Pokračujeme lov na biblickou "bestii", kde "číslo šelmy" je "číslo člověka", které slibuje moudrost.
Skutečnost je taková, že v Bibli toto číslo je 666. Neboli, jak se domnívám, 666 z tisíce, to jest, v moderních jazycích, 66%, nebo 2/3. A to je číslo ďábla, to jest počet degenerátů.
Připomínám: Když se moje žena zbláznila, volala telefonem všechny naše přátele a známé slovy: "Já nemůžu žít s Gríšou, protože on všechny bere za degeneráty. On i mne počítá za degenerátku, A TEBE TAKY!"
A tady se stala velmi zvláštní věc – 90% z našich přátel najednou je na straně bláznivé ženy, mně vyhlásili bojkot, a tím připustili, že se považují za degeneráty.
Tak kde je pravda – 66% nebo 90%??? Otázka je, musím říct, těžká! Vysvětlím vám těch 90% tím, že moji přátelé – to byla inteligence. A není divu, že se říká inteligenci – shnilá inteligence.
Každopádně, pojďme se na to podívat krok za krokem. Dalším číslem byla Nataša Nečajevá neboli Neč, jak se říká, ani svíčka Pánubohu, ani čertovi pohrabáč. Vnějšně vypadá jako svině, která stojí na zadních nohách. A povahou je taky svině, stejně jako semetrika. Ve věku 20 let se provdala za měkkého, klidného a vystrašeného polo-tatara Juraje Nečajeva. Brzy se jim narodil syn Alík. Ale ten syn byl nějak nenormální, nerozvinutý, jak se říká, nedokončený. Do 5 let, málem ani nemluvil a nechodil, stál opřel čelem o zeď a mlčel. To je běžné v rodinách, kde je matka silná a otec něžný, což má za následek homosexuální děti.
Po defektním Alikovi, Nataša porodila dceru Táňu, a potom muž Juraj už nesnesl svinstvo a nečistotu v domě a uprchl k jiné ženě, také tak drzé a křiklavé jako byla Nataša. Zajímavé je, že Juraj byl církevním starostou v církvi americké jurisdikce v Sea Cliffu, pardon, v Sodomkinu, kterou nazývali zezednářštěnou a dali jí odpovídající jméno – církev "Spása u čertů". Ale Nataša byla tak líná, že nechodila ani do kostela "Spása od hříchů" ani do kostela "Spása u čertů".
V domě Nataši Nečajevé byl takový bordel a špína, že od ní nejen muž utekl, ale i psi a kočky, které si opatřila, onemocněli nějakou prašivinou a také utekli. Ale Nataši nedává pokoj myšlenka, že Lila Kudaševá se prohlásila za baronku. Straší jí to v hlavě a proto Nataša tvrdí, že její matka je z institutu blahorodných děv Smolnyj. V Sodomkinu, každý magor, který trpí komplexem méněcennosti, vymýšlí si, že je šlechtického původu. Například Olga Korová fantazíruje, že je přímý potomek Jeho Jasnosti prince Potěmkina Taurického.
Kdysi dávno, v roce 1954, patřil dům Nataši Nečajevé Tatarovi Nikolaji Hordovi. To byl ošklivý muž z první emigrace, jakýsi monarchista, který se přátelil s mým neúspěšným tchánem Jurijem Meyerem, který v tom domě úsilovně mi namlouval svou dceru, Natašu Meyerovou. Vzpomínám si, že ve druhém patře Mikuláš Horda držel pod zámkem svou sestru, úplně šílenou starou pannu.
Tento ošklivý starý Tatar mi posloužil jako prototyp mého literárního hrdiny – knížete Sibiřského, totiž hrdiny Perekopa ve stáří. A jeho šílená sestra se mi také hodila: udělal jsem z ní šílenou starou čekistku Zinajdu Orbeli. A když si vzpomenu na moji bývalou vrtošivou nevěstu Natašu Meyerovou, chce se mi jen plivat.
Zajímavé je tohle: Když ošklivý starý mládenec Nikolaj Horde ve věku 65 roků šel do důchodu, odletěl do Německa a aniž by znal německého jazyka, oženil s s bohatou 30-letou Němkou, která brzy naplodila velké množství dětí. A Nikolaj Horde se stal celebritou a uspořádával v Mnichově bohaté hostiny. Ve středověku, takové lidi zvali čarodějmi. A v naší době tak pracuje mezinárodní zednářství. Prostě zasnoubili dva degeneráty. Děti ta Němka dělala, samozřejmě, s jinými muži nebo pomocí umělého oplodnění. Je to jednoduché.
Ale vraťme se zpět ke svini Nataše. Když její syn Alik vyrostl, převrátil se v špinavého hippie: dlouhé vlasy, neoholený obličej, nedbalé oblečení. Nedívá se lidem do očí, jako by měl špatné svědomí. A žije jako myš u mámy ve sklepě. Pak si našel odpovídající přítelkyni-hippie: nějakou šeredu, jasně nenormální. Opakuje se stejný cyklus, jako u táty a mámy.
Podle vzhledu, Alik je jasný pederast, pasivního ženského typu, jací sají muže a lížou ženy. Ale jaké on je kategorie, latentní, otevřené nebo potlačené – to není tak důležité, bude vidět až později. Svině Nataša, protože znala všechny ty špinavé triky, vyhledala Alikovi vhodnou nevěstu, dvakrát rozvedenou, jejíž matka je třikrát rozvedená. Alik byl oženěn v kostele "Spása u čertů", kde církevním starostou je jeho otec. Nicméně, jeho rozvedenkyně žena se brzy rozvedla i s Alikem. Díky bohu, že žádné děti neměla, je o jeden hřích méně.
Pokud Alik byl po otci, dcera Táňa byla po matce. Byla stejně tlustá, drzá, arogantní a prostě hnusná, jak její sviňská mamáša: Jakmile dosáhla puberty – opět hippie, špinavá hippie. Táňa jako by záměrně plivala do tváře své matky. Vždyť hippies – to je homosexualita, to je degenerace.
Co všechno nedělala Nataša, aby přivedla svou dceru zpět k cestě pravé? Dala svoji Táňu do učení k Táně-prostitutce, sestřenici baronessy-bordeldámy Lily Kudaševé. Ale místo toho, aby svou studentku naučila prostituci, prostitutka Táňa ji naučila lesbismus.
Nataša pak podstrkávala své dceři pornografické časopisy "Play Girl", zhýralost určenou speciálně pro ženy, v které byly vyobrazeny v barvách stovky nahých mužů s visícími i stojícími členy – prostě poslední dostižení americké vědy a techniky. Ale nic nepomáhalo. Táňa pravidelně utekla z domova a žila v komuně hippies, kde se praktikuje pederastie a lesbismus, skupinový sex, skupinový hřích, drogy a bůh ví co ještě.
Nakonec, po Sodomkinu se rozlezla senzace: Táňa otěhotněla, ale neznámo od koho, v komunálním pořádku, od skupinového hříchu. Nu a začali ve spěchu hledat Táně ženicha. Po dlouhém hledání našel se rovněž hippie, těžký narkoman-heroinoman. Ženich se cuká, ale všichni snaží se ho přesvědčit, že to dítě není komunální, ale jeho vlastní. A tak jde čas a jde. Nakonec, v devátém měsíci Táňu provdali s tímto pološíleným narkomanem, který už několikrát se neúspěšně léčil z narkomanie ve speciálních nemocnicích, z kterých je nedaleko do blázince. Proto se povídalo, že Táňa slavila současně i svatbu i křest.
Věří se, že těžcí uživatelé drog jsou obyčejně impotentní. Ale nezbedná Táňa od muže-impotenta narobila čtyři děti. S kým je dělala – to je jistě velká otázka. Poté, Táňa se přestěhovala na Floridu, kde se žije tepleji a příjemněji, rozvedla se s mužem narkomanem a jako svobodná matka se čtyřmi dětmi se usadila na wellfare, speciálním připojištění pro sociální parazity. Co bude s těmito dětmi, až vyrostou? Samozřejmě, nic dobrého.
Jelikož to všechno ví, a jelikož četla moje knihy, svině Nataša si myslí, že bych je všechny nejradši postřílel. Proto, když měla příležitost mi ošklivě nadávat, když se odehrála ta "bitva na pláži" kvůli adopci dítěte, tato degenerátka klela s tvrzením, že moje matka je prostitutka, třebaže moji matku nikdy neviděla a má matka zemřela už dávno. Zatímco jsem se chystal dát jí po hubě, až by spolkla svůj hrubý jazyk, svině Nataša zatřepala stehny a utekla. Taková patologická arogance je často spojena s homosexualitou aktivního mužského typu. A my to vidíme na příkladu neomalené, arogantní a agresivní svině Nataši. Ti, kteří se zajímají o její degenerativní vnoučata, nechť se informují u samotné Nataši. Její telefon je (516) 671-4032.
3. září 2002.
Další kapitola
Přejít na OBSAH