Hned ze začátku musím říci, že je to dobrá kategorie žen. Proto i ke skutečným jeptiškám v klášteře, lidé přistupují s velkým respektem, i když je zcela jasné, že jde o nějaký zvláštní druh žen.
Kiru Poljanskou jsem poprvé uviděl v roce 1956 na svatbě Milky, mladší sestry mé budoucí manželky. Kira byla skutečná krasavice, měla fůru ženichů, které všechny odmítala pod záminkou, že má srdeční vadu a že brzy zemře.
Ale roky šly a šly, ženichové pomírali a Kira vzkvétala. Její otec byl jáhnem v kostele na Druhé ulici, a Kira pracovala jako zdravotní sestra a často chodívala společně s mou ženou. Dobře uměla jezdit autem a často bývala na pláži v Sea Cliffu. Ale... vždy sama, s úsměvem na tváři. Mužských kamarádů neměla, ale žádné otevřeně lesbické vztahy nebylo znát. V celku, velmi milá osoba.
Teprve ve věku 46 let se Kira rozhodla vdát. Svedl ji 53-letý darebák Peťka Mesňajev, s kterým se rozvedla jeho žena, Musja Mesňajeva, protože Peťka souložil s jejím bratrem (viz hlava 2). Vidíte, jaká to byla zábavná manželství ve věku 46-53 let? Kira postoupila správně, věděla, že v jejím věku rodit děti už nebude, nebude tedy hlavní hřích, a to ostatní, to jsou maličkosti, prostě jen takové fiktivní manželství.
Krasavice Kira měla stejně tak sympatického mladšího bratra, architekta. Ale Musja Mesňaeva sarkasticky řekla, že bratr Kiry žije s jiným mužem, prostě pronajali byt a žijou jako manžel a manželka. Je to lepší, než měnit neustále partnery, jak to dělá syn Musji Mesňajevé. Ale to Musja samozřejmě neřekla.
Musja Mesňájevá celkem tedy měla dva neschopné manžele a dvě děti jednoznačně abnormální. Zato Kira Poljana nakonec dopadla mnohem lépe. Odsud můžeme čerpat dva důležité závěry:
1. Pokud v rodině je jedno dítě nenormální, budou ostatní děti zpravidla také nenormální.
2. Buďte opatrní s dětmi duchovenstva, včetně jáhnů. S nimi je stejný příběh jako u sibiřských šamanů, černoškými čaroději v Africe – většinou je charakterizuje homosexualita. Podívejte se na nešťastného otce Sergěje v Sodomkinu a na jeho šílenou matušku Iru (viz hlava 5).
A tady je další jeptiška ve světě, a je také velmi krásná – Nina Nifeld. Učí francouzštinu v americké střední škole a žije v Sodomkinu hned vedle domu Táni-prostitutky, sestřenice baronky-bordeldámy Lily Kudaševé. Nina si stěžuje nahlas, že ji Táňa všemi možnými způsoby svádí k lesbické lásce, chodí po svém bytu po celou dobu nahá a dělá obscénní pohyby. Přesto Nina se do Táni nezamilovává. Do mužů také se nezamilovává, i když by už mohla docela dobře být vdaná. Typická jeptiška ve světě. Před takovými ženami se klaním, klobouk dolů.
Nebo vezměme Iročku Iljachinskou. To také byla velmi svůdná mladá dáma, ale nevdala se. Pracovala jako sekretářka v OSN, což je podnik zcela zednářský, kde normální člověk práci nedostane. Nakonec si našla manžela, dokonce i už podle vzhledu degeneráta, který pracoval pro radio "Svoboda", založený na komplexu pederastie Lenina, kde normální lidi na práci také příliš neberou. Děti Iročka nemá. Také jedna z kombinací jeptišek ve světě.
Iročka Iljachinská je dcerou lékaře. Měla ještě bratra, to byl znalec umění, specialista na restaurování ikón. Tento bratr nejprve se oženil s Němkou, která jej okamžitě opustila a rozvedla se s ním. Tehdy se oženil s rozvedenou Ruskou s dvěma dětmi z předchozího manželství. A toto manželství jim bezpečně trvá s cizími dětmi jiných lidí. Vlastní děti bratr nemá. Stejné poučení: když je sestra nenormální, bratr bude také nenormální.
Vidíte už, jak pracuje biblická "bestie"? A co to je za "číslo šelmy", které je "číslem člověka" a které slibuje "moudrost"? Měl pravdu svatý Jan Evangelista.
20. srpna 2002.
Další kapitola
Přejít na OBSAH