Můj otec celou první světovou válku byl lékařem-chirurgem kozáckého pluku. Po válce dělal to samé – celý život léčil lidi. Byl to velmi dobrý člověk. Vzpomínám si, jak ve večerních hodinách můj otec rád pil čaj a četl noviny. Při tom často do otevřeného okna za světlem přilétaly mušky a padaly mu do čaje. Otec lovil mouchu lžičkou, chodil s ní na balkón a dělal jí umělé dýchání – foukal na ni tak dlouho, dokud neodlétla. To byl člověk, který doslova by neublížil ani mouše. Zvěčnil jsem jej v mojí knize "Kníže tohoto světa" vykreslením obrazu dr. Rudněva, který též zachraňoval mouchy.
Pak přišla Veliká čistka let 1935-38. Vzhledem k tomu, že celé sovětské a stranické náčelnictvo chodilo se léčit k mému otci, ze začátku ho nechávali na pokoji. Ale pak se i náčelnictvo odstřelovalo a nakonec došlo až na mého otce. Zatčen byl v dubnu 1938 a dva roky ho drželi ve vězení NKVD jako vyšetřovaného.
Myslím, že ho věznili jednoduše jako člověka "z bývalých" – byla taková kategorie. A také kvůli jeho bratrům. Starší bratr, můj strýc Vasja, byl před revolucí četnický vyšetřovatel, a jeho mladší bratr, strýc Víťa, byl během občanské války na Donu vyšetřovatelem v Donské agentuře kontra-rozvědky armády dobrovolníků (Osvaga). Sovětská moc byla velmi mstivá a takovým lidem neodpouštěla, jejím příbuzným včetně.
Zatímco můj otec byl vyšetřován v místním vězení, někteří z jeho kolegů byli jen předvoláváni na výslech. Později, tito lidé přicházeli večer, pod rouškou noci, černým (zadním) vchodem k mé matce. Od nich se dozvěděla, že otce udala jeho sanitářka, židovka s ruským jménem Sokolová.
A co vy si myslíte – byla ta židovka dobrá nebo špatná?
Normální židovka bude buď doktorkou, nebo, v nejhorším, ošetřovatelkou. Ale pokud židovka je sanitářkou, to znamená, že myje podlahy v nemocnici a vynáší kýble, znamená to, že je buď tělesně handikapovaná nebo duševně retardovaná, tedy pacientka pro profesora Lombroso. A na takové kretény doplácejí dobří židové.
Například, v Novočerkassku byla celá advokátní komora, ale jediný advokát, který se zajímal o politické otázky, to znamená obhajoval zatčené od NKVD, byl starý žid jménem Guinzburg. Jeho žena učila v hudební škole na rohu Moskevské ulice a Ratné ulice.
Po zatčení mého otce, moje matka pracovala jako registrátorka v polyklinice a vydělávala 200 rublů měsíčně. Tak ona dala těch 200 rublů advokátovi Guinzburgu za to, aby se pokusil nějak hájit mého otce. Úspěch byl nevelký, ale zato Guinzburg a jeho žena byli pokládáni za dobré a slušné lidi. Pravda, měli slabomyslnou 16tiletou dcerku. Úplného idiota, v plném smyslu toho slova.
Když v roce 1942 Němci okupovali Rostov a Novočerkassk, jako první zastřelili všechny židy. Včetně dobrých židů Guinzburgů, kteří doufali, že Němci jsou kultivovaní lidé, a proto neodjeli. Zastřelili je i s bláznivou dcerou. A kdo vtloukl do hlavy Němců myšlenku nadřazenosti rasy, která má právo si dovolit vše? Udělal to čtvrtinový žid Hitler. Kdo osnoval "konečné řešení" židovské otázky? Ideologem programu byl tříčtvrteční žid Heydrich, praktickou realizaci vedl stoprocentní žid Eichmann. To znamená, vedli to "špatní" židé. Ale kde se tu vzali, odkud pochází ti špatní židé? Porodili je dobří židé...
* * *
Po dvou letech vyšetřování zatčeného otce vyhlásili "lehký" rozsudek – 5 let vyhnanství na Sibiři. V té době, zpravidla dávali 10 let koncentráku nebo zastřelení. V roce 1941 vypukla válka, a jako výsledek můj otec si odseděl na Sibiři nikoliv 5, nýbrž 15 let. Otec psal, že výkon trestu tráví v medvědím baráku a že obyvatelé města Krasnojarsk z vděčnosti za lékařskou péči mu často přináší uzenou medvědí šunku. Vrátil se domů až po Stalinově smrti a brzo nato zemřel na rakovinu plic. Bylo mu 75 let.
29. dubna 2002.
Další kapitola
Přejít na OBSAH