V mládí Stalin studoval na semináři a chtěl se stát knězem, ale když vyrostl, nestal se knězem, nýbrž vtěleným ďáblem.
A to není všechno. Milovaná manželka soudruha Stalina byla Naděžda Allilujeva, a už její jméno říká, že je z rodu kněží. Nicméně, tato celá rodina se stala profesionálními revolucionáři. Místo toho, aby se modlili "Bože, nám cara chraň!", modlili se ke Karlu Marxovi.
Následně, Světlana Stalinová-Allilujevá napsala ve svých pamětech, že její bratr – Pavel Allilujev – si vzal dceru kněze; dostáváme tedy celkově jakousi svatou rodinu. Jenže ujel nám druhý bratr Naděždy Allilujevé – Fedor Allilujev, který byl takový blázen, že ani sám jíst nemohl, všechno padalo z jeho úst, jak říkala Světlana. A starší sestra Naděždy Allilujevé, milovaná manželka soudruha Stalina – Anna Allilujevá – také se projevila být duševně chorá, schizofrenní, tedy napůl šílená. Soudruhu Stalinovi všechny tyhle chuhry-muchry tak lezly krkem, že všechny příbuzné své ženy buď zastřelil, nebo zahnal na Sibiř.
No, ještě tenhle intimní údaj: O milované manželce soudruha Stalina, Naděždě Allilujevé, v zahraničí psali, že byla lesbička a že měla lesbický poměr s lesbičskou židovkou Zojí Mosinou, kterou také žárlivý Stalin zahnal na Sibiř. A povídá se, že v důsledku toho, manželka Stalina údajně spáchala sebevraždu, zastřelila se. Nechtěně se vkrádá otázka: "A proč ona nezastřelila spíš Stalina?" Tehdy by z ní byla skutečná světice, exterminátorka ďábla, zachránila by život mnoha lidem. Mohlo by se jí skutečně zpívat "Alleluja"! To je náboženské zvolání, označující "Velebení Hospodina"!
Když už mluvíme o kněžích a jejich dětech, podíváme se, co se stalo s dětmi nedostudovaného velebného pána soudruha Stalina. Jeho nejstarší syn Jakov spáchal sebevraždu jako německý válečný zajatec. Jeho další syn, Vasilij byl těžký alkoholik a zemřel na alkoholismus. Říká se, že po Vasilovi zůstal Stalinův vnuk, degenerativní šílenec, jezdil v křesle na kolečkách. A po jeho oblíbené Světlaně také zůstaly všelijaké zrůdy, například vnučka Olga, kterou již ve věku 5-6 let vodili k psychiatrovi. A tato Olga ani nemluvila rusky. Tak odchází zemská sláva... Ale veršotepci skládají ódy na Stalina:
Mírně šedovlasý, jako stříbrný topol, On stál, přehlížel průvod, Kde našel takové generály A takové hrdinské vojáky?
A na Sibiři každý rok na jaře, když taje sníh, vynořují se z bláta bílé kosti milionů ruských lidí, obětí Stalinovy kolektivizace, industrializace a dalších sociálních experimentů tohoto propadlého semináristy.
Je třeba říci, že Stalin nebyl výjimkou. Dzeržinskij, jako mladý muž se chtěl stát knězem, ale když vyrostl, stal se vedoucím Čeky a masovým vrahem. Hitler, jako mladý muž se chtěl stát knězem nebo mnichem. A Reichsführer SS Himmler jako mladý muž se hodlal stát pastorem.
Nyní se pojďme podívat na některé pozoruhodné děti kněží.
Slavný revolucionář Černyševskij (1828 – 1889) byl synem kněze a studoval v semináři. Seděl dva roky v pevnosti, pak byl odsouzen na 7 let tvrdé práce a celoživotního vyhnanství na Sibiř ("Nové ruské Slovo" – 13.3.1983).
Slavný literární kritik Vissarion Belinsky (1810 – 1848) byl vnuk kněze. Velmi se sblížil s Herzenem, Ogarevem a Bakuninem. Herzen, ve svém díle "Byloe i dumy" (minulost a myšlenky) napsal: "Nejrevolučnější povaha epochy Mikuláše – byl Belinsky".
Revoluční publicista N.A. Dobroljubov (1836 – 1861 = 25 let) byl synem kněze a studoval v semináři ("Sovětská literární encyklopedie"). Byl přítelem Belinského i Černyševského. Na Sibiř se nedostal jen proto, že už v 25 letech umřel na tuberkulózu. Už od 13. let psal básně. Je pohřben na hřbitově Volkov hned vedle Belinského. On byl blízký přítel a spolupracovník Černyševského, kterého sovětští historici nazývají "vůdcem ruských revolučních demokratů 60. let" ("Otčizna" – Vlast № 5, 1987, s. 33-34). Revoluční trio: Černyševskij, Belinskij, Dobroljubov – jsou všichni potomci kněží.
Nyní se podívejte na kněze za časů francouzské revoluce, kdy pod nožem gilotiny zemřelo přes milion lidí z celkové tehdejší francouzské populace 25 milionů.
Během francouzské revoluce, roli Dzeržinského, který se chystal stát se knězem, hrál bývalý katolický kněz Simurden, jeden z hlavních postav historického románu Viktora Huga, "93. rok". Asistentem hrozného Simurdena byl další bývalý kněz – Donju (viz B. Bašilov "Zlatý věk Kateřiny I", p.63).
Jeden z otců francouzské revoluce byl francouzský kněz Jean Meslier. On napsal knihu "Testament" (Závěť), který Voltaire volal "velký katechismus ďábla." V této "závěti" Meslier vyzývá vypořádat se s tyrany, pověsit všechny vznešené a mocné tohoto světa na "smyčky ze střev kněží". Při této příležitosti, i Puškin se ozval: "My dobré občany pobavíme / Na sloupu ostudném / Střevy posledního kněze / Posledního cara uškrtíme" ("Otčizna", prosinec 1985, s.15).
A jako historická kuriozita nebo hloupost, nyní hlavní národní svátek Francie – je 14. července, Den pádu Bastily a začátek Velké francouzské revoluce, který se slaví vojenskou přehlídkou. Ale historici říkají, že v ten den v Bastille bylo asi osm vězňů, polovina z nich byli vrazi a druhá polovina – blázni. Hlídali je starci – invalidé.
Zde je paralela s útokem na Zimní palác v roce 1917, kdy bylo zabito pouhých 6 lidí. Takovou cenou Lenin chopil se moci v obrovské ruské impérii.
Při pohledu na to všechno, takový specialista na kontrolu postupujícího davu, jako byl generál Napoleon, velí:
– Děla připravit! Když zabijete 500 lidí, zbytek uteče.
Pojďme se podívat ještě na mexickou revoluci a války se Španělskem o nezávislost Mexika. Zde byl hlavním revolucionářem kněz (a zároveň zednář) Miguel Hidalgo (1810), kterého potom zastřelili královští. Po něm, druhým vůdcem revoluce byl opět kněz José Morelos, který byl také zastřelen (v roce 1815). Dnes jsou uctíváni v Mexiku jako Lenin a Trockij v SSSR. Bývaly doby, kdy i razili zlaté mince s jejich portréty. Vzpomínám si, že v Mexiku jsem koupil své ženě náramek vyrobený z těchto mincí.
A proto, dobře známý náboženský novinář a spisovatel Vasilij Rozanov svého času napsal, že seminaristé a synové kněze dali světu mnoho nihilistů, anarchistů, teroristů a revolucionářů všech druhů a odstínů. A tady je dobrý příklad.
Znáte Dostojevského román "Posedlí"? Tak tento román byl odepsán ze života. Sergej Nečajev, národník a nihilista, souzený za vraždu studenta Ivanova v roce 1869, byl synem vesnického kněze. Dostojevskij psal své "Běsy" podle tohoto senzačního soudního sporu. Nečajev byl neurotik, téměř epileptik, ale měl tak fantastickou sílu sugesce a možná i hypnózy, že si podmanil i ochranku Petropavlovské pevnosti.
U stejného soudu zahnali na Sibiř – do trvalého vyhnanství – Ivana Pryžova, alkoholika a těžkého škytavce a autora takových zábavných knih jako "Život moskevských pošetilců, falešných proroků, blbounů a hloupých bab", "Historie hospod", "Žebráci na Svaté Rusi" atd. (NRS – 26.3.1994, s. 44).
Dnes, když máme za oknem rok 2004, v Rusku je jakási demokracie a náboženské obrození. Abychom pomohli tomuto obrození, podívejme se pozorně na spletitý problém kněží a jejich dětí, které se pohupují mezi Bohem a ďáblem.
Následující informaci přebírám ze své kartotéky, kterou jsem sbíral 50 let coby pomocný materiál pro své romány. Pro pořádek, dále budu uvádět pouze sériové číslo materiálu:
1. Slavný filozof Nietzsche byl syn pastora, ve filozofii hrál roli Antikrista – a zemřel v blázinci. Milovali jej Hitler a Lenin. Nad branou hitlerovských koncentráků, stál nápis "Každému – co mu patří". To je od Nietzsche.
2. Ředitel CIA Allen Dulles, který vedl psychologickou válku proti Sovětskému svazu, byl synem kněze, a jeho syn byl uvězněn doživotně v ústavu pro choromyslné ve Švýcarsku (z knihy Davida Wise "Spyware institution", New York 1967, str.293). Jeho bratr, Foster Dulles, byl ministrem zahraničních věcí Spojených států, a jeho syn odešel ke katolickým mnichům. Když Forster zemřel, jeho syn ani nepřišel na pohřeb svého otce, to jest plivnul na hrob svého otce, ale později byl povýšen na kardinála. Ale Allen Dulles byl svobodným zednářem ("Russkij golos" – 10.12.1987).
3. U slavného švýcarského psychiatra Carla Junga (1875-1961) v rodině měli několik kněží (A. Robak. "Dějiny psychologie", str.248).
4. Spisovatel Gleb Uspenskij je z rodu kněží – a zemřel v blázinci. Jeho cenili Lenin, Plechanov a Lunačarský. Jeho bratranec N.V. Uspenskij, syn kněze a slabý spisovatel, nakonec se stal tulákem-bosákem a zemřel doslova ve škarpě ("Sovětská literární encyklopedie").
5. Dostojevského otec byl jedním z duchovních, a tak zneužíval své poddané, že ho zabili – a carský soud je osvobodil. Výsledek bylo, že Dostojevskij byl revolucionář, epileptik a skvělý psycholog.
6. Ministr železnic v prozatímní vládě, N.V. Někrasov se narodil v rodině kněze, byl profesor a vůdce levého křídla kadetů. Podle slov S. Hessena, Někrasov byl zednář (celá prozatímní vláda před Leninovou byla složená ze zednářů – GK). Nazývají jej "zlý génius Únorové revoluce". Byl velmi duplicitní, se dvěma tvářemi. Byl zatčen v roce 1930 a zemřel v sovětském koncentračním táboře v roce 1940 (NRS – 29.11.1981). [Dobře mu tak, LP].
Mimochodem, během této únorové revoluce, studenti zpívali písně jako "Pryč, pryč s rabíny, mnichy a popy, my do nebe vlezem, rozeženem všechy bohy!" (NRS – 10.03.1979).
7. Slavný akademik I.P. Pavlov, nositel Nobelovy ceny, byl synem kněze, avšak syn Pavlova zemřel v bílé armádě (R. Hull, "Odvukoň", New York, p.199). Takže mezi dětmi kněží, jsou i chytří a dobří lidé. Všichni lidé jsou různí.
Ale musím se přiznat, že v zásadě mám pochopení pro lidi, kteří chodí do kostela.
8. U uznávaného akademika Andreje Sacharova, otec byl profesorem fyziky, a jeho dědeček – kněz (NRS – 31.10.1980). On se proslavil kvůli své manželce-lupičce E. Bonner, která si holila svůj knírek, a pak, jak se říká, vzala hůl a napravovala svého akademika. Ona byl hybrid mezi genialitou a idiotem ze sbírky profesora Lombroso. Proto propaganda CIA úsilovně doporučovala tohoto geniota udělat prezidentem budoucího demokratického Ruska (a šmoka Solženicyna udělat ministerským předsedou). Oni si mysleli, že my, Rusové, máme krátkou paměť. Ale já mám dlouhou paměť. Ach, co je to "šmok"? To je laskavé hebrejské slovíčko.
9. Slavný historik S.M. Solovjev byl synem kněze a učil historii budoucímu carovi Alexandru III. Vzal si za ženu židovku a měl 10 dětí. Jeho syn, položid Vladimir Solovjev, byl filozof a hrál za Antikrista: "Jeho filozofie – to bylo dokazovat cudnost prostitutky, poctivost loupeže, vlastenectví zrádců, zákonnost lží a pomluv" (archimandrit Anthony Chrapovickij, Kompletní sbírka díla, 3. díl, S.Petersbourg 1911, str.184-188).
Po zavraždění cara Alexandra II-Osvoboditele teroristy v roce 1881, antikrist Vladimir Solovjov vystupoval pro milost vrahům. Totéž dělal hrabě Lev Tolstoj, který kázal "neprotivení se zlu násilím".
10. Disidentský spisovatel Varlam Salamov byl synem pravoslavného kněze, čuvaše. Autor velmi poučných, "Kolymských povídek". Jeho otec, kněz Tichon Šalamov byl potomek zyrjanských šamanů, a v bližších generacích – ortodoxních duchovních. Jeho otec, žijící ve Vologdě, udivoval Vologžany nesouladem svého temperamentu... děsil je svou tyranií.
Otec Tichon před revolucí se přátelil s vyhnanci na Sibiř, kázal pobuřování, hádal se s církevními úřady. V rodině byl krutý despota. Jeho syn se bouřil proti svému otci, a později i proti Stalinovi, za což strávil 22 let ve vězení a v sibiřských táborech.
Chudák Varlam Salamov v roce 1982 ve věku 74 let zemřel v Moskvě v psychiatrické léčebně. "Pen-Club" v Anglii mu udělil "Cenu Svobody" (otec K. Fotiev v NRS – 8.8.1982).
11. Slavný básník-pornograf I.S. Barkov (1732-1768) studoval na... semináři, chtěl být knězem ("Sovětská Literární Encyklopedie"). Zemřel nějak brzy, ve věku 36 let.
12. Vynálezce telegrafu a morseovy abecedy – Samuel Morse – se narodil v rodině kalvínského kazatele a faráře. Kromě toho, byl talentovaný umělec (NRS – 22.10.1982).
13. Básnířka-disidentka Julia Vozněsenskaja. Soudě podle příjmení, je z rodu kněze, ale podle pasu – je židovka!
A takových básníků existuje celá kupa. Sovětský básník-modernista Robert Rožděstvenskij. Podle příjmení také z rodu kněze. Ale co je to za jméno – Robert? A on je ženatý s židovkou Allou.
Dcera známého židovského básníka Ilji Selvinského – C. Voskresenskaja?! To znamená, že se provdala za potomka kněze? – (píše A. Darov v NRS – 17.10.1985).
To je omyl. Cecilia A. Voskresenskaja je pouze adoptovaná dcera I.L. Selvinského. Její otec Voskresenskij byl jmenován samotným Leninem do funkce komisaře pro kožešiny a koželužství v Rusku. V roce 1942, šel na frontu a byl zabit...
V tomto případě, dochází k milostnému konfliktu. V roce 1920 "vyslali" mladého básníka Ilju Selvinského pracovat do sekretariátu krále kožešin A. Voskresenského (zřejmě pseudonym). Tento lidový komisař [ministr] měl mladou a krásnou ženu Bertu Jakovlevnu s nedospělou dcerkou Cecilkou... A tak se stalo, že mladý básník-sekretář opustil kožešinového krále-komisaře, a to nejen s jeho mladou a krásnou ženou, ale také s dceruškou... Jenomže byla těžká doba a hlad, takže ministr Voskresenskij v první době vydržoval svoji bývalou manželku, svoji dcerku i nového muže své ženy... A když v rodině Selvinských představovali hostům dítě Cilku, ona nikdy nezapomněla uvést: "Z prvního manželství!"
Taková to byla idyla.
A tady je dobře známý sovětský básník-modernista Andrej Voznesenskij. Jeho žena – spisovatelka Zoja Bohuslavskaja. Podle jmen je zřejmé, že oba jsou potomci kněží (NRS – 24.4.1979).
Ale musím říci, že všichni kouzelníci, modernisti, futuristi a další "isti", v zásadě jsou blíže nikoliv k Bohu, ale k soudruhu ďáblovi, knížeti tohoto světa, jak ho nazývá duchovenstvo. Celá parta modernistů nemůže se chlubit ani jedním skutečným básníkem s velkým počátečním písmenem, jako byli Puškin a Lermontov. Vezměte si zdánlivě jednoduchý "Příběh rybáře a rybky" Puškina. To není jen poezie, ale i konvenční moudrost a filozofie.
Vzpomínám si, jak moje žena pomalu ztrácela rozum ve formě klimakterického šílenství. I ona, jako v té pohádce, skončila "u rozbitého koryta".
14. Známá básnířka Marina Cvetajevová (1892-1941 = 49 let). Oh, mám o ní tolik materiálu, že by se dal napsat román. Její otec – syn vesnického kněze, se stal profesorem filologie na moskevské univerzitě, známým kritikem umění, později byl ředitelem muzea Rumjanceva a zakladatelem muzea výtvarných umění (dnes muzeum Puškina). Matka Mariny Cvetajevové byla židovka. Takže po matce, Marina je položidovka (časopis "Rodnye prostory" № 2/42/1999, str. 16).
Povahou Cvetajeva byla tvrdá, nerovná, houževnatá. Odjela do zahraničí i s dcerou na povolení sovětské vlády v roce 1922 k svému manželovi, který byl bílý důstojník. Její manžel, S. Efron pak bojoval v španělské republikánské armádě, potom se stal jedním z organizátorů emigrantského "Svazu pro návrat do vlasti".
V zahraničí Cvetajeva vycházela v levých, především v eserovských [soc. revol.] publikacích. Kromě své dcery, Marina měla ještě syna. V emigrantském tisku pak ji přestali vydávat. Její manžel S. Efron pak se stal sovětským agentem, zabil ve Švýcarsku bývalého sovětského agenta Ignáce Reise, syna prominentního menševika Abramoviče, načež uprchl do Sovětského svazu, kde jej rychle odstřelili.
V roce 1939 bylo obnoveno Cvetajevové sovětské občanství a vrátila se do SSSR. V roce 1941 spáchala sebevraždu oběšením se při evakuaci Jelabugu. To vše je z knihy "Marina Cvetajevová – Vybrané práce", Moskva 1965.
Rozumně o těchto věcech píše Alla Ktorová v NRS z 17.2.1980, podle které Cvetajevová se oběsila v důsledku klimakterického šílenství (ve 49 letech). Když byl pohřeb Cvetajevé, její syn Mur na pohřeb své matky nešel, oblékl si sváteční šaty a šel z domu pryč (NRS 30.8.1981).
V knize S. Poljakové "Soumrak dní: Cvetajeva a Parnok", vyd. Ardis 1983, se přímo píše, že Cvetajevová měla "saffičeskou lásku" se Sofií Parnok. Parnoková byla lesbička aktivniho, mužského typu, soudě podle její fotografie, dosti ošklivá, jeden čas byla vdaná, také básnířka. Psaly si navzájem vášnivé lesbické verše. Jejich lesbickou lásku provozovaly v klášterním hotelu. Tento román se odehrával v letech 1916-1917, když Cvetajevová byla vdaná s Efronem a měla dceru Ariadnu, která později musela strávit 17 roků v sovětských koncentračních táborech.
V té době, Marina psala lesbičce Parnok takové dojemné verše:
Líbí se mi to, že jste se mnou Klidně objímáte jinou, Neposíláte mne v oheň pekla Hořet za to, že nelíbám vás celou... Že nikdy v tichu kostela Nad námi nezazní: Aleluja! ("Otčizna" [Vlast], březen 1984, str. 46)
V roce 1920 zemřela její dcera Irena, kterou Cvetajevová dala do sirotčince, protože ona nemohla krmit dvě děti (NRS – 7.10.1986).
Cvetajevová milovala Majakovského a Pasternaka, a dokonce snila o tom, mít dítě od Pasternaka. Ona vždycky byla "vzpurná" a "šla proti proudu". Vztahy s manželem byly špatné, s dcerou rovněž. Majitelé domu, kde žila a oběsila se Cvetajevová, mluvili o ní doslovně: "Tak nějak byla čarodějnice." A ani není známo, kde je její hrob (O. Ivinskaya "V zajetí času" – roky s Pasternakem, Paříž, 1978).
"Bulletin ruského křesťanského hnutí", № 120, 1977 píše, že Marina Cvetajeva, kromě Sofie Parnok také hořela "Sapfickou vášní" pro svoji družku, Soňu Holyday. O této Soně číslo 2 říká V. Rudinskij v "Naša strana" z 29.11.1977. Opakuji: "Neposílejte mne do pekelného ohně hořet za to, že vás nemám úplně..." – Skvěle řečeno!
A to je to, co píší o synovi Cvetajevé a S. Efrona: "Zdálo se, že Mur je synem K. B. Ale říká se, že je ještě někoho jiného." Zdá se, že básnířka tak střídala muže, že ona sama nevěděla, čí jsou její děti.
Cvetajevové dcera, Ariadne, údajně si stěžovala: "Neměla k dětem mateřský vztah... Dá se říct, že milovala mladé muže, a v její vášni pro Mura bylo něco nezdravého, freudovského" (NRS – 29.09.1989). Zde musíme mít na paměti sprosté nadávky. Možná, že je to důvod, proč Mur nešel na pohřeb své matky.
A poslední zazvonění o Cvetajevové: "...Často, její zálibou byli mladí lidé... Jsou známé též některé skutečnosti o jejím vztahu se synem (NRS 31.7.1990). To bylo v Jelabugu. Opět narážka na ruské zaklení o matce.
Smutný příběh o zpustlé vnučce vesnického faráře chci dokončit svými vlastními slovy:
Nechť nikdy v tichu kostela Nezpívají nad námi: Aleluja!
15. Synem vesnického kněze byl prominentní sovětský matematik, akademik Ivan Vinogradov (1891-1983). Byl dvakrát hrdina socialistické práce, měl Stalinovu cenu v roce 1941 a Leninovu cenu v roce 1972, byl oceněn čtyřmi Leninovými řády, které nedávají jen tak pro nic za nic, vedl politické akce za vyloučení židů z akademického života (NRS – 24.03.1983).
16. Známý generál Vlasov, který posloužil Hitlerovi: "...chtěl být knězem, pročež vstoupil do semináře" (Solženicyn, v sborníku "Nežít se lží", YMCA Press 1975, s. 61).
17. Oba dědečkové Karla Marxe byli rabíni, otec a matka – byli vykrestami, a Karl Marx byl zednář (z brožury pastora Vurmbrandta "Byl Karl Marx satanista?").
18. V knize zednářského vědce Fredericka Elworthy "Zlé oko, které slibuje všechny druhy neštěstí" se píše, že "zlé oko mají například katoličtí a ortodoxní kněží a mnichové". Krátce, zednáři vždy bojovali s duchovními, už za doby inkvizice, kdy čarodějnice a čarodějníci byli páleni na hranici.
19. Říká se, že na Kubáni ateisté syčí: "Dál od popů – dál od hříchu". A v Německu, němečtí ateisté se též rouhají a syčí: "In Kristus – ist mistus", to znamená, "kde je Kristus – tam je hnůj". Pak tam existuje taková divná pověra: pokud černá kočka přeběhne vaši cestu, nebo potkáte kněze – čeká vás smůla. Takže, radši se otočte a jděte zpátky.
20. Sovětský velvyslanec ve Francii po roce 1945 byl A.E. Bogomolov ("Golos rodiny", listopad 1983). Soudě podle jména, z rodu kněží – a přitom hlavní diplomat "...sovětský velvyslanec při OSN Alexander Bogomolov..." (NRS – 31.3.1989). Hmm, tento strýc udělal dobrou kariéru, i když příjmení je jasně nesovětské.
21. V roce 1960 asistentem N.M. Švernika v Komisi stranické kontroly ÚV KSSS byl soudruh Bogojavlenskij – na samém vrcholu komunistické strany, ačkoli podle jména byl jasně z rodiny duchovních (V. Perelman v NRS 28.03.1989).
22. Slavný letecký konstruktér Igor Sikorsky – jeho dědeček byl pravoslavný kněz, a jeho otec – lékař, psychiatr a profesor na univerzitě v Kyjevě (NRS – 16.11.1989).
23. Slavný ruský historik V.O. Ključevskij byl synem kněze, sám studoval na semináři (časopis "Molodaja gvardia", № 9, září 1989, s. 14).
24. Slavný umělec Vasněcov byl synem vesnického kněze ("Golos rodiny", № 29, červenec 1990, s. 14). Jeho obrazy jsou "Bohatýři", "Alenuška", "Ivan-carevič na šedém vlku".
25. Slavný archeolog Heinrich Schliemann, objevitel Tróji, byl synem německého kněze (NRS – 2.2.1990).
26. V New Yorku byl kněz Cyril Fotiev, který byl známý především tím, že se jeho teta z matčiny strany byla Leninovou sekretářkou. Ta teta byla taková potvora, že se dostala až do všech encyklopedií, a nyní otec Cyril těžko zamlčuje její revoluční hříchy.
27. Známý emigrant spisovatel-monarchista Ivan Solonevič, autor vynikající knihy "Rusko v koncentračním táboře," jehož dva dědečkové a pět strýců byli kněží, měl ženu s rodným jménem Tamara Voskresenskaja [Vzkříšená], to znamená, také od kléru. To je z knihy Soloneviče "Dvě síly", část 2, předmluva. Chytrý Ivan měl přihlouplého bratra Borise Soloneviče, vydavatele rotátorského časopisu "Rodina" (Vlast). A ten hlupák mi poslal velmi dobrý portrét ďábla z nějakého německého časopisu, který jsem umístil na začátek mého románu "Mé jméno je Legie." Podívejte se a uvidíte sami, že portrét ďábla je zhotoven s dobrými znalostmi věci – a vzpomeňte si dobrým slovem na Božího služebníka Borise.
28. A tady je druhý extrém. Negr jménem Calvín, syn černého kněze – a děsivý zabiják, kterého ušetřil křivý soud americký, avšak zabili jej spoluvězni, nesnesli žít vedle takového darebáka (NRS 16.2.1984). Viz třetí složka mého archivu na heslo "Zločinnost".
29. Nejodpornější ze soudců Nejvyššího soudu William Douglas byl synem pastora. Monarchistické noviny "Naša strana" z 6.6.1980 jej nazývají "Nezapomenutelný přítel a mecenáš hrdelních a politických vězňů". Napsal knihu "Body vzpoury", ve které doporučuje plivat na právo a pořádek. Ale Douglas vydržel sedět v Nejvyšším soudu od 1939 do 1974, to byl nejdelší čas v americké historii. Měl napůl vyschlé nohy údajně po "dětské obrně". V mládí obtěžoval prostitutky, a když souhlasily, donášel na ně na policii. Nicméně tento psychopat měl 4 manželky, on prodělal kompletní kurs psychoanalýzy, ale stejně mu to nepomohlo ("Time", 20.5.1974, s. 88-89).
30. Alexandr Kerenskij měl dědečka kněze. To píše Kerenskij sám ve svém životopise, "Rusko a obrat v dějinách". Tam se také přiznává, že od roku 1912, kdy byl zvolen do Státní dumy... byl zednářem, tedy Ž... A po své matce, on byl "zkurvysynem" celostátního měřítka.
31. Slavný atomový špion Klaus Fuchs byl synem protestantského duchovního (z knihy Helmuta Andixa "Věčný žid", Vídeň, 1965, s.20).
32. Spisovatel Michail Bulgakov, autor knihy "Mistr a Markétka," byl syn profesora Kyjevské teologické akademie. Teď beru do ruky Bulgakův román "Mistr a Markétka", publikace YMCA Press, Paris 1967, s předmluvou arcibiskupa San Francisco, kde je motto: "Oddělíš-li věc drahou od ničemné, jako ústa Má budeš" (Jeremiáš 15:19). To jest, říká to jakoby jménem Boha.
A pak se v textu románu na straně 25 říká, že Ježíš Kristus je "duševně nemocný". Pak, na stránce 29 je, že Ježíš Kristus "je jasně blázen". Na stránce 176 o Ježíši se znovu opakuje, že je "blázen". Na stránce 184, Ježíše Krista nazývá "podvržencem, synem neznámých rodičů". Tak co je to? Syn profesora teologické akademie provozuje výslovně rouhání? Ano, a to ještě mu žehná arcibiskup Jan San-Francisský, ve světě bývalý princ Šachovskoj, podle pasu Shakhovskoy?
Bulgakov byl nemocný s nevyléčitelnou nemocí – maligní hypertonickou neurosklerózou, od které zemřel trochu brzy – ve 49 letech. Jeho otec zemřel na stejnou nemoc a ve stejném věku. Toto onemocnění se projevuje těžkými bolestmi hlavy, únavou, chudokrevností, anémií, ledviny pracovat odmítají. Ďábelská muka.
V Bulgakově románu "Bílá garda" všechen děj se koná v domě č. 13. A Bulgakov sám v mládí žil v domě č. 13 na svahu svatého Ondřeje v Kyjevě. Na tomto domě teď visí pamětní deska s obrázkem Bulgakova ("Golos rodiny" – Hlas vlasti № 30 v červenci 1984, str. 14).
Nebuďte překvapeni, když cituji sovětský "Hlas vlasti". Oni mi 30 let, 1960 – 1990, posílali jejich noviny "Hlas vlasti", jakož i časopis "Otčizna" – Vlast, v naději, že se jednou vrátím do SSSR. Jenomže já sovětské vládě nevěřil.
Ohledně románu Mistr a Markétka: "A co je to za divný výklad evangelia, ten příběh s ponížením Krista, jako by viděn očima Satana – k čemu je to?" (píše Solženicyn v: "Trkalo se tele s dubem" str.259).
První návrhy Mistra a Markétky se nazývaly "Evangelium Satana"... Čtenář až do konce nemůže přesně odpovědět na otázku: není celý román a celý příběh "Mistra a Markétky"... pouhým schizofrenním snem, nemocnou fantasií básníka?" (B. Filippov v NRS – 13.4.1980).
Těžko umíral Bulgakov. Nejprve oslepl. Bál se pohnout, chodit, mluvit. Zdálo se mu, že okolní lidé jej neslyší" (L. Gendlin v NRS – 16.05.1982).
Bulgakov psal "Mistra a Markétku" 12 roků, od 1948 do 50. let. Román byl zveřejněn až 26 let po po smrti autora (a to nejprve s velkými škrty). V 20. a 30. letech Bulgakova "vykopli" všichni, včetně Lunačarského.
"Margarita" – je údajně třetí manželka Bulgakova, Elena Sergejevna, která měla dvě děti od jejího prvního manžela. Její syn, Sergej, když vyrostl, stal se alkoholikem. Bulgakov děti neměl. Elena na konci života byla bohatá osoba – díky Bulgakovu literárnímu dědictví (NRS – 17.5.1991).
Tak či onak, Bulgakov byl velmi talentovaný spisovatel, a já jsem četl jeho knihy s velkým potěšením.
33. A tady je velmi dobrý a šikovný člověk. Vynálezce rádia, A.S. Popov (1859-1906) se narodil v rodině kněze ("Russkij golos" – 22.3.1984).
34. Náčelník NKVD Ukrajiny, komisař státní bezpečnosti 1. kategorie V.A. Balickij byl syn kněze. Nicméně, pak jej uskřípli během Velké čistky 1935-1938 (NRS – 23.6.1977).
35. Letec-kosmonaut, dvakrát Hrdina Sovětského svazu Pavel Romanovič Popovič ("Otčizna", № 3, březen 1984, str. 30). Soudě podle příjmení, tento hrdina je také rodem z duchovenstva. Přírůstek do našeho pluku!
36. Velebný pán Sergej Bulgakov, poslanec Státní dumy (parlamentu), jeden z největších marxistů v Rusku, byl blízký k Berďajevu, vyhoštěn ze Sovětského svazu v roce 1922, spolu s dalšími 300 zednáři.
37. Můj první učitel, slavný profesor Lombroso, ředitel blázince – potomek dlouhé řady rabínů a talmudistů. A velmi chytrý.
38. Martin Luther King Jr., černošský revolucionář, syn kněze, a sám také kněz. Soudě podle jeho jména, u něj i u jeho otce byla zřejmá mánie velikášství. A pochován byl podle zednářského rituálu.
39. Dr. Max Nordau-Zyudfeld, žák profesora Lombroso, sám nadaný psycholog, byl z rodiny rabínů. Autor "Protokolů sionských mudrců" Ahad Ham byl také syn rabína a oženil se s dcerou rabína.
40. Tady mám ušlechtilou revolucionářku: akademik O.B. Lepešinskaja, stoupenkyně akademika Lysenka v oblasti biologie, profesorka medicíny. Její rodné jméno – Protopopova (to jest z disidentního duchovenstva, tedy dědičná rebelantka). Již v roce 1894 se připojila k ilegálním marxistickým kruhům, tam se setkala a vzala si za muže syna kněze P.N. Lepešinského v roce 1897, jela s ním do vyhnanství na Sibiř. Později, coby stranická referentka na vědy, se v roce 1944 setkala se Stalinem, který ji popostrčil tak, aby byla na stejné úrovni jako Lysenko, a proto se stala členkou Akademie lékařských věd (Maksimov v NRS 8.6.1986). Členkou KSSS od roku 1898. Její manžel P.N. Lepešinskij (1868-1944) – profesionální revolucionář, byl v revolučním hnutí v 80. letech 19. stol. a člen komunistické strany od roku 1898. V letech 1935 – 1936 byl ředitelem Muzea revoluce ("Sovětská encyklopedie"). Ano, dvě boty tvoří pár.
41. Zapomenutý hlavní revolucionář Čcheidze byl také bývalý seminarista, podobně jako Stalin, Mikojan a Kamo-Petrosian. Po revoluci v roce 1917, Čcheidze byl předsedou Petrohradského sovětu. Také velký čert původem ze semináře.
42. A tady je vtipný příběh. Žeňa Ševčenko jedněm lidem říkala, že její otec byl kněz v Brazílii, druhým řekla, že její otec byl generálem v armádě Vlasova a třetím řekla, že její otec byl kupcem 1. cechu. A mě řekla, že několikrát seděla v bláznici v New Yorku. Nosí křesťanský kříž kolem krku a současně Davidovu hvězdu, proto se o ní povídá, že je položidovka, lesbička, žije z wellfaree a krade, má luxusní kožich s dvojitou podšívkou, že v supermarketu nakoupí za 1 dolar, ale nakrade za 50 dolarů. Že je alkoholička, opíjí se až má záchvat – s pěnou na rtech. Peníze vydělává tím, že zpívá, věští, dělá předpovědi a magii. Její nejlepší kamarádka Maja obcuje se psem. Doma má Žeňa boxovací pytel a rukavice, a když se opije, pak mlátí ten pytel rukavicemi. V podstatě, veselý život.
43. Ředitelem "Ústavu pro studium SSSR" při radiu "Svoboda" v Mnichově byl jistý Boris Jakovlev, rodné jméno po matce Trojický, to znamená svého druhu kněžský původ. Později v sovětských novinách "Golos rodiny" psali, že v Sovětském svazu seděl v lágru pro prznění nezletilých.V posledních letech je v Americe skutečná epidemie podobných obvinění mezi katolickým duchovenstvem – korupce nezletilých, tj. homosexualita s přitěžujícími okolnostmi. To bylo i v "Posedlých" Dostojevského. Není to nic nového pod lunou, jak říkával rudý kardinál Maxim Rudněv.
Svého času, vědci testovali sibiřské šamany, tyto svého druhu prvobytné kněze, a ve většině případů objevili u šamanů stejně významnou zvláštnost – homosexualitu. Západní vědci zkoumali černošské čaroděje a našli ten samý charakteristický rys – homosexualitu. A tak dále až do Lenina, Stalina a Hitlera. Vinu na tom má špinavá choroba, psychická choroba – komplex vlády, komplex vůdce. Ten samý biblický kníže tohoto světa. A nic proti tomu nezmůžete.
Zde máte dobrou ilustraci: současný generální tajemník Organizace spojených národů (OSN), tedy král všech králů, je africký černoch Kofi Annan, který je ženatý s židovkou, za což mu byla udělena Nobelova cena míru. Hlásí to seriozní moskevská gazeta "Russkij vestnik" č. 42-43, 2001, str.13. Je zcela možné, že tento Císař všech císařů měl otce, který byl africkým čarodějem. Vždyť bez kouzel takovou oslnivou kariéru udělat nelze. Ani židovskou ženu nedostaneš.
44. A hle, smutný příběh. V semináři v blízkém Jordanville [nedaleko New Yorku], žili – byli kdysi dva seminaristé. Pak jeden seminarista z nějakého důvodu zabil druhého. Později se zjistilo, že to byli dva pederasti, příčinou vraždy byla žárlivost k ženě. Opět žena je vinna, že se dva pederasti neshodli. Ale to ještě není všechno. Ten zabitý seminarista má bratra, který už je skutečný kněz, otec Georgius, který má farnost hned vedle Richmond Hillu, kde žije mnoho našich známých. A oni říkají, že ten kněz má ještě třetího bratra – ten je narkoman, ztracená duše. Takže je jasné, že tahle věc je jako had, leze po rodinách.
45. Nejlepší britský umělec Laurence Olivier byl synem anglikánského kněze (TV, kanál 13, 27.2.1987, 21.00).
46. Slavný bláznivý belgický malíř Van Gogh byl knězův syn (TV, kanál 13, 20.3.1987, 11:30 večer, film podle jeho biografie).
47. Jeden z nejlegendárnějších slavných gangsterů v USA Jesse James byl synem kněze (NRS 15.5.1987).
48. U otce Mitrophana (Znosko-Borovského), kněze v Sea Cliff v kostele Spása od hříchů, sestra byla stará panna a skončila v blázinci, a jeho bratr je kněz v Rusku.
49. Lev Tikhomirov, revolucionář-terorista z hnutí Narodnaja Volja, dlouho seděl ve vězení, v důsledku čeho se stal ideologem monarchismu. V jeho rodu bylo 10 (!) pokolení duchovních ("Svobodnoe slovo Rusi", září-prosinec 1987, s. 10).
50. Před revolucí do semináře chodili téměř výhradně děti kněží, ale jen 25% absolventů seminářů se stalo popem, zbytek si volil sekulární povolání ("Otčizna", № 9/1988, str. 58).
Je třeba připomenout, že podle církevního pravidla absolventi semináře byli povinni okamžitě se oženit pouze v případě, když jim byla dána farnost. Naopak, pro církevní hodnosti museli být mniši, jinak se duchovním generálem (biskupem či arcibiskupem) nemohli stát.
51. Předseda sovětské Akademie lékařských věd V. Pokrovskij (od slova 'Pokrov', to je "rubáš", Pokrovský chrám atd.) byl v USA ohledně boje proti AIDS, tohoto moru 20. století ("Russkij golos" – 17.11.1988). Soudě podle příjmení, z rodu kněží – a velký vědec.
52. Bývalý kněz v Sea-Cliffu L. Kiškovskij z ozednářštělé církve Spása u čertů byl zvolen prezidentem "Národní rady církví", největší protestantské organizace v USA, která spojuje 42 milionů "věřících křesťanů" (NRS – 8.12.1989). Je vidět, že čerti mu pomáhají.
Co je ozednářštělá církev Spása u čertů? Všechno to začalo tím, že tento kostel si vysoudili od jejich bývalých majitelů, dědečků a babiček z 1. exilu. Utratili na soud 250.000$ a zachvátili kostel. Kníže Žuk Obolensky, který vedl tuto akci, známý homosexuál a alkoholik, provdaný za lesbičku Lusku Obolenskou-Černovou-Schwartz brzy se upil až na delirium tremens a spáchal sebevraždu. Mí agenti mi podali raport: "Celý suterén byl v krvi!"
V tomto liberálním a svobodomyslícím kostele ženili pederasty i lesbičky, minetčíky i minetčice, křtili děti neznámého původu, to jest zabývali se bludem, pokrývaje to všechno autoritou církve.
Tam se podruhé vdávala i moje bývalá manželka Kissa. Myslela si, že církevní požehnání, pokud nezabralo poprvé, opravdu určitě pomůže podruhé. Ale její druhý věrný drahoušek jí brzy plivnul do tváře, odešel a spáchal sebevraždu. Neutišitelná vdova ani jej nepohřbila – a zmizela do neznáma. Někteří říkají, že je v Evropě, zatímco jiní říkají, že je v blázinci. To je to, co přináší církev Spása u čertů. Já se snažím spojit náboženství se skutečným životem. Aby ateisté neříkali, že vyhazuji slova nazdařbůh.
53. Metropolita Antonius (Chrapovickij) byl svatý muž, ale jeho bratr byl ředitelem ústavu choromyslných. Máme podobnou situaci s profesorem Lombroso, který byl potomkem dlouhé řady rabínů a talmudistů – byl ředitelem blázince. Tak či onak, náboženství je spojeno s duší, s psychikou člověka. A tady musíme být velmi opatrní.
54. Slavný a talentovaný švédský filmový režisér Ingmar Bergman – byl syn pastora. Jaké jsou předměty jeho filmů? Duševní nemoce. Kolem nás je mnohem víc duševních chorob, než je vidět. Protože tyto nemoci jsou ostudné, jsou skrývané. To musíte jít do kina, abyste je viděli.
55. Existuje v New Yorku kněz z židů-vykrestů otec Meerson-Aksenov, který slouží v moderní církvi na 71th Street v Manhattaně. Ale v Moskvě on byl hippie. Říká se, že jeho matička dělala tři jejich děti ze "zkumavky", a pokaždé kvůli tomu létala do Izraele (informace z židovských zdrojů – 17.03.1997).
56. V roce 1922, v SSSR se stal zázrak: náhle do zahraničí poslali 300 tzv. "intelektuálů", v čele s takovým Antikristem, jako byl Berďajev, kterého kdysi carský Nejsvětější synod odsoudil k věčnému vyhnanství na Sibiř. Dříve, podobné lidi odstřelovala Čeka, a tyhle neznámo proč zcela slušně umístili do zahraničí.
Později jsme dostali vysvětlení, že v roce 1922 Moskva hostila 4. kongres Kominterny, který zakázal zednářství, a jako výsledek, 300 největších zednářů vykopli do zahraničí s varováním, že pokud se budou snažit se vrátil, budou zastřeleni jako vzteklí psi. Vůdce tohoto gangu byl náboženský filozof Berďajev, jehož filozofie byla doslova následující: "Androgizm (tj. pederastie – GK) je konečný svaz mužského a ženského ve vyšší božské bytosti, ...obnovení obrazu a podobenství Boha v člověku". Berďajev pak učí, že na androgynovi (tj. pederastovi – GK) – "je odraz božské přirozenosti" a konečně, aby vás naprosto zmátl, Berďajev hlásá: "Život androgyna je tajemství, které nikdy nebude zcela vyřešeno na tomto světě" (Berdyaev: "Význam tvořivosti: Pokus o ospravedlnění člověka", Moskva 1916). To vše je převzato z Golochvastovy knihy "Zničení Atlantidy", str. 18).
Za takové rouhání carský svatý Synod odsoudil Berďajea k věčnému vyhnanství na Sibiři. Vždyť on vyměnil Boha za ďábla. To je důvod, proč takovým chytrákům říkají satanisti. Ale kdybych já byl carem, byl bych odsouzen Berďajeva k veřejnému bičování. Na schodech kostela, před kterým se provinil. A bičovat jej tak dlouho, dokud nezazpívá hymnu "Bože cara chraň".
A aby potom, jako v Šolochovu "Tichém Donu", si přidržel kalhoty a poděkoval: "Děkuji vám, pánové starší radní, za poučení. A tisíceré díky za to, že jste mne nezastřelili". Tenkrát na Donu znali pouze dva tresty – zastřelení nebo veřejné bičování. Podle rozsudku rady starších.
Část svobodných zednářů, vyhoštěných z SSSR v roce 1922, přistál v New Yorku, kde se rychle sčuchli se svými místními protějšky, které jim všelijak pomáhali. Kdysi tito lidé dělali ruskou revoluci vedle Lenina. Nyní Lenin seděl v Kremlu a oni byli jako brouci hovniváci na smetišti dějin.
Takovou byla zanícená zednářka Věra Alexandrova, chromá na levou nohu a křivoboká kněžská dcera, vdaná za Solomona Schwartze, známého menševika.
Věra Alexandrova byla redaktorkou Čechovského vydavatelství, ale můj "Berlínský Kreml" vydat odmítla. Byla to stará žena s účesem studentky-národnice [revoluční až teroristické hnutí 60-tých let 19. století]. Masochistický úsměv na tváři, jak u staré panny, žádné děti nemá. Myslelo se, že vydavatelství kvůli zamaskování řídí 60tiletý baron Wreden (česky: parazit; kolik by mohla stát změna jména?), ale fiktivní prezidentkou je jeho 23-tiletá "milenka" Patricia Blake, mladá, krásná a inteligentní židovka. Ona skutečně vypadá velmi dobře, takže jsem projevil o ni zájem a dal jí americké vydání mého "Berlínského Kremlu" jako vizitku. Ale nic jsem s ní nepořídil. Krasavice byla buď velmi rozmarná, nebo se držela svého 60-tiletého barona.
O Patricia Blake mi říkali, že studovala na Columbia University a potom toho nechala se slovy, že toho ví víc, než její profesoři. Možná, že měla pravdu. Později jsem četl její knihu o Vladimiru Majakovském, co se skrývalo v jeho verších. Jak jednou přišla k básníkovi hloupá zamilovaná dívenka, aby mu darovala svoji lásku. Ale básník, impotent, se dívce vysmál a vykopl ji. Jako výsledek hloupá holka se oběsila, a básník se jí vysmívá v poezii. A Patricia Blake popisuje vše velmi podrobně, ukazuje, jaké jsou ty verše, ve dvou jazycích, v ruštině a angličtině. A bylo jasné, že Patricia není žádný blbec. Ještě později jsem se dozvěděl, že Patricia Blake se vdala teprve, když překročila své padesátiny. Jak se říká, vybíravá nevěsta. A možná ještě něco, o čem se nemluví, o čem se neučí ve škole.
Madame Solomon Schwartz, dcera kněze, pod pseudonymem Věra Alexandrova, někdy psala nudné a zdlouhavé eseje o sovětské literatuře. Prostě ji přikrmovali její zednářští spolubratři, a proto byla považována za odbornici v oblasti literatury. Patricia Blake, soudě podle její knihy o řvounu-impotentu Majakovském, věděla, že sovětská literatura je mnohem lepší. Na každý případ, tyto dvě dámy ovládaly největší ruská nakladatelství mé doby. A s oběma mi to neladilo.
Mezi zednáři vypuštěnými v roce 1922 byl ještě zábavný syn kněze – Boris Nikolajev, kterého v našem mnichovském časopise "Satyricon" nazvali gorilou z New Yorku. To byl muž velké výšky a s vysoko posazeným pisklavým ženským hlasem, který se vydával za Lva Tolstého a chodil po New Yorku bos. Nicholajev byl nejen syn kněze, ale také byl v semináři, ale nedoučil se a šel dělat revoluci. Byl členem ústředního výboru komunistické strany (menševiků) a vedoucím archivu Marxe-Engelse v Moskvě až do roku 1921. Bratr Nikolajeva byl ženatý se sestrou Rykova a Rykov byl po Leninovi předsedou Sovnarkomu, tedy premiérem (Louis Fischer, "Lenin", London 1970, str. 372).
Je to vše jedna banda. Od roku 1964, toto kněžátko pracovalo v "Ústavu pro mír, války a revoluce jména Hoovera" (píše časopis anarchistů-machnovců "Sejatěl" – Rozsévač, září 1966, s. 14). To znamená, že on prodával sovětské archivy západním zpravodajským agenturám.
Když zestárl, bývalý farářův syn Nikolajevskij, jasný zednářo-pederast, se oženil se stařičkou židovkou A.M. Burginou, též s revoluční minulostí. Nejprve byla vdaná za lídra menševiků Iraklije Ceretelli, ale když jej čerti odnesli, vzala si Nikolajevského. Bylo to pozdní manželství, zjevně fiktivní. Namísto sexu dělali rozbor archivu Trockého. Ona také byla vyhozena ze Sovětského svazu v roce 1922 (NRS – 28.10.1982).
57. Zakončím svými osobními kontakty s kněžími. Moje žena Kissa byla velká nábožensky a církevně založená žena, dokonce mi řekla, že podle kalendáře je jako "svatá žena". Ale když přišel čas, ona onemocněla menopauzním šílenstvím a postupně začal ztrácet rozum. Po 24 letech manželství, najednou mi začala vyhrožovat s rozvodem. Přesně jak říkají teologové, že ďábel přichází bezhlučnými kroky. A já jsem se rozhodl hledat pomoc u otce Mitrofana, rektora kostela "Spása na slzách" v Sea-Cliffu, nebo, jak se teď říká, v Sodomkinu. Aby nějak ovlivnil moji Kissu, pokapal jí na mozek, připomněl jí, že církevní sňatek, který povinně chtěla, vyžaduje formulaci "dokud nás smrt nerozdělí".
Ale otec Mitrofan nemohl mi pomoci. Ukazuje se, že jeho sestra, stará panna, také přišla o rozum ve formě klimakterického šílenství. Ona i jógu praktikovala, stála na hlavě, na třech bodech podél zdi, nic to nepomohlo a nakonec skončila v blázinci. Jak mi otec Mitrofan může pomoci, když ani své sestře pomoci nemůže?
Tehdy jsem psal své "Protokoly sovětských mudrců", namísto sionských mudrců. A moje Kissa do mne hučí a popichuje: "Přestaň psát ty svoje hlouposti! Dělej něco produktivnějšího!". Mimochodem, to samé říkala ve stáří žena Lva Tolstého.
Pak jsem požádal o pomoc od jiného kněze – otce Sergiuse (Guttsalenko) z Venezuely. Kupoval moje knihy "Kníže" a "Legie" pro sebe a své farníky a psal mi zcela rozumné dopisy. Prosil jsem jej, aby ovlivnil moji Kissu, která ztrácí rozum a nechce, abych psal knihy. Otec Sergius mi odpověděl takto: "Poslechněte Vaši bláznivou ženu," a podpis "nehodný kněz Sergius." Tak se mi nic nezdařilo.
17. února 2004
Další kapitola
Přejít na OBSAH