Bible je kniha knih. A nejmoudřejší část Bible je Apokalypsa, kde najdete následující text: „Tuť jest moudrost. Kdo má rozum, sečtiž počet té šelmy. Nebo jest počet člověka, a jestiť počet ten šest set šedesáte a šest.” (Zjevení 13:18).
Takže, pojďme se podívat, co je to za "šelmu", a jaké je její "číslo". Všimněte si, že se výslovně uvádí, že je to "počet člověků."
Všechno to začalo, když moje žena Kissa v roce 1976 onemocněla klimakterickou pomateností, utekla ode mne a řekla mi: "Každému říkám – nemohu žít s Gríšou, protože on každého pokládá za degeneráta. On i mne pokládá za degenerátku, ale TEBE TAKÉ !"
Rychle obzvonila telefonicky všechny naše přátele a známé, s kterými jsem měl výborné vztahy během 20 let. A hned poté se začaly dít divné věci. Zde je třeba poznamenat, že nedlouho předtím, v roce 1970, jsem publikoval svou knihu "Kníže tohoto světa", o ďáblu a všelijaké nečistotě, a všichni moji známí a přátelé tu knihu četli.
Voloďa Juchněvič mi volá a povídá:
– Slyšel jsem, že tvoje žena utekla?
– Ano, utekla.
– Dobře ti tak! – říká Voloďa s jistou radostí.
– A proč?
– Žil jsi si příliš dobře. Všichni měli problémy s ženami, jen ty ne. Tak teď už víš, jaké to je, když ženská blázní.
Voloďka měl hezkou ženu Lídu a dva syny. Lída jej ale brzy opustila, a své syny on vidí jen každý druhý víkend. Stěžuje si, že jeho Lída chodí se učit do kurzu pro čarodějnice, a jeho čtrnáctiletá nevlastní dcera z prvního manželství Lídy už rok chodí k psychiatrovi. A proto Voloďka se vzteká.
Půl roku poté Voloďa onemocněl rakovinou žaludku. Říká se, že rakovina je – nemoc ze smutku. A ještě půl roku později Voloďa zemřel ve věku 40 let. A jeho žena Lída ani na pohřeb nešla. A pokračuje se učit v kurzu na čarodějnice. Tenkrát takové kurzy oficiálně zaváděli na vysokých školách. My tady v Americe máme demokracii – dokonce i pro nečisté síly.
Voloďka – je číslo 1.
A číslo 2 dáme Musji Mesňájevé. V dalším textu, pro pořádek, všem účastníkům tohoto průzkumu dám čísla. Předem upozorňuji, že toto není literatura, ale sociologie.
Číslo 2. Musja.
Když mi manželka utekla, najednou mi začali zvonit anonymové. Beru to, a nikdo neodpovídá, jen je slyšet tichý smích a hryzání mrkvičky. Ale já vím, kdo to je – Musja Mesňájevá, ona drží dietu a neustále chroustá mrkev. Jednou přišla a stěžovala si, že její manžel Peťka je darebák a podvádí ji. Teď jásá, že mám s ženou nesnáze.
Všechno to začalo, když k Musje přijel jejího bratranec Saša Petrov, profesor ruského jazyka v Jugoslávii. Při této příležitosti Musja uspořádala velkou hostinu, pozvala všechny známé. U Musji je pěkný jednopatrový dům v blízkosti Whitestone Bridge, a její hostina měla velký úspěch.
Sašovi Petrovu je 30 let. Zrzoun (to je minus). Prý je básník modernista (dva mínusy). Má srbskou ženu, povoláním psycholožka (třetí minus). Nafoukaný a falešný chlap, cituje Bibli, ale špatně. Nicméně, jídlo bylo výborné a všichni byli spokojení.
Ale brzy si Musja začala stěžovat a křičet, že její manžel Péťa ji podvádí s manželkou Sáši Petrova a že se ona s Péťou rozvede. Potom Vitalij Komarov mi povídal, že Peťka klame Musju nikoliv s manželkou Saši Petrova, ale se Sašou Petrovem samotným. Tedy homosexualita. A že sám Peťka se tím chlubil.
Ale to znamená, že Musja má bratra pederasta i muže pederasta. Tak kdo je vlastně Musja? Je málo pravděpodobné, že sama je normální. Rozebereme si to popořádku, jako při nemocničním vyšetření.
Musja se narodila v roce 1928, pochází z Rostova, odkud ve věku 15 let ji Němci poslali na nucenou práci do Německa. Od roku 1950 žije v Americe. Z prvního manželství má dceru Iru. Od darebáka Peťky má patnáctiletého syna Gríšu, který si stěžuje, že se na něj lepí pederasti.
Musja pracovala jako šička v textilní továrně. Z práce nosila domů svetry, které v obchodech stály 20 dolarů, a prodávala je svým známým za 6 dolarů. Jednou dobou i moje Kissa od ní koupila dva takové svetry. Musja říkala, že je sama šila z odpadu, ale ve skutečnosti je jednoduše kradla. Na tento námět mám tu článek z novin:
„Krádeže na pracovišti praktikuje 50 až 75% Američanů. To zvyšuje náklady na výrobu prodaného zboží o 27%, která se zahrnuje do ceny výrobku. Tato data jsou čerpána ze zprávy Národní rady v oblasti trestné činnosti. Závěr zprávy: ...Každý rok průměrný Američan okrádá zemi o mnoho miliard dolarů.” (NRS – 06/18/1978)
V roce 1957, Ira Mesňájeva trávila prázdniny ve skautském táboře ve stanu s Galkou Majkovskou, mladší sestrou mojí Kissy. Ale už tehdy, ve školním věku, Galka byla neskrytou lesbičkou, kterou odevšud vyháněly, protože "kazí ostatní dívky." Zdá se, že tehdy i Ira se tím zabývala. To potvrzuje její další život. Vdávala se pozdě a hned se rozvedli. Když jí bylo 40 let, vdala se podruhé za nějakého latince, ale děti nemají.
V roce 1975, když její syn Gríša dosáhl 17 roků, Musja ho vzala do kina na film "Noční kowboy" pro začínající homosexuály. Lidé říkají, že Musja chtěla Gríšu popostrčit k homosexualitě. Ale Gríša údajně dostal takový strach, že utekl z kina.
Když Gríšovi bylo 18 let, stal se z něj hippie, nechal si růst dlouhé vlasy až na ramena a vyhodil vlajku Homo. Typicky, hippies jsou adolescenti s těžkými psychosexuálními problémy, obvykle je to latentní nebo potlačovaná homosexualita. Tyto dospívající dětí platí za hříchy svých rodičů.
Ohledně učení, Gríša byl věčný student. Je to svého druhu komplex Oblomova. Ze začátku Gríša studoval na režiséra. Ale režisér z něj se nestal, tak začal studovat hudbu. Ale ani hudebníkem se nestal, nýbrž šel studovat na bankéře. A celou tu dobu seděl mámě na krku. Takže studoval až do věku 32, kdy šel pracovat jako makléř a oženil se. Dnes, v roce 2002, je mu už 42 let, je už 10 let ženatý, ale dosud nemá žádné děti. Typický komplex Oblomova.
Jednou ze zdvořilosti zvoním Musje, ale ona mluví se mnou velmi neochotně. Přitom kdysi, když mne volávala anonymně, radostně chichotala a chřupala mrkev.
A co se stalo s vychytralým Peťkou, který svedl Musjina bratrance? Když se s ním Musja rozvedla, Peťka se rychle oženil s Kirou Poljanskou. Jsou to pozdní svatby: Peťkovi je 53, Kire je 46. V takovém věku na rynku ženichů a nevěst už nic pořádného nenajdeš.
No, uvedu ještě drobné věci, specifické pro degeneraci. Péťa byl mnohem mladší, než Musja. Dodatečně mi Musja řekla, že v mládí byl Petka zrzavý a šikmooký, a Péťova matka – hrbatá. Peťka má od pití nemocná játra a stěžuje si, že brzy zemře. Žena profesora Saši Petrova se provdala za jiného profesora. A profesor Saša Petrov, třebaže homosexuál, si také našel druhou ženu. Oni budou říkat, že jsou bisexuální.
Pokud někdo chce vědět nejnovější novinky, volejte Musje přímo na telefonní číslo (718) 767-6919.
Proč šla Musja proti mně? Na tom má vinu vychytralá formulace mojí bláznivé Kissy: „On mne pokládá za degenerátku, a TEBE TAKY!” Vidíte, jak pracuje biblické "zvíře" v případě s Musjou? Tím se Musja zaregistrovala u mne, že je "také degenerátka." A já si tu sedím a počítám "číslo šelmy", což je "číslo člověka", které slibuje moudrost.
Číslo 3. Serjožka.
To bylo v květnu 1978, kdy Andruškovi byly tři roky. Jednou ráno mi Kissa povídá, že ji bolí hlava, a abych šel do kostela s Andruškou bez ní. Bylo to v neděli.
Když už mluvíme o bolestech hlavy. Když v Americe někoho dáte do blázince, tam se vyplňuje dlouhý dotazník. První otázka této ankety je: vyskytují se chronické bolesti hlavy v rodině? Rodina mojí Kissy trpěla chronickými bolestmi hlavy. V důsledku toho – klimakterické šílenství, první zvonění k cestě do cvokárny.
Sedl jsem si s mým adoptovaným synáčkem do auta a jeli jsme do kostela. Andruška byl v námořnickém obleku, jeho tvář měla šťastný úsměv – raduje se maličký človíček ze života. Drží tátův prst a září štěstím. Není divu, že všechna děvčátka jsou do něj zamilované, do takového krasavce.
U kostela mne potkává Sergěj Genebart šklebí se:
– Copak jsi sám nebyl schopen udělat syna?
– Už jsem ti říkal, že moje žena nemůže.
– Nemůžeš ty, – troubí mi Serjoža. – A tvoje Kissa je báječný člověk. Zato já svého syna jsem si udělal sám.
Tou dobou, za stromem vykoukne Serjožův syn Viktor. Ale – ach můj bože! – komu se podobá?! Býval normální teenager. A teď se změnil na hippie. Na čele divoké účes stylu "afro" – imitace afrických negrů. Neoholený, nemytý, jako špinavý vandrák. Jako kdyby záměrně chtěl dělat ostudu rodičům. Podíval jsem se na něj a povídám:
– Víš co, Serjožo? Lepší mít adoptovaného syna, než takového, jako ty. I když jsi ho sám dělal.
Vidím, že Serjoža je ohromen tím, že jeho syn se stal najednou špinavým hippie a dělá hanbu a ostudu rodičům. A Sergěj ze závisti, při pohledu na půvabného arabáčka, který hrdě kráčí vedle svého otce, drží jeho prst a září radostí ze života, právě proto mne Sergěj tak vulgárně napadl. Kdyby nebyl tak hrubý, samozřejmě měl bych s ním soucit. Ale když si Serjoža sám koleduje o nepříjemnosti, budu se muset podívat, co s ním je, proč leze do maléru a proč najednou se postavil na stranu bláznivé Kissy? Tak tedy, vezměme to efektivněji.
Serjoža se narodil v roce 1918, je se mnou stejně starý. Lidé si myslí, že je žid nebo položid, což vždycky silně popíral. V prvních dnech války v roce 1941 upadl do německého zajetí a celou válku pracoval v Německu na velkých stavbách, skrývaje přitom své židovské kořeny. V Americe pracoval jako projektant. Ženil se pozdě – ve věku 40 let. Má hezkou ženu Kiru, která pracovala jako návrhářka. Syn Viktor byl typický kluk z vzdělané rodiny, trochu hrál na klavír. Do té doby, než v 16 letech zapracovalo to biblické "zvíře".
Pak zapracovala jedovatá formule mé šílené Kissy: „On si myslí, že jsem degenerátkou – A TY TAKY!”. Pro mne by bylo nepříjemné všem vyzvánět a vysvětlovat, že moje žena onemocnila a její slova jsou výplodem nepříčetného mozku, že jsem nic takového neřekl a ani nemyslel. A proto známí jí uvěřili. Zde máte výsledek.
V roce 1972, jsem připravoval 2. vydání mé knihy "Křídla chladu" a napsal jsem k němu "Dodatek" o 30 stranách. Když se o tom Serjoža dozvěděl, řekl mi:
– Gríšo, vždyť ty jsi málo gramotný. Dej mi to, já to opravím.
No, čert nikdy neví, myslím si, třeba tam opravdu něco Serjoža najde. Přijel jsem s tím k němu. Serjoža listoval a listoval a samozřejmě, nic nenašel, ani písmenko neopravil. Teprve na samém konci, najednou se rozrušil a chvějícím se hlasem řekl:
– Tohle nejde... Zde je třeba odstranit... Určitě to dej pryč...
Byl jsem překvapen, proč je tak vzrušený a podíval se do rukopisu. Tam jsem psal o hře na lišku mezi CIA a KGB, kde se hraje pomocí „lidí typu HC, typu PL a typu VRE. Tyto nové sovětské zkratky – jsou zkráceniny netisknutelných oplzlostí... Ale západní degeneráti, také typu HC, PL nebo VRE, jejichž jména jsou legie, dobře ví, že do "blázinců" tam strkají jejich spolubratry... V tom máte celou kvintesenci psychologické války za posledních dvacet let.”
To bylo vše. Nic zvláštního. Ale Serjožka se tak rozrušil, až začal koktat. Samozřejmě, že jsem nic nevyškrtl. Příští den Serjožka zvoní a koktá:
– Víš, že jsem měl v noci byl infarkt? Málem jsem umřel...
– Kvůli čemu?
– Já nevím, – řekl Sergej.
Zato já vím – to jej biblická "bestie" k tomu dohnala. Za minulé hříchy.
Všechny moje knihy jdou Serjožkovi proti srsti. O "Křídlech chladu" mi řekl do očí, že jsem to nepsal já, ale jakási Soňka.
– Serjožko, pojďme se vsadit o tisíc dolarů, – navrhuji. – Ukážu ti rukopis.
Ale Serjoža zavádí konverzaci na jiný subjekt, a uvádí, že v knížce "Kníže tohoto světa", jsem popsal vlastního bratra, který byl velký čekista.
– Serjožko, můj bratr nebyl čekistou, ale důlním inženýrem.
– Nevěřím, – hádá se Serjožka. – Tvůj bratr byl enkavedistem [NKVD = předchůdce KGB] a zastřelil mého otce. – Dozvídám se, že jeho otec byl právník a byl zastřelen v roce 1937.
– Serjožko, vždyť "Kníže" je román. Víš, co je román? To je fikce. Mimochodem, ten jsem taky nenapsal já, ale moje Kissa. Vždyť ona je doktor ruské literatury.
Když Viktor dosáhl 20 let, Sergěj si mi postěžoval, že jeho Viktor už rok chodí k doktorce psychiatrie od sociální služby, že nechce studovat ani pracovat. Victor nedokončil už tři univerzity a pracuje na golfovém hřišti, podává míčky a vydělá $2 za hodinu.
Serjožka říká, že Viktor jezdí jako blázen, rozmlátil už 3 auta a Serjožka se bojí, že se jednou sám rozmlátí. Potom Serjožka chválí Kiru, že ona "nevynáší špinavé prádlo na veřejnost".
Je zřejmé, že u Serjožky je tendence k seznamování se s rodinami smíšenými s židy. Aby to skryl, někdy nejistým hlasem začne syčet; „Židi, židi, židi”. A hned dodává, že jeho Kira je divoká antisemitka. Není vyloučeno, že Kira jej podezírá, že on má částečně židovskou krev, ale on se nechce k tomu přiznat. Zvykl si to skrývat v německém zajetí. To byla těžká škola.
V roce 1978 k Serjožkovi přijela ze Sovětského svazu jeho dcera. Ona se narodila v roce 1940, takže je jí 38 let. Ale manžela a děti nemá, je stará panna. Vzděláním inženýrka, ale, jak říká Serjožka, pracovat z nějakého důvodu prý nechce. Stejný příběh jako u Viktora – komplex Oblomova. Vypadá docela dobře, je podobná svému necestujícímu otci. Manžela nemá, podle Serjožky, protože v Rusku po válce zůstalo málo mužů. Takže, zjevně nenormální Serjožka moudře nastrouhal dvě stejně abnormální děti.
Tak si spočítejte "číslo šelmy", což je "číslo člověka", které slibuje moudrost. Mimochodem, pokud jsme se pustili do bohosloví, je třeba poznamenat, že Apokalypsa se kanonicky nazývá "Zjevení svatého Jana Bohoslovce".
V roce 1983 Serjožkovi bylo 65 let a odešel na penzi. Pak mi vyprávěl, že letěl do Jeruzaléma a prošel pěšky křížovou cestu Ježíše Krista, a že každé ráno se 20 minut modlí k Pánubohu. A já jsem o něm zavedl speciální položku v mojí kartotéce. Přistoupil jsem k věci efektivně. Vždyť teď nepíšu romantiku, ale prověřuji Bibli, a dokonce i nejsvatějšího Jana Křtitele.
Nataša Charitanskaja říká, že Serjožka a Kira vždy žili špatně a nechápali se navzájem, ale nyní žijí odděleně: Kyra – většinou v Glen Cove, a Serjožka – ve Westchesteru. Jejich syn Victor rovněž žije samostatně, spolu s nějakým přítelem (?). Ona myslí, že Serjožka má židovskou krev.
Po dlouhé přestávce Serjožka mě pozval na pláž. Dozvídám se, že Kira s ním už celý týden nemluví, a on má strašně dlouhou chvíli, tak si mě vzpomněl. Vypravuje mi, že jeho syn Victor byl nejprve narkoman, kouřil marihuanu, a pak těžce pil, ale díky Bohu, ne vodku, ale jen pivo. Victor říká, že nechce pracovat, protože jeho rodiče mají dva domy, které on zdědí, a že je pak prodá a bude z toho žít.
Potom se Sergej začne zpovídat a vyzrazuje rodinná tajemství. Ukazuje se, že otec Kiry byl chromý a měl suchou ruku. A Serjožky vzdálený bratranec Goša byl úplný schizofrennik. Kiru on nazývá Cyrilem jako narážku na to, že je vlastně muž v sukni, a říká o ní, že je špatná hospodyňka. A ještě jedna novinka: na stará kolena u Kiry se pod okem náhle objevilo velká černé znaménko – ďáblova pečeť nebo čarodějnická značka. Aby zakryla tento flek, Kira nosí tmavé brýle a chodí k doktorovi, aby jí ho odstranil. Serjožka četl mé knihy, kde jsem o takových pečetích psal.
Mimoto Serjožka mne hrubě uráží a tvrdí, že jsem "téměř negramotný", "nevychovaný", "nepřijatelný k návštěvě", že jakési "staré čarodějnice z Sea-Cliff mne chtějí zabít", že Kira moje jméno nechce ani slyšet. To jsou důsledky jedovaté formulace mojí Kissy: "Nemůžu žít s Gríšou, protože každého pokládá za degeneráta..." Dobře ten krám funguje.
V Americe existuje takové legrační zvíře, které se nazývá skunk. Bůh dal tomuto zvířátku velmi zvláštní zbraň sebeobrany. Na útěku před nepřítelem, skunk vystřelí velmi páchnoucí sprej, kterého se bojí nejen lidi, ale i zvířata. Pokud vám tato páchnoucí tekutina se dostane pod auto, tak hezky dlouhou dobu váš vůz vydává nepříjemný zápach.
U mně roli takového smradu sehrála moje nešťastná Kissa a její jedovatá formule. Jako výsledek, lidé s nečistým svědomím, se seřadili do fronty proti mně a pospíšili se vyznat ze svých hříchů. Já jsem měl na Kiru lepší názor než na Serjožu. Kira mne nenávidí za to, že má bláznivého syna a já to vidím. Protože teď mám třetí oko na čele, a vidím to, co jiní nevidí.
Mimochodem, matka Kiry byla ochrnutá a Serjožka s velkými obtížemi ji tahá na invalidním vozíku po schodech nahoru do kostela. Ale ona má starší sestru, starou pannu, 90 let, ale ta se cítí skvěle a nehodlá onemocnět. Bůh odměňuje každého podle jeho zásluh.
Naposled byl u mně Serjožka v roce 1995. Vyprávěl všelijaké novinky: jak s Kirou letěli do Ruska a šli s procesím po svatých místech, abych tak řekl, odčinit své hříchy. Ale když se vrátili do Ameriky, Kira, která už dávno byla v důchodu, v 74 letech náhle šla znovu do práce, a za velmi malý plat – s jediným cílem: nesedět doma a nevidět Serjožku. Ani procesí do svatých míst jim nepomohlo.
O svém synovi Serjožka říká, že Viktor není ještě ženatý, ale je na čase, aby skutečně začal jiný život. Viktor dělá sezónního pracovníka, dělá snap-rigging pro plachetnice. Práce je to samozřejmě hloupá. Dokonce s takovými jachtami se můžete utopit. A z hlediska sociologie, má komplex Oblomova, patří k "zbytečným lidem," jako je zvou literární kritici.
A přece jen se Viktor, ve věku 40. let, nakonec oženil. Někteří říkají, že s jakousi pitomou amerikánkou, ale jiní tvrdí, že s bohatou amerikánkou. Na každý případ, narodila se mu dcerka a v roce 2000 Serjožka se stal dědečkem. A dále pokračujte pohádku od začátku, vše se bude opakovat.
Podle vší pravděpodobnosti, Viktora si vyženila nějaká věčná nevěsta, také nenormální, stará hippie. S kým dělala děcko, to je dobrá otázka. Vždyť Lily Jelagina, také hippie, dcera básníka Váňky Jelagina a také básnířka, dělala děti současně s 5 muži, přičemž hlavní roli hrál jakýsi tuberkulozní negr. To je holt potrap s těmi hippie.
Tak nebo onak, dědeček Serjoža je velmi šťastný.
Číslo 4: Baronka Lily.
Aby čtenář v tom neměl zmatek, připomínám: my pokračujeme v počítání čísla "bestie", které je "číslo lidské" a které ohlašuje moudrost. A neříká to nějaký morous, podobný Serjožkovi Genebartovi, ale Zjevení svatého Jana Bohoslovce.
V létě v New Yorku bývá tak hrozné vedro, že o víkendech jsme s ženou vždycky jezdili se koupat do moře v Sea Cliff. A večer, po pláži, jsme často zacházeli k Kudaševým – to byli milí lidé, se kterými jsme měli 20 let výborné vztahy.
Na podzim roku 1974 moji Kissu postihlo nesprávné těhotenství a purulentní zánět dělohy. Zvonila Lile Kudaševé a stěžovala si: "Ach, ach, bolí mě břicho, ležím v posteli a nevím, co mám dělat!" Lily s Aljošou, jako nejlepší přátelé, okamžitě přijeli a vzali Kissu k nim. Šest týdnů Kissa ležela v posteli Tomočky, zemřelé dcery Lily, a léčila se u doktora Istoka, který žil nedaleko. Lila dojemně ošetřovala Kissu, nosila jí do postele rýžový kuřecí vývar. Okamžitě bylo vidět, že jsou to dobří lidé. A samozřejmě, byl jsem velmi vděčný Lile.
Ale pak se začaly dít divné věci. Tak divné, že jim lze porozumět jen o mnoho let později, ohlížeje se nazpět. A to je velmi těžké popsat. O takových věcech ve slušné společnosti se mluví jen nepřímo nebo v eufemismech. Bylo to v roce 1974, a píšu to v roce 2002, když se vyjasnily mnohé záhady, které tehdy byly neznámé.
Když už mluvíme v eufemismech, Lila "rozmazlila" Kissu. Ale když mluvím rusky, Lila svedla Kissu k lesbismu. Přestože Lila byla vdaná, ona byla potlačenou lesbičkou aktivního nebo mužského typu. A moje Kissa, třebaže žila se mnou 20 let, ve skutečnosti byla také potlačená lesbička, ale pasivního, neboli ženského typu, které jsou velmi podobné normálním ženám, takovým láskyplným kočičkám. To je důvod, proč jsem ji nazval Kissou.
V šesti týdnech, které strávila Kissa v domě Kudaševých, Lila ji postupně zpracovala. Nejprve si zahrála na loajální a starostlivou kamarádku. Vyptala se Kissy na všechny detaily našeho rodinného života, nadávala na mne, kritizovala mě a vychvalovala Kissu, vlezla jí do duše. A když vybojovala její srdce, přešla do fyzického lesbismu.
Když se ukázalo, že po nesprávném těhotenství Kissa již nemůže mít děti, Lila začala ji utěšovat a nutila ji vzít si dítě k adopci. Potom Kissa s dítětem budou bydlet v domě Lily. Anebo si Kissa koupí dům v Sea Cliff. Zde je třeba znát psychologii lesbiček. Jako výsledek, Lila se stala jakýmsi "manželem" Kissy. A pak z toho byla taková čertova kaše, že sám čert tomu nepořádku nerozumí.
V červenci 1975, Kissa mi volá z Bejrútu a povídá, že ona našla adoptivní dítě, ale nutno za něj zaplatit 5000 dolarů, tak abych vzal peníze ze svého bankovního účtu a poslal jí telegraficky.
– Odkud je to dítě? – ptám se.
– Ze soukromých rukou, – opatrně odpovídá Kissa.
– Prodej a nákup dětí je zakázán zákony USA. A ty kupuješ dítě někde na arabském bazaru. Může to být syn zloděje a prostitutky. Nasedni hezky do letadla a leť domů.
Ihned po tomto telefonátu, jel jsem do Sea Cliff. Bylo ošklivé vlhké teplo a na pláži se shromáždili všichni naši přátelé. Ale mezitím moje Kissa zavolala Lile z Bejrútu a organizovala poplach. Lily okamžitě na mě zasedla:
– Gregory, proč nedovoluješ Kisse vzít si díťátko?
– Protože si kupuje dítě někde na arabském trhu. A to může být dítě zloděje a prostitutky.
Ale Lila opakuje svou otázku spíše drzým tónem a se zjevným nátlakem na mne. Vidím, že ostatní známé to zaujalo a poslouchají. Lila už předtím obrátila všechny proti mně.
– Lily, takové intimní záležitosti jako přijetí dítěte by mělo být rozhodnuto mezi mužem a ženou a ne hlasováním známých na pláži, – říkám.
V tu chvíli se na pláži objevuje Natasha Nötsch (Nečajevá). Vzhledem je podobná svini, která stojí na zadních nohách. I její duše je sviňská, velmi neomalená, až arogantní. V jejím domě je taková špína, že od ní utekli už dva muži. A v tomto mimořádně špinavém domě má syna-pederasta a dceru-lesbičku, obě špinavé hippies. Nataša zve mne stranou a drzým tónem se ptá:
– Gríšo, proč nedovoluješ Kisse adoptovat dítě?
Vidím, že Lila proti mně odstartovala všechny degenerátky z Sea-Cliffu.
– Protože to může být syn zloděje a prostitutky, – opakuji.
– Prostitutka je tvoje máma! – prohlašuje Nataša, která je známá pro svoji nestoudnost.
Zpočátku jsem byl jen otupělý takovou drzostí, ale pak jsem pomalu začal svírat pěsti. Teď jí vrazím jednu po hubě tak, že spolkne svůj nevymáchaný jazyk. Ale ta svině už skočila do vody a utekla. Takoví psychopati mají velmi rychlé reakce: vycítila, že by mohla dostat přes držku.
Celkově to byl druh boje na pláži, kde na mne se vrhl celý kruh všech ŠKODlivých dam našich přátel. Víte, co je to za kruh? To jsou dámy typu HS, PL a VRE ze znamenité statistiky doktora Kinsey. A je to to samé "číslo šelmy", které slibuje moudrost v Zjevení svatého Jana Bohoslovce. Pokud dříve zde byla mystika, dnes je tu statistika.
Abychom to pochopili, pojďme se podívat podrobněji na Lilu a Aljošu Kudaševých, naše dobré přátele. Aljoša Kudašev je rodem kníže, jehož jeden z předků se vyznamenal u Borodina. Aljošův otec žije v Manhatteně, a oni říkají, že je básník, ale jeho poezii nikdo neviděl. Nicméně, známí lidé říkají, že Aljošův otec "vzal na sebe cizí hřích", což znamená, že je ženatý se ženou, která byla těhotná od nějakého Jugoslávce, protože žili v Jugoslávii. Takže Aljoša není tak docela kníže Alexej. Podle povolání, je Aljoša knihař. Ať tak či onak, všichni pokládají knížete či prince Aljošu za dobrého člověka.
Aby nezůstávala v pozadí za princem Aljošou, Lila se mi kdysi svěřila, že je baronkou. Ale ve skutečnosti to není baronka, a bordelmamá. Lila má sestřenici Táňu, která žije nedaleko. Lila říká, že Táňa je modelka. Ale Aljoša říká, že Táňa je prostitutka. Profesionální prostitutka. V Americe se tomu říká call-girl, neboli prostitutka na zakázku, na zavolání. Tak či onak, Táňa má pěkný kamenný dům, a žije si lépe než Lila. A má dvanáctiletého syna.
– Kdo byl manžel Táni? – ptám se knížete Aljoši.
– Nějaký zloděj nebo podvodník ze Švédska. Táňa žila v Brazílii a dělala tam prostitutku, – říká princ Alexej.
Když Táňa trochu zestárla, otevřela si vlastní "Agenturu modelů", která byla vlastně bordel – a stala se bordel-dámou. A Lila šla pracovat k Táně jako společnice, to znamená, že byla také madam. Aby byl větší efekt, říká, že je baronessa. A dělá to na stará kolena.
Kníže Aljoša a baronesa Lila měli dvě děti: starší dcera Tomočka a mladší syn Nika. Zpočátku bylo všechno v pořádku, děti jsou děti. Skromná Tomočka a hravý Nika. Ale když Tomočka dosáhla puberty, její problémy začaly. Nejprve byla pokryta nějakými rakovinnými pupínky na obličeji. Pak se přimíchala do hejna hippies. Tehdy, v 60. letech, to bylo jako epidemie hippizmu v Americe. Na každém rohu jste viděli hejno těchto abnormálních teenagerů, kteří záměrně zdůrazňují svoji degeneraci – neholí se, nemyjou, kouří marihuanu a jiné drogy. A pro rodiče je to tichý horor.
Postupně Tomočka se stala těžkou spotřebitelkou heroinu. A za tím je obvykle skryta homosexualita – latentní, otevřená nebo potlačená, čert sám ví, jaká. Dnes je latentní, zítra otevřená, další den potlačená. A za tím jsou skryté duševní choroby. Baronesa Lila úporně strkala Tomočku normálním ženichům, ale Tomočka tvrdohlavě se držela svých hippies a svých drog. Ubohá Tomočka nechtěla studovat ani pracovat, nic – prostě nechtěla žít.
Pak do Sea Cliff přišla hrozná zpráva – Tomočka shořela při požáru! Spolu s hejnem hippies, kteří si říkali komuna, jela někam daleko od svých rodičů. To bylo na 13. a dělali tam skutečné orgie komunardů: kouření drog, hořící černé svíce a provozovali společný sex. Od černých svíček vznikl požár, komunardi vyskakovali z oken, ale ubohá Tomočka měla v sobě tolik heroinu, že shořela v ohni. Dokonce psalo se o tom v novinách. Pro rodiče je to jistě tragédie.
Sea Cliff má dva ruské kostely. Jeden z nich je v dolině, v blízkosti moře, to je církev tzv. americké jurisdikce, či jak se jí říká, zednářská církev. Proto někteří lidé říkají, že je to kostel "Spása u čertů". Druhý kostel je v horní části, který se nazývá kostelem "Spása od hříchů". Tam slouží starý otec Mitrofan.
Chudák Tomočka měla pohřeb v kostele otce Mitrofana. A moje žena a já, samozřejmě, jsme tam byli. Koneckonců, jsou to naši dobří známí. A je to pro nás velmi smutné.
Na zádušní mši přišly všechny sea-cliffské čarodějnice a jejich děti hippies. Tomočka leží v rakvi, po kostele se courají její kamarádi-hippie. Osmnáctiletý chlapec v hadrech a s dlouhými, jakoby ženskými vlasy, je mrtvolně bledý od narkotik a hubený jako živá mrtvola. A vedle pláče 17-letá dívka, ošklivá a tlustá jak bublina tuhého tuku.
Zde je i modelka Táňa, sestřenice baronesy Lily, která na panychidu se vyparádila křiklavě, jak na výstavu poslední módy. V suterénu u modelky Táni jsou rozloženy po podlaze matrace – je to brloh pro hippies, druh školy.
Toto peklo prošla i nebožka Tomočka. Baronesa Lila doufala, že modelka Táňa, kterou kníže Aljoša zve prostitutkou, ji přivede na správnou cestu a naučí ji, jak má spát s muži.
Nyní Lila pláče u hrobu své dcery. V srdci je mi smutno-přesmutno. V tu chvíli, přistupuje ke mně otec Mitrofan a říká:
– Grigorij Petrovič, klaním se před vámi za "Knížete tohoto světa". Velmi užitečná kniha.
– Děkuji vám, otče Mitrofane. Ale řekněte to radši mé ženě. Ona před vámi kleká, ale mého "Knížete" nemá ráda.
Kývnu k rakvi, v níž leží Tomočka: – Hle, z té samé příčiny!
– Ano, samozřejmě, – souhlasí otec Mitrofan.
V této době má žena jde kolem a o. Mitrofan jí opakuje:
– Právě říkám vašemu muži, že se před ním skláním za jeho "Vládce tohoto světa".
Ale na Kissu to nepůsobí. Ona chce děti – za každou cenu. A já při pohledu na Tomočku a na ostatní hippies, je nechci. Pro mne je to zločin. Pro Kissu – je to právo ženy, mít dítě. Za toto právo Lila teď platí, pláče u hrobu své dcery. Podle tohoto práva, moje tchyně zničila život svému muži a naplodila tři problematické dcery, které kazí život svým mužům.
Po smrti Tomočky, Lile zůstal mladší syn Nika. Ale i s ním byl nepořádek: je to trochu idiot, imbecil. Existují tři stupně kretenismu a tři odpovídající názvy, které i lékaři si pletou. Takže Nika je někde uprostřed: není idiot, ale ne tak docela normální. Jak se říká, není úplný blb, je přihlouplý. Ve škole byl ve speciálních třídách pro mentálně postižené. V zásadě se Pán Bůh nespletl, když baronku-bordelmámu Lilu potrestal dvěma defektními dětmi.
K dispozici je pohádka. Jednou u Samojedů [starý název pro Něnce, Ence a další národy finougr. jazyka] začaly hrozné krádeže, a obrátili se na šamana. Ten svolal všechny a řekl: "Mám tady ve stanu kouzelného černého kozla. Nechť každý, jeden po druhém, vstoupí do jarangy a položí kozlu pravou ruku na záda. Kozel pozná zloděje".
Když se všichni znovu sešli venku, šaman řekl: "Teď, všichni zvedněte pravou ruku." Všechny dlaně byly černé od sazí, jen jedna ruka byla bílá. "To je on – zloděj!" – řekl šaman. Prostě pomazal sazemi záda černého kozla – a zloděje prozradilo jeho špatné svědomí.
U mne hrály roli černého kozla moje knihy, kde popisuji ďábla a různou nečistotu. Lidé s špatným svědomím začali být hrubí na mě, a já jsem seděl a počítal jsem to samé "číslo šelmy", které slibuje moudrost. Docela nevděčný úkol. Ale zato jsem se ocitl v pozici šamana, který zná psychologii lidí s nečistým svědomím.
Po smrti Tomočky baronce Lila zůstal debil Nika. Když absolvoval střední školu ve speciální třídě pro mentálně retardované, rodiče začali přemýšlet, co dál s tím. Nejprve ho poslali do semináře v Jordanville, aby z něho udělali kněze. Ale o rok později byl vyhozen. Pak poslali ho do nějaké zvláštní školy CIA, kde je nutná znalost ruského jazyka. Nika chodí a chlubí se: "Já budu špionem!" Ale brzy ho odtud také vykopli. Ale pak přišla pohroma.
Nika srazilo auto. Zcela hloupě vjel na kole před kamion. V důsledku těžkého poranění hlavy, poškození mozku, bylo třeba komplexní operace. Po tom Nika trávil dlouhou dobu v nemocnici. Moje Kissa lituje Lilu a povídá mi:
– Lepší by bylo, kdyby Nika zemřel. Vždycky byl blázen. Teď to bude ještě horší.
Ale jak se říká, blázni mívají štěstí. Proto blbec Nika přežil. Ale teď musí polykat celý život některé velmi silné prášky. Třikrát denně. A když zapomene polknout třeba jen jednu tabletu, dostane strašný záchvat – takový, že by mohl zemřít. Nicméně epileptik Nika jezdí teď autem a je jasným nebezpečím pro ostatní.
Nika pak jel ke své babičce na Floridě a žil tam pro svoji zábavu. Získal wellfare, zvláštní důchod pro mentálně postižené. A pak seká trávu u sousedů a dostane dalších $ 5. A může tak žít šťastně až do smrti. Co víc blbeček potřebuje?
S knížetem Aljošou se stal podivný příběh. On a Lila šli na večeři k prostituce Táně, která žije poblíž. Když se vrátili domů, Aljošu náhle začalo bolet břicho. Šel na toaletu a zemřel. Druh srdeční mrtvice. Ale Aljošovi bylo jen asi 50 let a na srdce si nikdy nestěžoval. Proto po Sea-Cliffu se roznesly všelijaké špatné pověsti.
Podle nich, už dříve baronesa Lila si stěžovala, že princ Alexej někdy vejde do hříchu sodomie s portorikánskými chlapečky. Tehdy baronesa Lila dělala divoké skandály a dokonce utekla od Aljoši. Dokonce se snažila si najít "nového muže". Ale kdo by ji potřeboval, se dvěma vadnými dětmi? Takže se vrátila k Aljošovi.
A o baronce Lile se povídalo, že potichu lesbičí se svojí sestřenicí, prostitutkou Táňou. Po záhadné a předčasné smrti knížete Aljoši začaly chodit pověsti, že Lily a Táňa přiotrávili Aljošu, aby jim nepřekážel žít spolu v lesbickém svazku. Protože, říkají, ony se staly partnerkami v prostituci: Táňa se stala prezidentkou a Lila viceprezidentkou "Agentury modelek", v které 10% příjmů pochází z modelování či simulace, a 90% – z prostituce.
Mimochodem, chladná statistika říká, že 75% z prostitutek jsou lesbičky. Nebo si přečtěte "Jámu" našeho klasika Kuprina, kde popisuje prostituci. Jeho dcera Xenia byla krasavice, stará panna – a lesbička. Nebuďte překvapeni. Proto v Bibli je psáno: Množství jméno mé jest, nebo jest nás mnoho (Mark 5:9).
Pokud má někdo zájem o poslední novinky z oblasti prostituce, zavolejte baronese-bordeldámě Lile – (516) 671-4524. A nezapomeňte, že je nyní viceprezidentkou v podnikání.
Jestliže někoho napadne mne kritizovat za to, že popisuji své bývalé přátele a známé, na moji obranu mohu říci, že totéž dělal i veliký Dante. V jeho "Božské komedii", on posadil do pekla a do očistce všechny své nepřátele, nepříznivce a falešné přátele. Je to proto, že pro pisálky platí neúprosný zákon: aby literární postavy žily, je třeba je odepsat ze života.
Kromě toho, současníci obviňovali Danta, že používá vulgární, lidový jazyk. Mne také mohou vinit. Ale jak popsat lidské hříchy, když jejich podstata je už dávno národem vyjádřena ve všech netisknutelných kletbách a neslušných výrazech?
Na závěr bych chtěl říci, že jsem trochu unavený z tohoto nevděčného lovu na biblickou "bestii" a "číslo šelmy", i když slibuje moudrost v poslední instanci. A proto si udělám pauzu a zaměřím se spíše na některé příjemnější vzpomínky.
I čtenář potřebuje si určitě oddechnout. Příliš smutné jsou všechny tyto každodenní příběhy, kdy lidé se snažili podvádět Boha – a skončilo to špatně. Výsledkem je vale smutku, kde panuje biblická "bestie". Je to zvíře s rohy, ocasem a kopyty a říká se mu také čert.
Ne zbůhdarma se říká, nemaluj čerta na zeď, nebo se doopravdy objeví. To se přihodilo mně. Napsal jsem knihy, kde jsem škubal za ocas ďáblovi degenerace. A vidíte, co se stalo? Ano, získal jsem svého druhu moudrost, ale musel jsem za ni draze zaplatit. Doufám, že tato moje moudrost, smutná moudrost, aspoň pomůže některým lidem jít životem s větší důvěrou, nedělat fatální chyby. Bůh dlouho snáší, ale pak bolestivě trestá. Pokud někdo nevěří, tak se podívejte na baronku Lilu.
Takže, dejte si pauzu až do 2. části "čísla šelmy."
14. června 2002, New-York.
Další kapitola
Přejít na OBSAH