Biografie Grigorije Klimova

Grigorij Petrovič Klimov (*1918 Novočerkask † 2007 New York)

Od roku 1945 pracoval v poraženém Berlíně jako hlavní inženýr Vojenské Správy SSSR.

1947 uprchl na západ. Uvězněn v King Campu.

1948 ve Stuttgartu, nezaměstnaný, píše knihu ze zkušeností v Berlíně.

1951 vyšla jeho kniha Berlínský Kreml (též pod názvy „Píseň vítěze” a „Mašina Teroru”). Díky jejímu úspěchu, byl pozván pracovat pro CIA na Hardvardském projektu. Kniha vyšla v němčině, pak byla přeložena do 11 jazyků v Reader Digest (dohromady přes 17 milionů výtisků) a posloužila pro 3 filmové adaptace (získala cenu na Berlínském festivalu 1953).

1951-55 předsedou Unie poválečných emigrantů COPE a současně šéfredaktorem časopisů Svoboda a Antikomunist.

Roku 1955 odjíždí do New Yorku, kde žije z honorářů své první knihy, později pracuje jako inženýr-elektrotechnik. Kromě toho je konsultantem amerického psychologického projektu university Cornell (1958-59).

O knihách Grigorie Klimova

Roku 1970 dokončuje svoji druhou knihu «Kníže tohoto světa», jejíž vydávání na pokračování slíbily ruské emigrantské časopisy. Avšak brzo s publikací ustaly – šlo o námět, kterého se báli i na západě. Nakonec vyšla rusky v Kalifornii. Hrdina románu, Stalinův poradce a organizátor čistky, která stála desetitisíce životů, připomíná doktora Fausta, který se upsal ďáblu. CIA dlouho Klimova vyslýchalo, chtělo znát skutečné jméno hrdiny, než uvěřilo, že jde o vymyšlenou postavu.

«Věc č. 69» (1973) – analyza psychologické války. V této kratší knížce autor přináší zamlčené informace o některých na Západě vychvalovaných přebornících za lidská práva v SSSR, (na př. Andrej Amalrik, autor brožurky "Přežije-li SSSR rok 1984?") jakož i o emigrantech Anatol Kuzněcov, Valerij Tarsis, Solženicyn, či básnících Sinjavskij, Daniel a dalších: je zbytečné horlit proti "léčení" některých na psychiatrii, oni tam zřejmě patří.

U nás ve Francii jsem se dostal v osmdesátých letech na universitu jako učitel slavistiky a měl jsem na různých stážích a sjezdech příležitost hovořit s lidmi, kteří z SSSR směli na západ a měli zřejmě styky na vrcholu. Klimova samozřejmě neznali, ale jejich názory byly podobné. Jedna moje sovětská kolegyně dokonce plivala s odporem, kdykoliv jsem před ní vyslovil jméno disidenta Sacharova.

«Jméno mé jest Legie» (1975) navazuje na román „Kníže tohoto světa” a zpracovává stejný námět, degeneraci některých národů a klanů.

«Protokoly sovětských mudrců» (1975-81) je fikce – skoro utopie o myšlení na planetě sovětské za vlády cara Brežněva, ale obsahuje i základ kurzu z vyšší sociologie, který autor bere vážně. Vyšla nejprve v USA, dnes však díky internetu získala čtenáře po celém světě a mírně zkrácená vyšla pod názvem „Červená inkvizícija” ve vydavatelství Slovanský dům v Bratislavě.

«Rudá kabbala» (1987) je pokračováním "Protokolů". Autor se už nezdržuje zahalováním historických faktů do románové formy, jména osob jsou skutečná. Jedná se o videozápis přednášek z degeneralogie, určených pro šéfy KGB a ruskou televizi v době perestojky. Mimo jiné studuje vliv homosexuálů na politiku v historii.

«Boží národ» (1989) shrnuje třetí cyklus přednášek, zaměřený na vliv zednářů a židů. Věda od té doby pokročila, některé názory autora (na př. o genetice) jsou možná chybné, pravdivost jiných je zřejmá.

«Rodinný album» (2007) – svého druhu životopis Klimova – shrnuje vzpomínky z autorova života, jakož i málo známé detaily ze života básníků, spisovatelů, filosofů, politiků a jejich příbuzných, které autor nasbíral za půl století.

Vyšší sociologie je v podstatě studie o degeneraci. Degenerát (mám chuť napsat degenerátor, jako "Terminátor") je člověk, který zdědil náchylnost k psychickým chorobám a sterilitě, může mít i fyzické vady: drobná postava, prudké pohyby, kulhání, atd... (příklad, bývalý francouzský prezident Sarkozy).

Degeneráti mohou být dobří, mohou být i ničemní. Pro ty, dal by se najít slušnější termín, třeba psychouši, mezinárodní bankéři, světovládci, atd... Já jsem původním povoláním fyzik, proto bych hledal termín spojený spíš s entropií: ničemní degeneráti jsou bionegativní lidé, které příroda stvořila k tomu, aby zvýšili ve světě entropii, chaos, rozpad.

Klimov se dobře čte, věřit mu nemusíte, nepostrádá ani humor. V zápalu řeči (knihu přednášek sám nerevidoval) občas přehání: „zakladatelé VŠECH sekt byli duševně nevyrovnaní”. Když jej čtete povrchně, můžete mít dojem, že skoro vše vynikající, co kultura přinesla, udělali homosexuálové a nenormální lidé; rovněž vše špatné udělali duševně nevyrovnaní jedinci (Stalin, Hitler). Některá tvrzení se mi zdála úplně směšná, jiná mi pomohla pochopit lépe náš svět.

Luc Petr (překladatele),
30.1.2012
tramp@wanadoo.fr