Zvoní mi jedna dobrá známá a povídá:
– Gregory Petrovič, mám pro vás novinku. Ale musím začít ze široka. Mám známou Polku. A ona má věčného ženicha, který se nemůže ženit. Jeho jméno je Alik Malachov. Nejprve, tento Alik proslul tím, že se dohodl s jednou Američankou, že mu za 10.000 dolarů porodí dítě, které on bude vychovávat s vlastní matkou. Ale dítě se narodilo takový defektní, mongoloidní idiot a Alik u soudu vyžadoval své peníze zpět – a dostal je! Dokonce psalo se o tom v novinách. Nakonec ten Alik šel k Lence Milčinové, – vy ji přece znáte! – A dělá jí návrhy.
– Aliku, já nemůžu, – namítá Lenka.
– Proč ne?
– Protože já miluji ženy.
– Tak ty jsi co, Lenočko – lesba?
– Ale, Aliku, proč tak mluvíš? Já prostě miluju ženy. Teď se mnou žije Alla. Vyučuje ruštinu na Kolumbijské univerzitě. A má adoptované dítě – malé arabátko.
– Jakmile jsem to uslyšela, hned jsem zbystřila sluch... Uh-uh, přemýšlím... Zkrátka, on pak byl u Leny víckrát, viděl tu Allu a tvrdí, že je to Alla Klimová... Tedy, vaše žena! S čím vás i zdravím!
Lenka Milčinová je naše dobrá známá. Přijela do Ameriky na počátku 70. let, kdy ze SSSR pouštěli jenom židy. Lence je 28 let, jejímu mužovi Juriji Gavriloviči je 50. A oni mají jednoročního synka Váněčku, stejně starého s mým synem Andrejem. Několik let se naše rodiny přátelily. Jurij Gavrilovič byl žid, který se vydával za Rusa. Lenočka byla židovka ze čtvrtiny, která také se vydávala za čistou Rusku. Nikdy jsem tomu nevěnoval pozornost. Všichni lidé jsou různí. A kolem nás je plno různých podivínů.
Uběhlo několik let a Jura Gavrilovič se s Lenou rozvádí, údajně proto, že ona mu nadává "ty žide." On pak volá mě a klidně mi vysvětluje, že Lenka je lesbička, dokonce aktivního a sadistického typu.
„Kromě toho, je úplná psychopatka: poprvé se pokusila spáchat sebevraždu, když jí bylo 14 let – pohádala se s rodiči a vypila jed na krysy. Potom Lena vystudovala na doktorku-veterinářku a vzala si žida, ředitele sovchozu. Ale její manžel brzy zjistil, že ona je nenormální a vyhnal ji. Tehdy se pokusila podruhé spáchat sebevraždu...”
Hned potom mi zvoní Lena: „Představ si, u rozvodu Jura Gavrilovič vůbec nepožádal uvidět Váněčku. Já si pamatuju, jak ty jsi miloval svého adoptovaného arabského synka, a tenhle darebák nechce vidět ani vlastního syna!”
Ale Jura Gavrilovic se ospravedlňuje: „Dobře vím, že z Váňečky nic dobrého nevyroste. Od takové matky..."
Abych se vyhnul omylům, pro přesnost, kouknul jsem se do své kartotéky a pod heslem "Rodina Milčinů" vidím, že Lenka se pokusila o sebevraždu ne dvakrát, ale třikrát. Potom Jura Gavrilovič hlásí, že Lenočka lesbovala se svou přítelkyní jménem Raja, za pomoci gumového pyje. To znamená, že i moji bývalou manželku používá nyní pomocí gumového údu. Bože, mám se smát, nebo plakat?
A také jsem slyšel, že Lenka ještě v SSSR byla léčena na psychiatrické klinice. Ovšem, to nic neznamená, protože po několika sebevražedných pokusech vlečou lidi automaticky na kontrolu do blázince.
Lenka mi volá a povídá, že před ní měl Jura Gavrilovič 6 žen a 4 děti. On sám mi řekl, že jedna z jeho manželek byla vnučka Lva Tolstého, a jeho matka údajně byla konkubínou Hermanna Göringa, když byl v 20. letech v Sovětském svazu, a že má podezření, že on sám je nemanželským synem Hermanna Göringa, nejbližšího důstojníka Adolfa Hitlera. A já si myslím, že z toho všeho má asi kaši v hlavě. Jenomže on vypadá jako zcela normální člověk.
Mezitím, roky jdou a jdou. A v roce 1974, moje manželka Kissa, ve věku 40 let onemocní klimakterickou poruchou, velmi pomalu a nenápadně. Nejprve si člověk ani si nevšimne, o co se jedná. Proto také učenci-bohoslovci říkají, že ďábel přichází nehlučnými kroky.
Nezapomeňte tento výraz. Pokud vaše manželka v menopauze (50 plus minus 5 let) je hysterická a žádá o rozvod, můžete si být jisti, že se jedná o duševní nemoc. Moje Kissa takhle psychovala 4 roky, pak v roce 1978 se skandálně rozvedla.
Teprve mnohem později, v roce 1995, díky milostné aféře Alika Malachova a upřímnosti Lenky Milčinové, tedy vlastně čirou náhodou, jsem zjistil, že moje ex-manželka na stará kolena se stala lesbičkou, a teď ji používají za pomoci gumového vibromaséru. Takové věci se teď neskrytě prodávají na Times Square, včetně portrétů amerických prezidentů. Máme přece demokracii.
Mimochodem, gumové maséry – to jsou hlavní zbraně těch Američanek, které slouží v americké armádě. Podle pravidla, jsou skoro všechny lesbičky. V Americe existuje silná politická strana, formálně nazvaná "Sdružení amerických žen." Ale ve skutečnosti jsou to ze 100% nejnotoričtější lesby, které se derou k moci v jakékoliv formě – v armádě, policii a dokonce i u hasičů. Vzpomeňte Ph.Dr. Otto Weiningera a jeho knihu "Sex a charakter".
Nedávno v televizi ukazovali jednu takovou krasavici: důstojnice, poručík-pilot na letadlové lodi. Na její vyškolení utratili spoustu peněz, ale teď si to rozmyslela a opouští armádu. Dozvídám se, že její nejbližší a nejlepší přítelkyně, také pilot, při startu spadla do vody a zemřela. Samozřejmě, šlo o dvě lesbičky, na které se darmo plýtvaly peníze daňových poplatníků. Ale to vše je státní tajemství – a všichni budou mlčet.
Přesto musím se přiznat, že jsem cítil lítost pro takovou krásnou hlupačku. Kolikrát jsem se spálil na takových ženách, ale mužský instinkt je vždy silnější. A přitom si říkám: "Ach, ty starý vole! Ta holka by mohla být tvou vnučkou".
Jenže roky, v mém věku, už nejdou, ale cválají jako splašený kůň. A za mým oknem, spolu s vrabci a veverky, vykoukl již rok 2003. Volá mi můj starý přestarý známý Serjožka Genebart a chlubí se, že je mu již 85 let, ale on je stále naživu, i když ne moc zdráv, že nemá něco s krví v pořádku. Celou válku 1941-1945 Serjožka trávil v německém zajetí, a co je zcela přirozené, skrýval, že je napůl žid. A po válce, ze zvyku skrýval to dál. Až teď, na stará kolena, najednou začal lovit podobné skryté položidy. A vypráví mi následující historii.
Týká se naší společné známé Lily Kudaševé. Ta mi jednou řekla, že je baronka, ale ve skutečnosti byla, spolu se svou sestřenicí prostitutkou Táňou, „madam” veřejného domu. Takže tady je to vyprávění: Lila se z nějakého důvodu pohádala se svou matkou, Věrou Michajlovnou Bogenskoj. Kdysi za mladých let, její matka zpívala v cikánském pěveckém souboru v Berlíně, v Německu dvacátých let minulého století.
V takovém veselém zaměstnání je přirozené, že měla spoustu mužů. Ale nyní, když se hádala s Lilou, její matka se přiznala, že jeden z těchto mužů byl německý žid, a právě on byl otec Lily! Když to uslyšela, Lila se začala se svou matkou prát. Matka to nevydržela a křičí: – Ach ty čertova židovko!
Ale slyšela to Liliny sousedka Lucy Kinleyn a roznesla to po celém Sea-Cliffu, kterému se rusky říká Sodomkino. Doneslo se to až k Serjožkovi, a Serjožka mi to vyzvonil.
Tato Lucy Kinleyn je také zajímavá figura. V roce 1941, když Němci zachvátili Kiev, byla mladou herečkou v divadle. Během německé okupace Kyjeva, aby neumřela hlady, spala s Němci. Ale po válce, tatíček Stalin jí napařil 10 let sibiřského koncentráku za zradu vlasti. Avšak odkrouhala si tam, v lágrovém divadle, pouze 8 let, jelikož baťuška Stalin umřel. Pak se provdala za polského komunistu a odjela do Polska, a z Polska utekla do Ameriky, kde se vdala za Johna, nejhodnějšího člověka na světě a těžkého alkoholika. Nyní pili už od rána spolu.
Tak tedy, Lila je polo-židovka. Můžeme říci, že cyklus je u konce. Pamatuji si, jak to bylo. Moje žena Kissa měla nějaké nesprávné těhotenství: bolí jí břicho, leží v posteli a telefonuje Lile a stěžuje si. Lila, coby nejlepší přítelkyně, přijíždí a zabírá Kissu k obě.
Potom Kissa 6 týdnů leží v posteli nebožky Tomočky, Liliny dcery, která zemřela při požáru. A Lila pečlivě Kissu ošetřovala, krmila ji lžičkami kuřecího vývaru. Je tedy přirozené, že jsem byl Lile velmi vděčný.
A pak začala jakási čertovina, kterou je velmi obtížné pochopit. Není divu, že teologové říkají, že ďábel přichází nehlučnými kroky. Za prvé, proč se objevilo u Kissy nesprávné těhotenství, a jak se ukázalo později, hnisavý zánět plodu? Podle teorie pravděpodobnosti je to, že moje Kissa, jelikož za celý rok neotěhotnila ode mne, pokusila se otěhotnět od jiných mužů, podle rad své matky, zkušené kurvy, která měla Kissu s degenerativním manželem, a dvě dcery později, Milku a Galku, s jinými muži. Jenže nakonec, Pán Bůh, či chcete-li, osud, karma, nebo příroda, byli z těch jejích triků nakonec tak otráveni, že potrestali Kissu neplodností.
A potom ode mne chtějí, abych adoptoval dítě, v čemž hlavní roli hraje Lila. Pak boj na pláži v Sodomkino kde svině Natasha Nötsch ve své hrubosti dojde až k nadávkám stylu, jakože moje matka je prostitutka. A když jsem se začal napřahovat, že jí dám po hubě, zatřásla svým sádlem a utekla. A všechny tyto dámičky mají defektní děti!
Jenže já teď mám třetí oko na čele, jako měsíční úlomek na čele hinduistických bohů. A díky tomu vidím teď to, co jiní nevidí: Je to jednoduché; Lila je čertova lesbiánka! Patří k těm čarodějnicím, které ve středověku pálili na hranici. A Lila "zkazila" moji Kissu. Prostě Lila, třebaže vdaná, je ve skutečnosti potlačená lesba mužského, nebo aktivního typu. To je důvod, proč i její manžel, princ Alexej Kudašev se jí bojí. To je důvod, proč měla dvě postižené děti. Boha neoklameš!...
A moje Kissa, i když žila se mnou normální sexuální život celých 24 roků, ve skutečnosti byla potlačenou lesbičkou ženského, neboli pasivního typu. V posteli nebožky Tomočky se obě scukly a pro zamaskování vyráběly si ty rýžové polívčičky a kuřecí vývarky. Lze to vše pochopit pouze při pohledu zpět.
Abychom zavedli pořádek do těchto špinavých a tajných záležitostí, které mnohdy zavání vraždou nebo sebevraždou, zaveďme příslušnou terminologii. Homo-muže třídíme podle jejich vlastních slov na: aktivní – to jsou "vlci", a pasivní – "ovce". Homo-ženy lze nejlépe popsat jako: aktivní lesbičky – "zmije" a pasivní lesbičky – "kočičky." Proto instinktivně jsem hned ze začátku pojmenoval svoji Kissu – Kissou. A Lila, to je typická zmije. Dokonce bez uvozovek.
A tady je další had – naše stará známá Nataša Clarkson. Pro nás je zajímavá tím, že jeden čas dělala vedoucí ruského oddělení "Hlasu Ameriky", který byl orientován tak, aby byl v souladu s komplexem pederastie u Lenina. Dá se říci, že za starých časů čarodějnice létaly na pometle, teď je pouštějí do rozhlasu.
Když Lila svedla moji manželku k lesbické lásce, stala se pro ni jakoby novým manželem – a Kissa ji začala poslouchat. Lila přemluvila Kissu odstěhovat se do Sea Cliff, což bylo velká hloupost. Díky Bohu, já jsem zůstal v New Yorku, v bytě, kde bydlím dodnes. Jinak bych se jednou ocitl na ulici s jedním kufrem, stejně jako mnoho jiných manželů. A to vše kvůli lesbickým ženám.
Potom Lila navádí Kissu: „Adoptujte si dítě. Potom se dáš s mužem rozvést, já také se rozvedu s manželem. A budeme žít spolu i s tímto adoptovaným dítětem. Je to vše velmi jednoduché!”
Kdysi dávno-předávno, když Kisse bylo 17 let, její přátelé chodili s čepicí a sbírali pro ni 50 dolarů na ilegální potrat od pederasta a minetčíka Rurika Dudina. Nyní, Lila chodila s kloboukem po Sea Cliff a vybírala 5.000 dolarů na nákup arabátka k adopci v Bejrútu. S velkými obtížemi a skandály to dítě koupily – bez mého vědomí. Z vděčnosti Kissa udělala Lilu kmotrou našemu arabátku, které pojmenovaly Andrejem. Mne se na jméno mého syna ani neptaly. Lišácká Lila vše dělala za mými zády.
Připomeňme si, co o tom říkají povolaní psychiatři. Zde to máte: „Neustále a nepřetržitě nosíme masku, a jsme vždy ve střehu, abychom nevydali tajemství, které je naší podstatou.” To píše Donald Cory v "Homosexualisté v Americe", New York, 1956, str. 10.
Volá mi Serjožka Genebart a hlásí poslední zprávy: jak to vypadá, Lila Kudaševa si opatřila chlápka. Legrační je, že Lile je už přes 70 let, manželovi kolem 40, vypadá spíš na jejího syna. Jeho jméno je Boris Muraškin. Lila říká, že je doktor. Jenže je to doktor, který "léčí rukama" a lidé říkají, že je jen podvodník. Lila říká, že je to její manžel, ale lidé říkají, že to je prostě člověk, který žije u ní v podnájmu. Lila říká, že je Rus, ale lidé říkají, že je to typický tlustý žid, který sám sebe nazývá "extrasensem".
Lila svého defektního syna Niku s obtížemi vyženila na jakési rozvedené babě, matce dětí jiných otců. Dokonce i přiblblý Nika nevydržel takové rodinné štěstí a od té manželky utekl. Potom utekl od své matky Lily k babičce, která dnes žije na Floridě. Tam debilní Nika žil z wellfare, takový zvláštní důchod pro invalidy a různé sociální parazity. Každý rok, Lila objednává requiem v den výročí smrti Tomočky, lesbičky a narkomanky, která shořela při požáru.
Slyšel jsem, že teď sedumdesátiletá Lila se zabývá minetem (cunnilingus), což je 69 způsobů, jak být nešťastný, a saje svého mladého milence-hebrejce. Tak skončila svoji kariéru Lila, kmotra mého syna, bývalá kněžna Kudaševa, baronka a bývalá majitelka bordelu, nyní stará samostatná prostitutka. Tak končí i kdysi brilantní rod knížete Kudaševa, jehož jeden předek obdržel čestný zlatý meč za statečnost v bitvě u Borodina, kdy se rozhodoval osud Ruska.
A teď... Vidíte, co dokázal udělat kníže tohoto světa? Zbývá mi jen přilepit kmotru Lilu do mého rodinného alba.
A teď se podívejme do mé lístkové kartotéky, co tam ještě je zajímavého o lesbičkách. Před průvodem homosexuálů v New Yorku na televizním kanálu 13 ve vysílání 25.června 1989 byl rozhovor s jednou starou lesbičkou: řekla, že během druhé světové války, nějaký americký generál jí řekl, že je nutno vyhnat všechny lesbičky z Ženského Armádního Sboru (Army Womens Corpus – WAC).
Na to ona odpovídá generálovi: "Potom budete muset vyhnat 90% všech žen sloužících v armádě Spojených států a především mne!" – uzavírá stará a zasloužilá lesbička v hodnosti plukovníka lékařské služby. Takže, závěr: 90% amazonek slouží v americké armádě.
Mimochodem, tady mám pro vás další legrační plukovnici. Když Světlana Stalinová plivla na dílo svého otce a v roce 1967 uprchla do Spojených států, je zcela přirozené, že strejcové v CIA byli radostí bez sebe. Obyčejné prosté přeběhlíky obvykle posílali do Centrální Organizace Poválečných Emigrantů ze Sovětského svazu – COPE, jejíž jsem byl předsedou. Ale Stalinova dcerka nebyla obyčejný přeběhlík, proto ji neposlali ke mně, ale nejprve ji velmi zdvořile ubytovali u americké plukovnice Ruth Briggs, rovněž ošetřovatelkou v hodnosti plukovníka, za jejímiž zády stálo CIA.
A nyní pomysleme na 90% lesbiček v armádě USA. Proč Ruth Briggs žila bez muže, jen s psíčkem a dvěma kočkami? Je jasné, že to byla stará, zkušená lesbička, a Světlanu Stalinovou ubytovali u ní právě proto, aby ji prověřila ohledně homosexuality. Takto CIA velmi slušným způsobem dělala psychoanalyzu nejmilejší dcerušce Stalina, jejíž matka byla lesbičkou a skončila život sebevraždou.
Filosofové říkají, že od tragedie ke komedii a od velikého k směšnému je pouze krůček. Tak bylo i se zlatým mečem kněží Kudaševých a mojí kmotrou Lilou, starou kurvou. Dospěla k tomu i dcerka velikého Stalina, když ji vzrušovala vibromasérem americká lesbička. Vždyť vibromasér je hlavní zbraní žen v armádě USA.
A ještě jedna taková plukovnice, rovněž zasloužilá ošetřovatelka. Prosloužila v US Army 26 let a najednou se přiznala, že je lesbička. Z armády ji s třeskem vyhodili. Jenže tato lesbička měla 4 (čtyři!) děti, stejně jako naše stará známá Nataša Clarkson, bývalá náčelnice ruského oddělení Hlasu Ameriky, rovněž zasloužilá kurva. A bývalá plukovnice teď dělá skandály v tisku a stěžuje si, že nemá čím krmit své čtyři děti (noviny Times, 6. červen 1992, str. 62).
Ačkoliv je to podivné, ale v roce 1988 lesbičkám immigraci do USA nepovolovali. V prověrkách žen, žádající o immigraci, jsou jasné otázky: nebyla-li ve vězení, není-li lesbička, nebyla-li komunistka? Píše o tom židovka z třetí židovské emigrační vlny B. Ansbach ze západního Berlína, která byla v USA (časopis "Russkij golos", New York, 12.1.1989). Kdyby to dodržovali, museli by lesbičku Natašu Clarkson z Ameriky deportovat. Ale v této otázce je vždy jakási čertovina.
V té otázce se i největší psychiatři pletou. Tak třeba proslavený dr Kinsey píše, že lesbiček je třikrát méně, než pederastů (kniha Roberta Reisnera "Ukaž mi dobrá místa", str. 123). A znamenitý psychiatr Havelock Ellis naopak tvrdí, že lesbiček je 2x více, než pederastů (kniha Kori "Homosex – kulturní přístup", str. 400). Ve skutečnosti lesbiček i pederastů je stejně. Prostě, lesbičky jsou chytřejší, prolhanější a nepřiznávají se, kdo jsou.
Takové jsou drobnosti života. Mezi "striptérkami", které se svlékají a dráždí muže, při bližším studiu najdeme od 50 do 70% lesbiček, což mluví samo o sobě. Současně většina z nich jsou prostitutky. Většina z nich pochází z rozbitých rodin. Výborný příklad, znamenitá herečka Marylin Monroe, americká bohyně kinosexu, jejíž matka, děd i babička zemřeli v blázinci, a samotná bohyně skončila život sebevraždou (Times, 6.červen 1970, str.41). Ubohé striptérky...
A jak se žilo lesbičkám v sovětském Rusku? V našem "Novém ruském slově" od 17.9.1980 píšou o lesbičkách v sovětských koncentrácích. V lágerní gazetě je následující nadpis: „Hanba narušitelkám pracovní discipliny!” A dále stojí: „Galina Zorina, 28letá žena, která na svobodě měla muže a dvě děti, namísto toho, aby poctivou prací vykupovala svoji vinu před společností, vešla v přestupný pohlavní život s Klaudií Osipovou, rovněž znevažující socialistickou práci... Překonat zvířecí pozůstatky buržoazních přežitků!” Jak vidíte, buržoazie zavinila vše.
Hle, co však je napsáno čestně: "Nové ruské slovo" z 24.10.1991 hlásí: „Čím více našich slavných žen se dává na dlouhou cestu feminismu, vstupují do manželství jedna s druhou a vybavují se "biologickými dětmi", tím silněji se ruší staletá víra v ženskou čistotu a poctivost."
Teď se podívejme, jaké to může mít následky. Vražda Ingy Voroninové (Artomonové), mistryně světa v rychlobruslení (1957-58). Její muž, rovněž rychlobruslař, překvapil svoji ženu, objímající jinou olympijskou mistryni Galinu Čudinu, která byla hermafroditkou a lesbičkou. Svoji ženu zabil, byl odsouzen a ve vězení zemřel. Dvojitá tragedie (píše Alexej Orlov v časopise "Sedm dní" z 4.11.1983, str. 53.)
Ještě jedna championka: "Významná tenisová mistryně Martina Navrátilová je lesbička. Její lesbijskou milenkou je hebrejec Richard Raskind, který operací změnil své pohlaví a z hebrejce se stal hebrejkou-lesbičkou Renée Richardsovou (změnil nejen sex, ale i jméno)" (cituji z magazinu "Instoration" ze záři 1987, str. 28).
A ještě mám pro vás vítězství demokracie. Monarchistická gazeta "Naša strana" (Naše vlast) z Buenos Aires z 21.3.1980 hlásí: „Ovčané San Francisca koncem minulého roku umožnili Miss Dianě Finestein, 74leté lesbičce z demokratické strany rozhodné vítězství v místních volbách. Je to "první žena" na postu hlavy města. Pravda to je, ale... jaká je to vlastně žena?”
Zde je nutno poznamenat, že v Americe většina lidí dneska k volbám nechodí. Proto hlavní roli ve volbách hrají tak zvané "menšiny", to jest negři, židé a pederasti s lesbičkami. A proto Diana se stala starostou San Francisca.
Z encyklopedického slovníku Pavlenkova: „Julie, dcera římského císaře Augusta (r.39 před Kr. – r.14 po Kr.), se vyznačovala umem, krásou a nadměrně rozvráceným životem; z rozkazu svého třetího muže, císaře Tiberia, byla umořena hladem". Až na to, že její otec i její muž byli homo. A jablko nepadá daleko od svého stromu.
V lednu 1994 se hodně psalo v USA o soudu s Laurinou Wabbitovou, která kuchyňským nožem v noci uřízla penis svému muži Johnovi. Byla to immigrantka z Kolumbie, 26 letá. Muž byl mladý a zajímavý Američan, mariňák. Všechny lesbičky se vrhli jí na pomoc. S obhajobou vystoupila i "Národní organizace žen", která vlastně se skládá pouze z nejzoufalejších a nejdrzejších lesbiček. Na fotografiích je vidět, jak statné a domýšlivé babice doprovází Laurinu k soudu. Hrozilo jí 20 let žaláře a potom vyhoštění.
Ale soud ji uznal dočasně pomatenou. U soudu se tvářila jak veliká mučednice a tvrdila, že muž ji bil a znásilňoval. Takže soud ji poslal jen na psychiatrii na 45 dní na vyšetření. V případě, že psychiatři ji neuznají nebezpečnou, bude propuštěna a může jezdit na vše 4 strany světa. Je to pro ni vítězství; její spojenkyně-lesbičky ji zasypaly květinami. Ohledně jejího muže Johna, jeho pohlavní úd se našel někde v křoví, umyli ho a přišili na své místo, což se pokládá za vítězství americké mediciny.
Zatímco vyťukávám dvěma prsty na svém psacím stroji svůj "Rodinný album", slyším z radia poslední zprávy: „Americký sbor psychiatrů oficiálně oznamuje svůj revoluční objev – psychická onemocnění nejsou nijak spojeny s homosexualitou, jak se lékaři domnívali dříve”. Nelže tedy nějaký osamocený psychiatr, nýbrž celý profesionální odbor psychiatrů. Právě takoví psychiatři uznali za normální Laurinu Wabbitovou.
Svého času se Jižní Amerikou provalila epidemie revolucí, v kterých velkou roli hrály ženy-terroristky. Jedna taková hrdinka revoluce zabila náčelníka policie, uřízla mu pohlavní člen, nacpala jej mrtvému do pusy a fotografovala se s ním jako vítězka. Když získali revolucionáři vládu, poslali tuto sadistku jako velvyslankyni do USA. Jenže Američané pochopili, že to mělo být plivnutí do tváře Ameriky a takovou vyslankyni odmítli.
Vzpomínáte na legendu o Lakomém Rytíři, jak chodil do sklepa a počítal tam svoje poklady? Podobně i já listuji stránkami svého "Rodinného alba". Vzpomínám i na moji tchýni kurvu Paulinu a jejího chlápka arména Arama Safariana, který byl ženat s polohebrejkou Lubočkou. Tak tato Lubočka se zbláznila ve formě klimakterické poruchy a snažila se břitvou uříznout pohlavní člen svému muži. Tehdy armén se polekal a strčil Lubočku do blázince, kde ona prožila 23 let, což stálo americké daňové poplatníky přes milion dolarů. Jak vidíte, já za příklady nemusím chodit daleko, stačí popsat, co se dělo v mém okolí.
Ostatně, jméno Safarian mně lecos připomíná. Zdá se, že kořen slova je "šofar", což v hebrejštině označuje speciální beraní roh, do kterého rabíni troubí o velkých svátcích. Například, když izraelská vojska zachvátila Jeruzalém roku 1967, rabín Šlomo Goren držel svitek Tory a souběžně troubil rituálním rohem šofar (píše Šimon Čertok v NRS z 10.6.1982). Vypadá to, že Aram není armén, nýbrž arménský žid, a nejmenuje se Aram, nýbrž Abram. A proto jej přitahovala polo-hebrejka Lubočka. Ale skončilo toto manželství špatně.
V knize generála Diterichsa "Vražda carské rodiny" (Buenos Aires, 1979), jedním z hlavních spolupachatelů této vraždy byl žid Safarov (str. 38, 62, 99 i jinde). Tento Safarov se upomíná také v knize profesora Possoni: "Lenin" (viz bibliografie).
Carův vrah Safarov Georgij Ivanovič přijel do Ruska v proslaveném "zaplombovaném" vagonu spolu s Leninem. Po vyvraždění carské rodiny roku 1921, G. I. Safarov byl členem Turkbyró Ústředního Výboru Ruské komunistické strany (bolševiků) v Turkestaně (Luis Fischer "Lenin", str. 789).
Ale potom přišla Veliká Čistka, a zasloužilý carovrah byl roku 1934 zatčen od NKVD a ve vlně zatýkání po vraždě Kirova byl poslán na Sibiř. Zemřel r. 1942 v Vorkutě ve věku 51 let. Ve Vorkutě se lidé nedožívají vysokého věku (Konkvist "Veliký terror", str. 55 a 145). Ovšem, to byl pouze jmenovec mého Arama-Abrama Safariana-Šofarova.
Z hlediska degenerace, ještě zajímavější byl bratr Arama, jménem Míša, neboli Mušer, jak ho překřtila jeho žena Musa. Tato Musa byla Ruska, rozená ve Francii, a proto volala muže francouzsky, což znělo něco jako Mušer. To byla zábavná dvojice. Když se r. 1958 vzali, Muse bylo 19 let, ale Mušeru 49, rozdíl věku 30 let, což je dost. Mušer byl maličký, křehoučký armén, podobný na vyschlého švába, starý mládenec. Zato Musa byla zdravá ženská, o hlavu výše svého muže, k tomu ještě energická, bezostyšná, neotesaná. A neženil se Mušer s Musou, nýbrž Musa se vdala za Mušera.
Chceme-li pochopit tento podivný pár, nutno vědět, že Musa byla ženou typu PL. Ale Mušer byl mužem typu PL. A to je pojilo. Ať už tak nebo onak, Musa porodila Mušeru dvě děti. Samozřejmě, není nutno dělat děti se svým mužem, vzpomeňme ruský výraz "na cizím čuráku přijet do ráje" (hlas lidu – hlas Boží).
Potom moje tchyně kurva Paulina povídá, že Musa blázní a vrhá svoje děti proti zdi, a Musa si naříká, že arméni ji chtějí posadit do blázince. Já to vše přesně zapisuji do své kartotéky. Vždyť tam někde píšu i o své ženě.
Když Mušeru odbilo 75 let a Muse 45, Musa zapsychovala, utekla od muže a našla si milence. Asi klimakterická porucha. Co je zajímavé, je to, že milencem byl opět armén, s kterým Mušer hrával šachy, kromě toho mu nebylo 75 let, ale už 85. S Mušerem se Musa rozvedla, žije s 85letým chlapem, ale ženati nejsou.
Jejich dcerka Asa je ještě větší psychouš než Musa. Ve věku 30 let Asa se vdala za negra. Pravda, Asa je ošetřovatelkou a ten negr je doktor. Je to sňatek z vypočítavosti.
Jejich syn Míša junior vystudoval na inženýra, není ženat, místo ženy žije s jakýmsi druhým mužem. V Americe je to obyčejná věc, nikdo se tomu nediví.
Vzpomínám si, jak můj otec, už starý lékař, po večerech rád popíjel čaj a četl noviny. Otevřeným oknem vlétaly mouchy a padaly mu do čaje. Doktor je lovil lžičkou, nosil na balkon a dělal mouše umělé dýchání, foukal na ně tak dlouho, dokud moucha neodlétla. A já, kluk, jsem se vysmíval otci.
A nyní, na stará kolena, ozvala se ve mně hloupá dědičnost mého otce a já také dělám umělé dýchání mravencům a sluníčkům sedmitečným. Vidíte, čemu se říká dědičnost?
16. června 2003.
Další kapitola
Přejít na OBSAH