Dnešní pokračování série přednášek o "Božím národě", začneme otázkou, kde vlastně se objevili lidé, kteří se zvou židemi.
Jak už víme, původně to nebyl národ ani lid, byla to sekta. Přesněji, sekta dědičných degenerátů, která před 4000 lety byla vyhnána ze země Chaldejské a od té doby bloudí po celém světě a jako odpadová stoka sbírá odpad od všech národů. Jako houba, vpíjí čerstvě upečené degeneráty-tuzemce a dalo by se říct, plní tím velmi užitečnou a nutnou roli asenizátorů, ALE...
Veliké ALE spočívá v tom, že místo toho, aby stoka vyvážela tento odpad za ohradu města a izolovala jej tam jako popelnici historie, aby (jako to dělaly kláštery) se změnil na kompost, tedy v živnou půdu pro mladý porost, místo toho židé užívají tento odpad jako kvas k fermentaci. Pekelný kotel degenerativní mašiny naplňuje jejich balóny jedovatými plyny, které jim slouží k dosažení stratosféry – světovlády.
Zdá se, že Chaldejci byli první, kdo tohle pochopil. Sumerská civilizace Chaldeji byla ještě starší, než egyptská civilizace. Nacházela se v Assyro-Babylonii, v kraji Mezopotámie, mezi Tigrem a Eufratem.
* – Grigoriji Petroviči, jestliže podle slov vašeho židovského čtenáře "židovství je nemoc", židé by mohli tuto nemoc zjistit jako dědičnou nemoc degenerace. Už dnes je známo přes 3.000 genetických chorob. Souhrnně bionegativní typ degenerace, obsahující určité kombinace těchto 3.000 nemocí, by mohl být nazván židovstvem.
– Ano. Dědiční degeneráti-vyrozenci se stávají lídry skupin degenerativní sekty a shromažďují se do band, které se nazývají kahaly [židovské obce]. První historická poznámka o takové bandě geneticky nemocných lidí byla nalezena u Assyro-Babyloňanů. Je to velmi dobře zdokumentováno v knize Rodericha Stollheima "Záhady židovského úspěchu". Tato kniha vyšla německy. Mám ve svém archivu její anglický překlad, vydaný zde v Americe, v Kalifornii. V této knize se přímo píše o vyhnání židů z Mezopotámie. Jsou o tom i upomínky v Bibli. Ve Starém zákoně se píše o vyhnání židů z chaldejského měst Ur. Toto město se nachází mezi Tigrem a Eufratem, kdesi na území dnešního Bagdádu. Ačkoliv v Bibli, přesněji v židovském Starém zákoně je psáno, že praotec Abrahám se svým příbuzenstvem a s kozami a berany prý sám odešel. Jenže nížina Dvojřečí byla tehdy kvetoucím sadem, ze všech stran obklopená pustinou. Přichází na mysl otázka: proč Abrahám se svými smrady odešel z kvetoucího sadu do pouště? Protože ve skutečnosti neodešel, byl odešen. Vyhnali ho. Zahnali pryč. Protože už tenkrát byl sociálně škodlivým elementem.
* – Je tu analogie s Egyptem. Vždyť oni v Egyptě také si hráli jak sýr v másle, a znovu pak byli donuceni odejít. A kam? Do pouště.
Rozdíl s Egyptem a Chaldejí je v tom, že o Egyptě toho víme mnohem více, než o sumerské civilizaci. Ve Stollmanově knize "Záhada židovského úspěchu" je odkaz na jiný seriozní zdroj. A tím odkazem je "Encyklopedie židovských otázek", 27. vydání. Už to, že měla 27 vydání poukazuje na to, že o ni byl velký zájem. O vyhnání židů svědčí ještě jiná kniha, "Původ a podstata judaismu. Kniha Jahve neboli Jehovy". Všechny tyto knihy vyšly v Německu. Němci, co se týká vědy a historie, jsou národem pečlivým. Je též zajímavé, že do příchodu Hitlera židovská společnost v Německu byla nejvíce asimilovaná a židé si tam žili lépe, než kdekoliv jinde v Evropě. Žili tam a asimilovali se, ale současně z nějakého důvodu právě v Německu narůstala vlna vědeckého antisemitismu. Jestli tyto knihy dosáhly 27 vydání, ukazuje to, že zájem o tyto knihy v Německu byl. Němce prostě tato otázka velmi znepokojovala. Sehnat tyto knihy v New Yorku je prakticky nemožné. Nejsou ani v prodejnách knih, ani v knihovnách. Když píšou noviny, že v SSSR jsou některé knihy chráněny v speciálních odděleních, zamčených na sedm západů, tak zde v Americe existuje rovněž jejich speciální ochrana. Osobně jsem narazil mnohokrát na mříže a zámky. Podle vlastní zkušenosti vím, že sehnat podobné knihy v New Yorku je velmi obtížné, prakticky nemožné.
* – Přičemž v knihovně nejprve zapíšou vaše jméno a adresu, a teprv potom vám řeknou, že to nemají.
– Ano, to je fakt. Tak se dostáváte na jejich speciální seznam. Dělají to schválně, aby zastrašili lidi. V New Yorku je zednářské muzeum. 23-street a nemýlím-li se, 7-avenue. Je na 11. poschodí. Když jsem se začal zajímat o tyto otázky, zašel jsem tam. Pustí tam sice každého, ale přitom zapisují do knihy návštěv tvoje jméno, příjmení, adresu. Nejsem hloupý vrabec, na plevy mne nechytneš. Napsal jsem Ivanov Vasilij Sidoročin ze Syrakus...
V těchto knihách se píše o vyhnání židů z města Ur. Vyhnání coby sociálně nebezpečné skupiny. A zde by bylo dobré si vzpomenout na formulaci Hitlera, že zednáři jsou umělí židé. Je to krátká a přesná formulace. Hitler ji nepronesl jen tak náhodou, měl plno institutů, seriozně studujících tento problém, byla jistě tedy výsledkem pečlivé práce mnoha schopných a seriozních lidí.
* – Jestli jsem to pochopil, zednáři nemají dostatečně genetických defektů, aby byli přijati do židovské obce. Jsou v jakémsi počátečním stadiu degenerace, shromažďují se tedy v předsíni sauny – v zednářské lóži. Teprv když dozrají, to jest když se otevře více květů (děti polopsychicky nemocné, šilhající, zrzaví, chromí...), tehdy jako sovětský znak kvality, jako Ďáblova pečeť, přichází svatba dětí s židy. Tím se tuzemský degenerát vlévá do družných řad světového židovstva.
– Ano. Dám vám malinkou, ale charakteristickou ilustraci ohledně vztahů mezi zednáři a židy. Byl jsem jednou v rajoně Union Square, zde v New Yorku. Tam, na Broadwayi, nedaleko 12-street, byl ohromný bukinistický obchod, kde bylo možné najít mnohé knihy, vydané za posledních 100 let. Díval jsem se tam, hrabal jsem se v nich, a našel jsem zajímavou knihu-almanach s názvem "Amerika-judaica". Taková tlustá knížka v nádherné červené vazbě se zlatou rytinou. Židé vydávají tuto knihu každý rok. V almanachu jsou vyjmenováni nejvýznamnější židé Ameriky. Vzal jsem knihu a začal listovat. Začal jsem u písmene A. Vezměme například Abramoviče. Je tam krátce popsáno, kdo je to, kde studoval, s kým se ženil, jaké je jeho, zpravidla vysoké, postavení, a pak jeho členství v organizacích. Vidím, mistr Abramovič je členem tří zednářských spolků, přičemž gojských, a současně je členem třech čistě židovských zednářských organizací.
Dívám se na jinou stránku, na druhou, na třetí... Vždy je to to samé. Málem doslovné opakování. Tato kniha je vytištěna na tenkém, tak zvaném biblickém papíře. Má okolo 1.500 stran. Rychle jsem spočítal, že jestli na každé stránce je 6-10 článků, bude v celé knize 10.000 židovských aktivistů – milionářů, vědců, lékařů, profesorů, členů kongresu atd atd...
Bedlivě jsem prolistoval celý almanach. Je to tak. Všichni uvedení židé jsou hlavně zednáři a jsou členy gojských i židovských zednářských lóži současně. Knihu je možné bez obtíží vypůjčit v libovolné knihovně USA. Kterýkoliv ročník. Letošní ročník můžete koupit v obchodech.
* – Zatímco v Rusku jdou spory a dohady, jestli žido-zednářství vůbec existuje...
– V tom to spočívá. Jestli KGB a další orgány mají pochyby, stačí jim dát číst libovolný výtisk tohoto almanachu a netrápit se hamletovskými úvahami.
V poslední době světový tisk zajímal se nejvíc o akademika Sacharova. Udělali z něj světového hrdinu-šábesgoje. Může říct sebevětší volovinu, světový tisk, v kterém hlavní roli hrají židé, bude ji opakovat, jakoby to byla nevývratná pravda. Opakovali jak papouškové "Hlas Ameriky" a "Radio Svoboda". Tyto hlasy jim neustále zdůrazňovaly, že byl laureátem Nobelovy ceny míru, která je ve skutečnosti cenou čistě symbolickou, cenou propagandy. Nedávají ji za vědu, ale za jakási nečistá díla...
* – Jsou to díla velmi známá...
– Ano. Známá... Já bych Sacharova nazval hrachovým šaškem sovětského parlamentu a vyznamenal ho oslovskou čepicí a řehtačkou [Šaškům se říkalo hrachoví, protože mívali řehtačky se suchým hrachem uvnitř, pozn. překl.]. Dekret by vyšel v "Izvestiích" a současně v satirickém "Krokodilu", že Sacharovovi byl oficiálně přisouzen titul nositele čestného osla a šaškové řehtačky.
* – Veliký židověd Nikolaj Tetenov to už udělal ve svém časopise "Ruská identita". V jednom exempláři na poslední straně zobrazil Sacharova a Bonnerové v pózách pracujícího a kolchoznice pod srpen a kladivem s nadpisem na piedestalu: "Za dílo Satanismu vpřed!"
– Jsou to šašci hrachoví. Bohudíky, objevil se na scéně ještě jeden akademik, Igor Rostislavovič Šafarevič, který napsal knihu "Rusofobie". Nejprve kniha chodila po Moskvě formou samizdatu, nedávno vyšla v Mnichově. Zajímavá byla reakce našeho židovského tisku, například v "Novém ruském slově". Židé se literárně vztekali a tlučou se hystericky. Za poslední 3 měsíce na stranách NRS bylo už 5 dlouhých článků o akademiku Šafarevičovi. Schválně podtrhuji zde slovo akademik, protože židé nám neustále hlaholí o polopotrhlém akademiku Sacharovu. Tak tady se objevuje náš akademik. Akademik Igor Rostislavovič Šafarevič.
Nutno namítnout, že akademik Šafarevič je známý už dávno. Nejprve se připojil k celkové skupině disidentů, v které hlavní roli hráli židé. Tehdy vydal velmi seriozní vědeckou práci o analýze socialismu, v které dokázal, že socialismus není nic nového. Už před nějakými tisíci léty v Číně se pokoušeli zavést socialismus. Skončilo to masovým hladem. Potom ještě několikrát to zkoušeli v různých zemích a pokaždé to se to zkazilo kvůli veřejnému hladu. To samé v SSSR. Tenhle krám nikdy nefungoval, protože jde proti základním instinktům zdravé lidské nátury. Takže už tehdy Šafarevič dal o sobě vědět, ale nyní se rozhoupal a začal psát už rovnou o židovské otázce. Musím říct, že ta kniha je velmi střídmá a akademická.
* – Do jisté míry je k židům nakloněna. On jako matematik analyzuje příčiny, hledá závislosti a dělá vývody. A zdá se, že je udiven, k jakým vývodům dochází.
– Ano. Takže lze říct, že v našem pluku přibyl nový člověk.
Dovolte teď proanalyzovat knihu akademika Šafareviče. Především, má dobrý název – "Rusofobie". Najdeme v ní plno paralel k tomu, co jsme probírali v našich lekcích a tyto paralely jsou zajímavé. Tak zaprvé. Jako my, začíná tím, že existuje na světě jedna zakázaná otázka, židovská, které se jak na Západě, tak i v SSSR, nikdo nevěnuje. Několikrát opakuje, že se pustil do zakázaného tématu [str. 10, 80, 81, 113].
* – Když psali v NRS o otevření sovětských archivů, řekli, že se to netýká asi 1.000 rubrik, mezi nimi všech knih o antisemitismu. Takže tato otázka zůstane zakázaná, jako byla dřív. Glasnosť máme, ale jen pro některé.
– Ano. Ve své knize, akademik Šafarevič diskutuje s největším americkým historikem sovětských problémů Richardem Pipesem. Jenže já vím, že tento Richard Pipes ve skutečnosti není Američan, ale polský žid. Ohledně Sovětského Svazu, dnes je jedním z hlavních poradců amerického prezidenta. A rozumí se samo sebou, je rusofob. Proto se s ním akademik Šafarovič utkal.
Několikrát ve své knize uvádí roli zednářstva v přípravě revoluce (str. 49). Takže jde nejen proti židům, ale i proti zednářům. Chlapík! Potom píše, že mezi teroristy, kteří připravovali ruskou revoluci, bylo mnoho sebevrahů. O tom jsem už hovořili. komplex destrukce obsahuje i sebedestrukci.
Takže akademik Šafarovič popisuje duchovního Meersona-Aksionova (str. 68). To byl žid z třetí emigrace, který se dal pokřtít a stal se z něj pravoslavný duchovní. Přirozeně, matička jeho je také židovka. Ona sice na krku nosí provokativně pravoslavný kříž, ale... vedle modendovida [židovská šestiúhelná hvězda Davidova, pozn. překl.]. Nezavrhla tedy svoje židovské náboženství a jaksi pokouší se spojit židovství s křesťanstvím. Kde byli počati tito nově-objevení judeo-křesťani? Ten duchovní se svojí matičkou? V ruské pravoslavné církvi v Manhattanu na 72. ulici. Je to tak zvaná americká pravoslavná církev, neboli americká jurisdikce, která mimochodem plně zezednářila. Vlastně je to jakési pravoslavné zednářství. Jak říkáme, andělská čertovina.
Potom, akademik Šafarevič připomíná, že židé vládnou Americe. Tady bych mu dal jedničku plus. Tak tedy, v ruských akademických kruzích aspoň někdo ví, že židé manipulují americkou vládou. Sice nejde do hloubky, jak konkrétně v Americe to dělají, ale princip zná. Oni manipulují pomocí místních degenerátů-deviantů, to jest za pomoci zednářství. Prostě, motaje se po světě 4.000 let, židé dobře pochopili, že degenerace vychází z horních vrstev společnosti. Když se podíváte na to, co se tam dělá, a vezmete v úvahu 10% vrcholu, tak poměr doktora Kinsy [ohledně degenerace pro průměrnou část společnosti] vzroste z 54% na 90%.
* – Ano, jenže vy mluvíte o nemocné společnosti. Ve zdravé společnosti tyto cifry musí vypadat jinak.
– Zdravá společnost je čistě teoretický pojem. Když se podíváte na sovětskou vládu, jaká byla za Gorbačova, tak ten obraz byl přibližně takový, jak říkám.
* – Já jsem zdravou společností myslel například dobu Inkvizice. Nebo dnešní Irán. Tam i dnes téměř všechny degeneráty, devianty, narkomany vystavují veřejnému trestu.
– Téměř všechny, říkáte... Teoreticky snad, ale prakticky za všemi běhat nemůžeš...
* – Grigoriji Petroviči, existuje druhá možnost. Všechny mikroby taky není možné zničit, ale lidé vypracovali metody, například mytí rukou před jídlem. Mikroorganismy byli, jsou a budou. Chtít je zničit je neplodná iluze. Ale bojovat s nimi profylaxí možné je. Cholera zmizela, i když mikrob cholery dosud existuje.
– Ano. Ale dovolte, vrátíme se ke studované knize. Šafarevič otevřeně píše, že veškeré sovětské vlády po revoluci byly sestavené z židů. Je úžasné, že dnes ta kniha je dostupná mnohým, to je velká zásluha akademika Šafareviče. Já si pamatuji, jak za mého mládí v Sovětském Svazu mnozí věděli, viděli, dohadovali se a šeptali o nepoměrném množství židů ve vládě a vládních orgánech. Ale aby o tom někdo něco napsal nebo řekl nahlas?! Ani nápad! Ale za to, že Šafarevič o tom mluví otevřeně, v akademickém tisku, za to zasluhuje, abychom mu postavili sochu ještě za jeho života.
Dále, on podrobně cituje ostré antiruské projevy židů, které dokazují, že židé se skutečně zabývají rusofobií. Kdykoliv a kdekoliv, před revolucí, během revoluce i po revoluci, židé se ustavičně zabývali antiruskou propagandou, rusofobií. Ve své knize to podrobně popisuje (str. 90-91).
Dále se v knize zajímá o Vasilije Grossmana, kterého v našem židovském tisku chválili jako svatého člověka. Jakmile židovský tisk někoho velmi vychvaluje, máte zaručeno, že jde o neuvěřitelný hnus. Jestli však toto plemeno se vrhne na někoho s nadávkami, buďte uvěřeni, že zatracují dobrého, důstojného člověka.
Tohoto Vasilije Grossmana židé celá léta chválívali. On je žid a napsal knihu "Vsjo tečet", kde on, jakoby, kritizoval Lenina. Ale ve skutečnosti, co dělal? Za Stalinova života, byl stoprocentním stalinistou a propagandistou myšlenek Josifa Visarionoviče. Jako spisovatel i jako novinář vždy sloužil Stalinovi, ale... v tu samou dobu psal do šuplíku úplný opak. Když zemřel, druzí židé publikovali tyto jeho věci, ve kterých kritizoval právě ty, které za svého života chválil. To je židovská "upřímnost" vůči gójům. Dívaje se do očí, mohou nadšeně chválit, opěvovat, ale v kapse ukazovat "šiš" [kušiš – palec mezi ukazováčkem a středníkem, pozn. překl.]. Za nějaký čas se vrhnou ke všem kahalům s obžalobou člověka, na kterého včera pěli chvalozpěvy, ve svých vlastních lumpárnách.
Když už mluvíme o Grossmanovi, tento člověk nezasluhuje nejen slávu, ale ani elementární úctu (str. 92).
Lidský život je utkán z drobností. Akademik Šafarevič popisuje jednoho z vedoucích eserů, to jest sociálních revolucionářů, kteří kladli bomby a kteří, co se týče individuálního teroru, byli mnohokrát horší, než bolševici. Po revoluci tento žid-eser uprchl od svého duchovního dítěte do Paříže a stal se jedním z předáků francouzské komunistické strany. To znamená čeřil vodu, čeřil, dělal revoluci v Rusku, potom vzal nohy na ramena a místo toho, aby spokojeně žil v demokratické Paříži, opět začíná čeřit vodu. Byl to tedy od přírody degenerát, parazit, který škodí všude, kamkoliv se dostane. Rusové o takových lidech říkají, že mají fázový posun. Jeho aktivita přinesla mnoho strastí bohatým židům v Rusku, ovšem ve Francii, a to je podivné, židé na něj nikdy nadávat nebudou.
A to je zajímavé. Bohatí židé Ruska také utíkali před revolucí, mnoho tam ztratili, ale nikdo z nich nikdy nevystoupil ani slůvkem kritiky židů-revolucionářů, kteří to zlo činili. Nepřeřekli se. Oni dobře ví, že revolucionáři jsou "z našich", jich se nelze ani dotknout. Neuvěřitelná solidarita.
Ten samý žid, bývalý eser, potom jeden z vůdců francouzské komunistické strany, byl vyhlášeným sionistou. Jak se vám to líbí?!
* – Grigoriji Petroviči, vždyť to nejde dohromady. Sionismus je extrémní forma nacionalismu, komunismus je extrémní forma internacionalismu. Logicky, jsou to dva póly magnetu, nelze je spojit.
To platí pro normálního člověka. Ale pro pomateného, pološíleného žida-maniaka je to zcela normální věc. Vyvolený národ, boží národ...
Akademik Šafarevič také dobře zná Bibli. Uvádí velmi dobré citáty ohledně božího národa, u kterého, neznámo proč, existuje Satanské opovržení ke všem ostatním národům. Jako křesťan, nemůže zemřít dříve, než by řekl pravdu. Z jím vybraných citátů je vidět, že židé jsou přeplněni nepřátelstvím ke všem nežidům (str. 96-97). Přímo mluví o chorobné židovské nenávisti, jak se projevuje v neuvěřitelné rusofobii.
* – "Bůh láska jest, a kdož v lásce přebývá, v Bohu přebývá, a Bůh v něm". – Tedy, když libovolný žid, byť by se jmenoval Kaganovič, nemá-li v sobě nenávist ke všemu lidstvu, pro nás je normální člověk. Typickou črtou degeneráta je nenávist k normálním lidem. Jestliže nějaký Ivan Ivanovič Ivanov najednou začne hlásat nenávist ke všemu lidstvu, ke všem normálním národům, buďte ujištěni, že buď je to ruský vyrozenec na cestě k židovstvu, nebo zamaskovaný žid.
– Několik takových lidí jsem znal. Například, jeden můj čtenář, jménem Serjoža, příjmení uvádět nebudu. Často ke mně chodil, přečetl všechny moje knihy. Věděl jsem, že je z třetí emigrace, ptám se ho: "Jak jsi se sem vlastně dostal? Vždyť ze Svazu do Ameriky smí jen židé. Řekni čestně, nejsi jsi snad ze smíšené krve?" A on odpovídá: "Grigoriji Petroviči, nebudete mi věřit, ale můj otec i matka byli Rusové. Až potom máma se vdala za žida".
Tohoto Serjožu dobře znám už pár let. Má psychické problémy, i sexuální. Kde se o u něj vzalo? Vždyť nemá ani kapku židovské krve. Jenže jeho matka zřejmě byla degenerátkou, proto v druhém manželství si vzala žida. A to se projevilo i v něm: degenerativnost jeho matky.
Normální člověk v manželství se židem se neudrží. Kdekdo se může napálit, ale manželství s židem je chybné, nesolidní a rychle se rozpadne. Jestli manželství je solidní, to znamená, že se setkali dva degeneráti.
Opakujme náš citát z Bible: "Bůh láska jest, a kdož v lásce přebývá, v Bohu přebývá, a Bůh v něm"
[I. ep. sv. Jana, 4:16]. Krásný citát, použil jsem jej jako epigraf mé knihy "Legion". Jako protiváha, existuje citát filosofa Denise de Rougemonta: "Ďábel nemůže milovat a nemiluje těch, kteří milují"
. Antitezí boží lásky, Ďábel je samá nenávist. Dobře to znám, zažil jsem to osobně.
Spisovatel má psát pouze o tom, co sám dobře zná, i přednášející by měl mluvit jen o tom, co dobře zná. Nejlepší knihou je životní zkušenost. Byl jsem ženatý 24 let. Moje žena byla vzácně dobrý člověk – dobrá, měkká. 20 let jsme žili spolu doslovně duše v duši. Všichni nás pokládali za ideální pár. A když moje žena ztratila rozum, tedy onemocněla klimakterickou poruchou, zničeho nic najednou mi povídá: "Už 10 let tě nenávidím". Zarazilo mne to a ptám se: "Alla, proč jsi tedy těch 10 let mne obskakovala jako králíček? Volala mne něžně: Grišenko, Grišenko...?" – "Ne, celou tu dobu jsem tě nenáviděla", – odpovídá.
* – Pamatuju si jedno místo ve vašem "Knížeti". Když jsem je objevil, četl jsem je snad pětkrát, protože je v něm tolik informací, že jsem je najednou nepochopil. Psal jste, jak Veliký Inkvizitor z čista jasna mění zásadně svoji politiku vůči zlu a Berijovi daruje život. Píšete, že každá nenávist, dokonce i nenávist ke zlu, což je v principu dobrá věc, ubírá člověku život.
– Ne, otravuje mu život.
* – To znamená, nenávist tolik protiřečí Bohu a přírodě, že i nenávist ke lži, tedy svaté dílo, otravuje organismus a ničí mu život.
– To ano. Prožil jsem to sám. Jako výsledek klimakterické poruchy, žena obyčejně začíná pociťovat nenávist ke svému muži, pokládá ho za nepřítele číslo jedna. Ptal jsem se mnohých lidí na symptomy této nemoci. Hlavní symptom: muž se stává nepřítelem číslo jedna. Nakonec nemoc může vyhrotit natolik, že ta "svatá žena" bere kuchyňský nůž a jde s ním na muže.
* – Když to přenesu na tuto rodinu, prvním příznakem toho, že ji navštívil Ďábel degenerace, bude nenávist dětí k rodičům, nebo nenávist rodičů k vlastním dětem. Znamená to, že Ďábel se už dostal do této rodiny a pokouší se ji rozložit zevnitř. Jak jste říkal, Ďábel nejenže nemůže milovat, ale nemá rád i těch, kdo milují. Sebemenší hádku rozfoukává do divokého skandálu. Proto v každé rodině, jakmile zpozorovali sebemenší náznak nenávisti, nutno s tím přestat a nedovolit Ďáblovi vlézt do domu a rozdoutnávat sebemenší spory.
– To se lehko řekne, ale těžko dělá. Čtyři roky jsem se pokoušel přivést svoji ženu k rozumu, postupně ztrácela rovnováhu. Nic jsem nedokázal. Teprv tehdy, když po 24 letech společného života podala žádost o rozvod, dozvěděl jsem se, že byla ze čtvrtiny židovkou. Její otec byl položid a poloblázen. Teprv ke své čtyřicítce dostala, jak bych to řekl, tak dlouho čekané dědictví po svém otci...
* – Grigoriji Petroviči, a co můžete doporučit vašim posluchačům, kteří vědí nebo se dozvídají, že jejich manželka je ze čtvrtiny židovkou?
Zaprvé, ten, kdo má smíšenou krev, to obvykle skrývá. Mezi známými, které znám už 20-25 let, to bylo často: žena židovka, muž zlý antisemita. Dozvídají se to teprv, když děti pohlavně dozrávají. Když s dětmi začínají být starosti. Ale co dělat? Muži i ženě bude brzo 60. Děti jsou degeneráti, a oni se to dozvídají teprv ke stáří. Co dělat? Rozvádět se v takovém věku? Prostě dožívají zbývající roky jako kočka se psem...
* – Ale zde začíná paradox. Proč lidi skrývají svoji příslušnost k božímu národu?
– No právě, v tom to právě vězí. Velmi dobrá otázka. Domnívám se, že oni to dobře vědí, že jsou lidé bionegativní, že jsou nenormální, neboli, řekneme to přímo, že jsou degeneráti. Oni dobře vědí, že to vše je svázáno s jejich židovskou krví. A oni to skrývají.
* – Vy myslíte, že to, co zde dnes se dozvídáme, je známo lidem se smíšenou krví? Že novinkou je to jen pro lidi zdravé, normální? Že částečný žid bude to odmítat, zlobit se, nadávat a tvrdit, že to vše je antisemitismus?
– Skutečně, je to přesně tak. Ale trochu jsme se odchýlili od našeho tématu. Tak tedy akademik Šafarevič, jako dodatek k citátům z Bible o židovské nenávisti, uvádí dobré příklady ze života. Bere sovětského spisovatele Isaaka Babela jako dobrý příklad této nenávisti. Já žiju v Americe už 35 let, čtu židovské "Nové ruské slovo", a tam 35 let už vychvalují tohoto Babela.
V ruské sovětské literatuře existují zřejmě tři velryby: první velryba, Pasternak, žid-pederast; druhá velryba, Babel, také žid; třetí velryba, Mandelštam. A nyní přidávají ještě čtvrtou velrybu – Brodskij, novopečený laureát Nobelovy ceny.
Šafarevič cituje díla Babela a říká, že je to slepá rusofobie, slepá chorobná židovská nenávist k ruskému národu. Nepouští se do psychologie, psychopatologie a nezkoumá Babelovo dílo prismou degeneralogie, neanalyzuje Babelův sadismus a sadomasochismus. Ale i bez Vyšší Sociologie akademik Šafarevič vidí, že u Babela vše ruské se zobrazuje jako odpuzující a ošklivé, a vše krásné je pouze o židech.
Chtěl bych k tomu o Babelovi něco dodat. V mojí kartotéce jsou na všechny známé spisovatele osobní poznámky. Myslím, že by mohly zajímat i příslušné orgány. Tak tedy: Babel Isaak Emmanuilovič, 1894-1941. Nezemřel přirozenou smrtí. Zatkli ho během Veliké čistky a poslali shnít do sovětského koncentračního lágru. Shnil ho kavkazský položid Stalin. Čtěme moje poznámky. Zápis první: roku 1916 Babel je souzen za pornografii; jeho povídky tiskl Maxim Gorkij v žurnále "Letopisy".
* – Gorkij, co s tím má společného?
– Och, nic. Prostě jedna parta. Odkud to vše beru? Lidi mohou říct, sedí tady nějaký židožrout a štve na boží národ... Ne. Nene, tohle vše je vypsáno z knihy Isaaka Babela "Izbrannoe", Moskva, 1966. Píše to sám Babel ve své autobiografii, umístěné v této knize (str. 24). Babel sám píše, že pracoval v ČK, což je údaj, který židé zde, na Západě, pečlivě skrývají a zamlčují. Několikrát na to v NRS padla otázka, ale oni vše zamazali a zamlžili.
* – Současně tam bylo oznámení ze sovětského tisku, že do ČK v prvních letech šli pouze vrahové. A uvádí pikantní episodu. Když otevřeli všechny věznice, ruská kriminalita se sešla a rozhodla, že sovětská vláda je jejich vláda a že všichni kriminálníci musí ji podporovat.
Babel na str. 454 v dopise k příteli I. Livšicu si naříká na mozkové přepnutí, a že už od dětství byl neurastenik. Sám se tedy přiznává, že je psychicky nemocný už od dětství.
Krátkou dobu se učil v psychoneurologickém institutu. Chtěl se stát lékařem-psychiatrem. To bylo v předvečer revoluce. Učil se tam současně s... Michailem Kolcovem (str. 486). Mnozí ne zcela psychicky zdraví lidé studují na psychiatra podle formule "podobný pozná podobného". Tak i Babel, nejprve se učil v psychoneurologickém institutu, a potom, šel pracovat do ČK.
Podobně bylo i s Michailem Kolcovem. Myslíte-li, že Kolcov byl Rus, velmi se mýlíte. Jeho dívčí jméno [ruská legislativa tak nazývá jméno matky, pozn. překl.] bylo Grinberg-Fridland. Prostě byl stejným 100% židem, jako Babel, a také se snažil vystudovat psychiatrii. Během revoluce, Kolcov se jí aktivně zúčastnil a stejně tak špatně skončil, jako Babel.
V jiné knize se píše, že matka vodila Babela, když mu bylo 11-12 let, k lékaři-psychiatrovi. Byl tedy psychicky nemocný už od dětství.
Napsal knihu "Konarmija" [Rudá jízda, doslovně Koňská armáda]. Ale náčelník První jízdní armády S. M. Buďonnyj vystoupil v novinách "Pravda" z 26.10.1928 proti této knize. Cituji z otevřeného dopisu Buďonného Maximu Gorkému: "Babel fantazíruje a sprostě lže. Fabule jeho povídek, hojně prošpikovaná dojmy autora-erotomana, není nic jiného, než delirium šíleného žida"
. Není to krása? Lepšího recenzenta nenajdete. Kniha "Konarmija" o První jízdní armádě, jejímž náčelníkem byl Buďonnyj. A on ji nazývá deliriem šíleného žida.
* – Určitě "Nové ruské slovo" vychvaluje toto delirium?
– Samozřejmě. Co se dá dělat, on je "z našich". A jestli Buďonnyj kritizoval, Gorkij ho chválil a obhajoval. A proč? Protože oba byli nemocní. Jak říká ruské přísloví, dva střevíce dělají pár.
Někdy se NRS přepíše nebo redaktor přehlédne. Tak se stalo, že Jurij Ivask napsal v NRS z 15.6.1975 o Babelovi: "Copak politruk Babel, inteligent, vydávající se za komunistu, vůbec něco vytvořil tou sadistko-histerickou Rudou jízdou? Nacházejí v ní skvělou formu, nebo jak je v módě, strukturu, ale na můj vkus jeho povídky vyzývají jen anti-uměleckou nevolnost"
. Jurij Ivask je starý pederast, roku 1975 mu bylo 75 let. Tento starý pederast učil ruský jazyk a literaturu v jednom z amerických collegií. Věřte mi, on se dobře vyznal v psychopatologii. A vidíte, co myslel o Babelovi...
Víte, já už dávno jsem rozhodil své sítě. Od roku 1949 lovím zlaté rybky v této zakalené vodě. Když tak dlouho lovíš, nevyhnutelně něco chytíš. A ještě jedna poznámka: "Babel měl «intimní vztahy» s ženou národního komisaře NKVD Ježova, to byla židovka z Oděsy jménem Evgenia Samuilovna. Byla redaktorkou žurnálu «SSSR na strojke»"
.
Už jsme mluvili o tom, že Babel pracoval v ČK. Nebyl sám. Vy všichni určitě znáte humoristickou povídku "12 židlí" Ilfa a Petrova? Rus Evgenij Petrov také pracoval v ČK, dokud nezačal psát společně s Iljou Ilfem, židem.
* – Jste si jist, že Petrov byl opravdový Rus?
Jist si nejsem ničím. Ve Vyšší Sociologii je nutno vše prověřovat, prověřovat a ještě jednou prověřovat.
* – Je těžké najít takového Rusa, který by dlouhou řadu let společně s židem psali satirické knihy o Rusku.
Tak i vy jste si toho všiml. V knihách "Zlaté tele" a "12 židlí" je nejen humor, ale i mnoho výsměchu nad ruským národem. Právě o tom píše i akademik Šafarevič. Takové páry zpravidla spolupracují na základě pederastie. Karl Marx a Friedrich Engels, Lenin a Zinověv, Trockij a Ioffé, Stalin a Mikojan, Gercen a Ogarov...
Babel řekl Furmanovu: "Naši čekisti jsou prostě svatí lidé". Vidíte: sejdou se sadisté, masochisté, ale sami sebe nazývají svatí lidé. Jsou to masoví vrazi? Všichni svatí, všichni židé. "Boží národ"!
Hle, co píše o Babelovi v NRS z 18.9.1982 žid z třetí židovské emigrace Arkadij Lvov: "Je známo, že Babel byl Persona Grata do domu Ježova"
. A kdo Babela zatýkal a zničil? Ten samý Ježov. Opět had, který požírá svůj ocas. Malá připomínka, srovnejte to s podobným osudem Mandelštama. Mandelštam je druhá velryba sovětské literatury, kterou do nebes vynáší židovské NRS. On začátkem 30-tých let jezdil zaslouženě oddechovat po poctivé práci do speciálního sanatoria na Krymu, kde hrával tenis s Ježovem, národním komisařem NKVD. Ten samý Ježov ho později zatýkal a dal zastřelit. Takže vidíte tytéž paralely.
* – Grigoriji Petroviči, je známo, že část židovstva přijala aktivní účast v hnutí Bílých a bila se ne na život, ale na smrt se svými pološílenými Rudými spolubratry. A přitom silně trpěli od antisionismu mezi Bílými. Jak můžete charakterizovat tuto kategorii židů?
– Především, mezi bílými jich nebylo tak mnoho. Poměr byl tak 1.000:1. Jestliže na straně rudých bylo dejme tomu 100.000 židů, tak u bílých jich bylo 100. Například, Ilja Ehrenburg. Nějaký čas byl na straně bílých, ale rychle se odtud stáhl a u rudých se stal jedním z přídvorných pochlebovačů Stalina.
Takže bílí židé je věc, která není pro žida charakteristická. Je to pouhá výjimka z pravidla.
Babel má dceru Natašu, rozenou roku 1929. Matkou byla Babelova žena, židovka, která od roku 1925 zůstala v Paříži. Babel žil v Moskvě a jeho žena v Paříži. Přitom, jak tito židé mohli svobodně projíždět přes hranice?
* – To je fakt, ruský člověk měl tenkrát už problém zajet z kolchozu na okres nebo do nejbližšího města.
– Ano. Ale židé si volně jezdí dovádět do Paříže, dělají si tam děti. To jsou ale páni! Vládnoucí třída!
Když železný ministr vnitra Ježov byl zastřelen, jeho židovská manželka Evgenia Samuilovna skončila život sebevraždou. Ježov byl masový vrah, jeho židovská manželka sebevražednice. S tím se setkáváme málem na každém kroku: vražda a sebevražda, komplex zrušení a sebezrušení.
* – Že Ďábel má sklony k sebevraždě, to dává naději ruským vlastencům. Ten, kdo myslí, že vše je ztraceno, že Rusko je v rozvalu, ekonomika se kácí, Satan vítězí, ten se hluboce mýlí. V našem 20. století, když homosexualita začala vést bál prakticky ve všech demokratických státech, objevil se AIDS, který je zabíjí lépe, než Inkvizice. Proto podléhat beznaději, to je smrtelný hřích.
– Ano. Je zrušení a sebezrušení. Bratr Ježova byl také zatčen a zastřelen. Píše o tom Boris Suvarin, důležitý francouzský komunista a žid v časopise "Kontinent" č. 23, ročník 1980.
Ruský laureát Nobelovy ceny Ivan Bunin napsal o Babelovi: "Mezi nejhnusnější rouhače patří také Babel. Například v povídkách «Saška-Kristus» a «Ježíšův hřích»"
. Citováno z knihy Ivan Bunin: "Pod serpom i molotom", Kanada, 1975, str. 119.
Roku 1922 Babelova kniha vyšla pod jeho pseudonymem, který nosil v koňské armádě – Ljutov [Kruťas]. Jelikož byl sadista, vzal si odpovídající přezdívku, pod kterou pracoval také v ČK.
Teď vám řeknu můj vlastní názor o jeho povídkách. Já tu jeho «Rudou jízdu» i «Oděské povídky» pročetl dost pečlivě. Vezměme třeba jednu z nich, kde syn zastřelí otce a posílá dopis své matce, v kterém popisuje v detailech, jak to dělal. Příčinou bylo: otec prý byl kulak, zatímco syn proletář byl pro světovou revoluci, která přinese štěstí všem dělníkům a rolníkům na celém světě. Proto zastřelil vlastního otce. Odporná povídka, něco horšího těžko si představíte. Absolutní sadismus. A takového vyprávění u Babela v "Rudé jízdě" je celá kopa. Proto se náčelník První jízdní Buďonnyj naštval a nazval knihu deliriem šíleného žida.
Vraťme se ke knize Šafareviče. Přebírá tam citáty z knihy Andreje Sinjavského, který v Paříži plival na hrdost ruské literatury, na Puškina a Gogola. Rovněž Safarevič prohlásil přímo, že zde také jde o delirium šíleného žida.
* – Zde opět platí: Ďábel nemá rád ty, kteří milují. Puškin byl čestným géniem, proto dodnes nenechává v klidu tyto psychopaty. Proto i ke Kristu cítí patologickou nenávist. Kristus hlásal lásku.
– Máte pravdu. Akademik Šafarevič přímo říká, že oni takovou literaturou vraždí ruskou mládež.
Dále, Šafarevič vystupuje proti Freudovi, významnému židovskému psychiatrovi, který léčil lidi z pederastie a přitom byl sám pederastem. Sám sebe vyléčit nemohl, ale léčil jiné a bral za to pěkné peníze.
Rovněž, Šafarevič vystupuje proti Picassovi. Picasso byl další idiot, ale pouze v malířství, schizofrenik a španělský položid.
A ještě, Šafarevič vystupuje proti Kafkovi. Kafku židé uctívají jako klasika, ačkoliv byl českým židem, psal v němčině a byl absolutním schizofrenikem. Když umíral, ve své závěti zakázal vydávat cokoliv z jeho materiálů. Židé jeho závěť nevyplnili a dnes celé Kafkovo delirium je už vydáno.
* – Dneska ti špinavci vychvalují jiného šílence: Velemíra Chlebnikova.
– Ano, Chlebnikov je jasně blázen.
Akademik Šafarevič také vystupuje proti nově upečenému laureátu Nobela, básníku Josifu Brodskému. Šafarevič má správné milníky jak v literatuře, tak i v malířství, dobře ví, co je správné a kde se komu křivdí.
Též odmítavě se staví k filmu "Andrej Rublev" [myšlen film Andreje Tarkovského, pozn. překl.]. Tento film je absolutní hnus, ale v "Novém ruském slově" ho vychvalovali: geniální, velkolepý, talentovaný... Naletěl jsem na tuto židovskou reklamu a šel jsem se podívat. Jedním slovem, HNUS. Film je krajně lživý s přídavkem nemála sadismu.
Zakončíme dnes rozbor knihy ruského akademika Igora Rostislavoviče Šafareviče. Musím říct, díky Bohu, že tam v Rusku se objevují lidé, kteří se nebojí vyslovit pravdu.
* – Ale Šafarevič tam nikde nemá ani slovo o degeneraci.
– Jedna kniha nemůže pojmout vše. Téma degenerace je nejen nepojmutelná, ale i zakázaná.
Profesoři na marxismu nás stále učili, že základem marxismus jsou tři části: francouzský socialismus, německá filosofie a anglická politická ekonomie. To samé je možné říci o degeneraci, skládá se ze tří charakteristických částí: začíná to pohlavními zvrácenostmi. Když člověk nebere zřetel na hlas přírody, nevyslyší hlas Boha, začnou se objevovat psychické nemoci. Táhne se to po vícero generací. Konečná, třetí část charakterního vyrození, jsou různé vrozené vady organizmu: šilhavost, zaječí ret, vlčí tlama, chromá noha, suchá ručka atd. Nebo jsou zrzaví. Car Petr První vydal nařízení, kterým se zakazovalo svědčit u soudu osobám zrzavým a šikmookým, "poněvadž Bůh označil darebáky".
Normální člověk by měl znát tyto tři základy degenerace jako otčenáš. Jinak bude chodit po světě jako slepý.
Já jsem měl oči, ale do 35. let mnohé neviděl. Měl jsem uši, ale mnohé neslyšel. Abych pomohl druhým lidem, dělám vám tento kurs.
Další kapitola
Přejít na OBSAH