Dnes budeme pokračovat v analýze židovské otázky a pokusíme se pomoci židovskému národu eliminovat problém antisemitismu. Při tom se společně uchýlíme k analýze židovské duše, to jest k analýze Talmudu a současného židovského tisku.
Beru jedno z nedávných čísel židovského časopisu "Nové ruské slovo", vydávané v New Yorku. Číslo má datum 14.04.1989. Uvnitř známý izraelský sionista Šimon Čertok, bývalý sovětský žid, analyzuje poslední svazek "Židovské encyklopedie", který právě vyšel z tiskárny. Píše tam: "Ale bohužel chybí zde objasnění faktů o aktivní činnosti židů v mezinárodním komunistickém hnutí a ve vyšší sféře stranické byrokracie. Tito lidé se stali obětmi režimu, který sami založili"
.
Znamená to, že "Židovská encyklopedie", tato studna židovské moudrosti, zatajuje účast židů v ustavení sovětského režimu v obou ruských revolucích.
Dále Šimon Čertok přináší příklad: "Maďarský žid Béla Kun vyemigroval do Sovětského Ruska a zavedl společně s Rosou Zemliačkou masový teror na Krymu; koncem 30-tých let sám byl zatčen a zastřelen"
.
V předcházejících přednáškách jsme už nemálo mluvili o Belovi Kunovi. Jméno Kun je maďarská adaptace židovského jména Kohan. Byl vůdcem maďarské revoluce r. 1919, která rovněž byla velmi krvavá. Po potlačení revoluce, uprchl do Rakouska, kde ho bez cavyků rovnou posadili do... blázince. A pak z blázince ho vyexportovali do Moskvy. Jakmile se ocitl na svobodě, první jeho činností byly masové popravy na Krymu. S Rozálií Zemliačkou-Zalkind. Ti dva si tak zapracovali, že Černé moře zrůžovělo od prolité ruské krve. Tento párek židů zastřelil okolo 100.000 zajatých bílých oficírů, kteří zůstali na Krymu po evakuaci Bílé armády. Zde je důvod, proč Židovská encyklopedie skrývá taková fakta. Jsou jim prostě nepříjemná.
* – Grigoriji Petroviči, proč podle vás izraelský sionista Čertok najednou se zmiňuje o tom, o čem i encyklopedie mlčí?
– Jak říká pořekadlo, šídlo v pytli neutajíš. Je fakt, že v dlouhém, celostránkovém článku se o tom přeřekl jen v jediném, maličkém odstavci. Co je zajímavé, v tom samém svazku encyklopedie se tvrdí, že Krištof Kolumbus byl žid! Zatajuje se, že nejkrvavějšími osobnostmi ruské revoluce byli židé a přitom se tvrdí jasná lež, že Kolumbus, který objevil Ameriku, byl židem.
* – V jednom z čísel sionistického časopisu "Aleth" byl také dost dlouhý článek o tom, že nejen Kolumbus, ale div ne polovina jeho posádky, včetně lodního lékaře, byli židé. Prý se vypravili ze Španělska v době největšího pronásledování židů s tajným cílem objevit nové země, do nichž by nebozí židé mohli uprchnout z Evropy. Oni Evropě tak škodili, že je už ani jeden národ nemohl snést.
– Tento článek o Kolumbovi napsal před půl rokem jeden polobláznivý žid a týden potom druhý žid z 3. emigrace, celkem rozumný žid, napsal jako odpověď jiný dlouhý článek, v němž se mu vysmíval. Ukázal na to, že o Kolumbovi byla napsána řada knih a existuje dost dokumentů, z nichž je jasné, že Kolumbus i jeho posádka k židovství neměli žádný vztah. Napsal rovnou: "Drazí přátelé židé, zastyďte se trochu! Všeho s mírou!" Je jejich zásadou skrývat jim nepříjemnou pravdu a zasévat neudržitelnou lež. Na tento účet existuje formule o tom, že Ďábel je lhář a Otec lži. Ježíš říkal židům rovnou: "Váš otec je Ďábel"
.
* – Římský papež Jan Pavel II, když (poprvé za celou dobu existence křesťanství) navštívil synagogu (centrální v Římě) a pronesl tam řeč, nazval žida našimi vybranými bratry. Byl tedy proti Kristovi? Někteří lidé ho nazývají antipapežem.
– Máte pravdu, v historii katolické církve to není první případ podobných antipapežů. Mimochodem, jestli někdo z vás myslí, že mnohá fakta, která vám předkládám, se velmi podobají antisemitismu, tak musím dodat, že jedním z mých hlavních zdrojů je židovský časopis "Nové ruské slovo". Ruské v tomto časopise ovšem byli pouze uklízečky a jen výjimečně tiskař... A i to bylo... kdy vlastně?
Tak hle, v tom samém čísle z 14.04.1989 je druhý velmi zajímavý článek "Kremelský pacient amerického freudisty". Jeden americký freudista napsal knihu "Um Stalina" [Stalinovy schopnosti], v které přichází k vývodu, že Stalin byl homosexuál. Zde je užitečné citovat statistiku dr. Kinseyho: skutečných, zjevných homosexuálů v Americe jsou jen 4%. Ale 33% lidí, tedy každý třetí američan více nebo méně je obeznámen s homosexualitou. Tím rozumí že 5 let, nebo 3 roky, 1 rok nebo jen jedenkrát ochutnal sexu se stejným pohlavím. Takoví lidé jsou latentní, nebo potlačení homosexuálové. Psal jsem o tom už dávno v mé knize "Protokoly sovětských mudrců". Ale tento americký freudista, autor celé knihy o Stalinovi, neříká nic o tom, co je nejdůležitější. Neříká, že Stalin byl kavkazský položid. A přece právě to je klíč k psychologii Stalina. Neboť židé mají podle židovského vědce, profesora Lombrosa, šestkrát více psychických nemocí, než nežidé.
V tom samém čísle časopisu je i tato zpráva: zemřel Abbe Hofman ve svých 53 létech. Sebevražda, narkotika... Roku 1960 v Americe nastupuje sexuální revoluce. Někteří upřesňují: homosexuální revoluce. Na tento námět vyšla seriozní kniha s názvem "Homosexuální revoluce v Americe 60-tých let". A do samého dneška vlny této revoluce zalévají celou Ameriku.
Tento Abbe (Abraham) Hofman hrál v této revoluci podobnou roli, jako Trockij v ruské revoluci. V časopise je jeho fotografie. Protivnějšího chlapa není snadné potkat. Nejen fyziognomie, ale i jasný profil zločince. Nihilista, anarchista a psychopat – výrodek, dělající ostudu židovskému národu. Je pravda, že židé vám to nikdy neřeknou. V článku o něm není nic negativního.
V šedesátých létech Abbe Hofman napsal knihu "Okrádej!". Vyšla v angličtině a New York Times o ní psaly s pochvalou. V knize jsou shromážděny recepty na všechny způsoby zlodějny a banditismu. Autor vypráví, jak sám chodil do obchodů na fešácké 5-té Avenue a kradl tam bez hnutí svědomí. Chvástá se, že kradl nejdražší alkoholické nápoje, jaké konsumoval sám Rothschild a které stojí málem 1.000 dolarů láhev. Doporučuje dělat to s cílem..., aby došlo k rozvratu americké společnosti.
Čtu chválu této knihy v NY Times a nevěřím svým očím. Ostatně, autor recenze je také žid. Nu tak, objevuje se nám třetí žid, Benjamin Freedman a objasňuje nám tuto záhadu, proč NY Times podporuje bláznivého žida Abbe Hofmana. Vysvětluje nám, že kdesi tam, nahoře, v tajné židovské vládě rozhodli, že je čas ukončit s válkou ve Vietnamu, aby bylo umožněno přesměrovat americké peníze na podporu Izraele, který bojuje s arabáky! Potřebovali co nejrychleji vyzdvihnout nějakého polobláznivého psychopata do velikosti lídra hnutí pacifistů...
* – To znamená, že celá tato fanatická tlupa horlících a protestujících křiklounů na schodech Kapitolu s transparenty proti válce ve Vietnamu, byla prostě slepým nástrojem?
– Ano. Skutečně byli slepým nástrojem v rukách "vysoké politiky" žido-zednářstva. Když úplného idiota chválí seriozní intelektuálské noviny New York Times, bude zde nepochybně také nějaký cíl.
Abychom byli objektivní vzhledem k židům, zastavme se podrobněji u slušného a čestného žida Benjamina Freedmana. Myslím, že je to nejchytřejší a nejčestnější antisemita Ameriky. On je žid-konvertita. On byl dostatečně bohatým člověkem, ale utratil všechny své peníze na tak zvaný antisemitismus. Ve státě New York vydával časopis "Zdravý smysl" ("Common Sense"), měl své vydavatelství, které vydávalo čestné antisemitské knihy.
Zajímal jsem se vždy o celé spektrum americké politiky. Jsem nucen uznat, že mezi všemi americkými antisemitskými knihami, práce Friedmana byly nejlepší. Poctivě utratil své miliony na svá vydání a potom s čistým svědomím šel umřít do karmelitánského kláštera v Kanadě. A co je na tomto příkladu zvlášť pozoruhodné? V USA dosud existuje malinká síť antisemitských časopisů, která nijak nemohla pochopit, proč nejlepšími a nejpůsobivějšími byly právě ty žida Friedmana.
* – Grigoriji Petroviči, myslíte o Friedmanovi, že poctivě studoval problémy antisemitismu, nebo že byl extrémista, zažraný židoužrout?
– Ne-ne-ne. Žido-žroutem nebyl. Byl to velmi umírněný, inteligentní a důsledný antisemita a doufám, že v klášteře zemřel lehkou, důstojnou smrtí. Ne jako ta potvora Abraham Hofman.
* – Nedávno byl v "Novém ruském slově" publikován materiál anglického korespondenta, který dělal interview s vůdcem "Pamiati" v Rusku. Oni tam pečlivě rozlišují fašismus od nacismu a tvrdí, že duchem je jim bližší fašismus italský, který v principu byl založen k tomu, aby postavil přehradu řece kriminality, která se valila na Itálii (fasci je nejen otep, ale i hromada v řece). Nevzali však do úvahy své filosofie rasovou netrpělivost.
To je fakt. Zde je možno připomenout to, že matka Mussoliniho se jmenovala Rosa a jeho žena Rachel, takže bojovat s židy bylo pro něj jaksi nevhodné... Opakuji: v každém národě jsou bionegativní lidé, ale neúprosná formule profesora Lombrosa staví vše na správné místo. Nelze ji zapomínat. Vždyť právě zde je hlavní příčina, zde je kořen antisemitismu. Lombroso byl nejenom velký a čestný vědec, on sám pocházel z rodiny rabínů a talmudistů. On věděl, jako málokdo jiný, o čem píše a mluví.
Shrnuji, vzniká třídní boj, ale ne takový, jak tvrdili Marx a Engels. Ne mezi bohatými a chudáky, ale mezi normálními lidmi a nenormálními degeneráty, mezi Bohem a Ďáblem, kde na straně Boha jsou všichni normální lidé, a s Ďáblem jdou všichni nenormální. Tento boj, ideálně, musí být veden nikoliv cestou revoluce, ale evolučním vývojem. Neboť revoluce, povstání a války, to jsou extrémy, to vše pochází od Ďábla...
Přejděme nyní k studiu knihy, která, celé tisíciletí byla duší židovského národa. Ke studiu židovského Talmudu. V tomto úkolu nám pomůže seriozní kniha A. S. Šmakova "Svoboda a židé", která vyšla r. 1906, to jest doslova v šlépějích první "ruské" revoluce 1905. Po pravdě řečeno, tuto revoluci by slušelo nazývat první židovskou revolucí v Rusku, ale cedulky do dějin světových revolucí nalepují lidé známého kruhu, totiž toho samého, který tvoří ty samé revoluce. Lenin správně nazval rok 1905 generální zkouškou revoluce roku 1917. Bohužel, ruská vláda se z této události nijak nepoučila.
Hle, první zajímavá informace: skutečné jméno Karla Marxe je Mardochej Levy a pochází ze starého rodu rabínů a talmudistů.
Ve Šmakovově knize jsou uvedeny zajímavé citáty z Talmudu, v kterých je soustředěna podstata židovského světového názoru. Tento světový názor židovského národa bude tématem naší dnešní přednášky.
Křesťanští spisovatelé, kteří se seriózně zabývali učením Talmudu, jsou toho názoru, že Talmud je zdrojem ignorance, nemravnosti a fanatismu, že je v něm strašný chaos různých bludů, předsudků a absurdností. Tvrdí, že studium Talmudu nerozvíjí inteligenci jeho žáků, ale učí je lišáctví, lživosti, narážkám, podvádění a zcela zabíjí úctu k Mojžíšovým zákonům. Dochází k vývodu, že Talmud přímo protiřečí pěti knihám Mojžíšovým!!!
Jak je to možné? Vždyť základní zákony Mojžíšova desatera jsou: nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, atd... Co říká Talmud? Talmudisté říkají, že všechny tyto zákazy platí, ale pouze směrem k "vyvolenému národu".
Nezabij... Žida, ale nejlepšího z gojů zab!
Neokraď... Žida! Ale co vlastní goj, patří tobě!
Nesesmilni! Ale s gojkou žid smilnit může, neboť gojové (nežidé) jsou dvounohý dobytek a zoo-sexualita nenarušuje boží zákaz.
* – Grigoriji Petroviči, dovolte mi to trochu doplnit. Kdysi jsem navštěvoval talmudické učení a poznamenal jsem si pár zajímavých poznatků. Například, první přednáška se týkala záchodu. To bylo úžasné.
Dali nám jako první domácí úlohu, najít správnou odpověď na otázku: je možné si ulehčovat na palubě jedoucího parníku v sobotu, opíraje se o učení moudrých rabínů starověku, například Maimonida? Na další přednášce jsme se dozvěděli, že řešení založené na pravidlech otců judaismu je: ulehčovat si v podstatě možné je, ale ideální by bylo proříznout ve dnu lodi díru a nedělat to v komfortním WC vlastní kajuty.
Protože, budete-li to dělat v horní kajutě, vaše výkaly prolétnou jistou vzdáleností, než se dotknou vody oceánu! Vždyť parník nestojí na místě! A převážet či přenášet cokoliv nečistého v sobotu je zakázáno. Díra ve dnu korábu by dobu převozu značně zkrátila. Tady máte flagrantní příklad talmudické přemoudřelosti. A oni to vše berou vážně, diskutují s 13 žáky, včetně mne.
A ještě jeden příklad, také domácí cvičení. Týká se vraždy, měli jsme tedy číst dostupnou odbornou literaturu. Co kdo našel ke čtení, vyprávěl. Náš učitel, když bylo třeba, nás opravil a vysvětlil nám zásadní postup: Je možné zabít goje? Přímá vražda je zakázána, za ni vás zavřou. Ale jestli strčíte zmiji do jeho pokoje, vražda se dá rozložit na dva stupně: 1 – zmiji jste sice strčil vy, 2 – zmije zakousla goje a vy nejste vinni jeho smrtí. Vinen je sám goj, z nedbalosti se nekouknul pod pokrývku, než šel spát.
Chcete goje zabít bez porušení zákonů Talmudu? Shoďte ho do hluboké jámy a potom mu rychle seberte žebřík. On tam umře hladem. Proč je to dovoleno? Rozložili jste akt na dva stupně. Když jste ho shodili do jámy, byl v ní žebřík. Není to tedy vražda. Druhý stupeň, vytáhli jste mu žebřík. To také není vražda. Gój si to sám zavinil, protože nevylez během těch několika vteřin, dokud tam byl žebřík.
Je možné jej zabít střelnou zbraní? Ohebná interpretace Talmudu i tohle dovoluje, za podmínky, že v místní lékárně existuje lék na jeho léčení. Jestliže góje střelíte dejme tomu do jeho nohou a on zemře vykrvácením, bude to jeho vina, že si sám nedošel do lékárny, kde si mohl koupit lék a uzdravit se.
– Tyto vlastnosti, lež, klam a opovržení k nežidovskému prostředí dává židovstvu ohromnou výhodu v obchodních stycích s čestnými, důvěřivými a přímými křesťany. Ne pro nic lidově se říká, že jazyk slouží křesťanům k výměně myšlenek a informací, u židů slouží ke lži a klamání...
Jestli Talmud je duše žida, Kabala je duše Talmudu. Pravý Judeánec nemůže nebýt kabalistou. Jestliže, z hlediska křesťanství, Talmud je učení negativní, pak Kabala je negativní učení na kvadrát.
Další citát z Talmudu, traktát Sanhedrin: "Nestoudnost je říše, ale bez koruny, a drzostí lze s úspěchem jít proti samému Bohu"
. Tady vidíte, drzost u židů je veličina kladná a židé ji používají jako zbraň. K tomu sám od sebe dodávám, že jsem to nejen četl v knihách známých psychiatrů, ale i sám jsem často pozoroval, že patologická nestoudnost, chorobná nestoudnost, je vlastně svého druhu agresivita; tato agresivnost se vyskytuje u aktivních pederastů a lesbičanek. Kořenem všeho toho je sadismus. Tato agresivnost způsobuje chorobnou nestoudnost. Lidé s patologickou nestoudnosti jsou zpravidla lidé psychicky ne zcela normální.
* – Začátkem 20. stol. francouzský psychiatr Emile Laurent, který spravoval několik věznic a blázinců v Paříži, napsal ve své knize "Le monde carcéral", že ze své bohaté zkušenosti s vězni i psychicky nemocnými pokládá za první charakteristický příznak všech přestupníků právě mravní duševní chorobu. Tuto chorobu on rozeznával jako stav, při kterém člověk nechápe rozdílu mezi dobrem a zlem. Byla to první fáze pokračující duševní nemoci.
– Přesně tak. Člověk už nechápe rozdílu mezi kladným a záporným postupem. V Talmudu, židé pohlíží na nestoudnost a drzost jako na kladné vlastnosti, které mohou být použity jako zbraň v boji o život. Když se normální člověk setká s někým s takovým názorem, buď mu dá po hubě a přerve s ním veškeré styky, nebo se uzná za přemoženého jeho arogancí, se všemi z toho plynoucími následky.
Čtěme dále. Talmud, traktát "Eruvim": "Nechť nečeká odpuštění od Hospodina ten, kdo vrátí věc, kterou ztratil gój"
. Tedy když žid věc našel, a byť i zná jejího majitele, tato věc musí zůstat u žida. To vše se schválením od židovského Boha.
* – Vrátit věc ztracenou gójem je dokonce hřích. Podobně jiný zákon talmudu říká, že uznat talent u nadaného nežida je také hřích. Židovský kritik nebo literát nemá právo vzdávat talentovanému góji patřičnou úctu. Jinak na něj bude uvalen cherem. To je taková židovská anathéma, prokletí.
– Ohledně toho, že židé nesmí chválit talentované góje, já sám jsem si toho všiml. Zde v Americe čtu už léta židovské "Nové ruské slovo" [NRS]. V posledních letech většinou spolupracovníků tohoto časopisu se stali bývalí sovětští židé, kteří před 5-6 lety přicestovali do Ameriky z SSSR. Jeden by řekl, bývalí sověti Talmud znát nemohou. Ale, kupodivu, záhadný zjev. Všichni naplňují zákon Talmudu. Sami od sebe... Velí jim to jejich židovská duše.
A koho že vychvalují na stránkách NRS? Pasternaka. Ale vždyť, Pasternak je žid a pederast. Hlava Svazu sovětských spisovatelů Alexej Surkov nazval Pasternaka pederastem a alkoholikem veřejně. I jeho talent je dosti pochybný. Já bych řekl, spisovatel a básník třetí kategorie...
Chválejí tam také Mandelštama. Jeho žena, Naděžda Mandelštam vydala zde, na Západě, dvě tlusté knihy pod titulem "Vzpomínky", kde ona přímo píše, že muž byl psychicky nemocný člověk. Jeho tvůrčí produkce, opět, kvalitou neodpovídá standartu ruské literatury. Jeho žena jej pravdivě vylíčila ve svých vzpomínkách. Žili spolu asi 20 let – od roku 1918 až do jeho zatčení v 30-tých létech. Nebylo to manželství, jen svobodná kohabitace dvou lidí. Od sebe dodávám – dvou psychicky a sexuálně nenormálních lidí. Madam Mandelštam, možná kvůli rehabilitaci muže nebo kvůli důchodu po něm, teprv tehdy provdala se za dávno zemřelého muže. Popisuje ve Vzpomínkách, jak se seznámili ještě před revolucí a čím se tam všichni zabývali. Doslovně: "Náš ‚tabunek' byl nalevo od levých". To značí, že to byli levicoví extrémisté, anarchisti a nihilisti v literatuře. Potom popisuje bratra Mandelštama. Když tento bratr se oženil, druhý den po svatbě vyskočil z okna a zabil se... Šťastný novomanžel! Ale vypadá spíš na blázna.
* – Jak říkal jeden z předešlého cyklu přednášek, víc nalevo může být akorát blázinec!
– O tom jsme už povídali. Ten byl z bandy baťky Machno a psal, že byl ve všech levých organizacích, víc nalevo by mohl být jen dům bláznů. Tento člověk před několika lety umřel v starobinci Tolstého farmy jako kompletní blázen.
* – To znamená, že Mandelštam byl "pohraničníkem"? Tedy, byl na hranici šílenství?
– Ano. A není zde nic divného. Americká statistika udává, že 20% obyvatel USA je psychicky nemocných. Dnes máme 240 milionů obyvatel, 20% z toho dělá 48 milionů churavých. Dnes, v roce 1989. Z těchto 48 milionů psychicky churavých pouze půl milionu žije na psychiatrii, a i to, pouze během 3-4 měsíců. Přitáhnou jim tam pár šroubků v hlavě a pustí je ven až do příštího pobytu. Ostatních 47 a půl milionu běhá po ulicích a otravuje život druhým lidem.
* – Za starých časů takovým se říkalo "nečistí".
– Ano, nečistí. Když vezmete v úvahu, že u židů je psychicky churavých 6x víc, začnete se na svět dívat už jinýma očima. Četl jsem pozorně oba svazky "Vzpomínek". Madam Mandelštam tam poctivě píše, že její muž prakticky celý svůj život byl prostý duchem. Kdo ho ale chránil? Chránil ho Bucharin – třebaže Mandelštam byl darmožrout. Nepracoval. Když mu bylo asi 34 let, Bucharin mu dal penzi. Dobře vím, že v SSSR, na udělení ubohé penze, je nutno si odpracovat 25 let a předložit doklady, potvrzující každý rok pracovní činnosti. Ale Mandelštamovi v rozkvětu životní dráhy dali penzi. A nebylo to vše. Bucharin mu vyřizoval poukazy do lázní, aby tento povaleč si oddychl od své zahálky a nabral nových sil. Madam Mandelštam sama píše, že ve vládním sanatoriu hrával tenis s... Ježovem. Jenže Nikolaj Ježov, to byla nejkrutější osoba v době Veliké Čistky 30-tých let. Byl to jeden z nejkrvavějších vrahů sovětské historie. Mimochodem, Ježov byl ženatý s židovkou. Trpaslík, zrůda, chromý. Krvavý trpaslík, jak o něm tenkrát mluvili. Tudíž, chromý básník-žid Mandelštam v sanatoriu na břehu Černého moře hrává tenis s krvavým trpaslíkem. A nepíše o tom nějaký neznámý antisemita-židožrout, ale sama vdova Madam Mandelštam.
Koho ještě vychvaluje židovské NRS, "Nové ruské slovo"?
Babela. Četl jsem sovětské vydání jeho pověstí a tam byl i jeho životopis. Přímo se v něm hovoří, že už v dětském věku, jeho matka s ním chodila k psychiatrovi. Tedy, už tehdy měl psychickou nemoc. Nic divného tedy, že v době Veliké Čistky si jeho také všimli a zastřelili, současně s druhými psychouši. Babel v roce 1919 pracoval v ČK, a ČK [Čeka – mimořádná kontrarevoluční komise], jak víte, byla velmi krvavá, teroristická organizace. Když Babelovi vyšla knížka "Rudá jízda", velitel 1. jízdní armády Buďonnyj se rozčilil a publikoval dlouhý článek v "Pravdě" proti Babelovi a jeho "Rudé jízdě", o které velitel přímo napsal, že to celé je – delirium šíleného žida.
A skutečně, v tomto díle je plno sadistických epizod a scén s jasnou patologií. Na obranu Babela v novinách "Izvěstie" vystoupil... Maxim Gorkij. Byl to velký spor mezi velitelem jízdní armády Buďonným a nejlepším proletářským spisovatelem Gorkým...
Takže, máme-li věřit NRS, třetím géniem byl Isaak Babel.
Tak je to u nich zavedeno: Jeden žid zalže, druhý to zopakuje, třetí to pochválí, a už se jede. Nezastavíš to. Napíšou: "Isaak Babel dal světu vynikajícího hrdinu Beňu Krik..."
. Ale kdo byl tento Beňa Krik? Oděský zloděj. Z oděských band kradoucích dětí. Až do revoluce, v Oděse žilo okolo 40 tisíc zlodějů. Babel je s nadšením popisuje, a jejich "pahanem" byl Beňa Krik.
* – Šalamov ve svých "Kolymských povídkách" píše, že značné množství zlodějů byli homosexuálové.
To už víme, že u židů je 6x více psychicky nemocných, což znamená i 6x více homosexuálů.
* – A proto Beňa Krik tak přišel do vkusu Isaaku Babelovi?
– Ovšem, že proto. Řadu let už čtu to židovské NRS. A vidím, že veškeré židovské talenty jsou talenty jasně nemocné. Jenomže oni pokračují s vychvalováním, uměle je vynášejí do slávy. I sovětské, i americké noviny jednají přesně podle Talmudu. Toho nejnadanějšího goje chválit je kategoricky zakázáno, zato i zřejmou průměrnost od žida nadšeně chválí celý chór.
V Šmakovově knize je ještě jedna zajímavá informace. Kdysi žil jakýsi Josef Balzamo, potuloval se u všech evropských dvorů, ve Francii i v Rusku, byl alchymistou, prodával různé elixíry mladosti a krásy, sliboval dělat zlato z olova, brilianty z kamínků, nosil různé tituly, ale ve skutečnosti byl podvodníkem. Vešel do historie jako kníže Cagliostro.
V NRS před několika lety vyšel o Cagliostrovi román. V něm byl vyobrazen jako skvělý člověk, humanista, zednář... A Šmakov poznamenává, že byl také žid, který skončil svou kariéru ve vězení Inkvizice v Itálii. Byl to šejdíř, zloděj a darebák. To jest, podle talmudu, dělal "dobré" dílo – šidil a okrádal goje. Jen Inkvizice hleděla na jeho dobrodiní poněkud jinak. Sice ho nesežehla na hranici, ale shnil ve vězení.
* – Ještě k té moudrosti talmudistů. Podle vás, je možné v sobotu zabíjet veš nebo blechu? Tak tedy: veš zabíjet smíte, blechu ne. Problém je v tom, že blecha skáče, a to je to samé, co dělal Bůh Jehova, když vyvedl žida z Egypta. V noci skákal (jak kozel?) od domu k domu, aby prověřil, jestli všechny dveře jsou pomazány krví čerstvě ubitého beránka-jehňátka. Musel to zjistit ještě než vyjde slunce. Tou dobou totiž bylo jehňátko posvátným zvířetem u Egypťanů, proto židovský Bůh Jehova pomocí dveří pomazaných krví mohl zjistit, že rodiny konající tento obřad jsou doma. Tyto rodiny pokládal za své... Kromě toho, tento kozlonohý Bůh Jehova rozkázal židům vypůjčit si u svých egyptských přátel zlato i stříbro. Vždyť, v noci stejně utečete a vracet už nebude nutno... A nyní, naši ctihodní otcové nás učí, že Jehova i Savaof, to je jeden a tentýž Bůh. Náš s židé společný judeo-křesťanský Bůh.
– Odpovím vám citátem z Evangelia sv. Jana 8:44: "Židé představují ducha tmy..."
. Jenže duch tmy, to je Ďábel. Podle Bible, Ďábel je kníže tohoto světa a kníže tmy.
* – Grigoriji Petroviči, když už jsme u Bible, je zajímavé objasnit etymologii slova Izrael. Podle Starého Zákona, Jakub v noci usnul v poušti a na něho naletěl jakýsi Anděl. Noční anděl, nutno upřesnit. Celou noc se s ním Jakub pral a... zvítězil, ačkoliv si při tom v noční rvačce poranil kyčel, která potom zchromla a on kulhal (byl Bohem poznačený, jak doplňuje Talmud). Při prvních paprscích slunce noční Anděl se vylekal a poprosil o smilování a když Jakub se ho zeptal, jak se jmenuje, Anděl odpověděl, že je jeho (Jakubův) Bůh a od nynějška on se nebude jmenovat Jakub, ale Israel, což znamená Bohoborec. Ptáme se sami sebe, co to mohlo být za Boha, že tak chvátá zmizet při rozbřesku prvního slunečního paprsku? Že by to byl kníže tmy – Satanáš? Avšak ve Starém Zákoně je čitelně napsáno, že to byl sám židovský Bůh.
– Ano. Jak pravil jim Kristus: "Váš otec je Ďábel". V Šmakovově knize "Svoboda a židé" je uveřejněn úplný seznam zednářů, kteří se zúčastnili francouzské revoluce. Nacházejí se v něm všichni hlavní činitelé. Prakticky celá tato revoluce byla uskutečněna zednáři a stála francouzský národ víc jak milion lidských životů z 25 milionů celkového počtu obyvatel. A kdo jedl ovoce této revoluce? Nejdůležitější výdobytek Velké Francouzské revoluce bylo to, že židé dostali stejná práva, jako občané Francie, že pederasti dostali úplnou svobodu jednání, protože pederastie byla vyškrtnuta ze seznamu kriminálních přestupků.
* – Grigoriji Petroviči, a co říkal o zednářích Hitler? Že to jsou uměle vyrobení židé.
– Ano. Hitler své sourodiče dobře znal. Výborná definice.
V Šmakovově knize je ještě jeden zajímavý detail o Georgu Brandesovi (str. 173). Já jsem dobře znal historii tohoto Brandese. Ze všech nejvíc on útočil na poctivého filosofa Kierkegaarda, toho samého, který nám dal svou jednoduchostí skvělou definici Ďábla: "Od vynálezu knihtisku, Ďábel se usadil v tiskařské černi"
. Nezapomeňte tuto definici, chcete-li pochopit sovětské spisovatele a sovětský tisk. A nejen sovětský. Problém je v tom, že čím vyšší inteligentnost, tím větší degerativnost. Kierkegaard byl nejen otcem existencialismu, ale i pederastem, i židem-konvertitou. Ze všech nejvíc ho kritizoval Georg Brandes, také žid. Brandesovi se Kierkegaardova formulace pranic nelíbila. A dnes v SSSR degeneráti-kritikové stejně rozbíjejí čestného sovětského spisovatele Pikula. Stejně jak žid a zednář Brandes, dokud byl živ, kopal do čestného žida-pederasta Kierkegaarda. Brandes umřel, ale jeho dílo žije.
Společně jsme proanalyzovali celou řadu zajímavých historických faktů a nyní musíme hledat v těchto různorodých faktech jistou zákonitost. Co tedy nacházíme? Nacházíme toho samého hada, který požírá vlastní ocas. Freud to nazývá komplex sebedestrukce. Když se pozorně díváme na symboly a erby tajných společností, jako zednářství, vždycky tam bude někde obrázek zmije, kousající se za ocas. To samé se děje s židovskou otázkou, s jevem, který pokřtili na antisemitismus. Vidíme, že pronásledovatelé židů jsou sami židé.
Začali jsme dnešní lekci článkem v "Novém ruském slově" o "Židovské encyklopedii". V tom článku autor Šimon Čertok přímo říká, že židé hráli kolosální roli v ustavení sovětské vlády, ale potom většina z nich zhynula. Proč? Vzpomeňte si na moudrou legendu o Golemovi. Apropó, podle té legendy bylo v 20-tých letech v sovětském Rusku inscenováno několik divadelních představení. Aby se židé zbavili antisemitismu, musí pozorně si přečíst svoji náboženskou literaturu a udělat při tom jisté vývody. Ale udělat to musí... velmi opatrně.
* – Příkladem může posloužit osud Maimonida. Maimonid byl nejučenějším člověkem své doby. Práce Maimonida jsou dodnes kanonickou referencí o Toře a o obou Talmudech. A jak skončil? Na jeho poslední knihy uvrhli přísnou klatbu. A proč uvrhli? Vždyť to byl geniální vědec s neuvěřitelnou pamětí, prostudoval prakticky veškeré jemu dostupné rukopisné práce z nejstarší historie židů. Rukopis systematizoval, sestavil přehled těchto prací, ale když to vše hluboce proanalyzoval, přišel k vývodu, že židům je nevyhnutelné porvat se se svou minulostí a vejít do lůna evropské kultury. A on to napsal ve svých závěrečných pracích. Kvůli takovým uzávěrům jeho poslední knihy byly stroze zakázány. Ačkoliv, protože v nich udělal podrobný rozbor a klasifikaci všech židovských rukopisů, i dnes je studován ve všech chederech [zákl. Židovská škola]. To jsou paradoxy!
– Při analýze těchto materiálů, je nezbytné nezapomínat tu důležitou formuli profesora Lombrosa o závislosti duševních chorob na geniálnosti: "Čím výše budete stoupat na stupnici lidského intelektu, tím častěji se setkáváte s případy duševních chorob"
. Když to máte v zorném poli, pochopíte lépe tragedii života akademika Sacharova a jeho židovské ženy. Nedávno jsem listoval v NRS a vidím, že sám římský papež jim udělil audienci. Podle mého, jsou to dva geniální šílenci. Já mám celý spis na akademika Sacharova, možná větší, než mají v KGB, a myslím, že Sacharova chápu lépe než oni. Jeho žena je pro něj svého druhu motor. Ona je jeho zlým géniem.
Zde máme jasnou ilustraci vztahu mezi geniálností a choromyslností. Sacharov je nepochybně člověk talentovaný, ale na sklonku svých let nepříčetný. Je to velmi, velmi těžký problém, a nedá se říct, že je neřešitelný. K vyřešení problému jak pro žida, tak i pro nežida, je nutno jej dobře pochopit. Teprv v tom případě bude možné pomoci židům a dát možnost svobodněji dýchat vystrašeným židům. Co nejvíc komplikuje řešení, je fakt, že v současnosti jako ještě nikdy v historii lidstva, tato otázka se nachází pod co nejpřísnějším zákazem po celém světě. Zde se vše upírá ke slovu "degenerace". Toto slovo do dnešního dne je zakázáno jak na západě, tak i na východě.
Abychom pochopili podstatu tohoto problému, co nejvíc se přidržíme teorie běžícího pásu. Bůh (u ateistů Příroda) jakoby pracoval na principu montážní linky historie, kde všechno blaho, jak materiální, tak duchovní, se distribuje popořadě. A na konci běžícího pásu stoji gigantický degenerativní mlýnek na maso. A do tohoto mlýnku spadávají především nešťastní židé.
Pokračujme v studii Šmakovovy knihy "Svoboda i evrei" [svoboda a židé]. Jádro knihy tvoří tvrzení tří profesorů-psychiatrů. Profesor Sikorskij píše přímo: revoluční psychóza. To znamená, že revoluce je spjatá s psychickým onemocněním. Totéž potvrzují, nezávisle jeden na druhém, profesor Rybakov a profesor Kovalevskij [str. 361-362]. O vzájemné závislosti revoluční aktivity na psychických nemocí se mluví na mnoha místech této knihy [273, 302, 449-450]. Šmakov se vícekrát dotýká tohoto problému, ale bohužel žádný vývod neudává, i když vývod se nabízí sám od sebe.
Tak proč byla tak veliká účast židů v revolucích? V té době už vyšla kniha prof. Lombrosa "Genialnost i pomešatělstvo", kde napsal rovnou, že u židů je mnoho vzdělaných a talentovaných lidí, ale statisticky i choromyslných je u nich 6x více, než u nežidů. Ale v Německu mezi židy jich bylo 8x víc. A právě při takové hypersaturaci choromyslnými, v Německu přišel k moci pološílený čtvrtinový žid Hitler.
* – Grigoriji Petroviči, existuje oficiální názor, že židé lezou do všech revolucí, neboť jsou jedním z nejutěsňovanějších národů a proto vstupují do boje za rovnoprávnost, bratrství a svobodu pro všechny národy.
– Jenomže to vše je lež, ospravedlnění pro žida. Opakuji, tak jako opilce přitahuje vodka, tak žida přitahují revoluce. Všichni tří známí profesoři psychiatrie jednohlasně tvrdí, že revoluce a psychické choroby jsou těsně svázány. Vidíte, jejich vývod mohl by mnohé vysvětlit světu, jen kdyby svět byl hotov je slyšet... Ale ti, co mají uši, neslyší, ti co mají oči, nevidí.
* – Ano, to je smutný fakt. A kvůli tomu jsou židé permanentní Irodovův kvas [nepříznivci režimu: "I poslali k němu učedlníky své s Herodiány", Matouš 22:16, pozn. překl.]. Vy myslíte, že vaše přednášky pomohou židům zbavit se syndromu revolucionáře? Mají vůbec smysl?
– Smysl mají. Všem židům my pomoci nemůžeme, ale některým ano. Je to jako s alkoholismem. Nedávno na post prezidenta Ameriky se cpal zamaskovaný žid Dukakis. Převlékl se za Řeka. A hle, jeho žena Kitti byla čistokrevná židovka a alkoholička. Když Dukakis volby prohrál, jeho ženu hned odvezli do nemocnice na léčení alkoholismu. Prohra ve volbách způsobila v ní nepokoj. Vždyť tolik chtěla být first lady v Bílém domě. Místo Bílého domu, šla do žlutého. Totiž, kliniky pro alkoholiky byly pod jednou střechou s blázincem, který podle tradice natírají na žluto. Jelikož je to vše spojeno s degenerací, s vyrozeností a s psychickými nemocemi, a kromě toho i s pohlavní nenormálností, proto tento námět zůstává tajný, zakázaný, tabu. Je to strašně zamotaný problém.
* – Grigoriji Petroviči, jaká podle vás bude reakce těch lidí, které Lenin nazýval profesionálními revolucionáři? Jak budou reagovat na vaše přednášky?
– Líbit se jim nebudou. Když řeknete někomu, že je degenerát a přitom budete ještě tlačit na bolestivé místo, upozorňovat na jeho jasně degenerované děti nebo na ženu, uzavřenou v blázinci nebo často tam chodící... Komu se to může líbit? Přitom, tyto problémy lze lehce skrýt. Mnoho mých známých nežidů jsem znal 20 let, a vše u nich bylo normální. Potom, děti vyrostly, přišla puberta a... můj Bože! Z dětí se staly hippies. Rodiče žasnou. Skrývají před vašimi zraky své nepovedené ratolesti – čert ví, co z nich bude. Je to problém.
* – Grigoriji Petroviči, dovolte mi v dané situaci sehrát roli Ďáblova advokáta. Z jedné strany, bionegativní lidé mají zpravidla komplex patologické drzosti.
– Ne vždy. A dokonce ne ve většině případů, pouze určité procento. Pouze aktivní homosexuálové s příměsí sadismu. Odtud pramení agresivita a maskou této agresivity je patologická drzost.
* – Dobře. Tak dejme tomu oni se smíchem vám řeknou: "A co má být? My jsme nadlidi. My jsme vyvolení. Jsme přece Boží národ".
– Také znám různé reakce mých čtenářů. Některým moje knihy skutečně uvíznou v hrdle. Slyšel jsem, že jednu moji knihu spálili. Doslovně byl takový obřad. Přečetli ji, pak ji rozstříleli a sežehli.
Ještě několik mých osobních pozorování. Byl jsem jednou nějak na návštěvě u redaktora výtečného vlasteneckého časopisu "Svobodnoe slovo Rusi", Michaila Iljiče Turjanicy. On žil tehdy s Jelenou B., židovkou, 32 let. Seděli jsme asi 2 hodiny, popíjeli čaj a mluvili o různých věcech. Po mém odchodu, on povídá svojí Jeleně: "Ten Klimov je spisovatel, nedávno vydal knížku «Protokoly sovětských mudrců»". A dal jí moji knížku k přečtení. Málo času poté mi zvoní a povídá: "Grigoriji Petroviči, víte jen, co jste způsobil? Chudák Lenočka, přečetla jen polovinu vašich «Protokolů» a... zešílela. Teď se nachází v blázinci". Byla to židovka z třetí emigrace. Přečetla sotva polovinu mé knihy a začala hrozit Turjanici, že otevře plyn a vyhodí dům do povětří a podobné věci. Byla to žena zdravá a mladá, a ten redaktor byl staříček, téměř 70 let. On se samozřejmě vylekal, pozval na pomoc ještě dva lidi a potichoučku ji odvezli do nemocnice.
Tato Lenočka má dosud žijící matku a sestru, které ji vyhnaly z domu. Proč? Inu proto, že Lenočka demonstrativně přestoupila na křesťanství. Takže můžeme říct, že my, ruští pravoslavní jsme získali pro nás jednu "křesťanku" – absolutně bláznivou židovku. Ona prý už několikrát byla léčena v blázinci, jak v SSSR, tak i zde v USA. Její matka a sestra, obě židovky, vyhnaly ji ze svého domu a daly nám ji na krk, na krk americkým daňovým poplatníkům. Ten redaktor šel za ní na návštěvu do blázince, a co ona tam dělá? Hraje tenis. Vlastně není to blázinec, ale skvělý dům oddychu. Když vy si chcete udělat potěšení a zahrát si v New Yorku tenis, něco vás to bude stát. Ale v blázinci – prosím, pro vás zdarma.
Ještě jeden příklad, maličká ilustrace. Zvoní mi jakýsi žid, jako obvykle neudává své jméno a vypravuje, že má kritickou situaci v rodině. Je žid, žena je Ruska. Žena přečetla všechny moje knihy a podle jeho tvrzení, moje knihy přímo hltá. Jaký je ale problém? Oni se s ženou moc milují, povídá, a nechtějí se rozvádět. Ale žena měla už třikrát potrat, nechce už rodit mrtvé děti a vyčetla prý z mých knih, že existuje východ z této situace: mít dítě s jiným mužem. Po seriózním rozhovoru se rozhodli zazvonit "samotnému Klimovovi", co si o tom myslí. Budou-li chodit k lékařům-psychiatrům, ti jim budou vykládat rozumy, brát od nich stovky dolarů a nešťastného žida oškubou do hola. Tak se rozhodli obdržet bezplatnou konzultaci ode mne, ruského goje...
* – Grigoriji Petroviči, vaše knihy čtou mnozí židé, ale v tisku o vás zcela mlčí. Proč?
– Pochopitelně mlčí. Chcete snad, aby "Nové ruské slovo" přetiskovalo úryvky z mých knih?
* – Proč by ne? Vždyť se snažíte jim pomoci.
– Prostě proto, že by jim za to okamžitě utrhli hlavu.
* – Na mysl mi přichází otázka: může se z pokřtěného žida stát dobrý křesťan?
– Neřekl bych...
* – A co Torquemada? Hlava španělské Inkvizice a hlavní pronásledovatel židů?
– Ano-ano. Byl jedním z nejhorlivějších trýznitelů židů před nástupem Hitlera. položid a konvertita. Byl obklopen sobě podobnými. Kolem něho bylo mnoho arcibiskupů konvertovaných položidů. Skončilo to tím, že židé byli vyhnáni ze Španělska.
* – Slyšel jsem o tajném setkání Bronfmana s Gorbačovem. Dohodli se prý, že 2 miliony sovětských židů budou moci opustit Sovětský Svaz. Zřejmě se připravuje konečné řešení?
– Dobrá zpráva. Myslím, že pro ruský národ bude tak lépe. I židům bude dobře.
* – Ale jak bude nám, Američanům?
– No, to už je jiná starost. Vy jste za to bojovali. Vedli jste psychologickou válku založenou na komplexu pederastie polobláznivého Lenina! Teď budete mít, co jste chtěli. Logické. Jak se říká, co sis nadrobil, to si sněz.
Hle, co o tom říká Martin Luther: "Spíš uděláš dobrodince z čerta, než z žida"
. A to říká otec Reformace. Cituji z Šmakovovy knihy "Svoboda i evrei", str. 228.
Jiný důležitý svědek, filosof Voltaire, říká: "Židé vyvolávají odpor u všech národů, mezi nimiž žijí"
. Já ho dobře chápu. Ale co mohu dělat, jestliže téměř celý život jsme strávili pod vládou kavkazského položida Stalina? Stačilo pustit si hubu na špacír – dostaneš 10 let na Sibiři. Tento položid Stalin zastřelil více židů, než celá dynastie Romanovců za celých svých 300 let historie.
Když se připravovala ruská revoluce, kníže Vitte jménem cara přijal delegaci rabínů a poprosil je: "Zadržujte vaši mládež, ať neleze do revoluce"
. Nadarmo. Rabíni odmítli.
Během revoluce 1905 bylo mnoho teroristických činů. Uveďme jeden z nich, podle novin "Novoe vremja". Atentát na generála Nepljueva, velitele Sevastopolu, při němž bylo zabito přes 100 osob:
...Mladý muž, 18 let, háže bombu. Ohlušující výbuch druhé bomby zachvacuje celé prostranství hustým mrakem. Když se dým usadil, vidím, jak v panickém útěku masy lidí se odstrkují a tlačí jeden na druhého. Velitel i důstojníci jsou nepoškozeni. Na náměstí leží 5 znetvořených trupů, tři ženy, holčičky gymnazistky a jeden chlapec. Náměstí je doslova postříkáno krví a poseto urvanými nohami a rukami, vnitřnostmi a kousky masa a mozků. Sražená krev a kousky těl jsou vidět na stěnách kostela i na okolních stromech. Obraz tak strašný, že nemohu jej popsat slovy. U jedné ženy je servána všechna kůže z obličeje, hruď a břišní dutina jsou jedinou zející ránou s urvanými kusy masa a obnaženými vnitřnostmi. Ruce i nohy jsou zmrzačené. A přitom ještě žije. Několik dětí, které přišly se pomodlit, je roztrháno na kousky. Jiné trupy, i když méně znetvořené, jsou nic méně strašné... Na místě činu byli chyceni tři zločinci, všichni mladí, bezvousí... U muže, který hodil první, nevybuchnutou bombu, našli v kapse ještě druhou. Když mu ukázali na znetvořené trupy žen a dětí, rozchechtal se a s drzým pohledem odpověděl: "Nu a co? Všude bývají oběti. Co sem potřebovali lézt?"
To je popis jednoho z teroristických činů, jakých tehdy byly stovky. Zabíjeli guvernéry, generály. Přičemž bomby házeli právě na takových místech, kde umírali zcela nevinní lidé. Revoluční psychóza!
* – Zabíjeli nejlepší lidi Ruska, oddaně sloužících vlasti. Nedělali atentáty na homosexuály a parchanty sobě podobné.
– Ano. Tato kniha Šmakova byla pro mne poučná. Popisuje to, co se tehdy dělo v Rusku a jasně ukazuje, jak krvavá byla revoluce r. 1905. A Lenin ji nazýval generální zkouškou.
* – V té samé knize jsem četl, že před revoltou, velitelství úmyslně vyvedlo z města všechny kozácké oddíly. Tím vydali město na pospas mladým revolučním židům, kteří se vyzbrojili revolvery a zabíjeli koho chytli. Došlo to tak daleko, že obyvatelé okolních vesnic museli, doslova s motykami a kosami, organizovat sebeobranu. A teprv, když tito lidé s kosami a vidlemi odrazili útok pološílených židů, teprv tehdy přivedli kozáky, aby tyto mladé židáčky zachránili před sebeobranou.
– Přesně tak. Malá osobní vzpomínka. Můj děda po matce byl v roce 1905 náčelníkem kozáckých oddílů v Oděse. Tam jich moc nebylo, možná tak jeden batalion, podle dnešních měřítek.
* – V dnešní době v New Yorku policie také chrání demonstrace pederastů od normálních lidí.
– Ano, jistá analogie zde je. Po revoluci, kozáci byli prohlášeni nepřítelem nového režimu, a přitom právě kozáci chránili žida před spravedlivým hněvem národa, před pogromy. Vždycky, když v důsledku zvěrstev mladých revolučních židáčků se zdvihl národ a začal hrozit židům, okamžitě přišel kozákům rozkaz chránit veřejný pořádek.
* – To mi připomíná epizodu z knihy Douglase Reeda "Spor o Sionu". Jeden z ukrajinských autonomistů, který vešel do historie coby známý antisemita a organizátor pogromů, měl ve své vládě hodně židů. Po revoluci poslal z Francie delegaci na Sionistický kongres s návrhem vytvoření nezávislé židovské autonomní oblasti na Ukrajině, s podmínkou, že mu pomůžou k moci. Podle mého, byl to Petljura.
– Ano, byl to Simon Petljura. Jakmile začnete studovat historii revolucí z hlediska účasti židů, uvidíte, že je v ní zmatek a utajování, zamlčování faktů, takže výsledek je zcela zkreslený. Například v židovském tisku jsou časté upomínky na aféru Beilisa, souzeného za vraždu ruského chlapce Juščinského v městě Schneersonu. Bylo to tak zvaná rituální vražda. Musím připomenout, že na tomto soudu nebyl očištěn, pouze osvobozen pro nedostatek důkazů. Dva svědkové – ruské děti – byly otráveny, ostatní svědkové buď zmizeli, nebo byli zastrašeni či koupeni. A přitom, rituální vraždy existovaly, to je historický fakt.
Zde máte fakta o nich v jiných zemích.
Židé byli vyhnáni z Anglie roku 1290 Eduardem Prvním, po velkém počtu vypátraných rituálních vražd křesťanských dětí židy. Norwich roku 1144, Gloster 1160, Bary-Sant-Edmund 1181, Winchester 1192 a 1232, Norwich 1235, London 1244, Lincoln 1255, London 1257 a 1276, Nordhampshon 1279, Oxford 1290. Opakuji, tohle vše bylo prokázáno. O čestnosti pátrání ve všech případech není důvodu pochybovat. Roku 1144 pátrání vedl biskup v Norwichu, roku 1295 sám král Henry VIII. V těchto dvou případech byly oběti, 12-letý a 8-letý chlapec, prohlášeny za svaté. K tomu dochází, jak známo, pouze po velmi úzkostlivém vyšetřování. Podle oficiálních údajů, z Anglie bylo vyhnáno všech 16.000 zde žijících židů.
Tuto informaci čerpáme ze seriozní knihy Douglasa Reeda "Spor o Sionu". Reed byl jedním ze známých zahraničních korespondentů nejznámějších anglických novin, ale jakmile začal posílat informace o tomto tématu, byl suspendován. Zde máte další příklad o tom, jak seriozní člověk se pokusil říci světu fakta nelíbící se židům a jak to pro něj skončilo.
* – Ohledně Aféry Bejlisa, vraha stejně nenašli. Ačkoliv, bylo by lepší mluvit o Aféře Schneersona-Bejlisa. Rabbi Yossef Its'hak Schneerson (1880-1950) byl šestým vůdcem nejfanatičtější sekty židovské – Lubavičští chassidi (od Lobaviči, Mogilevská gubernie, Oršanký újezd). Zakladatel sekty byl Baal Shem Tov (1698-1760). Jeden ze Schneersonovců byl roku 1793 zatčen za rituální vraždu a v řetězech dopraven do Peterburgu. Roku 1797 byl za úplatek 40 tisíc rublů vypuštěn za svobodu, ale ke konci vlády Pavla I byl znovu zatčen. A opět osvobozen Alexandrem I roku 1800.
Roku 1853, podle dokladů Vitebského generál-gubernátora, rabín Mendel Schneerson z Lubavič ukrýval doma uprchlého vraha, žida Alperoviče (věc vraždy hospodského v Slavutě 15.06.1839).
Během pátrání známé aféry rituální vraždy chlapců Maslova a Šerstobitova r. 1853 v Saratově, bylo rovněž zjištěno, že získaná krev křesťanských dětí byla předána rabínu Scheersonovi z dynastie Lubavičů. (G. G. Zamyslovskij: "Ubijstvo Andrjuši Juščinskogo", Petrograd, 1917, str. 199. Autor byl členem státní Dumy.)
Dnešní hlava chasidismu, Menachem Mendel Schneerson, je už oficiálně, ještě za svého života, prohlášen za mesiáše. Nastoupil po Josifu Izáku r. 1950, ženat, bezdětný. Jeho žena Haja Muška je dcerou Josifa Izáka.
Roku 1927 byl Josif Izák Schneerson zatčen představiteli Židovské sekce (židé-komunisté) a připraven k zastřelení. Ale díky bleskově zorganizované přímluvě západních mocností, rozsudek byl snížen na 10 let pracovního tábora, které opět změnili na 3 roky. Propuštěn byl za 5 dní, aby mohl bez překážek opustit SSSR. Jeho archiv a knihovna židovských textů zůstaly v Leningradu a nedávno byly příčinou velkého mezinárodního skandálu.
Tak tedy, bylo to v sobotu 12. března 1911, na pozemku cihlárny, která patřila židu Zajcevovi, pod záminkou postavení starobince, měla být na 300 let otevřena tajná chassidsko-lubavičská centrální synagoga.
Na její posvěcení přijel první duchovní a hlava chasidismu Josif Isaak Schneerson. Podle halachy (spis židovských zákonů), na to musí být rituálně obětován člověk, což bylo Schneersonem vykonáno.
Dodavatelem lidského materiálu byl správce cihlárny, žid Beilis a Faivel Schneerson, také z Lubavič ("strejda Pavel", nazývali jej svědci. Aby získal svou oběť, slíbil Andruši Juščinskému najít jeho otce, který odjel jako voják na Daleký Východ a zmizel tam beze stop).
Když svědkové zmizení A. Juščinského ukázali na správce Beilise a žida Fajvela Schneersona, jak viděli táhnout vzpírajícího se chlapce mezi cihlami, carská vláda, aniž by věděla proč, stala se předmětem zájmu světového židovstva. Chlapec dostal ostrým rituálním nožem, určeným na košerné zabíjení zvířat, 13 úderů do čela, 7 ran na šiji, 2 na Adamovo jablko, jeden pod nižní čelist. Do podpaží 4, pod lopatky 4, pod levou prsní bradavku 7. Brzo poté svědkové byli otráveni, profesor soudní mediciny Kyjevské univerzity N. A. Obolonskij, který dělal pitvu, předčasně zemřel. Židé vyhodili miliony na podplácení a zastrašování. Veškerá liberálně-demokratická banda spustila kampaň sprostých pomluv v tisku (stačí se podívat na seznam podpisů Dopisu ruské inteligenci na obranu Beilise). Na rozdíl od anglického krále Henry VIII, náš "svatý" car Nikolaj První se do sporu nevložil.
Nakonec Beilis byl propuštěn, neboť konkrétní důkazy byly ukradené během vyšetřování, část svědků spáchala sebevraždu, ostatní měli strach svědčit.
Okamžitě po propuštění z vazby, Beilis uprchl do Ameriky, kde byl vítán jako veliký hrdina židovského národa.
A řekněte to dnes libovolnému, sebevědomému inteligentu, uslyšíte standardní lež: hnusná pomluva! Beilis byl ospravedlněn a čestně propuštěn na svobodu!
* – Další historická lež.
Přesně tak. Vždyť Ďábel je lhář a Otec lži. Z podobných faktů, rozptýlených jako drahé kameny po celé historii, se snažím vyvodit určitou zákonitost. Všechny fanatické sekty, podle pravidla, se skládají z psychopatů. Jednou jeden čtenář, čistokrevný žid z Leningradu, volal telefonem a řekl mi zajímavou věc. Povídá: "Přečtěte si známého předrevolučního spisovatele," jmenoval autora, "který psal o Sibiři. Ten výborně vykreslil ruské fanatické sekty, které praktikují to samé, totiž rituální vraždy dětí. Tedy jejich členové, Rusové, zabíjejí ruské děti".
Z těchto přednášek může vzniknout dojem, že ospravedlňujeme žida. Podle něho, nejen u židů, i u jiných národů se to dělá. I dnes existují Satanské sekty, zabíjející lidi a dokonce pojídají. Do takových sekt vchází psychicky nenormální lidé, ale podle Lombrosovy formule, takových u židů je 6x více. Dostáváme koncentraci tohoto krvavého fanatického chování v jednom národě, navíc zatvrzeného židovskou vírou.
Více najde čtenář v knize A. Šmakova "Svoboda a židé". Radím vám ji hledat v knihovnách. Možná, že je zařazena do zakázaných knih, ale existuje tam. A kdo chce najít, najde...
* – Grigoriji Petroviči, teď je glasnost a k 50 tisícům titulů byl otevřen přístup obyčejnému čtenáři. Prakticky všechny zakázané knihy byly zpřístupněny, s výjimkou... knih o antisemitismu. To je glasnosť, to je perestrojka...
– Autor Šmakov věnoval na hledání tohoto materiálu spoustu času a práce, ale zato objevil dost zajímavých historických faktů. Ve své knize uvádí rovněž mínění třech profesorů psychiatrie, kteří mluví o přímé závislosti revoluce a revolucionářů s psychickými onemocněními. Je pravda, že z těch faktů nedělá žádný vývod. Zato vývod udělal soudruh Stalin. Během Veliké Čistky tyto revolucionáře postřílel, nazývaje je "šílenými psy". Byla to i slova generálního žalobce Vyšinského. Několikrát při těchto procesech nazýval revolucionáře šílenými psy: Bucharina, Zinověva atd. Stalin během let 1935-1938 likvidoval všechny tyto revolucionáře a my za to připisujeme Stalinovi velké plus.
Ale v ta samá léta byly zabiti i mnozí v ničem nevinní lidé. Tehdy, roku 1938, byl zatčen i můj otec, lékař, který v žádné revoluci účast neměl. Oni tenkrát, kromě revolucionářů, sbírali také tak zvané "bývalé". To byli ti, kteří před revolucí byli inteligence.
A nyní, udělejme následující logický krok. Jestliže všichni tito revolucionáři byli historicky odsouzeni, konec konců Stalin je všechny postřílel, bylo by líp, kdyby to udělal car Nikolaj II ještě před revolucí. Kdyby byl car uskutečnil takovou čistku, jakou později udělal Stalin, nebylo by žádné revoluce. Nebylo by 60 milionů lidských obětí, o nichž teď křičí Solženicyn.
* – A nebylo by Hitlera. Vždyť on vznikl jako reakce na to, co se odehrávalo v Rusku, spravedlivěji zvané tehdy Sovětská Judea...
– Ovšem, nás to vede k ještě jedné záhadě: Proč Nikolaj neudělal takovou čistku? Proč duchovenstvo mlčelo? Proč mu neporadilo takovou cestu? Proč nepodalo výstrahu z nebezpečí?
Revoluci zavinili nejen revolucionáři, ale i carská vláda a sám Nikolaj Druhý, který obě revoluce dovolil. Vzpomeňte si na Dostojevského: "Jestli někdo zničí Rusko, nebudou to anarchisti, nebudou to komunisti, ale proklatí liberálové"
. Byli to právě liberálové na vrchu carské vlády, kteří neudělali nebo nedovolili provést takovou nutnou a Rusko zachraňující čistku.
* – Grigoriji Petroviči, dovolte mi bránit ruské liberály. Oni prostě neměli jinou cestu. Vzpomeňte si, jak vlastně vznikal liberál? Prostý člověk jde do semeniště kultury, Moskevské nebo Peterburgské univerzity. Po 5 letém promývání mozku židovskou profesurou tento zblblý diplomovaný specialista jako papoušek opakuje talmudické "pravdy". Liberály lze jen politovat. Byli obětí systému vyššího vzdělání, které už tehdy bylo plně kontrolované židovským elementem.
– Bohužel, ty dvě revoluce byly velmi dobře připraveny.
* – Příprava začala zničením záchranného systému státu. Nejprve byla zničena pravá církev, která včas upozorňovala státní organismus na šíření infekce. Po neutralizaci církve byl zachvácen školský systém a začala rozkladná práce nad mládeží v centrálních městech říše. Když se tito noví kádrové rozešli po celé Rusi, nákaza se rozšířila. Liberalismus zachvátil celou zemi. Základní kámen revoluce byl položen, když, jako ve Francii, zavřeli poslední oddělení Inkvizice. Inkvizice byla záchranný systém státu. Skončila Inkvizice, začala Velká Francouzská revoluce.
– A proto, po prostudování těchto otázek, ve svých knihách nazývám 13. Oddělení KGB "Novou sovětskou Inkvizicí". Přišel jsem k názoru, že Inkvizice nebyla tak špatná, jak ji vykreslují dnešní encyklopedie. Za těch 300 let, které uplynuly od posledního zapálení hranice, můžeme si jen představit, jaká vrstva lží byla vylita na hlavy svatých otců Inkvizice... Nejen to, ale i slovo Inkvizice samo bylo natolik pošpiněno degeneráty, že automaticky vyzývá negativní podmíněný reflex, jako zvonění na psa u akademika Pavlova.
* – Grigoriji Petroviči, vy jste ve svých knihách napsal, že množství obětí Inkvizice bylo silně přehnáno. Ty miliony sežehnutých v plamenech Inkvizice byla stejná lež, jako 6 milionů židovských "obětí hitlerovského holokaustu"?
– Vzpomněte si na větu, podle které Ďábel je lhář i otec lži a kromě toho Kníže tohoto světa, Kníže tmy a bůh naší doby.
* – Grigoriji Petroviči, to znamená, že když se Gorbačov s Bronfmanem dohodnou, Rusko se osvobodí od 2 milionů židů, od fanatického kvasu, a mnohé problémy Ruska budou vyřešeny?
– Ne, tak to neberte. Zapomínáte, že v Rusku zůstane 17 milionů míšenců, nebo jak je nazývá ruský lid, prožidů. A v tom je, věřte mi, celý problém. Myslím, že najít jeho skutečné řešení se nikdy nepodaří, ale je možné, ba i nutné jej omezovat.
Na tom dneska zakončíme analýzu Šmakovovy knihy. K utvrzení probraného materiálu radím přečíst si rozbor knihy zákonů Josefa Karo "Šulchan Aruch", což v překladu značí prostřený stůl; rozbor je napsaný Karlem Eckerem, soukromým docentem královské akademie v Münsteru. V jeho studii "Židovské Zrcadlo v denním světle" je uveden zjednodušený výběr "100 zákonů ze Šulchan Aruch", které jsou právním kodexem židovstva až dosud.
V příští lekci se chopíme studia antisemitismu, a proto vám dávám jako domácí cvičení udělat rozbor památníku lidové tvorby zvaný "Poéma o židovi", jejímž autorem byl prostý ruský člověk, který zmizel v stalinských lágrech.
Zde historie sovětského režimu je vyjádřená ústy národa. Jak se říká, hlas národa, hlas Boží.
Vaším úkolem bude rozhodnout, je-li ta báseň historickou "bylinou" podobně jako bylo "Slovo o pluku Igorově" anebo jde-li o antisemitský paskvil? A učte se samostatně myslit.
Další kapitola
Přejít na OBSAH