Když už jsem se ujal psychopatologie žen, všimněme si zde jedné konkrétní kategorie žen, které kazí ženy druhých a které je obtížně chytit. Dělají velkou neplechu, která obvykle zůstává nepotrestána. I když dopadnete takovou čarodějnici, co s ní můžete dělat? Tlouci ženu se nehodí. A u žádného soudu nic nedokážete.
Dovolte mi uvést několik příkladů.
Když mému adoptovanému synkovi Andruškovi bylo 6 let, oznámili mi, že onemocněl jakousi hroznou nemocí, podobné kostní tuberkulóze. Cítil jsem velikou lítost pro toho chlapce. Zatelefonoval jsem své bývalé bláznivé ženě, abych se dozvěděl něco bližšího. Ale ta psychopatka nechtěla se mnou mluvit a zavěsila.
Druhý den ráno mi volá naše stará známá, Valja Ivanova, a vztekle ječí do telefonu:
– Neopovažuj se už zvonit Alle! – to je jméno mé bývalé Kissy.
– A co je tobě do toho? – ptám se, překvapen jejím drzým tónem.
Dříve Valja tvrdila, že je vnučka carského admirála. Ale teď mi Valja odpovídá jak poslední cikánka u silnice:
– Pracky pryč od Ally! Koule ti utrhnu! Č... ti utrhnu!
Proč se tak rozčilila Valja, admirálova vnučka? Je mi zcela jasné, že bláznivá Alla-Kissa řekla Valje, že ji pokládám za degenerátku. A pokud pojmenujete degeneráta degenerátem – je to hrozná urážka pro něj, je z něj stržena maska normálního člověka. A proto Valja zuří a nadává netisknutelnými slovy.
Jenomže za tím se skrývá více: Svaz degenerátské svépomoci. A protože ve většině případů degenerátky jsou lesbičky a minetčíci, je to vlastně svaz Šukajících K...-Orálních Dam, zkráceně svaz ŠKOD-livých. To je důvod, proč je Valja na mne tak hrubá.
Kdysi dávno, když Valje Ivanové bylo 20 let, pracovala jako turistický průvodce v OSN. Byla to zdravá holčice s tváří jako anděl a s postavou jako kráva. Žila nedaleko od nás, najala si byt společně s nějakou Američankou, spaly obě v široké manželské posteli. V Americe to obvykle dělají dvě lesbičky. I vzrůstem Valja byla blíže k muži než k ženě. Valja žila kdysi v Brazílii, kde měla snoubence, o kterém povídala, že je "příliš prostý", ale ona, to víte, je vnučkou admirála. Ale to všechno byl jen převlek lesbičky.
Když Valja měla za sebou 25 let, rozhodla se, že je čas se vdávat, a vrátila se ke svému snoubenci do Brazílie. Rozhodla se mít děti hned a vzala s sebou celý kufr hraček pro budoucí děti. Ale osud měl jiné plány: Valja byla neplodná. Její manžel Mušinsky ještě před Valjou měl za ženu Němku, která mu porodila dvě děti, ale pak uprchla do Portugalska. Nakonec Valja hledala děti k adopci.
Ale tady v místní ruské pravoslavné církve se objevila, jak jí říkali, "čínská prostitutka". To byla ruská prostopášnice z Číny, která svěřila kostelu své dvě děti a někam beze stopy zmizela. Valja Ivanova-Mušinska se zaradovala a vzala si tyto dva kluky.
Mladší, kterému bylo 8 let, byl zloděj a brzo Valju okradl. Starší kluk, kterému bylo 12, pokusil se znásilnit dívku ze sousedního bytu, tak i jeho odvezla policie. A Valja zůstala znovu bez dětí.
Valjin manžel měl maličkou továrnu na nábytek, kde Valja seděla za kasou a počítala peníze. Tam si odseděla spokojeně 20 let. Nepostřehnutelně Valje přišla menopauza, 45 let, kdy bývalé lesbičky, potlačené lesbičky a minetčice začínají se vztekat a měnit své muže. Tak i naše Valja opustila svého manžela a odletěla do New Yorku, kde si rychle našla nového manžela – Voloďu Kovalenko.
To byl dobrý člověk, který měl smůlu s ženami. Právě vyhnal svou manželku, Milku, která byla také z Brazílie, také lesbička a také sterilní. I jeho zmátla a svedla Valja Ivanova-Mušinská, také z Brazílie, také lesbička a také sterilní. To proto, že Brazílie je jedinou zemí v Severní a Jižní Americe, kde zákon umožňuje homosexuálům přistěhovalectví. To je důvod, proč oni tam jezdí.
V New Yorku, Valja Ivanova-Mušinskaja-Kovalenko se sešla s mojí bývalou manželkou, a zde zapracoval svaz ŠKODlivých dam: obě ve svém mládí byly lesby, obě se vdaly a staly se potlačenými lesbičkami, obě neplodné a zklamané adoptivními dětmi, u obou špatné svědomí – to vše z nich dělá spojence.
Moje bývalá žena se uchýlí k provokativní formulaci: "On si myslí, že jsem degenerátkou – A TY TAKY!" A Valja začne psychovat. Ale zde je to složitější: dvě 45-leté psychopatky na stará kolena se skamarádily víc, než bývá normální přátelství – probudil se v nich dříve potlačovaný lesbismus. Nicméně, je nepravděpodobné, že by šlo o lesbismus fyzický, ale pouze duchovní. Přesto stará hlupačka Valja na mne samozřejmě žárlí. Idiotství! To už je oblast duševních nemocí, kde sám dr. Freud by byl zmaten. Jak se říká, klinický případ. A proto vnučka carova admirála nadává netisknutelnými slovy.
Mimochodem, pohádce o "admirálovi" nevěřím. Myslím, že Valja prostě lže, aby nabyla na ceně. Tyto lesbičky a minetčice často mívají komplex méněcennosti, takže si vymýšlejí všelijaké příběhy. Takových mám celou sbírku: Nataša "von" Mayer-Clarkson, baronka-madam bordelu Lila Kudaševa, a nyní Valja s dědečkem "admirálem". Všechny jsou degenerátky beze studu a bez svědomí.
Tato kategorie žen s lesbickými sklony, které svádí jiné ženy, je poměrně častá. Zde je další příklad z mé praxe z honu na čarodějnice...
14. srpna 1988 jsem seděl doma a sledoval slavný židovský film"Holocaust", který byl uveden v televizi od 12 hodin do 2 hodin ráno. Film je velmi pro-židovský, vyrobený v Hollywoodu. Dobře natočený celovečerní film – velmi dojemné, jak Hitler pronásledoval a vyhlazoval židy. "Zneklidnili" mne natolik, že jsem málem slzel. Na konci filmu byla jména těch, kteří dělali tento film. A najednou čtu: Asistentka ředitele – Pia Arnold. Můj Bože, pomyslel jsem si, vždyť já tuhle Piu znám zkrz naskrz! A vzpomněl jsem si na vzdálenou minulost...
Mnichov, 1950 – 1955. Galileo-Platz 2, tam byla americká vojenská rozvědka G-2. Hlavní roli tam hrál Aljoša Millrood a Pia Arnold byla jeho sekretářka. Pak jsem byl prezidentem COPE, filiálky CIA pro propagandu a můj zástupce v Berlíně byl Fedor Arnold, který se oženil s Piou. A dále, dále začala taková čertovina, že by to potřebovalo celý román ve stylu Dostojevského.
Mým vice-prezidentem byl Míša Szjuba, který měl německou manželku Suzannu. A najednou, z ničeho nic, tato Suzanna se zbláznila, dělá pokusy o sebevraždu, takže ji posadili do ústavu pro choromyslné, kde zůstala asi 3 nebo 4 měsíce. Později se zjistilo, že Suzannu "zkazila" Pia, která byla lesbičkou. A tuto lesbičku najal Aljoša Millrood, sám homosexuál, což tehdy v CIA bylo přísně zakázáno.
Lesbička Pia nejenže svedla šílenou manželku Míši Dzjuby, ale i opustila s prásknutím dveří svého muže Fedora Arnolda, sebrala svou dceru Táňu a odletěla do Hollywoodu. Slyšel jsem, že se vdala za nějakého hollywoodského žida. A Fedor Arnold z toho všeho měl infarkt, ochrnul a jezdil v křesle s valivými kolečky a několik let mluvil do rádia "Deutsche Welle".
Byl jsem prezidentem této putyky – a nic jsem nechápal. Přesně, jak napsal Apuleius ve svém slavném románu "Zlatý osel": „V zájmu dosažení skutečné moudrosti je třeba nejprve být v oslí kůži”.
A hle, v roce 1988, 33 let později, znovu se setkávám s Pia Arnold, už jako asistentkou režie v Hollywoodu. Vidíte, jak dělají kariéru tyto čertovy lesbičky.
Mimochodem, celou tuto putyku na Galileo Platz jsem popsal jako "dům zázraků" v mém románu, "Mé jméno je legie." Lidé říkají, že každý mrak má stříbrný okraj. A ještě říkají, že když to umíte, můžete vařit alkohol i z hnoje. Právě tak jsem vařil svoji "Legii". Ani na Piu Arnold jsem nezapomněl: mám ji tam jako kapitální Capitolinu, podobnou kobyle. Muž v sukni, jak Valja Ivanova. To je typické pro lesbičky aktivní neboli mužského typu, které loví manželky jiných mužů. Jak můžete vidět, dávám praktické rady zájemcům o hon na čarodějnice.
Zde máte pár triků z této oblasti. Mladší sestra mé ex-manželky – Milka. Jakmile se objeví u někoho doma, následuje chaotický rozvod. Milka prostě vyčuchává ty rodiny, kde manželka zavání lesbismem. Například, rodina Ninky Renko. Má dobrého manžela George, má s ním sedmiletou dceru Lídu. Nicméně, Lída je nějak vždy smutná, jako by na ni vtiskli pečeť neštěstí.
Od svého prvního manželství Ninka má 16-letého syna Filipa. Serjožka Genebart říká, že Nina je lesba a kurva, že lesbianila se svojí sousedkou Alechinou, rovněž potvorou, že ty dvě feny se rozvedly se svými manžely a vysoudily je z domu. To vše dobře znala Milka, když se objevila v domě Ninky Renko. Nejprve bylo "hihi", "hoho", ba i "chacha", ale brzy poté Ninka se rozvádí s druhým mužem. Filip se postaví na stranu nevlastního otce a snaží se matku přesvědčit: „Mami, nerozváděj se!” Ninka se pustí do boje kvůli rajčatům, a končí to druhým rozvodem. Vinu na tom nese Milka, která už ve svých 15-létech byla lesbičkou, ale zůstávalo to skryto.
Ninka se demonstrativně věšela na krk dalším mužům, hodně pila a druhý den trpěla hroznými bolestmi hlavy. Do třetího manželství si našla jakéhosi amerikána, ale brzy se zas rozvedli. Filip dokončil college "politických věd", pak šel pracovat jako tesař na opravu kostela a kláštera v Mahopac, tam mu dali pokoj, jídlo a on tam žil. A takový život se mu natolik zalíbil, že nakonec se stal mnichem. U nerozumné matky se objevil rozumný syn. Naposled jsem viděl Ninku Renko u Musy Mesňájevé, byla opilá a ptala s mne rovnou": „Co vlastně máte proti minetu?” Jen tak tak že jsem se od ní odtrhl.
Koho mi bylo doopravdy líto, byla Olga Bush. Byla mlaďounká, hezoučká, z dobré rodiny, měla velmi dobrého manžela Kolju Hyacintova, mladého doktora chemie a profesora New Yorkské university. Ale Olga měla nějaké závady v psychice. Někdy přišla k nám a zářila jako letní slunce – veselá, vtipná, okouzlující. A jindy byste ji nepoznali – depresivní, smutná, šedivá v obličeji, úplně jiná Olga. Říkali mi známí, že její deprese pochází od její matky, která, jak se říká, byla psychopatka.
Olga a Kolja byli už spolu dlouhou dobu, děti neměli, a někdy, když na Olgu přišla deprese, řekla smutně "My se s Koljou pravděpodobně rozvedeme". Toho se dočuchla moje švagrová Milka a začala lov na Olgu. Jako výsledek, Olga se rozvedla, to byla velmi bolestivá rána pro Kolju. Později slyším, že "s Olgou je špatně", že chodí k psychiatrovi a žije v Greenwich Village, který je známý tím, že je to zkažený prostor pro pederasty a lesbičky. A to vše je práce Milky.
Popsal jsem tyto příběhy pokud možno nejkratší formou, jako historie jedné nemoci. Dostojevskij by to všechno roztáhl formou románů svých pacientů, v kterých vydává degeneráty za normální lidi. Ale kněz Sylvestr vzal by do rukou hůl.
Na počátku XVI. století kněz Sylvestr napsal svůj slavný "Domostroj", kde učil lidi "Jak žíti s ženami". Mimo jiné tento proto-kněz radil: manželky, a vůbec ženy, "bít železem nelze, ale dřevem – smíte", to jest nikoliv pohrabáčem, ale dřevěnou holí můžete. Myslím, že už tehdy, v XVI. století, božsky moudrý kněz Sylvester věděl, že ženy bývají různé, že některé ženy kazí manželky ostatních lidí a že takové čarodějnice poučovat dřevěnou holí lze.
8. srpna 2002.
Další kapitola
Přejít na OBSAH