Máte před očima autobiografickou knihu. Jelikož Grigorij Klimov přes 50 let se zabýval studiem nenormálností u příbuzných svých známých, i jeho životopis se podobá jakémusi vědeckému pojednání o "degeneraci rodin". Klimov z legrace nazval tuto vědu Vyšší Sociologií, ale vzhledem k statistickým výsledkům, mnozí čtenáři dnes ji berou vážně. Možná i v češtině se ujme výraz degenerát.
Degeneráti jsou lidé, kteří zdědili tendenci k psychickým onemocněním a jejichž děti budou pravděpodobně též degeneráti. Podle Klimova, tato dědičnost je dominantní, je jako jed v zdravé krvi. V tom se možná mýlí, ale fakta, která uvádí, jsou otřesná.
Degenerátů je velké množství v jistých profesích, obzvlášť v televizi, a prakticky všichni vrcholní politikové jsou degeneráti. Některé vede touha po moci, chtějí být vždy a všude šéfem, jiní mají homosexuální sklony, někdy mají i fyzické vady, které dnešní medicina dokáže skrýt. Někteří jsou společnosti prospěšní, jiní škodí mnoha lidem a dostanou-li se nahoru, mohou mít na svědomí i miliony životů (Hitler a Stalin).
Jeden takový sadista řádil ve škole na jihu Francie, kde můj syn připravoval maturitu. Rodiče i žáci psali petice, až nakonec byl degenerát ze školy vyloučen. Ale byl velmi chytrý a měl pod svým vlivem tři chlapce, jejichž prostřednictvím se pomstil. Chlapci zapálili školu, jenže sami při tom zahynuli.
Celkem 24 osob bylo za živa upáleno, včetně mého syna; ti, kteří přežili, do smrti nezapomenou. Tento sadistický degenerát se díval na hořící internát a radoval se. Nikdo mu nic nedokázal, je na svobodě. Bylo to v roce 1981 – představte si, kolika dalším lidem od té doby zkazil život...
Klimovovi zkazila život "šlechtičanka" – lesbičanka Nataša, která se do něj bláznivě "zamilovala", když přijel do Ameriky jako bohatý a slavný autor bestselleru. Od té doby Klimov se zabývá degenerací. Podle jeho osobní statistiky, mezi jeho známými bylo 90% degenerátů. Z Nataši se stala vedoucí ruské sekce Hlasu Ameriky.
To úžasně vysoké procento se vysvětluje tím, že se Klimov stýkal s rusky mluvícími emigranty. A kdo směl tehdy emigrovat z SSSR do USA? Pouze lidé, kteří našli ve svém rodokmenu někoho, kdo měl aspoň částečně židovskou krev. (To není antisemitismus, ale málo známý fakt. Cestoval jsem jednou den a noc ve vlaku s takovou rodinou, když opouštěla SSSR. Dvě kupé plná zavazadel.)
Mnozí emigranti si postavili domy u pláže v Sea Cliff, 25 km od New Yorku, jiní tam žili ze sociální pomoci. Když čtete biografii Klimova, nezdá se, že jejich příjezd byl velkým přínosem pro Ameriku. Leda pro psychiatry.
Vyšla z toho objemná kniha, v které autor často opakuje, co už psal jinde. Někdy je to z pedagogického důvodu, jindy by šlo knihu zkrátit – dnes už existují programy, které najdou opakující se pasáže, bohužel autor už tu není, aby dal souhlas.
Připisuji jen krátký obsah, abych se v knize sám vyznal.
Vysvětlující poznámky [v závorce] jsou též moje.
Překlad byl zhotoven rychle, amatérsky.
Postarejte se, aby se tato kniha nedostala do rukou nedospělým. V dětském věku i pravda může zranit.
Luc Petr, 3. března 2013
Další kapitola
Přejít na OBSAH