Gleb Gašurov má krásný dům poblíž Whitestone Bridge. V přízemí žije se svou ženou a dvěma dětmi. V prvním patře žijí rodiče jeho manželky, v druhém patře – rodiče samotného Gleba. Pěkná příjemná rodina.
Gleb je doktor chemie, doktorát dělal v Americe; na to musíte mít dobrou hlavu a dlouhou dobu se učit. Má velmi milou manželku Veroniku, 17-letou dceru Irusenku a 14-letého syna Andreje. Milí lidé, se kterými jsem já a moje Kissa byli v nejlepším styku.
Ale pak mi Kissa přišla o rozum, zvoní všem známým a říká: "Nemůžu žít s Gríšou, protože on mne bere za degenerátku A TEBE TAKY". Jako výsledek, Gašurovi přerušili veškeré styky se mnou. A zároveň tím způsobem Gleb připustil, že u něj něco není v pořádku ohledně této citlivé otázky. I když jsem si ničeho nevšiml, nic takového jsem nemyslel a samozřejmě neříkal. Zdá se, že Gleb byl obětí provokace mojí duševně nemocné Kissy.
Takže, zkusíme pochopit, co u nich mohlo být v nepořádku...
Otec Gleba Gašurova byl bílý důstojník a monarchista. Gleb byl také v srdci monarchista. A dceru Irusenku také vychovávali jako monarchistku. Takže když Irusenke bylo 18 let, rozhodla se provdat za kněze a stát se matuškou. Nejprve se docela aktivně pokoušela ulovit nějakého semináristu z Jordanville, kde byl klášter a seminář. Potom se konal v Jordanville Sjezd pravoslavné mládeže, kde se setkala se seminaristou Olegem Smirnovem, velmi sympatickým mladým mužem. Irusenka rychle očarovala Olega, vzali se a odletěli do daleké Austrálie, kde otec Oleg dostal místo.
A pak začaly podivné věci. Brzy matuška Irusenka opustila svého popa-manžela a vrátila se z Austrálie ke svým rodičům. Moje Kissa mi hlásí nejnovější zprávy:
– Irusenka řekla, že tento kněz "nemůže".
– Víš ty vůbec, co to znamená? – říkám. – Kněz nemá právo se rozvést a znovu se ženit. Musí buď jít k mnichům, nebo úplně vystoupit z kněžského řádu. To znamená, že Irusenka zničila tomu člověku život.
Aby přivedly zbloudilou matušku na křesťanskou víru, rodiče posadili Irusenku do letadla a letěli s ní do Ruska, tam ji tahali po všech svatých místech kolem Moskvy, křižovali se a modlili se, aby Hospodin Bůh dal rozum dcerce a přivedl ji na správnou cestu.
Když se vrátili do New Yorku, byl jsem u Gašurových a dokonce jsem mluvil s Irusenkou. Vypadala velmi dobře, prostě krásná mladá žena. Ale najednou jsem poprvé uviděl její malou vadu: šilhala. A to je velmi špatné znamení, které označuje "zlé oko", které slibuje všechny druhy problémů.
Nakonec Irusenku přesvědčili, aby se vrátila ke svému manželovi v Austrálii. Ale po několika měsících, ona znovu opustila svého manžela a vrátila se ke svým rodičům. A žije si tam, jako by se nic nestalo. Uplyne rok a Irusenka rodí svým rodičům vnučku. Ale podle počtu měsíců je jasné, že to dítě není jejího manžela z Austrálie, jenže není známo, koho z New Yorku může být. Vnučka byla pojmenována po babičce Veronika, nebo zkráceně Nika. Malou Niku strčili na kolena babičce – a otázku otcovství ututlali.
Mezitím roste syn Andrew, a začínají nové potíže: nechce studovat ani pracovat. Učil se v college a nechal toho. Pracoval v knihovně a vykopli ho. Sedí celý den se zkříženýma nohama na gauči a hraje na kytaru. U táty z toho všeho začínají bolesti hlavy a deprese. Vždyť u syna začalo to, co psychiatři nazývají komplexem Oblomova. Spisovatel Gončarov si Oblomova nevycucal z palce, ale kopíroval jej ze skutečné osoby. Aby literární hrdinové žili, je třeba je brát ze života.
A zavinil to všechno otec Veroniky – Dmitrij Fedorovič Levicki. Povoláním je inženýr, ale současně vede kroužek theosofů v New Yorku. A to prý je předsíň zednářství. A zednářství prý zavání satanismem. Tak či onak, je ten případ matoucí a obskurní.
Ale Bible, dokonce v tak důležitém místě, jako je Pátá Kniha Mojžíšova, se na toto téma vyjadřuje velmi nesouhlasně:
„Nebude nalezen v tobě, kdož by vedl syna svého aneb dceru svou zkrz oheň, ani věštec, ani planétník, ani čarodějník, ani kouzedlník, ani losník, ani zaklinač, ani černokněžník. Nebo ohavnost jest Hospodinu, kdožkoliv činí to, a pro takové ohavnosti Hospodin Bůh tvůj vymítá je od tváři tvé.” (Deuteronomium 18:10-12)
Nebude nalezen v tobě, atd... – to se vztahuje v naší době na theosofy, antroposofy a další hledače svatosti.
Kromě toho, ačkoliv se o tom raději mlčí, jméno Dmitrij Fedorovič Levicki něco říká samo pro sebe: Levicky – Levin – Levy. Obecně lze říci, levité. To znamená, že Dmitrij pochází z vykrestů – pokřtěných židů.
Jeho manželka se jmenuje Tamara. Ale náhodou jsem si přečetl v našem "Novém ruském slovu" seznam darů na literární fond, v němž nacházím "$ 25 – od Esthery a Dmitrije Levických" (NRS – 30.11.1984). Byla Tamarou, a najednou je z ní Esther? Zázrak! Takže, u Veroniky táta i máma byli židé. To znamená, že Irusenka, uprchlá matička, je položidovka. Zde máte řešení všech těchto záhad a kuriozit v rodině Gleba Gašurova.
Jednou jsem zatelefonoval Glebovi, ale měl jsem pocit, že moje zavolání je mu nepříjemné, on přerušil rozhovor pod nějakou směšnou záminkou. I beze mne má dost svých problémů.
Pokud je mi známo, Irusenka se už znovu neprovdala. Skončila Kolumbijskou universitu a pracovala tam v knihovně. Kdo je otec její dcery Niky zůstává záhadou. Dnes, v roce 2002, když píšu tyto řádky, musí mít Nika plus-minus 25 let. Já o ní nic nevím. Podle teorie pravděpodobnosti, je pravděpodobně vdaná a ničí život svého manžela, stejně jako to udělala Irusenka.
Kromě vedení kroužku teosofů, Dimitrij Fedorovič byl též známý tím, že sbíral kolekci knih o antisemitismu, stylu knih Kryžanovské "Hněv Boží" a podobných. Ale pak se ukázalo, že všechno je to nesmysl. Jeho žena Tamara-Esther tvrdila, že to byly hlouposti nestojící za řeč. Někteří lidé chtěli koupit tyto knihy, ale Tamara je nedala nikomu.
Na stará kolena Dimitrij onemocněl Parkinsonovou chorobou, neboli třesavkou. Můj známý doktor psychiatrie Nilov-Wolin řekl, že Parkinsonova nemoc je často doprovázena stařeckou demencí. A hle, co napsal v našem "Novém ruském slově":
"Parkinsonova nemoc – chronické, progresivní onemocnění centrálního nervového systému. Toto onemocnění je častější u mužů. Hlavním příznakem je rytmický třes rukou a nohou, tvář podobná masce, slintání. Pacient se stává málo pohyblivý, s charakteristicky shrbeným tělem, chodí malými krůčky, řeč se stává monotónní, tichá. Časté duševní poruchy v depresivní náladě. Parkinsonem trpí 500.000 až 1 milion Američanů. Nemoc postupně mění své oběti na invalidy". (NRS – 4.10.1987)
Tamara-Esther v mládí byla herečkou v Kyjevě a velmi dobrou kuchařkou. Gleba svedla vývarem a nádhernými koláči z nějakého speciálního těsta. Ale ve stáří přišla o rozum, často brebtala stále stejné, měla též komplex pronásledování – zdálo se jí, že ji "sledují", že jí ukradli "sociální pojištění" a tak dále.
To je typický osud dobré vzdělané rodiny. Ale byli to milí lidé. Teprv, když moje psychicky nemocná žena pronesla zakázané slovo "degenerace", stalo se jak v arabských pohádkách, když vyslovíte tajemné heslo: "Sésame, otevři se!". To otvírá tajné poklady.
A mně se otvírá číslo "bestie", což je "číslo člověka", který zaručuje moudrost. Můj závěr je: Gleb byl normální člověk, ale spálil se u abnormální ženy. A takovou je podle statistik – každá druhá žena. Takže choďte životem jako po minovém poli.
3. srpna 2002.
Další kapitola
Přejít na OBSAH