Prozkoumejme příbuzné Miry Iodko, která hrozila, že mi vyškrábe oči. Kde se u ní vzala tak divná zlost? A přitom je celá rodina velmi nábožensky založená.
S Jurou Iodko, hlavou rodiny, jsem se seznámil ve skautském táboře. Koupil jsem si stan a studoval jsem návod, jak jej postavit. Jura, zkušený táborník, přišel mi na pomoc, a rychle postavil stan, za což jsem mu byl, samozřejmě, vděčný. Okamžitě bylo vidět, že je dobrý člověk.
Mé vztahy k lidem určuje tento princip: Dívám se, je-li člověk dobrý nebo špatný. Pokud je člověk dobrý, nezajímá mne další. Když je člověk špatný, pak je možné si klást otázky, proč je špatný.
V politice Jura je pravičák, téměř monarchista, ale nadávat na židy v jeho domě nelze. Proto se říká, že Jura je pravděpodobně z prožidů – chci říct, má částečně židovskou krev. Ale rodina je velmi pobožná, dvě dcery zpívají v kostelním sboru. V jeho domě se nesmí kouřit. Ohledně alkoholických nápojů je velmi přísný. Dům je téměř sterilní. Zato můžete tam hrát ping-pong. Jura je zlatník z povolání, dělá různé prstýnky s kameny i pouzdra pro hodinky.
Když se Jura s Mirou brali, nejprve chtěli mít doma "domácí klášter", ale později změnili názor a zplodili tři dcery. První dvě, Lenočka a Ira byly jasně abnormální, o třetí dceři Nině se to nevědělo, protože byla příliš malá. Nicméně dům voněl jako klášter. Obě starší dcery byly dost ošklivé, měly trčící ven koňské zuby, a nosily speciální ocelové náhubky, které zuby narovnávaly. A i na pohled byly Lena a Ira jaksi asexuální, nechutné, podobné jeptiškám. Zato byly bez ustání v kostele "Spása od hříchů" u otce Mitrofana a zpívaly tam ve sboru.
Marianna, neboli zkráceně Mira, byla adoptované dítě. Otcem Miry byl jakýsi notorický alkoholik, který měl spoustu dětí. A povídá se, že jedno dítě – to nejprašivější – prodal za láhev, neboli "butylku" vodky. Takový je rodokmen Miry. A proto někteří lidé, když o ní mluví, ji zvou Mira Vodkina-Butylkina.
Teprv ve věku 35 let se Mira dozvěděla, že je adoptované dítě. Ukázalo se, že její skuteční rodiče a sestry žijí v Kalifornii, ale Mira na ně zanevřela černou nenávistí a nechtěla se s nimi setkat.
Serjožka Genebart říká, že Jura Iodko v mládí se chtěl stát mnichem nebo knězem, potom založit ten "domácí klášter". Ale je zajímavé, že dvě starší dcery Jury, Lena a Ira, pokračovaly po stejné cestě. Když vyrostly, rozhodly se, že si vezmou jedině kněze. Otec Jura se na ně dívá a vrtí hlavou, říká, že mají nějakou duševní chorobu s mánií náboženství.
– Tak je pošli k psychiatrovi, – radí Serjožka.
– Ne, tahle nemoc je nevyléčitelná, – odpovídá Jura a nazývá tuto chorobu v latině.
Jako výsledek, nejstarší dcera Lenočka se provdala za otce George v San Franciscu, stala se tedy matkou, jak se rusky říká ženě duchovního, ale nejen to, stala se i skutečnou matkou 6 dětí. Jediný problém je, že tato matka matuška, podle toho, co jsem slyšel, nevylézá z blázince. Samozřejmě, není to úplná pravda: každý rok nebo každý druhý rok matička Lenočka se musí strčit do blázince, tam si posedí dva-tři měsíce, přitáhnou jí tam matičky v hlavě a pošlou domů až napříště. Jenže tohle všechno se zpravidla odráží u dětí, dříve či později.
Druhá dcera Ira také si vzala duchovního, otce Sergiuse, který zdědil post otce Mitrofana v chrámu "Spása od hříchu." O této matušce říkají, že je úplný blázen, ale naplodila pět dětí. Chodí v černém, je špinavá, nemyje se, neuklízí, nestará se o své děti, jedná ledabyle, podobná nikoliv matušce, ale hippies. Říkají jí: "Ira, co to děláš? Měj rozum!" Ale matuška Ira odpovídá: "Co vy mně poučujete. Mně sám Bůh říká, co mám dělat".
Povídá se, že otec Sergius vypadá velmi nešťastně. Sám Jura Iodko jej lituje, že si může odpočinout pouze tehdy, když není doma a nevidí své děti. O matušce Iře jdou pomluvy také, prý jak je rok dlouhý, nevyleze z blázince. Samozřejmě, že tomu tak není. Je tam jen někdy, dva nebo tři měsíce, a to ještě ne každý rok, jen občas.
Serjožka Genebart mě ujišťuje, že všech pět dětí Iry – staršímu už je 19 let – jsou naprosto normální a milí lidé. Ale já už Serjožkovi nevěřím, věřím profesorovi Lombroso, potomku dlouhé řady rabínů a talmudistů, který říká, že to všechno, dříve či později ovlivní dítě. Proto se říká: za hříchy svých rodičů. Tak se říká u prostých lidí. Ale hlas lidu – je hlas Boží.
Nyní se podívejme na třetí dceru Miry – Ninu. Pokud první dvě dcery byly dost ošklivé, Nina vypadala docela dobře. A proto drbny říkají, že Nina není od Jury, ale od někoho jiného. O tom lid mluví takto: Mira se pokusila na cizím č....u vjet do ráje. A nezapomeňte, že hlas lidu – je hlas Boží.
Když Nina dovršila 18 let, pracovala pro charitu Tolstého nadace, kde se přátelila s Allou Ivask, která byla otevřená lesbička. Proto i Ninu započítali mezi lesbičky. To víte, s kým kdo zachází, tím i schází. Později si Ninu vzal nějaký amerikán z New Jersey, který konvertoval k pravoslaví. Ale to nepomohlo, protože brzy Nina a její manžel se rozvedli. Jestliže první dvě dcery jsou svaté hříšnice, pak Nina se stala hříšnou světicí. Nina se stala jeptiškou ve světě.
Jura Iodko má neteř, ale to je problematické dítě – hippie, nechce se učit, hrubě nadává všem a na všechno, rodiče nemohou s ní nic dělat. Proto ji dali do převýchovy k Jurovi, ale ten brzo poslal neteř zpět. Ale hippies – to jsou teenageři, u kterých se projevil homosex, proto blbnou. Když jsou rodiče – minetčici, jejich děti bývají hippies. Vlastně plivají do tváře svých rodičů.
Nejlepší přítelkyní Miry Iodko – je Táňa Ledněva. Táňa má tři děti. A všechny tři porodila za pomoci císařského řezu.
Táňa sedí na návštěvě u Miry a zběsile něco plete a plete. Je to její pracovní terapie, která pomáhá v blázinci léčit všelijaké psychopaty. Čas od času Táňa vzhlédne od svého pletení a hystericky křičí na své tři děti. Děti jsou velmi rozmazlené a náchylné ke všem lumpárnám. Pokud přijedete na návštěvu k Táně, tyto děti okamžitě zasypou vaše oči prachem a pískem. A žádné Tániny napomenutí a křiky nepomáhají. Děti jsou stejní psychopati jako Táňa.
Tánin manžel Jura Ledněv je chorobně obézní, ale velmi jemný a laskavý. Okamžitě je vidět, že tvrdá Táňa si vyženila měkkého Juru. Ale právě z této kombinace tvrdé mámy a měkkého táty vznikají homosexuální děti. Já mám v hlavě třetí oko, jako měsíční kámen na čele hinduistických bohů.
Když Táňa Ledněva dosáhla 45 let, stala se s ní legrační příhoda. Všechno to začalo s tím, že v Sea Cliff se objevila nová hvězda – uprchlá sovětská baletka Kaleria Fedičeva. To byl rámus po celém světě, když utekla z Leningradu na Západ originálním způsobem: řekla, že je těhotná od baleruna jménem Friedman, který byl žid, homosexuál, což je běžné u balerunů, on totiž tancoval v Stuttgartském baletu.
Zkrátka, mazaná Kaleria s dítětem přiletěla k fiktivnímu muži do Stuttgartu, ale "muž" ani na setkání s ní nešel. Proto Kaleria letěla do země zaslíbené – do Ameriky, kde z každé blbé krávy udělají Hollywoodskou hvězdu.
Jenže Kaleria byla trochu stará pro Hollywood, přetáhla už čtyřicítku, a proto namísto Hollywoodu přistála v Sea Cliffu, kde otevřela malou baletní školu. Najednou v hrudi Táni Lebeděvé se probudila duše mecenáše, takže začala financovat školu Kelerii Fedičevé. Ale Jura Ledněv, jehož prachy zbůhdarma vyhazovala jeho žena, spustil křik, že nejde o žádnou estetiku baletu, nýbrž že se daly dohromady dvě staré lesbičky, a že se s Táňou rozvede, ale chce počkat, než děti vyrostou.
Výsledkem bylo, že Sea Cliff se postupně změnil na Sodomkino, a sousední obec Glen Cove, kde žili Serjožka Genebart a Jura Iodko, se proměnil v Gomorkino. Po vzoru Sodomy a Gomorry. Tak hovořili návštěvníci kostela "Spása od hříchů" otce Sergěje.
Ale pojďme zpět k naší hlavní hrdince, Miře Iodko, kterou kdysi vyměnili za láhev vodky. Jelikož její nejlepší kamarádkou byla lesbička Táňa Ledněva, můžeme použít tento starý vzorec: "Řekni mi, kdo je tvůj druh a já ti řeknu, kdo jsi". Ale jednoduše řečeno, je to gang lesbiček všech druhů a všech odstínů – latentních, otevřených i potlačených.
Připomínám, že jedovatá houba muchomůrka roste na ploše, které se lidově říká "čarodějný kruh". Ale takový "čarodějný kruh" jasně vidíme kolem Miry Iodko. Správně nazvali naši předkové tuto houbu muchomůrkou, rusky pohankou. Skutečně, jsou to houby hnusné a jedovaté.
Pamatuji si, když moje žena se zbláznila: sedím v jejím domě v Sodomkino, hraju si s mým adoptovaným synem Andruškou. Najednou, objevují se tam dvě defektní dcery Miry Iodko, obě budoucí matušky. Za prvé, ani mne nepozdraví, a pak se na mne dívají úkosem a se strachem, jako na ďábla nebo Antikrista. Ony hovoří přímo s Bohem, a Bůh jim radí, co mají dělat: vyrábět co nejvíc handicapovaných dětí. Zde máte muchomůrky v životě. Rozhlédněte se kolem, uvidíte "věďmin kruh".
Ale teologové říkají, že ďábel má fůru alibí a inkognit. Co to znamená? Nu, podívejte se sami. Byl jsem informován, že Mira Iodko letěla do Jeruzaléma a trčí tam už měsíc, putuje po všech svatých místech. Pak jsem si přečetl v monarchistickém tisku, že Marianna Michajlovna Iodko přivezla z USA do Argentiny jakýsi "církevně-vlastenecký film" a ukazovala jej ("Russkaja gazeta", Buenos Aires, prosinec 1985, str. 4).
V Sodomkino se povídá, že Mira opět odletěla do Itálie a do Jeruzalému, ale za peníze jakéhosi postaršího ruského páru, kde Mira funguje jako průvodce po Svaté zemi. V Sodomkino pokládají Miru za "velikého kombinátora", protože všechny její kombinace jdou v její prospěch. Pak v monarchistických novinách "Naša strana" v Argentině ze 17.4.1981 se objevil jasně hysterický článek Miry Iodko. Hysterie je duševní nemoc. A já sedím a registruji to všechno v mojí kartotéce. Koneckonců, vždyť nepíšu románky, ale konstatuji pravost slov Svatého Jana Bohoslovce.
Když Serjožkovi Genebartu bylo 84 let, volal mi a hlásil, co je nového. Za prvé, otci Mitrofanu zemřela žena, tak on přestoupil do mnišského řádu a tím se stal biskupem Bostonským. Zadruhé, Jura Iodko rozhodl se vyzpovídat u biskupa Mitrofana a přiznal se mu, že on, Jura Iodko, je napůl židem, jeho otec byl litevský žid, a proto má tak divné jméno – Iodko. Jura potom přiznal, že jeho žena Mira – je čistokrevná židovka, i když ji vyměnili za flašku vodky.
Ale co je nejdůležitější, Jura Iodko se přiznal, že jeho nejlepší přítel Serjožka Genebart – je také položid, což se Serjožkovi velice nelíbí a považuje to za zradu od Jury Iodko.
Ke konci svého života, Jura a Mira Iodko prodali svůj dům v Gomorkino, které se nachází vedle Sodomkina, a přestěhovali se i s klášterem do Jordanville. To bylo svého druhu posvátné místo ve státě New York. Takže splnila se jejich dávná touha ke klášternímu životu.
Tam čistokrevná židovka Mira Iodko, můžeme-li věřit jejímu muži, skončila svoji pozemskou pouť. Jura Iodko, ačkoli mu bylo už přes 70 let, okamžitě se oženil znovu. Třebaže podle církevních pravidel měl dodržet jeden rok smutku. Nejzajímavější na tom bylo, s kým se ženil ve věku 70?! Vzal si americkou židovku! Hlas židovské krve byl silnější než všechno ostatní.
Vzhledem k tomu, že Mira Iodko se chytila na toxickou formuli mojí bláznivé ženy "on mne pokládá za degenerátku a TEBE TAKY", tím se mi vlastně přiznala, že i ona byla – degenerátka!
A to je to samé "číslo šelmy", což je "číslo člověka", a které slibuje biblickou moudrost. A tak tomu i jest.
Když už mluvíme o biskupu Mitrofanovi z chrámu "Spása z hříchů". Měl ženu a dvě dcery. A ještě měl sestru, která celý svůj život byla starou pannou, praktikovala jógu, stála na hlavě a třech opěrných bodech a skončila svůj život v blázinci. Biskupu Mitrofanovi je to jistě nepříjemné, proto řekl, že jeho sestra odjela do Polska. Ale to je obyčejná výmluva. O mé bláznivé ženě řekl taky, že odjela do Evropy.
Oh, jak smutná je tato moudrost svatého Jana Bohoslovce.
New York, 30. července 2002.
Další kapitola
Přejít na OBSAH