Ve Zjevení svatého Jana Bohoslovce "číslo šelmy" je plně označováno takto:
"Tuť jest moudrost. Kdo má moudrost, sečtiž počet té šelmy. Nebo jest počet člověka, a jestiť počet ten šest set šedesáte a šest." (Zjevení 13:18).
Stejně jako mnoho věcí v Bibli, tato věta je zašifrována. Rozluštěním dostávám toto: "Šelma" – to je ďábel. Ale ďábel – to je degenerace. A "číslo bestie" je počet degenerátů, totiž 666... z tisíce."
Pokud někomu se to zdá příliš, mohu říci, že mně na základě mé osobní zkušenosti vyšlo ještě více. Pokud je v Apokalypse číslo ďábla 666 z 1000, nebo 66,6%, nebo 2/3, to u mně 90% z mých bývalých dobrých přátel se ocitli v pořadí a přiznali se mi, že jsou degeneráti. Některé z nich jsem vám již ukázal, můžete tedy sami soudit, jsou-li degeneráti, nebo ne.
A to vše kvůli tomu, že moje šílená bývalá žena je vyprovokovala k tomu svou jedovatou formulí: "Nemůžu žít s Gríšou, protože každého bere za degeneráta. Mne pokládá za degenerátku – A TEBE TAKY!" Tehdy všichni degeneráti se šli zpovídat. A já jsem se ocitl v pozici svatého Jana Bohoslovce (omlouvám se za neskromnost), který sedí a počítá číslo ďábla. Bohužel jsem dostal ještě větší číslo, než Jan Bohoslovec. On dostal 66,6% a já 90%. Vysvětluje se to tím, že jsem počítal hlavně inteligenci, o které ne pro nic za nic se říká – shnilá inteligence.
Ale musím říct, že poznáním "čísla šelmy," opravdu získáte moudrost. I když je to velmi smutná moudrost, slzavé údolí. Ale vše dostáváme tak, jak předvídal svatý Jan Evangelista. Vše se v dobré obrátí a bude na svém místě.
Vzhledem k tomu, že "číslo šelmy" – je velmi vážný problém, podívejme se, jak počítali jiní seriozní lidé.
Papež Lev XIII v roce 1884 vydal Encykliku, která byla "dopisem světu", kde rovnou říká, že lidská rasa je rozdělena do dvou znepřátelených táborů: jeden – pod Bohem, a druhý pod ďáblem. Pod Bohem jsou normální lidé, pod ďáblem jsou degeneráti. Statistika dr. Kinseye před půl stoletím dokázala, že tato encyklika byla správná.
A slavný středověký spisovatel, mnich a doktor mediciny Francois Rabelais, který žil 1494 – 1553, také prohlásil, že polovina světa neví, jak žije druhá polovina. A přitom je to velmi důležité.
Senzační statistika dr. Kinseye v roce 1948 hlásí, že v USA, a to i mezi manžely v rámci příprav k pohlavnímu styku, 52% žen a 54% mužů se zabývá orálním sexem. Ale psychiatři jsou přesvědčeni, že orální sex označuje latentní homosexuální sklony, to jest začátky degenerace. To je důvod, proč v USA 50% manželství končí rozvodem. A kolik je za tím smutku a utrpení? Aby k tomu nedocházelo, je třeba podrobnější pohled na statistiku dr. Kinsey.
Zde máte shrnutí této statistiky:
1. 30% mužů mělo příležitostné homosexuální styky po dobu 3 let nebo více. Téměř každý třetí člověk. 2. 25% mužů, kteří měli trvalé, nikoli náhodné homosexuální styky po dobu 3 let nebo více. To je jeden ze čtyř mužů. 3. 18% mužů, kteří žili stejně jak s muži tak i s ženami. To je, jakoby byli bisexuální. Takový je téměř jeden z pěti mužů. 4. 13% "bisexuální muži", kteří měli více homosexuálních styků s muži než se ženami. 5. 10% mužů, kteří jsou více či méně výlučně homosexuálové. 6. 4% mužů, kteří SAMI se považují za kompletní homosexuály a dělají to celý svůj život.
Pohrávaje si s těmito procenty, dr. Kinsey dopěl k závěru, že "37% mužů jsou více či méně obeznámeni s homosexualitou", to jest jedna třetina Amerikánů. Statistika dr. Kinseye – je svého druhu Apokalypsa 20. století.
Ale 37% – to jsou průměrné hodnoty za celou populaci. A pokud jdete vzhůru po společenském žebříčku, pokud vezmete vedoucí vrstvu, tzv. inteligenci, elitu, tam homosexuální poměr se zvýší na 50% a pak až na 70%. Výsledek je stejný jako v Apokalypse.
To je důvod, proč evangelium nazývá ďábla degenerace "kníže tohoto světa" (Jan 14: 30 a 16: 11), nebo "bůh tohoto věku" (2 Kor 4:04). Prostě v horní části společnosti jsou degeneráti zpravidla ve většině, a, bohužel, právě oni řídí svět. A protože tahle věc se vždycky schovává, ďábel se také nazývá kníže tmy.
A co těch 90% mých bývalých známých, kteří sami se mi přiznali, že jsou degeneráti, nebo měkčeji řečeno, vyrozenci? Bohužel, když vezmu 20 z mých nejbližších přátel, 18 z nich instinktivně skočili na provokaci mé duševně nemocné ženy a přerušili všechny vztahy se mnou. A ne na den nebo dva, ale 26 let. Dostávám 18 z 20, to je 90%!
Ale podle principu, že není zla bez dobra, výsledek je velmi cenný materiál pro sociologickou analýzu těch, které považujeme za intelektuály. Lidé by neměli chodit životem jako slepci přes minové pole. Můj cíl je jasně humánní. Ale aby mne někdo neobviňoval, že si vymýšlím, dávám zde skutečná jména aktérů, někdy i jejich telefonní čísla, aby bylo možné jim zavolat a prověřit si fakta. Takže hrajeme odkrytými kartami.
Dostojevskij napsal příběh "Bobok". Je o tom, jak jeden starý muž šel v noci na hřbitov rozloučit se se svými přáteli. Posadil se na hrob, vytáhl s kapsy vodku, vypil ji – a usnul. A zdálo se mu, že z hrobů vstávají jeho bývalí kamarádi a začínají se mu zpovídat ze svých hříchů. Tak já podobným způsobem zpovídám své bývalé kamarády a přátele z jejich starých hříchů.
K tomu Dostojevskij napsal: "Nikdy nevymýšlejte nějaký příběh, žádné intriky, berte to, co dává sám život. Život je mnohem bohatší než všechny naše výmysly." (časopis "Slovo", 23. července 1999, str.9). Tak se řídím pokyny Dostojevského, který byl mistrem ohledně hříchů všeho druhu.
19. srpna 2002.
Další kapitola
Přejít na OBSAH