Vova Gončarov, stejně jako moje žena, 10 let studoval program přípravy na doktorát z ruského jazyka a literatury. Současně, stejně jako všichni aspiranti, učil ruštinu na Williams College. Jelikož se nudil v provincii, často přijížděl do New Yorku, a přespával u nás. Na tříměsíční letní dovolenou, obvykle létal do Evropy a když se vracel, vždy mi přinesl nějaké dárky, většinou knihy, které mě zajímaly. Byl to milý člověk, a je mi líto, že se z nějakého důvodu zapsal do mé sbírky 90% degenerátů.
Rodem byl Vovočka z Rostova na Donu. Jeho otec byl inženýr a jeho matka, jak říkal, byla Polka z Polska. Nyní jeho rodiče také učili ruštinu někde v college.
Vovočkovi bylo již 35 let, měl už čas si pořídit rodinu, ale s ženami mu něco neštimovalo, to bylo na první pohled zřejmé. Jednoho dne vypráví takový milostný příběh. Zamiloval se do židovské studentky. – Běhal jsem za ní, povídá, – ale ona přede mnou prchá a křičí: „Nedotýkej se mě! Já jsem nemocná! Nech mě na pokoji!" Navíc náčelnictvo hledí na takové aféry mezi učiteli a studenty velmi nepříznivě, mohou i vyhodit člověka z práce.
Potom přivezl si Vovočka nevěstu z Rakouska, nevěsta je stará, obnošená, rozvedená, dokonce i škaredě vypadá, taková nechutná, ačkoliv Rakušanky, říkají, jsou známé pro rozvinuté ženství. Ale ani s ní se Vovochkovi nedařilo. Pak mi důvěrně řekl, že chtěla anální sex. Kvůli tomu, ona a její první manžel se rozvedli. Ach jo, nestálo to za to, tahat takovou podivínku až z Rakouska!
Naposledy jsem viděl profesora Vovočku v roce 1976, když moje žena začala šílet a utekla ode mě do Sodomkina, kde tajně lesbičila s baronkou-bordeldámou Lilou Kudaševou. Pamatuji si, Vovočka začal šedivět a mamazal si vousy nějakou barvou, po které vousy zrezavěly. Popovídali jsme si o všem možném a rozešli jsme se jako lodě na moři.
Druhý den, volá mě moje "uprchlá" žena a říká: "Vovočka mi volal z letiště. A on říkal, že jsi mě nazval děvkou! A Komarov také říká, že jsi mne nazval děvkou!" Pak ještě dlouhou dobu, vždycky, když byla vzrušená a něco jí vlezlo do hlavy, opakovala mi: "Proč jsi mě nazval děvkou?" Ale já sám nevím, jestli to bylo nebo nebylo.
Profesora Vovočku jsem nikdy potom už neviděl. Říkali, že učí někde v Kanadě. Já myslím, že všechny ty komplikace s ženami u Vovočky byly proto, že jeho matka nebyla Polka, jak tvrdil, ale polská židovka. Později, on sám se jednou o tom přeřekl. Jeho otec, jakmile prý uslyšel jen slovo "žid," padal do hysterie a koktal. Přitom vedle byla jeho manželka-židovka a syn položid.
Myslím, že nakonec se Vovočka oženil. Na takové pozitivní a jemné muže obyčejně pořádají hon tvrdé a hnusné ženy, podobné prasatům, jako byla Nataša Nečajevá-Neč. Jako vlčice loví králíčky, tak tyto tvrdé ženy loví měkké muže. Jenže to je v rozporu se zákony přírody, proto i výsledkem takových manželství bývá pláč. Příkladem je kníže Aljoša Kudašev a jeho žena baronka-bordeldáma Lila – a jejich vadné děti.
Chcete-li lépe porozumět moudrosti sv. Jana Bohoslovce, snažím se shromáždit lidi do určitých podobných skupin. Proto, aby milý profesor Vovočka nebyl tam sám, popíšu ještě další dvě osoby hodné respektu, které se staly obětmi žen-vlčic.
Další kapitola
Přejít na OBSAH