Na předešlých lekcích jsme se společně seznámili s historickými fakty a s projevy významných osob ohledně židovské otázky a to za dobu celých 4.000 let.
Dnes budeme mluvit o současnosti.
Mám v rukou židovský časopis v ruském jazyce "Nové ruské slovo" 17-18.06.1989. Na první straně je obří článek "Maďarsko vzdává čest Imré Nagyovi". Je to veliká událost v demokratickém Maďarsku. Za komunistů, po povstání v roce 1956, Imré Nagy byl zastřelen coby kontrarevolucionář, a nyní, demokrati rozkopali jeho bezejmenný hrob a s velikou slávou organizovali jeho přepohřbení. Přičemž jeho hrob byl postaven na Náměstí Hrdinů v Budapešti.
* – Grigoriji Petroviči, mohl byste nám připomenout, jaké byly maďarské události roku 1956?
V roce 1956 došlo v Maďarsku k povstání, hlavně v Budapešti. To povstání bylo rozdrceno. Hlavu povstání Imré Nagyho zatkli a zastřelili. Dnes mu vzdávají čest jako národnímu hrdinovi. "Posledního rozloučení se zúčastnila delegace Maďarské komunistické strany i vlády vedené předsedou Rady ministrů Miklošem Nemetem...". Prostě, hotová orgie.
* – Grigoriji Petroviči, jednou jste nám říkal, že většina uprchlíků z Maďarska byli židé. Nějakých 90%. Proč tenkrát židé masově prchali?
– Protože tehdy téměř celá vláda maďarská, stejně jako v Rusku, se sestávala z židů. Takže jedni židé seděli ve vládě, druzí židé zosnovali povstání, a třetí židé prchali po tomto povstání. Okolo 100 tisíc maďarských židů tehdy uteklo na Západ.
Dovolte teď, abychom se podívali, kdo byl tento Imré Nagy, kterému dnes tak slavnostně vzdávají poctu jako národnímu hrdinovi Maďarska. V mojí kartotéce je na něho zvláštní oddělení. Myslím, že fakta z něj mnohých z vás udiví. Imré Nagy vedl povstání v Budapešti r. 1956. Byl to položid. Skutečné jeho jméno bylo Grotz. Otec byl žid. Žena Imré Nagyho také byla židovkou. Je to z knihy "Okupanti světa", autor knihy Luis Maršalko (str. 264).
Byl zastřelen 28. ledna 1957. Ale bylo zjištěno, že v roce 1918 se zúčastnil osobně zastřelení (zvěrské vraždy) carské rodiny v Ekaterinburgu. Důkazy o tom jsou v knize "Jak zahynula carská rodina", vydání novin "Soglasie". Je tam uveden v seznamu komandy zvláštního úkolu ČK. Všichni z toho seznamu se přímo účastnili zastřelení carské rodiny. Je to potvrzeno i židovským časopisem NRS 22.12.1976.
Další fakta: Imré Nagy byl prakticky maďarským Beriou. On byl svého času ministrem vnitra a rozhodoval o popravách zastřelením v Maďarsku. O tom píše jeden z vedoucích NTS A. Artěmov, opět v židovském "Novém Ruském Slově" 18.11.1971. Dnes tento kat maďarského národa leží zasypaný květinami, coby národní hrdina maďarský... Smutná anekdota. Hle, co se stává, když lidé neznají zákony Vyšší Sociologie.
Následující materiál: "Ministerský předseda Nagy byl jedním z jekatěrinských vrahů carské rodiny..."
, píše časopis "Naše země" z 26.12.1980, Argentina. Píše o tom A. Rostov. Tento korespondent žije v Římě a jeho obvyklým zdrojem bývá rozvědka Vatikánu. Ale kdo zastřelil Imré Nagye? Zabil ho Jurij Andropov, sovětský velvyslanec v Maďarsku. Andropov byl položid a poloarmén. Ženat byl také s židovkou.
Jak se vám to líbí? Je to vše následek stále stejného zákona. Zmije, která kouše do vlastního ocasu. Z toho, co už víme o Imré Nagyovi, máme právo říct, že to byl lump mezi lumpy.
Vzpomeňme na Maďarskou revoluci r. 1919. Tam tekly řeky krve maďarského národa, ale bohudíky, maďarská armáda se ukázala být na výši a potlačila tuto krvavou revoluci. 90% vrcholu této revoluce byli opět židé. Po potlačení nepořádků, všichni tito revolucionáři, včetně Bely Kuna, utekli do Rakouska. Rakušáci je všechny posadili nikoliv do vězení, ale do blázince. Samozřejmě Moskva se ozvala. Začalo jednání mezi Moskvou a Rakouskem, nakonec Moskva je všechny vzala k sobě. Všichni dostali práci v Kominterně.
V knize Luise Maršalka "Okupanti světa" je též informace o složení maďarské vlády po roce 1945, kdy sovětská vojska osvobodila Maďarsko. V té době, pánem Maďarska se stal žid Matyáš Rákossy. Za jeho panování byl prvním prezidentem republiky Zoltán Tildy, bývalý pastor-kalvinista a alkoholik. To jest, propuštěný duchovní-alkoholik. Ale to ještě není všecko. Žena tohoto vyhozeného pastora Elizabeth Gienis-Grünfeld byla židovka. A teď si vzpomeňte, jak jedovatou směsí jsou sňatky duchovních nebo dětí duchovních s židy. To je rovněž jeden ze zákonů Vyšší Sociologie. Hle, první komunistická vláda maďarská: všem vládne žid Matyáš Rákossy, a za prezidenta posadili vyhozeného pastora-opilce Zoltána Tildy, ženatého s židovkou.
* – Grigoriji Petroviči, už víme, že žid, který dosáhne moci, obklopí se nejprve čistými židy, později židy smíšené krve, a za třetí, degeneráty z okolního prostředí, ženatými s židovkami. Jestliže kdokoliv klidně pracuje v židovském prostředí, máte na 90% zaručeno, že je to degenerát! Když normální člověk se dostane do židovského prostředí a dlouho se tam udrží, tak je s ním něco v nepořádku.
– A ještě jedno pozorování. Vaše knihy a vaše přednášky mohou být lakmusovým papírkem, který bez chyby odhalí bionegativního člověka. Normální člověk, když přečetl vaší knihu, se vážně zamyslí. Degenerát nevyhnutelně spustí řev, začne protestovat, dělat booz, pokusí se vyvrátit... Především povstanou Sacharovové, Solženicynové, Jevtušenkové, Rožděstvěnské, a takto se vlastně odhalí. Tím se jaksi prohlásí za degeneráty.
– Ano, skutečně je tomu tak. Například dr. Norday-Züdfeld ve své knize "Degenerace" nazývá spisovatele Tolstého rovnou vyrozencem vyššího řádu. V tom případě, všechny vámi vyjmenované osoby by podle něj byly vyrozencemi průměrného řádu, čímž se jakoby změkčila ostrost definice «degenerát».
* – Grigoriji Petroviči, reakce zarputilých sionistů a ruských degenerátů na vaše knihy bude pochopitelná. Ale jak postoupí čestný, inteligentní, poruštěný položid?
– Také někdy o tom uvažuju. Dejme tomu, že bych byl čistým židem nebo se smíchanou krví a dozvěděl se to, co s vámi probíráme, co bych asi dělal? Pravděpodobně bych prostě... mlčel. Pouze hloupí degeneráti začínají štěkat a přít se a tímto způsobem se odhalí před celým světem. Chytří degeneráti mlčí a snaží se dozvědět se co možná nejvíc o tomto problému. Těm bude líp...
Reakce na činnost pološílených židů uprostřed druhých národů je vždy stejná. Je to skutečná odpověď na zvěrskou, sadistickou činnost židů z ČK. Zlo je odsouzeno na odvetnou reakci. Domnívám se, že spása židů spočívá v jejich uznání svého prvopočátečního zla, které oni přináší všem národům světa. Spása naše, ať jsme židé nebo nežidé, spočívá v odmítnutí židovských postulátů členů této sekty. Ale je v tom i tragédie, že sama podstata židovstva je založena na těchto postulátech. Je to zrno, z kterého rozrůstají hluboké kořeny židovské identity. Právě proto, co je dobré pro žida je téměř vždy špatné pro nežida. Kořeny antisemitismu jsou skryty v hlubině samotného judaismu i jeho dnešního projevu – sionismu.
Malý praktický příklad. Jednoho dne mne seznámili s mladou sovětskou dámou, která přijela z SSSR s třetí emigrací. Bylo jí 32 let, moje knihy nečetla a předmět mého zájmu neznala. Z nějakého důvodu přijela za mnou. Tak sedíme a povídáme. Vypráví mi, že z matčiny strany byli v rodině nějací důležití ruští vědci, její zákonný otec byl námořník, málem kapitán nějaké lodi, dokonce válečné. Jenže zemřel, a ona dostala velkou chuť se dostat ven z SSSR. Tak šla do OVIRu [oddělení pro viza a registraci cizinců], vyprávěla jim o svých rodičích a prohlásila, že její skutečný otec byl... Židem. Ale tam začali o tom pochybovat. Tvrdila jim, že její rodiče, po vzájemné dohodě, se rozhodli, že budou mít dítě od žida, který později emigroval do Izraele a nyní jí poslal oficiální pozvání.
Funkcionářka jí povídá: "Slečno, vy určitě lžete. Takový nesmysl jsem v životě neslyšela. Prostě, chcete jet ven. Koukněte, jděte domů a dobře si to rozmyslete". Jenže ona přichází znovu a znovu jim říká to samé. Chodila tak málem celý rok. Jak šlapka z ulice. Dovolte teď to posoudíme. Byla normální nebo ne?
Nemohu vám říct, byla-li Ruska po otci i po matce, nebo se smíšenou krví. Vnější vzhled vám to neřekne. Žije zde už 5 let. Pracuje jako číšnice, a doma sedí a píše divadelní hry. Je to u ní fixní idea, chce uspět jako dramaturg.
Každému normálnímu člověku je jasné, že to je slepá ulička. Chtít se stát dramaturgem, v cizině, bez znalosti jazyka, a v takové konkurenci, jaká je v Americe, je nesmysl. Nemá sebemenší šanci. A to ještě není vše. Našla si milence. A kdo je ten šťastník? Žid. Máte tu celou sérii absurdních hlouposti. A takových příkladů znám kolik chcete. Jiná žena například zahoří přáním stát se artistkou, zpěvačkou. Utrácí peníze na školy, utrácí drahocenný čas, bez sebemenší šance na úspěch. Nemá žádný talent. Po nějaké době se dozvídám, že je prostě lesbička. Takové obvykle končívají své aspirace buď v Greenwich Villedge, mezi lesbičky a pederasty, nebo na psychiatrické klinice.
Dovolte, abych se nyní vrátil k Maďarské vládě. Druhým prezidentem Maďarska byl nějaký Arpád Zakašič, který byl předtím konfidentem Gestapa. Jeho žena byla ve vězení za krádeže.
Třetím prezidentem komunistického Maďarska byl cikán Alexandr Ronaj-Roma. Jeho žena byla také židovkou (str. 234 téže knihy). Zdá se, že se můžeš stát prezidentem komunistického Maďarska, když a jenom když jsi žid nebo aspoň položid, nebo v tom nejhorším případě tvoje žena je židovka.
Takže uvažuji, že podle logiky věcí, v Rusku by mohl existovat nějaký úřad, osobně ho nazývám 13. Oddíl KGB neboli Institut Vyšší Sociologie, který se zabývá těmito problémy, studuje komplexitu vládnutí a objasňuje, proč se cpe k moci všelijaká chamraď.
* – Jak už říkal Lenin: "Potřebuji neobyčejné lidi".
– Ano, potřeboval profesionální revolucionáře. Když prezident Roosevelt, který sám byl částečný žid, roku 1933 uznal Sovětský Svaz, jmenoval prvním vyslancem do Moskvy Williama Bullita, položida. Pohleďte, jak vše zde bylo zahaleno: jméno i příjmení bylo čistě americké. Ve skutečnosti, Bullit byl položid. Ženou jeho byla nějaká Luisa. On byl její druhý muž. A kdo byl prvním manželem Luisy? Její muž byl jediný Američan, který je pochován na Rudém náměstí v Moskvě. Je tam zazděn do zdi Kremlu. Nazýval se John Reed. Je to ten, který napsal knihu "10 dní které otřásly světem". Sám Lenin napsal do knihy pochvalný úvod. Byla to pro vás historka z praxe. První vyslanec USA v komunistickém SS je ženat s bývalou ženou vyhlášeného amerického komunisty a osobního přítele vůdce světového komunismu. Přičemž Luisa ve svých memoárech přímo napsala, že John Reed byl impotentní a jako muž nemohl ji uspokojit. Kromě toho Luisa byla alkoholička a skončila svůj život kdesi pod mostem v chudinské čtvrti Paříže. Jako chronická, velmi nemocná alkoholička. Máte tu krásný příklad, kdo vládne světu.
* – Grigoriji Petroviči, teď ale v Maďarsku bourají železnou oponu, otvírají hranice, vstupují do kapitalistického společenství národů. Mám otázku: budou teď v Maďarsku vládnout čestní a slušní politikové, nebo opět to budou legionáři s kapitalistickým nátěrem?
To uvidíme za nějakých 10 let. Uvidíme, co z toho bude. V knize "Okupanti světa" je několik zajímavých příkladů. Jedním z nich je laureát Nobelovy ceny, jeden z největších norských spisovatelů Knut Hamsun. Všichni znáte to jméno. Jak ale zemřel? Za německé okupace Norska, byl velkým nacionalistou a do jisté míry byl pro Hitlera. Po německé kapitulaci ho posadili do blázince. Když dnes lidsko-právní přeborníci se vztekají, že sovětský režim zavírá disidenty na psychiatrii, mělo by se jim připomenout, že v tom není nic nového. Na demokratickém západě rovněž takto ukrývají režimu nemilé spisovatele.
* – Redaktora známého anglického časopisu také ukryli v blázinci jen proto, že napsal něco ohledně židovské otázky. Píše o tom Douglas Reed ve "Sporu o Sionu".
– Ano, a proto i laureáta Nobelovy ceny Hansuna demokratičtí vítězové zavřeli na psychiatrii. To není náhoda. To je princip.
Americký básník Ezra Pound je pokládán za nejlepšího básníka americké moderny. Začátkem 30-tých let odjel do Itálie, země klasické demokracie. Během války vystupoval ve prospěch Mussoliniho. Po kapitulaci Itálie, ho demokratičtí Američané posadili do železné klece a odvezli do Ameriky, tam ho strčili do blázince, kde proseděl 13 let.
Když začínají povyk kolem sovětských blázinců, měly by se jim připomenout demokratické blázince. A možná právě proto drželi Ezru Pounda v blázinci 13 let, aby ukázali celému světu: Vidíš? Šel jsi proti nám? Tak ti zaručíme 13 let radosti!
* – V NRS nedávno se objevila nová rubrika "Expres-kronika ze SSSR". Tam často publikují zprávy typu: Dne 13... v 13 hodin skupina 13. demonstrantů měla nějaké setkání. Speciálně upozorňují na ty třináctky.
Já mám speciální skupinu kartiček na číslo 13. Plno zajímavých faktů. Například atentát na Alexandra II, cara-Osvoboditele, byl uskutečněn 13-tého, ale o tom si pohovoříme později.
Ještě jedna zajímavost z "Okupantů světa". Žena Čankajška byla dcerou Sunjatsena (str. 207). Samí revolucionáři. Doktor Sunjatsen byl otcem čínské revoluce a současně byl hlavou čínského zednářství. A jeho nejbližší spolupracovníci byli... Čankajšek a Mao Ce-tung.
* – Grigoriji Petroviči, v židovském NRS byla poznámka o Borodině (dívčí jméno Gruzenberg). Tak tento Gruzenberg, spolu s Koganem, organizovali komunistické hnutí v Číně. Gruzenberg se staral o kádry komunismu a organizoval tam první komunistickou vojenskou akademii. V poznámce je seznam studentů prvních přijatých. Byli to Čankajšek, Sunjatsen a Ho Či min. Do druhého náboru připadnul Mao Ce-tung. Všichni studovali ve stejném ročníku.
– A to nejdůležitější, všichni tito orlíci byli zednáři. Jak známo, hlavou zednářů Číny byl otec revoluce Sunjatsen. A kolem se točili dva mladí zednáříci, Čankajšek a Mao Ce-tung. A protože už víme, ze prakticky všichni zednáři jsou pederasti, dá se předpokládat, že v mládí Čankajšek a Mao Ce-tung byli dva pederasti a není vyloučené, že užívali jeden druhého jako Stalin svého Mikojana. Když zestárli, stali se z nich konkurenti. Celá čínská revoluce byla prakticky občanskou válkou: na jedné straně Čankajšek, na druhé Mao Ce-tung. Čankajšek potom byl donucen jít na Formozu, a hlavou Číny se stal Mao Ce-tung.
Kde jsou kořeny toho všeho? Zednářství. Pederastie. Jak v Číně, tak i v celém světě, opět připravují občanské války, v které hynou miliony normálních lidí. Ta samá historie.
* – A teď znovu zvedají k boji čínské děti-studenty za demokracii, za lidská práva, za práva pederastů...
– Ano, ale vraťme se k Maďarsku, kde dnes uctivě přepohřbívají coby národního hrdinu Imré Nagya. Bývalým ministrem vnitra Maďarska tehdy byl Láslo Rajk, žid, kterého potom pověsili druzí židé. Tento státní činitel začal svoji kariéru v Maďarsku v oboru banditismu (str. 235).
V tom není nic udivujícího, vždyť i náš soudruh Stalin svého času loupil banky. Lászlo Rajka nakonec pověsili, ale jelikož byl židem, tak všichni židé po celém světě spustili křik o antisemitismu. Ve skutečnosti jedna banda židů věšela druhou bandu židů v boji o moc.
Ale abyste si nemysleli, že něco takového se dělo pouze v Rusku a Maďarsku, podíváme se, jak to probíhalo v Československu. Vůdcem komunistického Československa byl Gottwald. To byl položid. Když kavkazský položid Stalin se pokusil zbavit se židů-sionistů, začal to dělat procesem, vedeným Gottwaldem [Klimov zřejmě mluví o procesu s židem-sionistou Slánským, pozn. překl.]. Zatkli tehdy 13 lidí a zastřelili. To znamená, že i v Československu, v boji o moc, jedna banda židů věšela nebo odstřelovala druhou banku židů...
Nyní se podívejme, co dělali v Německu. Vojenským guvernérem Západního Německa byl jmenován americký generál Clay. To byl americký bankéř, který během války se nějakým způsobem stal generálem. Byl rovněž ženat s židovkou a nejzajímavější bylo, že jeho žena-židovka byla z party židovských bankéřů Kuhn, Warburg, atd., která financovala ruskou revoluci. A proto poválečná vláda německá byla sestavena podle toho samého principu. I profesor Reiter, starosta Berlína, byl položid. Já jsem tohoto profesora znal velmi dobře. Dokonce on napsal předmluvu do mojí knížky "Berlínský Kreml". Ale v té době nikdo, ani já jsem nevěděl, že je položid.
* – Do poraženého Německa přijížděli židé jak na bílém koni. Prakticky všechen německý tisk předali Američani do rukou židů. Ti pak vzali do zaměstnání německé pederasty. Byl z toho později veliký skandál a soudní proces v Mnichově.
– Skutečně. Já jsem prožil v Německu 10 let. Jak ve východním, tak i západním. To bylo, jak se říká, za mých mladých let. Generál Clay jmenoval prvním kancléřem poválečného Německa Adenauera, ale potom se zjistilo, že i Adenauer byl částečný žid. A kdo jmenoval položida Reitera na post Výkonného purkmistra Berlína? Jmenoval ho položid Adenauer. Přesně tak se staví zednářská pyramida.
Abychom to lépe pochopili, podívejme se do encyklopedického slovníku Pavlenkova. Je to tlustá kniha, víc jak dvojnásobek Bible, dobrý lexikon. Vyhledejme heslo antisemitismus: "Sociálně-politické hnutí, namířené proti židům, kteří přinášejí rozklad současné kultury pomocí svých rasových zvláštností, svého náboženství, svých národních rysů a své tradice"
. Nezapomeňte tato slova, židé vnášejí rozklad do současné kultury. A psali to liberálové...
* – Přitom jeden váš čtenář-žid řekl, že židovství je nemoc.
– Dobrá, podívejme se, je-li to nemoc nebo ne. Vezměme židovský zdroj, časopis NRS 23.05.1989. Autor Vladimir Solovjev, žid z třetí emigrace. Rubrika "Sredi knig". Solovjev píše recenzi o novém, ale už vyhlášeném géniovi Ameriky Davidu Levitovi: "Když, před 6. roky, 23-letý David Leavitt..."
atd. Podle jména a příjmení, nejen že je žid, ale i z levitů. Leviti byli židovskými duchovními. Odtud pochází celý rod příjmení: Levy, Lewit; v Rusku Levičtí, Levitani, Levini atd. Tohoto mladého židáčka popisují jako zázračné dítě. V 23 vydal svou první knížku a veškerý americký tisk nešetřil pochvalou. Recenzenti soupeřili v komplimentech. Psali o jeho elegantním, muzikálním stylu, o umění ovládat svůj předmět, o znalosti života i psychologie lidí, schopnosti vyvolat soucit k svým hrdinům... Přitom šlo jen o sbírku povídek. Řada těchto povídek se zabývá homosexualitou, v nichž autor se vyjadřuje se sympatií o svých hrdinech. Kdo psal tyto recenze? Ti samí židé.
Zcela nedávno David Levit vydal už třetí svoji knihu, celý román naplácal. Hle citát z recenze Solovjeva: "V americké slovesnosti existuje to nejsvatější místo, které, jak známo, nezůstává dlouho prázdné"
. To znamená, že na svaté místo americké literatury židé tlačí "svého" mladičkého židáčka. Brzo po svém debutu, Leavitt dostává prestižní cenu O. Henryho. A deník "Esquire" (noviny amer. intelektuálů) vyhlašuje Leavitta "literárním lídrem nového, dosud nenazvaného pokolení..."
.
* – Pokolení dosud neexistuje, ale už mu vybrali lídra?!
– Ano, už shromažďují materiál k jeho navržení na Nobelovu cenu. Jeho třetí kniha je rodinná kronika. Zřejmě autobiografická. Vydavatel Weinberger, N. York 1989. Jak se zdá, vydavatel také žid.
O čem je ten román? Figurují v něm hlavně máma, táta, dcerka a syn. Román začíná tím, že máma onemocní rakovinou a 20 let poté od toho zemře.
Podle všeho, celý román je typické číslo 69. Vše v něm je obráceně: V normální rodině otec bývá energický, matka něžná, milující. Zde je tvrdá máma a měkký táta, snílek, looser. To je typické pro homosexuální rodiny. Dcerka je popsána jak super-současná dívka, kontejner současných feministických myšlenek. Když slyšíte slovo "feministka", obyčejně za tím se něco skrývá. S normálním mužem feministka dlouho žít nevydrží. Není příjemné se hlásit k lesbiánství, proto se mnohé vydávají za bojovnice za práva žen.
V románě dcera otěhotní díky inseminaci a za dárce sperma si vybere homosexuála. Jenže v praxi, i podle zákonů Vyšší Sociologie, tomu tak nebývá. Lesbičanka se často vdává za pederasta, ale protože ví, že jejich dítě by bylo homosexuál, dá se radši otěhotnět od normálního dárce, aby šance degenerace nepřevýšily 50%.
Syn podle románu je v pořádku, stává se z něj úspěšný newyorský advokát. Má svůj dům, v kterém žije se svým kolegou, také respektabilním advokátem. Oba se do sebe zamilují a rodiče se s homosexualitou Daniela smíří. Nakonec matka v strašných mukách umírá na očích dětí.
David Leavitt byl prvním z autorů New-Yorkera, prestižních novin, publikujících povídky na tému homosexuality.
Ohledně svých hrdinů, vychytrale vydává je za čisté Američany. Otec se jmenuje Nett Kuperov. Ale ve skutečnosti to značí Nathaniel Kupermann, i děti mají židovská jména.
Následuje recenze o knize budoucího kandidáta na Nobela. Nazývá se "Neřešitelné záhady existence". My s vámi také se pokoušíme je řešit, ale my ke všem pederastickým zážitkům máme negativní vztah, zatímco román je jen vychvaluje. Hle, jak dozrává budoucí laureát Pen-clubu:
"Zavíraje tento román, čtenář pociťuje bolestivé nepochopení neřešitelných hádanek života. Svým románem David Leavitt se ukázal nejnadanějším zjevem mezi mladými prozaiky Ameriky".
Vladimir Solověv píše k tomuto dílu nadšenou recenzi. V Sovětském Svazu, myslím, se jím méně pyšnili.
Připomeňme si definici ze slovníku Pavlenkova: "rozklad kultury". Zde máme příklad takového rozkladu z posledního čísla židovského časopisu NRS. Ano, je možné k hrdinovi románu pocítit soucit, k jeho hoři nad ztrátou matky, jenže zde jde jasná propaganda pederastie. A to je typická židovská črta. Rozrušení, rozklad, rozpad.
* – To se shoduje s dopisem jednoho arcibiskupa ruské pravoslavné církvi. Na otázku příchozích, je-li vhodné modlit se za spásu židů, odpověděl: "Modlit se, ano. Ale za co? Za to, aby aspoň před smrtí pochopili, kolik zla oni napáchali"
.
– Pro žida, je to norma. Spasit je bude velmi těžké, neřku-li zcela nemožné.
Nyní si přečtěme, co píší o antisemitismu sami židé. Bude to Edik Topol, žid z třetí emigrace, autor bulvární detektivky pod názvem "Žena z Kremlu". Každý chápe, že je to žena Gorbačova. Jde o spiknutí proti Gorbačovi. Tohle vám čtu z židovského "Nového ruského slova" 19.06.1989. Topol tam popisuje schůzku vlasteneckého spolku Pamiať:
Sešli se ve Velkém sále Kremlu, na stěnách visí plakáty: "Zavřít Kaganoviče, kata ruského národa!", "Pryč se zednáři a sionisty, tajnými vrahy perestrojky!", "Ruská zem Rusům, cizáci ven!, "Od Trockého do Gelmana – 70 let tajné tyranie sionistů a zednářů!"
Vystupuje jeden z vedoucích spolku Pamiať:
"Dnes, kdy strana i vláda se rozhodly k pravdivému osvětlení historie, my říkáme otevřeně a hlasitě: Ne, nebyli jsme to my, kdo sám na sobě udělal operaci národně-historické amnézie. Kdo ji tedy udělal? Zde jsou nekompromisní fakta: Roku 1917, hned po revoluci, mezi 2000 rudých komisařů a vedoucích pracovníků první sovětské vlády, 1830 bylo osob neruských: Trockij, Svěrdlov, Zinověv, Kameněv, Litvinov, Jaroslavskij, Radek...". "Jasně, to stačí!", – netrpělivě vykřikl někdo ze sálu.
Převzal jsem to doslovně ze semitského židovského časopisu NRS. Sám jsem byl překvapen, jak to odpovídá realitě. Společně jsme už probírali sestavy vlád za Lenina i za Stalina. I tam bylo okolo 80% čistých židů. A ostatních 20% byli zamaskovaní položidé nebo degeneráti, ženatí s židovkami. Čtu dále:
"Ne, není to jasné, řekl Akulov. Miliony lidí dodnes neví, že u všech těchto Trockých, Kameněvů a Litvinovů byly pseudonymy jen proto, aby vologodský či brjanský mužík myslel, že má ruskou vládu, orá pro ni, bojuje za ni. Tak to bylo. My dnes potřebujeme pravdu, plnou pravdu".
"Říkají nám: Vždyť vy sami jste zvolili těch 2000 Bronsteinů! Je to lež! My jsme je nevolili. V letech 1917-20 naši i vaši dědové nebyli v Moskvě ani v Petrohradu. Naši dědové byli na frontě, zachraňovali Rusko od německých vojsk, od anglických, japonských, francouzských a amerických interventů. Tam byli naši lidi. A mezitím, cizáci pronikli do vlády a dali se do vymývání naší paměti. Co udělali? Jako první, zničili církev. 200.000 ruských duchovních postavili ke zdi. Ducha národa, nositele našich tradic, rozstříleli tito komisaři s ruskými pseudonymy. Proč? Protože židovská víra, judaizmus, je nesnášenlivá k druhým náboženstvím. Oni se pokládají za národ vyvolený Bohem, ostatní jsou gojové, to jest skot a dobytek. Sál vzrušeně zahlučel. Akulov dodal: ‚Ano, podle zákona judaismu všichni nežidé nejsou lidé, ale gojové. Ale prosím o ticho. To nebylo vše. Po zničení našich duchovních pastýřů, přikročili k ničení koho? Kulaků, ozvaly se výkřiky ze sálu. – Správně, řekl Akulov. Sedm milionů nejschopnějších, nejpracovitějších ruských mužiků, kteří odjakživa živili celou Rus. Ničili je i s rodinami, s dětmi, aby v samých genách vykořenili ruskou pracovitost a lásku k práci..."
Vše tohle Edik popisuje ve svém románě. Přitom je to antisemitismus nejčistšího zrna. A píše to kdo? Žid. V židovském časopise NRS. Kdyby Rus v ruském časopise napsal něco takového, židé by vyli na celý svět. Ale zde se oni sami, jak se tomu říká, prořekli. Pokračuji:
"Ve vesnicích zůstaly žít jen komitéty bídy, lenoši a mrzáci. A kdo prováděl tuto devastaci a drancování? Lazar Mojsejevič Kaganovič. Mimochodem, je dosud živ. Pobírá osobní důchod Svazu". Sál zařval vzrušením: "Na pranýř Kaganoviče! Ke stěně s ním! Zab žida!" – Akulov zdvihl ruku: "Bratři moji, to ještě není vše, řekl bolestně. Když bylo zničeno zemědělství, kdo organizoval GULAG? Nikdy v historii neexistoval takový tábor. Za dva roky, 1937-1938, zahnali tam smetánku našeho genetického materiálu [už podruhé Edik připomíná ruské geny, pozn. G.K.] – 8 milionů nejlepších mozků Ruska. Já vám řeknu, kdo byl autorem Gulagu. Vymysleli jej pomocníci Jagody [Jagoda byl žid, hlava NKVD, pozn. G.K.]: Frenkel, Bergman, Kogan, Rappoport, Žuk...".
Akulov vyprávěl moc zajímavé věci: "Oni naplánovali v Gulagu vše. Dokonce i procenta úmrtí vězňů. Jakmile některý lágr nesplnil plán úmrtí, náčelníka lágru čekal tribunál. Takovým způsobem, výkvět ruského národa, to co vědci nazývají genetickým materiálem národa, byl skosen všude, i na vesnicích, i v městech [potřetí Edik připomíná zničení genetického fondu; každá kočka ví dobře, čí maso sežrala, pozn. G.K.]. Naši historikové se dosud bojí vyslovit číslo, ale já vám to řeknu: 20 milionů ruských lidí. Jen pomyslete: 20 milionů našich otců, matek, dědů, babiček postříleno a umučeno v rozkvětu života [20 milionů zdůrazněno v tisku samými semity, pozn. G.K.]. Ostatně, jejich kosti vylézají na povrch každého jara z bláta sibiřské tundry, jejich duše křičí na nás z toho věčného mrazu: VNUCI! PROBUĎTE SE! Rozhlédněte se kolem, pochopte konečně, zbylo-li vám kousíček rozumu, co se děje v Rusku? Copak nejste schopni pochopit, že tyto oběti represí nebyly jen tak, ale že měly jediný cíl, zničit Rusko, vykuchat naši paměť, podmanit si naši zem? Podmanit komu? Tak si zajděte do libovolné družstevní restaurace. Kdo tam je pánem? Rus jako já nebo vy? Ne. Podívejte se do centru města. Kdo tam jezdí ve vlastních Žigulících nebo Volhách?"
Vidím mezi vámi několik lidí v uniformách milice. Tak se jich zeptejte. Řeknou vám: V Moskvě 82% soukromých automobilů patří neruským lidem. Zajděte do libovolného divadla. Divadlo dnes nahradilo církev. Učí nás tam žít. Ale kdo tam dělá kázání? Kdo jsou autoři všech těch divadelních her? «Dále, dále, dále...». Michail Šatrov, který je natolik Šatrov, jako já jsem Gurevič. Gelman, Rozovskij, Roizman, Baklanov a ještě 3000 stejných gelmanů. To jsou dnes naši duchovní. Jsou všude. Oblbují naše děti západní muzikou. Oblékají je v západní džínsy. A spí s našimi sestrami. Přitom nám poroučí, obohacují se na náš účet. A křičí: Dále, dále, dále! A já se vás ptám: jak dlouho ještě?" – Zbytečné je dodávat, že sál už dávno se změnil v peklo. Řev hlasů a pevně zaťaté pěsti vyletěly nad řadami. Někteří chlapíci a ženské povstali z místa s planoucími tvářemi. Stačilo by málo a oni rozvalí zdi a půjdou tlouci židy, Armény a další nerusy, náhodně, s požitkem vylití své zuřivosti, která se nahromadila od dětství vůči tomu, co je obklopuje. Židi jsou vinni? Bij žida! Arméni Bij Arménce! Komunisté, dejte nám cíl, ukažte nám, kdo to vše zavinil. Ale Akulovi i tohohle bylo málo. Přiblížil se k mikrofonu na dotek, volal: Bratři a sestry, celá historie naší společnosti hledí dnes na nás očima vašich zastřelených příbuzných a prosí vás: Vy a jen vy jste poslední naděje Ruska. Buďte skutečnými vlastenci! Vstaňte a opakujte po mně..."
Osobně myslím, že skuteční antisemité ze spolku Pamiať nedokázali by napsal tak skvělou řeč, jakou napsal sám žid Edik Topol v židovském časopise. Napsal ji opravdový znalec.
* – Kdyby libovolný člen americké vlády si dovolil dát do tisku něco podobného, už dávno byl by zbaven své funkce.
– Ano, ale židům je vše dovoleno. "Boží národ".
* – Z toho, že Edik Topol napadá VŠECHNY lidi cizího původu, je vidět, že tu řeč psal žid. To je obraz jejich myšlení. Od nepaměti se ruský člověk obracel k druhým národnostem s přátelstvím. Teprve, když se k moci dostávají židé, objevují se tyto "změny chování".
– Ano. Ještě jedna zajímavá informace otištěná v "Literaturnoj gazetě" v Moskvě. Je užitečné vědět, že v ní to bylo přecpáno židy. I hlavní redaktor Čakovskij byl žid. Oni také se zabývají antisemitismem. Nastoupila přímo jakási epidemie antisemitismu. "Literaturnaja gazeta" publikovala materiál o tom, jak celou skupinu podvodníků v Taškentě dostali k soudu. Uveřejnili i jména podvodníků: Robert Isakov, žid; Boris Abramov, žid; I. H. Rosenhauz, žid; Schneiderstein, žid; Gerschman, žid. Všichni byli zřejmě milionáři z Taškentského podsvětí.
* – Georgii Petroviči, odkud se vzali v Taškentě nějací Schneidersteini?
– Taky dobrá otázka. Abychom si na něho mohli posvítit, musíme se podívat do nedaleké historie. Během války 1941-1945 byl takový výraz, že všichni židé bojují na Taškentské frontě. Tehdy skutečně velké množství židů bylo evakuováno v oficiálním pořádku do města Taškent. Tou dobou, ještě před bitvou o Stalingrad, mnoho lidí se bálo, že by Hitler mohl zvítězit. A proto se všichni židé hrnuli do Taškentu. Když se podíváte na mapu, vidíte, že Indie je z Taškentu skoro u ruky.
Kromě toho, Taškent ještě z doby občanské války se nazýval městem chleba. Byl i známý román "Taškent – chlebné město". Výraz vznikl r. 1921, během hladu. A skutečně se tam tehdy žilo lépe. A židé viděli v Taškentu výchozí bod pro útěk do Indie. Od toho okamžiku vstupovali do smíšených manželství s Uzbeky. Tak vzniklo mnoho taškentských židů, kteří se tam usadili. Až do dneška se jim tam dobře vede. Jak známo, jsou živnou půdou pro různé, zákona přestupující infekce. Výsledkem byl i tento rušný trestný proces v Taškentě. Táhne se už 7 let. Někteří obvinění za tu dobu dokázali umřít.
Podezřelý I. H. Rosenhaus prodělal těžkou mozkovou mrtvici. Ještě před zatčením měl invaliditu druhé skupiny. Do smrti. Kromě toho trpí epilepsií, špatně slyší, jeho mluva je těžko pochopitelná. Rozumět mu lze jen podle pohybu rtů a pouze některým slovům a úryvkům vět, čemuž rozumí pouze blízcí příbuzní. Měl už dvě soudně-psychiatrické expertizy. Starý žid a současně největší darebák milionář. Hájil jej jiný žid, advokát Kessel. Věc vyšetřovala brigáda pod vedením Ju. D. Ljubimova, vyšetřovatele obzvlášť vážných afér u Generálního prokurátora SSSR. Cituji: "Prokurátor velmi chtěl mít mnohamilionovou "aféru století". Téměř všichni obžalovaní byli židé. Vzhledem k relativně malému počtu židů v Uzbekistánu, všichni důležití podvodníci jsou židé..."
.
Pokud si někdo myslí, že to byl komunismus a sovětská vláda, které zkazily ubohé židy, podívejme se, co dělají sovětští židé po příjezdu do Ameriky. Jak začínají nový život v podmínkách demokracie?
Opět beru do rukou židovský časopis NRS z 16.6.1989. Píše žid V. German, článek má nadpis "Jestli mluvit na čisto". A hned začínají hádky mezi židy. On tam píše:
"Ne všichni, ale hodně nových emigrantů jsou otevřeně příživníci. S některými takovými «běženci» jsem měl příležitost hovořit. Setkal jsem se s mladou ženou, která přijela před 4 měsíci. V SSSR byla laborantkou pěstitelské stanice. Nabídl jsem jí okamžitou práci v naší společnosti za 5 dolarů na hodinu. Udiveně se na mne podívala a ptá se: «Proč?» Otevřeně mi vysvětlila, že teď dostává výpomoc. Potom automaticky přejde na Wellfare, to jest sociální dávky pro nemajetné, invalidy a mrzáky. Potom obdrží osmý program, to jest téměř bezplatný byt v městských nebo státních domech. Naučí se dělat manikúru a půjde pracovat «na cash», za hotové. «Nač bych měla platit?», ptá se..."
Vlastně je typickou parazitkou. Chápe, že bude dostávat více peněz, než kdyby čestně pracovala za 5 dolarů na hodinu. A jaký má ruský jazyk: «Nač bych měla platit?»
– Dřít se?
Druhý příklad: Inženýr, 45 let, na otázku co dělal v SSSR, odpovídá: "No vlastně, řídil"
. Na otázku, jak vidí svoji budoucnost zde, říká: "Když se to tak vezme, na Wellfare budu mít víc, než jsem měl na výplatě ve Svazu"
. To byl další typ zjevně parazitního způsobu myšlení.
Nakonec musím dodat, že je-li nesprávné říkat, že všichni židé jsou špatní, stejně tak nesprávné je, že všichni Rusové jsou špatní. Vše je otázkou procent. V kterém národě je více bionegativního elementu? Jelikož u židů podle formule profesora Lombrosa je 6x více psychicky nemocných než u nežidů, jsme u kořene všech problémů. Na druhé straně jsem nucen se přiznat, že zde v New Yorku jsem potkával nemálo židů, kteří byli velmi milí, ale také velké množství zjevně antisociálního typu.
Další kapitola
Přejít na OBSAH