Grigorij Klimov «Rodinný album». Kapitola 47

Strom poznání

Při prohlídce mé kartotéky, kde jsem shromažďoval nejpodstatnější věci z mého archivu, narazil jsem na některá fakta, které mne osobně zaujaly. Ačkoliv mám dojem, že už mne nic nemůže překvapit. Například, vezměme případ Podťolkova.

Narodil jsem se v Novočerkasku, bývalém hlavním městě Velkého Vojska Donského, kde hlavní ulicí byl Podtělkovský prospekt. Chodil jsem tisíckrát po této ulici a nikdy jsem nepřemýšlel o tom, kdo to byl Podťolkov.

Ale nedávno jsem dostal jako dárek kazetu s filmem "Tiše teče Don", kde figuruje také Podtolkov, jeden z největších revolucionářů na Donu za časů revoluce. Talentovaný režisér ukázal Podťolkova jako typického hulváta s chorobným komplexem moci. Ale já teď, ve stáří, dívám se na lidi jinak, než když jsem byl dítě.

Beru sovětský "Encyklopedický slovník", čtu: "Podtělkov... V lednu 1918 předsedou Donského Vojensko-revolučního výboru, v dubnu – předsedou Rady lidových komisařů Donské sovětské republiky ... Pověšen bílými kozáky, spolu se svým asistentem Krivošlykovem". To znamená, že na Donu byl premiérem, podobně jako Lenin. Krivošlykov byl jeho sekretář.

Ale hle, co říká karta z mé kartotéky s nápisem "Revolucionáři – psychopati": "Podpraporčík Podťolkov byl předsedou Rady lidových komisařů v Donské sovětské republice, a před tím byl v psychiatrické léčebně (zdůrazňuji já – GK), a potom pověšen" (z knihy "Dějiny kozáků" Gordějeva, svazek 4, Moskva 1993, str.189). Zdroj je velmi vážný. Právě teď začali otevírat archivy. Vlastně, Podtělkova měli okamžitě zastřelit jako vzteklého psa, a nedělat s ním ceremonie, jak to ukazuje film Tichý Don".

Ale to ještě není všechno. Podtělkov a Krivošlykov – to byli dva pederasti. Jako Marx a Engels. Jako Lenin a jeho minion Zinověv. Jak Trockij a jeho nejbližší přítel Joffe. Mám na tyhle věci vyškolený zrak. Koneckonců, mám za sebou projekt Harvardu, kde si pohrávali s komplexem pederastie Lenina. Harvardská Universita – je nejlepší mozkový trust Ameriky.

Na stejné kartě "Revolucionáři – psychopati" je ještě několik příkladů na toto téma:

1) Nositel Nobelovy ceny Ivan Bunin psal, že revoluce se dělá "pomocí rekrutované a se skutečně ďábelským uměním organizované milionové armády profesionálních vrahů, mučitelů a nejstrašnějších degenerátů, psychopatů a sadistů – jako ta armáda, kterou rekrutovali v Rusku v prvních dnech svého carství Lenin, Trockij, Dzeržinskij, a která se proslavila četnými měnícími se zkratkami: Čeka, KPU, NKVD..." (I. Bunin "Pod srpem a kladivem," Kanada 1975, p.109-110).

2) Současně s Dostojevským, ve věci Petraševců odsoudili k smrti revolucionáře Gribojedova. Ve vězení začal ztrácet rozum a na popravišti, těsně před zastřelením, když mu oznámili, že dostal milost, přišel o rozum definitivně (A. Flegon "Kolem Solženicyna", Londýn 1981, 2. svazek, str.673).

3) Jeden z mála sovětských diplomatů, kteří odmítli vrátit se do Sovětského svazu během Velké čistky, bývalý sovětský velvyslanec v Bulharsku Raskolnikov, se proslavil tím, že napsal a publikoval urážlivý "Dopis Stalinovi". Ale brzy poté se zbláznil a zemřel v blázinci (Konkvist "Velký teror", str.456).

Ale pojďme se podívat, jaké posty tento šílenec vykonával. Otvírám sovětský "slovník": "F.F. Raskolnikov (1892-1939 = 47 let, nic moc) sovětský státník a vojevůdce. Členem komunistické strany od roku 1910, tedy od svých 18 let, jak se říká – usmrkánek, ale už leze do revoluce. Roku 1918 se stává náměstkem komisaře pro námořní záležitosti, členem revoluční vojenské rady republiky. V letech 1919-1920 velel Baltské flotile. V letech 1921-1938 velvyslanec v Afghánistánu, Estonsku, Dánsku a Bulharsku. Tento šílenec přeskakuje jako blecha s postu na post a končí svou kariéru v blázinci.

Je důležité vědět následující: když člověk v 47 letech se zbláznil a skončil v blázinci, to znamená, že předtím celý svůj život byl napůl šílený psychopat. To je důvod, proč během Velké čistky revolucionáře odstřelovali jako šílené psy. Nejlepším příkladem toho je sám géniální Lenin, který zemřel na mozkovou chorobu. Umíral pomalu a bolestně, a vyl jako vlk, doslovně jak by ho ďáblové smažili ve smůle, v ohni pekelném. A kolem čerti tančili.

4) Vedoucí vyhlášeného čínského povstání "boxerů" taipingů byl šílenec (to napsal můj přítelíček profesor Lombroso, potomek dlouhé řady rabínů a talmudistů, a pak ředitel ústavu choromyslných).

5) Profesor sociologie, A.P. Filippov říká, že všichni revolucionáři, počínaje "Posedlými" Dostojevského – jsou duševně nemocní. Je to z časopisu "Niva" v redakci Vaulina, za listopad 1978. Viz můj archiv, 2. složka na "revolucionáře". Tam je mnoho zajímavých faktů.

6) Náš slavný hledač pravdy hrabě L.N. Tolstoj píše o revolucionářích takto: "Čím více amorální lidé jsou, tím více usilují o změnu společnosti" (A. Šmakov "Mezinárodní tajná vláda", Moskva 1912, str.454).

7) Po revoluci roku 1905: velmi důležité svědectví tří profesorů, že všichni revolucionáři – jsou psychopati (A. Šmakov "Svoboda a židé", svazek 2, str.361 – 362). Tam najdete také: Revolucionáři a duševní nemoci (str.449 – 450). Velmi zajímavé.

8) O revolucionářích a šílencích za francouzské revoluce: viz knihu A. Roaback "Historie psychiatrie", New York 1969, str.193-194. Stejně jako v roce 1793, když přišla revoluce, nejprve v blázincích sňali řetězy z násilných šílenců. Vždyť sami revolucionáři jsou stejní šílenci. To píše doktor psychiatrie.

9) Časopis "Seven Days" (hlásí NRS) z 11. listopadu 1983, str. 19 píše o filmu Andrzeje Wajdy "Danton": "Podle Wajdy, revoluce je vzpoura temných pudů, a řadoví revolucionáři – ... typy se zjevnými příznaky degenerace v tváři... Například, Saint-Just... je úzkostlivý blázen".

10) Nebo vezměme román Olgy Forsh "Palace and Prison" (Oděté kámenem). Tam se popisuje revolucionář M.S. Beideman, spolupracovník slavného Herzena. Tento revolucionář byl uvězněn v pevnosti Petropavlovské, ale zemřel v blázinci.

11) Ale vtipný příběh Michajla Frunze, který byl po Trockém předsedou revoluční vojenské rady SSSR a lidovým komisařem pro vojenské a námořní záležitosti, to jest už nebylo kam stoupat výš. Tady vám ukáži rub tohoto svítidla...

V roce 1912 se konal v Charkově hlasitě soud na základě obvinění jistého Michajla Frunze z vraždy jeho manželky a dcery. Na žádost rodičů jeho manželky, udělali exhumace mrtvol, a našli stopy otravy preparáty olova. Frunze byl odsouzen k 10 rokům vězení, zbaven všech práv a postů. Frunze manželku a dceru otrávil, protože se dal dohromady s nějakou umělkyní. Když přišla revoluce, Frunze byl propuštěn z vězení jako oběť režimu, a dokonce se stal velitelem armády a ministrem války (monarchistický časoopis v Buenos Aires "Naša strana", 12. června 1973, s.4).

Sovětský "Encykl. slovník", Moskva 1964, uvádí, že Frunze (1885-1925 = 40 let, nic moc) byl členem komunistické strany od roku 1904, tj. 19 let. Ach, jak brzy! Doslova: "Od roku 1907 po mnoho let byl ve vězení, byl u tvrdé práce a ve vyhnanství, dvakrát odsouzen carským soudem k smrti". Jenomže ne za politiku, ale za vraždu své ženy a dcery. Nicméně, od roku 1918, během občanské války, velel armádě, skupinou armád, Východní, Turkestánskou a Jižní frontou. Od roku 1921 byl členem Ústředního výboru strany. Od roku 1924 – kandidátem do politbyra centrálního výboru, to znamená, na stejné úrovni se Stalinem.

Nicméně, Stalin byl skutečný bandita. Vzpomeňte si na vyloupení státní pokladnice v Tiflisu, kde Stalin hrál hlavní roli a kde mnoho lidí zemřelo. Banditismus pod rouškou revoluce. A skrývá se za tím "komplex vlády", což je duševní nemoc, kterou vidí pouze odborníci – psychiatři. Ale duchovní – teologové to nazývají ďáblem a vládcem tohoto světa.

Ale kromě toho, teologové stále mumlají, že ďábel je náchylný k sebezničení. Výsledkem bylo, že soudruha Frunze, s pomocí Stalina, klidně zařízli na operačním stole během několika bezvýznamných operací, jako je například zánět slepého střeva. Spisovatel pisálek Boris Pilňak, místo aby držel jazyk za zubami, schválně o té věci napsal celý příběh – "Povídka nezhaslého měsíce". Za tuto neodpustitelnou drzost mu odšroubovali hlavu v pověstném roce 1937, a v "Literární encyklopedii" uveřejnili: nezákonně zatčen, byl posmrtně rehabilitován. Historii armádního velitele Frunze lze nalézt také v časopise "Časovoj" za duben- květen 1977, str.4-6.

12) Poslední v mé sérii karet na "revolucionáře-psychopaty" je: G.I. Kotovsky. (1887-1925 = 38 let, také nijak moc).

"Encyklopedický slovník" říká: Hrdina občanské války, účastnil se revolučního hnutí od roku 1905. Člen komunistické strany od roku 1920. Během občanské války velel brigádě pěchoty a kavalérie. Od 1922 – velitel 2. jezdecký sbor. Člen CIK SSSR.

A hle, co o něm říká Roman Gul, starý SR, redaktor solidního "Novogi žurnala" a spolupracovník radio "Svoboda" v sérii článků v "Novém ruském slovu" od 10. do 26. června 1975. Ukazuje se, že Kotovsky byl proslavený bandita. Narodil se v rodině zchudlého šlechtice. Od dětství v řeči zadrhoval, byl atletické postavy, ale nervózní. Vyloučen ze střední školy pro špatné chování a od dospívajících let byl loupežníkem. Byl spojen s esery-teroristy a u soudu sám se nazýval anarchistou. Ale vnějšně měl jistý půvab a věděl, jak okouzlit lidi, něco jako Robin Hood.

Nicméně, když bylo třeba se skrývat, on se neskrýval v lese, jako Robin Hood, ale u známého lékaře psychiatra Kasťuženské psychiatrické léčebny v Kišiněvě. To jest, blázen se ukrývá v blázinci. Kotovsky nekouřil ani nepil, což je typické pro některé anarchisty, ale shltnul omeletu z 25 vajec najednou. Po revoluci, pokládal se za hrdinu občanské války, byl členem komunistické strany, ale měl mnohé nepřátele v Moskvě a na vrcholu GPU, jelikož jako dříve vydával se za anarchistu. V roce 1925 byl zabit několika výstřely z Mausera v sovchozu "Čebanka". Zabil jej kurýr z jeho štábu majorů, který nikdy nebyl chycen. Je podezření, že to byla práce GPU.

Již jsem napsal, že dnes ve Francii hlavní státní svátek – je 14. červenec. Den pádu Bastily a začátek Velké francouzské revoluce. Ale pak jsem se podíval a nemohl najít přesný seznam vězňů v Bastille. Nyní, když opisuji svoji kartotéku, náhodou jsem našel tento seznam obětí královské moci. V ten den, v Bastille bylo všeho všudy 7 vězňů: čtyři penězokazové, dva šílenci, a nějaký hravě de Salage, zavřený v Bastille na žádost jeho příbuzných, protože znásilnil svou dceru (NRS – 21.04.1989). A ve Francii pokračují slavit 14. července, jehož důsledkem bylo sťato gilotinou více než milion Francouzů. Pokud to chcete přesně – 1,025.100 useknutých hlav.

Ale když jsem vytáhl kartu "Revoluce – francouzská", pak je tu něco zajímavějšího. Odborníci píší, že téměř všichni představitelé francouzské revoluce byli zednáři, kteří sebe nazývají humanisté, a jiní je nazývají satanisté: byli to Robespierre, Marat, vynálezce gilotiny Dr. Guillotin a Mirabeau, Danton, Condorcet, La Rochefoucauld, Camillo-Dumoulin, Montalembert, Barnav, Chanfort, Bailey, Brissot, Garat a mnoho dalších. (A.S. Šmakov "Mezinárodní tajná vláda", Moskva 1912, s.199). A někteří poctiví sociologové a psychologové říkají, že zednáři – to jsou jen tajné společnosti homosexuálů a jiných degenerátů, mezi nimiž je mnoho sadistů a masochistů. Zde máte celé tajemství tajných společností – je to něco jako odborový svaz, kde vše táhne k tomu, na co naráží netisknutelná zaklení.

Přitom ne všichni homosexuálové, pederasti nebo lesbičky mají sadismus a masochismus, ne všichni, ale jistá část z nich. A je důležité vědět, jak velká část – jeden ze dvou – nebo jeden ze sta? Prohrabával jsem se v mé kartotéce a našel jsem odpověď na tuto otázku. Sami homouši napsali, že 37% gay se věnuje sadomasochismu (noviny "New York Tribune" z 28. července 1989). Tedy každý třetí bude sadista, nebo masochista. Dobrým příkladem je moje bývalá čertova nevěsta Nataša Clarkson.

Jedna z těchto fen se natolik proslavila, že se dokonce dostala do sovětského "Encykl. slovníku": Saltyčicha (Saltykova, Daria Ivanovna, 1730-1801), velkostatkářka, známá pro brutální mučení poddaných. Za šest let, umučila k smrti 139 lidí. Pověst o jejích zvěrstech přiměla vládu odsoudit ji roku 1768 k doživotnímu vězení u kláštera, kde Saltyčicha zemřela". – Takové sadistky páchaly krutosti i u Čeky. Za starých dobrých časů se jim říkalo čarodějnice a byly páleny na hranici.

A tady je trochu slov o markýzi de Sade, vynálezce sadismu. To napsala slavná Simon de Beauvoir, přítelkyně slavného Sartra. Z matčiny strany, markýz de Sade byl z královské krve. Ve věku 23 let se oženil, ale po pěti měsících, byl zatčen za "nechutné mravy". Do vězení ho dala jeho tchyně, aby se mu pomstila za to, že život její dcery je v troskách. Ve věznicích a v blázincích markýz strávil 30 let (od 37 do 67 let), kde se zabýval svým spisováním.

Vnějšně, markýz de Sade byl trpaslík – 5 stop a 2 palce, to dělá 155 centimetrů, a přitom chorobné obezity, jak se říká, "širák". Vedle něj ještě jeden sadistický malý muž, šéf NKVD během Velké čistky, Nikolaj Ježov, který měřil 152.4 cm a kterého nazývali – "krvavý trpaslík" (to píše prof Albert Parry v jeho knize "Teroristé", New York 1976, str.195).

Simone de Beauvoir řekla, že markýz de Sade, přes všechny jeho triky, měl 3 děti, kázal socialismus a coprophilii, lákaly ho staré a škaredé ženy a odpudivé pachy. Rodný syn markýze de Sade nařídil, aby všechny rukopisy jeho otce byly spáleny. Ale nezkrotná Simona nazývá de Sade "velkým spisovatelem a velkým moralistou" (NRS – 24.05.1959).

A mně se chce pokřižovat se a říci: "Pane, zachraň nás a smiluj se!" Kolik je na světě všelijakých idiotů!

* * *

Listuji dále v kartotéce a vidím kartu – "Ženy – zajímavá fakta":

1) Ve Spojených státech v geriatrických domovech pro osoby se zdravotním postižením "Nursing homes" – je 8 krát více žen než mužů – tři ženy na jednoho (z časopisu pro seniory "Modern Maturity", prosinec 1985, s.15. To platí pro ochrnuté a senilní starce a stařeny).

2) Nedávné studie ukázaly, že v USA každý pátý člověk má "psychické problémy" (tj. 20% populace), a že ženy jsou náchylnější k duševním onemocněním než muži (zpráva z rozhlasu z 2.10.1984 v 9:00 večer). – Toto se stalo s mou ženou Kissou.

3) Kleptomanie je silněji rozšířená mezi ženami, než u mužů. "Kleptomanie (zlodějem bez nutnosti), je téměř výhradně u žen" (dr. Otto Weininger "Pohlaví a charakter", Petrohrad 1914, druhé vydání, str.190).

4) Ve všech rasách a všech civilizacích hmotnost mozku u žen je menší, než u mužů (prof. August Forel: "Sexuální otázky", New York 1924, str.190-191).

5) 75% vdaných žen nedostává uspokojení v sexuálním životě (dr. de Martino: "Sexuální chování a charakteristika osobnosti", New York 1963, str.321). S tím jsou spojeny rozvody a skandály v rodinách.

6) O rovnosti žen v USA: servírka dala facku kuchaři, odpověděl jí tím samým – byl souzen a pokutován 5.000 $ (z amerických novin).

7) 15% až 30% amerických žen trpí neplodností (dr. Zatulovskij v NRS – 1.6.1993).

8) A tady máte velmi chytrou ženu: slavná žena, matematička, členka korespondentka Ruské akademie věd, Sofia Vasiljevna Kovalevskaja (1850-1891 = 41 let). Nejprve uzavřela fiktivní manželství, pak měla dceru a pak její manžel spáchal sebevraždu (?). Její sestra Anna se provdala za Charlese Jacquelarda, který za doby Pařížské komuny velel ozbrojeným silám na pařížském Montmartru. Této sestřičce udělal nabídku k sňatku F. Dostojevskij ("Golos rodiny", № 40, říjen 1976 s. 14).

9) Seriozní časopis "Time" uvádí, že v USA každý rok od 2 do 4 milionů amerických žen je zabito svým manželem nebo milencem. Podle údajů FBI, každý čtvrtý den jedna žena ve Spojených státech zemře na následky zranění způsobených člověkem, "kterého dobře znala" . Nicméně, 75% žen samy vyvolaly hádku. Navíc, podle statistik, průměrně v polovině případů samy začaly se rvát, ale jelikož jsou fyzicky slabší než muži, utrpí porážku (z izraelského časopisu" Aleph ", ze dne 8. března 1988 – mimochodem, to byl Mezinárodní den žen!).

10) Po 8 letech, 18.11.1996, v rádiu a TV znovu hlásí, že v USA je zabito od 2 do 4 milionů žen (TV, Channel 4, 09:10). Zdá se, že Američanky si to zaslouží. Zároveň uvádí, že důvodem 22% amerických rozvodů je rvačka.

11) Geniální Lenin říkal, že za sovětské vlády, každá kuchařka může vládnout ve státě.

Jenže ve vládě SSSR, v politbyru a mezi 99 ministry a prezidenty různých výborů Rady ministrů, za celou dobu sovětského režimu, a dokonce i v ten krátký čas mezi 1957 a 1961, byla pouze jedna žena – Katerina Furceva.

V Akademii věd SSSR ze 243 aktivních členů byly pouze 3 ženy, plus 8 členů-korespondentů.

V Svazu sovětských spisovatelů žen bylo 13,7%.

Mezi výzkumníky s titulem doktora věd bylo 6 krát více mužů než žen. To vše čerpám z článku v NRS N. Gradobojeva – 18.08.1976.

12) Ale v hrozných letech války... "Více než 800.000 sovětských žen bojovalo na frontě v 1941-1945" ("Golos rodiny" № 51, prosinec 1984, s. 10). Klobouk dolů před těmito ženami!

To vše je dobře známo. Ale bez žen, život by byl velmi nudný. Například, já jsem žil dost dlouho v Německu, a kdybych mohl, postavil bych německým ženám krásný pomník. Jak víte, obyčejně na krásném místě se staví "Pomník neznámému vojínu". Já bych dal postavit hezký a dojemný "Pomník neznámé ženě od ruského důstojníka". Ženy si toho plně zaslouží.

Dobrá, Pojďme dál. Zatřesme stromem poznání dobra a zla ještě jednou. Následuje karta označená "Komplex Napoleona" . Fakt je, že sociologové a psychologové říkají, že chorobná agresivnost, jako u Napoleona, je často spojená s postavou malého vzrůstu. Podívejte se sami:

1) Napoleon měřil 151 cm (doktor-psychiatr Lange, ve své knize "Genius, šílenství a sláva").

Kvůli této bezvýznamné skutečnosti, jeho trpasličí postavě, se odehrála strašná bitva u Borodina, kvůli ní byl požár Moskvy. "Řekni mi, strýčku, ne bez důvodu, Moskva je spálena, Francouzům nechaná? – 1812 [Lermontov].

2) Rovněž soudruh Lenin byl skrček – 166 cm (prof. Possoni, v jeho knize "Lenin", str.376.) Autor je politický ředitel "Hooverova Institutu války, revoluce a míru" při Stanfordské univerzitě, který 18 let pracoval v americké výzvědné službě.

Ale tento prcek Lenin obrátil vzhůru nohama celé Rusko, snil o světové revoluci, a Rusům slíbil zlaté záchody. Najdete to v "Pravdě" ze dne 6. a 7. listopadu 1921.

3) Generalissimus Stalin byl taky malý – 155 cm (Robert Conquest ve své knize "The Great Terror", New York 1969, str. 63). Autor nejprve pracoval v britské tajné službě, pak byl zaměstnán jako vedoucí výzkumník, spolupracovník "Hooverova Institutu". Takže tento strýc to musí vědět.

Mrňous Stalin také pracoval pro světovou revoluci a chtěl být vládcem světa. Kvůli tomu miliony lidí bylo zastřeleno nebo vyhoštěno na Sibiř.

4) Slavný loupežník tatík Machno byl také trpaslík, jak se říká, nedodělaný.

5) A Hitlerův ministr propagandy Goebbels, který podněcoval války, byl též trpasličí postavy. Kromě toho, chromonohý, koňské stopy, jasný degenerát.

6) Generalissimus Franco, vedoucí Občanské války španělské, byl též malý – 157 cm ("Times" – 3.11.1975, str.29).

Občanská válka 1936-1938 stála Španělsko 1 milion životů: Rudí ztratili 400.000, a Franco – 600.000 (NRS – 30.10.1975).

7) Slavný bezpečnostní důstojník, čekista Deribas, potomek hraběte de Ribas, zakladatele Oděsy, byl trpaslík, asexuální magor a sadista (ze skvělé knihy Borise Širjajeva "Neuhasitelná lampa"). To je o deportaci do lágru Solovki, kde zemřel můj strýc Vasja, bývalý vyšetřovatel pro zvláště důležité případy u atamana Vševelikého Vojska Donského.

8) Slavný král Hunů Attila byl prý trpaslík (z "Knihy spisů" Davida Vallečinského, New York 1977, str.312). Attilovi dávali jméno "metla boží", která držela na uzdě celou Evropu, a byl to prcek.

9) Brilantní vojenský vůdce Julius Caesar prý byl také malé postavy (I. Moszkowicz v izraelském časopise "Aleph" – 13.10.1987, str. 19).

10) Výška "Krále-Slunce", největšího krále Francie, byla jen 161 cm (NRS 8.2.1983).

11) Poslední ruský car Mikuláš II měřil 170 cm. Píše to ve své "Knize vzpomínek" veliký kníže Alexander Michajlovič (z časopisu "Niva" № 12, prosinec 1984, s. 24). Dávám to sem jen pro porovnání.

Tady máte konkrétní příklad komplexu Napoleona z běžného života. V "Novém ruském slovu" často píše N. Gradobojev, čehož doslovný překlad je "Městký bojovník".

Ale za tímto hlučným pseudonymem se skrývá Lev Dudin, človíček krátké postavy, klučina, nedokončený, nebo, jak se u nás říká, prstem dělaný. Jenomže Lev Dudin již dlouho pracoval na radio "Svoboda", která v zásadě je postavená na Harvardském projektu a komplexu pederastie Lenina. Levkinova žena, bývalá baletka, vrhá na něj tak opovržlivé pohledy, že Lev zřejmě za Leninem nezůstává pozadu. A navíc jeho syn je také nedodělaný, protože je hippie. Vidíte, co vyrábí komplex Napoleona.

A hned vedle komplexu Napoleona je další ožehavý komplex – Lakomého rytíře , který dělá z člověka bankéře a milionáře. Tady máte, co píšou o tom komplexu odborníci:

1) Psychiatři říkají, že komplex Lakomého rytíře, chorobná chamtivost, je vnitřně propojena se sexuální slabostí, impotencí. Beru do rukou silnou knihu dr. Benjamina Karpmana "Sexuální zločinec a jeho činy", New York 1954, 744 stran. Autor je hlavní psychiatr hlavní psychiatrické léčebny ve Washingtonu, takže je to člověk seriozní. On také píše, že komplex Lakomého rytíře je spojen s impotencí a snahou dostat se k moci pomocí peněz (str.375). Současně autor tvrdí, že socialismus, komunismus a bolševismus – to jsou mentální perverze (str.378).

2) O komplexu Lakomého rytíře se také píše v knize E. Elmhursta "Globální podvod", str.118.

3) O komplexu Lakomého rytíře psal Dostojevskij ve svém "Hráči", jakož i Stefan Zweig. A vzpomeňte si na "Dvanáct židlí" a "Zlaté tele" od Ilfa a Petrova – to vám stačí o komplexu Lakomého rytíře v literatuře.

4) Tento komplex často vidíte v každodenním životě. Například, vdova prezidenta Johna F. Kennedyho, první dáma Ameriky, po smrti muže se pustila do ostudného a neslušného lovu na bohaté staré muže. Nyní manželka bývalého amerického prezidenta Billa Clintona, Hillary, drze vklouzla do senátorského křesla a šplhá se na prezidenturu USA, konkuruje Monice Lewinské. Za tím všem je "komplex Lakomého rytíře", chorobná touha pro ambice, vládu a sílu peněz. A současně za tím stojí i neotisknutelné nadávky, které je mi trapno opakovat. Vzpomeňte si jen, co dělala Monika Lewinská.

* * *

Pojďme dál. Následuje karta s názvem: "Kino – degeneráti ve filmu". Prověříme hollywoodské krásky..

1) Slavná filmová hvězda Elizabeth Taylor. Kdysi dávno, v roce 1945, když jsem byl sovětským okupačním důstojníkem v Berlíně, při procházce anglickým sektorem, zašel jsem do anglického klubu pro vojáky a shlédl tam film "Royal Velvet" s Elizabeth Taylorovou v titulní roli. Tehdy to byla okouzlující dívka, perfektní krasavice, o které můžeme jen snít.

Ale dnes, v roce 2004, krasavice Elizabeth nevytáhne paty z blázince, ve kterém je léčena z alkoholismu. A kromě alkoholu ještě narkotika. Tento blázinec se nazývá Medical Center Betty Ford, to byla manželka prezidenta Forda, která také byla alkoholička. Elizabeth Taylor měla asi 10 mužů – a 10 skandálních rozvodů. Předposlední manžel, Richard Burton, obvykle hraje roli alkoholiků nebo homosexuálů. Ostatně i sama Elizabeth z nějakého důvodu hlasuje ve prospěch gayů a shání peníze na charitu pro boj proti AIDS. Ale sbírá také peníze ve prospěch lesbiček. Tady máte klasickou krasavici.

2) Sublimní hollywoodská hvězda Rita Hayworth, kterou jsem obdivoval v 50. letech v Mnichově. Měla pět manželství – a 5 rozvodů (NRS – 4.6.1981). Když jí bylo 62 let, stala se narkomankou, alkoholičkou a mentálně nemocnou. Ke konci trpěla Alzheimerovou chorobou, což je celková ztráta paměti, když pacient nepoznává nikoho a nic. A tato krasavice nepoznávala dokonce ani sebe.

3) Bohyně kinosexu Marilyn Monroe (1926-1962 = 36 let). Okouzlující filmová kočička. Ale... její matka i babička seděly v blázinci ("Time", 16.07.1973, s.20). Rovněž dědeček ztratil rozum (izraelský časopis "Tribune" 30.8.1973, s.20). Její matka byla prostitutka, a Marilyn vyrostla v dětském domově, pak vystřídala 12 pěstounských rodičů. Častokrát nedokončila těhotenství, měla potraty a mrtvé novorozeně. Byla alkoholičkou a narkomankou, trpěla depresemi a byla v psychiatrické klinice. V 36 letech spáchala sebevraždu požitím drog a alkoholu. Zanechala testament svému psychiatrovi.

Oh, mojí kočce se žilo lépe, než této slaďounké filmové kočičce.

4) Nádherná francouzská herečka Brigitte Bardotová se zaleskla na bílých plátnech jako kometa. Vzpomínám si, že byla velmi mladá a štíhlá, velmi sympatická. Ale později jsem četl v novinách, že tato sympatice se stala samotářkou [i Klimov naletěl na lži novin], žije sama – se smečkou psů a koček [a koní, holubů...] Nikoho vidět nechce [nemůže: návštěvník by byl vyhlášen za rasistu]. Milituje proti utrpení zvířat. Dá se říct, že se stala jeptiškou ve světě. V životě se stává různé.

5) Ve zimě 1942, kdy nejvíc zuřila válka, ve městě Gorkij jsem šel dvakrát na krásný film "Lady Hamilton" se skvělou herečkou Vivien Leigh. Tehdy jsem byl zamilován do Zinočky Skvorcové, a ona se mi zdála být podobná na Vivien Leigh.

Mimo plátno, Vivien byla druhou manželkou nejlepšího anglického herce – sira Laurence Oliviera. Žili spolu 28 let, od roku 1933 do 1961. Kvůli ní, rozvedl se se svojí první ženou. Nicméně vrtošivá Vivien Leigh-Olivierová rychle jej přestala milovat, často mu byla nevěrná a mučila ho svými záchvaty melancholie. V důsledku toho začal zažívat panickou trému před vstupem na scénu a dokonce přemýšlel o sebevraždě. Děti žádné spolu neměli. Olivier měl syna z prvního manželství a tři děti z třetího manželství. Manželství s krasavicí Vivien Leigh pro něj bylo "katastrofální" a skončil je bolestivý rozvod. Nakonec Vivien Leigh také šla do psychiatrické léčebny (NRS – 12.7.1989).

6) Hollywoodská hvězda Ava Gardner z filmu "Bosá vévodkyně". Ta byla vdaná dvakrát, ale vždy to bylo krátkotrvající manželství. Žádné děti. Sama řekla, že ona je nešťastná a že by ochotně vyměnila svoji kariéru za jinou, která přináší štěstí (NRS – 26.1.1990).

7) Jedna z nejlepších hereček němého filmu Greta Garbo (1905-1990). Byla velkou podivínkou: vdaná nikdy nebyla, neměla žádné děti. Tiše opustila jeviště ve věku 36 let (v roce 1941), velmi šlechetně. Hrála chladné ženy v "Ninočce" a "Královně Kristině". Povídá se, že Greta Garbo byla lesbička.

8) Další podivínka: herečka Jean Seberg. V roce 1970, chtěla se rozvést se svým manželem, Romainem Gary [francouzským spisovatelem], jelikož čekala dítě od negra ze souboru "Černých panter", pro které ona všelijak agitovala. Jenomže dítě se narodilo mrtvé, načež Jean Seberg onemocněla duševně. Každý rok v den smrti dítěte, pokoušela se o sebevraždu a tahali ji do blázince.

9) Okouzlující hollywoodská hvězda Audrey Hepburn (1929-1993 = 63let). V roce 1954, ve věku 25 let, vzala si slavného filmového herce Mel Ferrera. Ale už tehdy chodila k psychiatrovi. Po 14. letech, v roce 1968, byl rozvod. V roce 1969 se provdala za lékaře-psychiatra, i toto manželství skončilo rozvodem (NRS – 22.1.1993). Ale, díky Bohu, měla dva dospělé syny. Přes všechny ty psychiatry, byla to krásná herečka.

10) Slavná herečka Liza Minnelli nevylézá z blázince, ve kterém je léčena z alkoholismu a psychózy. Její matka, také známá herečka Judy Garland, byla otevřenou lesbičkou a skončila život sebevraždou.

11) Filmová hvězda z Hollywoodské "Dream Factory", Marlene Dietrich nejenže hrála "femme fatale", "vamp" na plátně, ale skutečně takovou byla i ve svém životě. Provdala se, měla dítě – a okamžitě opustila manžela. Ale v Hollywoodu si vydělala 20-30 milionů dolarů. Opět, komplex Lakomého rytíře, který pomáhá nahrabat peníze (NRS – 15.05.1087).

12) Slavný herec Marlon Brando. Jeho syn byl narkoman a alkoholik, a pak zabil milence své sestry a šel do vězení. Dcera Brando dvakrát se pokusila o sebevraždu a sedí v blázinci. Marlon hrál alkoholika s komplexem matky ve filmu "Tramvaj Touha" a sexuálního maniaka ve filmu "Poslední tango v Paříži". Ve stáří Marlon nechal si narůst ženský účes: cop, zavázaný gumičkou. Měl čtyři manželky a devět dětí. Jeho dceru propustili z azylu, přesto se hned pověsila, ve 25 letech.

13) Hollywoodská filmová hvězda Lana Turner (1920-1995) byla vdaná sedmkrát – a měla 7 rozvodů, a její dceru soudili za vraždu (Radio "New York Times" – 30.06.1995).

14) Hollywoodská hvězda Joan Crawford hrála ve 100 filmech. Měla hodně milenců, 4 manžely a – 4 adoptivní děti (?). Také nějaká abnormalita.

15) Ale mám příjemné vzpomínky na dětství – Mary Pickford a Douglas Fairbanks, hlavní hrdinové amerických filmů 20tých let. Tenkrát lístek do kina v přírodě v létě pod odkrytým nebem stál 10 kopějek, a já jsem často chodil do kina s babičkou Capa (Capitolina Pavlovna Popova). A tenkrát často dávali americké filmy s Mary Pickfordovou a Douglasem Fairbanksem, které každý pokládal za ideální manželský pár.

Teď jsem četl v novinách, že tento dokonalý pár neměl vlastní děti, měl jen jen dvě adoptované. Mary Pickford zemřela ve věku 86let, zanechala 9 milionů dolarů, z nichž dětem – pouze 50 tisíc. To znamená, že plivla na své adoptované dětí. Ale to není překvapující, jelikož adoptované děti jsou jen zřídkakdy dobré. To říká nemilosrdná statistika (z monarchistického časopisu "Naša strana" – 27.7.1979).

16) Ale také ruské filmové hvězdy drží krok s hollywoodskými hvězdami. Například, legendární Tatiana Samojlová: její debut ve filmu "Jeřábi letí" způsobil rozruch v roce 1957. Srovnávali ji s Marilyn Monroe a Brigittou Bardotovou. Ale, podobně jako americké filmové hvězdy, se dvěma manžely si moc neužila. Její dospělý syn ujel do Ameriky. A zasloužilá artistka zůstala sama. Poté, namísto amerických milionů, přišlo sovětské chudácké stáří, četné bolestné deprese a konečně, psychiatrická klinika. V tom ona dohonila všechny hollywoodské hvězdy.

Čím to je, že všechny tyto krásné ženy měly tak nešťastný osud? Podívejme se, jak tomu bylo v minulosti...

Za starých dobrých časů, ve středověké Paříži byla geniální herečka, která rozesmávala a rozplakávala celou Francii – a celá Francie ji milovala. Ale když tato vynikající krasavice zemřela, církevní orgány zakázaly, aby byla pochována na hřbitově s ostatními lidmi, neboť údajně nemá duši, jelikož vkládala svou duši do duše svých hrdinek. A podle usnesení církve, brilantní umělkyní s rozštěpením osobnosti, kterému se dnes říká schizofrenie, pohřbili nikoliv na nejlepším hřbitově Paříže, nýbrž na pustém poli, kde fouká vítr. A hvězdu Francie neopěval arcibiskup katedrály Notre Dame, ale polní ptáci.

Upřímně řečeno, je to lepší než americké azyly pro šílené, kde končívají svoji životní pouť Hollywoodské panenky. Ne pro nic za nic nazývá se Hollywood "Továrnou na sny" nebo také "Údolím loutek."

* * *

Další karta podle abecedy: "Incest – faraonská manželství".

1) Genetik dr. John Byrne řekl, že v případě krvosmilství (manželství mezi příbuznými) 30% dětí se rodí jako idioti nebo ošklivci (NRS – 07.10.1984). Příklady: Prezident Roosevelt a jeho manželka Eleanora byli bratranci (viz karta). Albert Einstein a jeho druhá manželka, také bratranci (viz karta). Viz také karty Hitlera, Herzena a Rothschildů.

2) Podle zpráv z rozhlasu, 30. prosince 1987 ve státě Arkansasu byl zatčen Simmons, který zabil 16 lidí, včetně 14 jeho příbuzných. Byl alkoholik, souložil se svou dcerou, která s ním měla jeho vnuka.

3) V sovětském Turkmenistánu jsou velmi běžné svatby mezi blízkými příbuznými až do manželství mezi pokrevními bratry a sestrami. A dokonce i mezi rodiči a jejich dětmi. V důsledku toho, 58 z 1000 narozených dětí v Turkmenistánu zemře před dosažením věku jednoho roku. Celkově v SSSR tento ukazatel je 25 z tisíce, a ve Spojených státech – 10 (NRS – 24.4.1988).

4) Izraelský časopis "Aleph" z 8.8.1988 píše na stejné téma: "Ne příliš pozadu" jsou i jiné republiky sovětské Střední Asie... Na příklad ženy, které se provdaly za svého bratrance: jedna porodila osm dětí, pět z nich zemřelo, aniž by žilo celý rok".

5) A tady je klasický příklad z knihy prof. Augusta Forela "Sexuální otázka": Padesátiletý muž, ženatý, otec šesti dětí ve věku 6-24 roků. Otec je znásilnil všechny, jak dívky, tak i chlapce. Celá rodina byla nenormální a zvrácená. Osmnáctiletý syn se pářil se svou matkou a sestrou. Otec dokonce i se psy a kočkami. Nejprve jej prohlásili za blázna, ale pak byl odsouzen k 10 rokům vězení (prof. August Forel "Otázka sexuální", New York 1924, str.266).

Upřímně řečeno, celá moje kartotéka vypadá jako encyklopedie degenerace. Ale zároveň je to nejvyšší sociologie. Roosevelt, Hitler, Einstein – vždyť už výše nelze! Nemám pravdu?

Následuje kartička na téma: "Leví – levičáctví – liberalismus".

1) Levý ve francouzštině se řekne "gauche", to znamená též nešikovný. V angličtině – "levostranné" = zlověstné. Španělsky – "kurdo" = špatný. Důsledkem čehož, místo strážného anděla je vždy na pravé straně. "Levičáctví" je často spojené s šibalstvím... Pokusy potlačit "levičáctví" u malých dětí ve většině případů vedlo k psychickému poškození, jevící se například koktáním a nervózním cukáním... Existuje mnoho pověr, například u hinduistů, buddhistů a muslimů, že pravá ruka je čistá, levá je špinavá a hříšná... Podle statistik, 10% světové populace – jsou leváci. V USA existuje "Společnost leváků" v čele s bývalým prezidentem Fordem. Leváci byli Charlie Chaplin a Pablo Picasso (zdroj: Valery Perelešin v NRS – 27.6.1980).

2) Slavný francouzský lékař a antropolog Paul Broca v roce 1861 zjistil, že fenomén "levá ruka" je spojen s vyšší nervovou činností, s určitými částmi mozkové kůry. V USA vychází speciální časopis "Levičák", který dává následující informaci. V průběhu staletí, leváci byli přezíráni, považováni za nedokonalé, lidi se jich stranili. V průběhu posledních 20 let se počet leváků v USA téměř zdvojnásobil na 17% populace. Mezi levičáky byl – bývalý americký viceprezident Nelson Rockefeller, jakož i americký prezident Gerald Ford, také levák. George Bush, Reaganův viceprezident, také levák.

Leváci byli Alexander Veliký (homosexuál), Caesar (také homosexuál), Karel Veliký, Leonardo da Vinci (i homo), Michelangelo (také homo), Picasso (psychopat), Charlie Chaplin, Marilyn Monroe (sebevražda), a tak dále. Nejslavnější zločinci – Jack Rozparovač a Kid Bill – také leváci. Levák byl také biblický král David (i homo).

Statistiky ukazují, že mezi mentálně postiženými, epileptiky a koktavými, je více levičáků. Podobně je jich více mezi těmi, kteří trpí migrénami a chronickými bolestmi hlavy, s dyslexií a nízkou vnímavostí k učení. Statistiky sebevražed ukázaly, že mezi nimi je počet leváků třikrát vyšší než počet "pravičáků".

Lexikální analýza: "Pravičák" – ten, kdo má pravdu, právo (spravedlnost) – má pozitivní význam. Na druhé straně, pojmy jako "levý na práci", "liché číslo", "levý chlapec" (homosexuál) vyjadřují něco nesprávného, nezákonného, nemorálního. Je to stejné v jiných jazycích: v italštině "levý" – "sinistro" a sloveso "sinistare" znamená "škodit".

V Bibli, v Evangeliu podle sv. Matouše se říká: "Potom řekne (Bůh), těm, kteří jsou na levici": Odejděte ode mě, vy zlořečení, do ohně věčného, ​​připraveného ďáblu a jeho andělům..." Ve středověku církev pokládala levou ruku za "ruku Satana". Levák Michelangelo dal jablko Evě do levé ruky (na svém obraze) a básník Milton, také levák, ve svém slavném "Ztraceném a navráceném ráji" udělal Satana levákem. Michelangelo na fresce "Poslední soud" namaloval Boha ukazujícího pravou rukou k nebi, a levou do pekla, kde jsou mučeni hříšníci. V zápisech z oficiálního výslechu Johanky z Arku, obviněné z paktu s ďáblem, Johanka je líčena s obnaženým mečem v levé ruce – v "ruce Satana".

Mistryně světa v tenise Martina Navratilová (oficiálně – lesbička) je také levačka. Mezinárodní společnost levičáků má 36.000 členů a vydává časopis "Lefty", každoročně slaví Den leváků – 13. srpna (čertova dvanáctka -? GK). Ale také se psalo, že "mnohaleté studie ukázaly, že leváci mají mnohem výraznější tvůrčí schopnosti, intuici a představivost, než pravičáci" (Eugene Manin, jeden z nejlepších novinářů z třetí vlny emigrace, NRS z 7.10.1988).

3) Levičáci byli: Albert Einstein, Napoleon, prezident Bill Clinton, prezident Ford, prezident Reagan, prezident Bush starší (Edward Šakov v NRS – 3.9.1993).

Levičáctví v politice se nazývá liberalismus. Tak se podívejme podrobněji, co je to zač, ten liberalismus.

1) Takový veliký odborník, jako F.M. Dostojevskij, napsal: "Pokud někdo zničí Rusko, budou to ne komunisté, ne anarchisté, ale prokletí liberálové".

2) "Liberalismus, jako pomalu působící jed, povede ke stejnému výsledku – k revoluci a záhubě Ruska", prohlásil Konstantin Leontiev, náboženský filozof (z monarchistické gazety "Rossija", New York, 8.12.1972).

3) O liberalismu ve Spojených státech, článek "Kopáči hrobu": "Moderní liberalismus – to je forma ideologické rakoviny, která hubí prosperující části společnosti. Tato ideologická nemoc se projevuje především v poraženeckém pacifismu, v adoraci před zákony, které ničí stát, ve svobodě pornografii, ve vyhýbání se vojenské povinnosti, v němém souhlase s intrikami zločinců a v shovívavosti k teroristům, v kázání ateismu a bezbožnosti, v propagaci amorálních principů ve společnosti... " (Merkulov v "Russkaja gazeta" № 159, Buenos Aires, prosinec 1983).

4) Londýn, 30. dubna 1965 agentura "Reuters" hlásila, že baron Moynihan, předseda britské Liberální strany, byl zatčen policií, když jako "mužská" prostitutka obtěžoval Londýnské muže a na ulici jim nabízel své služby – lacino (z knihy F. Seelig "Zničit státního zástupce", str.158, příloha dr. W. Oliver).

5) American Civil Liberties Union (Siviglia libertiz union) usiluje o zničení vězeňského systému ve Spojených státech a za uznání práv homosexuálů provozovat svou lásku na veřejných místech (Boris Churgin z třetí vlny v NRS – 28.10.1988).

6) Noviny "New York Times" hlásily, že pouze 15% Američanů se považují za liberály a liberalismus je v zemi velmi nepopulární (NRS – 01.11.1988).

7) Ale ... "Okolo 80% z vedoucích novinářů, pracovníků v rozhlasu a televize na světě, podle jejich přiznání v mnoha anketách, prezentují své názory z liberálního či socialistického hlediska. To ztěžuje správné pochopení světových událostí" (časopis "Pravoslavnaja Rus", № 14, 1994 , str. 16, též "Inteligence Digest", červenec 1994).

Nedaleko od liberalismu šel modernismus. Pokud liberalismus – je degenerace v politice, modernismus – je degenerace v umění. Takže, začněme modernismem v hudbě.

1) "Pravda" publikovala 28. ledna 1936 článek "Chaos místo hudby" proti Šostakovičovi a jeho opeře "Lady Macbeth z okresu Mcensk", který byl vyřazen z repertoáru divadla (NRS – 7.12.1979).

2) Rozhodnutí ústředního výboru KSSS (b) v roce 1948 kritizovalo Šostakoviče a Prokofjeva. Jejich práce uvádí do života "formalistické zvrácenosti," "zmatené, neuropatické kombinace, které proměňují hudbu do kakofonie" ("Russkij golos" – 25.4.1991).

3) Král Rock-and-Rollu Elvis Aaron Presley byl závislý na drogách a sexuální zvrhlík, bral sedativa a prášky na spaní, zajímal se o okultismus a mysticismus, trpěl vizuálníni a sluchovými halucinacemi; pokud jeho vůz se nerozjel hned, střílel do motoru, nebo střílel do televizoru, když se mu nelíbil program. Trpěl mánií velikášství a mánií pronásledování. Měl 250 revolverů a kulometů. Přijímali jej v Bílém domě a potřásl mu rukou prezident Nixon, který tomuto narkomanu dal odznak federálního agenta Byró boje proti narkotikům. Elvis byl také impotentní a spáchal sebevraždu (NRS – 6.8.1982).

Nyní modernismus (degenerace) v divadle.

1) Ultra-levicové divadlo Meyerholda v Moskvě – to je jako Picasso v moderním malířství. V divadle herci pronášeli své monology s vrcholu nějaké podivné konstrukce, připomínající ocelový rám nedokončeného mrakodrapu, nebo vjížděli na scénu přes hlediště na skutečném motocyklu – ve hře "Učitel Bubus", nebo stříleli v publiku ze skutečného kulometu – ve hře "Poslední a rozhodující" (z knihy Ju. Jelagina "Zkrocení umění", str. 16).

2) Meyerholda zastřelili v roce 1940 pro jeho spojení s Trockým, Bucharinem, Rykovem, Radekem a pro "trockismus v umění". Zajímavé je, že Meyerhold měl v Leningradě byt "na nábřeží řeky Karpovka, číslo domu 13", kde byl zatčen. Meyerhold psal z vězení protesty: 1) státnímu zástupci SSSR 13. prosince 1939 a 2) předsedovi KSČ Molotovu – 13. ledna 1940. Ale proč všude samé třináctky? Podával tím signály jiným degenerátům v naději, že mu pomohou? To vše je ze sovětského "Ogoňku" z dubna 1939 a převzato v NRS z 2.5.1989.

Meyerhold kromě trockizmu byl obviněn ze spojení s britskou a japonskou špionážní službou. NKVD zatklo také všechny příbuzné Meyerholdovy ženy Zinajdy Reich. Ale samotná Zinaida zemřela skutečně podivným způsobem – zařezali ji banditi. Všichni tito modernisti nějak špatně končívají.

3) Sovětský režisér-modernista Jurij Ljubimov uprchl na Západ a režíroval ve Washingtonu "Zločin a trest" Dostojevského. Boris Filippov-Filistinsky, když shlédl toto představení, napsal v NRS – 2.8.1988: "Inscenace Ljubimova byla tak hloupá a amatérsky primitivní, ukázala tak vážné neporozumění Dostojevského, že se člověk musí divit, jak takový režisér mohl být v Moskvě pokládán za nadaného".

4) V roce 1993 v New Yorku získal nejvyšší divadelní ocenění "Tony". V NRS – 8.9.1993 o něm píší: Pozorovatel "New York Timesu" Glenn Collins konstatuje, že v letošním roce, na ceremoniálu byla přítomna jasná většina "modré" veřejnosti (tj. gayové a lesby – GK) a dvě představení – vítězný "Polibek pavoučí ženy" jakož i "Andělé v Americe" – byla věnována tématu homosexuálních vztahů".

Interpret nejlepší charakterní role, Stephen Spinella, který hrál ve hře" Andělé v Americe", při příjmu ceny vyjádřil na podiu vděčnost jeho "milenci – Petru Elliotovi, manželu mého srdce". Je třeba poznamenat, že Spinella nebyl jediným příjemcem ceny, kdo veřejně vyjádřil díky svým homosexualním milencům".

Ve stejném sloupci "New York News" po němž následuje: "V neděli homosexuálové Queers poprvé poznamenali hlučným průvodem jejich "Den hrdosti pederastů". Našli si, na co být hrdí! Vždyť z toho vzešla všechna netisknutelná zaklení. A to říká hlas lidu. A hlas lidu – je hlas Boží.

No přidám ještě trochu o modernismu (degeneraci) ve filmu.

Hlavní sovětská modernistou kina byl režisér Sergej Eisenstein, proslavený svým filmem "Křižník Potěmkin". Jenomže příčinou nepokojů na bitevní lodi nebyli červi v polévce, jak ukazuje film, ale japonské peníze. Vždyť tehdy byla válka s Japonskem, a toto povstání bylo organizováno za peníze japonské špionážní služby.

A tady je to, co píše izraelský časopis "Aleph" o jiné práci Eisensteina: "kamera dlouhou dobu ukazuje tančení na stole ošklivých trpaslíků, mrzáků, pitomců a zrůd... krev prýští z hrdla... pláč, smutek a extáze... růže a rozpuchlost tváří divokých ruských vesničanů v "Generální linii"... Fyziologicky strašné scény nesnesitelné na pohled... Nejen chaos je strašný, ale i to, co se ukazuje, je ohavné... tvůrčí představivost a sadistická krutost" (izraelský časopis "Aleph" № 181 – 30.6.1987, str.42-43). – Eisenstein zemřel na infarkt v roce 1946, nedožil se ani 50 let.

A teprv teď, v 21. století, v Rusku otevřeně píší, že modernista Eisenstein byl homosexuál. Detailně to popisuje význačný profesor Lev Samuilovič Klein ve své vynikající knize "Druhá strana světla", St Petersburg 2002, str.497-532. Tak se ukazuje, že za falešnou rouškou "modernismu" se skrývá jen degenerace umění. To je vše, ďábel je vždy maskován.

* * *

Zatřesme stromem poznání ještě jednou. Pojďme se podívat, co je ještě hodné pozornosti tak, aby to mohlo pomoci lidem žít. Následuje karta z mé kartotéky: "Kláštery a mniši."

1) Slovník Pavlenkova, vydání 1913, na slovo "mnich" říká: "Rusko čítá 862 klášterů s 81,2 tisíci černého duchovenstva. V zemích katolických je 120.000 mnichů a jeptišek, z nichž téměř osmina připadá na Itálii."

2) Stejný slovník Pavlenkova slovo na heslo "celibát" píše: "Podle našich zákonů, je odepřeno právo uzavřít manželství: 1) ovdovělému nebo rozvedenému po třetím manželství, 2) dosáhnuvšímu 80 let, 3) obviněnému v rozvodu z cizoložství, 4) duchovnímu, po smrti jeho první manželky".

3) Celibát, tj. z 11. století. To je ze slovníku Pavlenkova na heslo "Benedikt".

4) "Z kdysi existujících 1105 klášterů zbylo v SSSR na celé Rusko méně než 10" (monarchistický časopis "Naša strana", Buenos Aires, 18.2.1984).

5) V Solověckém klášteře, podle knihy Fedorova 1889, bylo 228 mnichů. Tam bylo klášterní vězení, v kterém byly 4 osoby, o kterých napsal v roce 1872 spisovatel Němirovič-Dančenko: dva z nich sedí tam dobrovolně. Z popisu sovětského historika G.G. Frumkina v jeho knize "Vězni Solověckého kláštera", str. 120, lze usoudit, že jeden z nich byl sedlák Anton Dmitriev, poslaný tam kvůli kastraci sama sebe i svého pána, hraběte Golovina. Strávil 57 roků v klášteře, od 1817 do 1875, zemřel ve věku 102 let. V posledních letech svého života byl šílený. Druhý vězeň byl kat Petrohradu, který vstoupil do mnišského řádu. Mniši ho přijali pod podmínkou, že první roky prosedí ve vězení, kde budou na něj dohlížet. Byl zcela spokojený se svým údělem. To vše je z knihy Michajla Rozanova "Solověcký koncentrák u kláštera" (1922-1939), USA 1979, str.229.

Během sovětské vlády, od roku 1922 do roku 1939, Solovkami prošlo 83.000 lidí, z nichž 43.000 (52%) tam zemřelo (ibid, str. 119). Na Solovkách zemřel i můj strýc Vasja, starší bratr mého otce, který před revolucí byl vyšetřovatelem zvláště důležitých případů u atamana Vševelikého Vojska Donského. Kvůli takovému bratrovi později byl zatčen a poslán do vyhnanství na Sibiř také můj otec, lékař. A já jsem se stal "politicky nespolehlivý". A čerti mne zanesli do Ameriky.

6) Mniši ve světě. Francouzští sociologové odhadují, že ve Francii v roce 1988 z více než 55 milionů Francouzů, je okolo 18,4 milionů (tj. 1/3) mužů a žen, kteří žijí osamoceni, nevytváří rodinu. 71% z nich uvedlo, že trpí samotou (NRS – 25.4.1989).

7) Počet klášterů (v Rusku) v letech 1905-1913 se zvýšil z 860 na 1005 a počet mnichů v nich z 63.000 na 92.000 lidí" (toto je z velmi krásné knihy seriozního historika Olega Platonova, "Trnitá koruna Ruska", Moskva 2000, Svazek 1, str.317).

Následující karty mají název "Moudrost".

1) Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest (Bible, Kniha Kazatel 1:18) [čím víc vědění, tím víc bolesti]

"Pro v hodně moudrosti je mnohem žal, a čím víc vědění, tím víc bolesti" (Ekkl.1:18).

2) "V zájmu dosažení skutečné moudrosti musí člověk nejprve žít v oslí kůži" (Apuley "Zlatý osel").

3) "Nestačí zvládnout moudrost, nutno také vědět, jak ji používat" (Cicero).

4) "Nesnaž se o množství, ale o kvalitu svých příznivců: nelíbíš-li se špatným – je to pro tebe pochvala" (Seneca).

5) "Konfucius říká, že k moudrosti jdou tři cesty: Reflexe – nejušlechtilejší, imitace – nejjednodušší, zkušenosti – nejtěžší" (A. Šmakov "Svoboda a židé", str.210).

6) Blahoslavený člověk nalézající moudrost, a člověk, vynášející opatrnost. Lépeť jest zajisté těžeti jí, nežli těžeti stříbrem, anobrž nad výborné zlato užitek její. Dražší jest než drahé kamení, a všecky nejžádostivější věci tvé nevrovnají se jí (z Bible, G. Tarasevič v NRS – 30.7.1982)

[Blaze člověku, který nalézá moudrost, a člověku, který získal rozum a chápe svět! Proto je lepší získat moudrost než peníze, neboť užitek z moudrosti je větší než z ryzího zlata. Moudrost je dražší než drahokam. Nic, po čem toužíš, se jí nevyrovná (Kniha Přísloví, 3:13-15, překlad LP].

7) I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství... (Kniha Ecclesiastes 1:17).

8) Jak sluší šedinám soudit a starcům být schopen poradit! Jak krásná je moudrost starších ... Korunou starců jsou mnohostranné zkušenosti... ("Kniha moudrosti Ježíše, syna Sirachova" 25:6-8).

9) Moudrým mužem často rozumíme osobu, která se vznese k rozjímání o tajemství věčnosti... Zájem o věčnost, by neměl znamenat slepotu k současnosti. Naopak, skutečně moudrý muž je extrémně bystrozraký pro současnost... Nicméně, za vyšší vědomí se musí platit. Platí se – samotou. Povýšení nad davem znamená odloučení od něj, a dav obvykle nemiluje tyto "odloučence" (filozof NTS S. Levitckij v článku "Nemesis vyššího vědomí" v NRS – 19.10.1980).

10) Osud je darebák, taškář. Sám sebe definuje:

Všemy hlupákům – štěstí z nerozumu, všichni moudrým – hoře z rozumu. (Epigraf k "Hoře z rozumu" Gribojedova).

11) Moudrý člověk bude mlčet, než přijde čas (nekanonická Bible, "Moudrost Sirachova" 20:7).

Ale kdo odhalil tajemství, ztratil veškerou naději na smíření (ibid., 27:23).

Straň se svárů – a zmenšíš své hříchy (ibid., 28:9).

Rána bičem dělá jizvy, ale rána jazykem drtí kosti.

Mnozí padli ostřím meče, ale ne tolik, jako poražených jazykem (ibid., 28:20-21).

Není lepšího bohatství než tělesné zdraví, a není větší radosti než radosti srdce (ibid., 30:16).

Neoddávej se smutku duše a nemuč se podezíravostí; ... neboť smutek mnohých zabil, a žádný přínos v tom nebyl (ibid., 30:22-25).

Žárlivost a vztek zkracují dny, ale starosti přivádí předčasné stáří (ibid., 30:26).

12) Racio znamená rozum. Racionální myšlení – je rozumné myšlení. Iracionální myšlení – to je příznak šílenství (z časopisu "Otčizna" – Vlast № 4, duben 1984, str. 29).

13) Hippokrates, nejlepší lékař klasického starověku, řekl: "Za nejdůležitější dovednost pokládám umění pozorovat". – Takže, pozorování – je matka učení.

14) Falešná moudrost bliká a hasne před nesmrtelným sluncem mysli (Puškin – z "Kontinentu", № 25, 1980, str.256, B. Trosnikov, z nových filozofů).

15) Jaký je rozdíl mezi filosofem a mudrcem? Filozof hledá pravdu a je neklidný. Mudrc – ten, kdo už našel pravdu – a ulevilo se mu.

Ale hle, zajímavé doplňky k životopisu vůdce italské fašistické strany Benito Mussoliniho. Vypadá to, že patří do rodu Lenina, Stalina, Hitlera, Churchilla a Roosevela. Podíváme se blíže.

1) Mussoliniho žena byla Rachel Mussolini (z knihy Juana Mahlera "Proti Bohu a přírodě," Buenos Aires, str.482).

2) Matka Mussoliniho byla Rosa Maltoni (1858 – 1905). Zemřela na meningitidu (zánět mozkových blan), ve věku 47 roků (z knihy "Kniha spisů" Davida Vallečinski, New York 1977, str.287).

3) Benito Mussolini začal svou kariéru v řadách italské socialistické strany, kde byl jedním z vůdců ultrarevolušního levého křídla. Souběžně s Hitlerovou "Národně-socialistickou dělnickou stranou". Nynější němečtí levičáci, anarchisté jako je gang anarchistů-banditů Baader Meyenhof, jsou přímí potomci nacistů (Bondarenko, NRS – 30.8.1977).

4) Vezměme knihu N.E. Markova "Války temných sil", kniha 2, Paris 1920, s. 42. Zde Markov cituje z mnichovského časopisu "Židovské Echo", které říká, že "téměř všichni fašističtí vůdcové byli židé".

"To se opakuje v časopise "Věče" № 50, Mnichov 1993, str.157. A tam se dodává: "Sekretářkou Mussoliniho byla židovka Sarfati. Prominentním představitelem fašismu byl žid Olvett; další žid Arias se zabýval přepracováním italské ústavy. Žid Benelli byl prominentní novinář-fašista..."

5) Kromě Benito Mussoliniho existoval další zajímavý Benito. Viz NRS – 16.3.1989:

"Drahému a milovanému Benito Izraileviči Boruchovinovi posíláme gratulace k 50. výročí osvobození tábora Vorkuta. Jsme šťastni, že jsi s námi po přežití věznic, kde jsi trpěl pro tvoje politické přesvědčení: Lubjanka (1936), Taganskaja (1953), Butyrskaja (1970) a po lágru Vorkuto-Pečerském (slavná cihelna Kogmes) a dalších táborech Stalinových hrůz... Syn Míša, vnučka Elizabeth, bratr Arkadij, sestry Clara a Bella, rodiny z Izraele, Moskvy, Rigy, a Ukrajiny" (NRS – 16.3.1989).

6) Nyní vezměme magazín "Sokol Žirinovského" № 4, Moskva, 1993, str. 12, poznámka dole. Tam Sergěj Žarikov píše, že Mussolini byl čistokrevný žid a ještě oženil se s židovkou. Dcera Mussoliniho, jako obvykle v takových případech, byla provdána za hraběte Ciano.

Tak či onak, ale Mussolini byl, jak se v Rusku říká, "s prožidjů", tedy s židovskou krví. Promiňte, že to říkám, ale je to blíž k pravdě.

7) Zde je další zvláštnost: modernista malíř Modigliani, pološílený položid. Byl alkoholik, narkoman a výtržník. Když v opilosti zemřel, jeho milenka vyskočila z okna a zabila se. A rodný bratr tohoto výstředníka, byl blízkým spolupracovníkem Mussoliniho.

Takže, musíme dát Mussoliniho do stejné řady s celebritami, jako je položid Lenin, jako kavkazský žid Stalin, jako čtvrtinový žid Hitler, jako položid (po matce) Churchill, ba i Roosevelt, který není lepší. A příčinou toho všeho je komplex vlády, bez kterého do vlády se nevyšplháš. Ale současně komplex vlády – je nepříjemné onemocnění, o kterém jsme již mluvili.

* * *

Následuje řada karet na "Narkomanie".

1) V roce 1962 byly v USA asi 4 miliony lidí kteří "použili" drogu LSD. Přibližně 70% školních dětí a studentů vysokých škol podlehli epidemii (monarchistický časopis "Rossija" – 12.5.1972, str. 5, přetisk "Rusko-amerického pravoslavného věstníku).

2) Podle Amerického institutu pro drogy, 53% Američanů ve věku 18-25 let a 22% ve věku 12-17 roků kouří marihuanu. 13% mladých lidí ve věku 18-25 let a 3% ve věku 12-17 roků používali kokain (NRS – 5.3.1977).

3) Cray Klaymor – člen gangu obchodníků s drogami. Čeká jej doživotní vězení bez práva dostat předčasné propuštění (NRS – 10.4.1981).

4) Král Rock-and-Rollu Elvis Aaron Presley zemřel ve věku 42 let od užívání drog (NRS – 18.08.1981).

5) Obchod jen s kokainem je 32 miliard dolarů. Kokain užívá asi 20 milionů lidí (TV, kanál 2, 19:15, 7.2.1983).

6) Podle ředitele Národního institutu pro boj s drogami W. Pollinu, 65 z každých 100 studentů středních škol jsou drogově závislí (napsal "Hlas vlasti", № 35, 1983, s. 3). – To jsou hippies a jejich následovníci – punkáči.

7) Narkomani – slavní: Edgar Allan Poe (opium), Musset, Oscar Wilde, Maupassant (alkohol a opium), Baudelaire (hašiš). Z knihy Lange Eyhbauma "Genius, šílenství a sláva", strana 253.

8) Anketa 16.335 amerických vojáků a důstojníků. 35% z nich užívá drogy – marihuana, kokain, heroin a jiné drogy. To je z knihy Angličana J. Thompsona, psaný na pokyn britské společnosti psychologů, která vyšla v lednu 1985 ("Hlas vlasti", № 39, září 1985, str. 10).

9) Děti matek závislých na drogách zaostávají ohledně výšky a váhy a mnohem častěji umírají v kojeneckém věku, než děti zdravých matek... Vědci z Northwestern University... bez pochyb potvrdily, že u dětí narkomanek úmrtnost je vyšší... často jsou označené různými vrozenými i získanými vadami, zejména nervového systému (dr. B. Zatulovsky v NRS – 11.1.1986).

10) Starosta New Yorku Edward Koch řekl, že příjmy překupníků drog jsou – 120 miliard dolarů ročně. To řekl ve spojení s tím, že v New Yorku zatkli 13 policistů, kteří brali úplatky od drogových dealerů (TV, kanál 9, 14:00, 24.9.1986).

11) Doktoři v USA pokládají sklon k hazardním hrám za druh drogy či alkoholu ... Podle statistik, ve Spojených státech každý rok 50 milionů občanů prohrají 100 miliard dolarů. Z těchto 50 milionů Američanů, 6 milionů je pokládáno za beznadějně nemocné, stejně tak jako, řekněme, tvrdí narkomani... Americký dr. Robert Custer, který studuje tyto hráče, řekl, že v tomto případě hovoříme o nemoci (z knihy V. Nikolajeva "Američané", Moskva 1982; str.335).

Znám dobře jeden manželský pár. Muž hraje a těžce prohrává na koňských dostihách. Řekl, že důvodem hry je to, že manželka je mu nevěrná. A žena se ospravedlňuje, že klame muže, protože prohrává všechny peníze na závodech. Tak se v tom vyznejte, čí je to vina.

Mimochodem, tím trpěl i náš geniální hledač pravdy Dostojevskij.

12) Ekonomové odhadují roční mezinárodnímu obrat z obchodu s drogami na 300 miliard dolarů – mnoho států nemá takový rozpočet ("Ruský hlas" – 27.08.1987).

13) S ročním obratem 110 miliard dolarů, trh s drogami se stal v roce 1987 jedním z hlavních byznysů Ameriky, daleko předehnal "General Motors". Jen ve státě New York, je přes milion kokainistů... (NRS – 25.11.1987).

14) Před Mao Ce-tungem v Číně bylo 50 milionů narkomanů. Mao všechny tyto narkomany střílel bez milosti, a to zejména překupníky s drogami (časopis amerických nacistů "Controversy", 1. ledna 1976, s. 28).

15) V USA, 80% pouličních trestných činů nějak souvisí s drogami (z oběžníku senátora D'Amato z červenec 1988).

16) 89-letý dr. Milton Roeder během 50 let "léčil" své pacienty kokainem, což je zakázáno podle zákona. Mezi jeho pacienty byli osobnosti jako Winston Churchill, Pablo Picasso a Henry Fonda ("Ruský hlas" – 2.3.1989).

17) 8 z 10 trestných činů v USA páchají narkomani (TV, kanál 9, 16:20, 10.8.1989).

18) V NRS z 20.10.1989 Nataša Šarymová z třetí židomigrace s velkou láskou a soucitem popisuje sovětský dokumentární film o zneužívání drog, "Zpověď" režiséra Gavrilova. Hlavní postavou filmu – je narkoman Alex Šubnikov, dlouhovlasý sovětský hippie. Jeho dědeček za Berii byl náměstkem vedoucího Hlavní správy táborů, v hodnosti generálporučíka KGB. Otec tohoto Alexe spáchal sebevraždu. Žena Alexe také byla narkomanka a málem zemřela na drogy, a Alex chtěl spáchat sebevraždu. Řekl: "Prchám od těchto genů k životu..." Jeho dceru mu odebrali, jej dali na cvokárnu. Byl už v šesti léčebnách. Alex sám říká: "Takové parchanty jako já by neměli léčit, ale rovnou střílet". Lidé si myslí, že hippies a narkomany je nutno hubit. Ale mezitím Alex měl druhé dítě. A liberálka Nataša Šarymová velmi miluje hrdinu filmu – narkomana Alexe. Film byl uveden na filmovém festivalu v New Yorku.

19) Žádná jiná země na světě nekonzumuje tolik léků, jako Spojené státy (NRS – 22.12.1989).

20) V městě New Yorku "v rodinách narkomanů každý rok se rodí 10.000 dětí s vrozenými vadami, léčba každého nemluvně stojí daňové poplatníky 220.000 dolarů" (NRS – 21.9.1990).

21) V moskevských novinách "Deň" z 24-30. září 1993, strana 4, v článku "Rusko na jehle" píší: "V důsledku užívání drog u člověka dochází k rozpadu osobnosti, vzniká kompletní fyzická a psychická závislost na nich, zvyšuje se úpadek v dědičnosti, což vede k degeneraci národa. V rodinách narkomanů v 70 procentech případů se rodí ošklivé děti".

22) V předvolební brožuře New-Yorkského starosty Giulianiho v říjnu 1997 se píše, že v New Yorku 70-80% ze zatčených pachatelů – jsou narkomani.

Je to proto, že narkomani nemohou pracovat, neboť je do práce prostě neberou. A peníze na narkotika stojí velké peníze. Proto jsou výrostci, uživatelé drog, nuceni krást. A dívky, závislé na drogách, musí jít do prostituce.

Zde je příklad. Já jsem znal starého alkoholika, který měl tři dcery – a všechny tři byly drogově závislé. Nejstarší dcera Lenka – vyhlášená krasavice. Ochotně ji berou do práce, ale za týden ji vyženou, protože se ukáže, že je narkomanka. A krásná Lena, jak se říká, znovu "šlape", to znamená, že se živí prostitucí. Říká se, že Lenka nosí šaty jedině s dlouhými rukávy, protože je potetovaná jako Papuánec a skrývá stopy po injekcích narkotik. Jak říkají Francouzi, c'est la vie – takový je život.

Doufám, že tato informace o drogách a jejich užívání možná někomu pomůže najít správnou cestu životem. Aby to s ním nedopadlo jako s krasavicí Lenkou.

* * *

Přátelé mi poslali noviny z Ruska, které obsahují zábavné informace o mně. Časopis se nazývá "Kolokol" – Zvon № 33 (395), 13. září 2002, město Caricyn, to je bývalý Stalingrad, týdenník Svazu ruského lidu. Na 4. straně je takový dopis do redakce: "...Chci se na něco zeptat, co mne znepokojuje už dlouho, totiž slyšel jsem často velmi protichůdné názory. Jaký je váš názor na knihy G. Klimova, konkrétně "Rudá Kabbalah", "Protokoly rudých mudrců" a "Boží lid"?

Na to redaktor "Kolokolu" S. Terentěv odpovídá spíše nejasně: "...Mám ke Klimovu pár otázek... Masová distribuce po Rusku knih Klimova bez jediného výkřiku protestu "vyvolených". Co víc, někteří z nich osobně mně, na úsvitu činnosti "Kolokolu", velmi silně doporučovali číst Klimovovy knihy.

– Co mohu na to říci? Zdá se, že někteří židé uznali moje knihy košer. Musím dodat, že všechny moje knihy se prodávají téměř ve všech židovských knihkupectvích zde. To znamená, že i zde jsou považovány za košer.

Hlavní ruský rabín zažaloval mého vydavatele ve městě Krasnodar. Jako obvykle – "Podněcování nenávisti a tak dále". Zpočátku jsem si myslel, není to snad kvůli mým knihám? Člověk nikdy neví!

Ale pak se ukázalo, že to bylo kvůli knihám Borise Mironova, bývalého ministra pro tiskové záležitosti. Ukazuje se, že proti mým knihám vrchní rabín Ruska nemá námitky. To znamená, že i vrchní rabín Ruska uznal mé knihy košer.

16. června 2004.


Další kapitola
Přejít na OBSAH