V Americe mají k Bibli dosti vážný vztah. Americký prezident, když nastupuje do úřadu, přísahá na bibli. Členové Nejvyššího soudu a členové Kongresu také začínají přísahou na Bibli. V libovolném případě, a to i při rozvodu, obě strany přísahají na bibli, že budou mluvit pravdu a nic než pravdu. Teoreticky, pokud jste u soudu přísahal na Bibli, a pak byl usvědčen ze lži, podle litery zákona může vám být uděleno až pět let ve vězení – za křivou přísahu. V každé místnosti v hotelu nebo v motelu na nočním stolku u hlavy postele najdete Bibli. A dokonce i zednáři, kterým někteří lidé říkají satanisti, se modlí ke svému velikému architektu vesmíru, ale kladou ruku na bibli.
Jelikož jsem muž opatrný, rozhodl jsem se tedy ještě jednou podívat se do Bible. Otvírám svoji už ošoupanou Bibli a čtu od samého začátku "Genesis". Tam se říká, že Hospodin Bůh vypěstoval v ráji „strom života u prostřed ráje i strom vědění dobrého i zlého” (Gen. 2:9).
A pak přijde toto: „I zapověděl Hospodin Bůh člověku, řka: Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš; Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš” (Gen. 2:16-17).
Stromem poznání jsme už trošku zatřásli v předchozí kapitole. V této kapitole se budeme zabývat třesením biblického stromu života, totiž budeme pokračovat v analýze těch zajímavých skutečností z mojí kartotéky, které mohou pomoci lidem v jejich životě. Jelikož jdeme podle abecedy, je na řadě serie karet na téma "Dědičnost". Pro pořádek, tyto karty jsem očísloval. Podobně, jako je to v Bibli.
1) Dr. David Rosenthal z Národního institutu psychiatrie uvádí, že "stále více a více důkazů ukazuje na to, že všechny druhy nenormálností – včetně alkoholismu a kriminalitě – jsou dědičným jevem". Prohlásil to na výroční schůzi Národní akademie věd. Řekl, že "z populace 200 milionů lidí v USA, je více než 60 milionů schizofreniků. Kromě toho, devět milionů je alkoholiků. Každé 5. dítě ve věku od 10 do 17 let, spadá pod soud jako mladistvý delikvent. A pokud ještě budete počítat neurotiky, čísla budou taková, že je téměř nemožné je spočítat. V USA není téměř rodiny, v níž by nebylo žádné duševní choroby. Do jisté míry i homosexualita je dědičná" (z novin pravicových Američanů "The Chronicle" z 24. dubna 1972, s.1).
2) Z Talmudu: "Člověk by měl přezkoumat povahu bratrů své potenciální manželky, protože jeho synové budou podobni těm bratřím" (Yeb.37v) (z "Universální židovská encyklopedie", článek "Sexuální zákony," str.488). – A já mohu přidat z vlastní zkušenosti, že se to vztahuje nejen na bratry, ale i na sestry: Viz kapitola "Kytice mojí tchyně".
3) Anglický profesor a psycholog G. Aizenk hlásí, že "přibližně 80% vývoje mozku v inteligenci je důsledkem genetiky, a jen 20% procent důsledkem životního prostředí – výchovy". Sovětská strana je s ním ve sporu ("Literaturnaja gazeta", Moskva – 04.02.1976, s. 13).
4) Dědičná onemocnění (je jich okolo 2000), zabírají značný podíl všech lidských nemocí. Ve středním věku a ve stáří, 25% všech onemocnění je tak či onak spojeno s dědičnou predispozicí (např. glaukom, lupénka, ateroskleróza, hypertenze, schizofrenie, peptický vřed). V průměru je každá 5-tá rodina zatížena dědičnými chorobami (Novikov v NRS – 14.10.1982).
5) Více než 2 tisíce lidských nemocí nese dědičný charakter... Každý člověk má asi 100.000 genů, zabalené do 23 párů chromozomů. Již našli geny obrny, hemofilie a mentální retardace (žurnál amerických důchodců "Modern majority", prosinec 1983, s.63 a 65).
6) Akademik AMN SSSR (lékařských věd) Rem Petrov, ředitel moskevského Ústavu imunologie, ve své knize, "Já nebo ne já", Moskva 1983, píše: "...Veškerá současná imunologie je svázána s imunogenetikou do koherentního celku... Příčiny vzniku nádorových buněk jsou genetické... Příčiny citlivosti různého stupně na infekční mikroorganismy jsou genetické..." (str. 12).
...V případě oslabení nebo porušení této ochrany (imunity – GK) se objeví nekonečná infekční onemocnění, autoimunitní poruchy, riziko vzniku rakoviny zvyšuje desetkrát, dokonce i stokrát (str.15).
Dítě dědí vždy přesně polovinu svých příznaků od matky, a přesně polovinu od otce (str.109).
O soudně-medicinské expertize na otcovství: "Popření otcovství je vždy absolutní. Právník je ujištěn: "Tyto osoby nejsou otec a jeho syn!" (str. 123).
Ohledně velmi zákeřného onemocnění hemofilie: "Všechny dívky jsou zdravé, polovina chlapců je nemocná. Ale polovina všech narozených dívek nese poškozený chromozom X" (str.173).
7) Tomu všemu odpovídá ruské těžce přeložitelné přísloví: "Darebák s darebákem v bludu žije – vzejde z toho darebák, nedonošený, nepokřtěný."
8) Každá prvotní lidská buňka obsahuje 23 párů chromozómů. Každý chromozom obsahuje 100 000 lidských genů. Geny určují fyzické a duševní vlastnosti člověka a odolnost vůči chorobám. Genetický kód, to je "kniha života" (E. Manin v NRS – 12.1.1990).
9) Dnes se tomu nechce věřit, ale skutečnost je nepopiratelná: v předvečer revoluce v Moskvě nebyl ani jeden genetik. Na prvním kongresu genetiky v roce 1913 bylo Rusko zastoupeno jedním člověkem – Finem Federle. A není to náhoda: věda o dědičnosti se setkala u nás nejprve s velmi chladným, téměř nepřátelským postojem... Univerzitní profesoři nepřednášeli ani kurz základní genetiky...
Slavný akademik Pavlov, nositel Nobelovy ceny, se oženil se Sárou Vasiljevnou. I přední psychiatr Bechterev na stará kolena se zbláznil a oženil se s mladou židovkou, která jej údajně přiotrávila na rozkaz soudruha Stalina. Bechterev totiž v roce 1926 Stalina léčil a stanovil diagnózu "paranoia", to je šílenství. Na příkladu všech genetiků je jasné, že dalším krokem bude eugenika, a potom – ty rasové teorie Hitlera a likvidace defektních lidí (NRS – 23.11. 1990).
10) Poslední objev: Pomocí analýzy DNA je nyní možné zjistit všechny vadné lidské geny. Berou kapku krve, dají do speciální mašinky – a počítač poskytne kompletní informace o vadných genech osoby s uvedením jeho genetických chorob, a to pro celý život. To může znamenat revoluci v sociologii: postižené lidi nebudou brát do práce, budou je odmítat v pojišťovnách, a tak až do manželství. Teoreticky by bylo možno takto kontrolovat i všechny kandidáty do vlády.
Degeneráti v Kongresu USA to znepokojilo a snaží se přijmout zákon zakazující shromažďování těchto informací (Věstník amerických důchodců, "AARP Bulletin", listopad 1992, s. 2).
11) ...obětmi genetických chorob je nyní 12 milionů Američanů. Tento druh onemocnění každým rokem vede do nemocnice jeden milion 200 tisíc lidí... Když se v rodině narodí mentálně postižené dítě, v 80 procentech případů je příčina genetická (NRS – 11.5.1991).
12) Genetika je královna věd. V NRS – 19.11.1993 Eugenij Manin píše: "Čestný titul královny věd dneška bezpochyby patří genetice. To je právě ten vzácný případ, kdy vědecký tisk, hromadné sdělovací prostředky a dokonce i bulvární tisk jsou zajedno ve svém stanovisku... Dnešní medicína zná 4000 genetických onemocnění, které zapříčinily defektní geny" (str. 26).
Na závěr našeho přehledu o problematice dědičnosti, je vhodné si připomenout, co bylo řečeno na mezinárodním kongresu o eugenice, to jest vědě o zlepšení lidského rodu, která se konala v New Yorku v roce 1932. Tam jeden z vědců a specialistů eugeniky otevřeně prohlásil: "Není pochyb o tom, že pokud by se používal ve Spojených státech zákon o sterilizaci ve větší míře, výsledkem by bylo, že za necelých 100 let bychom eliminovali alespoň 90% z trestné činnosti, šílenství, demence, hlouposti a sexuální perverze, nemluvě o mnoha dalších formách defektivnosti a degenerace. Takovým způsobem, během století naše blázince, věznice a psychiatrické nemocnice by byly téměř zbavené obětí lidského neštěstí a utrpení".
To lze nalézt v knize profesora Dunn a Dobžanskij "Genetika, rasa a společnost", New York 1957, s.86.
A pak budeme mít téměř pozemský ráj. Vidíte, jak je to jednoduché?
* * *
Dále tu mám řadu karet "Nobel a Nobelova cena". Podívejme se, za co dávají Nobelovu cenu za literaturu: za literaturu – nebo za něco jiného?
1) Nobel, Alfred – vynálezce dynamitu. Zemřel v roce 1896 a byl starý mládenec, to znamená, ani žena, ani děti ("The New York Times" – 20.10.1972, s. 6). – To znamená, že je člověk bionegativní.
2) Nobelovu cenu uděluje 18 členů švédské akademie kritiků a spisovatelů, literárních vědců. Asi 1000 bývalých laureátů Nobelovy ceny, mezinárodních autorů a profesorů literatury jsou zváni k tomu, aby navrhli nové kandidáty k ocenění.
Nobelovu cenu pro 1970 dostal Solženicyn. Nobelovu cenu pro rok 1971 dali Pablo Nerudovi, chilskému básníku a komunistovi.
Předtím byla udělena Nobelova cena polovičnímu bláznu, Samuelu Beckettovi, explicitnímu degenerátu a též neznámému japonskému pisálkovi jménem Yasunari Kawabata. Trochu divné prostředí pro našeho krále disidentů Solženicyna.
3) Nobelova cena r. 1961 putovala k jugoslávskému spisovateli Ivo Andriči, který byl tři roky ve vězení (od roku 1914) pro účast v té samé teroristické organizaci, v které byl Gavrilo Princip, který se pokusil zabít dědice rakousko-uherského trůnu, čímž začala První světová válka.
Své zkušenosti z vězení Andric popisuje v románu "Dvůr ďábla", který vydal až 40 let později a kde popisuje "sex jako nemoc" – pocit viny, hřích, utrpení, nenávist, osamělost. Andrič přeložil z angličtiny básně proslaveného pederasta-modernisty Walta Whitmana. O díle Andriče: "Jeho chléb má hořkou chuť, jeho život je bezútěšný, přítomnost je bez cíle a budoucnost je temná" ("The New York Times", recenze knih – 28/10/1962).
4) Zvláštní reciprocita: Nobelovu cenu za literaturu podezřele často dávají degenerátům, a v oblasti medicíny současně dávají Nobelovu cenu za genetický výzkum v oblasti dědictví primárních buněk. Například, viz "The New York Times" 11. prosince 1958, s. 15.
5) První vynálezce dynamitu nebyl Nobel, ale ruský poručík Basil Fomič Petruševskij, později nadporučík-generál dělostřelectva. Petruševskij vynalezl dynamit a použil jej v roce 1863, ale protože pracoval na ministerstvu války, nemohl podat patent, šlo o vojenské tajemství. Nobel žil v té době v Petrohradu, věděl o pokusech Petruševského a dokonce dal o nich negativní hodnocení 9. července 1863, které k tomuto dni jsou uloženy v archivu ministerstva války. V roce 1867 Nobel je zapatentoval, to znamená, že ukradl vynález Petruševského.
Nobel zemřel v roce 1896 a zanechal po sobě 31 milionů korun, z jejichž úroků se vyplácí Nobelova cena. Například v roce 1965 to bylo 65.000 dolarů. Příbuzní Nobelovu závět napadli u soudu, tvrdí, že Nobel nebyl při svém rozumu, když psal vůli. Soudní procedura zpozdila vyplácení ceny o 5 let, až do roku 1901 (z monarchistického časopisu "Znamja Rossii" – Prapor Ruska z prosince 1975).
Je charakteristické, že Tolstoj a Čechov, i když v té době byli ještě naživu a těšili se světovému věhlasu, Nobelovu cenu nedostali. Zato tato ocenění byla dána lidem, jejichž jméno dnes nikdo nezná. Chcete-li je najít, je třeba se hrabat dlouhou dobu a rozvířit prach v encyklopediích.
6) Nobelova cena za medicínu v roce 1980 byla udělena třem americkým lékařům. Oni "upozornili na problémy genetické regulace imunitního systému..." (NRS – 12.10.1980). – Znovu geny, geny, geny. Dědičnost. Ale kdo ji potřebuje?
7) Také v roce 1980 Nobelovu cenu za chemii sdílejí tyto učenci: Profesor Paul Berg – za přínos k rozvoji technologie hybridizace genů a dva profesoři z Harvardu a Cambridge – za určení přesného pořadí jednotek, které tvoří molekulu DNA-kyseliny, což je genetické inženýrství (NRS – 16.10.1980). – Stejně jako v medicíně, i v chemii se vědci noří do genů, genů a genů. Proč takový velký zájem o tak malé věci, jako jsou geny?
8) Nobelova cena míru (to znamená, za mír na celém světě) v roce 1980 dostal argentinský mírotvůrce Adolf Esquivel. On vytvořil ligu "Služba míru a spravedlnosti", která všelijak pomáhala argentinským teroristům. Liga vystupovala za zmírnění trestů členům různých teroristických organizací v době rozmachu teroristického boje. Za to Adolfa Esquivela, coby provokatéra, posadili na rok do vězení, po kterém byl pouze pod policejním dohledem. Boj proti teroristům-komunistům stál Argentinu okolo 200.000 lidských životů. V zemi vládla těžká atmosféra nejistoty a strachu z vražd, atentátů, únosů a vydírání. Rukou teroristů, rudých a levých, byli zabiti generálové Aramburu, Sanchez, Monie, Cardoso, Actis a Larabure. Následně generálové udělali puč a vojenskou diktaturu (Irina Astrau v NRS – 15/11/1980). – Podivné sympatie Nobelovského výboru, který rozdává Nobelovy ceny, obzvlášť za mír na celém světě.
9) Nobelovu cenu míru za 1977 dali zábavné organizaci "Amnesty International", která chce otevřít vězení a vypustit všechny vězně. Výsledkem bude totální anarchie. Ale kdo ji potřebuje?
10) Nobelovu cenu za medicinu 1983 dostala Barbara McClintocková, které bylo 81 roků – za výzkum v oblasti genetiky virů, které způsobují nemoci (Radio 10.10.1983). – Opět geny, geny, geny – genetika! Přesto je to lepší, než vyvolávat terorismus a anarchii.
11) A konečně vzorec, který vysvětluje všechny zvláštnosti, které doprovázejí Nobelovu cenu – zvýšenou lásku k genetice a k teroristům. Beru kniha Juan Mahlera "Proti Bohu a přírodě", Buenos Aires 1871. Tento autor napsal spoustu knih proti zednářství, a zná tento předmět velmi dobře. V této knize píše stručně a jasně: "Nobelova cena – je nástroj zednářství" (str. 64-65). Takže, kníže tohoto světa i sem strčil svou tlapu. Sečteno a podtrženo: bezdětný milionář Nobel sestavil svoji závěť tak, aby Nobelovu cenu dávali především jeho "milým bratříčkům". Takže občas Nobelovu cenu za literaturu nedávají za literaturu, ale za pederastii, jako tomu bylo v případě Borise Pasternaka a Josifa Brodského.
12) V listopadu 1917 norská sociální demokracie navrhla výboru pro Nobelovu cenu udělit cenu za mír v roce 1917 předsedovi sovětských lidových komisařů V.I. Leninovi. Jenže byla mu odepřena" (časopis "Otčizna", Moskva, leden 1987, str.19). – Nic jim ale nevadilo, že kandidát je masový vrah.
13) V říjnu 1987 Nobelovu cenu za lékařství získal Japonec Tonegawa, pracující v USA, za objev imunitního systému, což souvisí s geny a genetikou, a co může vést k léčbě AIDS (NRS – 13.10.1987). – Opět, geny a genetika. A léčba AIDS, která likviduje pederasty. Známé symptomy.
14) Tajemníkem výkonného výboru k přezkoumání kandidátů na Nobelovu cenu míru v roce 1988 je Jacob Sverdrup ("Russkaja žizň" v San Franciscu z 12.2.1988). – Toto jméno mi připomíná Jakova Sverdlova, vraha naší carské rodiny. Chápejte, mám zostřenou nedůvěru ohledně všelijakých revolucionářů, kteří střílejí na careviče a carevny. Mně, jak vidíte, je líto dětí.
15) Nobelovu cena za literaturu v roce 1993 dali americké černošce. To nebyla literatura, ale politika.
16) Nobelovu cena za literaturu v roce 1994 dali nějakému Japonci za knihu o defektním, mentálně retardovaném, nebo jak se říká, pitomém dítěti (zpravodajství v rádiu v 12 hodin 13.10.1994). Nobelovi mudrci našli nového hrdinu naší doby – idiota.
A přesto, ať děláte co děláte, ale Nobelovy ceny byly, jsou a budou nejlepší a nejprestižnější ocenění v našem hříšném světě. V tom světě, o kterém Bible říká: "Celý svět leží ve špatnosti". A nejsou to židovské huhry-muhry, je to z Prvního listu apoštola Jana Bohoslovce 5:19. Vidíte, jak je vše jednoduché, když se podíváte do Bible.
* * *
Pak tu mám řadu karet "New York – zajímavá fakta". Podívejme se, co je to za město, kde jsem žil téměř 50 let, od roku 1955 do roku 2004. Mnozí věří, že nyní je Amerika středem světa a náš New York – je srdce Ameriky. Tak tady to máte.
1) Zaměstnankyně Tolstého nadace, Irina Graham napsala v novinách "Nové ruské slovo" (NRS): "Samozřejmě, že žijeme v asfaltových džunglích. Já například, když vejdu do domu nebo do výtahu domu v horní části Broadwaye, se pokřižuji nebo zašeptám modlitbu" (NRS – 26.2.1980).
2) Za dva týdny v New Yorku bylo 81 bankovních loupeží. Za jeden den bylo okradeno šest bank v Manhattene, čtyři z nich – na Broadwayi. Zaměstnanci bank jsou tím tak vystrašeni, že se bojí jít do práce (NRS – 22.8.1979).
3) V roce 1977 v New Yorku bylo 641 vyloupení bank, v roce 1978 – 632 bank, za 8 měsíců roku 1979 – 607 bank, za měsíc srpen 1979 – 138 bank, za červenec 125 bank (NRS – 1.9.1979).
4) V roce 1979 v New Yorku bylo zabito střelnou zbraní 882 lidí a s použitím zbraně spácháno 33.519 závažných trestných činů. Podle odhadu policie, v New Yorku existují nejméně dva miliony nezaregistrovaných zbraní (NRS – 15.06.1980).
5) V roce 1979, v New Yorku bylo spácháno 1752 vraždy, a ten samý rok v Londýně zabili 179 lidí, tedy 10-krát méně (NRS – 21.6.1980).
6) V New Yorku, s populací 7 milionů lidí v roce 1980, byly spáchané 710.153 zločiny, včetně 1814 vražd (NRS – 02.4.1981).
7) V letech 1970 až 1974 počet bílé populace New Yorku klesl z 62,5% na 56,8%. Během téhož období počet černochů a Asiatů se zvýšil z 19,7% na 25,3%. Počet Portorikánů v New Yorku se také zvýšil, takže na počátku roku 1974 představoval 16,1% populace (z poznámky "New York začíná černat" v NRS – 17.10.1975). – A bílí utíkají kam se podíváš.
8) V roce 1980, v New Yorku žije 36.000 vandráků-bezdomovců, z nichž mnozí jsou duševně nemocní, alkoholici, narkomani (NRS – 29.3.1981).
9) V listopadu 1981 TV zprávy hlásí, že do ulic New Yorku bylo propuštěno 50.000 "bývalých" duševně nemocných, kteří údajně "nepředstavují nebezpečí pro sebe nebo pro ostatní". Nyní tyto napůl šílení se toulají po ulicích, jakož i u nás v Elmhurstu a obtěžují lidi.
10) V NRS – 3.4.1982 napsali, že v New Yorku, žijí tři milióny židů. Současně, podle oficiální židovské statistiky, v roce 1982 v New Yorku žije 1,1 milionu židů, to je 15,8% obyvatel města. A v Židovské ročence za rok 1970 je uvedeno, že tehdy v New Yorku žilo 2,4 milionu židů (NRS – 7.5.1982). – Proč takový rozdíl ve statistikách? Asi ani židé neví, kolik jich vlastně je.
11) V USA žije 2,100.000 Portorikánů, z nich 900.000 v New Yorku – a všichni dostávají "Stravenky" (poukázky na jídlo). Hodně peněz na tyto kupony jdou rovnou do Puerto Rica. To prohlásil vedoucí prezidentského výboru pro dohled nad státními výdaji Peter Grace (NRS – 2.6.1982).
12) New York – je město strachu: každých 58 sekund – ozbrojená loupež, každých 23 minut – vražda (NRS – 30.1.1983).
13) 70% dětí ve školách v New Yorku jsou členy "menšin", většinou černoši a portorikáni (NRS – 24.04.1983).
14) "New-Yorkská známá tlupa – je z žump celého světa popelnice". (Básník Ivan Jelagin v NRS – 30.1.1983).
15) Senátor Alfonse Damate ve svém oběžníku ze dne 30.3.1984 píše, že v pouhém subwooferu v New Yorku (v metru) je až 40 závažných trestných činů denně – vraždy, znásilnění, přepadení a loupeže – a proto vyžaduje více peněz pro policii. On také oznámil, že podle studie na Temple University, více než 60% všech trestných činů souvisí s drogami.
16) V New Yorku je 7000 "bug ladies", to jsou ženy bez domova, které spí na ulicích. Většina z nich jsou duševně nemocné, lehce bláznivé (TV kanál 2, 23.20, 5.11.1985). – Ale když je odvezou do zvláštního útulku, protestují a utíkají "na svobodu".
17) Volba starosty a dalších politiků v New Yorku – 5.11.1985. – Zajímavostí je, že pouze třetina voličů šla k urnám (?). To hlásila TV. Zde máte demokracii!
18) Starosta New Yorku Edward Koch – žid a všem známý homosexuál, což mu přímo vytýká rabín Levin (NRS – 26.10.1985). Později starostu-pederasta Edwarda Kocha rabíni vyloučili z judaismu a on jim odpověděl: "No což, tehdy budu v dobré společnosti – s Baruchem Spinozou" (to vysílala TV v programu politické diskuse).
19) v New Yorku okolo milionu lidí dostává různé výhody sociálního zabezpečení. Tyto příspěvky je mnohem snazší získat v New Yorku, ve srovnání s ostatními městy v USA a to přitahuje stovky tisíc sociálních parazitů z celé země. Příčinou tohoto jevu, jak každý ví, byla rozsáhlá kampaň prováděná v 60. letech, kdy v zemi se rozpouštěly psychiatrické léčebny (NRS – 6.12.1985).
20) V roce 1980 v New Yorku 40% populace byli negři a latinci (španělsky mluvící), v roce 2000 jich bude 60%. Dnes, v roce 1987, je mezi nimi 45% nezaměstnaných, a to navzdory skutečnosti, že se jedná zástupce "menšin", kteří při náboru do práce mají přednost přes bílými.
Důvodem je negramotnost. Víc jak 80% uchazečů o zaměstnání nedokáže udělat minimální zkoušku z angličtiny a počtů, úrovně osmé třídy střední školy, která má celkem 12 tříd. V polovině 60. let, prezident Johnson vyhlásil "velkou společnost" a zavedl welfer, pomoc pro chudé, kterým odpadla nutnost pracovat. 60% dětí černochů a latinos nekončí střední školu, mezi nimi hromada nezletilých opuštěných matek, kteří sedí na "welferu" (NRS – 17.7.1987).
21) Když už mluvíme o krizi v New Yorku, prezident Ford řekl, že z 10 příjemců welfera v New Yorku, jen jeden má na něj skutečně nárok (NRS – 30.10.1975).
22) Ve školách New Yorku 34% žáků jsou španělsky mluvící, a negrů je 38%, bílých a Asiatů (Korejci, Indové) – 28%. Mezi španělsky mluvícími jsou na prvním místě portorikánci (NRS – 9.9.1988). Mosty dláždí běloši.
23) Poslední novinky: "Během roku 1989 v městě New Yorku bylo spácháno 712.419 trestných činů. Z nich 169.487 byly zvláště nebezpečné (vraždy, znásilnění, loupeže). Ve zbytku státu, jehož populace převyšuje počet obyvatel Velkého New Yorku, za stejné období bylo spácháno pouze 16.000 závažných trestných činů (to je 10 krát menší – GK).
Během r. 1989, v New Yorku bylo ukradeno 133861 vozů – 12% více než v roce 1988. 9 z 10 krádeží aut, zaregistrovaných v celém státě, připadá na město New York. Ve městě New York City bylo roku 1988 zabito 1905 lidí, ve zbytku státu New York bylo zabito pouze 71 lidí (NRS – 11.4.1990).
24) V roce 1990 v New Yorku žije 900.000 portorikánů – téměř milion! (NRS – 12.6.1990).
25) V roce 1989 v New Yorku se narodilo 123 022 dětí, z nichž 42,5% nezákonných (NRS – 13.10.1990). To znamená, že každé druhé dítě – je, jak se říká, mimo manželství. Navíc sedící na wellfaree, totiž vám na na krku.
26) Ve školách New Yorku 89% studentů pochází z "menšin", to jest barevných – negros, portorikáni, a tak dále. 2/3 studentů nedokončí školu" (NRS – 19.5.1989).
27) A teď – tu máme výsledek: "V New Yorku, poprvé v historii je bělochů méně než 50 procent" (NRS – 19.05.1992).
28) V městě New Yorku je 200.000 Korejců (Bulletin senátora Emmanuela Golda za květen 1992).
29) V roce 1993, v městě New Yorku je už přes 1 milion portorikánů (TV kanál 2, 18.30, 14. listopadu 1993) – Hur-á-á-á!
30) V New Yorku, gayové a lesbičky s jimi sympatizujícími příbuznými, přáteli, kolegy, a co je nejdůležitější – novináři (??? – GK) a mohou dosáhnout 35 procent voličů. Oni jsou velmi aktivní (NRS – 29.01.1993).
31) Ve státě New York jsou čtyři ženy zabity svými manžely nebo milenci každý týden. Každé 3 minuty, Newyorčané jsou oběťmi rvaček v rodině. Po celé Americe rvačky v rodině jsou hlavní příčinou zranění žen – to je víc než dopravní nehody, znásilnění a loupeže dohromady (z bulletinu státní legislatury Jefrina Aubrey ze září 1994). Zdá se, že americké ženy si toho zaslouží. Zde musím připomenout svoji čertovu nevěstu Natašu Clarksonovou, která by také zasluhovala dobrého natlučení.
A vy jste si mysleli, že New York – že to je nebe na zemi?
* * *
Teď jsou na řadě karty s názvem "Pravda a pravdivost".
1) Hle trest pro lháře: i když mluví pravdu, lidi mu nevěří (Babylonský Talmud, Sanhedrin).
2) Pořekadlo: "Pravda je dobrá, ale štěstí je lepší." Ano, jenže není štěstí bez pravdy!
3) Jiné přísloví: "Leckdo o pravdě vytrubuje, ale ne každý pravdu miluje".
4) "Bůh není v síle, ale v pravdě" (lidová moudrost).
5) "Já o tobě řeknu pravda takovou, že bude horší, než jakákoliv lež...", Griboyedov (z knihy Anatolij Marčenko: "Moje svědectví", Paris 1969, str.95).
6) Přísloví: "Pravda oči klove" (pravda bolí).
7) "Bůh vidí pravdu, ale neříká ji hned" (převzato z Lva Tolstého).
8) "Neúplná pravda je nejvyšší forma lži", Voltaire (z "Naša strana", Buenos Aires – 12.3.1977, s. 1).
9) "...velká Pravda zvítězí..." (S. Levitsky, filozof NTS v NRS – 11.7.1976). Zdá se, že toto je citát z Bible.
10) "Ne v hluku a rámusu se skutečné hodnoty rodí, ty se rodí neslyšně", Friedrich Nietzsche (A. Boldyrev, v "Naša strana" – 28.3.1978).
11) "Pravda o ďáblu – to je taková špinavá věc, že jedna její kapka zašpiní život stejně jako kapka vody zneprůhlední absint. Ale tím se můžete opít" (filozof Denis de Rougemont "Podíl ďábla", obzor satanismu v moderní společnosti, str.13). – Ale některým bude z něho i špatně.
12) Náš skvělý básník Lermontov ve svém "Proroce" napsal:
Začal jsem vyznávat lásku A hlásat vyšší učení pravdy Všichni mí bližní na mne Zuřivě házeli kamení... (NRS – 8.12.1979).
Ale zde je jedno z těchto proroctví Lermontova v jeho básni "Predikace":
Přijde rok, Černý rok pro Rusko, Kdy carská koruna spadne... Kdy děti a nevinné ženy Odhozený zákon neochrání... A bude hlad mučit ubohý kraj. ("Russkaja gazeta" č.153, Buenos Aires, duben 1982).
Prostě chytrý Lermontov znal historii francouzské revoluce a předpovídal revoluci roku 1917.
13) Zdá se, že Shakespeare řekl, že "génius – je upřímnost" (Roman Gul v "Odvukoni" na str.294).
14) "Pravda se skrývá v hlubinách, a ne každý ji může najít" – Goethe.
15) "První a poslední podmínkou pro talent a genialitu – je láska k pravdě" – Goethe.
16) "Pravda – je nápoj, nepříjemné chuti, ale obnovuje zdraví" – H. Balzac.
17) "Bez lásky k lidem pravdy nebývá" – to je krutá pravda, jak říká ruský svatý Seraphim Sarovský (z kajícího dopisu otce Dm. Dudka v "Izvěstijích" z 21.6.1980, přetisknutého v NRS z 1.7.1980)...
18) "Jediný můj hrdina, kterého miluji z celého srdce, který vždy byl, je a bude krásný, – je Pravda" – L.N. Tolstoj (NRS – 23.11.1980).
19) "...pravdy následovati budeš, abys živ byl a dědičně vládl zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě (Bible, Pátá kniha Mojžíšova 16:20)
20) Ve všech dobách, genialita byla nebezpečná, protože odhaluje pravdu... Už Puškin 26.ledna 1837 (předvečer fatálního duelu) napsal hraběti Karlu Fjodoroviči Tollu: "Genius na první pohled odhalí pravdu, ale pravda je silnější než car..." (O. Ivinskaia "V zajetí času", Paris 1978, str.247).
21) "Což tedy učiněn jsem vaším nepřítelem, pravdu vám pravě? (Bible, Epištola sv. Pavla k Galatským 4:16). – Přesně to se stalo mně vzhledem k mnohým z mých přátel (GK).
22) Dostojevskij: "Žádnou zhýralostí nevykořeníš ze srdce národa našeho žízeň po pravdě a spravedlnosti..." ("Svobodnoe slovo Rusi", listopad 1984, str. 22).
23) "Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí" (Bible, Přísloví 29:27).
24) V roce 1885 v "Literaturnoj gazete" se rozproudila dlouhá diskuze na téma "Pravda a důvěryhodnost". Během diskuse, V. Kunicyn píše ("LG" – 27.11.1985, str. 3) takto: "Kdo probudí spící krasavici? (tj. Pravdu – GK) – ptá se F. Kuzněcov ("LG", 23. října 1985). "Důvěryhodnost hraje solitéra, lež tahá koláče z trouby, a spící krasavice sní o hloupém Ivánkovi".
"Kde jsi, Ivánku Hlupáčku, kdy se objevíš, abys zahanbil své chytré starší bratry? Chybí nám tvoje naivní geniálnost a tvůj celonárodní smysl".
25) "Ten, kdo povede bližního od bloudění k pravdě, nebo od zla k dobru, ten, říká Hospodin, je podobný Mně, jak jen je to možné člověku..." (Sv. Jan Zlatoúst). Prorok Jeremiáš říká v této souvislosti: "Oddělíš-li věc drahou od ničemné, jako ústa Má budeš" (Bible, Proroctví Jeremiáše 15:19). "Svobodnoe slovo Rusi", № 11-12, 1985, str. 1).
26) "... láska k pravdě dělá mudrce, dobrodince lidstva..." (Čaadajev "Apologie blázna" – v časopise "Kubáň" № 3-4, 1992, str. 82).
* * *
Pak tu mám řadu karet "Spisovatelé a básníci – Neobvyklosti". Odsud vybírám jen několik zajímavých faktů.
1) Lev Kopelev píše, že během Velké čistky bylo zatčeno přes 600 spisovatelů" (NRS – 15.11.1981).
Arkady Lvov, pisálek z třetí vlny židovské emigrace, píše v NRS z 16.3.1984 o Stalinovi takto: "...jen mezi spisovately zlikvidoval ne méně než 600 lidí."
Nyní se podívejme, jaké spisovatele "lustrovali" během Velké Čistky období 1935-1938:
2) Spisovatel Sergej Treťjakov byl mezi hlavními účastníky Lefu (Levá umělecká fronta), spolu s Majakovským a Meyerholdem. Roku 1937 byl Tretjakov eliminován. Ve hře "Zahřmi Číno!" (v režii Meyerholda, který byl členem KSSS od občanské války) a současně v stejnojmenné knize básní Tretjakov psal:
A kde zvonila "Silva" A šustil foxtrot, Bude v ohni znásilňovat, Pět prstů trhat ústa.
Autor tohoto článku B. Paramonov píše, že členové Lefu "se opíjeli obrazy lidské krve, která naplňuje hliněné misky" (NRS z 14.1.1979). – Je zřejmé, že lefovci byli sadisti a psychopati. V důsledku toho, Tretjakova a Meyerholda "skřípli" v NKVD, a Majakovskij, který se toho nedočkal, se sám "uskřípl".
3) Bruno Jasensky – bolševik polské poezie, futurista. "Z Francie jej vyhnali a do Belgie nepustili – tak šel do SSSR. Překladatel Lenina a Majakovského do polštiny. Dělal v Moskvě tajemníka Mezinárodní asociace spisovatelů a redaktora "Literatura světové revoluce". Autor detektivky "Člověk mění kůži", kde on, doslova parodie jeho vlastní budoucnosti, do úst jednoho ze svýchpostav dal tato slova o GPU:
"Já mluvím o GPU. Setkal jsem se tam s lidmi, kteří se ke mně chovali ne jako nepřítel k nepříteli, ale jako lékař k duševně nemocnému... Nebyli povinni se mnou tratit tolik času, mohli mi dát ráno do kávy kyanid draselný jako nevyléčitelnému". Dostal 15 roků lágru. Zemřel na tyfus v říjnu 1941 (Arkadij Lvov v NRS – 29.12.1983).
4) Říká se, že Bůh miluje trojice. Proto představím ještě třetího spisovatele z těch 600, které "čistili" během Velké čistky. To bude básník Ivan Pribludnyj, který si vzal tento podivným pseudonym (1905-1937 = 32 let. Jaksi málo. A zemřel on v osudném roce 1937). Vezmu "Literární encyklopedii", Moskva 1968, kde se říká:. "Ivan Pribludnyj byl bezprizorné dítě, tulák bez domova. Během občanské války, vstoupil dobrovolně do Rudé armády, bojoval v divizi G.I. Kotovského... Sblížil se s Jeseninem, který ne něj měl značný vliv... Byl nezákonně zatčen. Posmrtně rehabilitován". Smutný konec pro ty, kteří zabloudili do revoluce.
5) Ale vůdce všech sovětských spisovatelů – Alexander Alexandrovič Fadějev. Vyrůstal v rodině profesionálních revolucionářů. Členem komunistické strany v roce 1918, když mu bylo 17 let. A už tehdy provozoval střelbu z revolveru do carova portrétu. Potom byl generálním tajemníkem a předsedou Svazu sovětských spisovatelů, členem ústředního výboru KSSS a Nejvyššího sovětu SSSR. Kupředu vzhůru, kupředu vzhůru, zpátky ni krok!
A pak, 13. května 1956, v 55-roce života, Fadějev si náhle vzpomněl, jak kdysi v mládí střílel na portréty cara – a pustil si kulku do čela. V záchvatu deliria tremens. Ukazuje se, že byl nešťastný alkoholik, trpěl depresemi a léčil se několikrát z alkoholismu v příslušných institucích, které někteří nazývají psychiatrickou léčebnou, a lidé jim snadněji říkají blázinec.
Vzhledem k tomu, Fadějev se zastřelil 13. v měsíci, šla fáma, že to není náhoda, že to je čertova třináctka a tedy to tu zavání Satanášem a satanismem. Ke všemu se ukázalo, že Fadějev donášel na ty spisovatele, které čistili během Velké čistky. Proto teologové vrčí, že ďábel je náchylný k sebezničení. Tak se vyznejte v takové čertovině. Zde bez vypití půl litru vodky tomu nebudete rozumět!
A proto Fadějev, jak se říká, vypil – a zastřelil se. Vidíte, dobrá myšlenka přijde až potom.
6) No, Stalin byl pryč, přišel Chruščov. A co o spisovatelé? "...Chruščov byl hluboce přesvědčen o tom, že všechny katastrofy pochází od spisovatelů. V Maďarsku – od literárně-společenského klubu Petöfi. Ve své vlastní zemi – z Moskevské spisovatelské organizace" (NRS – 3.10.1986).
Mezinárodní PEN klub, organizace spisovatelů, odhaduje, že 100 spisovatelů se nachází v sovětských věznicích, blázincích nebo ve vnitřním exilu. Za Gorbačova zatkli pět spisovatelů a pouze jeden byl propuštěn ("US and World Report", Washington 15.12.1986, str.70).
Obecně platí, že se spisovateli jsou věčně nějaké nepříjemnosti.
7) V roce 1958 se rozhořela na frontě psychologické války velká bitva kvůli básníkovi Pasternakovi a jeho románu "Doktor Mrtvago". Západ, to jest CIA, podstrčil Pasternakovi Nobelovu cenu a prohlásil, že on je genius. Tehdy hlava Svazu sovětských spisovatelů Surkov s bolševickou upřímností odkryl, že Pasternak nebyl génius, ale pederast a alkoholik. V ten okamžik povstala na zadní nohy všechna nečistá síla a ve vojně psychoušů začala divoká pranice.
Hle, jak to popisuje dobrý a čestný spisovatel Vladimir Solouchin v dopise do redakce novin "Sovětskaja kultura" z 6. října 1988. Zde Solouchin doslova si stěžuje, že jej pronásleduje nečistá síla: „Třikrát v literárních setkání doma i v zahraničí, mi připomněli, že jsem na "černém seznamu" a že je to navždy, pro všechny budoucí generace, že je to nesmazatelný inkoust...”
Ve všech koutech planety lidé tohoto seznamu mají pečeť travičů a téměř vrahů "největšího génia 20. století" Borise Pasternaka. Jedná se o ty, kteří v roce 1958 vystoupili proti pederastovi a alkoholiku Pasternaku.
Solouchin pak píše: "Ve středověku za údajné kontakty s nečistou silou upalovali na hranici, a ve 20. století nečistá síla se dostává do pozice největší ctnosti a pokroku. Umění, které je založeno na zlu, násilí, korupci morálky, duchovní prázdnotě, antihumánnosti, povzbuzuje a svou jedovatou vlnou zasáhlo svět. Namísto hranic ohně máme druhý extrém: – Oscary. Laureáti a další různé prémie, čestné tituly a jako důsledek, miliony".
Vidíte, v 20. století, známý moskevský spisovatel si stěžuje, že jej pronásledují zlí duchové. A vy jste mysleli, že jsou to jen pohádky staré babky o nečisté síle. A ukázalo se, že právě ona, ta nečistá síla, dnes rozdává Nobelovy ceny.
8) Abych si odpočinul od těch sporných spisovatelů, rozhodl jsem se přepojit na básníky, kteří zřejmě mají duši něžnější, jako andělé. Tak vytahuji kartu na básníka Balmonta (1867-1942), symbolistu-dekadenta.
Laureát Nobelovy ceny Ivan Bunin ve své knize "Pod srpem a kladivem" napsal, že v Balmontově povaze bylo hodně "divokého bouřliváctví, zvěrské bojovnosti, vulgární drzosti. To byl člověk, který celý svůj život opravdu vyčerpával sebeláskou, byl opojen sebou" (str.104). ...Úcta před zvrhle démonickým Baudelairem. Chtěl být "pěvcem zločinů a vášní", jak o něm řekl Brjusov (str.107).
Po porážce revoluce v roce 1905, které Balmont sympatizoval, uprchl do Paříže, kde v roce 1907 napsal následující verše o carovi:
Náš car – slepec ubohý, Věznice a bič, k soudu, zastřelit, Car – viselec... Byl jsi nicotný človíček, Nyní jsi špinavé zvíře! Ubrebtaný car... Jsi trpaslík, jsi skrček, Jsi hnůj, krví opilý Ty musíš být zabit!
A pak v roce 1913 Balmont tiše vrátil do Ruska (str.108-109). A car nedaroval mu veřejné bičování?
Takže, Balmont obdivoval Baudelaira tak, jakoby to byl anděl z nebe. Abych si ověřil, co to bylo za "anděla", vytahuji z mojí kartotéky kartičku na Baudelaira a čtu: "Baudelaire, Charles (1821-1867 = 46. Dost málo), předchůdce dekadentů, hlavní dílo – "Květy zla".
Jeho rodiče – idioti. Sám Baudelaire je – sadista, homosexuál, exhibicionista, fetišista, epileptik. Barvil si vlasy na zeleno, liboval si v nepříjemném pachu. Byl závislý na drogách (opium) a alkoholik. Pokusil se uškrtit svého tchána. Touha po incestu (dr. Lange-Eichenbaum: "Genius, šílenství a sláva").
V roce 1857, byl Baudelaire odsouzen francouzským soudem – pro pornografii (Robak "Historie psychiatrie", str.274).
Trpící nervovými záchvaty, Charles Baudelaire si našel čas, aby složil "Modlitbu Satanovi" (Anatolij Bohr v monarchické "Naša strana" – 1.10.1983).
Baudelaire zemřel v blázinci. Byl sadomasochista. On miloval nechutné, odpudivé ženy – černošky, trpaslíky, obry (prof. Krafft-Ebing "Sexuální Psychopatie", New York 1965, str.156.).
Baudelaire: "Jediné potěšení z lásky je v pomyšlení, že děláš zlo" (dr. R. Masters "Eros a zlo", New York 1962, str. 172).
Nejsem líný a podíval jsem se do sovětské "Literární encyklopedie", Moskva 1962. Tam se říká, že otec Baudelaira (který byl oficiálně uznán za idiota) byl účastníkem francouzské revoluce, a sám Charles Baudelaire byl členem revoluce v roce 1848 a dokonce bojoval na barikádách. Budete mít nějaké otázky?
"Literární encyklopedie", úschovna moudrosti, hlásí, že Balmont také dělal překlady, kde jeho oblíbenci byli Paul Verlaine a Percy Shelley. Podívejme se, co je to "anděly", ke kterým se modlí Balmont. Podle principu: řekni mi, kdo je tvůj přítel – a já ti řeknu, kdo jsi.
9) Verlaine, Paul(1844-1896 = 52), básník symbolista.
Zakladatelé symbolismu – dva pederasti, Verlaine a Rimbaud. Maxim Gorkij napsal o Verlaine, že jeho duše "hledá a nenachází boha, chce milovat lidi, a nemůže". Tito dva pede, Verlaine a Rimbaud, se účastnili revoluce Pařížské komuny. Po potlačení Pařížské komuny oba utekli do zahraničí (Belgie, pak Anglie). V létě 1873 v Bruselu během hádky s Rimbaudem, Verlaine postřelil svého miniona a lehce ho zranil. Belgický soud odsoudil Verlaina ke dvěma rokům vězení.
Stranou, těmto symbolistům se říkalo "prokletí básníci". K dovršení všeho, Verlaine byl těžký alkoholik. Nakonec, "prokletý básník" Verlaine zemřel jako alkoholik v hluboké chudobě. Bohužel, Nobelova cena tehdy ještě neexistovala.
10) Dalším oblíbencem Balmonta byl anglický básník Percy Shelley (1792-1822 = 30 let. Málo). Narodil se v rodině baroneta. Ale už v mládí měl vzpurné tendence. Vyloučen z Oxfordské univerzity pro ateistický traktát. Oženil se s dcerou hostinského. Ale pak opustil svoji manželku, s kterou měl děti. Vzal si Mary Godwin a jeho první manželka Harriet spáchala sebevraždu. Utopil se během bouře ve věku 30 let (sovětská "Literární encyklopedie").
Když se utopil Shelley, "Žurnál pro gentlemany" v Londýně napsal: "Stejně nás mrzí smrt Shelleyho, jako smrt ďábla". Zato Byron jej divoce chválil (a miloval – kvůli homosexualitě). Dokonce už ve škole Shelley měl přezdívku Crazy (blázen).
Shelley byl teoretik radikalismu. Utekl s 16-letou dcerou hostinského, s ním utekla starší sestra této Harriet, jakož i jeho nejlepší přítel v Oxfordu, Thomas Hogue – a tak žili čtyři, v komuně, několik let. Shelley praktikoval vegetariánství, volnou lásku, bi-sex a homosex, a pak utekl z této obce s Mary Godwinovou. Shelleyova smrt byla jakousi skrytou sebevraždou. Jeho manželka, Mary Godwin Shelley, potom napsala román "Frankenstein", kde jakoby popsala Shelleye v obrazu živého mrtvého (seriozní časopis "Time" – 30.6.1975, str.75).
11) Tady jsem připomněl jiného básníka, který sám hrál roli anděla. Když v roce 1963 pohřbívali tragicky zahynulého prezidenta Kennedyho, v pohřebním obřadu vystoupil se svou básní údajně nejlepší americký básník Robert Frost.
Teď jsem vztáhl kartu na tohoto "anděla" Roberta Frosta. On byl naštvaný a mstivý, rozdával zlomyslné pomluvy a malicherné intriky, velký pokrytec s dvojí tváří. Už v dětství míval záchvaty vzteku a zklamání v lidech. Nejprve všichni vydavatelé odmítali to, co později pokládali za nejlepší z jeho věcí. On provozoval vychytralou sebereklamu (kvůli ní, vlezl na pohřeb prezidenta Kennedyho – GK). Charakterizoval jej prudký hněv a vrtošivý oportunismus. Podvodníkem byl dokonce i vzhledem ke svými přátelům. Profesionální závistivec. Jeho syn spáchal sebevraždu, a jeho dcera byla v blázinci. Jeho manželka, která s ním žila 43 let, jej nenáviděla a pohrdala jím, nemluvila s ním a dokonce i když umírala, zakázala jej vpustit do svého pokoje" (časopis "Time" – 31.8.1970, str.70).
A byl to prý nejlepší básník Ameriky. Má se za to, že o mrtvých se nemá mluvit špatně. Ale když Robert Frost zemřel, jeho kolegové v "Times" jen mu plivnuli do hrobu.
Na tom zakončím přehlídku a slavnostní průvod "andělů" z mé kartotéky. Tehdy se stává více jasné, proč Stalin dal postřílet nebo hnát až na Sibiř více než 600 spisovatelů a básníků.
Proto, filozof Kierkegaard, homosexuál, hrbáč a čestný žid z vykrestů, pesimisticky došel k závěru, že od vynálezu knihtisku, ďábel žije v tiskařské barvě, a že ve světě, kde vládnou media, nemůžete kázat křesťanství.
* * *
Vzhledem k tomu, že filozof Kierkegaard si stěžuje, že ďábel se usadil v tiskařské barvě, jsem se rozhodl zjistit, jak se to dělá. Tak jsem vytáhl kartu s názvem "Tisk" a čtu:
1) "V rozhovoru s Davidem Frostem, bývalý prezident Nixon řekl, že skutečný nositel moci v USA není prezident, není Kongres, a dokonce ani ne Nejvyšší soud, nýbrž novinové koncerny a televizní společnosti" (N. Gradoboev v NRS – 14.9.1977) .
A prezident Nixon to ví lépe než kdokoli jiný. Koneckonců, kdo jej rozvedl a donutil odstoupit z prezidentury, to byl tisk.
2) Pobědonoscev (profesor občanského práva na Moskevské univerzitě a hlavní prokurátor Svatého synodu – GK) v "Moskovskom sbornike" psal o tisku takto: "Kdo jsou tito zástupci strašlivé síly, kteří sami sebe zvou veřejným míněním? Kdo jim dal právo a plnou moc – ve jménu celé společnosti – spravovat, rozvracet existující instituce, představovat nové ideály morálky a pozitivního práva?..."
Bylo snad málo lehkomyslných a nezodpovědných novinářů, díky kterým se připravovaly revoluce, doutnal hněv až k nenávisti mezi třídami a mezi národy, který přešel až do zničující války? Kdyby akce tohoto druhu dělal panovník, ztratil by svůj trůn, kdyby je dělal ministr, měl by veřejnou hanbu nebo soudní stíhání, ale novinář vyjde suchý z vody, jde pryč od všech problémů, které zavinil, od každého pogromu a veřejné katastrofy; a s veselým úsměvem se ujme nové destruktivní práce (V. Krivorotov v "Ruském slově", Buenos Aires, 30.9.1978). – To byla reakce na provokativní Harvardský projev Solženicyna.
3) Lenin jednou citoval Napoleona: "Pušky zničily feudalismus. Inkoust zničil moderní společnost". Karl Marx a Lenin byli novináři (velký trockista Louis Fisher. "Lenin", London 1970, str. 143).
4) Na Západě píšou: "tisk – je šestá velmoc světa".
5) Tisk, nebo média, podle slov Solženicyna – "je metlou lidstva" (A. Makridi v monarchistické "Naša strana", Buenos Aires, 14-21.11.1980).
6) V souvislosti s Proustem, kterého vychvaloval tisk, ale nikdo jej nečte, Anatole France napsal, že problém s novými knihami je v tom, že nám berou čas na staré knihy, které jsou obvykle lepší (obzor knih v "New York Times" – 2.9.1962, str.1).
7) V roce 1986 v USA vyšla kniha "Novinářská elita" prof. Roberta Lichtera, prof. Stanleye Rothmana a ředitelky Centra pro studium médií Lindy Lichterové, kde se říká, že mezi předními novináři 80-90% hlasují pro Demokraty, zatímco mezi všemi voliči pouze 40% hlasovalo pro demokraty. 54% z novinářské elity si říkají liberálové, a pouze 17% jsou konzervativci (NRS – 27.5.1988). To znamená, že většina novinářů kulhá na levou nohu a to je obvykle spojeno s nějakou defektivností v hlavě nebo v kalhotách.
8) A o tom se také mluví v přeslavných "Protokolech sionských mudrců" – Protokol č. 12:
"Dnešní žurnalistika je svým způsobem zednářství. Všichni členové redakcí jsou navzájem vázáni profesním tajemstvím. Podobně jako staří augurové se žádný z nich neodváží toto tajemství prozradit, nedostane-li k tomu příkaz. Má-li být totiž někdo připuštěn do novinářských kruhů, musí za sebou mít nějaký hanebný čin, který by ho v případě indiskrece znemožnil před veřejností. Protože je tento čin znám jen úzkému okruhu lidí, roste ve většině zemí prestiž novinářů a stávají se předmětem obdivu." (z moskevského deníku "Den" – 17.5.1992, str. 6) .
O jakých tajemstvích se tam píše? Jsou to tajemství netisknutelných zaklení, je to filozofie nadávek, dekódování zaklení, za kterými se skrývají nejrůznější podivnosti v hlavě a v kalhotách.
* * *
Nyní, o podivnostech v hlavě, totiž o duševních chorobách. Mám spoustu karet na toto choulostivé téma, ale soudě podle poznámek červenou tužkou, většinu z těchto materiálů jsem už použil dříve. Takže přidám pouze nepoužité zprávy z vědy a techniky ohledně blázinců.
1) Podle studie, kterou provedl Národní ústav pro duševní zdraví, průměrně každý třetí Američan trpí v některý moment svého života problémem spojeným s porušenou psychikou. Nejběžnější psychická porucha bývá u mladých lidí. Je třeba poznamenat, že muži jsou více náchylní k antisociálnímu chování, než ženy. Současně, u žen je větší pravděpodobnost, že trpí depresí a různými fóbiemi (strachem). Mezi nejčastějšími duševními chorobami jsou ty, jejichž příznakem je pocit instinktivního strachu a ničím nevysvětlitelný neklid, přecházející až v paniku ("Russkij golos", New York, 17.11.1988, str.3).
To poslední – to je komplex pronásledování. To všechno jsem sledoval u některých z mých přátel. Byl to náčelník "Hlasu Ameriky" Barmin, který utekl z domu a schovával se v křoví ve Washingtonu, jelikož si představoval, že někdo chce mu uříznout jeho genitálie. To byl Charlie Malamut, náčelník "Hlasu Ameriky" v Mnichově, který také utekl a schovával se po Mnichově a který, jak mi řekli, se oběsil. Byla to i moje milá žena Kissa, která podala žádost o rozvod a řekla soudci, že jsem ji "chtěl zabít, a proto vystřelil z pistole". Za příklady nepotřebuju chodit daleko.
2) Problém bezdomovců. Každý rok Američani propouští z psychiatrických léčeben 80 až 100 000 pacientů. Většina z nich nemá kde bydlet, a podle časopisu "Medical Tribune" žádný z nich nebere předepsané léky, které mu jsou "nezbytné k setrvání ve více či méně normálním stavu". Z tohoto důvodu v New Yorku už bylo několik vražd spáchaných takovými "bývalými blázny" ("Russkij golos" – 29.12.1988, str 3).
3) V USA 30 až 40 milionů lidí trpí depresí. Ženy 2 krát častěji než muži. Dokonce i děti, okolo 2%. Příznaky: potíže se soustředěním, nechuť k práci, špatný spánek, změna váhy (TV kanál 2, 02:15, 27.1.1989).
4) V USA, 50 milionů lidí trpí nemocemi spojenými s mozkovou poruchou – schizofrenie, deprese, Parkinsonova choroba, Alzheimerova choroba a mnoho dalších tohoto druhu. To spotřebuje ročně 305 miliard dolarů... V posledních 5 letech, genetici ukázali přesvědčivě, že řada duševních onemocnění je výsledkem defektů v DNA, která je nositelkou genetické informace (z Žurnálu amerických důchodců).
5) "Aristoteles, nejoslnivější a univerzální filozof a vědec, řekl: "Každý, kdo byl známý pro svou genialitu ve filozofii či politice, v poezii či umění – každý mezi nimi byl v různé míře náchylný k šílenství". Toto hledisko nacházelo své stoupence ve všech staletích, a uprostřed let 1860-tých, slavný italský psychiatr a kriminalista Cesare Lombroso formuloval tuto myšlenku zcela jasně: "Většina géniů v různé míře, nesou v sobě znak degenerativní psychózy"... Maniako-depresivní psychóza, neboli cyklofrénie je následná změna dvou stavů – deprese a mánie.
První stav: deprese, pocit blížící se zkázy, neochota cokoliv dělat, neochota komunikovat s lidmi a udivující mnohonásobné zpomalení všech reakcí. Doba trvání tohoto stavu není určena – od dvou týdnů do několika let. Tento stav často vede k šílenství, a, podle statistik, jeden z pěti, ve stavu deprese, spáchal sebevraždu.
"Pak náhle, bez přechodu, přichází stav mánie, která, podle jednomyslného uznání nemocných, dává jim největší radost v životě... doslova z člověka trýská nevyčerpatelná energie, je vtipný, nápaditý... jeví se u něj nekontrolovatelná touha po tvořivosti, která vyvolává nadšení u ostatních... dochází k tomu, co se nazývá geniálností. Cyklofrenní nemocí trpěli: skladatelé Gustav Mahler a Hector Berlioz, básníci Byron a Edgar Allan Poe, Winston Churchill a Oliver Cromwell, Gogol a Scott Fitzgerald" (Eugene Manin, nejinteligentnější z novinářů z třetí vlny v NRS – 15.9.1989).
Zde je ještě několik dalších pozoruhodných lidí, kteří trpěli manio-depresivní psychozou: básníci Shelley a Coleridge, spisovatelka Virginia Woolfová, spisovatel Herman Melville, německý básník Hölderlin, skladatel Robert Schumann, a mezi Rusy – Garšin a Lev Tolstoj ("Chození po mukách" v "Zápiscích šílence"). To je z knihy psychiatra profesora Jamiesona "Spálení ohněm", USA 1993 (z novin "Evrejskij mir" – Židovský svět, 19.11.1993).
6) Mnoho talentovaných lidí se ve škole učilo špatně: Swift propadal u zkoušek, James Watt (vynálezce parního stroje), Stevenson a Newton byli špatní studenti, Waltera Scotta učitelé pokládali za přiblblého. Darwin sám psal, že byl pod průměrem (prof. August Forel "Sexuální otázka", New Yor, 1924, str.480-481). Stejné to bylo s Churchillem.
7) Vědci z fakulty Harvard Medical School oznámili, že na Alzheimerovu chorobu, tedy na degenerativní onemocnění mozku trpí 4 miliony Američanů nad 65 let, což je dvakrát tolik než dřívější odhad. To činí 10% osob starších 65 let. Ale s věkem, tato procenta rostou takto: ve věku 65 – 74 = 3%, ve věku 75 – 84 = 19%, nad 85 let = 47% (Bulletin Americké asociace důchodců z prosince 1989, strana 3). Takže, v mém věku (85) – každý druhý Američan pomalu přichází o rozum. A já sedím a vše to zapisuji.
8) Starosta New-Yorku Koch řekl: "Nedávná studie ukazuje, že čtvrtina bezdomovců jsou chroničtí alkoholici, další čtvrtina – drogově závislí, a asi třetina je duševně nemocných" (NRS – 9.2.1990).
9) V USA, 36 milionů lidí jsou duševně nemocní. Ale pouze 1 z 5 se léčí (Radio QQXA, 25.7.1991, 12:10). A další 4 z 5 psychopatů běhají kolem a ničí životy druhých.
10) Nemocniční náklady za jednoho duševně nemocného v New Yorku byly 40.400 dolarů ročně (NRS – 3.1.1992). To je z vašich daní.
11) Léčba chemií byla zavedena v 50. letech (neuroleptika: Thorazine, sulfazin, amnazin atd.). Ale, jako vedlejší efekt, dělá lidi apatické a letargické. Jakési zlepšení přichází pouze u 40% pacientů, 30% trpí recesí a znovu se vrací do blázince (periodicky), a na zbývajících 30%, tyto léky vůbec nezabírají (a zůstávají v blázinci trvale – jsou "chroničtí"). Vše je to o schizofrenii. Nyní je zde nový zázračný lék na schizofrenii – "klozapin," ale ten je šíleně drahý – stojí 4160 dolarů ročně. V USA, deprese postihuje 12 milionů lidí, více než polovina sebevražd je v důsledku deprese (časopis "Time", 6. července 1992, str.52).
12) V městě New Yorku se počítá 13 až 15 tisíc bezdomovců duševně nemocných. Náklady na léčení duševně nemocného v nemocnici stojí stát 105.000 dolarů ročně. Před půl stoletím, úřady měly právo posílat a skutečně posílali do nemocnic bláznivé bezdomovce, kde zůstávali až do své smrti. V 50-tých letech v státních psychiatrických nemocnicích bylo 90.000 pacientů. V 60. a 70.-tých letech, kdy se objevily léky schopné potlačit příznaky schizofrenie a jiných duševních nemocí, dveře nemocnic se otevřely a do dnešního dne, počet přebývajících v nemocničních odděleních je asi 11.000 (z článku "Blázni na svobodě" v NRS – 29.1.1993).
13) "...hříšník je duševně nemocný, ale duchovní otec je lékař nebo léčitel ducha...". Pro sv. Chrysostoma a sv. Vasilia Velikého (to je z "Modlitební knihy", vydané klášterem Nejsvětější Trojice v Jordanville, NY, 1976, str.398).
14) Okolo 1 z 20 Američanů (více než 11 milionů lidí) trpí depresí každoročně. U žen, deprese je dvakrát tolik než u mužů. Manio-depresivní nemoc má jeden ze 100 lidí, ve většině případů je to dědičná psychóza (Hemingway, jeho otec, sestra a vnučka), zdroj Ministerstvo zdravotnictví Ameriky, brožura z roku 1997, s. 8).
15) ...podle průzkumu členů American Psychological Association, provedeného v roce 1976, 95% z nich – jsou ateisté. Kromě toho, z 32.000 psychiatrů a psychologů z Ameriky (což tvoří jednu třetinu psychiatrů celého světa) každých šest spáchá sebevraždu. A konečně, 68% uvedlo, že trpí nějakou formou duševní poruchy... (z poselství prvního hierarcha RPCZ [Ruská pravoslavná církev mimo Rusko – GK] mitropolity Vitalije, časopis "Pravoslavnaja Rus", № 5, 1999, str. 5).
16) Co je to paranoia, kterou našli Stalinovi a Ivanu Hroznému, vysvětlila moskevská "Literaturnaja Gazetta" z 28.09.1988 s přetiskem z 21.10.1988 v NRS, takto: "Podle encyklopedie, paranoia je trvalá duševní porucha, která se projevuje systematickým bludem (bez halucinace). Tento blud (delirium) se vyznačuje složitostí obsahu, konzistencí důkazů a vnější důvěryhodností (myšlenky na pronásledování, žárlivost, původ vysokého rodu, tvořivost, vědecké objevy, speciální poslání sociálních změn, atd). Všechny skutečnosti, které odporují deliriu, odmítá: každý, kdo nesdílí přesvědčení pacienta, se stává nepřátelskou osobou... Boj o uznání, realizace bludu je trvalá a aktivní".
Velmi důležitý postscript: "Žádné zjevné známky duševního úpadku nejsou..."
"To je to, co je nejvíce pozoruhodné v paranoii: psychické úchylky mohou se soustředit pouze na určité rovině. Mimo ní, člověk vypadá docela normálně. Ale to přesně odpovídá tomu, co víme o Stalinovi!"
17) Sovětský akademik F.J. Šipunov, když vystupoval v Domě umělců v březnu 1989, řekl: "Zdá se nám, že se páchají nemorální činy, i když ve skutečnosti jsou lidé duševně nemocní... Je nutno obnovit staleté duchovní nemocnice. Klášter – to je duchovní a morální nemocnice". (z brožury s jeho prezentací "Pro plnocenný život...", kterou publikoval v Montrealu v roce 1989 v tiskárně mitropolity Vitalyje).
18) Pisálek Vlad. Vojnovič ve svém nejhloupějším futuristickém románě "Moskva – 2042" napsal: "Ale já jsem dobře věděl, že blázni, když vědí, že mohou dostat přes hubu, jsou velmi rozumní a rozvážliví" (NRS – 9.7.1986).
19) V moskevské "Literaturnoj gazetě" z 01.11.1989 (s přetiskem NRS z 25.11.1989) tři vedoucí sovětské psychiatrie profesoři Kovaljov, Smulevič a Avruckij píší: "V naší zemi, okolo 15 milionů lidí potřebují duševní pomoci... U některých nemocných je k tomu nedůvěra a povzbuzování k léčení může se proměnit v agresi. Publikace v našem tisku článků, očerňující profesi psychiatra, vedlo k tragickým následkům, bylo už mnoho desítek napadení na lékaře".
Ve stejném vydání "Literární Gazety" je dopis od čtenáře Alexandra Surikova, který píše o duševně nemocných toto: "Například, já si myslím, že nemají co dělat na tomto světě... Koneckonců, od nich jsou jen škody, a především jsou postižené jejich rodiny. Kolik rodičů tratí s nimi své zdraví – to nikdo nepočítá. A k čemu? Jen proto, aby tohoto idiota nebo blázna měli na krku. Prospěch z něj nemá nikdo, vždyť on, kromě svých výkalů, nevyrábí nic. Zde nevolně si připomínáme časy Hitlera... To, že odstraňovali fyzicky a psychicky nemocných – správně jednali. Alespoň ušetřovali utrpení a nemocí nejen nemocným, ale i jejich rodičům. Podpis: A. Surikov, Moskva..".
Tuto metodu, jak vytvořit ráj na zemi, Hitler už experimentoval. Ale nic se mu nezdařilo. Spíše, místo ráje dostal peklo.
* * *
Rozhodl jsem se zatřást biblický strom života ještě jednou – a na hlavu mi spadla serie karet s názvem "Rozvody". A to je zcela přirozené: vždyť po různých zmatcích v hlavě a v kalhotách, následují rozvody. No, podívejte se sami.
1) Samozřejmě, že čarodějnice začnou syčet, že všichni to vědí, a já že se opakuji. Garantuji vám, že zde budou pouze nové triky. Staré triky jsem označil červenou tužkou a nebudou opakovány. Jako v dobrém cirkusu, budete se smát i plakat. Vzpomeňte si na árii: směj se, paňáco, nad rozbitou láskou! Směj se – a plač!
Slavný sovětský sociolog Perevedencev píše v "Literární gazettě" s datem 15. února 1978, že více než polovina žádostí o rozvod – 61% – pochází od manželek. Téměř polovina z těchto případů (47%) označila hlavní příčinu rozvodu opilost a alkoholismus, a téměř ve všech ostatních případech – něco s tím související. Dnes je jeden rozvod na 3 manželství, roční počet rozvodů stoupá k milionu, půl milionu dětí ročně se ocitá bez otce ("Naša strana" – 14.3.1978).
2) V USA je dnes 52 milionů svobodných mužů a žen. Počet lidí, kteří žijí zcela sami – nejen bez manžela nebo manželky, ale i bez rodiny – se dramaticky zvýšil během posledních sedmi let: z 10,8 milionu až na 15,5 milionu. Nyní se počet "osamocených" domácností činí 21% všech domácností v zemi. Tyto 15,5 milionu se dělí takto: 9% nerozvedených manželů žije odděleně, 17% rozvedených, 44% ovdovělých a 30% kteří se nikdy neoženili (NRS – 5.9.1978).
3) Manhattenská juristka Catherine Morganová žalovala svého bývalého manžela, profesora sociologie Marka Masona za to, že ... jí ukousl nos. On je černoch. Byli spolu 10 let, měli 2 děti. Poprali se spolu, a on potom prohlásil, že ukousl nos v sebeobraně, neboť ona by ho mohla zabít. Chirurgové nos přišili, ale ona vyžaduje 1 milion dolarů náhrady – za ukousnutí nosu (NRS – 19.8.1979).
4) V roce 1978 v USA na 2,2 miliony manželství bylo 1,1 milionu rozvodů ("New American", 11-17 dubna 1980). Přesně 50% rozvodů!
5) "Dnes nejobtížnějším problémemem starších žen – je samota... Kromě přirozených příčin, přidala se další pohroma – rozvod... Podle statistik z roku 1978, jedna třetina (33%) z 14,3 milionu žen ve věku 65 let a starších žije sama, zatímco svobodných mužů je 9,8 milionu – pouze 9%. Zde je třeba poznamenat, že starší ženy rozvedené nebo vdovy se zřídka vdávají za muže mladší než jsou samy, zatímco starší muži si berou mladší ženy často (NRZ – 22.10.1980).
6) V časopise "Glamour" píšou, že podle amerického Byró pro sčítání lidu pro 1978, mezi ženami, které vydělávají více než 25.000 dolarů ročně, počet rozvedených je dvakrát větší, než je průměr, a mezi ženami s výdělkem 50.000 dolarů ročně počet rozvedených je čtyřikrát vyšší, než je průměr. Také se poznamenává, že ženy, které se vdávaly ve středním věku (nad 30 let), rozvádějí se častěji než ty, které založily rodinu v mladším věku. Stejně tak vypadá rozvodová statistika u výše vzdělaných žen (NRS – 14.5.1981). To ale zavání lesbismem a je nutno být opatrný.
7) V moskevském časopise "Nedele" otiskli článek Sovětského psychologa Felixe Machova, v němž se uvádí, že dopisovatelé se ptali stovky párů, kteří žili společně 25 roků, co jim pomohlo udržet rodinu. Odpovědi byly většinou stejného typu: Vzájemně si pomáhali ve všem, netajili zlo proti sobě, smířili se s nedostatky a udrželi si smysl pro humor (NRS – 16.09.1982).
8) Ve slavné "Village Voice" najdeme provolání homosexuálů a mladých básníků, kteří hledají ochranu u sedmdesátiletých (NRS – 04.7.1983).
9) V novinách "Moskovskaja Pravda" napsali, že "většina rodinných problémů sovětských lidí je výsledkem nedostatku sexuální výchovy ve školách"... V novém školním roce, budou tyto kurzy zavedeny ve všech moskevských školách a později ve všech školách země... Jedna třetina (a ve městech, jako je Moskva a Leningrad – 50%) manželství končí rozvodem. Dvě třetiny manželů se rozvádějí z iniciativy manželky, a jedna třetina z rozvodu připadne na páry, kteří žili spolu jen jeden rok... Na druhé straně, konstantní konsumace velkého množství alkoholu vede k předčasné impotenci (NRS – 24/04/1983).
10) Nerozvádějte se! Rozvody jsou – příčinou duševních onemocnění (Článek M. Turina v týdeníku "Seven Days" z 23.3.1984).
11) Všeobecně se věří, že u katolíků rozvod neexistuje. Formule, která se pronáší při svatbě, je následující: "Tak dlouho, dokud vás smrt nerozdělí". Ale pokud katolíkovi podařilo se dát rozvést, pak: "Katolíkovi po rozvodu je zakázáno druhé manželství".
Při této příležitosti, katolický biskup Malone (USA, 1985) říká: "Jestli rozvedený katolík se znovu oženil, zbytek jeho života prožije v hříchu" (NRS – 3.12.1985).
12) Prof Yalské university Laswell na 63. konvenci rodičů a učitelů řekl: "Známe, jaké ničivé účinky působí rozvod rodičů, ale také jak nezdravá atmosféra je v rodině, kde rodiče jsou nevyrovnaní a neustále se hádají. Působí to neblaze na děti" (z kalendáře Marťanova na rok 1985).
13) Podle zahraničních autorů, pro 45 až 50 procent rozvodů je sexuální disharmonie ("Nedělja", № 33, 1987, s. 4).
14) Studie amerických lékařů dokazuje, že rozvod oslabuje imunitní systém ženy. Rozvedené ženy jsou více náchylné k infekčním chorobám, než vdané... Přitom oslabení imunity závisí na stupni pouta k bývalému manželu. Ve šťastných rodinách, umunita ženy je silnější, než v nešťastných (NRS – 06.2.1988).
15) Výzkumníci University of Alabama (USA) zjistili, že mezi tzv. fiktivními pacienty nemocnicích je nejvyšší podíl rozvedených žen. Osamělost je nutí vymyslet nějakou nemoc a vyhledávají lékařskou pomoc, vyžadující hospitalizaci. Navíc, je ironií, že tato kategorie pacientek dokáže zůstat na klinice mnohem delší dobu, než nemocní se zřejmou nemocí (NRS – 19.8.1988).
16) Každý třetí rozvod v SSSR je způsoben opilostí muže. Ale na rozdíl od předchozích let, nyní, když žádá rozvod, téměř polovina manželů se hájí sexuální nespokojeností. Tento údaj uvádí hlavní sexuolog Leningradu dr. B. Malachov" (NRS – 18.10.1988).
17) V SSSR 100-120 tisíc neplatičů alimentů – ročně hledá milice, podle oficiálních statistik sovětské milice (NRS – 26.05.1989).
18) V USA 50% z prvního manželství končí rozvodem, přičemž z druhého manželství je rozvodů 60% (NRS – 22.12.1989, převzato z "Newsweeku").
19) Rozvedení muži chodí třikrát více k lékaři, než šťastně ženatí" ("Russkij golos" – 15.11.1990, str. 5).
20) Stále častěji, iniciátorkami rozvodů jsou ženy. Podle údajů Národního centra pro zdravotnické statistiky, asi 20% rozvodů v zemi připadá na ženy ve věku 40 let a více let, s tendencí vzrůstu tohoto ukazatele v budoucnosti. Dvaceti-třicetá rodinná zkušenost není již zárukou věčnosti manželství (NRS – z 11-12. září 1993).
A tady je grafické znázornění. Já pro příklady nemusím daleko chodit. Já a moje milovaná žena Kissa jsme žili spolu 24 let a dokonce nás pokládali za perfektní pár. Ale pak, ve věku 43, začalo u Kissy klimakterické šílenství, které přichází velmi tiše a nepostřehnutelně. Jak říkají duchovní a teoslovci, ďábel přichází bezhlučnými kroky. Jako výsledek, moje tichá a poslušná Kissa začla mi vyhrožovat velkým kuchyňským nožem.
A skončilo to všechno chaotickým rozvodem. To je důvod, proč vám předkládám statistiky o rozvodech. Abyste nemuseli chodit životem jako slepý přes minové pole. Možná, že vám to trochu pomůže.
20. srpna 2004.
Další kapitola
Přejít na OBSAH