Když jsme se poprvé setkali, Alla Majkovskaja mi řekla, že podle "kalendáře" je něco jako svatá žena. Poprvé přišla do mého bytu v říjnu 1955, hned, když jsem přijel do Ameriky. Bylo horko a dušné babí léto.
– F-u-ú, dneska to peče tak, že jsem si nevzala kalhoty, – říká můj host.
Myslel jsem, že to byl náznak a řekl jsem:
– Tak pojďme rovnou do postele.
– Ne, ne, ne dnes – říká Alla. – Příště. V opačném případě budete myslet špatně o mně.
Příště bez připomínek se svlékla a šla do postele. Jednoduše a bez vrtochů. Zde je nutné vzít v úvahu, že jsem chtěl nutně ruskou ženu. Kromě toho, právě jsem se spálil s Natašou Meyerovou, která tvrdila, že je šlechtična, ale ukázalo se, že je – lesbička. Proto přímost Ally Majkovské se mi líbila.
A co víc potřeboval starý mládenec v 37 letech? Alla byla hezká, milá, veselá, zbožná. Figurka dobrá. Kromě toho, studentka na New York City College, vstoupila do 2. ročníku, takže nebyla hloupá. A mladičká, což bylo také plus.
Alločka byla jako jemné kotě, který se tulí k člověku, a to byl pravděpodobně důvod, proč jsem jí začal říkat Kissa. Budeme ji tak nazývat i nadále.
Uplynul rok bez povšimnutí. Přichází moje narozeniny – 26. září. A moje Kissa má pro mě dojemný dárek: ačkoliv je chudá studentka, šla do nejluxusnějšího obchodu "Abercrombie & Fitch" a koupila mi skvělý svetr, ručně pletený z Dánska, který stojí 40 dolarů.
V té době to bylo velmi drahé. Tehdy, kromě vysoké školy, trochu pracovala v Ústřední knihovně – 4 hodiny dvakrát týdně, za což platili minimum – to bylo 50 centů na hodinu. To znamená, že vydělala 4 dolary za týden. Aby zaplatila 40 dolarů, musela pracovat 10 týdnů, neboli 2,5 měsíce. A přitom celou dobu vláčet se v New Yorkském metru, což bylo dost nepříjemné.
Samozřejmě, je to velmi dojemné. Řekněme přímo, mimořádná laskavost a velkorysost. K tomu, vůbec jsem tento luxusní svetr nepotřeboval, proležel mi tam bez použití 40 let, a pak jsem ho dal známému v Rusku.
Teprve později jsem pochopil tento neobvyklý příběh se svetrem. Kvůli tomu je nutno znát filozofii Berďajeva, který kázal o dobrém zlu a zlém dobru, což jest sadismus a masochismus. Dobrota Ally Majkovské nebyla jednoduchá, ale chorobná, bylo to dobré zlo, totiž masochismus. Jestliže moje snoubenka Nataša Meyerová byla lesbička a explicitní sadistka, moje další nevěsta Alla Majkovskaja byla potlačená masochistka. Základní formule je tato: masochista se snaží najít štěstí v neštěstí. Ale pochopit to je dost těžké.
Člověk by si myslel, že sadismus je horší než masochismus. Ale profesionální psychologové říkají opak, že masochismus je horší, protože se skrývá hlouběji. Například, někteří psychiatři říkají, že Hitler byl masochista nejvyššího řádu.
Ale vykašlem se na Hitlera a vraťme se k naší Alle Majkovské. Nechci popisovat ty masochistické koncerty, které mi potom dělala. Psychologové říkají, že když masochistka si vezme bohatého bankéře, tak toho bankéře zdevastuje natolik, že vyskočí z okna své banky a zabije se. Ale musím říct, že první tři roky, dokud jsme byli jako nevěsta a ženich, moje Kissa byla jako z hedvábí. Masochistické koncerty začaly až později, když jsme zaregistrovali naše manželství. Kissa navíc se chtěla vdávat se v kostele, aby manželství bylo ještě solidnější. Tehdy Kissa ukázala své masochistické zoubky, nebo, abych byl přesný, slzy. Ale o tom později.
Musím říci, že jsem již v jiné knize popisoval svoji Kissu. Ale tehdy jsem zapisoval svůj text před videokamerou, kde je obtížné hovořit na téma tak citlivé a jemné, jako je intimní analýza své manželky. Před kamerou je obtížné rozlišovat mezi dobrými a špatnými vlastnostmi lidské duše. Jelikož jsme prožili spolu 24 let, musela být dobrý člověk. A z těch 24 let, ona byla 21 let, abych tak řekl, dobrý člověk, vlastně svatá žena – dokonce nás pokládali za ideální pár. Ale ne poslední 3 roky. Konec byl velmi špatný. Takže se budeme snažit pochopit tento zmatek podrobněji, kde začíná dobré zlo a kde se objevuje zlé dobro.
Pro přesnost řeknu, že moje první esej na toto téma pod názvem "Klíče na Babi Yar" tvoří 12. kapitolu mé knihy "Boží lid". Vidíte, do jaké divočiny jsme se dostali? Psát na tento námět je podobná situace, jako když rytíř na křižovatce čte nápis na kameni: „Jeď nalevo, přijdeš o koně. Jeď napravo, ztratíš hlavu. Jeď přímo, přijdeš o koně i o hlavu”. Skutečnost je, že v době Babiho Yara policejním šéfem v Kyjevě byl Vadim Majkovskij, strýček Ally Majkovské.
Ale dnes, když mne nepopohání videokamera, budu popisovat svoji Kissu tak, jak popisuje své pacienty profesor Abram Mojsejevič Svjadošč-Broom, psychiatr-sexuolog, autor skvělé knihy "Ženská sexopatologie", vydavatelství "Medicina", Moskva 1974, "Knižnice praktického lékaře", tiráž 100.000 výtisků. Kniha je určena pro lékaře, terapeuty, psychiatry, neurology a gynekology.
Takže, s Pánembohem, dáme se do toho! Když jsem se seznámil s Allou Majkovskou, byly u ní dvě blízké kamarádky – Nataša Kušnyr a Ljudočka Bogenova. Každá mladá žena má kamarádky, to je docela přirozené. Není nám dáno se dívat do budoucnosti. Pouze cikánské hadačky z ruky tvrdí, že mohou předvídat, co se stane. Kdybych mohl vidět do budoucnosti, uviděl bych následující: všechny ty tři kamarádky přijdou o rozum, budou mít duševní chorobu nebo budou žít v blázinci. U jedné – bude schizofrenie. U druhé – alkoholismus. U třetí – klimakterické šílenství. Rozeberme to popořádku.
První ze zbláznila Ljudočka Bogenova – 10 let poté, co jsme se potkali, přibližně roku 1965, ve věku asi 30 let. Náhle se u ní objevila těžká schizofrenie – taková, že pracovat nemohla. Pracovala v Radiu "Svoboda", byla sekretářkou u mladého knížete Obolenského, který byl homosexuál, alkoholik a narkoman a kterého si vyženila lesbička Luska Černová-Schwartz, která v pořadí byla lesbickou milenkou mé čertovské nevěsty Nataši Meyerové. Ubohý kníže Obolenský skončil sebevraždou v záchvatu deliria tremens. Bylo mi řečeno, že celý sklep byl v krvi. Ale to bylo později, později, později.
A to všechno proto, že CIA vybudovala rádio "Svoboda" na "komplexu latentní homosexuality Lenina". To je to, co připravilo o rozum Ljudočku Bogenovou. Schizofrenie byla taková, že ji propustili z práce a převedli na wellfare, tedy na důchod pro osoby se zdravotním postižením, včetně duševně nemocných, kteří nejsou tak šílení, aby žili v blázinci.
Když Ljudočka byla kamarádkou mojí Kissy, všiml jsem si jedné malé zvláštnosti. Ljudočka žila jako podnájemnice v rodině Kissy, třebaže měla své rodiče, kteří žili nedaleko. Jakási příliš silná družba. Profesor Svjadošč by tady řekl: "Uh-uh, je to tohleto – lesbičská družba".
Ljudočka vypadala docela atraktivně, a hravě by se mohla vdát. Ale ona nemá zájem o muže. Je z těch koček, které chodí samy. To není nic moc zvláštního. Ne všechny ženy okamžitě skáčou do postele.
Otec Ljudočky byl obyčejný železniční dělník, a matka Němka z Povolží, Zenta Avgustovna. Pravda, matka měla úplně křivé jedno oko, jak se říká, "zlé oko", které slibuje všechny druhy problémů. Ale ne každý věří této národní pověře. Své rodiče Ljudočka neměla ráda a otevřeně na ně byla hrubá. A ještě Ljudočka měla sestru někde v Jižní Americe, kterou vůbec nechtěla znát, protože ta sestra byla nenormální.
Druhá přítelkyně mojí Kissy, Nataša Kušnýr, zešílela později, asi za 20 let, v jiné podobě – měla takový alkoholismus, za který zavírají do blázince.
Ale před tím Kušnýrka udělala dobrou kariéru. Vystudovala vysokou školu a poté pracovala jako synchronní tlumočnice pro OSN, která překládá současně s řečníkem, což je práce velmi obtížná a stresující. Ona se chlubila, že překládala samotného Nikitu Chruščova, když vystupoval v OSN. Poté dělala tlumočnici na ministerstvu zahraničí ve Washingtonu. Ano, byla kariéristkou, to je typické pro ženy typu "muž v sukni". Ale tato kariéra skončila v blázinci. Opět zapracoval komplex pederastie Lenina, který také měl dobrou kariéru. Odborníci tomu říkají komplex moci, též komplex vůdce, který je přímo spojen s homosexualitou.
Moje Kissa vodila zcela přirozeně do mého bytu své dvě přítelkyně – Ljudočku Bogenovou a Kušnýrku. A do Kušnýrky byl šíleně zamilován básník Ivan Jelagin, který hltal očima Kušnýřici a vzrušeně vypískl: "Ach, já rád lízám. Dám za to polovinu svého života!" Ale já jsem nerozuměl a nevěnoval tomu pozornost. Tenkrát jsem si myslel, že když Kissa chodí se mnou spát, znamená to, že je vše v pořádku. Nejsem profesor Svjadošč, abych rozebíral všelijaké fantasmagorie.
Ale Kušnýřice neobracela pozornost na Ivanovo úpění. Byla kariéristkou nejen v práci, ale také v osobním životě. Měla zájem pouze o manželství z rozumu. Několik let Kušnýrka pracovala jako tlumočnice v Ženevě, kde po mnoho let se vedlo americko-sovětské jednání o jaderném odzbrojení. Jak znám tyto triky, myslím, že Kušnýrka se dostala do Ženevy ne náhodou, ale že ji tam CIA poslala v naději, že svede a přetáhne na americkou stranu některého sovětského jaderného vědce typu Ivana Jelagina. Podobně jako pobláznila atomového akademika Sacharova jiná děvka, jménem Elena Bonnerová.
Ale dostáváme malou chybu. Kušnýřice taky tam svedla atomového vědce. Ale ne sovětského. Byl to americký jaderný vědec Dick Latter, kterému bylo nějakých 45 let a Kušnýrce bylo asi 23 let, to jest Dick se jí hodil ne za manžela, ale spíše za otce. Ale Kušnýrku zajímalo pouze sociální postavení, potřebovala velkého muže – a nic jiného. Dick Latter měl bratra, taky atomového vědce a dokonce poradce o jaderných otázkách u prezidenta Nixona. Tohle vše vábilo Kušnýrku.
Pravda, Dick měl ženu a tři děti, nejstaršímu synovi bylo 19 let. Ale to Kušnýřici nevadilo, rozvedla Dicka s jeho ženou. Jako výsledek, Dickova žena ze smutku a z ostudy začala pít a stala se z ní alkoholička. Zatímco předtím Dick dlouhá léta dělal svůj doktorát, ona pracovala, živila rodinu a porodila mu tři děti. A pak, v 45 letech, Dick se spustil s 23-letou potvorou a opustil svou rodinu. Samozřejmě, je to velmi smutné a bolí to. Výsledek – alkoholismus.
Musím říct, že jsem varoval Dicka. Jednou jsem mu řekl: "Dicku, buďte opatrný s Natašou. Jednou jsem taky měl jinou Natašu, která byla lesbička, a na které jsem škaredě spálil. Tak hleďte, ta vaše Natasha má také... jak bych vám to řekl... silný homosexuální komplex".
Ale Dick byl zamilován, a nechtěl mě poslouchat. A proto se říká, že láska je slepá.
Externě Kušnýrka vypadala takto: tvář jak u anděla, ale vzhled jak dojička z kolchozu, beztvará postava. Avšak Kušnýřice měla železný charakter. Aby si zlepšila postavu, začala pít ocet. Moje tchyně říká, že pila octa celé kbelíky. Jako výsledek, pokazila si žaludek a běhala od ledničky s potravinami na záchod. Její postava pak byla jako pytel kostí. Ale tvářička – andělská.
Po svatbě, Dick a Kušnýrka bydleli v Los Angeles, kde pracoval Dick. O rok později, jak se sluší v dobrých rodinách, Kušnýrka porodila Dickovi dceru Káťu, pojmenovanou na počest své matky, Kateřiny Zacharovny. Krátce po porodu Kušnýřice opustila Dicka, vzala svou dceru Káťu a vrátila se do New Yorku. Káťu dala babičce Kateřině Zacharovně, a sama pokračovala dělat tlumočnici v OSN nebo ve Washingtonu.
Takže Dick zůstal bez ženy a bez dětí. A s jeho první manželkou se vše zkazilo navždy. Když se Dick setkal s Kušnýrkou, oba seděli a mlčky pili. Nakonec, i Kušnýřice se opila a obviňovala v tom Dicka. Teologové říkají, že Bůh trestá lidi podle jejich hříchů.
Tak to dopadlo s Kušnýřicí. Dohnala první manželku Dicka k alkoholismu. A pak Pán Bůh ji potrestal tím samým – alkoholismem. Ano, dokonce v silné formě, došlo to až do bílé horečky a do azylu bláznů. To je dobré vědět lidem, kteří si myslí, že žádný Bůh neexistuje.
A ještě se říká, že Bůh sice dlouho čeká, ale když bije, tak to bolí. Proto Kušnýrka se dostala do blázince až po dvaceti letech.
Kušnýrka byla neuvěřitelně arogantní. Když ona pracovala jako překladatelka v Organizaci spojených národů, jeden den vyhrkla něco hloupě. Sundám s police slovník Akademie věd a vysvětluji jí její chybu.
– To nic neznamená! – ona říká.
– Takže, ty se nepleteš, ale Akademie věd to má špatně?
– Samozřejmě! – klidně prohlašuje Kušnýrka. Uměla se dobýt svého. Všemi pravdami i nepravdami. Když car Nikita přijel do USA, chlubila se, že bude dělat jeho tlumočnici. Předem obtelefonovala všechny své známé a sdělila jim, v kolik hodin se povinně mají dívat na ni i na cara Nikitu v televizi. A doslovně říkala "na mne a na Chruščeva", na prvním místě byla ona.
V určeném čase sedíme s Kissou u známých a čekáme Kušnýrčino turné. Ukazují cara Nikitu s nějakými jinými překladateli, a Kušnýrka stále ne a ne. Pak najednou vidíme, jak k nohám krále Nikity odněkud ze strany padá tužka. Poté k této tužce odněkud přichází Kušnýrka, zvedne ji – a současně vloží svoji fyziognomii do rámce kamery. Ukazuje zuby v úsměvu. Půl sekundy. Samozřejmě, že tužku hodila ona. Ale dobila se svého – padla do stejného záběru s carem Nikitou.
Není divu, že hrabě Tolstoj ve svém stáří říká, že blázni dosahují svých cílů lépe než zdraví lidé. Ale to je důvod, proč Kušnýrka ukončila svou kariéru v blázinci.
Když Kušnýrka pracovala v OSN, jednou nám prohlásila, že za ní chodí skutečný hinduistický princ, syn maharadži. A dokonce pozvala Kissu a mne na zmrzlinu s princem.
Přijeli jsme do nějakého levného baru. Tam sedí Kušnýrka se svým princem, nějakým ušmudlaným a ošklivým Indem. Princ je nejen bez turbanu a bez diamantových prstenů, ale i bez kravaty. Vypadá jako malý zametač indické delegace v OSN, který prakticky nic neumí říct v angličtině. Jedli jsme mlčky zmrzlinu. Ale platit za tohoto prince zbylo na mně.
Kromě chorobné chlouby, Kušnýrka měla také zvýšenou aroganci, což je opět typické pro ženy typu "muž v sukni." Když Kušnýrka ještě chodila za Dickem coby milenka, nějak přijeli do našeho domu a zůstali přes noc. Máme dvě lehátka v obývacím pokoji, kde někdy přespávají naše známosti. A Kissa mi řekla:
– Gríšo, vy s Dickem můžete spát v obývacím pokoji.
– Proč to?
– No, víš, trapné... Koneckonců, vždyť oni s Dickem nejsou manželé...
Oh, ty ženské triky. Každý ví, že Kušnýrka spí s Dickem. A najednou takové formálnosti. Ale... Nebudu dělat skandál kvůli takové hlouposti. Samozřejmě, že to všechno organizovala Kušnýrka. Před svatbou s Dickem se rozhodla dát sbohem své první lásce.
Brzy, stejný příběh se opakoval. Měli jsme několik hostů, jak se říká v Americe – na párty. Byla tam i Kušnýrka, tentokrát bez Dicka. Ve 2 hodiny v noci hosté odešli, zůstala Kušnýrka, která poprosila o nocleh. Kissa v kuchyni myje nádobí, a já flirtuji s Kušnýrnicí. A opět Kušnýrka prohlašuje, že chce spát v mé posteli, a já budu spát v obývacím pokoji. Ale tentokrát jsem začal stávkovat.
– Ne, – řekl jsem. – Ty budeš spát v obývacím pokoji.
– Ne, – Kušnýřice trvá na svém. – Já budu spát tady! – a jde do ložnice a začíná se svlékat. Přímo přede mnou. A ukládá se do postele.
Hmm, co dělat s touto drzou ženštinou? Nebudu ji tahat z mojí postele za vlasy?
– No dobře, – řekl jsem. – Tak já budu spát tady taky! – a svlékám se a lezu do postele mojí ženy. My tu máme dvě lůžka vedle sebe.
V ten moment, do ložnice vlétla Kissa. Vidí, že s Kušnýrkou ležíme svlečeni v posteli a diví se:
– Co tu děláte?
– Prozatím nic, – říkám, – ale za další neručím.
– O co jde?
– Sama vidíš, – Kušnýrka leze do mojí postele.
Skončil se ten spor tím, že přece jen šla nocovat do obývacího pokoje Kušnýrka. Ale fakt zůstává faktem: násilím lezla do postele mojí ženy. Za přítomnosti manžela. Ale tentokrát, její číslo neprošlo.
A každý sexopatolog, stejně jako profesor Svjadošč vám v takovém případě řekne: "To je typické pro lesbičky mužského typu. Jsou velmi agresivní a drzé. Svého druhu vlčice, které loví králíky..."
Druhý den ráno vejdu do obývacího pokoje, podívám se na hodiny s kukačkou a řeknu:
– Víš, Kušnýrko, tahle moje kukačka není obyčejná, ale zvláštní. Je to můj psychoanalytik.
– Jak to?
– Ale, řekni mi, proč ty hodiny stojí?
– Zastavila jsem je. Vadily mi ve spaní.
– No vidíš, to je ono. Když normální lidé spí, ráno kukačka jde. Ale když zde spí neurotik nebo psychotik, ráno kukačka stojí. To bylo již otestováno na mnoha lidech. Dokonale přesná diagnóza.
* * *
Jdou celé roky, jdou a jdou. Moje Kissa mi ukazuje fotky Kušnýrčiny dcery, na kterých Kátě bylo 8 let. Na všech fotografiích je jakási neveselá, zádumčivá, politování hodná. Doslova jak by nesla jakousi pečeť melancholie. A já už znám tuto pečeť – je to výraz špatné dědičnosti její matky. Stejná melancholie byla na fotografiích z dětství mojí Kissy, která se začala usmívat až v 16 letech, kdy se v ní probudila žena. Nakonec své dětské fotky Kissa vyhodila jako kompromitující materiál. A stejný případ byl s dcerou lesbičky Ninky Renko. Takže je to smutná zákonitost.
Legrační je, že i když se dostala do blázince, Kušnýrka pokračovala ve svém chvastounství. Chlubila se, že byla v blázinci ne s obyčejnými blázny, ale s manželkou amerického prezidenta Forda, která se tam také dostala díky alkoholismu. Pravda, takovým institucím se neříká blázinec, ale psychiatrická klinika.
Kušnýrčina matka Kateřina Zacharovna byla členem Společnosti teosofů v New Yorku. Tam také bylo několik starších dam, které jsem znal. Jednou jsem mluvil o této společnosti se známým psychiatrem Olegem Erdely; to byl milý pán, od kterého jsem někdy získával informace z oblasti psychiatrie. Oleg se usmál:
– Oh, tihle teosofisté. Jsou to všechno moji pacienti.
Zakladatelkou teosofie je dosti známá Elena Petrovna Blavatská, která tvrdila, že je potomkem knížat Dolgorukých, od Vladimíra Monomacha, od zakladatelů Svaté Rusi. Ale ve skutečnosti to byla napůl šílená položidovka Gun-Rotenstein, jejíž otec kšeftoval s obilím v Oděse. Ve věku 17 let ona vskočila do manželství s šedesátiletým (?!) baronem Blavatským, načež jej hned opustila, ale podržela si jeho jméno a peníze.
Zde bije do očí nápadná podobnost s Kušnýrkou: stejná nespoutaná chlouba, která zavání mánií velikášství. A stejný sňatek z rozumu, který zavání podlostí.
V našem "Novém ruském slovu" jednou psal Valery Perelešin, že je Salatko-Petrišče. Jako básník, defrokovaný mnich a patentovaný pedermot (on byl ve vězení za prznění nezletilých v sauně s číňánkem) Perelešin dobře pochopil duši Blavatské a psal o tom v monarchistickém časopise "Naša strana" (U nás doma) následující verše:
Ona byla madam Bledovská. Blevotská, Bljofská? Ale ona byla od nepaměti pokřtěná arcivévodkyní teosofickou. (NS – 8.07.1975)
Podívejme se, co píše o teosofii sovětský "Slovník cizích slov", Moskva 1955: „Theosophie (gr. theos = bůh + sophia = moudrost) – náboženská mystika plná pověr, která se snaží přesvědčit pomocí spekulací a všech možných druhů magických technik o možnosti vstoupit do přímého kontaktu s "jiným světem" a dosáhnout "božského poznání"; je to jedna z forem tmářství degenerované buržoazie.” – Klíčovým slovem tady je: "degenerované". Vědí tedy, co to je degenerace!
Hlavou kroužku teosofů v New Yorku byl Dimitrij Fedorovič Levickij, kterého už známe. Byl to dědeček Irušenky Gašurové, která za každou cenu chtěla být ženou kněze Olega Smirnova a zničila mu život, protože otce Olega odvrhla a pak mu porodila dceru neznámo koho (viz kapitola 6 – Milí lidé). Ošklivá záležitost. Ale Irušenka i svému otci Glebu Gašurovu poněkud zkazila život natolik, že od takového rodinného štěstí objevily se u něj deprese, kdy život není sladký.
Zkušení lidé říkají, že teosofie – je čekárna u vchodu do svobodného zednářství. Ale křesťané tvrdí, že svobodné zednářství – je satanismus. Ale pokud chcete znát skutečnou pravdu, je to jen klika výstředníků všech možných druhů, jako Kušnýrky a Irušenky, včetně básníka Ivana Jelagina a básníka Perelešina. Jediný problém je v tom, že tyto výstřednosti končí špatně, a někdy i velmi špatně.
Například, když dcera Kušnýrky, malá Káťa, vyrostla a dosáhla puberty, pak se nejprve změnila na hippies, potom z ní byla narkomanka, a nakonec otevřená lesbička. "Atomový" manžel s Kušnýrkou se rozvedl. Sama Kušnýřice kvůli alkoholismu několikrát seděla v léčebně, kde platila za své hříchy. A její matka, Kateřina Zacharovna, při pohledu na svou dceru a vnučku, opustila teosofii a spáchala sebevraždu, vzala si velkou dávku prášků na spaní a šla spát navždy.
Pro lepší pochopení těchto složitých a bolestivých problémů, podívejme se na statistiky. Jak často potkáváme takové ženy, jako Kušnýrka, Irušenka, nebo i moje Kissa, která nakonec nebyla o moc lepší.
Zde otvírám knihu amerického psychiatra dr. F. Vittelse "Sexuální život amerických žen," New York 1953. Tiráž přes milion kopií, kniha – milionář. Na stránce 118 – 119 je následující statistika. Vybrali skupinu 1200 svobodných žen ze střední třídy, průměrný věk 37 let. Výsledky jsou následující:
1. 20% amerických žen mělo fyzické lesbické styky. 2. 51% mělo silné citové lesbické impulsy.
Takže, 20% + 51% = 71% svobodných žen je nějak obeznámeno s lesbismem. 71%! To je skoro 3 ze 4! Tak si vybírejte dobrou nevěstu mezi těmito svobodnými ženami.
Pak vzal stejnou skupinu vdaných žen. Zde jsou výsledky:
1. 15% mělo (před uzavřením manželství) lesbické styky. 2. 32% mělo (před uzavřením manželství) silné citové lesbické motivace.
Takže, 15% + 32% = 47% vdaných žen nějakým způsobem bylo obeznámeno s lesbismem. To znamená, téměř každá druhá žena. To je polovina dcer Evy – tato jablíčka jsou červivá. Proto pak každé druhé manželství ve Spojených státech končí rozvodem.
V Rusku, každé třetí manželství končí rozvodem, a ve velkých městech je to každé druhé. A ze stejných důvodů.
Všimněte si, že statistiky dr. Vittelsa poměrně přesně se shodují s dobře známou statistikou dr. Kinseye, pod kterou se podepisuje dokonce i náš profesor Svjadošč, která říká, že během přípravy k pohlavnímu styku, 52% žen a 54% mužů v USA mají orálně-genitální kontakt, tedy dělají minet nebo pozici 69. Ale odborníci, jako je například básník Ivan Jelagin, dodávají, že to je 69 způsobů, jak být nešťastný.
Ve skutečnosti, 47% dr. Vittelsa a 52% dr. Kinseye – to je stejná věc. To znamená, že téměř každá druhá žena více či méně je obeznámena s lesbismem. A když takové ženy jsou oddány, přitahuje je poloha 69. Ale milovat svého muže skutečně ty ženy nemohou – ani duší, a co je hlavní, ani tělesně. A to je hlavním důvodem rozvodů.
A nyní vraťme se zpět od teorie k praxi. Geniální Goethe napsal, že zelený trávník života je mnohem lepší, než všechny šedé vědy a moudrosti. Stejně jako kravská pastvina je poseta kravskými lejny, na tom zeleném trávníku života je rozházeno 47% dr. Vittelse. A ze zeleného trávníku se stává minové pole.
Atomový učenec Dick Latter, zdálo by se, poznal všechny vážné vědy a moudrosti fyziky, včetně atomové bomby. Ale s Kušnýrkou šlápl vedle, jak na kravské pastvině. Třebaže jsem jej varoval, čáry Kušnýřice byly silnější, než rozum. V takových případech se říká: věk žij, věk se uč, stejně zemřeš hlupákem.
Někteří z vás se mohou zamyslet: "Jak se tyto lesbické ženy páří se svými manžely?" Odpověď je velmi jednoduchá – jako prostitutky. Dovolte mi, abych se podívat do své kartotéky o prostitutkách. Hle, z knihy "Greinwein", autor – Stern, str. 58: „75% prostitutek jsou lesbičky, a zbylých 25% má strach, že jsou jimi také”.
Znamenitý dr. Freud tvrdí, že lesbismus v mládí – je zjev zcela normální, je to jen dívčí tendence se zamilovat, že je to zcela neškodná věc, která časem přejde a rozptýlí se jako dým, jako ranní mlha. Ale proč já mám výsledky zcela odlišné? Proč všechny tři lesbičské kamarádky se po 20 letech projevily duševně nemocné? Ljudočka Bogenova – schizofrenní, Kušnýrka – alkoholička, a moje Kissa – klimaktická psychopatka. Jak se to dá vysvětlit?
Skutečnost je taková, že znamenitý doktor Freud prostě lže! Jelikož byl buzerant a přesto nadělal hromadu dětí, on věděl, že děti budou abnormální, proto lhal, aby zakryl svou špinavou práci. Celosvětovou slávu mu udělali degeneráti, kteří radostně naslouchali sladké řeči dr. Freuda. Ale ze stejného důvodu Freuda zakazuje nejen Vatikán, ale i Kreml.
Mým oponentům navrhuji následující domácí úkol: zjistěte, kolik dětí měl dr. Freud a jaký byl jejich osud. Je pravda, že zde je nutno vzít v úvahu, že podobní chytráci nejčastěji používají umělé oplodňování svých žen. Existují i další triky, které nutno vzít do úvahy, když se zabýváme takovými chytráky.
Takže, po ohlédnutí zpět a shrnutí do celku, můžeme říci, že obě kamarádky mé ženy, Ljudočka Bogenova a Nataša Kušnýr, byly v mládí ženami lebického typu, z těch 47% dr Vittelse. A moje Kissa také nebyla lepší. Pravda, jestliže Kušnýrka byla typu "muž v sukni", moje Kissa byla lesbička pasivního, neboli ženského typu, které jsou velmi podobné normálním ženám. A často je to spojeno s masochismem, kde masochistka se snaží najít štěstí v neštěstí. Tato ošemetná maličkost byla u mojí Kissy ze začátku pečlivě ukrytá. Ostatně, ona skrývala mnohé věci.
První tři roky, dokud Kissa byla mojí nevěstou, byla schopna kontrolovat své nedostatky. Ale jakmile jsme se vzali, Kissa mi hned předvedla svůj první masochistický koncert. Jednoho říjnového rána roku 1958 náhle, bez jediné příčiny, začala se hloupě hádat a odporovat, což nikdy předtím nedělala. A pokračovalo to tak dlouho, dokud jsem to nevydržel a řekl jí, že je hloupá. Poprvé za tři roky. Tehdy se rozplakala. Ale jak? Slzy tekly proudem, bez přestávky. A to vše do papírových kapesníků, které vyhazovala jeden za druhým.
Omluvil jsem se slovy, že je mi velmi líto, co se stalo. Všemi způsoby jsem se pokoušel ji uklidnit, utěšit. Ale nic nepomáhalo. Slzí tekly celé vlny, potoky. Bylo to jakási slzavá hysterie, nervózní záchvat, kde příčina nijak nebyla v souladu s jejími důsledky.
Tak uplynulo půl hodiny. Hleděl jsem na ni zmateně. Co s ní je? Pak, když jsem viděl, že se nemůže uklidnit, jsem odešel z domu. Dvě hodiny jsem bloudil po podzimní Broadwayi a lámal si hlavu, jaká podivná věc se stala s mojí Kissou. Přišel jsem nakonec domů. Kissa ještě vzlykala. Dokonce oči měla oteklé slzami. Pohladil jsem ji po vlasech, jako uražené dítě, a zeptal jsem se:
– A teď mi řekni, prosím tě, co je s tebou?
– Nic, – odfrkla Kissa.
A tohle "nic" pokračovalo potom 20 let. Každé 2-3 měsíce Kissa mi sehrála svůj masochistický koncert. Z ničeho, ze vzduchu, pro nic za nic vyprovokovala skandál, který trval tak dlouho, dokud jsem to nevydržel a neřekl, že je hloupá. A přesně to ona potřebovala. Okamžitě začala plakat na půl dne. A pak jsem chodil 2-3 dny celý rozrušený.
– Poslouchej, – řekl jsem. – U tebe je to masochistická potřeba – být ponižována a urážena. Stejně jako v románech Dostojevského. Ale já trpím současně, i když toho nepotřebuji, naopak, je mi to krajně nepříjemné. Buď tak hodná a varuj mne, když to na tebe leze. Tehdy já odejdu z domu a ty můžeš si klidně tlouct hlavou o zeď.
Ale to nešlo. Masochistka vždy chce dostávat rány ne od bezduché stěny, ale od sexuálního partnera.
A nějak to souviselo s jejími měsíčními intervaly. Snažil jsem se je označit v kalendáři, ale ukázalo se, že měla měsíčky nepravidelně, někdy se přesouvaly dopředu, jindy dozadu. A k ničemu to nebylo. Kromě toho, moje poznámky v kalendáři se strašně Kisse nelíbily. Ty masochistické koncerty jí byly nutné jako vzduch. Byly součástí její duše.
V období mezi koncerty Kissa byla jako z hedvábí: jemná, laskavá, poslušná. Tak laskavá, že nenajdete lepší. Ale bylo to dobré zlo. Před dalším koncertem.
Skončily tyto masochistické koncerty pouze po menopauze, když přestaly menstruace. Ale místo toho nastoupilo klimakterické šílenství. A to bylo ještě horší. Kissa se změnila na kompletní opak toho, čím byla předtím. Z masochistky se stala spíše nějakou sadistkou. Do té míry, že mi vyhrožovala kuchyňským nožem. Ale k tomu došlo až za 20 let společného života.
A před tím Kissa byla velmi dobrý člověk. Byla velmi pracovitá. Ona pracovala už od svých 14 let, když se její rodina přestěhovala do Ameriky, nejprve jako baby-sitter a uklízečka, pak jako servírka, sekretářka, překladatelka a učitelka ruského jazyka. A současně se stále učila a učila, takže nakonec se stala doktorkou ruského jazyka a literatury. Co chcete víc?
A přesto byla nějaká, jak se říká, nedodělaná. Abychom to pochopili, je třeba potřást její matku, Eugenii Palnu. Původně pochází z ukrajinské vesnice. Během hladomoru v roce 1933, oni utekli do Kyjeva a z hladu se vdala za prvního příchozího – Georgie Majkovského, prodavače v úředním obchodě, který byl vlastně zastavárnou. Pouze po 30ti letech (všimněte si, třiceti!) jsem pochopil, že Majkovskij byl poloviční žid a poloviční psychopat. Po otci položidu zdědila čtvrtinová židovka Alla Majkovskaja inteligenci, pracovitost, ale současně i lesbismus a duševní nemoce. A zde je těžké říci, kde končí dobro a kde začíná zlo.
Dvě následující dcery Eugenie Palna nedělala s manželem, ale čert ví s kým. Proč? Jak se zdá, první dcera Alla, která se narodila r. 1934, už tehdy byla jaksi "nedodělaná", chorobná, ufňukaná, rozmarná. Matky okamžitě vidí, že s dítětem je něco v nepořádku, a hledají, od koho to je – od matky nebo od otce? Dokonce i já, když mi strčili na kolena pětiměsíčního arabáčka, viděl jsem hned, že dítě je dobré, měl jsem ho rád jako arabskou pohádku.
Třebaže Eugenie Palna dělala sestry Ally, tedy Milku a Galku, nikoliv s nemilovaným mužem, ale s nějakým milencem, výsledek byl špatný. Z Milky a Galky vyrostly hloupé ženské, ani střední školu nedokončily, staly se z nich "drop-out". A všechny tři sestry byly lesbičky. S jediným rozdílem – Alla byla chytrá lesbička, Milka a Galka – hloupé lesbičky. Co je lepší? Na každý případ, je vidět, že špatná genetika pochází od samotné Eugenie Palny.
Mezi mými oblíbenci, kromě profesora Lombroso, je ještě jeden světoznámý psychiatr profesor August Forel, autor skvělé knihy "Otázka sexuální", New York 1924, v níž píše, že nejzdravější část národa jsou rolníci (str.327). Ale moje tchyně Eugenie Palna pochází z rolnictva – a je degenerátka. Nejprve po mé svatbě jsem se těšil tím, že má tchyně kolchoznice bude mít dobrou genetiku. Ale vyšlo z toho čert ví co.
Eugenia Pavlovna byla pohřbena na hřbitově Novo-Diveevo u New Yorku. Kdybyste náhodou se ocitli na tomto hřbitově, plivněte na hrob mé tchyně. Nic jiného si nezaslouží.
Co jiného ještě můžu zajímavého nebo poučného vyprávět o své Kisse, která kdysi prohlásila, že podle "kalendáře" je něco jako svatá žena? Po 10 letech našeho manželství se ukázalo, že obě její sestry, Milka a Galka – byly lesbičky, narkomanky a minetčice. A to znamená, že i moje děti s Kissou budou takové. V tom případě, myslím, lepší bude žádné nemít. Viděl jsem dost ošklivých situací. Ale abych nezraňoval Kissu, já mlčím. I ona mlčí. Jenže čertova tchyně kape jí na mozek: "Proč nemáte děti?". V důsledku toho, po 10 letech manželství, Kissa mi hlásí:
– Chci mít děti!
– Jaké děti? – říkám. – Takové jako tvoje Galka – lesbička, narkomanka a drogový dealer?
– Naše děti budou po tobě...
– Na to se spoléháš... Ale já se obávám, že oni budou jako Galka. Ani Milka není lepší...
A tím začíná ošklivý spor. Dávám příklady nám známých žen, které jsou krásné a chytré, ale nevdávají se a dětí nemají – Kira Poljanskaja... Nina Nifeldová... Iročka Jalachinská... Prostě ony vědí, že je lepší nemít děti... Ale Kissa trvá na svém:
– Pak si vyhrazují právo najít si nového manžela!
Víte, co si našla za nápad? Nikdy neuhádnete. Dva měsíce nebo tři později, jednoho rána se mě ptá:
– Nesvědí tě?
– Ne, – odpověděl jsem. – Kde?
Kissa ukazuje rukou mezi nohy a vysvětluje:
– Byla jsem u doktora a on zjistil, že mám "Pedikulózu". A doktor říká, abych tě informovala, nebo se navzájem nakazíme. A mně on předepsal nějaké léky.
Věděl jsem hned, o co jde, ale neřekl jsem nic. Pro jistotu jsem se podíval do encyklopedie. "Peduculosis pubis" v medicíně – je zavšivení muňkami a lidově jsou to filcky. Předávají se, zpravidla, pohlavním stykem. V Americe se objevují obyčejně u negrů, portorikánů a hippies, to jest v nejšpinavějších vrstvách obyvatelstva.
Jak se zdá, je to výsledek školy mé tchyně Eugenie Palny. Dělala Milku a Galku čert ví s kým, a teď učí mojí Kissu, aby šla dělat totéž, vymývá jí mozek. V důsledku čehož slyším o muňkách.
Co zde dělají negři? Lilka Jelagina, dcera básníka a minetčíka Ivana Jelagina, také se pokoušela o těhotenství s nějakým tuberáckým negrem a dokonce skládala tomu odpovídající verše. Degenerativní ženy mylně si představují, že negři mají zdravou krev, a že pomocí negrů lze se zbavit své degenerace u svých dětí. Ale Lilka, jak jsem slyšel, zahnala svého negra do hrobu a on vbrzku zemřel na tuberkulózu.
Co dělat? Udělat skandál a hledat si jinou ženu? Ale v mém věku je příliš pozdě – mohu jen najít něco ještě horšího než moje Kissa. Rozhlédnu se kolem a zmocní se mě děs. Hle, možné nevěsty: Baronessa-bordeldáma Lila Kudaševa – dvě vadné děti, Musja Mesňajeva – také dvě vadné děti. Ech, trp kozáče, atamanem budeš.
V důsledku toho, nejprve jsem na to vykašlal. Ale když Kissa sehrála mi svůj další masochistický koncert, nemohl jsem odolat a vyložil všechny karty před ní ohledně muněk. Ona samozřejmě všechno popírá. O týden později, přinesla mi dopis od lékaře, v kterém mně píše, že se zmýlil, a že nic takového neměla. Myslím, že si tento dopis od něj jen vyprosila, aby měla pro svou cnost potvrzující dokument. Komu nic nedokázali, není zloděj!
– Víš, co by na tvém místě udělala opravdová Američanka? – Říkám. – Podala by na lékaře žalobu u soudu – a vyžadovala by od něj milion dolarů za lékařskou chybu, ke které se lékař písemně přiznal. Koneckonců, lékaři platí monstrózní pojištění – proti takovým chybám. Takže máš šanci získat milion dolarů.
Avšak Kissa nevyužila této šance. Zde máte svatou ženu.
Ale to není všechno, zdaleka ne všechno. Krátce po příběhu s muňkami, Kissa uspořádala jakousi stávku. "Rajská brána" najednou byla tak suchá, že tam prostě nešlo vlézt.
– Čím je to? – divím se. – Proč jsi tak suchá? Vždyť dřív všechno bylo v pořádku.
– To proto, že dříve jsem tě hodně milovala, teď méně, – odpovídala Kissa.
Ale můj kamarádíček, profesor Abram Mojsejevič Svjadošč v jeho knize "Ženská sexopatologie" dává tomu jiné vysvětlení. Dozvídám se, že ženy mají jakési Bartholinovy žlázy, které louží jako mazání. A v případě, že nefungují, tato vada se nazývá bartolinitem. Tyto dámy musí mazat svá rajská vrata vazelínou, často na radu tchýně. Opět tahle čertova tchyně!
Takže, moje svatá žena už 10 let se podmazávala vazelinou a teď s tím přestala. Jako pomstu za to, že nechci degenerativní děti. Tak co, mám se snad kvůli tomu rozvádět? Vždyť jak pravoslavní, tak i katolíci při svatbě slibují: dokud nás smrt nerozloučí. Nádherně řečeno.
Dále i bez profesora Svjadošče vím, co je nutno dělat. Nutno plivnout do ruky a ty vrata pomazat. Není divu, že filosofové i bohoslovci říkají, že ďábel degenerace je stvoření velmi sarkastické.
Musím se přiznat, že jsem tehdy nepřemýšlel o následujícím: moje Kissa se snažila otěhotnit s celou partou černochů a portorikánců a neotěhotnila. Jaký z toho lze udělat vývod? Prostě, ona je neplodná! Já jsem 10 let používal neplodnou manželku a končil ne "tam", ale mimo, dával pozor, aby neotěhotněla?! Znovu sarkasmus. Ano, ďábel je skvělý komik! A teologové znali to všechno už dávno.
Přestože géniální Goethe tvrdí, že zelený trávník života je lepší než všechny šedé vědy a moudrosti, ale bez šedé vědy neporozumíte tomu, co se děje na tomto zeleném trávníku, kde, jak na pastvišti je roztroušených 45% kravinců dr. Vittelse a 52% dr. Kinseye, či tak nějak podobně.
To je důvod, proč jsem se napálil dvakrát: poprvé s mou ideální nevěstou, podruhé s mou svatou ženou. Na svou obranu mohu jen říci, že veliký jaderný vědec Dick Latter, který poznal všechna tajemství atomu, také se napálil s Kušnýrkou a ještě hůže než já. Člověk chodí životem jako po minovém poli.
Ale i přes to všechno, musím přiznat, že moje Kissa v duši byla velmi dobrý člověk – laskavá, jemná, poslušná, pracovitá. Ale, ale, ale... špatná dědičnost byla silnější.
Dalších deset let (1965 – 1975), žili jsme tak, že nás pokládali za dokonalý pár. Kissa se starala o zábavu: Přijímala pozvání k návštěvám a na oplatu pořádala u nás recepci hostů na tak zvané "party". Když jsme byli na návštěvě, Kissa byla legrační, vtipná, dokonce citovala klasiky ruské literatury a každý mohl vidět, že je kandidátkou na doktorát z ruského jazyka a literatury. Ale byla to hra pro veřejnost. Jakmile jsme nasedli do auta a jeli domů, Kissa okamžitě usnula a stávala se živou mrtvolou.
V neděli Kissa sedí v kuchyni a píše svou disertační práci. Já přicházím z obývacího pokoje, kde již potřetí přepisuji svůj rukopis "Kníže tohoto světa", obejmu Kissu zezadu, hladím ji, pak ji zvu do ložnice.
– Oh-oh, už zas... – vzdychá těžce Kissa. S mírnou nechutí, ale přece jen jde ložnice. U žen se tomu říká frigidita, zatímco u mužů – impotence. Ale obecně, je to potlačená nebo bývalá lesbička pasivního, neboli ženského typu, které jsou velmi podobné normálním ženám, jak by řekl můj přítelíček profesor Abram Mojsejevič Svjadošč ve své knize "Ženská sexopatologie." Proto si musím plivat na ruce a mazat jí "Rajskou bránu". A všichni nás pokládají za perfektní pár.
Téma Kissiny doktorátu je, "Akmeisté – Gumilev, Achmatovová, Mandelstam". Ale v mé kartotéce je o těchto akmeistech spousta zajímavých materiálů – solidní psychopatologie. Abych pomohl Kisse, říkám:
– Chceš-li napsat rozumnou práci, podívej se do mé kartotéky. Tady, za tvými zády. Všichni akmeisti jsou nenormální. Když to nevíš, nenapíšeš dobrou disertaci.
Ale Kissa se smrtelně bojí všeho, co má cokoliv společného s psychopatologií. A bojí se z dobrého důvodu. Za prvé, učí ruštině v prvním ročníku Kolumbijské univerzity a její nadřízený, profesor Harkins, je u všech kolegů známý homosexuál a po mnoho let už žije s nějakým Japoncem. Kissa se ho strašně bála, i když se později se ukázalo, že profesor Harkins je velmi slušný člověk. A za druhé, profesor Rževský, zodpovědný profesor její téze na doktorát, ve své knize "Dvě řádky času" otevřeně přiznává, že je minetčík a podrobně popisuje, jak dělá minet své studentce-hippie, narkomance-psychopatce. Ale minetčík, to je latentní homo. V takovém prostředí je zcela přirozené, že Kissa se bojí připomenout toto téma.
Ale roky běží a běží. A tak vstupujeme do roku 1973. Zde začíná historka, kterou jsem popsal v kapitole "Arabská pohádka". Stručně připomenu, o co tam šlo.
Kissa najednou prohlašuje, že přestane psát svou diplomku. Je mi toho velmi líto. Čtyři roky studovala na City College a získala bakalářský titul. Potom ještě dva roky studovala na Hunter College a získala titul magistra. Pak div ne deset let procházela doktorskou přípravou na New Yorkské Universitě. Už dva nebo tři roky píše svou disertační práci. A když už jí zbývá jen maličkost, nějakých 5% nebo 10%, chce se na to vykašlat. Ale to v ní promluvila masochistická duše, která hledá štěstí v neštěstí.
A začal jsem přemýšlet: jak překonat její masochismus? Ačkoliv je členkou zcela degenerované rodiny, více než cokoliv jiného, ona chce mít dítě. Oh, ať se děje co se děje.
– Kisso, dokonči svou disertační práci, – říkám. – Pak ti udělám dítě. – A abych utěšil sebe samého, dodávám: – Jestliže se nám narodí takové svinstvo jako tvoje Galka, než se to zjistí, já už budu na onom světě a už to neuvidím.
Za těchto podmínek Kissa dokončila svou tézi a stala se doktorkou ruského jazyka a literatury. A já jsem musel splatit, co jsem slíbil. Když něco slíbím, musím dodržet slovo. Dělám děťátko měsíc, dělám dva, potom tři měsíce, ale nic z toho nevychází. Tehdy Kissa ostýchavě přiznává, že u ní, pochopte, začala menopauza, což je, když žena přestane menstruovat.
Obvykle k menopauze dochází u žen ve věku mezi 45 a 55 lety. Jenomže Kisse je pouze 38 let. Encyklopedie říká, že pouze 4% žen mají menopauzu před čtyřicítkou. A Kissa spadá do těch 4%! Je defektní, nedodělaná, a tady máte výsledek. Ale vnějšně vypadá docela dobře, a k tomu teď je ještě doktorka.
Tak tedy, dělám děťátko celý rok – a stále se to nedaří. I když vím, že u mně je všechno v pořádku, dvě ženy jsem otěhotnil, jedna dvakrát to nějak ztrácela, jak mi řekla, a druhá šla na potrat, za což jsem čestně zaplatil.
O rok později, z ničeho nic Kissu bolelo břicho. Šla do nemocnice, tam jí říkají: to je těhotenství. Mohla by se radovat, ale žaludek bolí a bolí. Šla do druhé nemocnice, tam jí řekli – ano, je to těhotenství, ale jakýsi špatný druh těhotenství, a dokonce i hnisavý zánět plodu. Kissa leží v posteli a trpí.
Volá Lile Kudaševé a naříká si. Lily s manželem přijeli a zabrali Kissu k sobě. Půl druhého měsíce Kissa proležela v posteli po Tomočce, dceři Lily, která shořela v požáru. Léčil ji doktor Istok, který žil nedaleko nich. Lila se obětavě starala o Kissu, nosila jí do postele kuřecí vývar. Tehdy jsem byl Lile za to velmi vděčný.
Pak ale nastoupil takový zmatek, taková čertovina, takové peklo, že bez teorie pravděpodobnosti se v tom nevyznáte. Zasahuje to do oblasti vyšší matematiky nebo do vyšší sociologie.
Takže, teorie pravděpodobnosti říká následující. Kissa už jednou se pokusila otěhotnět jinými muži – a chytila muňky. Nyní však není schopna otěhotnit ode mne a pobízena radami své matky, opět zkusila tutéž metodu, jak se lidově říká, přijet do ráje... Jenomže Pánbůh, unavený takovými šlamastikami, ji potrestal nedobrým těhotenstvím.
A laskavost Lily Kudaševé není obyčejnou dobrotou, ale dobrým zlem. Zde teorie pravděpodobnosti říká: "Bůh se nezpletl, když Lilu potrestal dvěmi velmi defektními dětmi: dcera Tomočka je lesbička, narkomanka a sebevražednice, a její syn Nika – slabomyslný, debilní, hloupáček, také s komplexem sebezničení. To nepřišlo ze vzduchu, není to náhoda, ale přišlo to proto, že Lila je lesbička. A ten fakt, že je vdaná, nic neznamená: prostě stala se minetčicí, o čemž odborníci říkají, že to je 69 způsobů, jak být nešťastný.
A proto měla Lila vadné děti.
A ještě tento detail. V roce 1970 vyšla moje kniha, "Kníže tohoto světa", v které popisuji všelijaké degeneráty. Všichni naši přátelé, včetně Lily, tu knihu četli. Lile se ta kniha nelíbila. Vždyť v ní píšu, že za starých dobrých časů, ve středověku, takové degenerátky, jako Lila, pokládali za čarodějnice a vědmy a pálili je na hranici. A proto čertice Lila rozhodla se mi pomstít – a zkazila moji ženu. Samozřejmě, pochopil jsem to všechno až mnohem později.
Když si poležela v posteli po dobu šesti týdnů u Lily, Kissa se vrátila domů hubená a zlá: lékaři jí řekli, že teď už nemůže mít děti.
Normální žena by to nechala tak. Ale ne masochistka Kissa, která hledá štěstí v neštěstí. Teď mi prohlašuje, že absolutně chce mít adoptované dítě. Ale moje kartotéka říká, že adoptované děti ve většině případů jsou děti prostitutek, zlodějů, bláznů, opilců, a podobných lidí. Jděte a vybírejte si děťátko.
To se rychle řekne, ale udělat to je složitější. Po dlouhých komplikacích, sporech a skandálech, nakonec si Kissa koupila za 5 tisíc dolarů pětiměsíčního arabáčka z Bejrútu v Libanonu a přivezla ho domů v říjnu 1975.
Kissa pracuje dva dny v týdnu po dobu 4 hodin. Tehdy já hraji roli otce: krmím dítě a převinuji. Arabáček jí, oblízne se a usmívá se na mne. Žádné vrtochy, jen jí a spí. A když se vzbudí, stále jsou přátelské úsměvy. Zábavné dítě.
Aniž by se mě zeptala, Kissa arabáčka nazvala Andrej, na počest svého zřejmě degenerativního synovce v Paříži. Pak Kissa křtila Andrušku u otce Mitrofana v kostele "Spása od hříchů" a Lilu Kudaševou udělala kmotrou, takže je i mojí kmotrou. Jenomže kmotra Lila na mě podivně hledí.
Dokonce i dnes, 27 let později, si pamatuji Andruškovy křtiny: 15. května 1975. Přesně o rok později začal chodit, držel mě za prst. Brzy začal mluvit, nejprve "ma-ma", a pak i "pa-pa". Každý týden Kissa roztahuje na podlaze speciální papír a měří Andrušku centimetrem.
– Proč ho měříš? – ptám se.
– Obávám se, že je to nedonošené dítě a bude příliš malý, – říká Kissa.
– Dítě je naprosto normální, – říkám tónem odborníka. – Máš veliké štěstí. Jen se podívej, jak se usmívá a nikdy nepláče. Slunečné dítě.
Jestliže s Andruškou je vše pořádku, zato s Kissou začíná jakýsi nepořádek. Jednou mi prohlašuje, že už deset posledních let mne nenávidí – a kouká na mě jako vlčice. Později oznamuje, že bude žít v Sea Cliffu a kupuje tam dům. Je to všechno práce kmotry Lily.
Potom Kissa začne mluvit o rozvodu. Vidím, že případ vypadá špatně a tak říkám:
– Jestli se přestěhuješ do Sea Cliffu, já zůstanu tady v New Yorku. Vzhledem k tomu, že uvažuješ o rozvodu, nechci na stará kolena se ocitnout na ulici s jedním kufrem v ruce.
V důsledku toho, poslední roky žijeme ve dvou domech. Jednou za měsíc mi Kissa volá a chce, abych přijel k ní do Sea Cliffu pomoci jí s Andruškou, protože musí pracovat a tchýně je už stará a je jí těžko se tahat s dítětem. Přijíždím na dva-tři dny: Andruška se raduje, ale Kissa mi říká samé nepříjemnosti. Tak zavedla řeč na knížete Aljošu Kudaševa, manžela Lily:
– Ty jsi říkal, že Aljoša je pederast...
– Kisso, to jsem ti nemohl říct, protože jsem si to nikdy nemyslel.
– On teď Aljoša říká, že ti rozbije hubu. – povídá bláznivá Kissa, která jasně a nebezpečně provokuje.
Potom si vzpomínám, že to říkala sama Lila. Kdysi dávno, tehdy ještě žili v Brooklynu, Lila se seriozně pohádala s Aljošou, vzala děti, opustila jej a žila u své matky v Sea Cliffu. Tedhy vyprávěla Kisse, že Aljoša někdy se uchyluje k pederastii s portorikánskými chlapečky. A Kissa to předávala mně, jenže já tehdy jsem na to neobracel pozornost. Nyní se Kisse v hlavě všechno převrátilo a ona valí vinu z nemocné hlavy na zdravou. Podobné triky dělá se všemi nenormálními lidmi z Sea Cliffu a štve je proti mně. A mně je nepříjemné obzvánět všechny a vysvětlovat jim, že moje žena blázní.
Existuje pověra: Jak začnete Nový rok, tak bude s vámi celý rok. A tato pověra se uplatňuje. Nový rok 1979 jsme slavili u Salnikových, vše bylo velmi hezké a veselé. Ale když jsme dojeli domů, první den nového roku Kissa zapsychovala víc, než kdy předtím a mně tolik nadávala, že jsem se nakonec neudržel, vzal ji zlehka za kštici a řekl:
– Poslyš, uvědomuješ si vůbec, co říkáš?!
Tu náhle, bez zjevného důvodu, padla na zem a leží. Opatrně jsem pohnul její nohou a říkám:
– Co se válíš? Nehraj tu komedii...
Ale Kissa nadále leží na podlaze a křičí na Andrušku, který se chomýtal v blízkosti:
– Andruško, táta zbil mámu! Andruško, zbij tátu!
Andruška myslí, že máma a táta si hrají, vesele se směje, skáče kolem mne a buší do mne pěstičkou. Hotový blázinec.
Posadil jsem Kissu do křesla a snažil se ji uklidnit. Ale ona se až třese hněvem. Andruška sedí vedle na nízkém kávovém stolku, kývá nohami a potom jasně a zřetelně povídá:
– Máme je hloupá! Máma je hloupá!
– Kisso, poslyš, co ti dítě říká. Vždyť má jen 3 a půl roku. A on už vše chápe.
Pozorně se dívám na bývalou svatou ženu. Čelo bez jediné vrásky. Hezké rovné obočí.
Jeden čas měla velmi pěkný "telefonní" hlas. A kdysi měla velmi pěkný rukopis. Přitom je naprostý blázen. Jak dobře tahle věc se dá skrýt.
Ale Kissa v tu chvíli odešla do kuchyně a hrozí mi obrovským kuchyňským nožem: ty, povídá, se ke mně nepřibližuj. K završení tohoto novoročního koncertu, zavolala policii, aby mne vyhodila z mého domova. Ještě štěstí, že jsem to předvídal a ponechal si starý byt, kde žiji dodnes, nyní už 42 let.
Dále se dělo přesně podle staré průpovědi: jak uvítáš Nový rok, tak bude u tebe celý rok. Kissa mi nevolá, ani já ji nevolám. Je mi jasné, že vyvrcholilo klimakterické šílenství. Ale co můžu dělat? Nic nedokážu. Mohu jen čekat na další vývoj událostí. Zde ani jeden psychiatr není schopen předvídat, jak to dopadne. Někdy je to špinavý rozvod, jako měl spravedlivý muž Kolja Ljaskovský, jindy blázinec, jako u milence mé tchyně Arama Safariana.
Když člověk oslaví šedesátku, obvykle dostává nějaký velmi hezký dárek. A když já jsem dosáhl šedesátin, Kissa mi též připravila dar – podala žádost o rozvod, obvinila mne oficiálně u soudu.
Za prvé, že jsem ji chtěl zabít.
Zadruhé, vyžaduje soudní rozhodnutí o ochraně před dalšími útoky na její život.
A za třetí, ona mě tak nenávidí, že žádá soud vrátit jí rodné jméno – Alla Majkovskaja.
Především, kvůli adopci Andrušky zvolila si za advokáta starého žida Roberta Silversteina, pro kterého ona kdysi pracovala. Tenkrát říkala, že je to pederast, který se oženil s lesbičkou a měl dvě adoptované děti. Teď však poprosila Silversteina, aby jí doporučil jiného advokáta pro svůj rozvod se mnou, v naději, že jeden pederast jí pošle k jinému pederastovi. Tímto druhým advokátem byl opět žid Philip Levin.
Pak mazaná Kissa napsala oficiální čestné prohlášení, že jsem, podle mnohých, skutečně nejhorší antisemita, dala jej ověřit razítkem u notáře a začala to strkat pod nos židům, jako Silverstein a Levin, aby je orientovala nepříznivě proti mně. Účelem nebyl pouhý rozvod. Kissa chtěla mě dát odsoudit tak, abych neměl právo Andrušku ani vidět.
V centru tohoto spiknutí byla moje kmotra Lila Kudaševa. Když měla Kissa problém v těhotenství s hnisavým zánětem dělohy a 6 týdnů proležela u Lily Kudaševé, během této doby Lila nejenom svedla Kissu k lesbismu, ale připravila hotovou konspiraci:
"Vezmi si adoptované dítě, pak budeme žít pohromadě a společně budeme to dítě vychovávat". Je to docela běžný trik mezi lesbičkami.
To vysvětluje neobvyklou aktivitu Lily při osvojení dítěte, když ona dělala doslova boj na pláži do té míry, že svině Nataša Nötsch nazvala moji matku prostitutkou. Taková chorobná arogance je charakteristická pro lesbičky mužského typu. A proto později Kissa si vybrala Lilu za kmotru u křtu Andrušky. A proto Lila přemluvila Kissu, aby šla žít do Sea Cliff. V takových lesbičských intrikách je těžko se vyznat a obyčejně je pochopíte až mnohem později.
Tenkrát Kissa, vedle hodin v Kolumbii, si ještě přivydělávala jako tlumočnice u Revlona, největší kosmetické americké firmy, která se pokoušela začít podnikat v SSSR. Kissa, aby zakryla svoji lesbičskou aféru s kmotrou Lilou, začala předstírat, že má milostnou aféru se svým náčelníkem v Revlonu. S těmi čertovskými lesbičkami je tak zmatečná situace, že čert sám si to poplete. To je důvod, proč za starých dobrých časů, ve středověku, je nazývali vědmami a pálili na hranici.
Ovšem když já řeknu: "správně dělali", začne protestovat polovina žen kolem mne. A přesně to se stalo, když moji přátelé začali číst moji knihu "Kníže tohoto světa". A nejhorlivěji se vstekala kmotra Lila.
Šílená Kissa podvedla nejen mě, ale i tři staré, zkušené židy: svého advokáta na adopci Roberta Silversteina, advokáta na rozvod Philipa Levina a soudce Aarona Goldsteina. A já jsem tam jen seděl a téměř ani nemohl si odplivnout nad špinavostí rozvodu, kde tito tři židé mne zbavili práva na návštěvu mého adoptivního syna, malého Arabáčka, do kterého jsem se velmi zamiloval.
Ale v mých uších slyším třesk kulometů na Babi Yar. Samozřejmě, byl bych mohl říct soudci Aaronu Goldsteinovi: "Vaše ctihodnosti, postavil jste na stranu Ally. Ale dva její strýčci, Vadim Majkovsky, policejní šéf města Kyjeva za doby Babi Yaru, a Boleslaw Maykovskis, kapitán SS v Přibaltice, zastřelili 200.000 židů. Takových židů, jako jste vy, soudcové Goldsteini a vaši kolegové Silversteini a Levini. Tím, že pomáháte Alle, vy, Vaše Ctihodnosti, jaksi se účastníte této trestné činnosti. Oba tito strýčci Ally byli položidé a poloblázni. Co můžete říct k vaší obhajobě, vaše čest?"
Ale něco takového říct nelze. Protože pak tito židé zešílí a odeberou Andrušku nejen mně, ale i Alle – a pošlou jej do dětského domova. A z dětského domova jej okamžitě zaberou jiní židé. Vždyť dnes jasně zdravé adoptivní dítě v Americe stojí 25 tisíc dolarů. Zaberou ubohého arabáčka Andrušku a udělají z něho žida. Ne, radši budu mlčet. To je jediná dobrá věc, kterou mohu udělat pro Andrušku. V Babim Jaru třeští kulomety.
Dále popisuji vše jako historii nemoce – duševní nemoce. Po rozvodu, moje bývalá svatá žena, nyní znovu Alla Majkovskaja, se ocitla tváří v tvář s problémem: na Andrušku byla zaregistrována pouze předběžná adopce, ale aby získala konečnou adopci – ona potřebovala mít manžela. Musela tedy hledat nového muže.
Tak Alla učinila nabídku svému starému známému Richardovi Janinu, bývalému muži básnířky Lilky Jelaginy, která se proslavila tím, že spala s celou partou hippies, kde hlavní roli hrál jakýsi tuberkulózní černoch, ale její manžel, Richard Janin, jak se povídalo, spal s tchyní, také básnířkou Olgou Anstey, bývalou manželkou básníka-minetčíka Ivánka Jelagina. Richard Janin také se pokládal za básníka, ale jeho poezii nikdo neviděl.
Otec Richarda Janina byl polský žid a revolucionář, po ruské revoluci 1917 sloužil v orgánech rudého teroru: Čeka – GPU -OGPU.
OGPU lidé překládali takto: "Ó Gospodine, Pomoz mi Uprchnout". OGPU odpovídalo takto: "Opovaž se – Gdekoli chytnem – Popravíme – Utrhnem hlavu". To bylo v 20. letech. A během Velké čistky 1935-1938 Janinova otce současně s jeho ženou zastřelili a jejich syna, malinkého Richarda, poslali do speciálního dětského domova, odkud jej vzal ruský otec do adopce, aniž by věděl, že Richard je žid, a vychoval jej jako přesvědčeného antisemitu. Až mnohem později, když Richard vyrůstal, od kamarádů svého otce antisemita Richard se dozvěděl, že on sám je žid. To vyprávěla jeho bývalá manželka Lilka, od které Richard nakonec utekl.
Nyní, v roce 1979, Richardovi bylo asi 50 let, a byl považován za neschopného člověka. Navenek to byl, jak se říká, člověk typu "štěnice", střední postava, s velkým břichem, s krátkýma rukama a nohama, jak bývá u lidí, kde po celé generace nikdo nebyl zapojen do fyzické práce. Ničemu v jeho životě se nedařilo, dokonce i jeho pokládali za mentálně retardovaného. Nakonec přistál na samém dně, v novinách "Nové ruské slovo", jako úředník v oddělení předplatného. A tam dokonce o něm říkali, že byl starý pederast. Projevila se špatná dědičnost jeho otce – čekisty.
Šílená Alla Majkovskaja bez obtíží si našla nového muže. Ale okamžitě začaly potíže. Za prvé, okamžitě ho vyhodili z práce v "Novém ruském slovu". Za druhé, nemá žádné řemeslo, anglický jazyk nezná, a proto sedí jako nezaměstnaný. Po dlouhém hledání, konečně, Richard byl přijat za sanitáře ve starobinci, kde měl pečovat o duševně nemocné, paralyzované starce. Tato práce je taková, že ji i negři odmítají. Jenomže i od této práce za týden Richarda vyhnali.
S novým mužem se Alla znovu vdávala v kostele. Normálně by to nešlo, ale tentokrát to bylo v kostele tzv. americké jurisdikce, kterou nazývali zezednářštělou církví nebo také "Spása u čertů", kde se žení kdokoliv: lesbičky i pederasté, čerti i čertice. Hlavní roli na této svatbě hrála baronka-bordeldáma Lila Kudaševá. Pomáhala jí Lilina sestřenice Táňa-prostitutka, nyní prezidentka "Agentury modelů", totiž bordelu, jehož Lila byla vice-prezidentkou.
Masochisti hledají štěstí v neštěstí. A našla masochistka Alla co potřebovala. Po svatbě, ona chodí a stěžuje si:
– Oh, já jsem tak nešťastná. Můj první manžel byl antisemita. A druhý muž, třebaže žid, je také antisemita. Já doopravdy už nevím, co mám dělat.
Alla se pokusila zapojit Richarda do obchodu, ale nic z toho nevyšlo. Kromě toho, u nového manžela se našla spousta starých nemocí. Přihlouplý Richard sedí doma a má roli druhého dítěte. Sedí jako závislák, sedí rok, sedí dva roky a ještě několik dalších let. A vedle se točí kmotra Lila, která hraje roli Allina lesbického manžela. Nakonec, Alla to nevydržela a začala vyhánět nic nedělajícího manžela z domu. Ale Richard také to nevydržel a řekl:
– Moje první žena, Lilka byl polodegenerátka. Ale ty jsi, Allo, degenerátka úplná! – Pak jí plivl do obličeje a odešel z domu.
Opustil Sea Cliff, totiž Sodomkino, a usadil se nedaleko Glen Cove, to jest v Gomorkinu. Ale brzy ubohý Richard Janin v noci zemřel, ve spánku. Sice šly pověsti, že spáchal sebevraždu, že si vzal velkou dávku prášků na spaní, usnul a nikdy se neprobudil. Jeho otec byl čekista, tedy vrah, a jeho syn byl sebevrah. V tom je určitý princip, který se nazývá Bohem a ďáblem.
Ať tak či onak, neutěšená vdova Alla Janinová svému druhému muži ani nešla na pohřeb. A ani nedala inzerát do "Nového ruského slova", jako se patří v důstojných domovech. O smrti nešťastného básníka Richarda Janina hlásila pouze redakce "Nového ruského slova" (NRS – 01.12.1986).
Pak začaly u Ally komplikace v zaměstnání. Po mnoho let vyučovala ruštinu na Kolumbijské univerzitě, a studenti byli s ní velmi spokojeni. A teď najednou si studenti začali stěžovat, že Alla přichází pozdě, nebo dokonce vynechává své hodiny. Její šéf, profesor Harkins se ptá:
– Allo, proč chodíte pozdě? Co je s vámi?
– Bydlím daleko, – odpovídá Alla. – Mám dvě hodiny jízdy do práce.
– Tak vám dáme byt v blízkosti Kolumbie – řekl profesor Harkins, kterého se Alla kdysi velmi bála, jelikož byl neskrytý homosexuál. Alla si myslela, že nenávidí všechny ženy. Ale teď profesor Harkins se projevil jako velmi slušný člověk.
Alle skutečně dali byt hned vedle Kolumbie, do práce měla pět minut pěšky. Tam žila asi rok. Ale duševní nemoc ji neopouštěla, i zde chodila pozdě a vynechávala přednášky. Nakonec ji z Kolumbie prostě vyhodili. Marně dělala doktorát z ruského jazyka a literatury, špatná dědičnost byla silnější. To je důvod, proč v Bibli tuto věc nazývají Kníže tohoto světa (Jan 14:30 a 16:11) a bůh tohoto věku (2 Kor 4:04). Já ve svém stáří, poté, co jsem všechno tohle viděl, se stávám něčím jako evangelista.
Třebaže Alla Janinová předstírala, že měla nějaké techtle-mechle s jejím šéfem v "Revlonu", z "Revlonu" ji také vyhodili. Američané se smrtelně bojí duševních nemocí. A když Alla se začala chovat divně, iracionálně, okamžitě ji vykopli na ulici. Potom Alla se smutně toulala s Andruškou kolem luxusního hotelu "Plaza", kde její šéf, mister Armstrong, ji zdvořile hostíval chlebíčky. To vše bylo už minulostí.
Nyní Alla Janinová neměla už peníze na placení domu v Sodomkino, kam ji vylákala kmotra Lila se svou lesbickou láskou. Alla tedy dům prodala a koupila si malý a levný domek-rozvalinu, který se snažila pronajímat staříkům se zdravotním postižením, kteří jí stejně neplatili. Jako výsledek, ke stáří Alla byla bez práce, bez peněz a bez domu. Takhle masochisti hledají štěstí v neštěstí.
Ale svět bez dobrých lidí neexistuje. Alle přišla na pomoc naše stará známá, Valja Ivanová-Mušinská-Kovalenko, která si vymyslela, že je vnučkou carského admirála. Ve skutečnosti, byla to padesátiletá lesbička, také sterilní, která na sklonku svých let se provdala za majitele restaurace. Valja v této restauraci hrála roli hostitelky a zpěvačky. Lesbička Valja okamžitě vycítila v Alle spřízněnou duši a nabídla jí dělat servírku.
Kdysi, když byla Alla ještě studentkou, už tehdy dělala servírku. Nyní, na stará kolena, masochistka Alla z doktorky filosofie (americký PhD) přešla zpět na servírku. Takovéhle zázraky dělá masochismus, který nevidíte. A proto tuto věcičku nazývají také Knížetem tmy. Navenek jde jen o dvě staré lesbičky, které se daly dohromady.
V této restauraci servírka Alla Janinová si našla třetího manžela. Byl to Armén jmenem Christopher, nebo zkráceně Chačík Arsenian, původním povoláním pekař, tedy pekař pizzy. Kdysi měl se svým bratrem pekárnu pizzy, ale pak s tím pohořeli, a od té doby Chačík se zabýval nějakými arménskými čachry-machry. Říkali mi, že žije jen na "wellfare", to jest z podpory pro nemajetné, ale chodil si po restauracích.
Kdysi v mládí, Alla se velmi styděla, že její matka žije na hromádce s arménem Aramem. A teď, ve svém stáří, jako na výsměch, osud ji dal dohromady také s arménem Chačikem.
Legrační je, že i potřetí, veliká hříšnice Alla chtěla se vdávat v kostele, tentokrát v arménské katedrále na Druhé avenue. Další jsem se dozvídal až později, z druhé nebo třetí ruky. Alla nejprve ohlásila na policii, že přijdu na svatbu s úmyslem ji zabít. V důsledku toho na svatbě bylo více policie než hostí. A dokonce mi volali z policie, aby zjistili, zda jsem doma nebo ne. Serjoža Genebart mi později řekl, že Alla jej ujišťovala, že přijdu na svatbu s bombou.
Potom Alla telefonicky sama sobě poslala telegram údajně ode mne, že přijdu na recepci po svatbě, abych ji zabil – a s mým podpisem! Telegram ukázala na policii a znovu na recepci bylo více policistů, než hostů. Říká se, že blázni mohou být velmi vychytralí. Ohledně Ally, můžeme říci, že je to pravda. Ale proč to všechno? Jednoduše – u Ally se objevila mánie pronásledování, mluvilo její špatné svědomí. Duševní nemoc Alla se nezastavila, ale horšila se.
Serjožka Genebart, který byl na té slavné svatbě, mi pak řekl: "Ten Armén je malý, olezlý, vetchý, přitom strašně arogantní a drzý. A na recepci po svatbě byli téměř samí židé".
"Proto já myslím, že ten Chačík není Armén, ale arménský žid. Já mám na tyto lidi vytříbený zrak."
Potom Alla Arsenianová úplně zmizela z obzoru, a nikdo neví, kam zmizela. Allina sestra Milka říká, že Alla letěla do Německa a tam je tlumočnicí u americké armády pro NATO. Ale zde vzniká celá serie otázek. Proč Alla utekla od svého třetího manžela – Arména? Proč Alla opustila svého adoptovaného syna Andrušku? A k čemu by byla americké armádě šílená stará žena s diplomem doktora filozofie?
Potom moji známí povídají, že Alla prostě jen sedí v blázinci. A její sestra Milka se stydí, že její mladší sestra Galka sedí ve vězení za obchod s drogami, a její starší sestra Alla je nyní v blázinci. Proto Milka lže, že Alla odletěla do Evropy.
Vždyť i otec Mitrofan z kostela "Spása od hříchů" v Sodomkinu má také sestru, která sedí v blázinci. Otci Mitrofanu je to nepříjemné, a proto on také říká, že jeho sestra odjela do Polska, do Evropy. Známe ty jejich Evropy.
Tak skončila svá putování moje bývalá svatá žena.
17.listopadu 2002. New York.
Další kapitola
Přejít na OBSAH