Termín "světová zákulisa" rád používal filozof Ivan Iljin. Jakoby si hrál s tímto tajemným termínem, ale co to je, to nevysvětluje. A zákulisí zůstává zákulisím... Nějakým tajemstvím.
Když v Rusku, sovětská vláda se zhroutila a přišla demokracie-zlodějokracie, vydali sebrané spisy filozofa Ivana Iljina ve 4 svazcích. Četl jsem první dva díly a byl jsem naštvaný. Z dojmu, že Iljin doslova chce mne podvádět. Nebo možná, že nemůže prolomit nějaké tabu nebo porušit nějakou přísahu. A ve mně se opět ozvala duše vyšetřujícího pro zvlášť závažné případy u atamana Vševelikého Vojska Donského. Jako výsledek, další dva svazky jsem nebyl schopný číst. Chtělo se mi říct filozofu Iljinu:
– Pantáto, přestaň už mě oblbovat. Když už jsi se dal do té zákulisy, tak to vylož všechno až do konce.
Pro začátek jsem se rozhodl zjistit, co je zač tento Iljin a podíval jsem se do svojí kartotéky:
1. V září 1922 SSSR vyhostil filozofa Ivana Aleksandroviče Iljina (M. Korjakov v "Novém ruském slově" – 9.9.1976).
2. Zmiňuje se o něm též prof. N.P. Poltorackij v NRS – 20.12.1938, že byl pravděpodobně jednou z hlavních postav ruské nábožensko-filozofické renesance 20. století.
3. V sovětském časopisu "Golos rodiny" (Hlas vlasti) vychvalují Ivana Aleksandroviče Iljina (1883-1954). Údajně je "jedním z nejjasnějších zástupců ruské náboženské filosofie. Byl vyhostěn ze Sovětského svazu v roce 1922 na příkaz Trockého. Pak, v roce 1934 žil v Berlíně. Nacisté zakázali všechny jeho projevy, ústní i tištěné." Poté žil ve Švýcarsku, kde zemřel v roce 1954. Jeho hlavní kniha, "O odporu vůči zlu násilím" (Berlín, 1925), kde vychvaluje sovětskou revoluci a ospravedlňuje ji (z "Hlasu vlasti" № 47, listopad 1990, s. 14). A moje poznámka: "Pokud je to pravda, pak on je velká svině!"
Nejpodstatnější zde je, že Iljin byl vyhoštěn ze Sovětského svazu v roce 1922. Tehdy noviny psaly, že ze Sovětského svazu vyslali 300 "intelektuálů", jaké předtím popravovala Čeka a najednou tyhle politovali a velkoryse vyslali. Opět nějaké tajemství. A nikdo nezačal prohlubovat otázku, cože je to za "intelektuály", které nešlo rozstřílet, jako ty ostatní. Zato se o nich tvrdí, že jsou "nedotknutelní" či "nepotopitelní". A někteří z "tmářů" reakcionářů zasyčeli, že to zavání nějakými tajnými spolky, které nazýváme satanisté.
K objasnění této zmatené věci, dovolte opět zahlédnout do mého seznamu, kde jsem psal následující:
1. Na 2. sjezdu Kominterny v Moskvě v roce 1920: "...Italové doporučují ... vyloučit z komunistické strany všechny zednáře. Lenin a Trockij pohlíží na tuto myšlenku opovržlivě. Někteří Italové to vysvětlují tím, že vůdci Kremlu sami tajně patřili k řádu svobodných zednářů" (Louis Fisher "Lenin", Londýn 1970, str.764).
Je třeba říci, že Louis Fisher – je zdroj velmi seriozní. S jeho synem George Fisherem a s jeho ženou Glorií jsem pracoval na Harvardském projektu v Mnichově v roce 1949, kde Američané v rámci psychologické války proti Sovětskému svazu vymysleli komplex pederastie Lenina a hledali vhodné kádry pro "Hlas Ameriky" a Radio "Svoboda". Později, to vše mi posloužilo jako materiál pro můj román "Mé jméno je Legie."
2. V roce 1922 zednáře zakázali a vypověděli ze Sovětského svazu na základě výnosu 4. sjezdu Kominterny v Moskvě v roce 1922, kde hlavní roli hrál generální tajemník Kominterny, Georgi Dimitrov (viz kniha V. Emeljanova "Desionizace", Moskva 2001, str.82).
3. V SSSR ve 20. letech zednářům dávali 10 let koncentračních táborů (V. Šalamov "Kolyma Tales", YMCA Press Paříž, 1982, str.692). Šalamov – je spolehlivý svědek. On, chudák, sám prožil v táborech 22 let.
Ale hle zajímavá informace, celkem svěží, s mojí poznámkou: "Svobodné zednářství a Veliká Lustrace":
Podle A. Vaksberga v článku "Zednář, zeť zedníka" ("Literaturnaja gazeta" № 52, 1990.) dne 16. května 1937 byl zatčen starý čekista Gleb Bokij, po dlouhou dobu "léčený v Gulagu". Bokije obvinili "v organizaci zednářské lóže s úkolem svrhnout sovětské státní zřízení". Vaksberg zesměšňuje práci vyšetřovatelů v roce 1937, ale musím říct, že někteří vyšetřovaní byli zednáři bez pochyb, například známý satanista Gurdžijev (položid, poloarmén a známý pederast – GK), který založil v roce 1918, v předvečer svého odjezdu do exilu, lóži "Jednotné pracovní bratrství"; nebo slavný umělec N.K. Roerich. Nástupcem Gurdžijeva v roli "mentora lóže" byl nějaký A.V. Barčenko, a jejími členy, kromě Bokije, byli B. Stomonjakov, náměstek lidového komisaře pro zahraniční záležitosti, jakož i I. Moskvin, člen Výboru sovětské kontroly, ženatý s bývalou manželkou Bokije. Jak bylo zjištěno v roce 1956, Bokij opravdu studoval strukturu a ideologické proudy svobodného zednářství "(to je z novin "Russkij vestnik" № 34, Moscow 1992, s. 10).
Gleb Bokij bylo velké zvíře sovětských orgánů teroru Čeky-GPU-NKVD. O něm psali v souvislosti se Solovkami, prvním sovětském lágru, kde zemřel můj strýc Vasja, starší bratr mého otce. Je zajímavé, že tento významný čekista v roce 1937 byl zatčen a popraven ne za něco, jako je krádež diamantů, ale za spojení s zednářstvím. A pokud to byla pravda, znamená to, že Gleb Bokij a náboženský filozof Ivan Iljin byli milí bratři zednáři. Zábavná kombinace! Tak proto v roce 1922 filozofa Iljina čekisti nezastřelili, protože tam šéfoval Gleb Bokij, nýbrž jej zdvořile vyslali do zahraničí. Vrána vráně oči nevyklove.
V podstatě, zednáři jsou jakési tajné společnosti. A mají v nich jakousi hroznou přísahu, že nevydají své tajemství. Tady máte tu zednářskou přísahu: „Kdybych sebemenším způsobem porušil svou přísahu, nechť mi uříznou hlavu, nechť vyrvou mé srdce, zuby i vnitřnosti a hodí je do moře, nechť spálí mé tělo a popel rozptýlí ve větru, aby nic nezůstalo ze mne a z mých myšlenek mezi lidmi a mezi mými bratry-zednáři”. To je z knihy Leona de Poncini "Tajné síly pozadí revoluce (Svobodné zednářství a Judaismus)", Londýn 1929, str.27. A proto filozof-zednář Ivan Iljin začíná koktat a zadrhuje, když mluví o světové zákulise.
Takže ve věci čekisty-zednáře Gleba Bokije, který chtěl shodit Lenina a Stalina a za tím účelem šel do spolku s ďáblem, fungovala následující ďáblova formule: "Ďábel je náchylný k sebezničení." Nebo jak se říká lidově: "Psům – psí smrt." [též to říkal Urválek, když soudil pražské komunisty, LP]
No nic, pojedeme dál. Podíváme se, co ještě je v mé kartotéce o světovém zákulisí. Abychom neoblbovali lidi, dovolte mi obrátit se na odborníky. Tady mám maličký časopis pro čestné, otevřené homosexuály, pod názvem "One" (Jeden), který je vydáván v San Franciscu, číslo ze srpna 1958. A na straně 9 tam – ajajaj! – stojí: "V současném sociálním a kulturním systému, homosexuál je automaticky členem Mezinárodního zednářství..."
A tento článek má velmi typický název – "Jsem rád, že jsem homosexuál". Našel si důvod k radosti! Ale průvod homosexuálů a leseb v New Yorku se oficiálně koná pod heslem "Gay Pride". Pane, našli si na co být pyšní! Konec konců, homosexuál – je degenerace, degenerace je pomalá smrt, roztáhnutá na několik generací. Vždyť jsou to žijící mrtvoly. Měli by plakat, ale oni jsou šťastní a hrdí. A když v New Yorku jde průvod živých mrtvol, před nimi s úsměvem kráčí starosta New Yorku a další političtí vůdci, kteří sní o tom, vylézt na vrchol. Záhada. V této oblasti je hodně záhad.
Tento časopis "One" jsem čirou náhodou koupil za 50 centů v novinovém stánku u nás na Broadwayi. A vy si myslíte, že u Čeky nebo v gestapu nevěděli, co to vlastně je, svobodné zednářství, když honili svobodné zednáře do koncentráků?
A tady to máte svědectví z druhé strany. Mluví slavný švýcarský profesor psychiatrie August Forel, doktor mediciny, doktor filosofie, doktor práv, dlouholetý ředitel ústavu pro choromyslné v Curychu. Otvírám jeho knihu "Sexuální otázka": vědecká, psychologická, hygienická a sociologická studie, lékařské vydavatelství, New York 1924.
Na straně 243 píše o homosexuálech: "Tito lidé vytvářejí mezi sebou tajná bratrství, podobná zednářství, kde se vzájemně poznávají speciálními znaky." Na další stránce 244, dodává o homosexuálovi: "...je šťastný, když se dozví, že jeho kolegové vytvořili tajnou společnost, a připojí se hned k nim." Forel je svědek tak důležitý, že nenajdete lepšího. Dost viděl v jeho blázinci všelijakých moudrostí.
Jeho fascinující knihu "Sexuální otázka" také jsem dostal docela náhodou. Kniha je to nesmírně cenná. Je to proto, že Forel je čestný psychiatr a říká i to, o čem ostatní psychiatři radši mlčí. Studoval jsem tuto knihu pozorně a vypisoval si to nejdůležitější, jak dělávám obvykle, na rubu obálky. Tady, podívejte se sami:
1. Alkoholici mají defektní děti (str. 37). Příklad: Stalinův otec byl alkoholik.
2. Hmotnost mozku u žen všech ras je menší, než u mužů (str.190-91).
3. V USA, ženy chodí za mužskými (str.200). Ano, v Americe je vše obráceně. A Forel si toho všiml již před 100 lety.
4. Manžel by měl být starší než manželka o 6-12 let (205, 428).
5. V sexuálních zvrácenostech, Forel se drží teorie dědičnosti (217-18).
6. Zednáři – to jsou homo (243-44). To my také už víme.
7. Přímá závislost mezi duševními nemocemi a sexuální zvráceností (244). To je klíč od koncentračních táborů.
8. Ženy v blázincích – provdané za krále, Ježíše nebo Boha (257). Moje známá Zina Sobínová, milá žena, tvrdí, že u ní v rodu počítají tři krále.
9. Píše o tom, jak ženy, když ztratí rozum, se stávají prostitutkami (257).
10. Opět závislost mezi duševním onemocněním a sexuální zvráceností (261).
11. Pokud žena během pohlavního styku leze na muže, Vatikán to pokládá za hřích (341). Vatikán má recht. To dělají zpravidla latentní nebo potlačené lesbičky.
12. Nejméně všemožných zvráceností je u rolníků (327).
13. Amerikanismus – je honba za dolarem (331).
14. U Forela je jasný antiamerikanismus (333).
15. Degenerace šlechty a králů (334).
16. Šílenství a náboženství. Náboženské šílenství (348, atd.).
17. Geniálnost a šílenství (351).
18. Závislost mezi duševními nemocemi a kriminalitou (390).
19. On je pro sterilizaci a kastraci bláznů (391). Panebože, jaký zde se zvihne řev. Vždyť to je vlastně Hitlerův zákon o čistotě rasy.
20. Největší zločin – je manželství degeneráta nebo degenerátky s normálním partnerem (404, 473). Opět zde se spustí divoké vytí.
21. On propaguje zničení degenerativních děti a dělá to čtyřikrát (410,423,440,465). A opět bude divoké vytí až na nebesa.
22. Sterilizace pomocí rentgenových paprsků (423). Opět to smrdí Hitlerem.
23. Psychopatům doporučuje, aby místo vlastních dětí si opařili děti adoptované (426,434,443). Jenomže to bude špatné pro tyto děti.
24. On je silně proti degenerátům-zločincům (427).
25. Degenerát před vstupem do manželství je povinen na svou degeneraci upozornit druhého partnera (439). Jelikož se to nedělá, každé druhé manželství končí rozvodem.
26. Autor je velmi upřímný lékař. V první řadě viděl zájmy společnosti, na druhém místě teprv zájmy jednotlivce (446,458). A opět degeneráti spustí řev o "lidských právech".
27. Děti cizího strýce. To je, když jeden z manželů je normální, a druhý ne. (452). Z toho je populární výraz: "Na cizím č... jezdit do ráje". Nebo ještě "prstem udělaný", když lid vidí skutečného blbce. A hlas lidu – je hlas Boží.
28. Genetický výběr obráceně (465). Děje se tak nyní v USA, ale profesor Forel to napsal před 100 lety! Proto se o něm v Americe nemluví. A to je důvod, proč jsem si koupil jeho knihu.
29. Selektivní zákony Lycurguse ve Spartě (466). To je, když byly postižené děti házené z útesu do moře.
30. Socialisté, anarchisté – a degenerace (468-9). Hle, kde jsou kořeny ruské revoluce, sovětské vlády a Velké Čistky. Stejně jako Harvardký projekty a komplex pederastie Lenina.
31. Pornografie rozkvetla po pádu Říma (495). A teď u nás rozkvetla divoká pornografie. Ta je družicí degenerace.
32. On je proti modernismu v umění (495-6). Ano, to je degenerace v umění. Forel nebyl ředitelem ústavu pro choromyslné v Curychu zbytečně!
Musím říct, že s profesorem Forelem jsem obeznámen už od svých mladých let. V knihovně mého otce byla tlustá kniha Augusta Forela s názvem "Žena", kterou jsem jako dospívající kluk samozřejmě četl. A dodnes si pamatuji, že Forel považoval Vídeňačky za nejlepší ženy v Evropě. A na druhém místě Polky. Ale, píše Forel, Polky mají ošklivou povahu.
Ohledně povahy, to nevím, ale to, že mezi Polkami je mnoho hezkých žen – to ano, to jsem sám viděl. Jak v životě, tak ve filmech.
Ale pojďme zpátky do zákulisí našeho světa. Pojďme se podívat do mé kartotéky.
Otcové ruského zednářství byli Novikov (proseděl 15 let v Schlisselburgské pevnosti) a Radiščev (odsouzen k trestu smrti, změněno na 10 let vyhnanství na Sibiři, spáchal sebevraždu). Zednář – kníže Kropotkin (anarchista). V. Bonč-Bruevič byl zednář (potom byl správce Leninových záležitostí!!). Michail Bakunin měl 5 bratrů a 3 sestry – a všichni byli zednáři a revolucionáři. Michail Bakunin byl v 1. Internacionále, spolu s Karlem Marxem, ze které byl vyloučen jako disident. Bakunin – ideolog anarchizmu (časopis "Pereklička" № 164 – 65, září-říjen 1965, s. 13).
Zednáři v ruské revoluci: kníže Witte (v druhém manželství ženatý s židovkou Matildou), kníže Lvov (první předseda prozatímní vlády), hrabě Bramšin, profesor Petr Struve (vynálezce "legálního marxismu"), finančně-průmysloví magnáti Morozov a Tereščenko, předseda Vojensko-průmyslového výboru Státní dumy Gučkov ("Naša strana", Buenos Aires, 2. ledna 1973).
Seznamy zednářů, kteří byli deportováni ze SSSR v roce 1922, byly v gazetě "Rul" (Kormidlo) № 603 ze dne 21. listopadu 1922 ("Nové ruské slovo", z 5. prosince 1962).
F. Kerenskij teprve v roce 1965 se přiznal, že byl zednářem. U zednářů byli také následující osoby: Kníže G.E. Lvov, N.Z. Nekrasov, N.S. Čcheidze, V.A. Maklakov (obhájce při procesu Beilisse), E.D. Kusková, velkovévoda Nikolaj Michajlovič, N.D. Sokolov (autor "Příkaz č. 1", který zničil carskou armádu), A.I. Konovalov, A.I. Braudo, M.I. Tereščenko a S.N. Prokopovič, ředitel policejního oddělení A.A. Lopuchin. Zednářem byl také velkokníže Alexandr Michajlovič, který byl hlavou lóže (S.L. Vojcechovskij v monarchistické "Naša strana" z 12. dubna 1966).
Ve světě více než 5 milionů zednářů, ve Spojených státech téměř 4 miliony ("New York Times" 3. prosince 1968, s. 1).
Vrah amerického kandidáta na prezidenta Bobbyho Kennedy – Siran Siran – byl členem zednářské lóže Rozenkrejcerů ("Daily News", New York 5. března, 1969).
U zednářů platí teorie "elity" (H. Aronson v NRS z 09.10.59). Ale i ruští solidaristé z NTS mají také prvky "leaderismu".
Zednáři-generálové "Vojenské Lóže": Romeiko-Gurko, Ruzkij, Lukomski, Bonč-Bruevič a druzí. Zednářemi byli V.N. Kokovcev, dlouholetý ministr financí a předseda Rady ministrů od roku 1911 do roku 1914; S. Sazonov, ministr zahraničních věcí; generál L.A. Polivanov, bývalý ministr obrany během války, stejně jako velkovévoda Nikolaj Michajlovič. Během Bílého hnutí, veškerá zvláštní zasedání, která se konala za Děnikina, téměř výhradně byla složená ze zednářů ... A levicový "Poslednie Novosti", stejně jako pravicový "Vozrožděnie" řídili zednáři (V. Kobylin v monarchistickém časopisu "Znamja Rossii", New York, říjen 1973, s. 5). Kamkoli se otočíte – všude stejný příběh! To vše způsobil komplex vlády, nebo komplex vůdce. Přímo jak v Pikové dámě: „jací lidé, jaká jména!”
Monarchista A. Macready píše o zednářích: Ve "svobodném" světě zednáři hrají v podstatě stejnou roli, jako členové komunistické strany za železnou oponou, ale jedni chtějí postavit nový svět, zatímco ti druzí dosud nedokončili zničení starého ("Naša strana" – 10.10.1972).
Zajímavé je, že zednáři mají vlastní kalendář a tento kalendář se zcela shoduje s židovským kalendářem. Proto se zdá, že zednáři a židé jsou potomky ze stejného kořene. 10.1.1978 NRS blahopřeje své židovské čtenáře u příležitosti Roš hašana – židovského nového roku, v hebrejštině je to rok 5739.
"The New York Times" slovy moskevského korespondenta K. Vitneye píše: Profesor Jemeljanov, který vyučuje na moskevské univerzitě Lumumba [později zrušena], jehož studenti jsou cizinci, napsal v knize vydané Ministerstvem vnitra, že židé obsadili nejvyšší stupně svobodného zednářství a zednáři vládnou světu. V té samé knize Jemeljanov řekl, že US prezident Carter – je zednářem 33. stupně, poslušný rozkazů židovské zednářské organizace B'nai Brith ("Naša strana" – 13.07.1979).
Hitler prohlásil, že "zednáři – jsou umělí židé" – to je z knihy Juana Mahlera "Sedm pilířů pekla", Bariloche, Argentina. Je to také v knize "Nepřátelé vesmíru" G. Mollera, Hamburg-Praha-Riga, 1936, část I, str. 62.
B'nai B'rith (Bratři ze smlouvy) je největší židovská zednářská organizace, která má 400.000 členů (z časopisu "Rossijskaja nezavisimost" № 25, prosinec 1964, str. 40).
První zednářská lóže v USA byla organizována židy, kteří přišli z Holandska v roce 1658 (z knihy V.N. Malova "Od Kaina ke Kristu", USA 1974, str. 332).
Řím, 04.3.1981. – Vatikán potvrdil zákaz katolíkům vstoupit do zednářské organizace. Tento zákaz platí již 258 let" (NRS – 05.3.1981)..
Ajatolláh Chomejní během posledních 20 let byl členem zednářské lóže Íránu. K této lóži náleží též 30 dalších členů vysokých muslimských duchovních Íránu ("Naša strana" – 18.12.1981).
V knize N. Jakovleva "1. srpen 1914", Moskva 1974, docela upřímně se píše o zednářích v prozatímní vládě. Tam čteme, že mezi vůdci, kteří připravili únorovou revoluci, bylo 300-350 zednářů. To je ze svědectví zednáře N.V. Nekrasova, bývalého členu státní Dumy [parlamentu] a ministra prozatímní vlády, sovětským vyšetřovatelským orgánem v 30 letech. Poslední carský ministr vnitra Protopopov také odhadl počet zednářských vůdců v Dumě, v Prozatímní vládě a druhých revolučních stranách na 300 lidí (str.232). Někrasov napsal ve svém svědectví: „Podle mého výpočtu, v době únorové revoluce zednářství mělo jen 300-350 členů, ale bylo mezi nimi mnoho vlivných lidí”... „Organizace se skádala z lóží po pěti lidech” (str. 8). I u našich solidaristů z NTS, buňky-molekuly měly po 5 osobách ("molekulární teorie" NTS). I u Dostojevského "Běsi" (Posedlí) měli též prapodivné "pětice". Není to nic nového pod lunou!
V New Yorkých novinách "Rossija" z 30. července 1971 se připomněla slova slavné zednářky Kateřiny Kuskové: "Svobodné zednářství hrálo obrovskou roli v přípravě revoluce svým vlivem na vyšší sociální kruhy a vojenské prostředí."
A hle, velmi zajímavá informace: "... po druhé světové válce, zednářské lóže v Německu byly obnoveny důstojníky US Army" ("New Catholic Encyclopedia "v 15 svazcích, New York, z článku "Zednářství"). Totéž se píše v knize de Poncini "Tajné síly v pozadí revoluce (svobodné zednářství a judaismus)", London 1929, jakož i v knize Williama Valese "Křesťanství a americké zednářství ", Milwaukee 1958, str.125. Takže, pokud bolševici chtěli dobýt světa pomocí komunismu, Američani dobývají svět pomocí zednářství. Vzpomeňte si na Harvardský projekt a komplex pederastie Lenina, jejichž pomocí rozklínili sovětskou moc.
Svobodné zednářství v USA založili židé (Seljaninov "Tajná síla zednářství", str.99). Vím, že se opakuji, ale opakování – je matkou učení!
Lídr kadetů V. Maklakov v roce 1913 hrál roli obhájce Beilisa z rituální vraždy 13-tiletého chlapce Andreje Juščinského (časopis "Svobodnoe slovo Rusi" listopad-prosinec 1983, str. 30, 31). Ale tento Maklakov byl zednář, což se zjistilo až později. Zde můžete vidět, jak zednáři spěchali na pomoc židům. A teologové říkají: "To je svazek Satana a Antikrista, který bude mít za následek vládu knížete tohoto světa".
Pojďme se podívat na zajímavé knihy Borise Bašilova.
Car Pavel I byl nějakou dobou svobodným zednářem – a byl zabit zednáři. Jeho syn Alexander I byl také zednářem (na nějaký čas). O zednářství Alexandra I píše prof. M. Zyzykin ve své knize "Tajemství imperátora Alexandra I" (B. Bašilov "Alexandr I. a jeho doba", str.77).
Prof M. Zyzykin ve své práci "Imperátor Nicholaj I a vojenské spiknutí 14. prosince 1825", píše: "Ruské zednářství čítalo ve svých řadách členy vládnoucích rodů, zástupce nejbrilantnějších ruských rodin (13 Golicynů, 12 Naryškinů, 9 knížat Dolgorukých, stejně tolik knížat Gagarinů, hrabat Tolstých), ministrů, náčelníků armády (Kutuzov a Beningsen), několik arcibiskupů (Filaret, metropolita Moskvy), a mnoho vědců, spisovatelů a umělců. Stručně řečeno, veškerou sekulární a intelektuální elitu země" (B. Bašilov v "Zednářské a intelektuálské mýty...", strana 14). To je proto, že degenerace začíná od vrcholu společnosti. Národní pořekadlo zní: "Ryba smrdí od hlavy."
Zakladatel Řádu Ruské Inteligence (tj. duchovního zednářstva) jsou A. Herzen, Michail Bakunin, V. Belinsky a další političtí démoni své doby (B. Bašilov "Nepřítel zednářů č.1", to je o Nikolaji I, str.19).
Zednáři byli Goethe, Mozart, Garibaldi, Franz Liszt, Marcel Cachin (největší francouzský komunista) a Churchill... Zednáři byli George Washington a 12 z jeho generálů, včetně francouzského markýze Lafayette, který se stal prvním čestným občanem USA (Pro-sovětský časopis "Russkij golos" v New Yorku z 27/08/1987.)
S. Levickij, filozof solidarista z NTS, který sloužil v "Hlasu Ameriky" ve Washingtonu, v článku "Ještě o satanizmu" v NRS z 14.9.1980 píše: "... racionální satanismus, zrozený z přesvědčení, že Bůh je sice dobrý, ale příliš slabý, zatímco jeho opak – Satan – vlastně ovládá svět (a proto je zván "kníže tohoto světa"). Tudíž je obezřetné uctívat spíše silného Satana než slabého Boha.
Slavný básník Alexandr Blok psal o zednářích takto:
Ale ten, kdo hýbal světem, Pomocí loutek všech zemí - Ten věděl, co dělá, když poslal humanistický dým.
V "Novém ruském slovu" z 14.4.1989 je článek o možné homosexualitě Stalina. Na homosexualitu také odkazuje kniha Harolda Lessvella "Psychopatologie a politika": Lessvell se domnívá, že politikové často pracují společně jako malá klika a mnoho z nich má problém v normálním stabilním heterosexuálním vztahu. To říká o zednářích.
To samé píše dr. Vittels ve své knize "Sexuální život amerických žen", New York 1953. Tam píše, že "homosexuálové vytváří kliky, které si vzájemně pomáhají a podporují se navzájem. Lesbičky také tvoří své kliky, které mají přátele a patrony na vysokých oficiálních postech a které mohou dělat téměř všechno, někdy dokonce i proti zákonu, bez sebemenších obav z trestu" (str.137).
Jako příklad, vezmeme naši starou známou Natašu Clarkson, lesbičku a sadistku, která tehdy byla náčelnicí ruského oddělení "Hlasu Ameriky". A náčelnicí "Hlasu Ameriky" celé stovky jazykových oddělení byla též jakási baba. Přitom "Hlas Ameriky" byl součástí informační agentury, něco jako Ministerstvo propagandy. Je to ministerský post, do kterého jmenuje sám prezident Spojených států. A na tomto velmi vysokém křesle tehdy také seděla nějaká baba. Prostě byla to babí vláda. Ale já myslím, že to byl řetěz politických lesbiček, ta klika, o které píše dr. Vittels. Takové oddtud jen tak puškou nevyrazíš. Takové ženy charakterizuje chorobná ambice a chorobná arogance. Je to komplex moci, spojený s homosexualitou. Jsou to chlapi v sukni.
Třetí nejdůležitější osoba americké vlády (po prezidentovi a vice-prezidentovi) je mluvčí komory reprezentantů Jim Wright. Ale Jim se dopustil chyby: žádal propuštění jednoho zaměstnance – obvinil jej z homosexuality. Ale v tom se proti němu spikla většina Kongressu, našla na Wrighta spoustu různých hříchů, což prakticky znamenalo pro něj konec práce v Kongressu, kde byl už 35 let ("Nové ruské slovo" – 22.4.1989). To znamená, že šlápl na kuří oko zednářům. A vidíte, co z toho bylo?
A totéž se stane v Moskvě, pokud někdo bude chtít vyhnat ze Státní dumy otevřeného homosexuála Žirinovského. Většina Státní dumy bude na straně napůl šíleného psychopata Žirinovského, jehož místo není ve Státní dumě, ale v domě bláznů. Zde máte demokracii zlodějokracii, a vy nic nepochopíte a neuvidíte. Proto filozofové říkají, že první trik ďábla je vám dokázat, že neexistuje.
V sovětském časopise "Molodaja gvardia" № 6 – 1989, doktor historických věd S.I. Korolev napsal: "Počet zednářů celého světa v naší době se odhaduje na 30 milionů lidí, z nichž v USA je okolo 8 milionů a v Anglii 1 milion lidí. Přičemž řeč jde, zpravidla, o horních patrech sociální pyramidy až k americkým prezidentům, včetně dnešního Bushe" (více naleznete v "Cesta nikam", Moskva, Politizdat, 1986, s. 4).
Zdroj je to zcela seriozní. Ale... sami zednáři dávají zcela jiná čísla. Mám zde videozáznam s názvem "Free massons", natočený samými zednáři v roce 1995. Říkají v ní, že ve světě je pouze 5 miliónů zednářů, z toho 4 milióny ve Spojených státech. To znamená, USA je centrem světového zednářství. To je důvod, proč každá blbina a nesmysl do světa přichází – jako třeba Gay Pride Parade – právě z USA. Také hrozná epidemie AIDS, tento mor 20. století – také začala ve Spojených státech.
Žil – byl jednou takový slavný balerun Nurjev. Tátu měl Tatara, máma byla židovka Friedmanová. Skákal, vyskakoval, až doskákal – zemřel na AIDS. On tak nenáviděl ženy, že když během zkoušek nějaká tanečníce mu náhodou šlápla na nohu, on ji praštil do obličeje. Tak ho Pánbůh potrestal. Vždyť ženy, nepočítaje lesbiček, jsou stvořeny ne k bití, ale k milování. Bez žen by náš život byl nudný a vlastně nemožný.
* * *
Nyní se pojďme blíže podívat na těch 300 zednářů, které vyhostili z SSSR v roce 1922. Hlavní roli v tom sehrál náboženský filozof Nikolaj Berďajev, kterého na Západě ihned pokřtili na nejlepšího ruského filozofa 20. století.
Berďajeva nazývali "hledačem Boha", on totiž se pokoušel objevit nějakého nového Boha. Pro tuto herezi se v roce 1915 dostal k soudu pod jurisdikcí Svatého synodu, který odsoudil tohoto "bohokopa" na věčné vyhnanství na Sibiř (!), jev v ruských dějinách zcela výjimečný. To proto, že ve skutečnosti nešlo o hledání Boha, ale o hledání čerta, neboli o neosatanismus.
Hle, co Berdyaev píše o revoluci a revolucionářích, je to typické filozofické 69: "Je nezbytné, především, vzít na sebe vinu a odpovědnost a nehledat všude nějaké spiknutí zednářské, tedy nekřesťanské a duchovně škodlivé, či spiknutí židovské" (z knihy D. Haritonoviče "Zednářství", Moskva 2001, str.220). Bože, kolik je zde lži!
Berďajev psal: "Anarchismus je ideál svobodné, vnitřní harmonie a pohody (NRS – 3.7.1990). Sami anarchisté psali: "Anarchie je matka pořádku". A zpíval jim k tomu Berďajev. Připomeňme si slavného anarchistu, atamana Machno [Nestor Machno, jehož Anarchistická republika na Ukrajině vzdorovala Rudé armádě až do roku 1921].
Jelikož Berďajev byl předchůdcem těch 300 "intelektuálů", které vyslali v roce 1922, podívejme se na něj podrobněji.
Ve svých článcích v letech 1945-47, a také ve své knize "Russkaja ideja", "Berďajev se snažil "syntetizovat (tj. sjednotit – GK) Krista se Stalinem". To napsal prof. Poltorackij ve své knize "Berďajev a Rusko" a cituje to zednářský mistr M. Korjakov v NRS z 26.10.1967. To znamená, že Berďajev líže zadek Stalinovi. Před tím, lízal zadek Hitlerovi. A to je nejlepší ruský filozof 20. století? Takovému plivnete do očí, a on řekne Boží rosa.
Hle, co Berďajev píše o pederastech, když je nazývá androgyny: „Androgynismus (totiž pederastie – pozn. GK) je konečné spojení muže a ženy ve vyšší, bohupodobné bytosti, konečné překonání rozpadu a dělení, obnovení obrazu Božího v člověku."
Dále píše Berďajev, že na androgynovi (tj. pederastu – GK) je "odlesk božské přirozenosti" a konečně, "bytí androgyna je tajemství, které nikdy nebude zcela pochopena v rámci tohoto světa" (N. Berďajev "Smysl tvořivosti: Pokus o zdůvodnění člověka", Moskva 1916).
Je to vše vzato od Golochvastova "Pád Atlantidy", poznámka na str. 13. Za toto kacířství Berďajev byl odsouzen k věčnému vyhnanství na Sibiři.
Aby Berďajev nechytračil a neschovával se za všelijaká mazaná slova jako "androgyn", uvedu zde, co píše pod tímto heslem akademický slovník Webstera:
"Androgyn – to je 1) hermafrodit, 2) eunuch, ženě podobný muž, 3) muži podobná žena. Androgynní – spojující obě pohlaví v jednom nebo mající charakteristiky obou pohlaví, mužského i ženského, hermafrodit".
Zavání to průvodem hrdosti pederastů Gay Pride v New Yorku. To je ta světová zákulisa, která tam, kde je nutno brečet, se raduje při poslechu medových komplimentů Berďajeva a vydává jej za nejlepšího ruského filozofa 20. století. A proto teologové říkají, že ďábel je lhář a otec lži.
Spolu s Berďajevem vyhostili Bulgakova, který se stal prominentním teologem pravoslavné církve a v letech 1924 – 1944 byl ředitelem duchovního semináře v Paříži (ruský protestantismus), zatímco Berďajev kázal syntézu socialismu, personalismu, křesťanství a extrémismu (z knihy Bertrama Wolfa "Tři, kteří udělali revoluci"). – Bože, to je bordel!
Podle zemřelého historika N.D. Talberga, filozof Berďajev už v roce 1905 se zúčastnil, v bytě židovského filozofa Minského v Petrohradě, obřadu "přijímání" s lidskou krví. Krev byla vzata injekcí od židovského hudebníka a jakési židovky, smíchána v poháru s vínem a vypita všemi přítomnými ("Naša strana", Buenos Aires – 2.05.1978). – Od takových idiotů lze očekávat vše.
Berďajev fantazíroval, že jeho rod pochází od francouzských králů. Ale já myslím, že on se narodil v Berdičevu, a jeho jméno je Berďajev-Berdičev. Pokud jde o francouzské krále... To mluví jeho komplex méněcennosti, jaký mívají obvykle takoví cucáci toho, jak se tomu říká... V mé kolekci takových je mnoho.
Mnoho lidí, kteří znali Berďajeva osobně, povídají, že měl silný tick ve tváři, kdy strašně vyplazoval jazyk tak, že visel jak u pověšence. Ale říká se, že hříšníci budou potrestáni tím, čím hřešili. A pokud Berďajev byl homosexuál, pak provozoval orální sex. To je důvod, proč ho tak trápily spasmy, až vylezl z jeho úst jazyk. Jak říká lid, "Bůh šelmu označil". To je důvod, proč lid nazýval Gorbačova "Klejmovaný Míša". Kvůli jeho černému mateřskému znamení na lysině, které za starých dobrých časů, ve středověku, nazývali ďáblovou pečetí nebo klejmem čarodějnice. A v mé sbírce takoví lidé nechybí. Nic nového pod lunou.
Berďajev kázal svaz Satana a Antikrista, výsledkem čehož bude světovláda na tomto světě, totiž vláda ďábla. Aby potvrdil tento svaz prakticky, vzal si za ženu židovku Lydii Judifovnu Rapp, která měla sestru, která byla stará panna. To je také charakteristické: jedna sestra si vezme homosexuála, ta druhá je stará panna. Je to jako šachové kombinace, černé a bílé pole se střídají. Také matka Solženicyna si vzala žida, který se brzy zastřelil, a jeho sestra zůstala starou pannou, nebo chcete-li, jeptiškou ve světě. A za vším tím pečlivě dohlíží KGB a CIA.
Berďajev dostal diplom čestného (tj. lajdáckého – GK) stupně doktorátu teologie, University of Cambridge (NRS – 02/24/1980). Samozřejmě, pomohli mu bratři zednáříci. Koneckonců, je to svaz vzájemné pomoci.
V jeho knize "Sebepoznání" (Pokus o filozofickou autobiografii), YMCA Press, Paris 1949, Berdyaev napsal: "Nikdy a nikomu jsem se nemohl podřídit... Neuznával jsem autority... Cítím se jako "mystický anarchista". To je z monarchistické "Russkaja gazeta" № 146, Buenos Aires, leden-březen 1980.
V "Naša strana" z 06.26.1981 v článku "Mít odvahu vidět", Solženicyn píše o Berďajevu: "...filozofie Berďajeva je velmi náladová tvořivost. Během svého života nejméně dvakrát, ne-li třikrát změnil svůj způsob myšlení téměř o 180 stupňů (viz například – prof N. Poltorackij "Berďajev a Rusko", New York 1967), kdy argumentoval proti svým bývalým názorům jakoby to byly názory cizí... Nezastavilo jej ani to, že lidsko-nenávistný marxismus nazval "etickým učením" a o Marxovi a Leninovi prohlásil, že "chtěli dobro" – což zní rouhavě nad mrtvolami umučených milionů... "
Ve své knize "Russkaja idea" Berďajev napsal, že "autoritářství (to jest jakýkoliv orgán moci – GK) je počátek antikrista "(Micheáš Michajlov v NRS z 11.9.1981). Opět hlas anarchisty. Ale proč je to? Věc je velmi jednoduchá. Podle litery zákona, úřady všude posílají homosexuály do vězení. Zde pederast Berďajev, převlečený za filozofa, bojuje se všemi orgány moci.
Ale hle, co hlásá filozof solidarista z NTS – S. Levickij, který pracoval pro "Hlas Ameriky": "Z profesionálních filozofů ochranu pekla vzal na sebe Berďajev... Berďajev tvrdí, že "Peklo je postulát lidské svobody"... Dostojevskij řekl ústy starce Zosima, že peklo je nemožnost lásky. Jsou to velmi moudrá slova... Jeden z nejbystřejších mudrců našeho století, Lev Šestov řekl: "Peklo není vynález zaostalých a neznalých mnichů Středověku. Peklo je realita"... A Dostojevský říká o ďáblovi (a tím i o pekle) ústami Lebeděva v "Idiotu": "Ďábel vládne světu až do hranice, která je nám dosud neznámá" (S. Levickij "Na obranu pekla", NRS – 16/1/1983). Mimochodem, Levickij se brzy zbláznil a z "Hlasu Ameriky" byl vyhozen.
Berďajev v konci 30. let ve svých článcích v časopisech "Novyj Grad" a "Puť", napsal, že "fašismus je... paradoxní návrat k judaismu" (Michajlo Michajlov v NRS – 27.2.1983). Opět další blud šílence.
...Podle Berďajeva – "tajemství duše Ruska a ruského lidu, řešení všech našich nemocí a utrpení – spočívá v nepatřičném, ve špatném poměru mezi mužským a ženským principem (píše B. Filippov v NRS – 8.5.1983). A co je to tady za tajemství? Jak se říká lidově: "Koho něco bolí, ten o tom i povídá". To se týká opět androgenů, hermafroditů. Mimochodem, i nebožtík Boris Filippov-Filistinský byl tak nějak androgynem. Básnířka Olga Anstey odhodila básníka Ivana Jelagina, protože stále přecházel do sodomie, a vzala si Borise Filippova, ale ten byl ještě horší, a Olga od něj uprchla v hrůze. Já jsem všechny tyto lidi poznal osobně, když jsem se zabýval psychologickou válkou.
Jako kouzelník, když vám vytřese nějaké triky z rukávu, tak i já vytáhl jsem ze své kartotéky různé zajímavé informace o světové zákulise, které jsem sbíral 50 let. Sloužily mi jako pomocný materiál pro své knihy. Jednalo se o romány, ale za nimi byl vážný vědecký výzkum. Takže, ještě jednou protřepejme našeho nejlepšího filozofa 20. století:
...N. Berďajev a prof. V. Zenkovsky jsou poslušní lokajové současného světového zednářství. Oba pracují jako profesoři "Pravoslavného teologického institutu", postaveného za zednářské peníze v Paříži a všechny jejich knihy jsou vydané zednářským nakladatelstvím YMCA (to píše B. Bašilov v "Proč Nicholaj I. zakázal v Rusku zednářství", str. 32). Ostatně, později vydavatelství YMCA publikovalo bratra Solženicyna.
Berďaev byl jedním z prvních emigrantských zrádců sovětských vlastenců, který šel k sovětskému velvyslanci na kobereček, ujistil jej o své věrnosti sovětskému režimu, a vyjádřil svůj obdiv k "otci národů". Právě tam, na velvyslanectví, si okamžitě vybral srpo-kladivo-sovětský pas... Chameleon Berďajev také vystavil z okna svého bytu v Paříži obrovskou červenou vlajku, ktera rozzlobila jeho francouzské sousedy...Tak ostudil ruskou emigraci marxista a sovpatriot Berďajev ("Naša strana" № 1835, převzato z "Russkoe samoznanie (Ruská identita)" – za prosinec 1985, str.35).
Boris Paramonov, filozof ze třetí vlny, který pracoval pro rozhlas "Svoboda", napsal do NRS – 09/15/1989 o Berďajevovi toto: "...on nemiloval svět, nevážil si jej, prý svět musí shořet. To je gnostický nihilismus". Pro Paramonova Berďajev je eso ruského nihilismu.
A.N. Ostrovskij, otec ruského národního divadla, napsal, že "Domostroj" je "slovní med a potraviny pro duši". Nyní se podívejme, on píše o Domostroji prevít Berďajev: "Je těžké si představit větší perverzi křesťanství, než nechutný Domostroj: ... morálka "Co dělat?" (román N.G. Černyševského – I.L.) je velmi vysoká a v každém případě je nekonečně vyšší, než nechvalně hnusná morálka "Domostroje", dělající hanbu ruskému lidu" (to je z knihy "Ruská idea").
S Berďajevem vyjádřili solidaritu V. Grossman (žid), Jevgenij Jevtušenko (položid), V. Voynovich (také poloobřezaný). To vše mám z novin "Russkij vestnik" № 26, Moskva, 1991, strana 16.
A kvůli čemu vznikl všechen ten povyk? Ano, jednoduše proto, že v "Domostroji", již v 16. století, bylo Rusům zakázáno chodit do stejné lázně s židy. Prostě, aby tam neprovozovali pederastii, jak se dělá dnes v New Yorku. A proto šábesgoj Berďajev spustil křik až k nebi.
Pravoslavné zednářství – stejně to není nic jiného, než "andělská čertovina". – Dobrá definice (Filip v "Naše strana" z 16.2.1979).
V roce 1990 v Moskvě byl otevřena první zednářská lóže "Lions – Lvi" Made in USA, se jmény sovětských zakladatelů ("Golos rodiny", № 43, říjen 1990, str. 5). Současně začala demokracie-zlodějokracie.
Jelikož zednáři – jsou tajné společnosti, podíváme se, jaká jsou tam tajemství. Odkud pochází samotný název, zednáři, nebo "zedníci"? Myslím, že je to název symbolický a zcela odůvodněný. Jelikož degenerace společnosti jde z vrcholu společnosti, když se podíváte na historii lidstva, zjistíte, že, bohužel, imbecilové hrají v historii roli zedníků, kteří kladou základy naší historie. Netřeba hledat daleko. Vezměte druhou světovou válku.
Roosevelt a Churchill byl formálně zednáři. Stalin a Hitler oficiálně zednáři nebyli, ale byli zjevnými degeneráty – a honili zednáře do koncentračních táborů. Jednota a boj protikladů – to je první zákon marxismu. Mně už bylo 85 roků, ale tenhle zatracený zákon jsem od školních let nezapomněl.
A proč je nejvyšší stupeň zednářství – 33 stupňů? Toto napodobuje 33 let pozemského života Ježíše Krista. A proto, učenci bohoslovci říkají, že ďábel, to je opice Pánaboha. Zde zednáři dělají grimasy jako opice. V psychiatrii, se tomu říká mánie velikosti neboli megalomanie. Víte, já vám všechna tato zednářská tajemství vylouskám jako oříšky.
Zde je praktický příklad. Založili Organizaci spojených národů (OSN), jakýsi druh světové vlády. Generálním tajemníkem udělali Hammershilda – je to něco jako král králů. Samozřejmě, on je zednář 33 stupně. A každý ví, že on je vůdce. Pak vydal knihu básní, kde se porovnává k Ježíši Kristu – a všichni vidí, že je šílenec. Potom tohoto krále králů nalezli v Africe, na haldě termitů, s kulkou v hlavě.
A ohledně zednářských pohádek, že vznikli z řádu kameníků, kteří postavili chrám krále Šalamouna? No, pohádky mají. To je jen pro zakrytí světové zákulisy. A proto, bohoslovci říkají, že ďábel je lhář a otec lži.
Klíčem ke všem záhadám, hádankám a paradoxům spojených s zednářstvím a světem v zákulisí, je zákeřný komplex vlády, komplex vůdce – šamany a černošskými mágy počínaje a Stalinem a Hitlerem konče. Psychologové, ale pouze čestní psychologové říkají, že komplex vlády je spojen, tak nebo jinak, se sadizmem a homosexualitou aktivního nebo mužského typu. Ale o tom už jsem psal podrobně v kapitole "Komplex vlády", o těch lidech ambiciozních a milujících moc, pro něž moc je sla-a-a-a-dká. Takže nebudu se opakovat. V podstatě, je to boj o moc.
Zde bychom si měli připomenout Velkou čistku období 1935-1938. Nejlepším zdrojem na toto téma je silná kniha Roberta Conquesta, "The Great Terror", USA, 1969. Autor nejprve pracoval pro britskou inteligenci, a pak na Hooverově Institutu války, míru a revoluce v Kalifornii. V této seriozní knize se píše, že během Velké čistky Stalin dal zastřelit 1 milion lidí a 12 miliónů zahnal na Sibiř (str.532). Profesionální revolucionáře jako Lenina a permanentí revolucionáře jako Trockého ničil jako vzteklé psy, jako morové krysy, jako tyfové vši. Ve skutečnosti, Stalin dělal to, co měl udělat už Nikolaj II.
Bohužel, při tom trpělo i mnoho zcela nevinných lidí. Včetně mého otce, doktora, který celý svůj život pouze léčil lidi, ale v roce 1938 byl zatčen a strávil 15 let v exilu na Sibiři. A já jsem se stal "politicky nespolehlivým", a můj celý život byl tím změněn. V důsledku toho, já dnes žiji v New Yorku.
Jeden dobrý člověk mi přivezl dobrou knihu z Ruska: Oleg Platonov, "Tajná historie zednářství 1731-1996", Moskva 1996, 702 s. Autor – seriózní vědec, historik, kterému otevřeli všechny archivy a který se v nich důkladně prohraboval. Je to kniha velkého formátu, přepychová edice. Ale koupit tuto knihu je velmi těžké – jako vše, co o týká světové zákulisy. Ale protože se jedná o velmi zajímavý a naprosto přesný materiál, opsal jsem z něho to nejdůležitější, jak se zednáři skrývají ze strachu, že budou upáleni na hranici jako ve středověku, nebo pověšeni či postříleni. Hlavně jména, jména a jména drahých bratrů kameníků. Takže, podívejte se sami. Občas je i můj komentář.
První seznam zednářů – před vládou Mikuláše II: [Seznamy jsou v anglické transliteraci, LP]
1. Mikhail Bakunin (1814-1878), teoretik anarchismu, ideolog politického gangsterizmu.
2. Benkendorf Hristoforovich Alexander, šéf četnictva. To je ten strýc, který lovil Bakunina. Opět, jednota a boj protikladů – první zákon marxismu.
Zde se nachází všechna vyšší šlechta, i s jejich rodinami. Například, třikrát hrabě Tolstoj (str.151). Plný seznam zabírá 53 stran, takže to vynechávám. Bůh s nimi, nebo spíše, k čertu s nimi.
* * *
Druhý seznam zednářů – od počátku vlády Mikuláše II až do druhé světové války.
Zde je to, co je zajímavé – po roce 1917 téměř všechny orgány emigrantského tisku (90%) byly v rukou zednářů (str.311). To je důvod, proč můj přítelíček filozof Kierkegaard řekl, že od vynálezu knihtisku, ďábel žije v tiskařské černi.
1. Adamovich Georgy Viktorovič (1894-1971), kritik, básník, v Paříži.
2. Aldanov (Landau), Mark Alexandrovič. (1886-1957), spisovatel.
3. Alekhine Alexander Alex. (1892-1946), mistr světa v šachu. To je velký vůl. A chronický alkoholik.
4. Andrejev Leonid (1871-1919), spisovatel-dekadent. Jeho dva synové byli také svobodní zednáři. Vidíte, tento krám se dědí.
5. Artsibashev Michael Peter. (1878-1927), spisovatel-dekadent.
6. Bazhenov Nik Nik (1857-1923), profesor, psychiatr, jeden z prvních organizátorů ruského zednářství. Velmi velký houser, či husa. On výslovně řekl, že Stalin je paranoik, a Stalin mu za to zakroutil krkem. Tento profesor znal špatně své paranoiky.
7. Bakunina Tatiana Alexeievna, manželka spisovatele M. Osorgina.
8. Bakhmet'ev Boris Andr. (1880-1951), velvyslanec Spojených států v rámci Prozatímní vlády (do 1922).
9. Bachtin V. V. – SSSR (roky 1920).
10. Bachtin Mikhail M. (1899-1975).
11. Biely Andrew (Bugaev) (1880-1934), básník-symbolista, hlava ruské antroposofy.
12. Benois Alexander Nik (1870-1960), umělec, umělecký kritik.
13. Berberov Minas Ivanovič (1870-1919), člen arménské vlády v letech 1917-1918. Kde to zavání mocí – jsou tam zednáři.
14. Berberova Nina Nikolaievna (1901-1993 = 92 let!), ze zednářské rodiny, spisovatelka, žena básníka Khodaseviče, historička ruského zednářství 20. století.
15. Bilibin Ivan Jakov. (1876-1942), umělec.
16. Blavatská Helena Petrovna (1831-1891), vynalezla teosofii.
17. Blok Alexander Alexandrovič (1880-1921 = 41 let. Dost málo), básník.
18. Boki Gleb Ivanovič (1879-1940), předseda petrohradské Čeky, jeden z vůdců NKVD. Masový vrah.
19. Bryusov Valery Yakov. (1873-1924), básník a člen VKP (b) od roku 1920, lóže "Lucifer" (počátek let 1900).
20. Burtsev Vladimir Lvovič (1862-1942), historik, lovec zrádců.
21. Beresaev (Smidovich) Vikent. Vikent. (1867-1945), spisovatel.
22. Voloshin (Kirijenko) Maximilian Alexandr. (1877-1932, básník, kritik, kavalerista, zednář od roku 1905.
23. Gazdanov Gaito (Georgy) Ivanovič (1903-1971), spisovatel, zednář od roku 1932. V 50. letech pracoval pro Radio "Svoboda" v Mnichově.
24. Gippius Zinaida Nikolaievna (1869-1945), spisovatelka. Sama se podepisovala – "Čertova kukla". Manželka spisovatele Merezhkovsky.
25. Glikberg (alias Sasha Černyi) Alexander Mikh. (1880-1932), básník.
26. Golenishchev-Kutuzov Sergej Alexander., hrabě, Paris léta 1920.
27. Gorki (Peshkov) Alex. Maxim. (1868-1936), spisovatel. Ach, to je místečko, kde jsi našel polívčičku, drahoušku!
28. Gruzenberg Oscar Osipovich, advokát, obhajoval u soudu vraha Bejlisse.
29. Gukasov Abram Osipovich (1872-1969), financoval časopis "Vozrozhdenie" (Znovuzrození) v Paříži.
30. Gul Roman Borisovich (1896-1986), spisovatel, zednář od roku 1936, pracoval pro Radio "Svoboda" v New Yorku.
31. Guchkov Alexander Ivanovič (1862-1936), syn ruského kupce a židovky, předseda třetí Státní dumy.
32. Dzhunkovsky Vl. Fed. (1865-1938), generál, náčelník četnictva.
33. Dobuzhinsky M.V. (1875-1957), umělec.
34. Dubnow S.M., židovský historik.
35. Jabotinsky Vlad. Eugene. (1880-1940), vedoucí sionismu.
36. Zhivotovsky Abram, bankéř, zeť Trockého.
37. Zarudny A.S., obhájce Beylissa u soudu.
38. Zenzinov Vl. Mikh., člen centr. komitétu SR (soc. revolucionářů).
39. Zinověv (Radomyslsky) (1883-1936), spolupracovník a miňon Lenina.
40. Zuroff Leonid Fedorov. (1902-1971), spisovatel, psychopat, který žil v domě laureáta Nobelovy ceny Bunina.
41. Ignatiev Alexei Alex. (1877-1954), hrabě, generál-lieutenant sovětské armády.
42. Kameněv (Rosenfeld) Lev Boris. (1583-1936), spolupracovník Lenina.
43. Karelin A. A. (1863-1926), vedoucí anarcho-komunismu.
44. Kerenskyi A. F. (1881-1970 = 89 let), hlava Prozatímní vlády.
45. Kropotkin Petr Alexejevič (1842-1921), kníže, teoretik anarchismu.
46. Kuzmin-Karavaev (1859-1927), generál, profesor. Z této šílené rodiny pocházela rozpustilá "matka Maria" v Paříži.
47. Kuskova Ekaterina Dimitr. (1869-1958), pravicová socialistka, manželka ekonomisty Prokopoviče, publicistka.
48. Lenin Vlad. Ilych (1870-1924), byl zednářem v Paříži a Londýně. V tom byl základ Harvardského projektu a komplexu pederastie Lenina, na kterých pracoval "Hlas Ameriky".
49. Litvinov Maxim Maximovič (1876-1951), velký bolševik.
50. Lichačev Dm. Sergey. (1906-1998), akademik a literární kritik. Seděl na Solovkách ve 20. letech.
51. Lunacharsky Anatol. Vas. (1875-1933), literát.
52. Maklakov Vass. Alex. (1869-1957), vnuk žida z Buchary, advokát, obhájce v soudu s vrahem Baylissem, velvyslanec Proviz. vlády do Francie.
53. Marcus S., bolševička, příbuzná s manželkou S. Kirova.
54. Miliukov Pavel Nik (1859-1943), vůdce kadetů.
55. Nabokov Vladimir Dmitr. (1869-1922), Ústřední výbor kadetů.
56. Nobel Emmanuel Lyudvigovich (1859-1932), olejář.
57. Obolensky, knížata, zde je jich celá parta.
58. Osorgin Mikh. Andr. (1878-1942), spisovatel.
59. Otzup Nik Avdeevich (1894-1958), básník v Paříži.
60. Panina Sofia Vladimir. (1871-1957), hraběnka, člen Theosofického kruhu, člen centr. komitétu strany kadetů, vedoucí Tolstého farmy poblíž New Yorku.
61. Parvus-Gelfand Izrail (1869-1924), finančník Lenina.
62. Petlura Semen Vass. (1879-1926), ukrajinský nacionalista.
63. Petrovsky G. I. (1878-1958), bolševik od roku 1897, kandidát do politbyra ÚV KSSS (b).
64. Peshkov Zinovy Alexeievich (1884-1966), bratr Yakova Sverdlova, adoptován M. Gorkým, byl generálem u de Gaulla.
65. Peshkova Ekaterina Pavl. (1875-1965 = 90 let), první manželka Maxima Gorkého, družka zednářky Kuskové E.D.
66. Putilov Al. Iv., majitel Putilovského závodu v Petrohradě.
67. Radek Karl Bernhard (1885-1938), bolševik.
68. Rakowski Chr. Georg., židovský bolševik.
69. Roerich Helena Ivanovna, žena umělce Nicholaje Roericha, "teosofská madonna", zdědil místo po A. Besantovi.
70. Roerich Nik. Const. (1874-1947), malíř, theosofista, spiritualista, rozenkrucián.
71. Rodzianko Mikh. Vladimir. (1859-1924), předseda Státní dumy (od roku 1911). Jeho ubili k smrti důstojníci Wrangella (píše V. Pikul). Byl to děd stejně tak silného, vychloubačného a arogantního Olega Rodzianko.
72. Romanov Alexandr Michajlovič, veliký kníže. Jeho manželka Xenia byla sestrou Mikuláše II. "Mystický zednář", spiritualista, nazýval sebe rozenkreuzerem, studoval spiritismus.
73. Romanov Georgii Michajlovič, veliký kníže, (1863-1919), člen Martinistského řádu (1909).
74. Romanov Nikolai Michajlovič, veliký kníže, (1859-1979), starší bratr Alexandra Michajloviče (to jsou již tři Michajloviči).
75. Romanov Nicholas Nikolajevič, veliký kníže (1856-1929), člen řádu Martinistů(1909).
76. Romanov Petr Nikolajevič, veliký kníže (1864 – 1931). To jsou již dva Nikolajeviči. Člen řádu Martinistů (1909). Celkem je zde 5 velkoknížat – zednářů.
77. Ruzskyi Nik. Vlad. (1854-1918), generál, přesvědčoval cara, aby odstoupil.
78. Savinkov Boris Vikt. (1879-1925), socialistický revolucionář, terorista.
79. Savinkov Victor Victor., bratr toho předchozího.
80. Sverdlov Yakov Mikh. (1885-1919), spolupracovník Lenina.
81. Skoropadskyi Paul Peter. (1873-1945), generál, hejtman Ukrajiny. Jsou všude, kde je cítit moc. Pro ně, moc je sla-a-a-a-adkáá.
82. Semichakovsky, kněz, St Petersburgský zednář (1910).
83. Sergeev-Tsensky Sergey. Nik (1875-1958), spisovatel.
84. Simonovič Aaron (1873-1936), klenotník, podvodník, prominentní činitel sionismu, zednářský agent u Rasputina.
85. Skvortsov-Stepanov Ivan Ivan. (1870-1928), člen Ústředního výkonného výboru SSSR, bolševik od 1896, editor novin "Izvestija".
86. Slonim Mark Lvovič (1894-1976), spisovatel v Paříži.
87. Soloviev Boris Nik., důstojník, agent provokatér, manžel dcery Rasputina.
88. Sologub (Teternikov) Fjodor Kuzmič (1863-1927), básník-dekadent.
89. Sorokin Pitirim Alexandr (1889-1968), sociolog, lídr pravých eserů, tajemník Kerenského v roce 1917, od roku 1930 – profesor na Harvardově univerzitě, kde vynalezli komplex pederastie Lenina. To vše je jedna stejná banda.
90. Struve Bernhard Petr (1870-1944), profesor, legální marxista.
91. Tolstoj Alexej Nichol. (1883-1945), hrabě, spisovatel.
92. Trockij (Bronstein) Lev Davidovič (1879-1940), ministr války SSSR. A ta polívčička, miláčku je i zde.
93. Tyrkova-Williams Ariadne Vlad. (1869-1962), ka-detka.
94. Taffy (Lokhvitskaya) Nadežda Alexandrovna (1872-1952), spisovatelka.
95. Khrustalev-Nosar Grig. Stepan. (1877-1918), významný revolucionář.
96. Cvetajeva Anastasia Ivan. (1894-1994 = 100 let), sestra básnířky Mariny Cvetajevé, která se oběsila.
97. Tsvibak Yakov Moiseevič (Andrei Grizzly) (1902-1995), editor "Nového ruského slova", svobodný zednář od roku 1927, lodge "North Star".
98. Tsereteli Irakli Georg. (1881-1959), jeden z vůdců menševiků.
99. Čechov Nik. Alexandr. (1891-1955), režisér, synovec Antona Čechova.
100. Chkheidze Nik. Semion. (1864-1926), prominentní menševik.
101. Chagall Marc (1887-1985), umělec-modernista, jasný schizofrennik.
102. Shakhovskoy Dmit. Ivan. (1861-1939), kníže, levý kadet.
103. Shpolyansky (Don Aminado) Aminado Peter. (1888-1957), literát.
104. Shcherbatov Sergei, kníže, historik umění, spisovatel, 33 stupeň.
105. Eisenstein, Sergei. Mikh. (1898-1948), filmový režisér, profesor kinematografie.
106. Yusupov Felix (1887-1967), kníže, účastník vraždy Rasputina.
* * *
Třetí seznam zednářů (1945 – 1996):
1. Aksenov Vass. Paul., spisovatel, člen "ruského PEN klubu" (1992).
2. Aldanov (Landau) Mark Alexander (1886-1957), spisovatel.
3. Andrejev Vadim Leonidovič (1903-1976), spisovatel, syn spisovatele-dekadenta. Tato věc je dědičná.
4. Arbatov Georgy Abramovich (r.1923), ředitel Institutu USA a Kanady.
5. Afanasiev Yuri Nik. (R.1934), rektor Humanitárního Institutu.
6. Akhmadulina Bella Akhatovna (r.1937), básnířka, býv. žena Yevtushenka.
7. Bakatin Vadim Victor. (r.1937), ministr vnitra SSSR, předseda KGB.
8. Belaia Galina, profesorka, děkan RGGU, dcera dekadenta Andreje Bělého.
9. Boguslavskaya Zoja Boris. (r.1929), spisovatelka z duchovenstva.
10. Bonner Elena Gevorkovna (narozená 1923), žena Andreje Sacharova. A momentálně čarodějnice.
11. Brodsky Joseph (1940-1996), básník, zednářský klub "Magisterium".
12. Bukovsky Vladimir Konst. (r. 1942), byl souzen pro spojení s CIA.
13. Bunič Pavel Grieg. (r.1929), ekonomista, člen komunistické strany (1940-1991).
14. Burbulis Gennady Edward. (r. 1945), chráněnec Jelcina, jeho "šedý kardinál".
15. Burlatsky Fedor Mikh. (r. 1927), šéfredaktor "Literaturnaja gazeta", žid, agent amerického vlivu.
16. Voznesensky Andrei Andreev. (r. 1933), modernistický básník, jakým se kdysi říkalo dekadenti.
17. Voinovich Vlad. Nik (r. 1932), židovský spisovatel.
18. Volkogonov Dmitry. Anton. (1926-1955), generál-plukovník KGB.
19. Gajdar Jegor Tumirovič (r. 1956), předseda ruské vlády.
20. Govorukhin Stanislav, filmový publicista.
21. Gorbačov Mikh. Sergey. (r. 1931), předseda SSSR do roku 1991.
22. Gusinskij Vlad. Alexandr. (r. 1952), bankéř-oligarch, tj. loupežník.
23. Deutsch Mark, židovský novinář Rádia "Svoboda" (CIA, USA).
24. Dudintsev Vlad. Dimitri. (r. 1918), spisovatel – "Ne pouhým chlebem".
25. Yevtushenko Evg. Alexandr. (r. 1933), rusky píšící spisovatel, člen zednářského klubu "Magisterium". A tato husa je také zde.
26. Boris Jelcin Nik. (r. 1931), prezident Ruské federace od roku 1991, členem Řádu Malty.
27. Erofeev Vikt. Vlad. (r. 1947), spisovatel.
28. Zhvanetsky Micah. Micah. (r. 1934), spisovatel a satirik.
29. Zaslavskaya Tatiana Ivan. (r. 1927), profesorka.
30. Fazil Iskander (r. 1929), spisovatel.
31. Karpovich Mikh. Mikh. (1888-1959), historik a profesor na Harvardově univerzitě.
32. Kasparov Garry Kimovič (r. 1963), mistr světa v šachu.
33. Kozyrev And. Vlad. (r. 1951), ministr zahraničních věcí Jelcina.
34. Korotich Vitaly A. (r. 1936), editor "Ogoniok", žije v Americe.
35. Lužkov Jurij Micah. (r. 1936), starosta Moskvy.
36. Maksimov Vlad. Emelyan. (1932-1995), vydavatel "Kontinentu", člen zednářského klubu "Magisterium".
37. Malgin A., spisovatel.
38. Moritz Yunna Pinhusovna (r. 1937), básnířka.
39. Murashov Arkady, náčelník moskevské milice, spolupracovník Borise Jelcina.
40. Nagibin Yuri Markovich (1920-1994), spisovatel.
41. Neizvestnyi Ernest Iosif. (r. 1925), sochař, sionista.
42. Okudzhava Bulat Shalvovich (r. 1924), spisovatel a zpěvák.
43. Pavlov, otec Innocentij, tajemník Biblické společnosti + zednářský klub "Magisterium."
44. Poltoranin Micah. Nicephorus. (r. 1939), ministr informací u Jelcina.
45. Popov Gavriil Chariton. (r .1936), děkan moskevské státní univerzity, spojenec Jelcina.
46. Primakov EUG. Maxim. (r. 1929), ministr zahraničních věcí.
47. Rozhdestvenskiy Robert Ivan. (1932-1994), básník.
48. Rozov Viktor Sergey. (r. 1913), dramatik.
49. Rybakov Anatol Naum. (r. 1911), spisovatel – "Děti Arbatu".
50. Roald Sagdeev Zinnuarovič (r. 1932), akademik, bývalý ředitel Institutu pro vesmírné studie, oženil se s dcerou prezidenta Eisenhowera, člen zednářského klubu "Magisterium".
51. Sacharov Andrei Dimitri. (1921-1989), fyzik. Jeho žena je čarodějnice!
52. Sobchak Anatoly Alexandrovič (r. 1937), profesor práva, starosta St Petersburgu, manželka židovka. Tento demokrat zakázal mé knihy ve svém městě (GK).
53. Soros George, CIA a Mossad, finančník zednářstva.
54. Starovoitova Galina Vasiljevna (r. 1946), Jelcinova poradkyně v otázkách národnostních.
55. Terpiano Yurii Const. (1892-1980), spisovatel, Paris.
56. Tolstaia Tatiana Nikitichna, spisovatelka.
57. Fyodorov Boris Grig. (r.1958), ministr financí.
58. Fedorov Nik. Vasil. (r. 1958), ministr spravedlnosti Ruské federace.
59. Fyodorov Svyatoslav Nik. (r.1927), oftalmolog, podnikatel.
60. Čubajs Anatolyi Boris. (r.1955), přítel Jelcina (a její dceřiné společnosti), jeden z ideologů vykrádání Ruska.
61. Chukovskaya Lydia Korneevna (1937-1995), spisovatelka a disidentka.
62. Šatlov (Marshak) Mikh. Phil. (r. 1932), dramaturg.
63. Ševardnadze Eduard Amvrosievič (r.1928), prezident Gruzie.
64. Shmelev Nik. Peter. (r.1936), Chruščovův zeť, spisovatel, žije ve Švédsku.
65. Shokhin Alexander Nik. (r.1951), náměstek předsedy Rady ministrů u Jelcina.
66. Javlinskij Greg. Alex. (r.1952), náměstek předsedy Rada ministrů RSFSR, služebník v klubu Bilderberg.
67. Jakovlev Alexander Nik. (r.1923), člen politického byra Komunistické strany sov. svazu, ředitel televizní stanice "Ostankino", agent vlivu.
68. Jakunin Gleb Paul. (r.1934), bývalý kněz, eucumenista, bývalý deputát státní Dumy.
69. Yasin Evg. Greg. (r.1934), ministr hospodářství.
Tyto seznamy zednářů se čtou jako zajímavá trestní kronika, jako fascinující kriminální román. A přesto je to náš život dnes. Cítím se jako mravenec, který leze po mém stole. Tak se raději skrývám za zády našeho velkého hledače pravdy, hraběte Lva Tolstého, který také se zajímal o tento problém a psal: "Jsem vážně přesvědčen, že svět je řízen úplnými šílenci. Normální lidé buď stojí stranou, nebo nemají možnost účasti" (Deník z 12.6.1900 – Kompletní vydání díla, Státní nakladatelství, svazek 54, str. 31).
Samozřejmě, nejsou to úplní blázni, ale psychopati, kteří trpí komplexem moci, komplexem vůdce. Tento komplex moci je, bohužel, duševní nemoc. Politováníhodný princip. Tento princip znali už v Bibli, když psali, že ďábel – je kníže tohoto světa (Jan 14:30 a 16:11).
Zde máte řešení hádanky, která se nazývá svět v zákulisí, nad kterou si lámali hlavu nejlepší ruští náboženští filozofové 20. století. Ale ďábel – je lhář a Otec lži, dokonce i tyto filozofy také podvedl. Ale mne už neoklame. Vykopávám pravdu. Jak se říká, s pomocí Boží – chci pomoci dobrým lidem dobrou radou.
A za mými zády zní stará slova, památná mi od dětství: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen! Vidím dobrý důvod, proč Dostojevskij psal: "Rusko zahalí mrak, zapláče zem pro staré bohy..."
20 září 2003.
Další kapitola
Přejít na OBSAH