Člověk by si myslel, že filozofie nadávek, klení, rouhání – to musí být nějaká hloupost, absurdita. Dobrá, tak beru sovětský "Krátký Filosofický slovník", Moskva 1952. Kdo je v něm nejdůležitější filozof? Samozřejmě, Marx a Engels. Ideologové světové revoluce. Stejně jako se zpívá:
Již vzhůru psanci této země, již vzhůru kdo hlad vznět ... My ničím nejsme, buďme vším.
To je z "Internacionály", kterou nás naučili ve škole. A já si to stále pamatuji. Jenže, počítáno nazpět, učení demografové napočítali, že to stálo ruské lidi více než 60 milionů životů.
Proč k tomu došlo? Vyšší sociologie říká, že Marx a Engels – byli dva duševně nemocní homosexuálové. Duševní nemoc, která je postihla, se v Německu nazývá "Weltaltferbesserungsvaan", což je "mánie na zlepšení světa." V sovětském Rusku se tomu říkalo "mánie reformátorství". Za Stalina byli tito lidé zastřeleni, za Chruščova byli strkáni do blázince.
A kde je filozofie urážek? Spočívá v tom, že pederasti ejakulují ve většině případů ne do zadnice, ale do úst. A od toho pochází nepublikovatelné zaklení "do huby ...aný". A ještě jedno nepublikovatelné zaklení – "...cuc".
Chcete-li pochopit Marxe a Engelse, musíte tyto nadávky použít na ně. Teprve tehdy vše padne na svá místa. Jenomže je to poměrně obtížné vysvětlovat, protože ty nadávky jsou neotištitelné. Konečným výsledkem, filozofie nadávek bude silnější než filozofie Marxe-Engelse.
Karl Marx věnoval svůj život zničení kapitalismu. A kapitalista Friedrich Engels vynaložil na údržbu svého milovaného Marxe okolo 6 (šesti) milionů zlatých franků! V psychopatologii, tomu se říká masochismus, nebo také komplex sebezničení, který je typický pro pederasty ženského typu, jakým byl Engels.
Jelikož Karl Marx žil na útraty Engelse, to znamená, že podle litery zákona byl homosexuální prostitutka. Za Stalina, v Sovětském svazu takoví lidé byli posíláni do koncentračních táborů podle politického článku 58-Ž, ž jako žumpáci. Tady máte největšího filozofa komunismu, vynálezce světové revoluce.
V mládí, Karl Marx fušoval do veršotepství a vypotil tyto verše:
Chci si postavit trůn Na vysoké studené hoře, Obklopené lidským strachem, Kde vládne temná bolest.
Nebo tady je takováhle básnička:
Vidíš tento meč - Kníže tmy prodal mi jej ... Ty (Satan) padneš do propasti, A já se smíchem půjdu za tebou ... A brzy budu házet lidstvu Titanické moje prokletí ... Až přijme moje učení, Svět zemře hloupý ...
Tak vlastně, kdo on byl – humanista nebo satanista? Ve středověku, inkvizice nazývala takové lidi čarodějníci či věďmáci a spolu s čarodějnicemi je posílala do ohně. Vždyť do inkvizice verbovali mnichy nejpřísnější náboženských řádů, františkány a dominikány, kteří dobře ovládali psychopatologii. Jakmile zrušili inkvizici, přišla francouzská revoluce, kdy pod nožem gilotiny zahynulo více než milion lidí, včetně vynálezce gilotiny dr. Guillotina. A přitom celá francouzská populace čítala jen 25 milionů lidí. Komandovali této revoluci ti samí psychopati, které svého času likvidovala inkvizice.
Ne nadarmo klel netisknutelnými slovy Stalinův rudý kardinál Maxim Rudnev během Velké čistky. To je z mé knihy "Kníže tohoto světa", Krasnodar 2001, desáté vydání, str.125.
Připomeňte si: "A generál-inkvizitor opět začal nadávat neotisknutelnými výrazy. Očima šílence hleděl do prázdného okna a pronášel všechny nejdémoničtější a nejnechutnější nadávky s tak upřímným citem, s takovým výrazem v hlase, docela jak by to nebyla nesmyslná zakletí, ale tajná zaklinadla. A vše na adresu těch zločinných vědem a čarodějů, s kterými teď si vyřizuje jakési osobní účty."
Teprve teď jsem pochopil tajemství těchto údajně nesmyslných nadávek; ve skutečnosti je to nejvyšší sociologie a filosofie rouhání.
Mimochodem, pokud mluvíme o tvůrčí laboratoři spisovatele, přiznávám se k tomuto: Rudý kardinál Stalina chlastal vodku z hrnku ve tvaru lidské lebky. Ve skutečnosti takový hrnek jsem měl, darovala mi jej v Berlíně moje výborná přítelkyně, nadporučice Valja. I dům pod Zlatým kohoutkem, kde žil rudý kardinál Stalinův, jsem rovněž okopíroval podle skutečnosti. Byl to dům bývalého německého konzula v Nižním Novgorodu, kde jsem žil v letech 1941-43, Univerzitní ulice č. 15, nyní je to ulice Kozmy Minina. Tam jsem jen přidal zlatého kohoutka.
Když Amerika začala psychologickou válku proti Sovětskému svazu v letech 1949-1950, věc byla svěřena Harvardské univerzitě, nejlepšímu mozkovému trustu Ameriky. Jako výsledek, zrodil se Harvardský projekt pod vedením profesora Nathana Leitesa, který postavil celou psychologickou válku proti Sovětskému svazu na komplexu latentní pederastie Lenina.
Ale co je latentní pederastie? Dnes je latentní, zítra bude otevřená, a pozítří potlačená. Jenom homosexuál zůstane homosexuálem. A související bolestivé komplexy také zůstanou: komplex vlády, sadismus a masochismus, mánie reformismu, agresivita, a tak dále až k přehnané drzosti, aroganci a hrubosti. Dá se říct, že Harvardský projekt vyvolal studenou válku psychoušů.
Z hlediska nejlepšího amerického think-tanku, soudruh Lenin nezůstával pozadu za Karlem Marxem, neboť používal k podobnému účelu svého blízkého druha Zinověva, od něhož se neodloučil ani v boudě na železniční stanici Razliv, kde potom postavili i památník. Jenže postavili památník pouze Leninovi a na Zinověva zapomněli, jelikož byl zastřelen.
A co ohledně soudruha Trockého? V mládí, v exilu, Trockij "bloudil" se svým blízkým kamarádem Joffe, který již tenkrát byl léčen ve Vídni u slavného psychiatra Adlera. Později, když Stalin vyslal Trockého do zahraničí, byl Joffe tak rozrušený z rozluky s milencem, že skončil život sebevraždou.
Po Stalinově smrti, specialista v historii komunismu Isaac Don Levine publikoval knihu "Veliké tajemství Stalina", kde píše, že Stalin nebyl jen špionem carské tajné policie, ale i homosexuálem (str. 40), že mladý Stalin žil společně s nějakým Arménem. Později se psalo, že Stalinova manželka Allilujeva byla lesbička. A všechny Stalinovi děti byly jasně abnormální. Takže ani Stalin nemohl být lepší.
Nu, hle ještě taková záhada. Když Hitler napadl Sovětský svaz, Stalin utekl do jednoho ze svých domů a celý týden mlčel, jako by byl zasažený ochrnutím. To byl druh paralýzy, která v psychiatrii se nazývá strnulostí. Slovník cizích slov vysvětluje:
"Otupělost (znecitlivění, stupeur): Při některých psychozách vyskytuje se ostrá psychomotorická inhibice, provokující u pacienta nehybnost, mlčenlivost..." Pak toho psychouše rozhoupali, a on zvítězil nad druhým psychoušem – Hitlerem. Rusko to stálo milióny a milióny životů.
Filozofie nebo psychologie nadávek vám dá klíče poznání ke mnohým historickým hádankám. Například, historie prvního pogromu v nacistickém Německu v roce 1938. Oficiálně to začalo prý kvůli tomu, že polský žid Herschel Grynszpan zastřelil v Paříži nedůležitého německého diplomata vom Ratha. Ale neoficiálně se později zjistilo, že to byli dva pederasti a příčinou vraždy nebyla politika, ale homosexuální žárlivost, která mezi homosexuály je silnější než mezi normálními lidmi. V důsledku toho, začalo rozbíjení synagog.
V americkém soudnictví, podle pravidla, soud uznává precedens, totiž soudí se podle toho, jak byly souzeny podobné případy v historii. Stejným způsobem, já vám odhalím tajemství vraždy Mojseje Solomonoviče Urického, předsedy petrohradské Čeky v roce 1918. Zastřelil jej mladý žid Kanegisser, začínající básník a člen strany SR (sociální revolucionáři).
Urický byl masový vrah. Takže někteří z vás mohou myslet, že špatného žida Urického zastřelil dobrý žid Kanegisser. Neboť i mezi židy jsou dobří lidé. Jenomže po vraždě Urického, bolševici vyhlásili tzv. rudý teror a postříleli tisíce a tisíce ruských rukojmí, mezi kterými nebyl jediný žid.
I zde ve mně promluvila krev mého strýčka Vasji, který byl svého času vyšetřovatel pro zvláště důležité případy u atamana Vševelikého Vojska Donského. V případě vraždy Urického vidím některé zvláštnosti. Zjišťuji, že před vraždou, Urický a Kanegisser byli dobrými známými: student Kanegisser jezdil za náčelníkem Čeky a hráli spolu šachy. Urickému bylo 45, a Kanegisseru okolo 20-ti let – zvláštní přátelství. Urický bolševik a Kanegisser eser (SR), oba revolucionáři. Já však vím, že všichni revolucionáři jsou nenormální lidé.
Takže, soudím-li podle precedense v aféře Grynszpana, myslím, že Urický a Kanegisser hráli nejen šachy, a také dělali homosexuální milování. A potom všemocný šéf Čeky si našel dalšího chlapce. Tehdy básník Kanegisser zapsychoval a odbouchl svého milence. A z hlediska filozofie nadávek: jeden cucák zastřelil druhého ...cuca. Urický je sadista, jinak by se nikdy nestal hlavou Čeky. Kanegisser je masochista-sebevrah, jehož briskně drapli a zastřelili.
Zde je nutno litovat pouze oběti rudého teroru, ty tisíce a tisíce ruských rukojmí, bývalých carských úředníků, jejichž jedinou vinou bylo, že před revolucí nedávali odstřelovat revolucionáře jako vzteklé psy, jako morové potkany, že je nedrtili jako tyfové vši.
Ale na to oni, carští dvořané, před zastřelením, před svým hrobem se hájí: "Vinen vším je car-imperátor Mikuláš Druhý... Mikuláš Proklatý... Zahubil sebe, svoji rodinu – a celé Rusko!" Ale dnes, v roce 2003, Mikuláše Druhého v Rusku kanonizovali. Veliký mučedník – pravda, jenomže...
Zde přichází na mysl další historická postava, nerozlučně spjatá s mučedníkem Nikolajem II, – Grigorij Rasputin. Jak je známo čtenářské veřejnosti, toho zabili dva vysoce postavení pederasti. První proslavený prevít – kníže Jusupov, vyhlášený krasavec a nejbohatší ženich Ruska, ženatý s krásnou Irinou, neteří cara Mikuláše II. A druhý proslavený prevít – Jeho Výsost velkovévoda Dmitri Pavlovič Romanov, blízký příbuzný cara Nikolaje II. O tom se teď píše otevřeně: viz kniha Olega Šiškina "Zabít Rasputina", Moskva 2000 [francouzský film s G.Depardieu pomlčuje o homosexualitě vrahů].
Pokud hovoříme o vyšší sociologii z hlediska filozofie nadávek, nemůžeme opomenout nejčastější nadávku – "Job tvoju mať". Zde je třeba poznamenat, že o matce se nadává nejen v Rusku, ale také v Americe. Je to všude. Obvykle ne syn svede matku, ale matka zkazí syna, což je považováno za krvesmilství, zakazuje to jak náboženství, tak i zákon, a lid tomu dává netisknutelné nadávky – hlas lidu. A ještě se říká, že hlas lidu – je hlas Boží.
Incest – jsou nejen nadávky, ale jakékoliv sexuální vztahy mezi příbuznými. Tak, některé seriozní studie marxismu předpokládají, že Karl Marx, potomek rabínů a antisemita, souložil nejen s Friedrichem Engelsem, ale i s vlastními dcerami, a proto jeho dvě dcery spáchaly sebevraždu.
Někteří seriozní vědci v oblasti leninismu se domnívají, že soudruh Lenin ve svém mládí dělal totéž se svou sestrou Olgou, která zemřela ve věku 20 let, a se svým bratrem Alexandrem, kterého pověsili ve věku 21 let, což byla svého druhu sebevražda: Matka podala k carovi žádost o milost, a car, na kterého Alexandr dělal atentát, jí odpověděl: "Dám mu milost, když o ni sám požádá". Jenomže Alexander odmítl – a byl oběšen. Není to sebevražda?
Je charakteristické, to to samé bylo u Napoleona, který použil stejným způsobem všechny své bratry a sestry. Ale s ostatními ženami u Napoleona to moc nefungovalo nebo jen špatně.
Tyto podivné problémy vzbudily velký zájem u našeho velikého pravdohledače hraběte Lva Tolstého, který napsal do svého deníku: "Jsem vážně přesvědčen, že svět je řízen úplnými blázny. Nešílenci nebo zdrženliví se toho zúčastnit nemohou." (Kompletní vydání díla, Gosizdat, Svazek 54, str. 31).
Můj první učitel, profesor Lombroso, potomek dlouhé řady rabínů a talmudistů, autor uznávané knihy "Genialita a šílenství," speciálně přijel do Ruska, aby se setkal s hrabětem Tolstým. Prosí u generálního guvernéra o povolení zajet k Tolstému.
– Vždyť je to blázen, – říká guvernér.
– Modlete se k Bohu, aby u vás bylo víc takových bláznů, – odpovídá slavný psychiatr.
Ale k Tolstému se Lombroso stejně dostal, což se Tolstému vůbec nelíbilo a potom Tolstoj napsal ve svém deníku, že Lombroso je jako šváb a vše chce vyčmuchat. Samozřejmě, Tolstoj uhádl, co může vyčuchat Lombroso.
Slavný filozof Nietzsche prosazuje myšlenky "vůle k moci", "nadčlověka", "bílé bestie" a "padajícího podraz" – teorie dosti nemorální. Ale Nietzscheho miloval Hitler: nad vjezdem do nacistického koncentračního tábora byl citát z Nietzscheho – "Každému, co mu náleží". A takový nadčlověk, jako byl soudruh Lenin, taky miloval Nietzscheho, který dával zločincům rysy vyjímečnosti, odlišil je jako zvláštní elitu.
Ve své knize "Moje sestra a já" Nietzsche otevřeně přiznává, že v mládí zhřešil se svojí sestrou Elizabeth, jejíž manžel později spáchal sebevraždu. Ale Nietzsche sám posledních 11 let svého života ztrávil v blázinci. Jak říkají odborníci, je 69 způsobů, jak být nešťastný.
Nietzscheho otec byl protestantský pastor a také zešílel. A Nietzsche později napsal: "Velmi často syn se stává odhaleným tajemstvím svého otce".
To je to, co se děje v horní vrstvě společnosti. Ale nyní se podívejme, co se stává na nižších úrovních společnosti. Vzpomínám si v roce 1950 jsem si přečetl v našich novinách "Nové ruské slovo" příběh, který se odehrál v řecké vesnici. V rolnické rodině starší bratr znásilnil mladší sestru. Ta si stěžovala u svého otce. Udělali rodinnou poradu, a řekli staršímu bratrovi: "Už toho nech – nebo tě zabijeme!" Po nějaké době, mladší sestra opět přichází k otci a stěžuje si, že ji bratr znásilnil znovu. Opět rodinná porada a rozhodli se bratra zabít. A zabili jej! Případ šel k soudu do města. A nejdůležitější je, že státní soud vrahy osvobodil. Neboť incest – to je hřích. Smrtelný hřích.
Nebo vezměme si "Tichý Don" našeho klasika Šolochova. Tam na začátku je popisováno, jak otec v opilosti znásilnil svou dceru. Matka a bratr Axiny jednoduše ubili k smrti otce-opilce. A udělali to tak, aby se zdálo, že v opilosti spadl s vozu a zabil se. Tak lid soudí krvesmilstvo. A hlas lidu – hlas Boží.
Nyní popíšeme nejběžnější formu incestu, který dal vzniknout nejčastějšín netisknutelným nadávkám: "job tvoju mať", mať tvoju peremať, až do "Boha mať". Aby byl obraz jasnější a zřetelnější, proanalyzujeme ty dámy, o kterých jsem se již zmínil ve svém rodinném albu. Obvykle jsou to minetčice a lesbičky aktivního, neboli mužského typu, které v sexuálním životě jsou aktivnější, agresivnější, jsou drzé a nestoudné.
Zde musíme si vzpomenout na naši starou známou Natašu Meyer-Clarkson. Lesbička a sadistka, vzácná fena, která velila ruskému oddělení "Hlasu Ameriky", který operoval prostřednictvím komplexu pederastie Lenina. Dvě boty tvoří pár. Pokud je pravda, že Lenin hřešil se svojí sestrou Olgou a bratrem Alexandrem, naše účastnice Nataša dost možná hřešila se svými čtyřmi syny. Tyto děvky provozují podobné věci. A jako výsledek – je 69 způsobů, jak být nešťastný. Veliký výběr.
Chtěl jsem se pobavit a napsal jsem do "Hlasu Ameriky" Barbaře Cummings, která byla pravou rukou lesbičky N. Clarkson a později zasedla do jejího křesla. Požádal jsem se ji o nejnovější zprávy z fronty pederastie soudruha Lenina, jakož i to, jaké jsou děti Madame Clarksonové: měli na výběr stát se pederasty, polupederasty, impotentními, minetčíky, narkomané, alkoholiky nebo duševně nemocnými? Jak jsem očekával, nedostal jsem žádnou odpověď. Vždyť všechny tyto triky s komplexem pederastie Lenina byly přísně tajné, jak u CIA, tak i u KGB.
Každopádně, lesbosadistka Madame Clarkson na těchto pokuses si zlomila vaz. V "Novém ruském slovu" dne 23.května 1997 napsali, že před několika lety v ruské sekci "Hlasu Ameriky" se vzbouřili: sedm zaměstnanců si stěžovalo na středního managera Nataliu Clarkson, a jako výsledek ji z práce vyhnali. Potom mi bylo řečeno od mých agentů, neboli od mých čtenářů, že Madame Clarkson ve věku 45 let onemocněla klimakterickým šílenstvím, které nejčastěji doprovází lesbismus. Pokud Nietzsche vychvaloval "nadčlověka, supermana", tak sadistka Clarkson se stala takovou superkurvou, že její manžel minetčík od ní v hrůze uprchl.
A právě takové dámy, když zůstanou bez manžela-minetčíka, dělají to samé se svými syny, což dává vzniknout nejčastějšímu netisknutelnému nadávání, zaklení "job tvoju mať", kde matka obyčejně hraje aktivní roli a je to nejčastější forma incestu.
Ale nebuďte překvapeni. Připomeňme si, že v roce 1884 papež Lev XIII vydal encykliku, která je "Dopisem světu", kde výslovně uvádí, že polovina lidí žije pod Bohem, a druhá polovina pod satanem. A totéž opakuje v 20. století slavná statistika dr. Kinseye, která říká, že v Americe polovina lidí praktikuje orální sex. A v Bibli se říká, že jejich jméno je legie.
Podívejme se na ještě jednu hříšnici z mého rodinného alba. To je moje neteř, mladší sestra mé bývalé manželky, Milka Andre. Kvůli pořádku, upřesňuji, že už ve věku 15 let hřešila se Sofií Ivanovou. Přesněji, 25letá Sofie hřešila s 15tiletou Milkou, což podle zákona je pokládáno za zneužívání dětí. V 17 letech, Milka si vzala Žeňu Andre, měla s ním dva syny, a pak najednou opustila svého manžela a dala se dohromady s Rurikem Dudinem, položidem, polopederastem a minetčíkem.
V čem byl problém? Ale problém byl v tom, že Milka byla potlačená lesbička a ona potřebovala "ústní lásku", nebo jak se lidově říká, ona byla "do huby jebaná kurva". To je důvod, proč zničila život svého manžela Ženi Andre.
Kromě toho také porodila dva nenormální syny. Když jim bylo 12 a 14 let, oni řekli Milce "ty nejsi matka, ale kurva" a šli žít ke svému vlastnímu otci.
Když starší syn Žeňa, dosáhl 20 let, oženil se s americkou dívkou. V Americe lidi se žení brzy. Ale o několik měsíců později, jeho žena ho opustila a rozvedla se. To znamená, že Žeňa je sexuálně nenormální, díky špatné dědičnosti od Milky.
Jelikož Milka věděla, co se děje, našla mu druhou manželku, také nějak nenormální, lesbičku nebo minetčici, která brzy mu porodila dvě děti, samozřejmě také bionegativní. Ale to se dobře skrylo, takže Milka se stala pyšnou babičkou.
S nejmladším synem věci Gríšou to bylo složitější. Pracoval jako automechanik, a nedokázal se ženit. Dosáhl 40 let, a on pokračoval žít se svou matkou. Milka sama cítila, že je to vypadá podivně, a proto nikomu nedávala svoji adresu a telefonní číslo. Zkušený psycholog řekne: "Celý svůj psí život to Milka cucala u Rurika, buzeranta a minetčíka. Nyní Rurik zdechl a babička Milka cucá... vlastního syna". Zde máte filozofii kleteb. Zde máte klíče k pochopení Bible. Jinak by neexistovaly obscénní nadávky.
Tak jsem chodil životem jako přes minové pole, a jako detektor min mi slouží moje klíče znalostí: zjistěme, kdo ještě z mého rodinného alba si zaslouží obscénní nadávky? Nemuslím hledat dlouho. Vezměte baronku-bordeldámu Lilu Kudaševou. Och, to je velká hříšnice, porodila dvě abnormální děti.
Její starší dcera Tomočka, když dosáhla puberty, pokryla se hroznou černou akné, jak se říká, shnilá krev. Potom Tomočka se stala lesbičkou a těžkou narkomankou-heroinčicí, typická hippie. Jako výsledek, ubohá Tomočka shořela v požáru, protože byla tak omámená drogou, že nedokázala vyskočit z okna.
Nejmladší syn Nika byl mentálně retardovaný, imbecil, hlupák s komplexem sebezničení. Sám skočil pod auto a jeho lebku si tím ještě víc poškodil, takže dostával záchvaty strašného utrpení a žije jen díky práškům. Pokud by zapomněl si vzít své prášky, mohl by zemřít.
Manžel Lily, kníže Alexej Kudašev, jehož jeden z předků byl vyznamenán zlatou zbraní po bitvě u Borodina, někdy se pouštěl do análního styku s chlapečky portorikány. A Lila si dávala říkat baronka a lesbianila se svou sestřenicí, prostitutkou Táňou. To je důvod, proč i jejich děti byly zřejmě vadné.
Kníže Alexej zemřel brzy, nebylo mu ani 50 let. Blbeček Nika, když vyrostl, hodně onanoval. Aby jej odstavila od masturbace, baronka Lila, která dříve cucala knížete Alexeje, nyní začala sát svého syna. Lidé často sprostě klejí a ani neví proč a co to znamená.
Když už jsem se zmiňoval o Táně coby prostitutce, musím říci, že to byla upřímná prostitutka. Nikomu život nekazila, děti nerodila, jen dávala mužům uspokojení. Jeden bohatý Talián jí nabídl se s ní oženit, ale Táňa ho odmítla. Když Táňa zestárla, to jest v 35 letech, otevřela si vlastní bordel, nazvala jej "Agentura modelů" a sama sebe udělala prezidentkou agentury. Sestřenici Lilu udělala vice-prezidentkou tohoto bordelu.
A pokud mluvíme o prostitutkách, zde je užitečné znát následující statistické údaje. Odborníci tvrdí, že 75% prostitutek jsou lesbičky, a zbývajících 25% má strach, že jsou taky takové (viz kniha od Jesse Sterna "The Grapevine", New York 1964, str. 58). Příkladem je naše Táňa.
Dalším bodem našeho cirkusového programu je degenerátka Nataša Nečajevá, která vypadá jako prase, které stojí na zadních nohách, a vnitřně je to pochybná ženština, arogantní a hrubá. V hrubosti došla do té míry, že nazvala moji matku protitutkou, a když jsem chtěl jí dát po hubě, aby spolkla svůj sprostý jazyk, zatřepala stehnami a utekla, skočila do vody – to bylo na pláži v Sodomkino. Proč najednou začala mne tak hrubě urážet, i když riskovala pár facek? Prostě proto, že nedávno vyšla moje první kniha o degeneraci a degenerátech – "Kníže tohoto světa". A svině Nataša měla homosexuálního syna a dceru lesbičku – dobrá ilustrace k mé knize. A proto Nataša tolik bláznila.
Vezměme si to popořádku. Tánin muž Jurij Nečajev byl starostou ruské církve americké jurisdikce, která je považována za "ozednářštělou", a tudíž její kostel nazývali "Spása u čertů". A být starostou takové církve je hřích, velký hřích.
A za své hříchy, říkají lidé, se musí platit. Proto jejich syn Alík, rozený v roce 1952, byl nějaký nenormální, jak se říká, nedodělaný: do 5 let málem nechodil a nemluvil. Stojí, opřel čelo o zeď, a mlčí. Ve školním věku, Alík byl hippie. To jsou výrostci, v kterých se probudila homosexualita, a kteří nevědí, co mají dělat, bouří se a tupí své rodiče.
Alík se oženil s velkými obtížemi s ženskou třikrát rozvedenou. Takže, také nějakou vadnou. Ale i tato třikrát rozvedená Alíka rychle opustila a vrátila se k mámě. Alík nemá žádné děti, stal se něčím jako mnich ve světě, platí za hříchy svých rodičů.
Dcera Táňa, rozená roku 1959, je po matce jak postavou, tak i charakterem: stejně tlustá, špinavá, drzá a nevychovaná. A stejně jako Alík, taky je hippie. Je to zákon: pokud jedno dítě v rodině je nenormální, pak druhé dítě zpravidla bude také nenormální. S malým rozdílem: Alík byl tiché povahy, homík pasivního nebo ženského typu, a Táňa naopak, stala se z ní lesbička aktivního, nebo mužského typu. Alík byl po svém otci, který byl světec a starosta v církvi, a Táňa po matce, která byla svině jak externě, tak interně. V domě měla takovou špínu, že muž nakonec to nevydržel a utekl. Dokonce i psi a kočky, které si opatřila Nataša, v jejím domě onemocněli nějakou prašivinou a utekli. A lidé říkají, že to není jen tak, že Bůh šelmu označil.
Pokud pasivní Alík se schovával jako myš v suterénu své matky, pak aktivní Táňa, naopak, stále utíkala z domova a žila v koloniích hippies, kteří tomu říkali komuny. Tam komunardi pili pivo, kouřili drogy a provozovali skupinový sex. Jako výsledek komunálního milování, Táňa byla v 7. měsíci těhotenství, a kdo byl otec – nebylo známo. No, hledali ženicha pro Táňu.
Nakonec našli nějakého hippýře a těžkého spotřebitele heroinu, který už několikrát byl léčen pro zneužívání drog ve speciálních nemocnicích, od kterých není daleko do blázince. Pak přihlouplého Viktora celé Sodomkino začalo přesvědčovat, že to dítě není komunální, ale jeho vlastní. Táninu svatbu a zároveň i křtiny jejího dítěte slavili současně v kostele "Spása u čertů", kde starostou byl Tánin otec. Tak jeden hřích vede k dalším hříchům.
Teologové tvrdí, že ďábel je náchylný k extrémům. A tady je otázka: jestliže Alík byl bezdětný, pak Táňa naplodila 4 (čtyři !) děti. Potom se rozvedla s manželem-narkomanem a jako mnoho jiných lumpů, přestěhovala se na Floridu a k zakončení své kariéry šla na wellfare, důchod pro nemajetné a pro sociální parazity. Svině Natasha se vybodla na svou dceru. Věděla, že její vnuci budou stejnými degeneráty, jako byla degenerátka Táňa.
A jaká je zde souvislost se sprostými nadávkami? Pro specialisty na degeneraci, takové mrchy jako svině Nataša a její dcera Táňa jsou jasným příkladem toho, odkud pramení sprosté klení. Vždyť takové ženy jsou zřejmé minetčice. Nezapomeňte: 69 způsobů, jak být nešťastný? Bohužel ony nesou neštěstí ostatním lidem, normálním lidem, kteří nic z toho neznají a teprv, když je pozdě, klejí: "Ech, jebej tvoji mať!"
Tak, nejvyšší sociologie jasně říká, že svině Nataša olizovala syna Alíka, a degenerátka Táňa cucala svého muže Viktora, narkomana, předtím, než od ní uprchl.
Ano, filozofie klení je také svého druhu věda. A to vám umožní uhádnout mnohá tajemství, které nás obklopují. Zde je příklad takové hádanky. Jurij Nečajev byl polotatar z Jalty. A on koupil dům od Tatara Nikolaje Hordy. Tento Nicholaj Horda pracoval někde ve výzvědných agenturách ve Washingtonu, ve věku 65 let odešel do důchodu a usadil se v Sea Cliff, pardon, v Sodomkinu. Byl to starý mládenec, bez manželky a bez dětí, ale žila s ním jeho sestra, také stará panna, a dokonce polobláznivá.
Ale později Nicholaj Horde dělal extravagantní věci. Po odchodu do důchodu, odletěl do Německa, aniž by uměl německy, tam se v 65 letech oženil s 30 letou, dokonce bohatou Němkou, která měla několik činžovních domů. Pak mu tato Němka bezpečně porodila dvě děti, a starý muž si žil s bohatou ženuškou jako pohádkový princ, pořádal v Mnichově opulentní recepce se svými ruskými známými. Pohádka! Záhada? Ve středověku takové pokusy se nazývaly čarodějnictvím, a takové čaroděje někdy posílali až na hranici.
Čirou náhodou, měl jsem možnost navštívit dům Nikolaje Hordy. Bylo to už dávno, v létě roku 1954. Nikolaj Horda se tehdy přátelil s Jurijem Meyerem, který s manželkou a dcerou byl hostem u Nikolaje jako na letním bytě. To bylo v době, kdy Jurij Meyer úsilovně mne zasnuboval se svou dcerou. Nataša Meyer začala se mnou flirtovat. V důsledku toho, požádal jsem ji o ruku. A to vše se stalo v domě Nikolaje Hordy.
A teď vám odhalím tajemství, jak psát romány. Nikdy necucejte vaše postavy z palce, berte je ze života. Tak tedy, ošklivec Nikolaj Horda, mrňavý, protivný škareda, posloužil mi jako prototyp knížete Sibirského do mého románu "Mé jméno je legie." Bývalý hrdina Perekopu, který strávil 20 let v Sibiři, a stal se tím pádem, podle vlastního povýšení, knížetem Sibiře. Jeho šílená sestra mi posloužila prototypem slavné čekistky, polokněžny polomarťanky, kterou potom 20 let marinovali ve speciálních izolátorech spolu s dalšími blázny. Ze Sodomkina jsem udělal Berezovku, na jejichž obyvatele Stalin uvrhl berezovou, tedy břízovou kaši. Zde je návod, jak psát romány.
Ale to všechno lze chápat jen o mnoho let později. A teď, když cinkám klíčemi poznání, řeknu vám, co nevěděl můj strýc Vasja, ačkoli on byl vyšetřovatel při zvláště důležitých případech u atamana Vševelikého Vojska Donského. Není divu, že teologové říkají, že ďábel je – strana stran a svaz svazů. Dobrým příkladem toho byl gang degenerátů kolem Nikolaje Hordy. Pojil je jejich autocephální kostel "Spása u čertů", který byl nazýván ozednářštělý, a bylo to místo, kde jak knězovi, tak i farníkům se dovolovalo být zednáři, to znamená, bylo možné se modlit i k Bohu, i k ďáblu. A klíčem ke všem těchto zázrakům bylo obscénní klení. Vidíte, kam vede filozofie nadávek?
Některé čtenáře udivil výsledek mého vyšetřování případu Leonida Kanegissera, který zastřelil důležitého čekistu Urického. Oni mysleli, že se našel jeden dobrý žid, který zastřelil špatného žida, ale já zjišťuji, že jen zastřelil jeden pederast druhého pederasta. Mám dobrého svědka: nikoho jiného, než naše noviny "Nové ruské slovo", které obsahují recenzi prof. Simona Karlinského z University Berkley na knihu Gordona Makveye o Jeseninovi v New York Times Book Revue z 9. května 1976, strana 3.
Hle, co píše profesor Karlinsky: „Sergej Jesenin a Isadora Duncan ohlašují svatbu prostřednictvím překladatele. Ona byla o 18 let starší než on a on ji tloukl. Ona byla masochistka a stále mívala potlučené oči. Jesenin měl komplex "lásky a nenávisti" ke všem – k mužům, ženám, židům i k sobě samému. Básník Nikolaj Kljujev byl otevřený homosexuál, a Jesenin byl jeho žákem a milovníkem. U Jesenina byla latentní bisexualita, k čemuž se přiznal už v 17-ti letech do něj zamilované Marii Balzamové. Zachovaly se milostné dopisy mezi Jeseninem a Kljujevem.”
A tady je naše třešinka pro Kanegissera. Jesenin měl homosexuální styky s Goroděckým, s Rurikem Ivněvem a s Leonidem Kanegisserem (vrahem Urického!). Také jeho slavná předsmrtná báseň:
Sbohem, můj příteli, sbohem. Milý můj, jsi v mém srdci.
Nu dobrá, politujme ubohého Serjožu Jesenina, básníkem byl skvělým. Pro mne je důležité jen to, že Kanegisser byl – vidíte! – homouš.
30. května 2003.
Další kapitola
Přejít na OBSAH