrý vztah. Stačilo by mu včas přidělit pár andělů-ochránců z 13. Oddělení, aby jej ochraňovali před jím samým.
Ve svých knihách jsem navrhoval, zda by nebylo možné sestavit tabulku typů lidí, podobnou tabulce Mendělejeva, podle které by se určil jejich stav degenerační nákazy a mohl chránit genofond národa, zdravé části společnosti. Bylo by možné i povzbuzovat samotné degeneráty ke správné volbě, pokud by si toho přáli. Opakuji, oni ničím nejsou vinni. Je to vina jejich rodičů, kteří se pokoušeli oklamat samého Pána Boha.
Degenerace je přírodní proces. Jako stáří. Nebudete se zlobit na stařečka za jeho pošetilost. Ačkoliv, jestli tyto pošetilosti mohou zapálit dům, vaší povinností před ostatními je postarat se, aby k tomu nedošlo. Může se stát, že dobrému degenerátovi bude třeba pomoci dostat se do Akademie věd, když má veliký talent, ale trpí nějakým defektem. Bude třeba ho chránit a pomáhat mu, aby dělal dobré věci. Na druhé straně, nutné bude rozšířit služby psychiatrie k izolaci ničemných degenerátů. Jim bude tak lépe, než v normálním životě.
Židy rozdělují na tři hlavní kategorie: inteligentní, polointeligentní a bláznivé. Bláznivý žid zpravidla potichu žije v blázinci. Polointeligentní žid naopak je neobyčejně aktivní. Běhá, stará se, tvoří revoluce, začíná válku... Právě takoví připravili "ruskou" revoluci. Inteligentní žid jde ke Kristu. Když dobře vše přezkoumáme, bude jasné, že právě polointeligentní židé přináší neměřitelné neštěstí nejen "gójům", ale všem židům.
Bohužel, židé se nikdy nezabývají autokritikou. Je to charakteristická črta jejich "národa", stejně jako jejich "vyvolenost". Proto se tím zde musíme zabývat. Sami židé se tím zabývat nechtějí a dost možná, že toho nejsou ani schopni. Opakuji, my to děláme proto, abychom pomohli židům vyznat se v problémech a odhalit kořeny staletého problému, který oni nazývají antisemitismem.
Pro lepší pochopení, dovolte obrátit se k takové autoritě, jako římský papež. Roku 1884 papež Lev XIII vydal Encykliku, totiž "Dopis světu", kde přímo napsal, že lidský rod je rozdělen na dva tábory: jedni pod Bohem, druzí pod Satanem. Pod Bohem jsou normální, zdraví lidé, pod Satanem jsou degeneráti. Všimněte si, že to píše ne v nějakém středověku, ale celkem nedávno, koncem 19. století. Statistika doktora Kinseyho během půl století potvrdila pravost této Encykliky. Bohužel však, normální lidé, tedy ti, kteří chodí pod Bohem, nic neví o existenci obrovské třídy degenerátů a jednat s nimi neumí. Konečným výsledkem je to, že normální lidé prohrávají. Nejčastěji to končívá rozvodem a jejich děti ponesou pečeť Ďábla, to jest budou značně odlišní od normy. Do smrti nepochopí, kdo v tom všem je vinen. Vinen v tom všem je Ďábel-degenerace.
Chceme-li pochopit problém zednářstva, je nutno si ujasnit, že mezi zednářstvím a bývalou komunistickou stranou Sovětského Svazu je mnoho shodného. Jako v Sovětském Svazu vládla komunistická strana, v západních zemích vládne zednářstvo. U zednářů také jsou členové strany, kandidáti do strany, nestraníci-spolupracovníci, a nakonec i sympatizanti.
Už jsme mluvili o tom, že kořenem všeho je buď Komplex vlády, který je spojen s potlačenou homosexualitou, nebo komplex lakomého rytíře, který produkuje milionáře a bankéře. Abyste pochopili, nakolik je toto téma zakázané a utajené, dám vám jeden konkrétní příklad.
Polo-žid Solženicyn ve svých knihách křičí na celý svět, že revoluce a 70 let sovětské vlády stály ruský národ okolo 60 milionů lidských životů. Ve skutečnosti, demografové odhadují ztráty ruského národa v rozmezí 100-120 milionů životů. Mnoho lidí si okamžitě položí otázku: kdo to však zavinil?
Pokusíme se odpovědět. Vy už víte, že hlavní hybnou silou v "ruské" revoluci byli židé. To znamená, že jak teoretická, tak i praktická vina na genocidě ruského národa leží především na židech. V tom obviňoval židy také Hitler, a on své příbuzné znal velmi a velmi dobře. Aby se vyhnul osudu Sovětské Judeje, Hitler nejprve vyháněl žida z Německa, a poté, ty co nechtěli či nemohli uprchnout, nastrkal do koncentráků.
Dnes židé do nebes křičí, že Hitler zabil 6 milionů židů. Tato cifra je asi patnáctkrát přehnána, ale i když přijmeme tento počet a srovnáme jej se zjevně sníženým počtem ztrát ruského národa, jaký dává položid Solženicyn, počet ztrát židů bude nesrovnatelný se ztrátami ruského národa. Přitom jednání Hitlera bylo pouze reakcí na všechny zločiny, které židé už měli čas spáchat v Sovětské Judeji. On se pokoušel přijmout svým způsobem preventivní opatření pro svoji zem.
Židé sami do dnešního dne ani slovíčka neutrousili o tom, kolik ruských lidí sami vyhubili v Rusku. Jen počet, zjevně snížený, je nepředstavitelný: 60 milionů.
Když teď máme v Rusku tu glasnost, novináři by měli seriozně stanovit skutečné počty ztrát. Jestliže Německo, za 6 mythických milionů do dnešního dne vydržuje stát Izrael, kdo bude platit za 60 milionů Rusů, které zabili židé v Rusku? Kdo zajistí stáří vdov a vdovců bez pomoci? Kdo zaplatí za miliony zničených osudů bezprizorných dětí? Kdo zaplatí za otrockou práci v koncentrácích? Vždyť fakta hovoří sama za sebe. A fakta, jak říkal Stalin, je věc tvrdohlavá.
A nyní se obrátíme k příkladům ze současnosti, jak zednáři, přesněji žido-zednáři vládnou Západnímu světu.
V jedné z předcházejících přednášek jsme už mluvili o dnešním "carovi Judeje", o prezidentovi Světového Židovského kongresu Edgarovi Bronfmanovi. Současně je také králem whisky. Je multimilionář. Ale jak se stal králem whisky?
Po první světové válce byl v Americe vydán suchý zákon, tedy zákaz výroby alkoholických nápojů. Výsledkem bylo, že veškeré závody na výrobu nápojů a likérů zavřely, jejich akcie padly na cenu téměř nulovou. Tak to pokračovalo okolo 10 let. Potom prezident Roosevelt tento zákon zrušil. V takovém případě je velmi důležité vědět, kdy konkrétně dojde k zrušení prohibice. Tehdy akcie z nuly vyletěly vzhůru, a ten, kdo stačil skoupit tyto akcie za téměř nulu, se stal multimilionářem. Židé, pomocí sítě zednářů, se od Roosevelta dozvěděli toto datum a skoupili veškeré podniky na výrobu alkoholu. Jedním z těchto židů byl otec toho samého Edgara Bronfmana. Takovými kouzly je možné stát se za jednu noc milionářem. A pak, když jsi získal fůru peněz, přijde čas hry ve vysoké politice. Taková byla cesta Edgara Bronfmana ke trůnu Císaře Židovského. Dnešního dne je nejvlivnějším židem USA.
Ještě zajímavost: Před deseti lety všechen americký tisk byl zachvácen senzací. Někdo unesl syna tohoto Bronfmana a vyžadoval za něj výkupné 2 miliony dolarů. Tatíček připravil miliony a už byl hotov zaplatit, když najednou policie oznamuje, že našla únosce i syna Bronfmana spolu. V tisku tehdy psali přímo, že to byli dva pederasti, kteří se domluvili a sehráli "únos", aby vytáhli z lakomého tatíka menší sumičku. Prostě synkovi se zdálo, že peněz, které tatík přiděloval, bylo jaksi málo. Druhem-únoscem a milencem syna Bronfmana byl nějaký požárník. Jak rychle senzace vznikla, tak rychle i zhasla. Jediné, co se z tohoto incidentu celý svět dozvěděl, byla homosexualita syna Židovského císaře.
Je v tom vidět svého způsobu pokračování tisícileté tradice: Židovský císař David rovněž začal svoji kariéru jako pederast. Jestli si pamatujete, pastevec David, pomocí pederastie s princátkem Jonathanem, pronikl do dvorce židovského císaře Saula. Potom se sám stal císařem židovským. Aféra se synem Bronfmana potvrzuje znovu, že u židů běží vše podle židovského svatého slova, podle Starého zákona biblického. Pro zkušeného specialistu je hned jasné, že když syn je pederast, tak i otec musí být někde blízko toho, podobně jako bylo u otce Noa a synáčka Cháma. Jak se říká, nepadá jablko daleko do stromu.
K tomuto materiálu měly by sovětské speciální služby obrátit pozornost. Protože činitelé podobného typu jsou lehkou obětí šantáže. Na tom ostatně se dělá vysoká politika.
A jestliže císař židovský se svým synáčkem jsou pederasti, buďte jisti, že jsou současně i důležití zednáři. Nepochybujte o tom, je to jako dvakrát dvě jsou čtyři.
Během mnohých let, jedním z nejvlivnějších židů Ameriky byl Henry Kissinger. Dlouhou dobu dělal poradce prezidenta Nixona v otázkách národní bezpečnosti. Potom byl státním tajemníkem, neboli ministrem zahraničních věcí USA, přičemž ani nebyl rozeným Američanem. Narodil se v Německu a mluvil s odporným židovským přízvukem. Na Kissingera mám celou řadu lístků.
Hle, co píše jeho bývalý učitel, 66. letý Alder Shimon, žijící dnes v Tel-Avivu: "Heinz moc nevynikal svými úspěchy v učení. Nebyl mezi výtečnými žáky. Neřekl bych, že byl obzvlášť inteligentní"
. (z izraelského časopisu "Naša strana", 12.9.1973.)
Na jeden z klíčových postů americké politiky zřejmě tedy nenašli nikoho lepšího. Jak se tam dostal? No přece pomocí zednářů, a ke všemu měl ostře projevený Komplex vlády. Bývalá žena Henry Kissingera říká, že byl chorobně marnivý. Tolik to bylo zřejmé, že se to stalo jedním z důvodů rozvodu.
A ještě jedna zajímavá informace. Dozvídáme se, že Kissinger byl synem rabína. To je z novin "Washington Observer" 15.4.1971. A my společně už víme, že syn rabína zpravidla nemůže být normálním člověkem. Vzpomeňme římského papeže, který ještě v XI. století zavedl celibát pro všechny katolické duchovní.
Ještě jedna maličkost, Kissinger neustále okusuje nehty, což je charakteristické pro psychopaty a neurotiky.
Dále: Kissinger byl odhalen jako sovětský agent pod konspirativním jménem Bor, přijatý do sovětské špionážní organizace pod krycím jménem ODRA. Zdroj této informace dal Západu také materiály, které vedly k zatčení velkého množství agentů KGB, kteří dokázali se vetřít do nejvyšších stupňů státu a vlád Anglie, Švédska, Francie, Německa a Izraele. Zdroj této informace obdržel oficiální poděkování jménem amerického národa speciálním rozhodnutím kongresu. Přitom jeho informace o Kissingerovi byla pohřbena mlčením. Detaily o činnosti Kissingera jako sovětského agenta Bora můžete najít v monografii Franka Copella "Henry Kissinger – sovetskij agent" (Frank A. Capell. Henry Kissinger: Soviet Agent) v časopise "Glašataj svobody" (The Herald of Freedom).
Je to časopis amerických pravičáků, do kterého psávali pravidelně významní pracovníci FBI, když odešli do důchodu a směli už říkat zajímavé věci americkému národu. Tou dobou, na Západ utekl plukovník polské rozvědky Golenewski. S sebou vzal velmi důležité dokumenty pro americkou rozvědku. Ale nedával je všechny najednou. Když se přesvědčili, že nelže, dopravili jej do Washingtonu, kde jej vzala do prádla jak FBI, tak i CIA.
Nejprve jim dal jména nejdůležitějších agentů ve vládě a v rozvědce Anglie. Prověřili to a viděli, že říká pravdu. Agenty zatkli. Potom jim dal druhý dokument, ohledně švédské vlády a švédské rozvědky. Prověřili, vše bylo pravda. Zatýkali. Dále to samé udělal se Západním Německem. Znovu jim dal celou hromadu důležitých sovětských agentů ve vládě i rozvědce. A znovu byla vlna zatýkání.
Potom plukovník Golenewski řekl, že má ještě jednu velmi vážnou informaci, ale tu že dá pouze hledě přímo do očí prezidentu USA. Odpověděli mu, že prezident, podle nich, odmítá ho přijmout. Místo něho mu nabídli setkání se s samým náčelníkem rozvědky CIA. Golenewski pak souhlasil a na schůzce oznámil, že agentem KGB je rovněž... Henry Kissinger!!! A co bylo dál? Prohlásili jej za blázna a v cuku letu vyhodili z Washingtonu. Pravda, zaplatili mu 50.000 dolarů.
Je fakt, že Kissinger byl velmi důležitým zednářem. Takovým se říká nepotopitelní. To znamená člověk nedotknutelný. V Americe je spousta různých rozvědek a všechny jejich informace tečou ke Kissingerovi, coby poradci prezidenta v otázkách národní bezpečnosti (v Rusku nedávno takovou funkci hrál další představitel božího národa Berezovskij, ještě před ním to byl dnešní premiér Kirschblatt-Primakov).
Chodilo to tak, že Kissinger, sovětský agent, měl přístup k vážné informaci dříve, než sám prezident, a předával ji do SSSR. Mohl z toho být veliký skandál. V takových případech, aféru obvykle zametou pod koberec. I tentokrát: plukovníka Golenewského obvinili a vyhodili z Washingtonu. Vše potichu pohřbili, ale informace se přece jen dostala, díky americkým pravičákům, do jejich tisku.
Dovolte, abychom se zastavili na chvilku u tohoto Golenewského. Když ho vyhodili z Washingtonu, objevil se zde, v New Yorku, a zde se prohlásil za... ruského careviče Alexeje. Byla z toho panika mezi ruskými emigranty. Brzo poté slavil svatbu v ruském chrámu coby carevič Alexej. Velekněz Grabbe slavnostně ženil následníka ruského trůnu, careviče Alexeje, s Němkou, s kterou uprchli z Polska. Prostým Rusům se nelíbilo, že Grabbe se rouhá a zneucťuje památku zastřelené rodiny Romanovců tím, že žení zjevného samozvance.
Po svatbě, plukovník Golenewski se přestěhoval do Chicaga a tam začal vydávat monarchistický žurnál "Bělyj orel" už jako oficiální následník ruského trůnu. Já jsem tehdy, abych si zašvejkoval, napsal do redakce "Bílého Orla": "Vaše Imperátorské Veličenstvo, pošlete mi laskavě několik čísel Vašeho žurnálu"
. Ale nedostal jsem ani žurnál, ani odpověď.
Tady máte kombinaci: špion vysokého postavení a jasná psychická nenormálnost – mánie velikášství. Nic víc nic míň než následník ruského trůnu. Carevič! Nyní, abychom lépe ilustrovali těsné spojení všech rozvědek světa s psychickými nemocemi, s pederastií a zednářstvím, přečtu vám pár kartiček z mého archivu o plukovníkovi-careviči Golenewském.
Tady je kopie článku nazvaného "Samozvanec Romanov – plukovník polské rozvědky Golenewski" z "Nového ruského slova". Ohlašuje se v něm, že: "11. srpna 1974 v zednářském «Personality Loundge» v Chicagu bude oslava sedmdesátin Golenewského, samozvaného císařoviče Alexeje Nikolajeviče"
. Z tohoto oznámení vidíme, že Golenewski byl zednář a daleko ne řadový zednář.
"Zlehka napadá na nohu". To nám hlásí L. Barkalov v časopise "Svobodnoe slovo karpatskoj Rusi", leden-únor 1976, str. 10. Dále nám hlásí: "Golenewskiho, vydávajícího se za cesareviče Alexeje, ženil v ruském chrámu New Yorku protojerej Grabbe, o kterém se říká, že je také zednář"
. Plivni kam chceš, všude jedna a ta samá banda. Všimněte si, že se ženil Golenewski v šedesáti letech, a to poprvé. Předtím ani ženu, ani děti neměl...
Na svatbě byly arcikněžny Olga a Taťana. Také z rodu Romanových. Synod nikdy neanuloval toto manželství, ačkoliv bylo uzavřeno pomocí falešných dokumentů.
V aféře Golenewského se objevilo jméno Jeremiáše Torpeho (Jeremy Thorpe), který byl lídrem liberální strany a členem Komory komun v Anglii. Torpe byl významnou politickou figurou a on také hájil Golenewského. Zjara 1973 Torpe vstoupil do druhého manželství s rozvedenou ženou hraběte Harwooda, pianistkou Marion Stein, která pochází z bohaté židovské rodiny. Další židovská žena u důležitého politického činitele. O něco později v anglickém tisku se objevilo hlášení o tom, že muž-prostitut Norman Scott prohlásil, že měl homosexuální vztahy s Torpem... Tak prosím. Žena židovka, a sám činitel-pederast a hlava liberální strany Anglie. Člen parlamentu Veliké Británie. Vše nám ohlásily seriózní americké noviny "New York Times", 18.3.1976.
A poslední črta do jeho portrétu: nakonec Torpe byl zatčen za pokus vraždy na základě homosexuální lásky. Bližší v mém archivu, rubrika č. 2.
Všimněte si, že homosexualita často vede k vraždě. Dokonce i na nejvyšší úrovni.
Americká televize Kanál 11 hlásila 4. června 1982 ve 22:30, že státní sekretář Kissinger se zajímá o chlapečky a je u něj taková "sexuální predispozice". To je termín, kterým televize označuje pederasty. V tom už Kissingera obviňovala nějaká osoba, kterou Kissingerova žena chytila za krk a pokusila se udusit. Tato osoba podala žalobu na ženu Henry Kissingera, neboť byla členem jakési skupiny boje za lidská práva.
Potom jsem četl v NRS, že soud nařídil zatčení Nancy Kissingerové za pokus o vraždu. Později nazvali jméno té osoby – Ellen Kaplan. Na ulici prý dala provokační otázku Kissingerovi: "Mr. Kissinger, je to pravda, že spíte s chlapečky v hotelu Carline?"
Tehdy Nancy Kissingerová se na ně vrhla a Ellenu popadla za krk. Nancy je už druhá žena Henry Kissingera. Předtím byla blízkou spolupracovnicí vice-prezidenta a millionáře Rockefellera. Ještě jeden charakteristický detail. Nancy je o hlavu větší, než Kissinger. Kissinger je malý, obtloustlý žid jako z karikatury, a současně je jedním z nejvlivnějších židů Ameriky za posledních 30 let.
V knize "KGB", autor John Baron, vydané v Tel-Avivu roku 1978, str. 230, se píše, ze Victor Luis, známý agent KGB, byl přijat Henry Kissingerem v Bílém domě dne 13. listopadu 1971. Nepřehlédněte, že poradce prezidenta v otázkách národní bezpečnosti USA oficiálně přijímá známého agenta KGB v Bílém domě. Dne třináctého. To vše je zednářská symbolika. To se děje kvůli tomu, aby lidé věděli, že se tak děje s požehnáním zednářů, prostřednictvím jejich kanálů.
Hned po tomto setkání, Viktor Luis letí do Izraele a setkává se tam s premiérkou Goldou Meirovou. Takže je to osobnost dosti zajímavá a současně mlhavá. KGB ho používá pro speciální úkoly přes židovské a zednářské kanály.
Informace o tom, že Henry Kissinger byl sovětským agentem, se objevila v několika zdrojích. Kromě amerických pravičáků v žurnále "American opinion" z dubna 1975, str. 35, byla i v knize "KGB. Sovetskaja dezinformacija", L. Bitman, New York, 1985, str. 54-55.
A ještě další zajímavé detaily ve věci Kissingera. Zaměstnanec sovětského ministerstva zahraničí Anatolij Filatov byl chycen v Alžíru do sexuální pasti. Všimněte si, jak často špionáž je svázán se sexuální nenormálností. Americká, ale i jakákoliv rozvědka, neustále sleduje, jaké jsou u koho sexuální zvrhlosti. Potom dotyčnému podstrkuje odpovídající ženu nebo muže a vše se to fotografuje...
Tímto způsobem zaverbovali do CIA i Anatola Filatova, někdy začátkem let 1970. CIA jej pokládala za svého důležitého agenta v Moskvě, odkud jim předal množství vážných dokumentů, mimo jiné i kopii zprávy od ruského velvyslance Dobrynina z USA, v kterém Dobrynin se prořekl a vypustil tajemství o Kissingerovi. Aby se pomstil za odhalení Kissingera, David Aaron, zástupce assistenta prezidenta Cartera v otázkách národní bezpečnosti, donesl na Filatova do Moskvy. Udělal to přes rumunského diplomata ve Washingtonu. Filatova sověti hned zatkli a zastřelili. Psaly o tom všechny noviny. A věc Kissingera znovu ututlali.
Takže, jeden žid, aby zachránil druhého žida, obětuje zájmy celého národa. Jaké je to hnízdo zmijí! Proto se pravdivě říká, že důležití zednáři jsou prakticky nepotopitelní. Když se jeden z nich ocitne v libovolně zlé situaci, zednáři celého světa spustí jekot, premiérové a prezidenti přijímají extrémní míry ke spasení svého bratra. A oni ho zachrání, za jakoukoliv cenu.
* – To je jak Dreyfusova aféra. Tenkrát dokonce přiotrávili prezidenta Francie, aby zachránili Dreyfuse před popravou.
– Správně. I zde, Filatova zastřelili, s Kissingerem to ututlali. A Davidu Aaronu bylo fuk, že svého nejlepšího agenta v Moskvě vydává nepříteli. Aaron byl prakticky vlastizrádce, renegát na nejvyšší úrovni státu. A zůstalo to nepotrestáno.
Ještě jeden důležitý svědek v aféře Kissinger. Je jím kandidát na prezidenta USA Lindon Larouche. Ve svých publikacích přímo psal, že Henry Kissinger je pederast. Tato informace byla převzata do židovského NRS z 23.8.1986. Čím to skončilo tentokrát? Lyndona Larouche sežrali. Sežrali ho stejně, jako svého času prezidenta Nixona i jeho vice-prezidenta Agnew. Larouche byl bohatý amerikán z amerických pravičáků. Zavedli na něj jednu žalobu, druhou... a v konci konců, posadili ho do vězení, prý za únik daní.
* – Jako v Sojuzu – zavřeš člověka, příčina se najde.
– To je fakt. Zastaví vás zednář-policajt, kontroluje auto a náhodou si "všimne" několika sáčků heroinu, o nichž nemáte tušení, neboť je tam sám položil. A jelikož v Americe se vede boj s narkotiky vážně, máte jistotu, že z toho lehce nevyváznete.
A teď, shrňme si, co jsme se dnes dozvěděli o Kissingerovi. Za prvé, byl to nejdůležitějsí žid v americké politice za posledních 30 let. Za druhé, byl homosexuál. Za třetí, byl zednář. Za čtvrté, byl žid. A za páté, byl synem rabína. Takže na jeho příkladu jasně vidíme, co samo sebou zednářství představuje a proč se vždy říká, že zednářství je žido-zednářství.
Vraťme se k plukovníkovi Golenewskému. Hájila ho kněžna Maria Kropotkina. A nyní, řekněte mi, kdo to byl kníže Kropotkin? Praotec anarchismu. Vidíte, kdo dnes koho podporuje? Je nutno poznamenat, že kníže Kropotkin byl zednář. A všichni jeho potomci zde na Západě jsou také zednáři. A všichni, jak na signál, se vrhají na podporu jednoho ze svých. Staré zednářské heslo: "Jeden za všechny a všichni za jednoho!"
A vy jste mysleli, že to byla pouze hezká věta z "Tří mušketýrů"? Nebo že to je heslo našich pionýrů?
* – V sovětské symbolice bylo velmi mnoho zednářsko-židovských elementů. Začínaje s pěticípou hvězdou a konče židovským baretem, jaké nosili na hlavě všichni pionýři. Nebo hezké rumělkové kosinky [trojúhelníkový šáteček], jaké nosily komsomolky? Takové nosí dodnes pravověrné ženy židovského náboženství.
– Ano. Však také zednáři nazývají svého Boha "Velikým Architektem Vesmíru". To proto, že degenerace začíná na vrcholu. Díváte-li se na celou historii lidstva, to skutečně vidíte, že jejich Bůh, z jedné strany je rozrušitel všeho normálního, ale z druhé strany, je architektem a zakladatelem všeho hnusného a zlého. Kdo projektoval ruskou revoluci? Kdo budoval Sovětskou vládu, tuto "impérii zla"? To vše plánovaly a realizovaly skupiny zednářů-degenerátů.
* – Grigoriji Petroviči, oni přišli k moci až po rozdrcení mechanismu svaté Inkvizice. Dokud byla Inkvizice, všichni tito architekti seděli v úkrytu nebo žili v podsvětí.
– V tom je ten háček. Středověká Inkvizice, na kterou teď všichni s hnusem plivají, byla celkem racionální organizace. Proto ve svých knihách píšu o 13. Oddělení KGB a nazývám jej novou sovětskou svatou Inkvizicí.
* – Možná, že celá historie o Inkvizici je psána zkresleně, stejně jako mythický židovský holokaust s jeho 6 miliony obětí. Psána stejným rukopisem. Plemeno Satanovo umí z mouchy udělat slona a obráceně, je-li třeba, ze slona mouchu. Vypadá to, že tak nějak lživě byla vykreslena celá Inkvizice.
– To je bez pochyb.
Ale ještě jedna zábavná anekdota. Golenewski, tedy samozvanec-carevič Alexej, se ženil 30. září 1964 a v ten samý den se mu... narodila dcera. Taťana Alexejevna Romanova, následnice ruského trůnu. Svatba byla fiktivní, dítě bude defektní, to vám mohu prorokovat. Až dosáhne pohlavní zralosti, uvidíte, že z takového fiktivního manželství mohou vzejít pouze defektní děti. Vdá se za muže se smíšenou krví nebo za čistého žida. A přivedou na svět dalšího následníka trůnu, takového s odstávajícíma ušima a typického žida, jako je princ Charles.
Veškerý tento materiál jsem shromáždil z různých zdrojů. Když jsem je rozložil na svém stole, vyšel z nich obsáhlý obraz, v kterém se proplétaly politika, zednářství, židovství a homosexualita. A jak vidíme, toto propojení není náhodné. Je v něm jistý zákon.
* – Grigoriji Petroviči, právě dochází k sjednocení Východního a Západního Německa. Vy máte dost zkušeností a viděl jste, jak zednáři se dostali k moci v Západním Německu. Mohl byste nám vyprávět, kterak zachvátili tisk? Nám by to pomohlo pochopit zednářskou kuchyni zvanou "svobodný tisk". Nač se s tím tajit, tisk přece manipuluje veřejné mínění.
Probíhalo to na mých očích, neboť jsem žil ve Východním i Západním Německu 10 let, od 1945 do 1955. Hned po německé kapitulaci, pro západní spojence bylo obzvlášť důležité získat tisk do svých rukou. Dosáhnout toho bylo velmi lehké. Okupační správy měly tak zvané kontrolní důstojníky. Ti dávali licence na otevření novin, časopisů a vydavatelství. Jelikož Němci byli obviňováni v nacismu, veškerý západoněmecký tisk se ocitl v rukou židů. To, v čem Hitler obviňoval žida před svým příchodem k moci, se zopakovalo hned po kapitulaci. Židé momentálně zabrali veškerý tisk do svých rukou.
Jak? Americký prezident Roosevelt byl zednář, jeho vice-prezident Truman byl rovněž zednář. Jmenoval svého zednářského bratra generála Claye válečným guvernérem Německa. Ale generál Claye byl bankéř, ženatý s židovkou. Jeho žena byla z té skupiny židovských bankéřů, kteří financovali ruskou revoluci. Tento generál Claye jmenoval kontrolní důstojníky, opět ze zednářského prostředí. Tito důstojníci udělovali licence na noviny a časopisy výlučně židům.
Němečtí židé, kteří proseděli válku v Americe, vrátili se do Německa, a s touto licencí se stali vydavatelé. A v počátku dokonce i papír dodávali bezplatně od okupační správy. Tehdy jsem žil v Mnichově. Největší noviny mnichovské a celého Bavorska byly "Züddeutsche Zeitung". Řadu let jsem je čítal. Majitelem a vydavatelem byl žid Friedman.
Později, když už jsem byl v Americe pár let, dostal jsem od jednoho ze svých čtenářů úryvek z tisku, kde se podrobně popisuje, jak německá policie zatýkala celou redakci "Züddeutsche Zeitung". Všechny je zatkli za... pederastii. Každý dostal 7 let.
* – Takže to byli ti lidé, které Amerikáni zplnomocnili dělat myšlenkovou převýchovu Němců?
– Ano, přesně ti. Jak je to možné? Žid-vydavatel, majitel novin, obklopil se německými pederasty. Záměrně budoval homosexuální hrad. Oni pracují vždy podle jedněch a těch samých pravidlech. Když je náčelník či majitel pederast nebo žid, povinně postaví kolem sebe dva ochranné pruhy: první tvrz jsou židé, druhá tvrz jsou místní degeneráti-pederasti, v daném případě němečtí. Můj termín degeneráti-pederasti nespecializovaný člověk dobře nechápe. Ne-specialista neví, že existují polopederasti, staří pederasti, bývalí pederasti, potlačení pederasti, latentní pederasti atd. Je v tom pro normálního člověka nepochopitelný zmatek.
Další velké město v americké okupační zóně, kde jsem žil, byl Stuttgart, hlavní město švábské provincie. Celý švábský tisk, to jest "Stuttgarter Zeitung", časopis "Pingwin", noviny německých milionářů "Deutsche Zeitung", vše to patřilo židu jménem Schwab. Jen maličkost: Provincie Švábská. Lidi, kteří zde žijí, se nazývají Švábové. A majitel veškerého tisku je žid jménem Šváb. Zde je analogie s naším starým přítelem Kissingerem, jehož předkové byli židé z města Kissinger v Německu. Nejbližším poradcem Roosevelta byl žid jménem Frankfurter, jehož předkové byli židé z Frankfurtu. Berliner, to je to samé. Hlavou komunistické strany Itálie byl Berlinguer, to je deformované jméno Berliner, neboli žid z Berlína.
Stejně jako v americké, i v anglické zóně byl kontrolní oficír, vydávající takové licence. A byl to anglický žid, který vydal licenci čtvrt-židé Springeru. Dále to šlo známou cestou. Axel Springer byl králem tisku v anglické okupační zóně. Později se stal největším vydavatelem a tiskovým magnátem celého Německa. Králem všeho tisku Západního Německa. Mimochodem, Axel Springer pomáhal svého času vydávat v Paříži časopis "Kontinent". I náš disident Voloďa Maksimov, který jej vydával, byl přímo financován Axelem Springerem. Všichni v Kontinentu mají částečně židovskou krev.
* – To znamená, že Lenin měl pravdu, když říkal, že bezpartijní tisk neexistuje, že svoboda tisku je mýtus.
– To je bez pochyb. Ale opět jsem nucen dodat, že smlouvy podobného druhu s Ďáblem vždycky špatně končí. Tento Axel Springer vyšel z ničeho a stal se multimilionářem, ale jeho syn skončil život sebevraždou. Bylo mu 30 let, seděl v parku, najednou vytáhl revolver a prohnal si hlavu kulí.
* – Říká se, Bůh dlouho čeká, ale bolestivě bije...
Ano. Věděl to i král Šalomoun, který byl synem krále-pederasta Davida, a jehož matkou nebyla židovka, nýbrž hetteánka. S takovou těžkou dědičností jistě dobře chápal takové věci. Jeho slova: "Protože, v mnohé moudrosti jest mnoho zármutku; ten, kdo množí znání, množí i bol"
. (Cís. Šalamoun, Ekkl. 1:18.) To jsou skutečně moudrá slova. Ale aby člověk mohl pochopit, o čem Šalamoun mluví, musí znát to, co se s vámi učíme během třech cyklů přednášek. Je nutné to znát, jinak končívá špatně.
Zednářství je spojeno s židovstvem všude a vždy. Právě jsme mluvili o tom, že veškerý západoněmecký tisk byl uchvácen židy. Začalo to americkým prezidentem Trumanem. Dcera Trumana, Margareth, se vdala za žida. Ta samá historie. Otec byl bohatý zednář, přičemž on byl navíc šilhavý. Jeho celé jméno bylo Harry Solomon Truman. A jeho dcera se vdává za žida, ale ne za obyčejného žida, nýbrž za hlavního redaktora "New York Times". Přičemž byla dost škaredá a ne moc mladá. Už dávno přetáhla třicítku a vzala si mladičkého a hezkého židáčka.
* – Svatba s židovkou je svérázný indikátor: Když židovský tisk najednou začne vychvalovat nějakého Rusa, jsem si jist, že buď má trochu židovské krve, nebo je ženat s židovkou, nebo je to nějaký homosexuální degenerát.
– Ano, jenže podle pravidla, normální člověk se s židovkou nežení. Podle pravidla, jde vždy o spolek Satana s Antikristem. Ve středověku o tom hezky říkali: smlouva s Ďáblem se vždycky podpisuje krví. Tím se rozuměla smíšená manželství. Komplex vlády, komplex vůdce. [platí to nejen u dcery Trumana, ale i u dcery Jelcina, která vládla místo otce, pozn. přek.]
Dnes jsme tedy hovořili o zednářství a o žido-zednářství. Na řadě příkladů jsme se přesvědčili, že Ďábel slibuje vládu, peníze i slávu, ale platí se rozbitými lebkami. Nakonec člověka očekává údolí hoře. Jeho pakt s Ďáblem uvaluje škaredé stigma nejen na předky daného člověka, ale vpaluje nesmytelnou pečeť na jeho potomky. A slitování zde čekat nelze. Za dočasný úspěch bude platit nejen on, ale i všichni jeho potomci. Tak to bývalo, tak jest a tak i bude. Nejdůležitější je, aby zdraví a normální lidé včas o tom věděli a nechodili životem slepí...
Další kapitola
Přejít na OBSAH
