Grigorij Klimov «Rodinný album». Kapitola 49

Zpověď nenormálního člověka

Budeme pokračovat v rozboru mého archivu a vytáhneme na světlo jako drobečky koláče, ta nejzajímavější fakta z mojí skříně. Například několikrát jsem se zmiňoval, že homosexualita je spojena se sadismem a masochismem. Není to vždycky, jen někdy. Ale je důležité vědět, jaká část nebo kolik procent homosexuálů jsou sadisti či masochisti. Každý druhý, každý stý?

K objasnění této otázky, lezu do své kartotéky, vytahuji kartu "sadismus" a čtu:

1) "37% homosexuálů se zabývá sadomasochismem". To píšou sami homo (z novin "New York Tribune" – 28.07.1989). Tak dobrá, pouze jedna třetina. To jsou sadomasochisti. Čistým sadistou bude jen každý šestý homo. Je to taková aritmetika štěstí a neštěstí.

2) Bude také užitečné připomenout životopis markýze de Sade. Po matce byl údajně z královské krve. Ačkoli on byl perfektní degenerát, v 23 letech se oženil. Nicméně, za 5 měsíců po svatbě, byl markýz zatčen za "nechutnou zhýralost". Do vězení jej dala zavřít jeho tchyně, která chtěla, aby splácel za rozbití života její dcery. Ve vězení seděl 30 let (od 37 do 67 let), kde se bavil psaním svých spisů, které mu udělaly jeho sadistickou slávu. V důsledku francouzské revoluce, byl markýz z vězení propuštěn a jmenován... soudcem Revolučního tribunálu. Ale zde sadista de Sade překvapil a osvobodil všechny obžalované, včetně své tchyně, kvůli čemuž sám div nešel pod gilotinu.

Známá lesbička Simone de Beauvoir napsala o de Sade celou knihu, v které nazývá de Sade "velkým spisovatelem a velkým moralistou" ("Nové ruské slovo" – 24.5.1959). Simonka hlásí, že zvrhlík de Sade měl tři děti, a že jeho vlastní syn nařídil, aby všechny tatíčkova rukopisy byly spáleny. Markýz měl coprophilii, a kázal socialismus. Přitahovaly jej stařeny, odporní lidé všech druhů a odpudivé smrady.

Postupně se můj "Rodinný Album" mění na "Encyklopedii degenerace." V abecedním pořadí, po "Sadismu" následuje řada karet s názvem "Sebevražda – Statistiky". A to je tak či onak, rovněž spojeno s degenerací. Tady, podívejte se sami:

1) "Úmrtnost u mládeže: na každé 3 úmrtí – 1 sebevražda." To je podle Světové zdravotnické organizace, na konferenci v Ženevě ("Naša strana" – 29.11.1966). Jsou to děsivé statistiky! Já osobně znám tento případ: dcera Máši Andrejevé, jak jsem psal v kapitole "Anděl smrti". A z jaké příčiny? Lesbismus!

2) "V USA je hlášeno 30.000 sebevražd v roce," – řekl dr. William Vanney z Národního ústavu pro duševní zdraví ("The New York Times" – 25.06.1973, s. 11).

3) Vyskytl-li se u někoho mezi blízkými příbuznými nějaký případ sebevraždy, pak tato osoba sama má 75% pravděpodobnost, že rovněž spáchá sebevraždu (z novin).

4) Sebevraždy podle povolání: na prvním místě, jsou zubní lékaři, na druhém místě – psychiatři. Ženských sebevrahů je 3x více než mužských. Rozvedení muži se často stávají sebevrahem. ("Time" – 12.6.1972).

5) Je zaregistrováno, že v USA je 25.000 sebevražd ročně. Skutečný počet může být třikrát tolik. A na každou zaregistrovanou sebevraždu je nejméně 8 pokusů (z oznámení pojišťovny "Modrý štít", v "Time" z 11.3.1974, str. 26).

6) U amerických černochů je sebevražednost třikrát nižší než u bílých Američanů (noviny).

7) V USA, 200.000 lidí se pokouší o sebevraždu každý rok. 20 milionů trpí depresí, 50 milionů trpí nespavostí (z poselství pastora Vurmbrandta – 3/1980, str. 2).

8) Největší počet sebevražd se vyskytuje v lékařů a ještě více u psychiatrů. To mi říká taková specialistka, jako je Vera Draževskaja, jejíž dvě dcery nevylézají z blázince a obě mluví o sebevraždě. Tato Věra je popsána v mém románu "Mé jméno je legie" jako dynamitní Dina. Aby hrdinové románu žili, je třeba je brát ze života.

9) V USA je nejvyšší procento zaregistrovaných sebevražd je u psychoanalytiků-Freudistů, na druhém místě jsou obyčejní psychiatři, kteří jsou na tom o něco lépe než Freudisti (z rozhlasového vysílání o slavném doktoru Freudovi, stanice "New-York Times " – 12.2.1982 v 11.20 hod.). Proto Freuda nejen zakazovali v Kremlu, ale i ve Vatikánu.

10) New England Journal of Medicine zveřejnil studii dr. Jeffrey Boyda z Národního ústavu pro duševní zdraví v Rockville ve státě Maryland, kde se říká, že většina z těch, kteří se rozhodli spáchat sebevraždu, trpí depresí nebo alkoholismem. Sebevraždou končí každý 6. člověk, postižený depresí (NRS – 16.4.1983). Příkladem – náš Sergej Jesenin.

11) Podle časopisu US News World Report, v posledních dvou desetiletích v USA, sebevraždy u mladých lidí mezi 15 až 24 let vzrostly o 300%. Podle jasně podceňováných údajích, ztrácí život sebevraždou každý rok 7000 mladých lidí a další 400.000 se pokouší tak učinit ("Hlas vlasti" № 35, 1983, s. 3). – Ale co je to za mladé lidi? Například, dvě bláznivé dcery Věry Draževské, dynamitní Diny, o kterých vlastní matka říká: "Taková je jejich cesta!"

12) Doktorka Rose S. Gibson, gerontolog z University of Michigan spočítala, že nejchudší část americké společnosti – ubohé staré černošky – má nejnižší počet sebevražd u dospělé populace Spojených států (časopis amerických důchodců "Modern maturity", srpen – září 1984; str. 87).

13) Sebevraždy a válka ve Vietnamu. Některé statistiky. Více než 50.000 mladých Američanů se "vrací" domů z neslavné války v plastových rakvích. 300.000 bylo zraněno. Dva a půl milionu se vrátilo živí. Ale asi 70.000 z nich později spáchalo sebevraždu. A další 50.000 zemřelo v dopravních nehodách, podobných na sebevraždu: bez zjevného důvodu řidič narazil svým autem do budovy, stromu nebo vletěl do propasti... ("Hlas vlasti", № 19, květen 1985, s. 3).

14) Největší počet sebevražd z povolání – lékaři, advokáti, zubaři. Ve Spojených státech každý rok kolem 200.000 lidí se pokouší o sebevraždu. Nejvyšší počet sebevražd je mezi rozvedenými, potom vdovci a bezdětní. (dr. David Anton "Úvod do psychologie" New York 1975, str.467).

15) Americké psychiatrické asociace uvádí, že počet sebevražd mezi mladými lidmi ve věku 15 až 24 let v posledních 30 letech vzrostl o 500%. Národní ústav pro duševní nemoci uvedl, že každých 90 minut spáchá sebevraždu jeden americký teenager (Bulletin kongresmana Gary Ackermanna v prosinci 1985). "Sebevražda se stala třetí nejčastější příčinou úmrtí u dospívajících" (jeho vlastní informační bulletin za říjen 1986).

16) Podle vyjádření jednoho psychiatra B. Garfinkela (stát Minnesota), dívky se třikrát častěji pokouší spáchat sebevraždu, než chlapci, jenomže chlapci jednají rozhodněji a častěji dosahují cíle... Počet sebevražd je zvláště vysoký u mladých mužů 15-17 let. Některé děti se snaží spáchat sebevraždu ve věku 12-13 let... Okolo 1000 teenagerů denně se pokouší o sebevraždu. V roce 1982 počet sebevražd mezi mladými lidmi byl 2,5 krát vyšší než u starších lidí. Chlapci 12 krát častěji se střílejí a 7x častěji se věší, než dívky (dr. B. Zatulovsky v NRS – 14.8.1986).

17) Časopis "Reader Digest" uvádí, že ve Spojených státech každý rok více než 200.000 školní dívek otěhotní. 90% z nich nedokončí školu. Mezi těmito matkami-školačkami sebevražd je 7-krát více, než mezi ostatními studenty (z knihy V. Nikolajev "Američané", Moskva, 1982, str.208).

18) Podle časopisu "Ogoniok" (Jiskra) roce 1984 v Sovětském svazu bylo 81.000 sebevražd (v USA ve stejném roce 29.000 sebevražd). V Sovětském svazu v roce 1985 bylo 68.073 sebevražd, v roce 1986 – 52.830, v roce 1987 – 54.105. Snížení dosaženo díky antialkoholické kampani (NRS – 23.1.1989).

V roce 1965 Sovětský svaz měl 39.550 sebevražd. V roce 1987 zemřelo sebevraždou 40.181 mužů a 13.924 žen (muži 3 krát více). Opakovaný pokus o sebevraždu je velmi častý jev. Doslova: "Po dlouhou dobu naše medicína pokládala všechny ty, kteří spáchají sebevraždu, za duševně nemocné... Mnozí to ještě tvrdí". Jean-Paul Sartre, slavný filozof-modernista, řekl, že člověk se odlišuje od zvířete tím, že může skončit život sebevraždou. Laureát Nobelovy ceny Einstein řekl: "Odmítnout život pod vlivem nesnesitelných vnitřních konfliktů, toho jsou schopny jen vzácné, velmi vzácné duše". A Dante umístil sebevrahy do 7. kruhu pekla" (NRS – 17.03.1989 – ve stejném článku v "Ogonioku").

19) slavný profesor Lombroso, můj první učitel, potomek dlouhé řady rabínů a talmudistů, otec vědecké kriminalistiky, v jeho knize "Žena: přestupnice zákona nebo prostitutka" píše, že sebevražd mezi ženami je čtyřikrát nebo dokonce pětkrát méně než mezi muži (vydání v Minsku 2000, str.523).

Ale zde máte viditelnou ilustraci. Byla u mně stará známá, kněžna Obolenskaja Luska, přestupnice i prostitutka. Dovedla svého muže, knížete Valeriana Obolenského, k alkoholismu, k užívání drog a k sebevraždě, kdy v záchvatu bílé horečky si podřízl krk. A mně potom lidi vyprávějí: "Celý skep byl v krvi".

A další šlechtična – Natalia von Meyer, bývalá Meyerowitz – psala své přítelkyni, kněžně Lusce takovéhle úchvatné verše: "Ze všech nemožně možných možností – ty jsi ze všech nejnemožnější a nejmilejší!" Obě dvě byly proklaté studniční zmije. Ale pak z těch lesbických fen se stali velcí šéfové "Hlasu Ameriky" ve Washingtonu. A co je příčinou takových kouzel? Příčina je vždy stejná: degenerace. Proto už od biblických dob se nazývá: vládce tohoto světa, jehož jméno je legie.

* * *

Dále tu mám několik karet s nápisem: "Sebevražda – zajímavosti":

1) Profesionální zločinci sebevraždy neznají, počet úmrtí sebevraždou mezi nimi je nula (V. Šalamov, "Kolymské povídky", Paříž 1982, YMCA-Press, str.832). – Není to zajímavé? Šalamov prožil na Kolymě, mezi zločinci, více než 20 let a jako svědek je zcela spolehlivý. Pro vyšetřovatele je důležité vědět: vrahové nedělají sebevraždy.

2) Nejvyšší procento sebevražd, rozvodů, alkoholismu a drogové závislosti – je u policistů ("Nové ruské slovo" v New Yorku dne 20. září 1991). – Je těžké tomu uvěřit. Ale přečtěte si následující fakta...

3) Podzim 1995. Sedím a slyším z TV, že od sebevražd zahyne více policistů, než od střel zločinců. Paradox? Abychom to pochopili, připomeňme si marxistický zákon o jednotě a boji protikladů. Platilo to i pro středověké inkvizitory-mnichy, i pro čarodějnice a věďmáky, které upalovali na hranici.

4) V rozhlase povídají, že v centrech hazardu (např. Reno, Nevada) sebevražd je 4 krát více než v jiných místech (radio "New York Times" – 16.12.1997, 11:00 hod.). – O tento problém měl také zájem slavný spisovatel Stefan Zweig, který psal o sebevraždách v Monte Carlu. Pak sám spáchal sebevraždu. Kdysi v mládí jsem se začetl do románů Zweiga.

5) Okouzlující francouzská filmová hvězda Brigitte Bardotová se třikrát pokusila o sebevraždu. Bylo jí 49 let. Měla tři neúspěšné manželství – a všichni tři muži ji odhodili. V roce 1960 porodila dítě, které dala svému muži, s nímž se rozvedla a pokusila se o sebevraždu (NRS – 9.11.1983). – Ach bože, to znamená, že nejen všechny hollywoodské hvězdy jsou bláznivé, ale že pařížské hvězdy nejsou o nic lepší. Ale přece na obrazovce jsou tak svůdné a slibují všechny rajské slasti.

6) A tady máte vysokou společnost. Prezidentem Guatemaly až do roku 1954 byl Arbenz Guzman. A jeho dcera, Arabella Arbenz, v 25 letech spáchala sebevraždu – zastřelila se, protože její manžel Chaim Bravo odmítl vzdát se své kariéry toreadora. Ona byla filmovou hvězdou, nedávno se vzali, ale 6.10.1965 se zastřelila ("Russkaja žizň" v San Franciscu – 10.8.1965). – Opět herečka. A opět, bláznivá! Přesto je nám líto té hlupačky.

7) Georges Simenon – slavný spisovatel kriminálních románů. Jeho dcera si vyprosila u otce svatební prsten a v 25 letech spáchala sebevraždu. Je zde jakési spojení s kriminálními romány v otcově hlavě.

8) "Sebevražda u starších pacientů: Hlavním důvodem jsou duševní nemoci (90%)" (Bulletin amerických důchodců AARP z června 1991, s. 7).

A tady je konkrétní příklad: "Ve věku 68 let zemřel přední americký právník, Sam (Samuel) Harris, bývalý prokurátor u soudu s nacistickými zločinci v Norimberku. Zabil se pádem z okna svého bytu na východní 75. ulici. Podle policie, zanechal poznámku, z níž můžeme usoudit, že spáchal sebevraždu. On byl prominentní průmyslník" (NRS – 15.11.1980). – Tohoto juristu ďáblové tolik mučili, že vyskočil z okna.

9) Nina Dayer – bývalá britská modelka, jedna z nejkrásnějších žen na světě, začala svou kariéru na francouzské riviéře v roce 1950. Začal za ní chodit německý milionář baron von Thyssen, dědic závodů Krupp. Nejprve jí daroval ostrov v Karibiku – na koupání. Aby mohla tam létat, dal jí speciální letadlo. Pak, místo kočky, dal jí černou panteru. V roce 1954 se vzali. Za 10 měsíců byl rozvod.

V roce 1957, Nina si vzala supermillionáře Sadruddina Khana, druhého syna pohádkově bohatého Aga Khana. Manželství trvalo pět let a bylo rozerváno v roce 1962. Od obou mužů, Nina získala miliony dolarů, zámek u Paříže, cenné šperky. Ve věku 35 let, v roce 1965, krásná Nina se v tom zámku zabila, pomocí prášků na spaní (NRS – 9.07.1965). – Nebylo by na škodu zjistit, odkud vzala tato Angličanka takové ruské jméno – Nina? Její první manžel, baron von Thyssen, dědic krále zbrojaře, později zemřel na AIDS, kterým tehdy se obvykle trpěli homosexuálové.

10) Talentovaný umělec Levitan dvakrát se pokoušel se zastřelit v záchvatu melancholie. V obou případech jej zachránil Čechov. Levitan měl bolestivou melancholii, utíkal od lidí, pokládal je za nepřátele. Pak začalo u Levitana závažné srdeční onemocnění, byl nervózní, a občas byl i duševně nemocný... Často byl nalezen v pláči. Zemřel v 39 letech (A. Verbickij v NRS – 5.3.1981). Když jsem byl školák, vážně jsem se zabýval malbou a dokonce chodil jsem na hodiny k umělci a pamatuji si, kopíroval jsem olejovými barvami obraz "Březen" od Levitana.

11) Slavný malíř Paul Gauguin v roce 1897 se rozhodl spáchat sebevraždu. Ale sebevražda se nezdařila, protože si vzal příliš velkou dávku jedu, zachránila jej jeho 14-letá ostrovní manželka (vahiné) Pahura (NRS – 05.10.1959). A to všechno proto, že byl přitahován k mladým dívkám, kterým bylo 14 let. A proto ho čerti zanesli na ostrov Tahiti, kde kvůli tomu neposílají do vězení.

12) 25.července 1988 v rádiu hlásili, že spáchal sebevraždu syn milionářky Gloria Vanderbilt, která už byla proslavena různými skandály. Syn trpěl depresemi a skočil z okna mrakodrapu, kde žili. Noviny píší, že ke Glorii přišla i manželka prezidenta Reagana – Nancy Reagan, vyjádřit jí soucit. Taková vysoká společnost, vyšší už být nemůže! Ale já jsem četl tlustou knihu "Vanderbiltové", kde se výslovně píše, že matka Glorie byla chytrá lesbička. Ale jestliže matka je lesbička, bude Gloria také lesbička, a její syn – pederast. Tím vnuk platí za hříchy své babičky.

13) A tady je série sebevražd v rodinách milionářů: "Nejbohatší ženy světa – Gloria Vanderbilt, Barbara Hutton (dědic Vulvorta), Christina Onassis ... Christinina matka – Tina – opakovaně se snažila spáchat sebevraždu, a Christina také zemřela podivnou smrtí, po požití nadměrného množství pilulek na zhubnutí" (NRS – 10.12.1988).

14) Televize a noviny uvádějí, že princezna Diana, manželka prince Charlese, dědice britského trůnu, už 5 krát se pokusila spáchat sebevraždu (9-10.6.1992).

Jak vidíte, degenerace začíná v horní společnosti. A není nic, co s tím můžete dělat. To je důvod, proč od biblických dob, se tomu říká ďábel a zároveň – kníže tohoto světa a bůh tohoto věku. Ale také kníže tmy, protože ta věc se vždycky skrývá.

Sebevraždy se často objevují v rodinách jako špatné dědictví. Pozoruhodným příkladem je slavný americký spisovatel Hemingway, nositel Nobelovy ceny. Tady, podívejte se sami.

1) Hemingway měl sklon k sadismu – jak ve svých spisech, tak i v životě. Byl to sobec ​​narcistický. (Obzor knih v "New-York Times" – 4.03.1962, s. 16). – Příznaky jsou velmi špatné. Jak říkají filosofové: "Ďábel nemůže milovat a nemiluje ty, kteří milují."

2) Jeho manželka Mary oficiálně uznala, že Hemingway spáchal sebevraždu, zastřelil se loveckou puškou a říkala, že byl vážně nemocný – fyzicky i psychicky ("Russkaja žizň" v San Franciscu – 24/08/1966). – Byla to jeho čtvrtá manželka. To je též špatný symptom.

3) Rodná sestra Hemingwaye, Ursula Hemingway-Jepson, spáchala sebevraždu pozřením velké dávky hypnotik. Bylo jí 63 let. Jejich otec také se zastřelil ("Russkaja žizň" – 10.11.1966).

4) Ve věku 67 let, 14.září 1982 ranou z pistole se zastřelil Leicester Hemingway, bratr nositele Nobelovy ceny Ernesta Hemingwaye. On byl také spisovatel a vydal šest knih. Dcera zesnulého, Ann Feyer, řekla, že trpěl cukrovkou a depresí (NRS – 15.09.1982).

5) Záznam: Podívejte se na velmi zajímavý článek M. Koryakova o degenerátech v knihách Hemingwaye – v mém archivu, 2. složka na heslo "spisovatelé". Ale teď, při mém stáří, je pro mne obtížné hrabat se v mé skříni a hledat v mých archivech. Věřte mi na slovo: je to o mužích s dlouhými vlasy a o ženách s krátkými vlasy.

6) Ano, otec Hemingwaye spáchal sebevraždu, také se zastřelil. To píše ve svých pamětech Marlene Dietrichová (NRS – 29.06.1984).

7) Hemingway trpěl bolestmi hlavy, nespavostí, pronásledovaly jej noční můry. Se svou poslední, 4. manželkou Mary Welsh Hemingway se ženil v roce 1944 a žil s ní až do své sebevraždy v roce 1961. Žili špatně a se skandály. Děti neměli žádné (NRS – 30.11.1986).

8) A tady je celá báseň: ...Ernest Hemingway spáchal sebevraždu ve věku 61 let. Všichni tři jeho synové měli špatnou dědičnost. Ernest Hemingway míval vražedné záchvaty bílé horečky. O své rodině, otec Hemingway napsal: "My všichni nejsme úplně normální". O svém mladším synu, Gregorym, který byl transvestita (velice miloval nosit ženské šaty), otec Hemingway řekl: "Je to můj syn, ale s radostí bych byl při jeho smrti." A tento syn Gregory napsal o svém otci takto: "Tento hajzl nás připravil o dědictví" (později z rozhodnutí soudu, každý z jeho synů dostává 120.000 dolarů ročně). Jeho prostřední syn Patrick žije se svou ženou a adoptovanou dcerou. Tento Patrick, stejně jako jeho mladší bratr, Gregory, byl léčen pro duševní onemocnění (od mánie pronásledování) pomocí elektrošoků. V rodině se objevila nezkrotná touha po sebezničení. Dědeček svého času také spáchal sebevraždu. Teta také spáchala sebevraždu. A jeden ze strýců.

Za sebou má transvestita Gregory tři neúspěšná manželství, osm dětí, 98 seancí elektrošoků, 7 nervových "selhání" a léčbu téměř všemi pilulkami, jaké existují. Gregory říká: "Celý svůj život jsem se snažil zbavit se deprese". Tento Gregory jel do Afriky, a v jednom měsíci zabil 18 slonů. Utratil stovky tisíc dolarů, aby přestal být transvestitou, ale marně. Začalo to ve věku 4 let. Jeho otec Ernest si uměle vytvořil reprezentaci sebe sama jako "supermuže". Kmotrou u křtu nejstaršího syna Jacka byla slavná lesbička Gertruda Steinová, která sponzorovala Hemingwaye v Paříži (NRS – 10/14/1988). – Řekni mi, kdo je tvůj kamarád a já ti řeknu, kdo jsi.

9) Jeho vnučka, herečka Margaux Hemingway seděla v blázinci (zdroj TV, únor 1995).

10) Jeho vnučka Margaux Hemingway spáchala sebevraždu 7.1.1996. Viděl jsem to v kině: ona je dosti krásná, ale postava vyhlíží těžce. Byla filmová herečka (druhé třídy), modelka, alkoholička, narkomanka, epileptička. Měla dva rozvody a deprese. Zemřela v 41 letech, bez dětí. Ernest Hemingway sám byl také alkoholik a trpěl depresemi. Podle televize, Hemingway byl možná nejvíce slavný americký spisovatel, ale jeho rodina měla šest sebevražd. Margaux byla dcera nejstaršího syna Hemingwaye, Jacka. Margaux měla nepříjemný chraplavý hlas, a postavou byla přes 6 stop. Lze ji jen politovat. Bůh dej pokoj její duši!

11) Mladší syn Hemingwaye – transvestita Gregory – zemřel ve vězení na Floridě ve věku 69 let. Zemřel v cele ženské pod jménem Gloria (zdroj časopis "Limonka", gazeta Edika Limonova, № 181, Moskva, říjen 2001).

Zde máte nositele Nobelovy ceny, inženýra lidských duší, který, jak se zdá, by měl učit lidi, jak žít bez hříchu.

Cítil jsem smutný a nemocný ze všech těchto sebevražd. Takže jsem se rozhodl vyhledat pomoc u slavného komika Charlieho Chaplina, aby mne trochu rozveselil. Pamatuji si, když jsem byl malý kluk, v dalekých 20. letech minulého století, za doby NEPu, lístek do letního kina stál 10 kopějek, a chodil jsem často s babičkou do kina. Tehdy ukazovali americké komedie s Charlie Chaplinem – a já jsem se nasmál, až jsem nemohl. Vytahuji z mé kartotéky karty o Charlie Chaplinovi a čtu:

1) "Jeho matka se zbláznila, prý z chudoby". To Charlie sám napsal ve své knize, "My Autobiography" (z "Newsweek" – 5.10.1964, str.112).

2) Charlie měl 8 dětí. Všechny z nich byly velmi podobné matce, ale vůbec ne jako Charlie. 8. dítě se narodilo, když Charlie byl starý 70 let ("Time" – 29.04.1974, str.47). To už trochu zavání komedií.

3) Charlie měl 9 dětí, a on byl ženatý čtyřikrát. Zemřel ve věku 88 v roce 1977 (izraelský časopis "Aleph" – 4.12.1988). Proto, 9. dítě jeho žena porodila, když Charliemu bylo více než 70 let. Také komedie.

4) Tři ze čtyř manželek Chaplina byly o 17 let mladší – a všechny tři ho opustily s rámusem. Před tím, on byl souzený za zneužívání dětí, ale tento případ se v tichosti ututlal, za peníze. Jeho čtvrtá manželka byla Oona O'Neill, dcera slavného dramatika Eugena O'Neilla. Když se vzali, Ooně bylo 17, a Charlie měl 54. Podivné spojení dramatu a komedie. Toto manželství tak rozzlobilo otce a dramatika, že si odplivl a nikdy se setkal s zetěm-komikem (NRS – 22.01.1993).

Zdá se, že těchto devět dětí nebylo od Charlieho. Proto se mu nepodobají. O takových kombinacích se lidově říká: "na cizím č... jet do ráje." A při pohledu na tyto děti, říkají, že jsou "prsty dělané", totiž s pomocí umělého oplodnění. Při této příležitosti se říká, že neexistuje žádná bezvýchodná situace, existují jen lidé, kteří neznají cesty ven.

5) V interview v časopise "Paris Match", dcera Chaplina, Geraldine Chaplinová ve svém stáří přiznala, že se nikdy nevdala, ale... má dvě krásné děti (NRS – 3-4 července 1993). – Vidíte, jablko nepadá daleko od stromu.

Musím se přiznat, že mne Charlie Chaplin nakonec přece jen rozesmál. Byl to velký umělec, a dal spoustu radosti lidem. A ohledně všelijakých rodinných hříchů... Velkým lidem je nutno odpustit různé malé hříchy. Kdo z nás je bez hříchu? Jako dítě jsem i já kradl jablka.

Dobře, pojďme dál. A dále, po pořádku, abecedně, mám takovouhle kartičku: "Sex – sexuální nedostatky – Statistika". Zdánlivě maličkost, pouhý materiál pro vtipy. A ve skutečnosti, pokud budete kopat, je zde začátek všech dramat slavného dramatika O'Neilla a všech tragikomedií talentovaného komika Charlieho Chaplina. Tady, podívejte se sami:

1) Více než 50% manželských párů v USA trpí sexuálními nedostatky. Tyto nedostatky, většinou, jsou impotence u mužů a frigidita u žen, což je ženská impotence (výzkum psychologů Masters-Johnson "Wall Street Journal", 27.04.1970, str.15)

2) V tisku se píše o výsledcích "sexuální revoluce" v USA v letech 1960-1980: "...epidemické propuknutí pohlavně přenosných chorob, zejména dříve vzácného herpesu (lišej, pásový opar). Epidemie herpesu, který zasáhl milióny Američanů, a zastrašující díky její děsivé nevyléčitelnosti, se stal senzací v tisku (NRS – 23/08/1984).

3) Bible je pokládána za knihu knih, je to královna všech knih. A za nejmoudřejší část Bible se pokládá poslední kniha "Zjevení svatého Jana", kde je tato pasáž: "Zde je moudrost. Každý, kdo má vzhled, nechť vypočítá číslo té šelmy, neboť je to to počet lidí..." (Zjevení 13:18, volný překlad). – Ale Bible je kniha zašifrovaná. A šelma, o které je zde řeč, to je ďábel degenerace. A ten mučí lidi hůře než ten ďábel, kterého malují s ocasem a rohy.

A teď si poslechněme sv. Jana Bohoslovce, a při hledání moudrosti, zkusme spočítat číslo té šelmy, které, jak napovídá svatý Jan, je počet mužů. Za tímto účelem beru časopis "Newsweek" z 29.května 2000, str.53. Zde je podrobné schéma všech špinavých triků, které ďábel degenerace dělá lidem. Zde, podívejte se sami:

Sexuální nedostatky, dysfunkce:

Ženy: Snížené vzrušení (frigidita) = 22%. Potíže s rozehřátím = 14%. Bolest při pohlavním styku = 7%.

Muži: Předčasná ejakulace = 21%. Potíž s erekcí (nechce stát) = 5%. Snížená sexuální touha (impotence) = 5%.

Nedostatek orgasmu (věk 18 – 29 let): Ženy = 26%. Muži = 7%.

Tam je také: "4 z 10 amerických žen má sexuální dysfunkci nebo nedostatek". To znamená, že každý druhý Američan je více či méně defektní. Ale když se podíváte z okna, nic takového neuvidíte. A budete chodit životem jako hlupák po zaminovaném poli.

Mimochodem, nezapomeňte na všelijaké hokusy pokusy s homosexualitou, latentní, otevřenou nebo depresivní. V důsledku všech těchto triků, nedostatků a poruch, začínají doslova všechny problémy lidské rasy: alkoholismus, drogy a drogová závislost, i zločiny až do světových válek a revolucí. Připomeňme si komplex vlády, komplex vůdce, pro které je moc "sla-a-dká-á", komplex lakomého rytíře, který dělá bankéře a milionáře a který je často spojen s erektilní dysfunkcí, komplex Dona Juana, přímo související s pederastií, a všelijaké jiné ožehavé komplexy. Tehdy vám bude jasné, že svatý Jan Evangelista měl pravdu, když řekl, že "zde je moudrost".

A tady je slavný Apuleius, autor prvního na světě románu "Zlatý osel", kterého manželka soudila za čarodějnictví, a který zcela vážně říká, že k dosažení moudrosti musí člověk nejprve žít v oslí kůži. Někdo nad tím možná mávne rukou a řekne: "Žij třeba věk, uč se věk, stejně umřeš hloupý".

Po sebevraždách mám v kartotéce sérii karet na "Trest smrti – statistiky". To je svého druh opak sebevraždy. Ale pochází ze stejného kořene. Odtud je ten podivný marxistický zákon jednoty a boje protikladů. Například, inkvizice a heretici bojovali proti sobě, ale geneticky byli množinou, obě strany byli lidé abnormální. Koneckonců, inkvizice se skládala jen z žebravých řádů, františkánů a dominikánů. Takže, pojďme se podívat, co si zaslouží naší pozornosti:

1) V carském Rusku, trest smrti se vykonával velmi vzácně – pouze v případě královraha, otcevraha či trojnásobného vraha. Od 1821 do 1906 v Rusku bylo popraveno 997 zločinců, v průměru méně než 12 osob ročně. Ale v letech 1917 – 1923, v Sovětském svazu bylo popraveno více než 1 milion lidí, to znamená, že za každý den a půl bolševici popravili více lidí, než bylo popraveno za 85 roků v carském Rusku... Celkově, podle odhadů prof. Kurganova, komunisté od 1917 do 1953 zabili 66 milionů lidí (Boris Paramonov v NRS – 2.1.1979).

2) Mezinárodní kongres sociálních demokratů v Kodani v roce 1910, přijal usnesení proti trestu smrti, který je také podepsaný soudruhem Leninem (NRS – 20.4.1963). Ale po revoluci, soudruh Lenin se stal masovým vrahem.

3) Zednáři (tj. tajné společnosti pederastů, lesbiček a dalších zvrhlíků) byli vždy pro zrušení trestu smrti, oni vždy sympatizují se zločinci (Monsignor George Dillon, doktor bohosloví, v knize "Svobodozednářský Grand Orient bez masky", str.111).

4) "Zednáři vždy agitují za zrušení trestu smrti" (Seljaninov "Tajná síla zednářství", St Petersburg 1911, str.275). Svobodné zednářství a zločinnost, tam též – str.277.

5) Poslali mi zajímavou videokazetu s upřímným názvem "Zednáři", produkce Tot a Parsons, USA 1955. Sestavili jej sami zednáři. A hlásí, že zednáři na celém světě asi 5 milionů, z toho 3 miliony v USA. To znamená, že v Americe je zednářů více než ve zbytku světa! To znamená, že Amerika – to je nejvíce "zezednářštělá" země na světě! Zednáři zde hrají roli vládní strany. To je důležité vědět k pochopení Ameriky. Jinak nepochopíte, jak ignorantní lesbická fena Nataša Meyer Clarkson se náhle stala hlavou "Hlasu Ameriky" ve Washingtonu. A nepochopíte, proč dva její předchůdci na stejném postu, Barmin a Malamut, ukončili svoji kariéru v blázinci. Vidíte, jaké zázraky se dějí na tomto světě? Opravdové čáry máry. A za starých dobrých časů, ve středověku, byly tyto čarodějnice poslány na hranici. A proto oni všichni se nyní skrývají v tajných společnostech. Vidíte, jak je to všechno pochopitelné?

6) Poslední vykonaný trest smrti v USA byl v roce 1967, pak byl zrušen ("Time" – 21.04.1975, str. 58) [bylo to jen moratoire, roku 1977 byl obnoven popravou Gary Gilmora. Ale žádný Američan nemůže být vydán zemi, v které by mohl být popraven].

7) V Anglii, trest smrti byl zrušen v roce 1965 (NRS – 12.12.1975).

8) Kongresman Ben Rosenthal v roce 1975 dělal písemnou anketu (formulář) u 3500 voličů. Z nich hlasovali pro trest smrti 77% – proti 23%. Viz moje 2. složka pod heslem "Deth penalty".

9) Skupina Okresních Prokurátorů státu New York oznámila, že bude usilovat o opětovné zavedení trestu smrti... Jako důkaz, že je třeba zavést trest smrti, právník Carl Vergara z Westchester County řekl na tiskové konferenci, že když Ronald Reagan se stal guvernérem Kalifornie (později byl prezidentem Spojených států), na jeho stole leželo 12 případů vrahů, kterým pak dal milost. Po svém propuštění, tito zločinci spáchali ještě 22 dalších vražd (NRS – 2.11.1978). Ale na konci, prezidenta Reagana čerti dohnali a odměnili jej Alzheimerovou chorobou – byl živá mrtvola, která si nic nepamatuje, nic nechápe a nikoho nepoznává.

10) Noviny "New York Post" požádaly čtenáře, aby se podělili o své názory na to, zda je užitečné obnovit trest smrti pro úkladnou vraždu a vraždu policisty při výkonu jeho služby. Výsledky: pro trest smrti – 3.737 hlasů, proti – 102 (NRS – 29.00).

11) Noviny "New York Post". Podruhé provedla průzkum veřejného mínění týkající se trestu smrti. 2/3 respondentů bylo ve prospěch obnovení trestu smrti (NRS – 30.10.1980).

12) Pro srovnání. V rámci přípravy na období Velké čistky 1935-1938, Stalin zavedl trest smrti, dokonce i pro děti, ve věku od 12 let – dekretem Sovnarkom z 7. dubna 1935 (z knihy Conquista "The Great Terror", str. 86).

13) V "Literaturnaja Gazetta" píšou, že v Sovětském svazu 80% lidí je PRO trest smrti (NRS – 12.08.1989, str. 6).

14) 80 procent Američanů se dnes silně vyjádřuje PRO trest smrti ("Russkij golos" v New Yorku – 24.01.1991) [v Evropě byla též většina lidí PRO, přesto byl zrušen]. Mimochodem, redaktorem gazety byl Valentin Prussakov, můj přítel, který nejprve uprchl z Moskvy do New Yorku, a pak uprchl z New Yorku zpět do Moskvy.

Skončilo to americké křivosudí tím, že spravedlnost vzali do svých rukou zločinci sami. Když jistého masového vraha-lidojeda američtí soudci namísto elektrického křesla poslali na doživotí do vězení, tak jej ve vězení soudili a zabili ostatní zločinci, kteří byli nemocní z pohledu na lidožrouta, s kterým měli jíst ze stejné misky. Zde dostáváme černý humor, sarkasmus.

A proč vůbec lidé umírají? A co můžete očekávat? Odpověď na tuto otázku podává zpráva New Yorkského departementu zdravotnictví za rok 1978: z celkového počtu zkoumaných 72.800 úmrtí, v důsledku infarktu zemřelo – 30187. Následuje úmrtí na rakovinu – 16.238, cévní mozková onemocnění – 4085 úmrtí. Chřipka a pneumonie – 3096, cirhóza jater (alkoholická) – 2072, nešťastné nehody – 1565, diabety – 1538, vraždy – 1526, kojenecká úmrtnost – 970, sebevraždy – 780 (NRS – 4.1.1978). – Konec. Nyní si můžete vybrat, co se vám líbí. Ale dost o smrti. Pojďme mluvit o životě.

Byl jednou jeden pán v Anglii – Charles Snow (1906-1980). Byl to moudrý muž, velký a dobrý. Zde, podívejte se sami:

1) Prominentní anglický romanopisec, dramatik a učenec Lord Snow. V roce 1964 byl povýšen na doživotní šlechtický titul. Vzděláním fyzik, zastával významné vládní posty v ministerstvu práce a technologie, byl ředitel Anglické Společnosti Elektřiny, velmi populární přednášející. Je autorem desítek románů (NRS – 3.7.1980).

2) V roce 1941, shromáždil nejlepší mozky vědců pro válečné úsilí. Až do 45 let byl svobodný, a v 45 letech oženil se spisovatelkou Pamelou Johnsonovou, a oni žili velmi šťastně (TV kanál 13, 16.06. 1985, 21:00).

3) Sovětská Literární encyklopedie píše, že Charles Snow – je dobře známý současný anglický spisovatel, prominentní fyzik, lord, peer a člen britského parlamentu, autor knihy "Kuloáry moci", nepřítel modernismu a sympatizant s SSSR.

Ale já jsem se zajímal o to, co tento bezesporu velmi schopný muž, hovoří o svých bratřích-spisovatelích:

4) Jeden anglický vědec, Charles Snow (který je také spisovatel), nedávno prohlásil, že "devět z deseti autorů jsou politicky chybní" (zdůrazněno mnou – GK), a že kdyby spisovatelé neměli takový vliv na politický život národů, možná, že svět by nepoznal Osvětim (M. Korjakov – 18. října 1959. Převzato z antologie "Mosty", № 6, Mnichov 1961, str.274). A "Mosty" – to byl hlas CIA, dosti autoritativní hračka v jejich rukou. Já to vím, protože jsem kdysi této bandě komandoval.

Můj přítelíček filozof Kierkegaard, homosexuál a hrbáč z židů-vykrestů, také autoritativní člověk, říká, že od vynálezu knihtisku, ďábel žije v tiskařské černi. A čestný Lord Snow se k němu přidává, ale když mluví o spisovatelích, upřesňuje: 9 z 10! A to pomáhá pochopit některé ze záhad v životě spisovatelů. Zde, podívejte se sami:

5) Ze šesti amerických laureátů Nobelovy cenu za literaturu, 5 byli alkoholici (Eugene O'Neill, Sinclair Lewis, William Faulkner, Hemingway a Steinbeck) ("Time" – 5.10.1970, s. 59). – Ale žiješ-li dobře, alkoholikem se nestaneš!

A hle, ještě tenhle tak smutný výsledek ze všech těchto kouzel:

Ze 700 spisovatelů, kteří byli přítomni na I. kongresu sovětských spisovatelů v roce 1934, jen 50 lidí přežilo Velkou čistku a bylo na II. kongresu spisovatelů v roce 1954. A Solženicyn řekl, že během Veliké Čistky "vyčistili" přes 600 spisovatelů (Conquest: "Velký teror" str.322) A důvod je stejný: protože ďábel se usadil do tiskařské barvy.

Po kartičce o "Smrti", na řadě v mojí kartotéce přichází karta na heslo "Socialismus". To je pro ty, kteří jsou unaveni z života na naší Zemi a chtějí skočit rovnou do ráje, kde, jak slíbil Marx a Engels, bude "od každého podle jeho schopností a každému podle jeho potřeb", to jest kde lenoch bude ležet za pecí a hladit si břicho a knedlíky samy budou mu skákat do úst. Ale chytří lidé říkají o tom ráji následující:

1) Slavný sociolog Herbert Spencer (1820-1903) napsal: "triumf socialismu by byla největší kalamita, kterou kdy zažil svět – logickým důsledkem by byl vojenský despotismus" (Šmakov: "Svoboda a Židé" str.226). A tak tomu skutečně bylo za sovětské éry, která byla považována za socialistickou.

2) Polský spisovatel Jozef Mackiewicz napsal, že světový socialistický systém... lze nejlépe popsat jako druh psychické nákazy... Winston Churchill napsal: "Němci přivezli Lenina v zaplombovaném vlaku ze Švýcarska do Ruska, jako bakterie infekce" (Churchill: "Globální krize", London 1929, str. 72). (NRS – 24.02.1983).

3) Akademik Šafarevič dává čtyři neměnné tendence každého socialismu: zničení rodiny, zničení náboženství, zrušení soukromého vlastnictví a zrušení veškeré hierarchie ("Naša strana" v Buenos Aires – 05.05.1984). Pak Šafarevič dokázal, že lidstvo už několikrát v historii zavedlo socialismus – a vždy to skončilo masovým hladem. A Šafarevič je matematik, počítat on umí.

4) Henry Kissinger byl americký ministr zahraničí, on hrál hlavní roli v zákulisní politice Washingtonu. A hle, co on si myslí o socialismu: "Jak říká Kissinger, jistá část inteligence se snaží dosáhnout moci kázáním socialismu, s cílem donutit národy, aby šli podle jejich spekulace..." ("Naša strana" – 6.10.1984). Také tam: "Cestou a souběžně se socialismem jde liberalismus."

5) A náš prorok F. Dostojevskij napsal: "Budoucí království socialismu bude strašná tyranie podvodníků a vrahů, která uvrhne lidstvo do živoucího pekla duchovního utrpení a materiální chudoby" ("Russkoe samosoznanie" [Ruská identita], leden 1987, str. 20).

6) I. Šafarevič, člen Akademie věd SSSR, ve své knize "Socialismus jako jev světové historie" napsal, že socialismus je namířen proti jakémukoliv vidu života, protože je kolektivním instinktem smrti lidstva ("Naša strana" – 5.6.1981) .

7) V sovětské "Literaturnoj gazetě" z 29.06.1988 píšou: "Fronty nezmizí, dokud bude existovat socialismus, ony jsou jeho potomky". Jenomže Hitler a Mussolini se dostali k moci pod praporem socialismu – a žádné fronty neměli. Proto, všechno zlo spočívá v socialismu marxistickém.

8) Trockého pravnuk – David Axelrod – žije v Izraeli, a prohlašuje: "Socialismus vede válku proti Židům po celém světě... V očích každého socialisty jsou zákonnost, demokracie a svoboda projevu pouhá hesla, která jsou nezbytná pro zničení nepřítele" (izraelský časopis "Aleph "- 5.7.1988, str. 6).

9) Ale akademik Šafarevič tvrdí svoje: "Socialismus je realizace vůle k smrti" (noviny "Deň", Moskva – 14.7.1991).

Lid také odpovídá na socialismus takovými častuškami: "Když Lenin umíral, Stalinovi přikazoval: Lidem chléba nedávej, Maso jim neukazuj!"

A mně lezou do hlavy slova Nekrasova, která si pamatuji ještě ze školy:

Svět má cara, Ten car je nemilosrdný, Jmenuje se hlad.

Hrůzy hladomoru v roce 1921 si pamatuji jen z vyprávění. Ale hrozný hlad v roce 1933 jsem zažil na vlastní kůži. Též během války v letech 1941-1945 v týlu byl velký hlad. Hlad byl vůbec věrný společník sovětské moci, moci socialismu.

Ale inteligenti neustávali a zpívali:

My k zármutku všem buržujům, Světový požár rozdujem, Světový požár v krvi, - Bože požehnej!

Autor těchto veršů zemřel brzy poté ve stavu nepříčetnosti. Přesto byl to dobrý básník – Blok s jeho "Neznámou". Ale i jeho zachvátila vřava událostí, festival idiotů, kterému se říká revoluce.

* * *

Hned za kartami o "Socialismu" mám celou sérii karet o "Stalinovi", svého druhu produktu socialismu. O Stalinovi jsem psal už dříve. Ale tento muž hrál tak velkou a zlověstnou roli v dějinách Ruska, že stojí za to připomenout si některé základní fakta jeho biografie:

1) Stalin byl diktátorem SSSR od 1928 do 1953 – 25 let. Stalin měl levou ruku "suchou" (kachexie), nehybnou a o 3 palce (7,5 cm) kratší než pravá, kvůli čemu byl uznán neschopný pro vojenskou službu v první světové válce. Pseudonym ​​Stalin si vzal v roce 1913.

2) Stalin se oženil s Kateřinou Svanidze v roce 1904. Syn Jacob se narodil v roce 1906. Kateřina zemřela v roce 1907. Stalin syna neměl rád, doma s ženou téměř nežil. Jeho druhá manželka Naděžda Allilujeva si brala Stalina, když jí bylo 16 a jemu 39 let (rozdíl 23 let – trochu moc).

3) Stalin se účastnil 118 loupeží – "exach" (tj. vyvlastnění, expropriace). Největší loupež byla ve státní pokladně v Tbilisi 13.června 1907. Při ní bylo 50 lidí zabito a zraněno (NRS – 18.4.1963). – Udivuje mne jedna věc: proč Stalina za to nepověsili jako obyčejného banditu?

4) Stalin má srostlé dva prsty na levé noze (druhý a třetí prst), což znamená, že je čtyřprstý. To je z archivu Ochranky, který velvyslanec v Paříži Maklakov předal do úschovy Hooverovu Institutu v Kalifornii." (NRS – 9.4.1963).

5) "Čtyři prsty na noze, to je znaménko čarodějnice" (doktor-psychiatr R. Masters "Eros a zlo", New York 1962, str. 170). Za to ve středověku by byl skončil v ohni na hranici Inkvizice.

6) Jako mladý muž, Stalin psal pod pseudonymem Běsošvili. Viz Trockého kniha "Stalin", str.475, a kniha agenta CIA Edwarda Smithe "Young Stalin", New York 1967, str.453. A vzpomeňte na knihu "Běsi" (Posedlí) Dostojevského.

7) Dr. John Beaty, plukovník americké rozvědky G-2 během druhé světové války, později vedoucí historického oddělení G-2, ve své knize, "Železná opona nad Amerikou", str. 28, říká: "Někteří historici píšou, že Lenin i Stalin byli položidé. "

8) David Weissman v článku ve "Věstníku B'nai B'rith" (3. března 1950) říká, že Stalin je Žid (z knihy Monsignora Pillona "Zednářství Grand Orient bez masky", str. 19). – B'nai B'rith je seriozní organizace, centrum židovského zednářství "Bratří Paktu".

9) Jednou u mne seděli a popíjeli tři přátelé-kavkazci. A já jsem jich zeptal, co znamená po kavkazsky jméno Stalinova matky – Džugašvili. A všichni tři unisono říkají "džuga" – je žid, a Dzhugashvili – syn žida.

10) Stalin byl prý zrzavý (jeho matka a jeho dcera Svetlana byly též zrzavé). To mi říkají lidé z třetí vlny židovské emigrace. V Moskvě prý to všichni vědí.

11) Kalifornský psychiatr profesor Rossel Lee je přesvědčen, že Stalin je ​​blázen. Existuje též kniha psychiatra Ericha Fromma "Anatomie lidské destruktivity" (1973), kde Fromm nazývá Stalina paranoikem(str.203) a věnuje několik stránek (285-288) na posouzení osoby a díla Stalina jako "klinického případu non-sexuálního sadismu" (prof. Albert Parry v NRS – 01.10.1977). Ale paranoia – to je šílenství.

12) Isaac Don Levine ve své knize "Velké tajemství Stalinovo" se domnívá, že Stalin nebyl jen agentem Ochranky (tajné policie za cara), ale i homosexuálem (New York 1956, str. 40).

13) Výška Stalina – 5 stop a 2 palce = 155 cm (Conquist: "Velký teror", str. 63). Velmi malá postava, vzhledem ke komplexu Napoleona, neboli mánie velikášství.

14) Hlavní Stalinův zločin: během kolektivizace, bylo vypuzeno asi 10 milionů zemědělců, přičemž zahynulo asi 3,5 milionu lidí" (Johny Barron: "KGB", Tel Aviv 1978, str.433).

15) Mumii Stalina vyhodili z Leninova Mausolea po rozhodnutí XXII sjezdu KSSS v říjnu 1961 (Louis Fisher: "Lenin", London, 1970, str.438).

16) Louis Fischer ve své tlusté knize "Lenin" (str. 980) říká, že Stalin měl "mánii velikášství, která ke konci nabyla rozsahu duševní nemoci" (Louis Fisher. "Lenin", London 1970, str.644).

17) A v Bibli na toto téma čteme: "Když panuje bezbožník, vzdychá lid" (Přísloví 29:2).

18) Stalin řekl, že "být vděčný – to je psí vlastnost" (Boris Churgin v NRS – 15.9.1989). Když Stalina vyhodili z mauzolea, lid řekl: "Psovi – psí smrt".

19) V izraelském časopisu "Aleph" napsali, že od 1970 do 1987 ze Sovětského svazu do Izraele se repatriovalo 30.000 gruzínských Židů a okolo 12.000 horských Židů ("Aleph", № 182 – 07.07.1987, s. 34).

20) "... jeden z hlavních antisemitů Sovětského svazu byl Joseph Stalin" (NRS – 27.09.1988).

21) Světoznámý psychiatr Bechterev v roce 1927, po prohlídce Stalina, otevřeně konstatoval paranoidní stav. Ale profesor Bekhterev byl také zednář, on cestoval do Turecka k Mladoturkům s Gučkovem (viz Seljaninovu knihu "Tajná síla zednářství", str.99). Viz také velmi zajímavý článek o Bechterevě v NRS – 21.10.1988.

22) Nikita Chruščov mluvil o Stalinovi následující: "...mezi námi, on byl v posledních letech života šílený. Na trůnu, všimněte si..." (NRS – 17.1.1989).

23) V NRS – 14.04.1989 článek "Kremelský pacient amerického Freudisty" – o knize amerického lékaře-freudisty D.Rankura-Laferrera "Stalinovo myšlení", který analyzuje stihomam Stalina, jeho mánii velikášství a narcismus, a přímo vyvolává otázku homosexuality Stalina, jak tělesné nedostatky ovlivnily jeho psychologii. Tento lékař studoval na Harvardu a stal se specialistou v oblasti slavistiky. Zde se píše, že "Stalin tancoval v objetí s Titem".

A William Bullitt, americký velvyslanec v Moskvě, píše: "Stalin, velmi opilý, začal mě líbat přímo na ústa, a bylo to hrozné." Svoji matku Stalin nazýval prostitutkou, stejně jako to dělal jeho otec, a on velmi rád se dával chovat od svých žen i od vlastní dcery, jako by to byla matka. Autor píše, že Stalin byl paranoik, ale podle zákonů psychoanalýzy, základem paranoie je latentní homosexualita. Stalin údajně souložil s náčelníkem své ochrany, maďarským komunistou K.M. Paukerem (mužem "té" samé Paukerové v Rumunsku), potom tento Pauker byl zastřelen v roce 1937.

Autor cituje Harolda Lessvella z knihy "Psychopatologie a politika," kde Lessvell se domnívá, že "politikové často pracují společně, tvoří malé kliky, a mnozí z nich mají problémy v normálních stabilních heterosexuálních vztazích" (tj. bratři zednáříci – G. K.). Doktor-freudista Rankur napsal, že Stalina a Hitlera pojil společný boj proti této "konspirativní homosexualitě". Gorkij dne 23.března 1934 náhle prohlásil v "Pravdě": "Když zničíte homosexualismus, zmizí i fašismus". Předtím, homosexualita byla legální v SSSR (to vše píše Rankur). Pak autor naráží na všechny ostatní sovětské vůdce – Lenin, Trockij, Bucharin, Beria (5+) (NRS – 14.4.1989). Brzy poté, v roce 1935, začala Veliká Čistka.

24) V ruském tisku psali, že Stalinova matka byla pohřbena na židovském hřbitově v Gori, kde se Stalin kdysi narodil (informace obdržena dne 21.1.1997).

25) Slavný filozof Nietzsche napsal: "Velmi často se stává, syn se stane odhalením otcova tajemství". To znamená, že Nietzsche znal zákony degenerace – a sám zemřel v blázinci.

Proto se podívejme na děti Stalina.

Ale začněme s manželkou, Naděždou Alliluyevou. Byla lesbička, schizofrennička a spáchala sebevraždu o 15-tém výročí Říjnové revoluce, 7. listopadu 1932, zastřelila se ve věku 30 let (Joseph Itskov v NRS – 11.1.1987).

Starší syn Stalinův z prvního manželství s Catherinou Svanidze – Jakov Džugašvili – podprůměrná výška, hubený... velmi černé, lesknoucí se oči umístěné šikmo... V očích byl utajen beznadějný smutek, jaký bývá u velmi nešťastných lidí. Jeho vztah s otcem se definitivně zhroutil, když se Jakob oženil s židovkou. Stalin řekl Jakobovi, že nebude dědečkem jeho dětí. Svého nevlastního bratra Basila on nenazval jinak, než kocour Vaska nebo hajzl Vaska.

V německém koncentračním táboře Jakob se choval velmi dobře, odmítl spolupracovat s Němci. Spáchal sebevraždu skokem na ostnatý drát pod napětím." (A. Kazbegi v NRS – 25.4.1980).

První ženou Jakoba byla Zoja, dcera kněze, což se nelíbilo Stalinovi a pod Stalinovým tlakem se rozvedli. Od Zoji měl Jakob dceru, která brzo zemřela. Potom Jakob žil s Olgou Golyševou, ale ženatý nebyl. Ta v roce 1936 mu porodila syna Eugene. A v prosinci 1935 Jakob se oženil podruhé – s židovkou Julií Isaakovně Meltzer, která do té doby byla vdaná čtyřikrát (-!? GK), a která byla starší než Jakob. Od Julie a Jakoba byla dcera Galina (Gulja), narozená v roce 1939 ("Večernaja Moskva" – 24.6.1996, s. 3).

Druhý syn Stalinův od druhé manželky Naděždy Allilujevé – Vasilij (1919-1962 = 43 dost málo) – byl generál-nadporučík letectví, alkoholik a rváč.

Vasilij Stalin měřil 160 cm, což je méně než průměrná výška, a byl zrzavý (Boris Bočštejn v NRS – 12.12.1985). U velikého otce – malé děti. Oba.

První manželka Vasilije Stalina byla Galina Burdonskaja. Ironické je, že Vasilij byl zrzavý a jeho manželka Galina byla také rusovláska, on sám jí říkal Zrzko nebo Rýžule. Otec Galiny, Alexander Burdonskij, pracoval jako řidič v ČK – GPU – NKVD. Vasilij a Galina měli dvě děti – Alexandra a Naděždu. Potom, třebaže se nerozvedl s Galinou Burdonskou, Vaska se oženil s Katerynou Timošenko, dcerou maršála Tymošenko, který byl ministrem obrany. Po Stalinově smrti Vaska proseděl 8 let v Lefortovském vězení.

Jeho druhá manželka, Kateryna Tymošenková, hned po Stalinově smrti, anulovala sňatek s Vaskou a dvě Vaskovy děti přepsala na jiné jméno. Později Vaska měl ještě celou hromadu ženských. Po smrti Vasky, Světlana Stalinová napsala ve své knize "20 dopisů příteli" o svém bratrovi tohle: "Pitva ukázala úplné zničení těla alkoholem" (z moskevské gazety "Soveršenno Secretno" № 8, 1991, s. 8-11).

Milovaná dcera Stalina, Světlana Alliluyeva-Stalinová, zanechavši v Moskvě spoustu mužů a dětí, plivla na celoživotní dílo svého otce a utekla do Ameriky, kde porodila dceru Olgu. Světlana sama píše, že Olga byla "problémové dítě", které od dětství vozili k psychiatrovi, a že Olga, vnučka Stalina, vůbec nemluví rusky. Potom stopy po Světlaně se ztrácejí... Tak přechází zemská sláva...

Zde je ještě jedna podrobnost o Vasiliji Stalinovi. Jeho dcera od Galiny Burdonské – Naděžda – se provdala za syna Alexandra Fadějeva (noviny "Kurier" – 21.05.1999, str.35). Ale Fadějev byl profesionální revolucionář, vedoucí Svazu sovětských spisovatelů, propadlý alkoholu a nakonec spáchal sebevraždu. Jak se říká, vrána k vráně létá.

Ale vždyť jednou, v roce 1945, generalissimus Stalin, stojící na tribuně Leninova mauzolea, dělal přehlídku, a k jeho nohám padaly prapory poraženého hitlerovského Německa. A v nebi nad Rudým náměstím létaly vítězné sovětské flotily pod velením generálporučíka Vasilije Stalina. Sic Transit Gloria Mundi – tak prochází zemská sláva...

* * *

Někteří lidé, po přečtení titulu této kapitoly – "Zpověď šílence" – si uleveně oddechnou a usmějí se: „Aha, nakonec se Klimov přiznal, že on sám je také nenormální. Další člen do našeho pluku!”

Záměrně jsem odkládal tuto zpověď dál a dál, až pak na samý konec. Je pro mě velmi obtížné a frustrující přiznat výsledky práce, kterou jsem se zabýval téměř 50 let a které říkám vysoká sociologie.

Dovolte, abychom definovali, kdo je vlastně normální člověk a kdo je nenormální. V zásadě. Ve věci samé. Když se vykašleme na Freuda, Karla Marxe, Nobelovu cenu a další chytráky... Vždyť je to všechno velmi jednoduché: ten, kdo je ve většině – ten je normální, a kdo je v menšině – ten bude nenormální. Bude jak slaná okurka.

A co tedy dostáváme? Poté, co jsem důkladně prověřil a poctivě popsal všechny z mých bývalých přátel a známých, musím přiznat, že jsem se ocitl v menšině. Takže to dopadlo tak, že v mém prostředí jsem člověk nenormální, jsem blázen. Takže, vina je v prostředí. A tomu se říká sofistika.

Ale nelamme s tím hlavu lidem. Radši se obrátíme na "Zjevení svatého Jana," kde se říká: "Zde je moudrost. Každý, kdo má vhled, ať vypočítá množství té šelmy, neboť je to číslo člověka". Pak svatý Jan počítal, počítal, až se dopočítal k číslu 666, a chcete-li to v moderní řeči, je to 66,6% čili 2/3.

Ale já jsem napočítal víc a hůř. To je proto, že mé životní prostředí – je inteligence. A pokud jde o inteligenci, ne bez důvodu se zrodilo klišé – "shnilá inteligence". Výsledky jsou takové, že je mi jaksi trapné o nich mluvit. A i lidí je mi líto. Bude lepší, jelikož jsem v ostudné menšině, udělat autokritiku a přiznat, že jsem člověk jasně abnormální.

Moje životní prostředí, moji přátelé a známí, to nejsou jen lidé s vyšším vzděláním. To jsou, ve většině, profesoři a doktoři různých věd. Dokonce i moje "svatá žena" Kissa, i ta je doktorkou ruského jazyka a literatury. A vzpomeňte si na mazanou kněžnu Lusku Obolenskou. Ať se vám to líbí nebo ne, ať s nimi kroutíte nebo vrtíte, je to stejně všechno inteligence. A jaké je "číslo šelmy" pro inteligenci?

V takových případech, já se rád schovávám za autoritu. Proto se teď schovám za takovou autoritativní osobu jako byl Lord Charles Snew, sir, peer, velký vědec, spisovatel a člen britského parlamentu, který upřímně říká, že "9 z 10 spisovatelů jsou politicky chybní", to znamená, že 90% spisovatelů-intelektuálů – jsou lidé "tento", abnormální. Hle, já dostávám to samé – něco kolem 90%. Fatální "číslo šelmy" pro inteligenci.

Nyní se podívejme, jak to vypadá v praxi. Jakmile jsem začal se nořit do problémů degenerace, okamžitě jsem cítil hodně odporu ze strany redaktorů. Jakoby slovo "degenerace" – byl druh zakázaného ovoce. A pak je tu filozof Kierkegaard a říká, že od vynálezu knihtisku, ďábel žije v inkoustu tisku.

Potíže s editory jsem začal mít v emigračním časopise "Grani". To je orgán solidaristů z Národně-pracujícího svazu (NTS). Dokud tiskli můj "Berlínský Kreml", měl jsem s nimi skvělý vztah. Ale když jsem začal psát "Knížete tohoto světa", odkud to zavonělo degenerací, redaktorce "Grani" Nataše Tarasové se tento "Kníže" nelíbil a odmítla jej tisknout.

A později jsem zjistil, proč. Dozvěděl jsem se, že Nataša Tarasová má 16-tiletou dceru. Jakmile dcera dosáhla puberty, objevily se u ní nejrůznější zvláštnosti v nervovém systému, může oslepnout nebo ohluchnout a mluví o sebevraždě, protože nechce žít. Případ je natolik vážný, že matka místo práce v kanceláři "Grani" začala pracovat doma, aby mohla hlídat nervózně nebo duševně nemocnou dceru, která nechce žít.

Ale kdyby do rukou té dcery padla moje knížka "Kníže", která mluví o špatné dědičnosti, mohlo by se stát, že by dcera plivnula do tváře své matky, nebo odešla z domova, stejně jako mnoho hippies. Proto, editorka "Grani" Nataša Tarasová přestala tisknout mého "Knížete". Jak se říká, vlastní košile je blíže tělu. Přiznám se, že na jejím místě, tak bych dělal to samé.

A ohledně redaktorky pařížských ruských novin "Russkaja mysl" (Ruské ideje) kněžny Šachovské, dal by se napsat celý dobrodružný román. V Paříži mezi ruskými spisovately se jí bojí jako bengálského tygra. Jednoho dne můj známý monarchista Vl. Rudinskij napsal do časopisu "Naša strana", že princezna Šachovskaja pozapomíná ruskou řeč a dělá hloupé chyby. Madame Šachovskaja byla tak naštvaná, že podala u pařížského soudu stížnost, a nebohého spisovatele Rudinského ochudila citlivou pokutou.

Já také, vzpomenuv si na Šolochovův "Tichý Don", dal jsem princeznu Šachovskou na veřejný pranýř a zobrazil ji jako šílenou čekistku v mém románu "Mé jméno je legie". Ale bengálská tygřice, rytíř francouzské Čestné legie, mlčky stáhla ocas mezi nohy, třebaže měla možnost mi odpovědět ve svých novinách.

Zlé jazyky v Paříži syčí, že rodokmen kněžny Šachovské není zcela obyčejný, že kdysi žil sedmdesátiletý kníže-hlupáček Šachovskoj, který ve svém stáří bláhově si vzal za ženu mladičkou židovku se třemi žíďatami od jiného žida, který sloužil u knížete jako manažer a s kterým kníže kdysi, jak se povídá, provozoval pederastii. Odtud pochází knížata Šachovští – jsou čistokrevní židé.

Každopádně, princezna Šachovskaja vzkvétala a stala se redaktorkou "Ruské mysli". Někteří říkali, že je bisexuální, zatímco jiní říkali, že je úplná lesbička, muž v sukni. Děti neměla, ale existoval bratr-mnich. Ale já jsem se o ni zajímal v následujícím textu.

Jeden z mých čtenářů mi poslal zajímavou fotokopii z knihy "Fakta a výkony ve vzduchu", autor F. Mason, vydavatel známý – "Doubleday", New-York, str. 310, kde se říká, že první ruská žena-vojenský pilot byla princezna Eugenie M. Šachovskaja, která ukončila pilotní školu v Johannistale v Německu 16. srpna 1911. Po první světové válce, když požádala cara, bylo jí povoleno sloužit v letectví: v listopadu 1914 byla včleněna do 1. vzdušné eskadrony jako pilotní zvěd.

Ve spodní části stránky je hvězdička s poznámkou: "Kněžna Šachovskaja přežila nejen válku, ale i revoluci. Navíc, sloužila jako hlavní popravčí u Čeky v Kyjevě, což bylo neobvyklé povolání pro dámu šlechtického rodu."

Pak jsem veřejně, v mém románu "Mé jméno je Legie", se zeptal kněžny Šachovské, šéfredaktorky "Ruské myšlenky", na její příbuznou, která byla hlavním katem Čeky v Kyjevě, což bylo neobvyké povolání pro dámu šlechtického rodu. Ale pařížská princezna Šachovskaja, z které jde v Paříži strach jak z bengálského tygra, stáhla ocas mezi nohy a neřekla nic.

[Ohledně novin Russkaja mysl, vedení je dnes v Londýně. Učil jsem kdysi pár let na francouzské universitě, kde mým šéfem byl kníže Dimitrij Šachovskoj (s americkou transcripcí oficiálně Shakhovskoy), který dnes učí na Institutu orthodoxní teologie Saint-Serge v Paříži. Jeho tetou byla Zinajda Šachovskaja, tehdy editorka Ruské mysli. Drobné postavy, měl mladou, hezkou ženu, které se dost bál. Byl tehdy mladý, mohl tedy být synem jednoho ze tří, do slavného rodu přiženěných dětí, z nichž jeden se stal v Americe arcibiskupem – pozn. LP 2013].

Faktem je, že pařížská kněžna Zinajda Šachovskaja měla bratra, knížete Dimitrije Šachovského, který šel k mnichům a stal se arcibiskupem. Tento arcibiskup Jan San-Francisský napsal pochvalnou předmluvu k románu "Mistr a Markéta" Michajla Bulgakova, vydání YMCA Press, Paris 1967, kde stojí tento epigraf:

"Vytáhneš-li drahocenné z ničeho, budeš jako Moje ústa" (Jer. 15).

A v textu románu na straně 25 autor říká, že Ježíš Kristus je "duševně nemocný". Na stránce 29 jasně říká, že Ježíš Kristus "je zjevně šílený člověk". Na stránce 176 opět řekl, že byl "nerozumný". Na stránce 184 nazval Ježíše Krista "nalezenec, syn neznámých rodičů". To je jasné rouhání – a to s požehnáním arcibiskupa ze San Francisca!

Zde opět, vzpomněl jsem si na "Tichý Don" Šolochova, jak za občanské války na Donu existovaly pouze dva tresty – zastřelení nebo veřejné bičování podle rozhodnutí rady starších. Jak bičovaný si přidržoval kalhoty a říkal: "Děkuji vám, pánové starší sověti, za poučení! A díky vám za to, že jste mne nezastřelili!"

Za zjevné rouhání arcibiskupa Jana San-Francisského, rozhodl jsem se jej podrobit veřejnému bičování. Popsal jsem jej ve svém románu "Mé jméno je Legie" jako autokefálního arcibiskupa Theophana San Francisca, bývalého prince Žoch-Žochovského, který oddává lesbickou Natašu von Meyer se svým mužem-pederastem. Vždyť to je také jasný hřích – oddávat čarodějnici s ďáblem, kdy pak z toho vzejde čert ví co. Nikdo mne nemůže obvinit z toho, že postavy mých románů jsem cucal z palce. Všechny z nich byly okopírovány ze života.

Ale abych se vrátil k našim redaktorům, proč se jim nelíbí slovo "degenerace"? Vezměte známý týdeník "Posev" Národně-dělnického svazu (NTS), kde kdysi dávno, v roce 1948, jsem začal svou spisovatelskou činnost, když tam tiskli můj "Berlinský Kreml". Redaktor "Posevu" E. Romanov byl všem známý homosexuál. Když NTS-sovci proti němu udělali vzpouru, američtí finančníci jim řekli: "Můžete jít všichni, ale Romanov zůstane". Ukazuje se, že Romanov byl nejen homosexuál, ale i zednář.

Existoval v New Yorku časopis "Svobodné Slovo Rusi", vydavatel Turjanica, s nímž jsem měl skvělé styky. V roce 1970 vyšlo první vydání mé knihy "Kníže tohoto světa." Navrhuji Turjanicovi:

– Udělejte trochu reklamy a můžete prodávat mého "Knížete".

– Ne! – rozhodně prohlašuje Turjanica.

– Proč ne? – divím se.

– Protože je to pornografie – odpovídá Turjanica.

Byl jsem překvapený a podíval se na Turjanicu už jinýma očima, očima vyšetřovatele 13. oddělení KGB, kterého popisuji v mém "Knížeti". A co vidím: přede mnou je mimořádně malý staříček, který lže, že mu nervy ruku zkroutily; nikdy nebyl ženatý, děti nemá, je to typický degenerát, kterému je můj "Kníže" proti srsti. A tím se prozradil. Není to nutně homo, ale... něco u něj není v pořádku. Samozřejmě, nic jsem mu neřekl.

Editor "Nového ruského slova" Andrej Sědych, jméno po matce Jakov Mojsejevič Cvibak. Ostřílená lesbička Nina Berberova se proslavila tím, že napsala knížku o zednářích v ruské emigraci "Lidé a lóže", kde dokonce přetiskla legitimaci zednářské lóže Jakova Mojsejeviče. Prostě ona psala blbé příběhy, které editor odmítl tisknout, prozrazením se Jakovu Mojsejeviči pomstila. Tak či onak, teď vím, že Jakov je též z "nich". Tisknout mého "Knížete" on také odmítl.

"Nový žurnál" je nejtlustější časopis ruské emigrace, od věky věkův je v rukou SR, strany sociálních revolucionářů, bývalých atentátníků a teroristů. Tam jsem to s "Knížetem" vůbec nezkoušel. Tam je pevná část 58-Ž [ž jako žumpa, neboli gay].

Monarchistické noviny "Naša strana" (Naše zem) v Buenos Aires. Mohlo by se zdát, že monarchisté – jsou křišťálově čistí lidé, kteří zpívají "God Save the Tsar" [česky Zachovej nám Hospodine císaře a naši zem...]. A já dokonce sympatizuji s monarchisty. Jenomže editor "Naší země" M.V. Kirejev nějak začal syčet proti mému "Knížeti", což je špatné znamení. Pak moji agenti, to jest moji čtenáři, žijící v Buenos Aires, mi řekli, že Kirejev je taky, jak se teď říká, "modrý", to jest také 58-Ž. Výsledkem je, že všude, kam se podíváte, všude je to stejné.

Tak, pravdu měl čestný lord Charles Snow, sir, peer, skutečný velký učenec, dobrý spisovatel, a dokonce i člen britského parlamentu, který upřímně řekl, že 90% spisovatelů a intelektuálů jsou lidé, měkce řečeno, bionegativní. To abychom o nich nemluvili jako o degenerátech.

Měl pravdu můj přítelíček filozof Kierkegaard, když filozofoval, že od chvíle vynálezu knihtisku, ďábel žije v tiskařské černi. Ale budeme-li mluvit lidově, budou to samá netisknutelná zaklení. A výsledkem je nová věda – filozofie nadávek, která je silnější než marxismus. Co dneska zůstalo z marxismu? Pouze některé nemravnosti. A přitom, kdysi to bylo náboženství...

Tak jsem se pokorně přiznal, že v mém prostředí, prostředí mých bývalých přátel a známých, které jsem poctivě popsal ve svém "Rodinném albu", já jsem člověk jaksi nenormální, jsem ve smutné menšině.

Hle, kam nás zavedlo hledání moudrosti ve stopách svatého Jana, který prohlašuje:

"Tuť jest moudrost. Kdo má rozum, sečtiž počet té šelmy. Nebo jest počet člověka, a jestiť počet ten šest set šedesáte a šest" (překlad české bible, Zj. 13:18). Tak praví kniha knih.

20. listopadu 2004.


Přejít na OBSAH