Když jsem se ženil se svou ženou, všechno vypadalo docela normálně. Moje tchýně, Eugenie Pavlovna Majkovskaja měla 3 dcery. Nejstarší dcera, Alla, tři roky už spala se mnou, takže jako nevěsta byla prověřená. Prostřední dcera, Milka, už v 17. letech se vdala za Žeňu Andrece. Nejmladší dcera, Galja, už od svých 13 let měla román s negříkem. A sama tchyně žila na hromádce s arménem jménem Aram Safarian.
Eugenie Palna říkala, že pochází z rodiny ukrajinských kolchozníků. Zde v Americe pracovala u stroje v továrně na zápalky "Lions", kde všechny pracovnice byly Rusky, a o víkendech ještě si přivydělávaly jako uklizečky v domácnosti starých židovských emigrantů, kteří mluvili rusky.
Pro mě to byla pracovně-rolnická mesaliance, jakýsi druh nerovného manželství. Tchýně, kolchoznice. Jenže před tím jsem pohořel s Natašou "von" Meyer, která trvala na tom, že je šlechtična, ačkoliv později jsem zjistil, že není šlechtická, ale čertovská – lesba. Proto, vzhledem k mé tchýni z kolchozu, jsem se utěšoval tím, že aspoň od Eugenie Palny mé děti budou mít dobrou, zdravou genetiku.
Tchýně sotva znala toto slovo – "genetika". Ale o své genetice se náhodně přeřekla až o 10 let později. Jednoho dne přišla na návštěvu své dcery, sedí a vypravuje:
– Já jsem se narodila před termínem a jako mrtvé dítě. A jak bylo zvykem na vesnici, otec vzal mrtvolu dítěte a odnesl ho ven, aby ho hodil do záchodu. Bylo chladno, na dvoře foukal studený vítr, a já jsem díky tomu chladnému větru ožila a zařvala. A tak jsem přežila.
A moje žena Alla sedí vedle a studem div se do země nepropadne. Tchýně hloupě vyzradila rodinné tajemství. Tchýně mi řekla, že její otec byl vesnickým učitelem, to jest patřil k selské inteligenci. Zde máte výsledky.
Během hladomoru na Ukrajině v roce 1933 tchýni umřeli hladem první manžel a dítě. Ale ona od hladu utekla do Kyjeva, kde se rychle vdala za Georgije Majkovského, který pracoval jako prodavač v komisním obchodě, vlastně v zastavárně. V roce 1934 se narodila Alla. Když lidé na ulicích umírali hlady, v jejich domě byla dokonce i čokoláda.
Později, už v Americe, v 50 letech, tchýně žila s manželem velmi špatně. Náš společný známý, spravedlivý muž Kolja Ljaskovskij mi řekl, že Majkovský si mu stěžoval, že mu žena "nechce dát". Kolja jí pak domlouval: "Eugenie Palna, jak to, že dáte všem, jen ne svému muži?" – "Ale on je mi v posteli protivný, je jako žába" – vysvětluje Eugenie Palna. A později to všechno dochází až ke mně.
Předtím, moje Alla mluvila o své rodině takto:
– Máma a táta vždycky žili špatně. U každého byl svůj postranní román.
– Jak tedy dělali děti? – ptám se. – Vzhledem k tomu, je klidně možné, že vy všechny nejste od otce, ale od projíždějícího chlápka.
V New Yorku, manžel a manželka Majkovských pracovali oba v té samé továrně na zápalky a žili takto: Eugenia Palna chodila s každým, kdo nebyl líný a chtěl. Manželovi nadávala a vyhrožovala mu rozvodem. Muž jí hrozil, že se oběsí. 15-letá Alla běhala mezi otcem a matkou, plakala a prosila je, aby se nerozváděli. 11-letá Milka byla na straně své matky a křičela na otce:
– Až zdechneš, budeme tancovat na tvém hrobě!
5-letá Halka, když to slyšela, jen řvala.
Eugenie Palna si stěžovala, že její manžel byl úplný psychopat. Sotva ze vzali, převlékla prostěradla a řekla mužovi, aby si vyměnil spodky. Ale on zapsychoval, vytáhl pistoli a chtěl se zastřelit. A potom celý život před dětmi vyhrožoval, že se oběsí.
V New Yorku Eugenie Palna otevřeně křičela tváří v tvář svému muži, že jejich děti, alespoň tedy Milka a Halka, nejsou jeho, ale jejího milence. A křičela to v přítomnosti dětí, sousedů a známých. A ti potom to vše předali i mně. Tu máte tu dobrou kolchozní genetiku! Samozřejmě, to vše přede mnou nejprve bedlivě skrývali – dozvídal jsem se to mnohem později.
Georgij Majkovský měl těžké onemocnění srdce, a doktoři říkali, že nebude žít dlouho. Ale Eugenie Palna si namluvila arména Arama a umírajícího manžela-invalidu vyhodila na ulici. Ubytoval se v sousedství a brzo zemřel. Ale před svou smrtí veřejně, za přítomnosti známých proklínal svou manželku a všechny její děti. A dokonce jim zakázal ho pohřbít, aby jejich ruce se nedotkly jeho mrtvoly.
Lidé mi to vyprávějí a kroutí nechápavě hlavou: "Vždyť to je strašná věc – prokletí umírajícího otce!"
Já pouze nevím, jestli ve věku 50 let zemřel na srdeční chorobu nebo jestli se nepověsil. Psychopati, kteří celý svůj život vyhrožují sebevraždou, často tak končí.
Nemám žádnou fotografii otce mé ženy. A po celých 20 let nikdy vyprojevila touhu zajet k hrobu svého otce, který je pohřben nedaleko, v Novo-Diveevo. Když měla nadbytek peněz, naznačil jsem jí, že by mohla postavit pomník na hrob svého otce. Ale ona jen mlčela. Takový postoj k svému otci byl pro mě nepochopitelný a nepříjemný.
Všechny problémy v rodině Eugenie Palny začaly s nejmladší dcerou, Halkou. Ze tří dcer byla nejkrásnější, ale také nejvíce problematická. Už ve věku 13-ti let se spustila s černochem, který prodával drogy, a Halka mu pomáhala, dávala pozor, nejde-li policajt. A pak se rodina dozvěděla, že Halka měla s tím černochem román. Už v 13-ti letech šla se ve stopách své matky. Jablko nepadá daleko od stromu.
O této Halce jsem psal v povídce "Vyšší společnost" (Hlava 20), takže nechci se opakovat. Zde nás bude zajímat prostřední sestra, Milka. Milkin manžel se jmenoval Žeňa [Evžen] Andrec, ale o svatbě Milka trvala na tom, aby toto jméno změnil na Andrého. Žeňa byl radiotechnik, dělal dobrý dojem a docela odpovídal Milce.
Několik let žili nedaleko od nás, v Elmhurstu. Všechno se zdálo v pořádku. O čtyři roky později, Milka porodila syna, Žeňu mladšího... Brzy porodila druhého syna, Gríšu. A hned potom...
Brzy jsme se dozvěděli, že ihned po narození svého druhého syna, Milka se dala dohromady s idiotem Rurikem Dudinem, opustila svého manžela, zabrala děti a žije u své matky. Jablko nepadá daleko od stromu.
Potom Eugenie Palna a Milka se objevují u nás a pěkně v páru začínají vysvětlující výmluvy. Milkin manžel Žeňa byl jednou takový, jindy makový. Nechtěl děti, Milku tloukl, podváděl ji, peníze jí nedával. Žeňa, říkají, je tyran, a darebák, a lotr, a hajzl. Ale já vím, že tohle všechno je nesmysl. A moje žena to ví taky. Když to všechno vyslechla, až zezelenala, a když hosté odešli, dostala hrozné bolesti hlavy a prudké zvracení.
Problém je v tom, že dříve, když bylo Alle 18 let, chodila s tím samým patentovaným idiotem Rurikem Dudinem. Byla to její první láska. A vyvstává otázka: na co Milka potřebuje toho samého chlapa, který chodil s její starší sestrou? Ale tady bez dr. Freuda se neobejdete a nic nepochopíte. A proto Alla začala zvracet, když slyšela o Ruriku Dudinu.
Je tu celá řada zvláštností. Proč Rurik potřeboval svádět cizí ženu, zcela nezajímavou babu, a ještě se dvěma dětmi? Abychom to pochopili, musíte vědět, co je to komplex Dona Juana. To vůbec nejsou hrdí milenci, ale ubozí pederasti, kteří kvůli zamaskování běhají za ženskými v přehnané formě zábavy. S ženami se zabývají, zpravidla, orálním sexem, neboli 69, což je, jak říkají odborníci, 69 způsobů jak být nešťastný. To je důvod, proč Rurik si namluvil Milku.
Ale proč Milku přitahoval prevít Rurik? Protože už ve věku 15-ti let Milka provozovala lesbismus s Sofočkou Ivanovou. Když se vdala za normálního manžela, cítila, že to není to, co chtěla – že potřebuje ústa (orální) sex. A proto opustila manžela a šla k Rurikovi, pederastu a minetčíku.
Rurik Dudin je poloviční žid, což on úsilovně skrývá. Ale jeho matka je židovka – Suzanne Josifovna. A protože Rurik je z Kyjeva, je vlastně uprchlík z Babi Yaru. Jednou během náletu byl chycen a měl být poslán na Babi Yar, ale jeho bratr Lev, který pracoval pro Němce jako tlumočník, jej zachránil.
Ve věku 16 let, Rurik běhal za nezletiletými žákyněmi baletní školy v Kyjevě a chlubil se, že se mu líbí "vyzkoušet první krvácení". A už tenkrát mu kvůli tomu dali po hubě. Ale touha po "krvácení" označuje sadismus. Sadismus zpravidla je spojen s homosexualitou a podobnými triky.
V 17 letech, Rurik se ocitl v kozáckých jednotkách na německé straně. Dokonce se chlubil, že skákal na koni a mečem sekal lidi. Ve skutečnosti, jeho bratr Lev, který pracoval v německé propagandě, jej posadil do tepla jako asistenta knihovníka u kozáckých jednotek.
Slyšel jsem, že jediné Rurikovo seznámení s koňmi bylo, když jednoho dne se opil a lezl na klisnu jako na milenku. Jenže klisně se to nelíbilo a bouchla milovníka kopytem do hlavy. Navíc jej potom i kozáci ztloukli.
Když Rurik přijel do Ameriky, měl velmi milou ženu, Němku, a malou dcerku. Ale se svou ženou Rurik zásadně nežil, tvrdil, že je chladná, a záměrně ji podváděl. Tak, aby to všichni věděli. To je typické pro lidi s komplexem Dona Juana.
Svoji životní filozofii Rurik vyjádřil takto: "Celý svět je bordel, všichni lidé jsou kurvy!" Prostě on viděl, kolik kolem něj je stejných degenerátů, jako je on sám.
Mezitím, děti Milky rostly a rostly. A vůbec se jim nelíbilo, že je tluče chlap jejich matky, k tomu ještě opilec. Když Žeňa a Gríša dovršili 12 a 14 let, vzali věci do svých rukou, Milce řekli, "Ty nejsi naše matka, ale potvora!" – prostě plivli do tváře své matky a odešli žít ke svému rodnému otci Evženovi. A zůstala potvorka Milka se svým milencem sama. Dokonce rodné děti od ní utekly!
Nepostřehnutelně Milce odzvonilo 50 let, Rurikovi bylo necelých 60. V tomto věku, mnoho žen začne přibírat na váze. I naše Milka ztloustla jako sud. Ale u některých bisexuálních mužů ve stáří dochází ke stejným změnám, jako u žen. Takže Rurikovi narostlo obrovské břicho, jak u těhotné ženy, a zadnici měl širší než ramena.
Kromě toho, objevila se u Rurika hromada různých nemocí. Dříve snil o "prvním krvácení holčiček" a teď sám krvácí z krku. A také ze zadnice mu kape krev. Když se Rurik napije, začne jasně mluvit s cesty, ale pak si klepne na čelo a ospravedňuje se:
– Víte, mne tolikrát už bili. A všichni po hlavě, po hlavě. To víte, celý svět je bordel a všichni lidé jsou kurvy!
Zde máte kytici od mé tchyně Evgenie Palny. A její třetí dcera, moje žena, nakonec nebyla lepší. Takže naděje, že moje tchyně jezeďačka bude mít dobrou genetiku, zklamala. Ale jestliže Eugenii Palně řeknete, že je čertova degenerátka, bude úporně řvát:
– Cože? Vždyť mám tři dcery! A všechny dcery jsou vdané! A všechny dcery mají děti! A já chodím do kostela!
21. srpna 2002.
Další kapitola
Přejít na OBSAH